Warhammer Fantasy Roleplay

[Bajo]

Rodina her zasazených do Starého světa, fantasy variace na naši renesanční Svatou říši římskou.Německé vlivy jsou patrné na kultuře i jménech (často slovních hrátkách s němčinou). Říše je ohrožovaná vlivem Chaosu, zhmotňujícího se v tajných kultech chaotických bohů, v mutantech a zvěrolidech, kteří se ukrývají v hlubokých lesích, ale i v armádách zelenokožců a chaotických válečníků, kteří nikdy nepřestávají plánovat další invazi. Ladění je drsnější, temné. Hry používají systém kariér.

Jednotlivé tituly:
Warhammer: The Mass Combat Fantasy Role-Playing Game (1983) – První prototyp warhammerovského RPG
Warhammer Fantasy Roleplay (1e) (1986)
Warhammer Fantasy Roleplay (2e) (2005)
Warhammer Fantasy Roleplay (3e) (2009)
Warhammer Fantasy Roleplay (4e) (2018)
Warhammer: The Old World Roleplaying Game (2025) - alternativní herní linie, jiná pravidla, 200 let v minulosti

Zweihänder, retroklon starých edic WFRP, má samostatnou diskuzi

Jiné diskuze:
Shrnutí pravidel třetí edice
Zápis: [WFRP] Můj první Warhammer
Zápis: [WFRP] Séria one-shot dobrodružstiev

Další odkazy
Markusův článek o historii WFRP a další články o WFRP

[Markus]

Mám svoji občasnou warhammerovou chvilku, tak jsem prošel databázi, doplnil jsem do ní chybějící edice a trochu jsem zrevidoval starší existující anotace. Pokusil jsem se trochu nastínit, čím se jednotlivé edice liší, ale fakt v tom nejsem expert, takže jestli tam vidíte nějaké nedostatky, nebojte se to opravit nebo doplnit.

Odkazy jsou v záhlaví.

Tuším že Black Adder si posteskl, že nemůže ohodnotit první edici. No tak teď už můžeš.

EDIT: Mimochodem je vtipné vidět, že čtvrtá edice se obrací ke kořenům i tím, že její obálka je vlastně remake té první.

[Bifi]

Doplním - môžeš to Markus prípadne preložiť a vsunúť do anotácií? Alebo to mám radšej hodiť do svojich hodnotení?

1e
:: Pre prvú edíciu existuje najrozsiahlejšie množstvo oficiálneho a neoficiálneho materiálu.
:: Svet Warhammeru v čase publikácie nebol veľmi definovaný. Mnoho settingových prvkov, ktoré 1e zaviedla, bolo neskôr v oficiálnom kánone, ktorý sa riadi skôr potrebami Fantasy Battles, revidovaných alebo dokonca vyhodených (ako napr. Stará viera a druidi). Zároveň je svet Warhammeru v istom zmysle definovaný v najväčšej rôznorodosti a variabilnosti
:: Mechanicky má systém zopár nedostatkov. Niektoré kariéry sú nevybalansované, postavy s vysokou Toughness sú skoro nezraniteľné ("naked dwarf syndrome"), pri skúsených bojovníkoch sa v jednom kole boja často nič nestane a mágia je extrémne drahá a nijak zvlášť zaujímavá (ani chaotická). Tento posledný nedostatok trocha naprádza Realms of Sorcery, ktoré už ale čiastočne zavádzajú aj osem farieb mágie (spektrum ostatných škôl je ale zachované).
:: Základná príručka predpokladala, že hranie bude fungovať ako kvázi sandboxový hexcrawl, ale vlajková kampaň The Enemy Within zaviedla skôr hororovo-investigatívny a príbehovo orientovaný štýl hrania, ktorým je WFRP známe dodnes.

2e
:: Druhá edícia rozdeľuje zručnosti na bodované zručnosti a talenty (ako featy z 3.X DnD). Systém kariér je vyváženejší a usporiadanejší. Niektoré málo používané vlastnosti boli vyradené alebo zmenené na zručnosti, zvyšok bol streamlineovaný.
:: Mágia je síce mechanicky nevypočítateľná (čo je fajn), ale zredukovanie všetkej mágie do ôsmich farebných vetrov (škôl) pôsobí povrchne, násilne a cirkusácky.
:: Setting je prispôsobený potrebám Warhammer Fantasy Battles a metaplotu, ktorý Games Workshop zamýšľali pre účely wargame (veľká kampaň Storm of Chaos). Táto však škandalózne nevypálila tak, ako mala, a GW sa ju rozhodli "retconovať", teda vymazať z oficiálneho kánonu a behu sveta. Neskoršie príručky k druhej edícii už preto nosnú tému invázie Chaosu a vojnou postihnutého Impéria vypúšťajú. Celý edičný plán bol však ukončený trochu predčasne a táto edícia ani nemá nejakú výnimočnú kampaň.
:: Setting je tiež poznamenaný katalógovým myslením prebraným z armylistov Fantasy Battles. Príklad: Kým v prvej edícii boli beastmeni rozliční a mohli mať všelijaké divné mutácie od vtáčích hláv, žiabrov až po chápadlá, v druhej edícii už sú klasifikovaní na niekoľko (málo) konkrétnych typov.
:: Fluff príručiek zavádza filozofiu viacerých perspektív, čo znamená, že k rôznym príšerám, udalostiam, organizáciám či božstvám dostáva GM citáty priamou rečou od rôznych obyvateľov Starého sveta - čo je super.

