[Hraní NPC] Okolí Mořenu

[MarkyParky]

Herní datum poslední aktualizace: ráno, úterý 9. čtvrtence , léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věk


Aktuální NPC a jejich hráči:
Zanarook – opičí král, Chceme být jako vy - Iwas Passingby
Sanbalet – iluzionista a pašerák, Nikomu nepodléhat - Bifi
Vívear Tririon – elfí Strážce smrti, Mrtví patří na hřbitov - Cor
Exphyltica Dæfilor – naga, vůdkyně plazího kultu, Ovládnout je všechny - Ota
Elendir Kortnariel – staří elfí zakladatelé města,Staré zvyky musí být obnoveny - Jezus
Tur Haudhion – tajuplná postava Mořenského podsvětí, Ovládnout a vytěžit - York -> Sarsaparillos
Statečný Boskel – chudinský landlord, člen městské rady, Být uznáván i smetánkou - Nordoslav
Koncil Kapitánů – Vyplout zpět na moře - Kin
Hadik Hurzol – králův pobočník a jeho zástupce v městské radě, Užívat si života - Tochalius
Kapitán Arnberg – velitel městské stráže, Není spravedlnosti bez práva a práva bez spravedlnosti - Pieta

[MarkyParky]

Tur Haudhion

Spoiler

ráno, pondělí 15. čtvrtence ,léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Noční akce je ti nahlášená jako fenomenální úspěch.

Když tví chlapi vtrhli do doupěte Dveřníka Jima, pašeráci se zrovna oddávali radovánkám s nějakými děvkami, takže jste měli na své straně absolutní překvapení. Naházeli dovnitř pytlíky s uspávacím plynem a pak naběhli s obušky dotlouct ty, které neskolil uspávací plyn.

Nebylo jich moc - 3 pašeráci a 1 děvka. Sice sáhli po svých šavlích, ale neměli šanci, obušky je ztloukly do bezvědomí. A děvku, která zkusila utéct, trefil jeden asasín dýkou do stehna, a když upadla na schodech, snadno ji dohonil a zajmul. Na tvé straně dopadl boj bez ztráty kytičky.

Následně přesně dle instrukcí vybrali doupě, rozmlátili ho a zapálil. Přitáhli (krom pár drobných, co nestály za řeč):
- Hůlku přeměn, kvůli které jsi celou akci spustil
- Drahokamy v ceně 2x200, 1x100 a 1x50 šekelů
- pytle s kořením z Fonimei
- amfory olivového oleje a medu z Aegilionu

Přivlekli 13 zajatých pašeráků (z toho 3 zmlácení do bezvědomí) a 8 zajatých děvek (z toho jedna zraněná, ztratila hodně krve z rány ve stehně).

Co se týká pašeráků, ještě v noci byli vyslechnuti, trochu pomučánkování, byl jim vypálen cejch a nakonec jim byla učiněna nabídka, která se neodmítá.

Dveřník Jim a 3 další pašeráci i tak odmítli a tak skončili s kamenem kolem krku na dně bažiny. Zbytek se k tobě přidal.

Co se hůlky týká, tak Dveřník Jim ti jí prý ukradl osobně, když chtěl dodat svým mužům odvahu a ukázat jim, že je možné tě přelstít a nejsi neomylný. Když to říkal svému katovi a šel na smrt, smál se a plivl mu do tváře.

Aktuální stav tvých sil:
- 6 asasínů
- 12 drsňáků
- 9 pašeráků, z toho 2 zranění (vyléčí se tak za týden)

Otázkou je, co s děvkami. Osm holek, to už je počet, který je ve městě jako mořen znát, ty nemůžou jen tak zmizet beze stopy, aniž by si toho někdo všiml. A nejsou součástí party Dveřníka Jima - byly tam přítomné náhodou, utratit výdělek/vydělat.

Co s nimi provedeš?

[MarkyParky]

Statečný boskel

Spoiler

poledne, sobota 14. čtvrtence , léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Oběd s Florimindiel
Florimindiel je hrozně zvláštní. Jako by byla z trochu jiného světa.

Na jednu stranu přijde v těch samých šatech, ve kterých byla na plese. To je známka toho, že má hluboko do kapsy a nemůže si dovolit rozhazovat. Na druhou stranu se chová se velmi vznešeně, zná pravidla etikety lépe než ty, jako by vyrůstala ve vyšší společnosti. Mluví kostrbatým, až archaickým jazykem a hodně se vyptává, zejména na politickou situaci ve městě a radu. Co všechno jí povíš? Když pak něco proneseš, tak k tomu má velmi příhodné komentáře - jako kdyby byla vzdělaná v diplomacii a politice. Sama se ale obratně vyhýbá otázkám na její původ - s výjimkou jediné chvíle, kdy ji zaskočíš.

Totiž, když se zeptáš na nemoc paní Kortnarielovou, odmítavě zavrtí hlavou, že o tom nic neví, ale neprozřetelně dodá, že "když si za mlada hrála s její dcerou, byla paní Kortnariel zdravá jako rybička". Jenže paní Kortnarielová je elfka stará přes tisíc let! Samozřejmě ano, u elfů je všechno posunuté a mívají děti mnohem později než lidé, ale i tak je to podivné. Přímý dotaz na věk ale Florimindiel zahraje do autu: "To je složité a na dlouhé vysvětlování. Pojďme se bavit o současnosti tady ve městě..."

Možná by se ti mohla otevřít víc, ale bude to chtít budovat delší přátelství...

Když přijde řeč na zmizení jejich přátel, zasměje se tomu nedorozumění a vysvětlí to lépe:
- její přátelé, s Xaramaxem v čele, se doslechli o tom, že v džungli na východě mizí kupci. A protože Xaramax tam zároveň chce zkoumat nějaká magická zřídla, tak se rozhodli se tomu podívat na zoubek...
- a proto "zmizeli z města" a nechali ji tu, ale to je jen řečnický obřad. Normálně odešli dnes ráno východní branou. Měli by se vrátit tak za týden, pokud je nic nezdrží.

Zdroj peněz
Po dlouhé výměně zdvořilostí s Kortnariely se jen tak mimoděk také dostalo na nějaké "příspěvky na provoz" kolem oné svatyně ... a ukázalo se, že za prokázanou laskavost dokáží být celkem štědří.

Co se týká Xaramaxe, až se vrátí z výpravy, pošlu ho za tebou.

Hladové lázně
Pokud spolupráci něco nezhatí, pokryjí Kortnarielovi náklady na nějakou základní náborovou kampaň, vytipování místa pro Hladově lázně... klidně mrkni na mapu města a řekni, kde by to mělo být a podobně.

A protože máš u chudých z minulosti kredit, asi se začnou trousit zájemci o práci, i když zatím nemáš reálné peníze, které bys jim mohl pravidelně platit. Prostě ti věří... zatím.

časné ráno, neděle 15. čtvrtence , léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku
Vzbudí tě rozruch, poplach a smrad kouře, který se line celým komplexem.

Vstaneš a jdeš zjistit, co se dělo.

