Crypt of the Mellified Mage / Krypta melifikovaného mága

... a k tomu tři fajn dobrodružství.

Krypta melifikovaného mága je spotřební dungeon točící se kolem jakéhosi nemrtvého mága, co se nechal naložit do medu, aby jeho tělo mělo magické účinky. Dungeon popisuje spoustu barvitých detailů, fresek, výzdob, má lehce včelí tématiku a docela dost tajných chodeb, respektive falešných stěn, které budete probourávat kladivem, abyste se dostali dál. Působí jako krypta – a jako krypta je taky trochu mrtvé, strnulé. Přes atmosférické výjevy tady toho není zas tolik co dělat. Pár nepřátel, pár zajímavých předmětů, hodně haptického dungeon crawlování. Potenciálně zajímavý závěr. Nenadchne ani neurazí.

(Za zmínku stojí prasecky připravený originál, který obsahoval spousty chyb, kdy popis místnosti nekorespondoval s mapou – byly tam blbě průchody, dveře byly popsané v jiných místnostech, než měly. Atd. V českém překladu jsme to opravili, ale vypovídá to o lajdáctví Free League a taky o tom, že se tohle dobrodružství  – a stoprocentně ani zbytek knížky nikdo neobtěžoval testovat. Tyhlety sborníky, co vznikly jako bonus ke Kickstarteru, jsou holt takové: osloví pár autorů, vyberou jejich dílo, nějak to zahladí do jednotné formy a jde to ven, nečekejte kdovíjak promyšlená díla.)

Vypalovací jáme Llaa-Yutuye je... ehm... nevím? Klasifikovaná jako dungeon, mapa vypadá jako dungeon, ale dungeon to rozhodně není a nefunguje to tak, přestože to má formát dungeonu i popisy podle místností. Reálně je to prostě lokace, kterou obývá jakýsi divný zlý keramik, jeho otroci a jeho kouzelní golemové. Mají mezi sebou dost disfunkční vztahy, dělají ošklivé a děsivé věci, ty jsou tady pěkně popsané... a to je tak všechno. Není to vlastně dobrodružství, je to popis zajímavého NPCčka v zajímavé lokaci. Ale využití pro ně musíte najít vy a nějak smysluplně to zapojit do děje své kampaně, aby tu vznikl nějaký dynamický potenciál. Jen tak sem přijít a doufat, že se budou samy dít věci, asi nepůjde. Přesto jsou to pěkné podklady, se kterými se dá pracovat.

Chrám šestiúdeho pána je „vesnice“, reálně chrámový komplex šesti pagod, ve kterých jsou rozmístění jacísi opičí démoni. Každý z pohlavárů je unikátní NPCčko se zvláštním charakterem, všichni jsou barvití, mají mezi sebou všelijaké vztahy a potenciál na uzavírání spojenectví, rozeštvávání atd. Do toho se tu toulá spousta řadových opičích vojáků a jacísi oblační koně. A opět to není dobrodružství. Lokace ve skutečnosti nemá strukturu dobrodružné lokace – není rozepsaná tak dopodrobna, abyste ji mohli „crawlovat“. Je to prostě šest budov (ale bez vnitřních map a struktury, tj. každá budova je vlastně jen  jedna „lokace“), jedna vedle druhé, v každé jedno zajímavé NPC. A nějak si s tím poraďte. 

Autor například dává rady, abyste opice začleňovali do hry postupně a aby během roků dobývali větší a větší kus světa, což zní cool, ale zároveň je to úplně k ničemu, protože (1) tak dlouho žádná kampaň netrvá; (2) tady fakt nejsou materiály na roky hraní.

No ale nevím. Věci od Free League mi opakovaně přijdou rozpačité. Mají super nápady, atmosféru... ale nemají jasno, jak se to vlastně má hrát a co je tady to „dobrodružství“. Zdráhal bych se je tak nazvat. S výjimkou Krypty nemůžete ty věci vzít a hrát, musíte to přijmout jako podklady pro vlastní tvorbu a to dobrodružství si tam vymyslet sami. Ale aspoň to má nápad a je to inspirativní.

Jo a pak Snový oblak Eloka Thira. Naprostá slátanina. Hlavní charakteristikou tohohle výblitku je, že nic není určené konkrétně, všechno jsou jen návrhy. Naprostá antiteze toho, jak má vypadat dobrodružství. Popisy „místností“ (a fakt bych se zdráhal to tak nazvat) jsou samé: „Tady by mohlo být tohle, ale třeba taky ne“. „Mohl by sem přijít třeba tenhle tvor, ale nevím.“ „Tady vymysli něco zajímavého“. Dokonce ani místnosti nejsou uspořádané do mapy, ale máte je do hry vnášet v pořadí, v jakém vám to zrovna přijde vhodné. Totální vágnost, neurčitost, plytkost, nijakost – totální nepochopení toho, co potřebuju od dobrodružství. Já fakt nechci, aby mi dobrodružství říkalo „tady si něco můžeš vymyslet“ , „sem můžeš dát třeba poklad“ a „tenhle nepřítel by mohl být zlý, ale taky dobrý“. Co to jako má bejt, tohle? Tohle mě nezajímá – kdyby mě to zajímalo, můžu si vytvořit vlastní dobrodružství, ne kupovat hotová.¨

A aby toho nebylo málo, tak je to celé jeden velký ezoblábol. Asi mi nevěříte, ale je to fakt otřesný, možná nejotřesnější dobrodružství, jaké jsem kdy viděl. Pár citací:

„Konečně máte pocit, že můžete na chvilku zastavit a popadnout dech. Tady si půjde v bezpečí odpočinout. Ale není to jen zdání? Je tu opravdu klid?“

Místnost usmíření většinou připomíná tichá místa plná zármutku – nemocniční pokoje, staré hřbitovy zarostlé trávou, zpovědnice. Jestli se postavy vůči E’lokovým zjevením dopustily nějaké křivdy nebo urážky, tohle je vhodné místo pro sjednání nápravy.