4e
:: Z dizajnového hľadiska je 4. edícia obrovským vzájomne prepojeným kolosom množstva subsystémov a splácaným zo všetkých možných mechaník povykrádaných z práve populárnych RPG systémov (5e DnD, Conan 2d20 a mnoho ďalších). Trpí mechanickým bloatom do takej miery, že sa pre mnohé herné skupiny stáva nehrateľnou. Ako príklad slúži mechanika Fate Points z 1. edície, ktorá bola zduplikovaná do dvoch meta-currencies v 2. edícii (Fate a Fortune), aby bola opäť zduplikovaná 4. edíciou na štyri (pridáva sa Resilience a Resolve). Zaviedli sa opozitné hody a prakticky všetky hody operujú so stupňami úspechu (Success Levels). Tomu zodpovedá aj systém stavov (conditions), ktoré už nie sú binárne, ale majú stupne (Frightened 3, Stunned 4 a pod.). Boj sa stal síce dynamickejším, ale za cenu sledovania extrémneho množstva premenných. Najväčší problém spôsobuje veličina Advantage, ktorá sa trackuje pre každú postavu, mení sa každým hodom, spôsobuje vysoký swinginess (a preto sa odporúča ju limitovať na nejakú prahovú hodnotu) a zavádza nerealistické metagamingové taktiky.
:: Mágia pokračuje v cirkusovom osemfarebnom prevedení 2. edície. Mechanicky je však broken a vyžaduje domáce úpravy (aspoň kým nevyjde rozširujúca príručka pre mágiu).
:: Kariéry sú kompletne prekopané a systém sa posúva preč od klasických WFRP kariér (čo bolo svojho času jeho najväčšou inováciou oproti napr. DnD a zároveň ním neuveriteľne ožil setting) ku kombinácii skill-based a class-and-level. Každá kariéra má teraz fixne štyri úrovne a na každej úrovni ten istý počet advancementov. Tento prísup sa síce u niektorých kúzelných povolaní objavoval už v 1e, ale tu to pôsobí umelo a nerealisticky.
:: Advancement postáv je extrémne detailný (pracuje s veľmi malými jednotkami), relatívne voľný, ale zároveň neprehľadný.
:: Vysoká komplexnosť a previazanosť systému spôsobujú, že je veľmi ťažké ho houserulovať a osekať jednotlivé subsystémy.
:: Vizuálne sú príručky úchvatné. Menej hororové ako 1. edícia, ale v istom zmysle je to tá finálna vizuálna podoba Starého sveta.
:: Katalógové myslenie z Fantasy Battles nachádzame aj v 4. edícii.

[Markus]

Super, díky! Můžeš to tam klidně veditovat sám, ale hádám, že nechceš způsobit konflikt jazyků. (Ale já bych to kdyžtak opravil). Anebo to nech být a já to projdu a zakomponuju třeba o víkendu.

EDIT: Jo a v náhlém rozmaru jsem si objednal Zweihänder.

[Markus]

Bifi, díky za rozšíření anotací. Pro účely nějakého encyklopedického přehledu mi přijdou teda dost ukecané, pokusím se k tomu o víkendu sednout a zhustit to tak, abych ubral slov, ale ne informací.

EDIT: Taky uberu těch osobních hodnocení (třeba v anotaci 4e). Mám tendence vnímat anotace jako něco neutrálního, objektivního. Ty hodnocení by bylo lepší vepsat spíš do komentáře. Ale celkově je to super, výrazně informativnější než předtím.

[Bifi]

Okej! Niektoré vety môžeš kľudne preniesť do mojich komentárov.

[Markus]

Z tvého komentáře pod anotací

Posledných niekoľko mesiacov pripravujem návrat ku kampani The Enemy Within. Impulzom mi bolo vydanie 4. edície a Director's Cut verzie The Enemy Within, ktorú britskí Cubicle 7 začali vydávať. Avšak negatívne recenzie nového systému, ktoré sa len potvrdili playtestovaním, systémom spôsobili, že som začal hľadať v starších verziách, ako aj v "susediacich" hrách - mechanicky sterilný Zweihänder, na šasi B/X DnD postavený vtipný minisystém Small but Vicious Dog, PbtA-style minimalizmus Streets of Marienburg, francúzsky zoštíhlený Brigandyne alebo nostalgický britský Warlock. Dokonca som začal vyvíjať rozsiahle vlastné úpravy systému. Veeeeeľkým oblúkom som sa nakoniec vrátil k 1. edícii, lebo je ľahko houserulovateľná a štíhlejšia ako neskoršie verzie a tiež sa mi najviac páči práve táto verzia settingu. Systém má niekoľko geniálnych prvkov, medziiným že skilly sú poväčšinou binárne a modifikujú hody na vlastnosti v kontexte konkrétnych "Testov". Oddelenie zručností a Testov umožňuje napr. zavedenie moves z Apocalypse World. Viaceré inovácie z neskorších edícií (sociálny konflikt, downtime, systém sociálneho statusu, nejakú jednoduchú verziu Advantage) či dokonca z iných hier je možné do tohto systému relatívne ľahko integrovať.