Zjistíš následující:
- Požár vznikl v doupěti Dveřníka Jima. Protože doupě je hned vedle řeky, podařilo se ho rychle lokalizovat a nerozšířil se do obytného komplexu.
- Shořelo veškeré vybavení (lavice, stoly, bedny), které byly zjevně rozštípané, naházené na hromady a prolité olejem z kontrabandu
- Po Dveřníku Jimovi, jeho 12 kumpánech, ani po 8 děvkách, které se tam tou dobou prý účastnily společných radovánek není ani stopy, s výjimkou krvavých skvrn na jednom ze schodišť - jedna osoba byla podle všeho zraněna na schodišti a pak odvlečená zpět do doupěte a někam k vodě
- K vodě vedou i stopy po odtahaném kontrabandu - ztratily se bedny s kořením z Fonimei i amfory s olivovým olejem a medem z Aegilionu - v podstatě veškerý kontraband, co Dveřník Jim ve vašem pašeráckém doupěti měl.

Co uděláš?

[York]

Tur Haudhion

Spoiler

Noční akce je ti nahlášená jako fenomenální úspěch.

Skvělá práce!

Všichni zúčastnění dostanou bonus zhruba ve výši jejich měsíčního platu a tři dny volna, aby si ho mohli užít. Ne ale najednou, přece jen musíme bejt pořád ve střehu.

Dveřník Jim a 3 další pašeráci i tak odmítli a tak skončili s kamenem kolem krku na dně bažiny.

Škoda jich, hodili by se.

Zbytek se k tobě přidal.

Jak jsem sliboval, budou dál dělat svoji práci. Budou si taky muset zvolit novýho kapitána a nový sídlo, to nechám na nich. Jeden z mejch lidí jim bude dělat quartermastera (pirátskej pojem, v zásadě skladník/účetní/druhej důstojník). Budou fungovat podle stejnejch pravidel jako doteď, případně podle takovejch, jaký si odhlasujou, ale 20% výdělku půjde mně. Dostanou za to ochranu a informace (tipy na zboží a podobně). Předpokládám, že to bude vzájemně výhodná spolupráce - kdyby ne, mají možnost se ozvat a vyjednat lepší podmínky.

Otázkou je, co s děvkami. Co s nimi provedeš?

Ta zraněná dostane ošetření nebo peníze na ranhojiče. Všechny si pak jednu po druhý osobně předvolám (samozřejmě se zavázanejma očima) a dám jim pracovní nabídku: Budou dál dělat to, co do teď dělaj, a pracovat pro toho, pro koho pracujou - nevadí ani, pokud pro někoho donášej. Navíc k tomu je v nepravidelnejch intervalech navštíví štědrej zákazník (jeden z mejch lidí, budu je tam posílat za odměnu, ať si trochu užijou). Stráví s ním noc a trochu si popovídají. Za zajímavý informace bude extra bonus, za vědomou lež trest. Když nebudou souhlasit, tak je prostě bez jakejchkoliv podmínek propustím (ale to jim řeknu až poté, co odpoví na nabídku).

[MarkyParky]

Tur Haudhion

Spoiler

Jedna je sdílná hned.
Hadik Hurzol je na elfky.

[Ota]

Exphyltica Dæfilor

Spoiler

Ze svých kultistů vyberu dva opravdu oddané a nakážu jim toto:
1. Sežeňte si žebřiňák a odvezte ty dva nováčky (opilci z Mořenu) zpět do Mořenu.
2. Po příjezdu do Mořenu jim každému dejte pár zlatých, aby mohli 3 dny objednat v hospodě pár rund.
3. Nováčci budou básnit o skvělých pracovních příležitostech v Orlenu. Nějaký boháč tam prý staví jakýsi barák a shání pracanty. Práce je lehká a dobře placená. Důkazem jsou jejich zlaťáky. Vy, mí oddaní kultisté, předstírejte zájem, protože jste něco takového taky slyšeli. Cílem je mi přivézt do dungeonu další budoucí kultisty. Čím víc, tím líp. Za tři dny zájemce naložte na vůz, přihoďte bezvládné opilce a doražte.
4. Mezitím, co budou nováčci shánět nové lidi, zkuste zjistit, jaký panuje v přístavu názor na Boskela. Mezi chudáky, mezi námořníky, mezi strážníky.

Povalečům z Mořenu nakážu toto:
1. Odjedete do Mořenu a jiným lidem v hmotné nouzi doporučíte práci v Orlenu. Pojedou s vámi dva zkušení kolegové a ti se na oko nechají zlákat. Dostanete pár zlatých, ty vydávejte jako plat a při přesvědčování se nebojte je utratit.
2. Na krk si dejte tenhle přívěšek (malý dřevěný had). Prohlašujte, že se jedná o ochranný amulet. V divočině severně od Orlenu prý žije prorok a ten Mořenu předpovídá brzkou katastrofu, která přijde z moře. Tsunami? Ta obluda? Jiná obluda? Kdo ví. Kdo má přívěšek, má větší šanci, že tu hrůzu přežije. Na staveništi v Orlenu, kde jste teď na oko pracovali, to už má každý. Orlen není zase tak daleko.

Obchodníkovi nakážu toto:
1. Až budeš mít cestu přes Mořen, zastav se za Boskelem, vyřiď mu pozdravy od mecenáše a předej XXX zlatých (dejme tomu jeho týdenní výdělek).
2. Jménem tajemného mecenáše mu obchodník zalichotí zhruba následujícím stylem: "Statečný Boskele, můj mecenáš uznává ty, kteří se vlastním umem dokázali oddělit od neúspšných a stanout v popředí, třeba až do městské rady. Je snadné být v popředí, když má člověk za zády hromadu Harpunářů nebo královo bohatství. Ovšem Ty jsi to dokázal pomocí svých schoností a předvidavosti. Bravo."
3. Obchodník by měl před Boskelem lehce dehonestovat krále, který odmítá nést odpovědnost a uklidil se do ústraní.
4. Bude-li Boskel zvědavý, obchodník nastíní toto - tajemný mecenáš má informace, že v budoucnu bude Mořen čelit velkým útrapám a jen pokud bude ve velení silná osobnost, má šanci na přežití. Zbabělý král ani pochybné celebrity Mořenu nepomůžou. Málokdo to prý ví, ale hluboko pod Mořenem je ukryto něco, co mecenáše zajímá, ovšem pokud bude Mořen blížící se katastrofou zničen, nebude již možné to získat.

Do Orlenu vzkáže naga toto:
1. Ať vhodný kultista, který má k dispozici pozemek, tento pozemek ohradí a provede na něm kopáčské práce. Když se budou nekultisté ptát, může říct, že se jedná o stavbu sponzorovanou bohatým mecenášem. Prý to bude chrám nějakého boha ochranitele, ideálně, pokud by měl hadí podobu.
2. Kdyby se po mecenášovi ptali neznámí lidé, řekněte jim, že se tu ukazuje nepravidelně a dejte mi vědět.

[Cor]

Vívear Tririon

Spoiler

11. čtvrtence, půlnoc

Vívear seděl na vyvýšeném místě kořene Stromu a probíral se z meditace, kterou mu prohloubil odvar z Hrobokvítí. Se zapraskáním si protáhl záda a krk, dlouze vydechl. Začal se vracet k myšlenkám, které ho předtím rušily v meditaci a zapudil je.

