Markusův herní deník

[Markus]

Napadlo mě vést si herní deník – vlákno, do kterého zaznamenám každou odehranou hru spolu s nějakými bezprostředními dojmy. Hlavně asi sám pro sebe a archivaci, ale třeba to někomu přijde zajímavé. Jestli se někdo chcete opičit, směle do toho!

Libovolné komentáře a postřehy vítány.

Milníky:
Začátek: červenec 2024
Začátek roku 2025
Začátek roku 2026

[Markus]

Alien RPG: Chariot of Gods, 2. sezení

Pokračujeme hraním Starter Setu Aliena. Zatímco v minulém sezení jsme odehráli první dějství, tohle sezení skončí právě ve chvíli, kdy končí druhé dějství. Takže nám to vychází pěkně co dějství, co jedno sezení. Předpokládám, že příště to dohrajeme.

Po zabití jedné postavy nemohl její hráč přijít na hru, což tak hezky vyšlo, že pokračujeme jen my tři přeživší. A já jsem tajný Android! Tentokrát už se to na konci provalí, velice stylově právě tím, jak se mě pokusí Alien zabít a já to přežiju, zatímco se mně vyhřeznou takové ty bílé cibulky, co mě jako kluka po zhlédnutí Vetřelců strašily ve tmě.

Dojem zatím dobrý, je to takový sci-fi dungeon, takže snadno uchopitelné. Začíná tam být cítit, jak ten scénář je ve skutečnosti strukturovaný naskriptovanými událostmi, které se spouštějí v určitou dobu (výbuch naší lodi, proměna dalšího člena posádky...). Byť Občas je tam trochu pocit bezradnosti. Přistihl jsem se párkrát při uvažování nad tím, že vlastně nemáme moc co dělat nebo o co aktivně usilovat (např. vetřelec je neznámo kde a nemůžeme ho aktivně lovit), jen hasíme požáry a reagujeme na události. Ale dojem z pozice hráče je přesto dobrý, můžeme volně prozkoumávat loď, vybírat si, kam půjdeme, a nacházet tam různé indicie i užitečné předměty, zatímco naskriptované události to jednou za čas posunou dál. Soud si nechám na to, až si scénář přečtu.

Přikládám AI zápis.

Spoiler

2. sezení

Sezení navazuje bezprostředně po Wilsonově smrti. Bílý tvor utekl a nechal Wilsona roztrhaného na podlaze Cronus. Ostatní prohledají jeho tělo a vezmou mu firemní přístupovou kartu, i když jeho skafandr je zničený a zbraň zůstala ležet někde stranou. Vzduch na Cronus je pořád špatný a jejich zásoby kyslíku se zhoršují, ale posádka se nerozhodne ustoupit zpátky na Montero. Místo toho pokračuje k medlabu, kde doufá v léky, odpovědi nebo nějakou ochranu před nákazou.

V medlabu najdou zdravotnické vybavení a léky, včetně prášků, které pomáhají tlumit stres. Najdou tam i přímější důkazy toho, co se na Cronus stalo: dva zakonzervované Bloodburstery plovoucí ve sklenicích, vypadající jako další exempláře věci, která vylezla z Cooperovy hlavy. Vedle nich je kovová ampule Inženýrů se čtyřmi organicky tvarovanými skleněnými zkumavkami. Tři obsahují hustou, černou, skoro slizovitou tekutinu; čtvrtá je rozbitá a prázdná. V menší nádobě jsou kožovité neomorfní vaječné váčky, jaké už posádka viděla na jiných místech lodi.

Pod stolem najdou šest injekcí s látkou, která zřejmě odpovídá očkování posádky Cronus proti sporám. Krátce se dohadují, jestli je rozumné píchat si neznámou látku do těla, ale dojdou k závěru, že infekce bude nejspíš horší. Tři z nich si injekci dají. Bezprostředně se nestane nic viditelného. Zbylé injekce spolu se zkumavkami černé tekutiny uloží do lékárničky a vezmou je s sebou. Černá tekutina se tím stává potenciálně cenným vědeckým materiálem, ale zároveň věcí, které nikdo úplně nevěří.

