1995
Předpřipravené prostředí chrámu pavoučího kultu bez zápletky
Svatyně pavoučího boha je dungeon o 15 místnostech inspirovaný chrámem Bel-Shamharotha ze světa Zeměplochy. Dobrodružství vyšlo v Dechu draka 1995/2.
Dobrodružství neobsahuje konkrétní zápletku, ale nabízí několik příběhových háčků, které je pomohou zapojit do vlastní kampaně.
Kromě popisu místností obsahuje i popis rituálu pavoučího kultu a několika kultistických magických předmětů
Určeno po hru
Kategorie produktu
Autoři
Vydavatel
Je obsaženo v těchto produktech
| Průměrné hodnocení | Název | Vydáno | Kategorie | Jazyk | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
|
Dech Draka 1995/2 | 1995 | Číslo časopisu Dech Draka z dubna 1995 | 
|
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Cimrmanovské zkoumání slepé uličky designu dobrodružství
Autor v úvodu říká, že jde o experiment - novátorský přístup, kdy hráčům dodá polotovar lokace a oni si ji mají dopracovat k zapojení do své kampaně. Svým konceptem vlastně trochu připomíná B1 - In search of the Unknown a v zásadě samotný koncept se i blíží tomu, co by člověk očekával od dobrodružného modulu z počátků RPG.
Jen na rozdíl od B1, tady je toho k dopracování příliš, rozsah je malý a poskytnuté materiály naopak nepřináší nějaké zajímavé nebo překvapivé myšlenky, které by za dopracování stály. V modulu je také cítit devadesátkový dračákovský realismus, takže to kam chodí kultisté na záchod a kde berou vodu je popsáno lépe, než co má vůdce kultu ve své laboratoři. A bez mechanik náhodných setkání (které Dračí doupě neobsahovalo) ani není, co by modul nějak oživilo, krom dodatečného úsilí PJe tedy.
Svým způsobem chápu, že v roce 1995 se prostě takovéhle věci dělaly, protože se hledaly cesty a znalost západních vzorů nebyla. Ale to bohužel nestačí na to, abych dal víc než jednu hvězdu a dneska už to neobstojí.
Svatyně opětovného použití
Tohle je hezky příklad dobrodružného místa, která se dalo rychle a bez velké námahy použít, a dokonce více než jednou. Popisuje to lokaci a kult, k obojí lze přistoupit jako k nějakému modelu, který je adaptovatelný do něčeho trochu odlišného. V devadesátých letech, bez internetu a prakticky bez přístupu k jiným zdrojům to přišo celkem vhod. Samotná pravidla Dračího Doupěte nedávala moc vodítek jak takové věci vytvářet, a buď si na to člověk mohl přicházet sám, nebo zpracovat nějaký polotovar. Což značně šetřilo čas.