Na plese byl nemrtvý, který nebyl pod jeho kontrolou. Nahoře, mezi smetánkou.
Nyní bylo zřejmé, že to byl ten pravý důvod, proč Vívear obdržel pozvánku. Kdyby nepřišel, nezjistil by to. Otázkou ovšem zůstává, ví o tom i sám Boskel? A bylo jeho pozvání volání o pomoc maskované jako naivita nebo jeho rozhodnutí zkrátka vedla prozřetelnost?
Rozhodne se mu poslat krátký vzkaz.

Mrtvý tancuje
Leč má harfa je tichá
Tancuje s tebou?

Bez dalšího vysvětlování.
Kdyby se Boskel ptal, jestli může přijít přímo za Strážcem mrtvých, ať mu řekne, že to není otázka 'jestli tam přijde', ale 'kdy tam přijde'.

15. čtvrtence na večerním střídání směn

Vívear Hrobařům uloží, aby na drby reagovali jen pokud budou oslovení nebo zatažení do konverzace, ale aby sami nic neiniciovali. Mlčeti zlato - čím méně budou mluvit, o to víc mají naslouchat a sbírat informace. Mají-li vztahy a vazby mimo své poslání, ať je využijí a zjistí víc.

Mají říct pravdu - že oni neví, kdo má ten útok na svědomí. Pokud si o tom chce někdo promluvit se Strážcem mrtvých, nechť zavítá na Strom Smrti...pokud tedy také nechce pozvat Strážce mrtvých k sobě jako Boskel.
Pokud budou vyzvídat solidně vyhlížející dobrodruzi, mají je rovnou pozvat na audienci, Strážce mrtvých by pro ně měl úkol.

[MarkyParky]

Zpráva pro všechny:
U některých se mi desyncla data a dny v týdnu v tom chaosu po plese.

Správně je to:
sobota 13.
neděle 14.
pondělí 15.

Už to nebudu zpětně editovat, nějak to během příští odehrávky sesynchronizuju zpátky.

[MarkyParky]

Pro diváky:
Mezitím v divočině:

Spoiler

sobota 13. čtvrtence , léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Vyrazili jsme časného rána z Mořenu směrem na východ, který nás měl zavést do míst zmizení pohřešovaných kupců. Xaramax si od samého začátku stěžoval na cestu, nelíbily se mu stromy, okolní les, zvuky zvířat, prostě nic. Stýskalo se mu po zatuchlé knihovně a prachu stoupajícímu z obracených stránek starobylých knih. Hlavní pozornost k naší výpravě při odchodu upoutalo jeho zavazadlo – stará oprýskaná truhla vznášející se několik kroků za ním ve vzduchu. Prý se od některých svých knih nemůže odloučit ani na krátkou dobu…

Jinak cesta probíhala vcelku bez potíží až do večera. Našli jsme celkem dobré místo k přenocování, přespali (s mnoha stížnostmi od Xaramaxe na nepohodlí).

neděle 14. čtvrtence , léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Ráno jsme vyrazili na další cestu. Kolem poledního nás však štěstí upustilo – zaslechni jsme charakteristické zavřeštění opic. Za chvíli jsme je i spatřili – poměrně velká skupina, nesoucí mnoho různého vybavení (lana, žebříky a různé nářadí – kde jen opice přišly k takovým věcem a jak se je naučily používat???). Opice nás také zahlédly a zůstaly na dohled schované ve stromech.

Zkusil jsem na ně zamávat, což způsobilo, že se obrátily a utekly mimo náš dohled. Chvíli jsme se radili, co dál, a pak jsme vyrazili na další cestu, co nejrychleji a co nejdále od opic. Poslal jsem na průzkum svého věrného výra Drápa, který mi po nějaké době naznačil, že nás opice, byť v menším počtu, sledují mimo náš dohled. Jejich skupina se patrně rozdělila, původně mířila nejspíš k Mořenu (pevně doufám, že po návratu nalezneme město v pořádku).

Rozhodli jsme se na opice uspořádat lest, abychom zjistili, o co jim jde. Na vhodném místě dále od stromů jsme začali fingovat přípravu provizorního tábora a narychlo se zabalili do dek a ulehli vedle padlého kmene, bedlivě po očku sledujíce okolí, co se bude dít dál. Xaramax nic nepředstíral a únavou tvrdě usnul hned, jak se opřel o sluncem zahřátou kládu.

Za krátkou chvíli se opice objevily, chvíli se svým vřeštivým způsobem radily, co dál, a pak se nás pokusily obklíčit a pochytat do sítí. Ze všech směrů se na nás vrhlo asi šest opic, patrně s úmyslem nás znehybnit a kamsi odvléci. Nejbližší opici držící velkou síť jsem přesně mířeným uvítal šípem do ramene, překvapením jí vypadla síť z pařátů a s bolestivými skřeky utekla do lesa. Augustin vyrazil zpod deky jako vtělení zkázy a s napřaženým trojzubcem se vrhl na nejbližší dvě opice. Xaramax mezitím dál klidně pochrupoval a začal se probírat až ve chvíli, kdy ho začala jedna z opic za nohu vléct pryč. Naštěstí se mi podařilo dalším šípem tohoto únosce vážně zranit a zahnat na útěk. Augustin se mezitím také oháněl, co mohl, a i když ho jedna z opic přiškrtila, vážně ji zranil a druhou zabil. Přeživší, většinou těžce zraněné opice, se vzápětí daly na útěk. Rozhodli jsme se je nepronásledovat…

Po krátkém odpočinku jsme vyrazili na další cestu. Chtěli jsme ještě alespoň dvě hodiny jít, než se skutečně utáboříme na noc. Začalo se pomalu šeřit a Xaramax najednou ožil – ucítil blízkou přítomnost magického zřídla. To byl další důvod, proč jsme se pustili tímto směrem – Xaramax chtěl prozkoumat magická zřídla nacházející se směrem ke zmizelým kupcům. Dle původních odhadů jsme ale byli ještě celkem daleko od místa, kde by se zřídlo mělo nacházet. Patrně to bude nějaký boční výron, prohlásil náš mág tajemně a vyrazil do šera. Šli jsme za ním, hledání tábora bylo na chvíli odloženo.

Po nějaké chvíli jsme dorazili na zvláštní místo – malé údolíčko obklopené skalami, s klidným jezírkem uprostřed a vodopádem na jedné straně. Na hladině se odrážel měsíc v úplňku, který vysílal odlesky do celého okolí jezírka. Když jsem to spatřil, tak mě zamrazilo po celém těle, neboť právě včerejší noci bylo novoluní.

Xaramax sestoupil k jezeru, chvíli na něj hleděl, pak do něj ponořil ruku. Nakonec se ve vodě vykoupal celý a volal na nás, ať se k němu přidáme, že se nám to určitě bude líbit. Ponořil jsem se také do chladivých vod a cítil, jak voda až nadpřirozeně odplavuje mou únavu a vyčerpání z dlouhého dne. Augustina zase přestal bolet krk, pohmožděný od jedné opice. Pečlivě jsme si tohle místo zanesli do mapy – jezírko s léčivými účinky je velmi cenný nález.

Koupel nás osvěžila natolik, že jsme se rozhodli rovnou pokračovat dále. Xaramax byl celý nedočkavý, aby se co nejdříve dostal do blízkosti magického výronu. Bohužel nás to hnalo víc a víc na západ, kde řídnoucí les pomalu začínal měnit v bažinu. Rozsvítili jsme si, abychom v houstnoucím šeru vůbec viděli na cestu, a vyrazili jsme dál.