Posádka se potom zaměří na problém se vzduchem. CO₂ filtry a související zařízení podpory života je potřeba vyčistit nebo opravit, takže sestoupí do spodních servisních prostor. Práce je nepohodlná a nebezpečná: aby se vešli do ventilačního přístupu, musí si sundat skafandry, prostor je hlučný, částečně zatopený vodou po kolena a kyslíkové systémy používají elektrické zařízení v těsné blízkosti vody. Na strojích navíc rostou další vaječné váčky. Opatrně je spálí incinerátorem M240, potom filtry vyčistí a znovu zprovozní. Oprava funguje. Vzduch se nezlepší okamžitě, ale během dalších desítek minut je na lodi znatelně snazší dýchat.

Vzápětí se situace zhorší. Z Montero přijde zpráva o katastrofálním selhání systémů. MOTHER hlásí, že pohon nebo reaktor lodi směřuje k přetížení a do zničení zbývají jen minuty. Rye je pořád na palubě a přes vysílačku panikaří. Posádka se snaží zjistit, co se děje, ale nedokáže odpočet zastavit. Podezření okamžitě padá na sabotáž, firemní programování nebo na někoho, kdo využil Wilsonův přístup.

Protože přetížení nejde zastavit, posádka se rozhodne lodě oddělit. Davis nastaví Montero tak, aby se vzdálila, spojovací tunel se s prudkým zaskřípěním a nárazem utrhne a Montero odpluje od Cronus. Jestli vybuchne, nebo je prostě ztracená, výsledek je stejný: posádka přišla o vlastní loď. Cronus je teď jediná možná cesta pryč.

Vrátí se k přeživším z Cronus a konfrontují je. Přítomní jsou Albert Johns, submisivní druhý důstojník; Valerie Reid, bezpečnostní důstojnice a bývalá mariňačka; Liam Flynn, lodní zdravotník; a Lori Clayton, firemní spojka Weyland-Yutani. Miller na ně tvrdě tlačí, obviňuje je, že vědí víc, než říkají, a možná mají něco společného se zničením Montero. Oni sabotáž popírají a tvrdí, že od probuzení byli pořád spolu, kromě přesunu Cooperova těla. Když padne otázka na Avu, syntetika lodi Cronus, řeknou, že byla mimo kryopalubu a měla loď udržovat, zatímco oni spali.

Clayton je donucena otevřít svůj firemní trezor. Uvnitř jsou peníze a osobní datový tablet. Data potvrzují, že mise Cronus nebyla běžný archeologický průzkum: loď hledala černou látku později označenou jako kmen 26 Draconis chemického agens A0-3959X.91–15 a „lék“, který vědci vyvinuli, byl s tou samou černou látkou spojený. Z poznámek je taky jasné, že vaječné váčky, spory, Bloodbursteři i mutace jsou součástí jedné biologické katastrofy. Clayton nebyla ve všem upřímná, ale důkazy neukazují, že osobně sabotovala Montero.

Posádka se potom vydá hledat Avu 6. Najdou ji u její dobíjecí stanice, těžce poškozenou, s unikající bílou syntetickou tekutinou a zdánlivě nefunkční. Opraví ji a znovu připojí natolik, aby se restartovala. Ava se probudí zmatená, ale funkční. Hlásí, že její poslední jasná vzpomínka je běžná údržba; má výpadky paměti a nepamatuje si, že by cokoli sabotovala. Potvrzuje, že Cronus je ve špatném stavu a že pokud chtějí přežít a odletět, bude nutné loď opravit.

Krátce po restartování Avy se přes interkom ozve Reid: s Johnsem se něco děje. Posádka se vrátí k přeživším. Johns má křeče, otéká, svědí ho kůže, pění u úst a začíná se měnit. Flynn pozná příznaky z předchozích případů, kdy se členové posádky Cronus po nákaze a očkování začali měnit. Zkusí ho znehybnit a podat mu léky, ale nic nezabírá. Když je jasné, že se Johns mění v další monstrum, Reid ho zastřelí dřív, než se proměna dokončí. Johns se tak po Cooperovi stává druhým přeživším z Cronus, který zemřel po probuzení.

