S příchodem Krvavého měsíce se na tento svět vrací prokleté sídlo Krvavého krále. Pán všech upírů si přichází pro krev, která mu náleží. Jeho síně ukrývají poklady a tajemství, která by přiměla každého ambiciózního dobrodruha zahodit rozum a opatrnost a vydat se je hledat. Budete v Síních Krvavého krále riskovat svou duši pro zlato a slávu?
Halls of the Blood King (česky vyšlo jako Síně Krvavého krále) je dobrodružství s upíří tématikou, vhodné pro postavy na 3. až 5. úrovni. Je určené pro Old-School Essentials a kompatibilní s ostatními OSR hrami. Jedná se o dungeon – zámeček s 37 popsanými lokacemi, který se na jednu noc zjeví ve světě postav, aby tady upíří král vybral svoji krvavou daň. Postavy se do zámečku vypravují, aby s upíří pohromou skoncovaly.
Překlad
Přeložený název | Přeloženo Seřadit vzestupně | Překladatel | Vydavatel | Jazyk překladu | ||
---|---|---|---|---|---|---|
![]() |
Síně Krvavého krále | 2023 | Jiří „Markus“ Petrů | Mytago | ![]() |
Odkaz |
Externí recenze a shrnutí
Zpátky do dungeonu | Markus | Recenze: Síně Krvavého krále (Halls of the Blood King) – upírské „drama“ pro úzkostné teenagery |
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Dobře připravené, těžko uvěřitelné
Síně Krvavého krále jsou variace na Gygaxovu klasiku Steading of the Hill Giant Chief, ale zatímco u Gygaxe se hrdinové vloupávají do síně náčelníka obrů, kde zrovna probíhá hostina, tady se vloupávají do sídla mezisférického krále všech upírů, kde zrovna probíhá hostina. I v tomhle dobrodružství ale dobrodruzi slídí nenápadně do baráku, aby postupně získali informace, předměty a spojence, kterými mocného nepřítele porazí.
(A zatímco dům obyčejného obřího náčelníka je určený pro 8. až 12. úroveň, taky vraždíme údajné hrozby mnohovesmíru už na 3. až 5. úrovni.)
To dobré na Síních Krvavého krále je, že je to řemeslně velmi dobře udělané dobrodružství. Nejenže je text přehledný a dobře použitelný, ale i samotné dobrodružství má dobré zpracování: pestré nástrahy, spousta interaktivních situací, divná hejblátka, úžasné poklady (a taky úžasně neskladné), nehráčské postavy, se kterými můžete vyjednávat. Celé je to vysoce interaktivní a nelineární, hrát to musí být zábava.
To špatné: nevěřím tomu. Dobrodružství zkrátka nepůsobí jako vloupačka do paláce mocného upíra, jehož se všichni bojí. Je to spíš takové veselé škádlení mrzutého souseda. Obtížnost je celou dobu nastavená na „easy“, nepřátel je tu podezřele málo, nemrtváci i nestvůry si s hráči nonšalantně povídají. Nastává nesoulad žánrů, protože dobrodružství se tváří jaká drsná sword & sorcery akce (král upírů, jehož se bojí celý mnohovesmír, lidští otroci, brutální výjevy porcovaných zajatců...), ale ve skutečnosti dostáváme konverzační vztahovku v žánru teenagerovských upírských románů.
Největší potíž je v tom, že je tu na příliš malém prostoru nahňácáno příliš mnoho obyvatel. Barák nemá moc místností, všechno je vzdáleno jen pár metrů od sebe a propojené centrální chodbou, takže tu – a to nekecám – jste schopní během půl minuty přecházet mezi pěti znepřátelenými frakcemi. Nedokážu pochopit, jak tu můžou koexistovat vedle sebe jako v králíkárně. Jakmile si zkusím jednotlivé aktéry v hlavě rozpohybovat, prostě to nedává smysl. V kombinaci s jednoduchou obtížností pak dobrodružství vyznívá uměle – z hlediska designu je sice chytře narafičené a obsahuje zábavné prvky, ale pocitově nepůsobí jako uvěřitelné místo. Prostě mu to nežeru. Má příliš očividnou „herní logiku“ – působí jako počítačová adventura.
Hrál bych to? Jako veselohru na jeden dva večery aaaaaasi jóó. Zpracované je to pěkně, jen prostě nesmíte toužit po simulaci nebo uvěřitelnosti.
Jako „seriózní“ oldschoolové dobrodružství zasazené do kampaně? Ne.
Víc v mojí recenzi