Půda se bořila čím dál víc, každá naše stopa se hned zalila vodou. Za chvíli už jsme se brodili v kalné blátivé vodě po kotníky, ještě o chvíli později po kolena. Ostrůvků trávy a mrtvých, zkroucených stromů ubývalo a před námi to začínalo vypadat na již opravdu hluboké bažinaté jezero. Zastavili jsme se a zvažovali, co dál. Kousek od nás jsme si všimli jakési hole trčící z bláta. Po bližším průzkumu se ukázalo, že to je ruka s prsteny držící kopí. Když jsem začal trošku prudit šípy, okamžitě se z bahna vyloupl nemrtvý strážce. Kupodivu na nás nezaútočil a z jeho posunků se dalo usuzovat, že nás naopak nabádá k další cestě do hloubi bažin.

Plavat v hnusné smrduté vodě se nám ale opravdu nechtělo a strážce začal vypadat netrpělivě. Xaramaxe napadlo, že by mohl shromáždit kusy dřeva, které plavaly všude okolo, a zformovat z nich svou magií provizorní vor. Magie prostupovala močál všude okolo nás, ale Xaramax potřeboval nějaký silný výron, ze které by mohl načerpat sílu. Obrátil se tedy na mě, abych trefil strážce šípem, že to prý způsobí výtrysk magie, kterou bude moci načerpat a využít pro tvorbu voru. Nezaváhal jsem a naštěstí se ukázalo, že je nemrtvý strážce alespoň částečně hmotný, můj šíp ho trošku potrhal a jeho obrysy začaly vypadat mírně roztřepeně.

Mezitím Augustin vytáhl svůj oblíbený trojzubec a začal na něj pokřikovat, ať se nebojí a jde si to s ním rozdat tváří v tvář. Strážce jen proti němu obrátil své kopí, ze kterého vyšlehl zářící paprsek energie a Augustina lehce popálil na hrudi.

Xaramax se soustředil a tu se z blízkého i vzdáleného okolí veškeré plovoucí dřevo dalo do pohybu a začalo se shromažďovat na jednom místě, kde se pomalu formoval vznikající vor. Xaramaxovo čelo se zbrodilo potem a pobízel nás, ať ještě více pochroumáme strážce, aby mohl Xaramax shromáždit více magie. Kolem nás šlehaly energetické paprsky, ale naštěstí můj další šíp způsobil, že se strážce se zaječením rozplynul ve vzduchu. Xaramax se po nás s úšklebkem podíval: „Račte na palubu pánové.“

Vor se ukázal až překvapivě pevný a stabilní, tak jsme se nalodili a vyrazili dále do hloubi močálu. Augustin se chopil bidla a odstrkoval nás pravidelnými ráznými tempy, zatímco Drápa jsem poslal dopředu, aby pro nás hledal vhodnou cestu.

Pomalu jsme se probíjeli do středu bažin. Tma houstla, mrtvých stromů ubývalo, ale náhle se před námi vyloupl ze tmy velký tmavý obrys obrovského stromu. Kupodivu nebyl mrtvý, jako vše okolo, nejspíše proto, že dle Xaramaxe výrazně zářil magií. Náš kouzelník na něm dokonce nalezl jakési ovoce, které s radostí otrhal a schoval na později. Prý také obsahuje koncentrovanou magii a určitě se mu bude hodit.

Augustin poháněl náš vor dále. Šlo to stále snadněji, začal se objevovat proud, který nás pomalu vnášel hlouběji a hlouběji do srdce močálu. Ze tmy se vynořily obrysy jakési dřevěné konstrukce. Zamířili jsme k ní. Byla to malá polorozpadlá chatka s molem na kůlech, naznačující, že i v takto nehostinné krajině někdo bydlel.

Rozhodli jsme se ji prohledat. Vyhoupl jsem se nahoru a vstoupil do pobořeného obydlí, bohužel vzápětí mi téměř za krk spadl jakýsi syčící a zmítající se had. Společníkům se nevedlo lépe, zaútočili na ně další hadi přímo z vody. Augustin se rozmáchl a ohromnou ranou svého trojzubce zcela minul jednoho hada a jedním hrotem narazil do nosného kůlu malého mola. Ztrouchnivělý trám to nevydržel, praskl jako tříska a celá bouda se začala pomalu rozpadat. V poslední chvíli jsem skočil dopředu a vlastním tělem zakryl nějaké hliněné destičky na ztrouchnivělém stole, vzápětí se mi o hřbet přelomil střešní trám, naštěstí taktéž zcela prohnilý a křehký.

Nosné trámy chaty naštěstí vydržely, nicméně hadi se ukázali odolnější, než jsme mysleli. Já i Augustin jsme krváceli z několika kousanců a snažili se je svými zbraněmi držet od těla. Nakonec se nám je podařilo zahnat a hadi zmizeli v bažině.

Xaramax prozkoumal hliněné tabulky. Ukázalo se, že to je deník jakéhosi mága, který zde žil a studoval magické zřídlo. Stálo v nich, že srdci močálu žije jakási nadpozemská bytost lačnící po krvi. Mág ji krmil svou krví výměnou za moc a vědění. Vzápětí nás Xaramax upozornil na zvláštní úkaz – krev z hadů i z našich ran, která nakapala do bažinaté vody pod chatou, začala magicky zářit a rychle odtékat do středu bažiny, patrně jak ji ona podivná bytost lačně nasávala.

Tu jsme uslyšeli v myslích zvláštní hlas. Oslovila nás přímo ona bytost z bažin (možná bych se ji ani nebál nazvat temným pohanským bohem) a nabídla nám nezměrné vědomosti výměnou za krev, ať už naši, nebo cizí. Slíbili jsme přinést této bytosti další krev, ideálně našich nepřátel, a dohodli jsme se, že přivolá zpět bažinné hady, jejichž krví pokryjeme první splátku. Tentokrát jsme na ně byli lépe připraveni, já i Augustin s posvěcenými zbraněmi od našich bohů, takže boj netrval tak dlouho a rozsekaná hadí těla brzy zmizela v hlubinách močálu.

Vyrazili jsme tedy na další cestu, pryč z bažin. Augustin pravidelně hnal loďku pryč a všichni jsme mlčeli, v duchu přemýšleli o té podivné bytosti z magického zřídla. V bažinách se postupně začaly objevovat stromy a voda byla stále mělčí, až loďka definitivně uvázla na trsech trávy a my se vydali dál po svých. Jakmile jsme doklopýtali na první suchou půdu a nalezli vhodnou mýtinu, ihned jsme rozbili tábor a unaveni zalehli.

pondělí 15. čtvrtence , léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Prospali jsme skoro celé dopoledne, před polednem jsme se rychle sbalili a pokračovali dál, směrem za zmizelými kupci. Kráčeli jsme lesnatým terénem celý a pozdě odpoledne se před námi začaly zdvíhat nízké kopce s několika holými skálami. Na jejich úpatí jsme se utábořili.

úterý 16. čtvrtence , léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Po snídani Augustinův ostrý zrak odhalil v dálce jakýsi průsmyk, který mu připadal jako vhodná další cesta a zkratka přes pahorkatinu. Vyrazili jsme k němu.