Po tom všem si skupina dopřeje krátký odpočinek, aby snížila stres a trochu se vzpamatovala. Během pauzy přeživší vysvětlí víc o tvorech na lodi: bílí lovci se rodí po infekci sporami, rostou velmi rychle a jsou smrtící, ale nemusí žít dlouho. Skupina se snaží odhadnout, kolik dalších nakažených nebo proměněných bytostí ještě může být na palubě. Cooper je mrtvý, Johns je mrtvý a ze známé lidské posádky Cronus zbývají Reid, Flynn a Clayton.

Během odpočinku se Cham oddělí od skupiny a vrátí se do vědecké laboratoře. Vstoupí do kontaminovaného prostoru, přestože předtím byli opatrní, vyhne se vaječným váčkům a tajně si vezme jeden mimozemský vzorek. Tím se dál prohlubuje nedůvěra kolem firemního nákladu, černé tekutiny a možných skrytých motivací jednotlivých členů posádky.

Další okamžitý problém je Flynnovo zmizení. Posádka si uvědomí, že zdravotník je pryč, a pokusí se ho vypátrat. Volání nepřinese žádnou užitečnou odpověď. Detektor pohybu zachytí aktivitu hlouběji v lodi a pátrání vede dolů, směrem ke spodním palubám a reaktorové části. Cronus je pořád poškozená, temná a nebezpečná i bez tvorů, kteří se v ní skrývají.

V reaktorové řídicí místnosti najdou groteskní hnízdovitou strukturu z potrhaného kovu, zařízení a trosek. U stěny reaktoru leží něco, co zprvu vypadá jako starý skafandr nebo tělo, ale ve skutečnosti je to další pokřivená lidská forma: protažená, deformovaná, obalená membránou a ne úplně mrtvá. Je to Abomination, jeden z proměněných členů posádky Cronus. Když ho vyruší, probudí se a zaútočí.

Boj je tvrdý. Střelba i útoky zblízka tvora zraňují, ale nezastaví ho dost rychle. Cham je těžce zraněn a jeho poranění odhalí pod kůží bílou tekutinu, syntetické součástky a mechanickou konstrukci. Vyjde najevo, že Cham není člověk, ale android. Odhalení vyvolá další vlnu paniky a nedůvěry, ale na řešení není čas, dokud je Abomination pořád naživu.

Jakmile je Cham prozrazený, přestane jen předstírat lidská omezení. Využije svoji syntetickou sílu, tvora chytí a drží ho, i když přitom utrpí další poškození. Ostatní pokračují ve střelbě ze zbývajících zbraní, včetně Wilsonovy ukořistěné nastřelovací zbraně Watatsumi Bolt Gun a služební pistole. Po nebezpečném zápasu se jim Abomination nakonec podaří zabít.

Bezprostředně potom se posádka obrátí proti Chamovi. Přizná, že je syntetik a že měl skryté pokyny související se zajištěním Cronus, jejího nákladu nebo vědecké hodnoty. Tvrdí, že ostatní pořád považuje za své přátele a že jeho lež byla součástí rozkazů. Ostatní jsou rozzuření, ale v tu chvíli převládne pragmatismus: uvízli na Cronus, kolem nich jsou mimozemské biologické hrozby, nikomu se nedá pořádně věřit a každý použitelný člen skupiny má cenu.

Zbývá problém, jak Cronus dostat do pohybu. Reaktor a vnitřní systémy potřebují další opravy a vnější trysky taky nejsou v pořádku. Protože Ava je syntetik a nepotřebuje dýchat, pošlou ji ven, aby pracovala na tryskách zvenku. Ava začne s opravami na vnějším plášti, zatímco ostatní zůstávají uvnitř, zbití, podezřívaví a závislí na vraku, který měli původně jen zajistit a zachránit. Sezení končí po boji s Abomination, s Chamovou pravou podstatou odhalenou a Avou venku na opravách lodi.

[Markus]

Alien RPG: Chariot of Gods, 3. sezení

Tak jsme to dohráli. Tohle bude plné spoilerů, tak jestli to chce někdy hrát sami, dál nečtěte.