Až postavy do místnosti vstoupí, zeptej se jedné z nich, jestli se někdo z družiny nechová k ostatním nevraživě nebo jim neublížil. A co by měl dotyčný udělat, aby svůj prohřešek napravil? Odpovědi „uslyší“ obě postavy, kterých se to týká. Způsob, jakým komunikace probíhá, může být jakýkoli, ale měl by odpoví- dat paradigmatu komnaty. 

WTF to je? Postupně: místnost nemá popis, ale můžete si ho vymyslet (wow!). Nějaké bláboly o sjednání nápravy křiv, ale jak se to reálně má projevit na obsahu místnosti nebo čemkoli hratelném, fakt nevím. Otázky na hráče – úžasná metoda, jak zamaskovat, že nemám nic připraveného. Mimochodem otázky úplně mimoňské, fakt nevím, jak v dobrodružné družinové fantasy hře můžu hráčům pokládat otázky typu „Nechováte se k sobě náhodou nevraživě?“ (autor zřejme v životě nehrál Zapovězené země ani podobné hry a má úplně bludné představy o tom, o čem ta hra je). Další otázka: „Jak to můžeš napravit.“ (opět WTF, nechápu, jakou mají tyhle otázky relevantni k dobrodružné hře, boha jeho!). Bláboly typu „způsob komunikace by měl být jakýkoli“. A “měl by odpovídat paradigmatu komnaty”. Tak určitě! Všimněte si, že tu fakt vůbec nic není.

Ne, počkat. Je tu, respektive může tu být tvor:

BYTOSTI: Občas sem zabloudí Ztracená smutná duše (viz str. 63). Sama samotinká hledá zadostiučinění za starou křivdu (ať už skutečnou, nebo domnělou). Tady, kde je nejzranitelnější, by se s ní dalo vyjednávat. 

Pokud vám to zní celkem rozumně, tak vězte, že (a) zadostiučinění za starou křivdu je blábol; žádné křivdy v dobrodružtví neexistují a nejsou popsané; (b) co to znamená „hledat zadostiučinění“ v místnosti je taky totálně vágní; (b) poznámka o tom, že tady je duše nejzranitelnější, je opět jenom výblitek, protože nemá žádnou reprezentaci v mechanikách, ve statistikách/schopnostech tvora, ani v jakémkoli obsahu jakékoli místnosti. Prázdné věty. Nic. Smutná duše vypadá takhle:

Jedna část E’loka Thira tomuto místu rozumí. Jde o stín bloudící chodbami své vlastní mysli. Že je uvězněný mimo realitu, si uvědomuje jen napůl. Kudy prošel, tam na stěnách ulpěl hustý nános lítosti. Ztracená smutná duše se hned tak nenaštve, ale je nesmiřitelnou silou nihilismu. Až sen jednoho dne skončí, oddechne si Ztracená smutná duše úlevou. Ale do té doby bude obcházet snovým oblakem a útočit na každého, koho považuje za vetřelce. 

Ty vole, „na stěnách ulpěl hustý nános lítosti,“ zastřelte mě. Už se vidím, jak ty husté nánosy lítosti popisuju hráčům. Tohle je BTW kompletní popis tohohle NPCčka, tak doufám, že máte jasnou představu, jak něco takového hrát, protože já ne. Opět připomínám, že nic z toho není nikde nijak rozvedeno, jsou to jen taková líbivá ezo/emoslovíčka. Autor tady milionem divnoslov napsal „tahle příšera útočí na každého“. Zbytek jsou kecy.

VYBAVENÍ: předmět symbolizující největší ztrátu nebo zármutek E’loka Thira

Jasně, protože popsat nějaký konkrétní předmět by vás zabilo, co?

Další poklad:

Všichni si občas představujeme, že zapálíme dům a utečeme nazí do lesa. V této místnosti se ukrývají právě taková tajemství. Jsou tu uvězněné všechny zakázané a nepřijatelné životní touhy. Ale uprostřed morálního bahna jde občas najít i smysluplný poklad nebo střípek poznání. Místnost může mít podobu letního sídla, soukromé pracovny nebo něčeho, co je předělané z původně nevinného místa.

Dej si ale při popisu lokace pozor, ať se nedotkneš citlivějších hráčů. To, co tobě připadá jako neškodné překročení společenských norem nebo zábavná noční můra, může spoluhráčům vadit a být pro ně nepříjemné. 

A takhle je to úplně všechno. Nic, nic, nic. Jen bláboly vychrlené na dvacet stran. Vytrhněte to z knížky, spalte to, předstírejte, že to neexistuje. Zohlednit kvalitu téhle slátaniny v celkovém hodnocení by srazilo hvězdičky celé knížce, protože bych musel dávat mínusové hvězdičky. Tak prostě radši dělám, že to v ní vůbec není.

Naštěstí i po tom vytrhnutí a spálení vám zbyde sborník tří použitelných „dobrodružství“ za pár šupů, což je fajn.

Závěrečný bonus:

Smír je to nejvzácnější zboží. Komnata ztělesňuje okamžiky krásy a všepokrývajícího klidu. Rozplétají se tu hádanky a odhalují se záhady. Tady je jednoduché najít řešení a dojít k sebeuvědomění, i kdyby to bylo jen na krátký okamžik. Jeskyně smíření se zjevuje jako místo křehkosti a nestability. Klid nemusí trvat věčně. 

Příjemnou zábavu s odehráváním téhle „místnosti“!