Soutěska byla úzká, se strmými stěnami. Zaujalo nás podivně naskládané kamení podepřené větvemi na jedné straně nad vstupem do soutěsky a s trochou štěstí jsme odhalili i liánu, nataženou u vstupu do rokle nízko nad cestou. Bylo evidentní, že to je nějaká primitivní past. Augustin ji z bezpečné vzdálenosti spustil a kamení se podle našeho očekávání zřítilo na místo, na kterém by stál neopatrný dobrodruh, kdyby zavadil o lano nevědomky.

Augustin nás nabádal, že využijeme znovu osvědčený plán, lehneme si mezi kameny a budeme dělat, že se nám past spustila nad hlavou a kameny nás usmrtily. Museli jsme čekat poměrně dlouho, než jsme mezi stromy zaslechly skřeky opic. Opět ty prokleté opice! Bohužel nám stejná lest podruhé nevyšla, opice chvíli vyhlížely mezi stromy a pak po nás začali vrhat oštěpy s nějak divně nabarvenými konci, patrně otrávenými. Xaramax vyskočil na nohy, něco zagestikuloval a vykřikl pár slov a prostě zmizel. Já se vrhl směrem přes popadané kameny a klády a snažil se přelézt vzniklou zábranu a schovat se v soutěsce. Jen Augustin klidně dál ležel a hrál si na mrtvého.

Mě se podařilo přelézt zával a vyrazil jsem rychle dál soutěskou, která se po chvíli rozšířila do celkem velkého údolíčka, ve kterém se zjevila malá osada vystavěná z dřevěných chatrčí. Rychle jsem zaběhl do jedné chýše, bohužel vřískající opice byly kousek za mnou. Vypustil jsem na ně několik šípů a jedna z opic se s vřeštěním obrátila na útěk, ale ostatní skočily na střechu a začaly se dobývat do chatrče.

Xaramax, jak jsem se dozvěděl později, se předtím jen zneviditelnil a odběhl pryč, držel se mnou krok a běžel také k vesnici. Augustin se zvedl, až když se k němu opice přiblížily na dosah, a pustil se do nich trojzubcem. Jednu zabil na místě, další zranil a také vyrazil soutěskou do hloubi údolí. Jakmile dorazil na dohled ostatním, zařval jejich jazykem „Dejte nám kupce!“ a to opice zneklidnělo natolik, že se přeživší dali raději na ústup do lesa. Úlevně jsme si vydechli a pustili se do průzkumu vesnice.

[MarkyParky]

Statečný Boskel

Spoiler

Jedna dodatečná informace.

Někdy 12. čtvrtence během dne (tedy den po plese, před obědem s Florimindiel a požárem, které jsem ti popsal tady), dostaneš krátký vzkaz od Víveara Tririona, Strážce smrti.

Mrtvý tancuje
Leč má harfa je tichá
Tancuje s tebou?

Přinesl ho jeden z jeho hrobařů.

[MarkyParky]

Zanarook

Spoiler

Už ráno skřeky z džungle potvrdí, že jedna z opičích hlídek navázala kontakt a vede dobrodruhy na vybranou mýtinu asi den cesty od baobabu.

Neponecháš nic náhodě, vezmeš s sebou asi 40 nejbojovnějších členů kmene plus několik šamanů ticha a samozřejmě Yaraku, která trénovala telepatii s lidmi na zajatcích.

Když družina dobrodruhů dorazí na mýtinu, vystoupí do otevřeného prostranství jen jeden z nich - Plechovka. Jazykem, kterému rozumíš, se začne dožadovat kupců.

Yaraku se pokusí s ním navázat telepatický kontakt. Je vidět, že je to pro něj zprvu bolestivé, ale na bolest nedbá a po chvíli se podaří navázat komunikaci tak, že on mluví ... a vy jeho řeči z neznámého důvodu rozumíte ..., ty následně nadiktuješ Yaraku odpověď (které on zjevně nerozumí) a Yaraku mu ji přetlumočí telepatií do jeho mysli.

Vyjednávání probíhá téměř přesně podle plánu, který sis připravil. Nejprve se vyptáte, proč vaší řečí mluví Plechovka a nikoliv Nosí listí. Odpovědí je, že je to dar od boha, kterého Plechovka uctívá.

Ptáš se také, proč se ostatní skrývají v porostu a nejsou po boku Plechovky. Odpovědí je, že ostatní se obávají opičí přesily, zatímco Plechovku krom daru opičí řeči také jeho bůh obdařil nezranitelností. Tví opičáci pokyvují hlavami, neboť při bitce u pasti prý Plechovku několikrát zasáhli hrotem oštěpu a nic mu to neudělalo.

V druhé části vyjednávání probíráte přítomnost lidí - dobrodruhů i kupců - v džungli. Chladně mu oznámíš, že kupce držíš v zajetí, nemluvíte o počtech. A vysvětlíš, že džungle je vaše a chceš, aby vaše zůstala - proto zajímáte každého, kdo se po ní potuluje. Plechovka překvapí, když vyjádří pochopení s tvým požadavkem. Vysvětluje ale, že kupci někudy musí chodit, když záliv blokuje mořská příšera. Navrhne ale, abyste vytyčili v džungli trasu, která je pro vás bezproblémová a domluvili se s lidmi z města na jejich dodržování. Dokonce zmíní, že by kupci byli možná ochotní za její používání i platit - říká tomu mýtné.

Opáčíš, že už jsi svého syna poslal do města vyjednávat před mnoha dny a od té doby jsi o něm neslyšel. A s touto otázkou se rozhovor přenese do třetí části vyjednávání. Plechovka začne mluvit pomalu. Je vidět, že pečlivě volí slova. Napadne tě, že by mohl lhát a požádáš Yaraku, aby zkontrolovala jeho mysl. Šamanka ti prozradí, že veškerá jeho slova jsou pravdivá, ale nejspíš neříká všechno. Nezná ale lidskou mysl tak dobře, aby si mohla přímo přečíst jeho vzpomínky.

Plechovka ti oznámí, že on a jeho družina byli přítomni smrti tvého syna. Byl prý zajat zlotřilým mužem z Mořenu a zavřen do bojové jámy, ve které byl nucen bojovat o holý život s různými gladiátory. Bojoval prý statečně, ale nakonec podlehl velké přesile. Tato zpráva vyvolá ve tvých bojovnících vlnu nevole a chvíli trvá, než se ti podaří je uklidnit. Upřímnost, s jakou ti to Plechovka vyjevil osud tvého syna a zároveň klid, s jakým se při tom vystavil sám možnému hněvu tvého kmene na tebe udělá dojem. A vlastně jsi s tím i trochu počítal, předneseš proto svoji nabídku.

Když se nemůže vrátit tvůj syn, požádáš Plechovku, aby ti jeho družina přivedla "Náčelníka, který žije v budově na skále a nenáčelníkuje." Výměnou za to nabídneš okamžité propuštění jednoho z kupců a propuštění zbytku, které držíš, až ho přivede.

Plechovka slíbí před svým bohem, že v tomto směru podnikne všechno, co je v jeho silách. Yaraku napíná své telepatické smysly, a pak ti potvrdí, že jeho slib je upřímný, i když opět volil slova velmi opatrně a nezavázal se, že krále opravdu přivede. Od toho ale máte zbylé rukojmí.