Konečně se odhalily skryté agendy. Hlavně ta moje, androidova. Tady je vtipné, že jsem ji trochu dezinterpretoval, respektive zapomněl detaily. Je to syndrom toho, jak dostáváte agendy na kartičkách, postupně v každém aktu, a navíc jen kuse popsané. Takže moje agenda na první sezení byla: „Jsi agent konkurenční, nepřátelské korporace nasazený incognito na loď korporace Weiland-Yutani. Víš, že má neplánovaně zastavit u nějaké dlouho ztracené lodi. Zjisti, o co jde.“ Na druhém sezení o dva týdny později jsem si z toho pamatoval už jen „jsi incognito, zjisti, o co jde“ a nějak jsem zapomněl, že jsem od konkurence – myslel jsem si, že jsem zástupce právě Weiland-Yutani, který má dohlídnout na to, aby posádka nedělala kraviny a fakt vyšetřila, co se tu děje. Tudíž jsem velice upřímně vyšetřoval, a když jsem byl odhalen jako android, všechny jsem ubezpečoval, že jsem hodný, že mi jde jen o to vyšetřit tady ty Alieny, a vždyť táhneme za jeden provaz. Shodou okolností náš reálný zástupce naší korporace byl tou dobou už mrtvý, tudíž mě nemohl konfrontovat s tím, že lžu. Pak přišla třetí kartička se z agendou a tam se píše: „Teď když už víš, co se tady děje, dohlídni na to, aby nikdo nepřežil a nic se nedostalo na Zemi.“ Počkat, počkat, cože?

Po krátkém WTF a konzultaci s vypravěčem („Mohl bys mi prosím dát první kartičku, potřebuju si to připomenout“) jsem zjistil, co mám dělat doopravdy... a zároveň že jsem to omylem zahrál vlastně velice dobře. Vyhodnotil jsem si, že vraždit všechny osobně nebudu. Vymyslel jsem si plán, že společně vyčistíme loď, uchlácholím je důvěrou v sebe a pak jim nabídnu, aby se uložili do kryospánku, zatímco já jako android budu na loď dohlížet v hyperprostoru. Jediným problémem pro mě byla androidka téhle lodi, Ada, která by musela zůstat vzhůru se mnou. Na začátku třetího sezení jsem tedy řešil, jak se zbavit Ady - a aspoň jsem začal zasívat nedůvěru vůči ní, že je možná původcem všech těchto problémů. Děj to nakonec vyřešil za mě, Adu zabil alien. Všechno vyšlo podle plánu, loď jsme opravili, vyčistili, posádka se uchýlila do kryokomor a já jsem vítězoslavně vyhodil loď do povětří. Tadá!!!!

Jedinou vadou na kráse je, že v průběhu třetího sezení z lodi v záchranném modulu odletěla korporátní zástupkyně, která byla členkou původní posádky. A odvezla s sebou i vzorky. Čili já jsem sice zničil většinu věcí, ale nějaké informace a vzorky se na Zem stejně dostanou. Ideální prequel k dalším hororům.

Dojem z dobrodružství: užili jsme si to, ale je to svojské a teď máme chuť hrát něco jiného. Řekli jsme si, že se třeba někdy za půl roku, později, vrátíme k dalšímu scénáři v řadě, uvidíme. Scénář byl fajn, bavil mě. Je to vlastně takový dungeon, takže dobrý. Líbilo se mi, jak jsme měli volnost pohybovat se po lodi a „pátrat“, působilo to hodně volně. Když se nad tím ale pořádně zamyslím, tak cítím, že to byla spíš iluze volnosti – děj je podle všeho dost nalajnovaný. Jednak z hlediska hráčské agendy – vysloveně dostanete čtyři questy na to, co máte opravit, a pak jen chodíte z místa A k místu B a opravujete. No a pak je děj posouván vpřed naskriptovanými zvraty. Ale tím, jak se to odehrává v otevřené mapě lodi a sami si volíte, kam se podíváte, to nalajnovaně nepůsobilo. Pocitově čtyři hvězdy, ale chci si to ještě přečíst.

Přikládám AI zápis.

Spoiler

3. sezení

**Shrnutí sezení**

Sezení začíná v nákladovém prostoru lodi **USCSS Cronus**, zatímco **Ava 6** je venku a pokouší se obnovit vnější systémy motorů. Funkční je jen jedna z přechodových komor nákladového prostoru, takže skupina čeká poblíž ní a řeší, jak se Ava vrátí dovnitř. Důvěra v ni je omezená. Někdo sabotoval **Montero**, někdo mohl rozšířit nebo vypustit infekci na palubě Cronus a Ava patří k několika málo bytostem, které se mohly po lodi pohybovat, zatímco lidská posádka byla v kryospánku.