Konečně je jednání u konce. Vypustíte připraveného kupce jako symbol dobré vůle. Plechovka se otočí a opustí mýtinu. Nebojí se při tom ukázat záda tvým bojovníkům s oštěpy. Ti ale respektují tvé slovo a nikdo z nich neublíží ani jemu, ani kupci.

Tvé hlídky družinu ještě chvíli sledují, ale má namířeno na severozápad, do skal, kde žijí koboldi. Následujícího dne opustí území vaší džungle.

Ty bys po návratu měl nějaký čas věnovat uctění památky svého syna (jak dlouho? jak to vypadá?), a pak můžeš podniknout další kroky.

[tochalius]

Zpráva pro všechny:
U některých se mi desyncla data a dny v týdnu v tom chaosu po plese.

Správně je to:
sobota 13.
neděle 14.
pondělí 15.

Už to nebudu zpětně editovat, nějak to během příští odehrávky sesynchronizuju zpátky.

Spoiler

Možná mě máš ještě ve frontě, ale když vidím, které dny už odehráváš s ostatními, radši se připomenu: já ještě neznám výsledek Hadikova setkání s družinou, které mělo proběhnout 12. Poslední zprávu mám z plesu.

[MarkyParky]

Kapitán Arngberg

Spoiler

pátek 19. čtvrtence , léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Vyšetřování, které rozjel tvůj manžel, konečně začíná přinášet nějaké informace.

Mersin: Po nějakém vyšetřování z toho celého vylezlo asi následující:´

• Mersin a jeho handlování koní byla vždycky zástěrka. Kdo by si na cestu do džungle kupoval koně? Je to jen fasáda, pračka špinavých peněz z různých pochybných obchůdků na moři, které provozoval, dokud se to dalo.
• Jak ale rada zakázala plavbu kvůli mořské příšeře, kohoutek vyschl a Mersin přišel o obživu. No a tak se vydal na východ, hledat nějaké obchodní cesty. Nebyl pryč moc dlouho, jen dva nebo tři dny, a vrátil se zpět do města. Bylo to v noci, málo svědků, ale bylo to něco velkého, zabaleného do pytlů, co se hýbalo.
• Ve městě se už delší dobu šušká o tajných zápasech v podzemní aréně proti mantikorám. Je to hospodká šuškanda, každý zná chlapa, co znal chlapa, co o tom slyšel od .... takže není jasné, jestli je to urban legend nebo to někdo provozuje v opravdu důkladném utajením, nicméně Mersina to inspirovalo a zřídil si pod svým krámkem vlastní arénu. Jak se později ukázalo, to něco byl jakýsi opičí bojovník. Někteří říkali dokonce "opičí princ".
• Zápasy byly prostě rvačka s opičákem, nebylo to na život a na smrt, spíš kdo koho umlátí do bezvědomí. Trvaly několik týdnů. Příležitost pro zoufalce, co nemají na živobytí, zkusit štěstí a vydělat. Mersin dělal bookmakera.
• Poblém byl v tom, že opičák byl moc dobrej a v podstatě každého hned zmlátil a možná i nějaké bývalé námořníky zabil - přeci jen se v těch bojích moc neovládal. No a Mersin měl pro tenhle problém svébytné řešení - není jasné jak, ale do pracek se mu dostal hobití válečník, který toho opičáka zvládal a zápasy byly opět vyrovnané. Takže hobita zakoval do okovů do arény k opici a nechal je bojovat proti sobě .. a opět vydělával na sázkách a zisky legalizoval přes své handlířství.
• Jak už víš, hobit nakonec unikl s pomocí party dobrodruhů, opičáka u toho zabili.
• Právě dnes se Mersin chystá na východ. Oficiální důvod cesty je, že chce pomoct kupcům, kteří se ztrácí kdesi na východě v džungli. Ale vyráží na cestu jen pár dnů po těch dobrodruzích. Napadají tě teda dva důvody, proč by mohl vyrazit na východ:
  • Chce ulovit další opici a obnovit tak svůj podnik.
  • Chce se pomstít dobrodruhům, protože se nějak domákl, že to byli oni, kdo ho připravil o opici a hobita.
  Možná i oboje najednou.

Jorvik:

• Informace o tom, že zabil mága, je pouze od družiny dobrodruhů. Mužstvo to nevědělo, to vědělo jen o jeho dezerci. Samozřejmě netušíš, komu všemu o tom dobrodruzi vykládali, ale zatím to nikdo veřejně nevytáhl.
• Dobrodruzi na to přišli při hledání nemocného v Královském stromě - prostě našli mrtvolu mága.
• Jorvik nebyl typ na úkladnou vraždu, ale byl to zmatkář a silák v jednom. Scénář, ve kterém vykrádal mágovu pracovnu, ten ho překvapil a Jorvik ho ve zkratu zabil, a pak utekl, zní docela věrohodně.

Otrokyně z roztrhaným krkem:
Výslech Boskelových lidí: Chvíli trvalo, než se je podařilo získat - ve spodních patrech Boskelova komplexu totiž 15. čtvrtence hořelo, takže byli zaměstnáni odklízením škod. Ale podařilo se je vyslechnout.
Otrokyně se během večera bavila s následujícími osobami:

• Svalnatý hrobař s fialovým melírem ve světlých vlasech (jméno nezná)
• Skerrold, komorník rodiny Kortnarielů
• Harpunářský seržant Trochar

Trochara tvůj muž vyslechl vzápětí, ten prý s ní zkoušel flirtovat, ale byla prý jak studený čumák.

Dnes ráno se také podařilo dostat královského felčara k nemocné a ten ji pomohl nějakým zaklínadlem s hojením rány, takže začala vypovídat. Manžel tě vzal s sebou, protože usoudil, že jiná žena ji spíš rozpovídá.
Potvrdila výpověď Boskelových lidí a dodala k tomu:

• Všichni tři o ní večer jevili zájem ... a jí zájem mužů celkem baví, tak s každým tuhle hru chvíli hrála.
• Hrobař byl prý roztomile mimózní, občas nechápala, co některými obraty myslí. Flirtování prokládané poznámkami o smrti jí přišlo zprvu vzrušující, po chvíli ale příliš strašidelné
• Skerrold byl galantní, přitažlivý, v jeho očích bylo něco hlubokého, ale zároveň z něj měla husí kůži a nepříjemný pocit
• a Trochar se choval jako hulvát, takže ho rychle odpálkovala.

Konec slavnosti má zamlžený, nepamatuje si, proč a kudy a jak vlastně slavnost opustila. Pamatuje si jediné - že najednou se na ní vrhlo cosi studeného, s nelidskou silou, prudkou bolest v krku a jak je odnášena někam pryč. Potom si nejistě vzpomíná, jak to cosi sálalo chladem smrti a bažilo po jejím životě, a na studené pracky nebo pařáty, které ji nejprve svírají a pak znovu trhají krk, to už ale bolest nevnímala. Nakonec ji ta bytost znovu někam přenesla a tam ji pohodila .. a tam ji také následujícího dne našli.

Felčar zároveň ohledal ránu a vyslechla jsi, jak vysvětloval tvému muži, že otrokyně ztratila hodně krve, ale ne tolik, aby nepřežila ... a velká rána na krku byla zasažena až poté, co byla "odkrvena", a ten kdo ji zasadil nepoškodil důležité tepny.
[/list]

[MarkyParky]

Hadik Hurzol

Spoiler

pátek 12. čtvrtence , léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Navštívili tě dobrodruzi.

Okázale jsi je pohostil a pak jsi jim nabídl dvojnásobek toho, co jim platí Arnberg, když ti řeknou, co po nich Arnberg chce a proč čmuchali v Královském stromě.

Zatímco se ostatní cpali, slova se ujal Xaramax Modrý, družinový kouzelník a vysvětlil, že:

• družina řeší mořskou příšeru na starý králův rozkaz, o kterém jako jeho zástupce jistojistě víš. (Nevíš).
• Arnberg jim nic neplatí, naopak oni využívají jeho
• Vyšší patra Královského stromu prohledávali kvůli vraždě Thyriela Měděného královského mága. Tady se ti musím omluvit - v jedné předchozích odehrávek se mi popletla jména a napsal jsem ti, že "Thyriel" je královský felčar - on se jmenuje podobně, ale má to být Thirius a mě se to popletlo. Sorry za zmatky.
• Jejich vyšetřování zjistilo, že Thyriela Měděného zabil harpunář jménem Joskel, který následně uprchl na západ.
• A na základě onoho pověření od krále (o kterém nic nevíš) si Xaramax Modrý nárokuje stát se nástupcem královského mága.

Poté Xaramax vyjádřil přání být si vzájemně prospěšní a spolupracovat. A zeptal se tě, co víš o Tur Haudhionovi.

Co se týká pověření od krále, není možné, abys o něm nevěděl. Napadla tě jen dvě vysvětlení. Buďto si to celé vymysleli nebo si je král najmul ještě dokud byl při životě, bez tvého vědomí ... a dost možná na něco úplně jiného, než o čem se tak otevřeně baví. Tak jako tak, nejlepší by bylo získat si je na svou stranu a zároveň je při tom uklidit někam mimo Mořen.

Vysvětlil jsi jim tedy, že potřebuješ námezdnou sílu na odstranění vnějších hrozeb Mořenu, zatímco o vnitřní hrozby, včetně Tur Haudhiona, se postaráš sám.
Nabídl jsi tedy tři úkoly mimo město:

• Výzvědy u barbarů na severu.
• Hledání Grawoldova ztraceného čarovného meče
• Hon na uprchlého vraha Joskela.

Jako odměnu jsi pak ochotný dát každému 100 šekelů na ruku za každý splněný úkol a Xaramaxovi jsi zároveň nabídl, že se v radě přimluvíš za legalizaci a potvrzení jeho postavení jako královského čaroděje, když se úspěšně pustí do řešení problémů tam venku a nechají řešení městských trablů na tobě.

Xaramax souhlasil, ale bylo vidět, že není hloupý a že moc dobře chápe, že ti jde o to uklidit je od města co nejdál, jen je ochotný na to přistoupit.

S tím jste se rozešli.

sobota 13. čtvrtence , léto, 218 let do příchodu Amiase, 2. věku

Dobrodruzi byli viděni, jak opouští město směrem na západ.

Mám pro tebe další info na 19. čtvrtence. Nějaké akce mezitím?

[Passingby]

Zanarook

Spoiler

Hodila by se mapa s přesným vyznačením opičího území (asi dvě oblasti – jádrová a perimetr, kde se pohybujeme a míváme hlídky, ale jenom na řídce?) a cest, kudy teď kupci chodí. Taky bych do ní mohl zaznačit naše návrhy na vedení stezky.

Podle domluvy retcon a doplnění vyjednávání:

• vzhledem k tomu, co se stalo synátorovi, bych chtěl, aby mi přivedli toho "zlotřilého muže z Mořenu," a když ne toho, tak aspoň náčelníka, co bydlí na skále a nenáčelníkuje
• návrh na stezku a poplatek zvážíme, a navrhujeme setkat se zase za týden nebo 14 dní, na tomto místě
• do té doby tu žádné kupce nechceme vidět, nebo se na nich pomstíme za synátora (tohle je otázka, jak moc velký retcon by to byl; každopádně nějaká dočasná domluva nebo podmínka by byla potřeba, ale v tomhle směru teď nemám náladu na nějaké vyjednávání a spíš bych si to určil já – jestli to město splní, je druhá věc; doladit můžeme po Discordu a sem až výsledek)
• předpokládám, že Plechovka rovnou řekne, že město může vyslat jiné posly (ať tu domluvu zjednodušíme a předejdeme nedorozumění)
• kdyby to neřekl, budu čekat, že příště přijde zase hráčská družina a cokoliv jiného nás zmate (bude ale záležet, jak by se chovali)
• domluvili bychom si poznávací znamení a když ho příchozí ukážou hlídkám, ty je sem dovedou (a ne, nebude to kůže stažená z juniora, pověšená na tyčce... ale od družiny bych to podle jejich chování ani nečekal)
• tohle jsou otázky do budoucna (navíc to záleží na velikosti opičího území, které zatím myslím moc pevně ohraničené není): Proč musí stezka vést přes naše území? Kolem jsou hory a holé kopce může vést tam. Kudy kam potřebujete procházet? (To možná dovedeme odhadnout z těch předchozích karavan?)

Plán pro nejbližší dobu doplním podle reakce na to, jak se domluvíme ohledně přechodného období.

A ještě pro doplnění pohled do nitra náčelníkovy duše:

• Ti lidé jsou zvláštní. Nejenom, že neumí lozit po stromech, i když ve stromě žijí, ale navíc říkají cosi o jakémsi bohu nebo co to je, a že to umí dát schopnost mluvit i nebýt zranitelný zbraněmi. Přitom jak ukázalo naše systematické testování té oddělávací lidské srsti, co jsme tu prováděli i s podrobnými záznamy ohledně materiálu a druhu použitých zbraní a směru a síly vedení úderů, "nezranitelnost" ze zdá být důsledkem (pravděpodobně) lidské schopnosti zpracovávat pokročilejší materiály než dovedeme my, které jsou díky svým vlastnostem pevnější než dřevo, kosti nebo i kámen. Třeba to vyrábí podobně, jak my sádlo – když tuk zahřejeme, tak se rozpustí, a mimo oheň potom zase ztuhne a může tak převzít tvar toho, co je kolem něj. Jenom jsou schopní vyvinout vyšší teploty než my a tavit jiné a užitečnější materiály. Je podivné, že i s takovými technologiemi se uchylují k primitivním pověrám a představám o "bozích" a nejsou schopni pro tyto jevy najít racionální vysvětlení.
• Do ukořistěné zbroje budu v tichu boababu z trav a dřeva modelovat figurínu připomínající synátora a přitom dál meditovat nad tím, jak situaci s lidmi vyřešit (tzn. kdyby opičáci přežili ještě nějakých 50-100 let, mohl by u nich navzdory náčelníkově racionalitě fungovat kult předků a bohů – s nevyšším bohem, opičákem oděným v lidské zbroji ).

Plus ještě mapa pro mě, ať ji nemusím hledat po vlákně (B jedna z killzón, C baobab):

[Pieta]

Kapitán Arngberg

Spoiler

Technicky, trochu mi tu haprují směry, západ vs. východ - něco z toho, co je v poslední zprávě východ, byl někdy dřív západ.
Co si pamatuju, směry se řešily přinejmenším u:
- kam utekl Jorvik
- odkud Marsin přivezl opici
- kam odešli dobrodruzi a kam Mersin chystá výpravu
Budu předpokládat, že ten směr je prostě "vnitrozemí", ať už je to vlevo, nebo vpravo. Kdyby něco z toho bylo vyloženě úplně jinak, než to ostatní, dej vědět, ale stejně nemyslím, že by to na moje plány mělo vliv.