Během čekání skupina prohledá nákladový prostor a přilehlé dílny. Prostor vypadá ve srovnání se zbytkem lodi relativně neporušeně: průzkumná vozidla jsou převrácená po nějakém dřívějším prudkém zrychlení, ale nikde není krev ani zjevné stopy útoku. Dílny obsahují běžné nářadí, náhradní díly k vozidlům a těžké vybavení. Několik členů skupiny si vezme velké hasáky jako improvizované zbraně pro boj zblízka.

Ava se nevrátí ani po očekávané půlhodině. Skupina doplní zásoby vzduchu ve svých kompresních skafandrech a připraví se, že za ní vyrazí ven. **Rye** zůstane uvnitř přechodové komory, aby chránila jejich cestu zpátky do lodi, zatímco ostatní se připnou k Cronus a zahájí pomalý výstup do volného prostoru po jejím temném, členitém trupu.

První vnější relé motorů, která zkontrolují, už byla resetovaná a svítí zeleně, což dokazuje, že Ava se dostala alespoň k části cíle. Když se skupina přesouvá k poslednímu motoru, z povrchu lodi se na ně vrhne **Ohavnost ve IV. stadiu**. Tvor nepotřebuje vzduch a v beztíži útočí bez obtíží. Zachytí už poškozeného **Chama**, který je teď známý jako syntetik **Lucas**.

Boj se rychle změní ve zmatený zápas ve vakuu. Lucas se snaží tvora udržet a odkopnout, zatímco ostatní ho mlátí nářadím a střílejí z nastřelovačky **Watatsumi Bolt Gun**. Ohavnost se opakovaně zachytává trupu a vrací se do boje. Nakonec ji Lucas udrží dost dlouho na to, aby jí poslední hřeb prorazil hlavu a přinýtoval ji k povrchu lodi.

Po smrti tvora skupina resetuje poslední relé motoru a potvrdí, že Cronus by teď měla být schopná pohybu. Potom pokračují po trupu k poškozenému komunikačnímu poli. Po dlouhé kalibraci se podaří obnovit i anténu. Navzdory prohledání okolního trupu nenajdou žádnou stopu po Ava. Relé, která opravila, zůstávají jediným důkazem, že tam vůbec byla.

Po návratu dovnitř skupina zkontroluje zbývající přeživší. V obytné části najdou **Valerie Reid** v bezvědomí na podlaze. Je živá, ale někdo ji udeřil do hlavy. Po probuzení si Reid pamatuje, že mluvila s **Lori Clayton**, a potom náhle ztratila vědomí. Clayton je pryč. Prohlídka její kajuty odhalí, že zmizel i její únikový modul **EEV**, což potvrzuje, že korporátní spojka opustila loď a utekla sama.

Reid se přidá ke skupině, protože už nemá důvod zůstávat odděleně. Během následujících hodin Rye pracuje na Lucasově poškozeném syntetickém těle, zatímco ostatní odpočívají a hádají se o tom, jestli se mu dá věřit. Lucas trvá na tom, že jeho úkolem je pořád zajistit Cronus a chránit posádku, ale lidé si uvědomují, že má skryté instrukce a loajalitu, kterým úplně nerozumějí.

Během odpočinku se **Davis** začne cítit nemocně. Kůže ho pálí a svědí, silně se potí a jeho stav se postupně zhoršuje. Příznaky připomínají rané fáze mutací, které postihly naočkované členy posádky Cronus. Davis soukromě varuje kapitánku **Miller**, že se možná začíná měnit, a žádá ji, aby ho zabila, pokud se situace vymkne kontrole. Reid nedokáže nabídnout žádnou léčbu; až donedávna ani nevěděla, že očkování může podobné proměny způsobit.

Skupina pořád postrádá dva lidi: Clayton, která unikla v EEV, a **Liam Flynn**, jehož poloha zůstává neznámá. Vydají se na můstek, kde doufají, že obnoví zbývající ovládání a zjistí víc ze systémů lodi.

Na můstku je Flynn přepadne zpoza jedné z konzolí. Pořád je poznat, ale jeho tělo se začalo deformovat: tvář a končetiny jsou protažené, pohyby rychlé a nekoordinované a je zjevné, že se mění v další **Ohavnost**. Flynn zaútočí, ale proměna ho zatím nechala slabšího než plně vyvinuté tvory. Lucas ho udeří hasákem a Reid ho dorazí výstřelem z brokovnice zblízka.

Skupina opraví jednu z poškozených konzolí na můstku. Jakmile se zapne, motory Cronus se aktivují a loď se začne otáčet na nový kurz. Ovládání ukazuje, že autopilot je uzamčený pod **Special Order 966**. Cronus míří k Zemi a přibližně za dvě hodiny aktivuje nadsvětelný pohon. Kurz nejde změnit běžným pilotním ovládáním; zastavit loď by vyžadovalo fyzicky poškodit motory, vypnout reaktor nebo jinak Cronus ochromit.

Davisův stav se dál zhoršuje. V horečce, vystrašený a čím dál nestabilnější náhle zaútočí na Lucase. Když ostatní zasáhnou, obrátí se i proti Reid. Skupina se brání a Davis je zastřelen dřív, než někoho zabije. Umírá, aniž by dokončil viditelnou proměnu, takže ostatní nevědí, jak blízko už byl tomu stát se další Ohavností.

Po smrti Davise a Flynna, zmizení Ava a útěku Clayton tvoří přeživší skupinu Miller, Rye, Reid a Lucas. Před nadsvětelným skokem prohledají zbývající přístupné části Cronus. Poblíž kryokomor najdou bledého **Neomorfa**, který zabil Wilsona. Už je mrtvý, patrně podlehl zraněním a krátké přirozené délce života svého druhu.

Přeživší se pokusí omezit zbývající biologické nebezpečí na lodi. Zakonzervované **Neomorfní vaječné váčky** vypustí přechodovou komorou do vesmíru a plánují během dlouhé cesty spálit nebo vyčistit ostatní kontaminované prostory. Rye dokončí další opravy Lucase a obnoví ho do plně funkčního stavu. Cronus se zdá být zabezpečená a autopilot ji nese směrem k Zemi, takže lidé se rozhodnou vstoupit do kryospánku.

Miller, Rye a Reid se uzavřou v kryokomorách a nechají Lucase vzhůru, aby během cesty hlídal loď. Jakmile si je jistý, že jsou všichni zmrazení a bezmocní, Lucas se vydá ke strojnímu vybavení lodi a úmyslně zahájí přetížení reaktoru.

**USCSS Cronus** je zničena. Lucas i všichni ostatní na palubě umírají. Lori Clayton, která dřív unikla v EEV, zůstává jedinou přeživší.

EDIT: Agendy zbylých dvou postav: pilot si chtěl něco nakrást. Kapitánka zřejmě měla agendu zachránit a upgradovat naši loď, ale potom co byla naše loď vyhozena do povětří (čemuž zřejmě nejde zabránit?), vymysleli s pilotem, že ukradnou tu ztracenou loď plnou alienů, kterou jsme objevili. Jejich plán měl jen jeden háček - já jsem se jim prezentoval jako loajální zástupce korporace Weiland-Yutani, takže se mě potřebovali zbavit. Tohle zafungovalo pěkně, šli jsme proti sobě z různých důvodů a omylů, a přitom jsme na sebe museli spoléhat, abysme přežili. Oni se mě báli otevřeně konfrontovat, protože jsem byl hodně drsnej a nevěřili si, že by mě zabili.

Pak pilot zmutoval do aliena a kapitánka na to zůstala sama, načež svůj plán ukrást celou loď rezignovala – nevěřila si, že dokáže zlikvidovat mě a zároveň NPC mariňačku, která na lodi jako poslední zůstala. Kapitánka tedy shledala, že bude lepší aspoň přežít a nechat se dopravit na zemi. Inu... nepřežila.