Celkově - celá ta poslední zpráva, to je spousta dobře odvedené vyšetřovací práce, určitě dohlédnu na to, aby se těm zodpovědným dostalo pořádné pochvaly a nějaké vhodné (menší) odměny.

Mersin: Po nějakém vyšetřování z toho celého vylezlo asi následující:

• Mersin a jeho handlování koní byla vždycky zástěrka. Kdo by si na cestu do džungle kupoval koně? Je to jen fasáda, pračka špinavých peněz z různých pochybných obchůdků na moři, které provozoval, dokud se to dalo.
• Jak ale rada zakázala plavbu kvůli mořské příšeře, kohoutek vyschl a Mersin přišel o obživu. No a tak se vydal na východ, hledat nějaké obchodní cesty. Nebyl pryč moc dlouho, jen dva nebo tři dny, a vrátil se zpět do města. Bylo to v noci, málo svědků, ale bylo to něco velkého, zabaleného do pytlů, co se hýbalo.
• Ve městě se už delší dobu šušká o tajných zápasech v podzemní aréně proti mantikorám. Je to hospodká šuškanda, každý zná chlapa, co znal chlapa, co o tom slyšel od .... takže není jasné, jestli je to urban legend nebo to někdo provozuje v opravdu důkladném utajením, nicméně Mersina to inspirovalo a zřídil si pod svým krámkem vlastní arénu. Jak se později ukázalo, to něco byl jakýsi opičí bojovník. Někteří říkali dokonce "opičí princ".
• Zápasy byly prostě rvačka s opičákem, nebylo to na život a na smrt, spíš kdo koho umlátí do bezvědomí. Trvaly několik týdnů. Příležitost pro zoufalce, co nemají na živobytí, zkusit štěstí a vydělat. Mersin dělal bookmakera.
• Poblém byl v tom, že opičák byl moc dobrej a v podstatě každého hned zmlátil a možná i nějaké bývalé námořníky zabil - přeci jen se v těch bojích moc neovládal. No a Mersin měl pro tenhle problém svébytné řešení - není jasné jak, ale do pracek se mu dostal hobití válečník, který toho opičáka zvládal a zápasy byly opět vyrovnané. Takže hobita zakoval do okovů do arény k opici a nechal je bojovat proti sobě .. a opět vydělával na sázkách a zisky legalizoval přes své handlířství.
• Jak už víš, hobit nakonec unikl s pomocí party dobrodruhů, opičáka u toho zabili.
• Právě dnes se Mersin chystá na východ. Oficiální důvod cesty je, že chce pomoct kupcům, kteří se ztrácí kdesi na východě v džungli. Ale vyráží na cestu jen pár dnů po těch dobrodruzích. Napadají tě teda dva důvody, proč by mohl vyrazit na východ:
  • Chce ulovit další opici a obnovit tak svůj podnik.
  • Chce se pomstít dobrodruhům, protože se nějak domákl, že to byli oni, kdo ho připravil o opici a hobita.
  Možná i oboje najednou.

Takovéhle hovado tak ve městě chceme, pch. Okamžitě sebrat. I kdyby se mu ty starší kšefty přišít nepovedlo, tak do města dovezl nebezpečné zvíře, podnikal nelegální zápasy, otrokařil... Jestli zvěsti nekecají, tak zatajil i nějaká úmrtí, a navíc ty aktivity vůbec nezdanil.

Jak ho jednou budeme mít, tak ho taky pořádně zmáčkneme. Určitě mu toho můžeme přišít víc, nebo míň - smrt při ilegálních zápasech? Jako majitel zvířete má za tohle plnou zodpovědnost. Hudry hudry. Ideálně kdyby nám vyklopil, co to vyváděl v tom vnitrozemí.
A trochu bokem, i když to celé zní spíš jako zábava pro spodinu, ale kdyby se ukázalo, že se tam u něj na zápasech motal i někdo z honorace... Špína je špína, to se vždycky hodí.

Zároveň budeme předpokládat, že jsme tím dobrodruhům udělali službičku, protože kdoví, kde by jim Mersin zkusil vpadnout do zad... Teda čert aby viděl do hlavy dobrodruhům, ale plány jim to snad nezkřížilo. Takže až se vrátí, tak jim to s nějakým mrkáním oznámíme jako pokrok v případu, který nám ohlásili, a budeme doufat, že nám pak budou naklonění, protože...

Jorvik:

• Informace o tom, že zabil mága, je pouze od družiny dobrodruhů. Mužstvo to nevědělo, to vědělo jen o jeho dezerci. Samozřejmě netušíš, komu všemu o tom dobrodruzi vykládali, ale zatím to nikdo veřejně nevytáhl.
• Dobrodruzi na to přišli při hledání nemocného v Královském stromě - prostě našli mrtvolu mága.
• Jorvik nebyl typ na úkladnou vraždu, ale byl to zmatkář a silák v jednom. Scénář, ve kterém vykrádal mágovu pracovnu, ten ho překvapil a Jorvik ho ve zkratu zabil, a pak utekl, zní docela věrohodně.

...by bylo fajn, kdyby si tohle nechali pro sebe. Samozřejmě se po Jorvikovi poohlédneme, ale oficiálně pro dezerci a podezření ze zpronevěry; ale nechceme nějak kazit morálku tím, že by se rozneslo, že harpunáři vraždí lidi, to by se nehodilo, jestli si jako rozumíme.

Zároveň tu mám pořád jeden velký otazník - jak dobrodruzi došli od nálezu mágova těla k podezření na Jorvika, zvlášť když k činu došlo už jakou dobu předtím? To je přece hodně velký skok. To mají nějaké magie, které by zjistily zpětně, co se stalo? Nějaké nekromantické povídání s mrtvými? Tohle mě zajímá, jak profesně (protože najít pachatele takhle skokem by se strašně hodilo), tak aby jeden věděl, na co se mu může pozdějš přijít, i když si myslí, že nezanechal žádné stopy...

Jo, a tohle mi už přijde dost rozklíčované na to, abysme spustili akci "Hadik Hurzol zanedbává královský strom a všechno nám to tu může spadnout na hlavu".
Pro přehlednost hráčská poznámka: Není za tím nějaký velký plán. Jen nenávist k Hadikovi a snaha mu pokazit pověst a nějak uškodit. Není to úplně racionálně promyšlené. (:

Až se dobrodruzi vrátí z výpravy, bylo by nejlíp, aby hned u brány dostali zprávu, že se mají rovnou stavit za kapitánem - abysme dořešili otevřené konce okolo toho Jorvika dřív, než se začnout nějak víc motat po městě, i když oficiálně je to proto, že jim máme co říct o Mersinovi.

Jestli s nimi bude i půlčík, tak jsme mu samozřejmě vděční, že celou věc nahlásil. (Ono nebýt toho, asi bysme se k tomu vůbec nedostali.) Zkusme nějak zahladit ten prvotní špatný dojem.

(Už je to dlouhé, zbytek ještě sepíšu a pošlu zvlášť.)