[smrq]

Taky budu házet spoilery.
Máš, Markusi, pravdu, je to naskriptované. Přesně jak píšeš, čtyři velké úkoly (reálně jich je víc, ale na Monteru, když bouchne Cronos, jsou čtyři), mezi nimi dějové zvraty. To co z toho dělá víc než obyčejný railroad jsou právě ty agendy. To je nevyzpytatelný prvek a díky němu jsem to ze čtyř hraní (jednou hráč, třikrát vypravěč) zažil pokaždé úplně jinak.

[Jerson]

Na Alienovi mi trochu vadí nesymeteická náročnost úkolů - některé postavy to mají výrazně jednodušší než jiné. Ale zápis je zajímavý a hezký se čte.

[Markus]

Já zapomínám, že ten android může být kdokoli. Náš GM si k tomu docela dost načetl na netu a prej se doporučuje, aby androidem byl Cham. Vy jste hráli s různými androidy? Mění se to tím? Nedokázal bys mi nějak stručně popsat, jak se lišily ty vaše čtyři průchody a jak se tam projevily ty agendy? Fakt stručně, obsah dobrodružství teď čerstvě znám, nemá smysl se rozepisovat zdlouhavě.

Na Alienovi mi trochu vadí nesymeteická náročnost úkolů - některé postavy to mají výrazně jednodušší než jiné. Ale zápis je zajímavý a hezký se čte.

Počkat, ty to taky znáš / hrál jsi?

[smrq]

Já zapomínám, že ten android může být kdokoli. Náš GM si k tomu docela dost načetl na netu a prej se doporučuje, aby androidem byl Cham. Vy jste hráli s různými androidy? Mění se to tím?

Já si právě nemyslím, že Cham je vhodný android, protože po prozrazení má strašně silné staty. Nikdo na něj nemá. Naopak, když je androidem kdokoli jiný, Cham (a Reidova) jsou jediné postavy, které mu můžou jakž takž silově konkurovat.

Já si už jednotlivé hry a rozdíly nepamatuji. Ale vím, že když jsem to hrál jako postava,byl android kapitánka Milerová a to byla velká chyba. Měla přístupovou kartu, rozkazovala postavám a mohla si na lodi dělat co chce. Já hrál Wilsona a domluvil se s Claytonovou, že spolu utečeme se vzorky jejím modulem. Ale ta mrcha mě zastřelila, když jsme nastupovali.
Jedná hra skončila hodně podobné jako tvoje. Přeživší vlezli do kryokomor a android, který měl hlídat let, odpálil loď.
Guinea hře,kterou jsem vedl pro syna a jeho kamarády, se stalo, že android odmítl splnit agendu a většina postav se zachránila na tom člunu z jejich lodi. Syn, nezkušený začínající hráč, prostě neměl srdce hrát proti kamarádům.
A jen jednou jsem do hry použil i pirátskou loď Sotilo. Přeživší postavy se nakonec s piráty spojily a zachránily na její palubě.

[Markus]

Ajo, piráti. Ty máš GM vyhodil, jakože to by bylo už moc. Ředění děje.

[smrq]

Já je použil jen jednou, když byla posádka extrémně rychlá. Jindy jsem cítil, že by to bylo zbytečné a navíc.

[Jerson]

Počkat, ty to taky znáš / hrál jsi?

Hrál jsem jiný scénář před pár lety na Gameconu, na základně, tuším Poslední den na Hadley Hope nebo tak nějak.
Měl jsem androida a úkol všechny chránit před nebezpečím, což samozřejmě byl nesplnitelný úkol, když se ostatní snažili navzájem zabít, plus k tomu alieni, takže nakonec jsme odletěli jen dva, což bylo asi maximum toho, co jsem mohl zvládnout.

[Markus]

Po dohrání Aliena rozehrán Xyntillan, vyčlením do samostatné diskuze.

[Markus]

Alien: Destroyer of Worlds, 1. sezení

Po šesti sezeních v Xyntillanu jsme se s fyzickou partou vrátili k Alienu a začali hrát Destroyer of Worlds.

Spoilery.

Po jednom sezení, kde byli dva hráči noví, takže se to všelijak vysvětlovalo, jsou moje dojmy velice vlažné. Dobrodružství zatím působí jako totální railroad, kde se ani nepředpokládá, že by hráči mohli vykonávat jakoukoli iniciativu nad rámec konceptu: Jděte do místa A, tam se dozvíte, že máte jít do místa B, tam se dozvíte, že máte jít do místa C... což mě, jak asi hádáte, příliš nenaplňuje. Zejména když zjištění těch „indicií“ není nijak konfliktní ani obtížné.

Takže: Utekli nějací čtyři mariňáci s tajnými informacemi a my je musíme dopadnout. Stopy vedou na letiště nebo do hospody. Jdeme na letiště, kde obsedantně kontrolujeme, jestli se tam někde neskrývají a kam všude by se mohli zašít. Stane se jedna zcela nesouvisející situace (nějaký sebevraždený atentátník či co), naše pátrání nikam nevede, až k nám sám od sebe (tj. „nezaslouženě“) přijde náhodný civil a řekne nám: „Viděl jsem je v hospodě“. Super, takže letiště totálně k ničemu a jdeme do té hospody, o které víme už od začátku. Tam vymýšlíme důmyslné plány, jak hospodu ze všech směrů zajistit, kdyby podezřelí náhodou prchali zadem, jak dovnitř nenápadně propašovat jednoho člena týmu, aby to tam obhlídl... strávíme tak tři čtvrtě hodiny touhle „akcí“, aby se ukázalo, že tam jenom čeká jedno NPCčko, které nám ochotně a bez jakýchkoli konfliktů ukáže kamerové záznamy. Vede odsud jediná stopa dál: jeden z těch čtyř se ozřal a sebrala ho záchytka. Takže jedeme na záchytku. Dvě hodiny hraní a zatím nula opravdové interaktivity.

Na policejní stanici totéž v bledě modrým: ano, máme ho v cele. Najdeme ho ale mrtvého a roztrhaného, vylezl z něj alien. Ha, super, akce, konflikt! Konečně! Aliena zabijeme. Co dál? Hmm... No, máme tu ještě jednoho podezřelého, se kterým se před zatčením bavil. Můžete si ho vyslechnout. Tak ho vyslechneme. „Jděte do opuštěné rafinerie, tam by mohla být další z těch, co hledáte.“ Tak super, tři hodiny hry a jenom si nás NPCčka posílají z místa na místo a my nic dělat nemůžeme. Rafinerie příště. Tušíme, že bude plná alienů, a já zrovna nemůžu. Ach jo.

Highlight sezení: Ten druhý podezřelý na policejní stanici si stěžoval na bolest v hrudníku. Samozřejmě jsme mysleli, že z něj roste další alien. On na to jen: „Ne, cože? Já mám jen slabé srdce.“ Odvedli jsme ho na vyšetření do svého obrněného transportéru, vyšetřování se ujal nás android-medik... a ten debil mu najednou bojovým nožem rozpáral hrudník, aby se k tomu alienovi dostal! Žádný alien tam nebyl. Fakt měl jenom slabé srdce. Oopsie! Náš android je psychopat. To ještě bude veselé. Jmenuje se Kaplan, ale říká si Chaplin, nosí chaplinovský knírek a dělá humor. Kdosi prohlásil, že mu připomíná Krytona, takže hráč ho celou dobu hraje jako Krytona. Nejzábavnější člen skupiny.

[Markus]

Už jsem to psal, ale opakuju: „Nuda je, když vám vypravěč říká, co máte dělat.“

Nejsmutnější reakce jednoho ze spoluhráčů: „Já to takhle mám rád.“ Ne jako ten bezcílný Xyntillan, kde nevěděl, co se po něm chce. Ááááá!

[Virťas]

To zní jako noční můra. Měli jste radši nechat toho aliena, aby vás sežral a mohli jste jít hrát ten Xyntillan.

[Markus]

Tak hrálo se s kamarády v hospodě, to je samo o sobě zábavný kontext, a analytické zhodnocení herního uspokojení nemusí korespondovat s mírou uspokojení společenského.

[Virťas]

To chápu, já jsem takhle hrál jednu World of Darkness kampaň, o který nám vypravěč tvrdil, že to bude sandbox, ale jakmile jsem chtěl udělat cokoli jinýho, než co od nás DM očekával, že fakticky uděláme, tak nevěděl co s tím. A ještě mi vyčítali, že jim kazim hru. Vydrželi jsme to spolu kupodivu dva roky.