Na WFRP jsem si vzpomněl, protože jsem poslouchal recenzi na právě The Enemy Within, konkrétně Shadows over Bögenhafen. Je lepší ta původní kampaň, nebo ta nová (4e!) Director's cut verze?

Proč je Zweihänder sterilní? Zrovna jsem si ho koupil! protože mi po přečtení recenzí přišel jako nejlepší podoba WFRP - konkrétně asi jako cesta nejmenšího odporu, protože určitě nemám chuť a čas hackovat si to sám.

[Bifi]

Enemy Within je lepšia 4. edícia - je to lepšie usporiadané, rozšírené a doplnené o dodatočné možnosti.

Zweihänder má sterilný systém kariér (každá kariéra je definovaná desiatimi advancementami, hrozne je to všetko podobné a streamlineované, plus jedna special ability), ale vraj v hre funguje celkom príjemne a hodí sa aj na dlhšie kampane. Systém Wounds a Peril mi príde super. Ilustrácie a fíling sú skvelé. David Fox však vôbec nevie písať, je vágny a redundantný a obe príručky by kľudne mohli mať menej ako polovicu textu a stále by bol všetok obsah zachovaný. Samotný resolution systém a základné mechaniky som preložil a zhrnul a má to spolu nejakých 5-6 strán, pritom v základnej príručke je to snáď na nejakých 60 strán.

Nemám rád streamlineované systémy, v ktorých sú príšery, rasy či povolania všetky vyrábané len ako varianty nejakého základného templateu. Mám rád, keď hra má quirky subsystémy s vlastnými mechanikami a minihrami a aj keď je príšera, rasa či povolanie v niečom podstatne mechanicky odlišná a nie len že +1 vždy na niečo iné.

[Black Adder]

Bifi super, nikdy bych to tak nenapsal. Nemám k tomu co dodat
Jen, drobnosti z hraní: naposledy jsme hráli kombinaci magie 1. a 2. ed., právě kvůli větší nebezpečnosti.
Mě osobně systém levelů u 4.ed nevadí, je fajn, že si člověk v klidu může být mastičkářem a nějaká ta progrese tu je, ale zatím jsem nehrál, takže jen, jak to na mě působí.
Zweihänder se mě hrozně špatně četl, tak jsem to vzdal a jen prolít s tím, že to hned tak hrát nebudu. Přijde mi to uživatelsky méně příjemné než WFRP.

A 3.ed má prý lepší dobrodružství než 2.ed, moje bývalá skupinka to hrála právě v tom 1.+2.ed. Protože systémově je to tragédie.

[Bifi]

Dík, Black Adder.

Možno ešte jedna podstatná výhoda 1. edície je, že je všetko v jednej knihe. (Okej, vziať k tomu Realms of Sorcery dáva zmysel.) Je síce dosť hutná, trochu neprehľadná, a neposkytuje až tak veľmi prehľad o svete, ale aj tak...

[Markus]

Ještě by mě zajímalo, jak vyřešili ve 4. edici ten downtime. To je z tvého popisu to jediné, co mi na 4. edici přijde zajímavé.

[Markus]

A teď hurá do králičí nory! Připravuju si četbu na dlouhé zimní večery.

IMG_0074.jpg

[Black Adder]

Krása.
Mám napsat něco k tomu downtime, až budu doma?

[Markus]

Docela by mě to zajímalo. Čtyřku hrát nebudu, ale jestli mají ten downtime udělaný pěkně, mohl bych si to vykrást do Zweihänderu. Obecně mám tyhle "procedury", které pomáhají strukturovat a vést hru, docela rád.

[Markus]

Jak tím tak listuju, napadá mě, nakolik si vlastně warhammerovský systém povolání rozumí s dobrodružnou hrou.

WFRP by mě zajímalo hrát jako dobrodružnou hru – postavy jsou nějací neukotvení vykořeněnci, cestují světem, poznávají nová zákoutí Říše, zaplétají se do fantastických zápletek, řeší problémy, které se namanou. Hra je o prozkoumávání světa, interakci s ním (např. kampaň Enemy Within, že...), ne o osobních příbězích postav.

Mám ale dojem, že ta povolání to budou strhávat do příběhové hry – každý si rychle najde vlastní starosti, problémy a zápletky, a než se nadějeme, hraju pět separátních osobních příběhů v samostatných scénách pro každého hráče zvlášť, protože ty postavy chtějí řešit své osobní věci, místo aby někde společně likvidovaly nějaký tajný kult či co. A to mě nezajímá.

Svádí k tomu tu ukotvení postav a provázání se světem pomocí civilního povolání. V D&D se neukotvení dobrodruzi (válečník, kouzelník a zloděj putují světem) dělají snadno, ve WFRP těžko. Navíc ta provázanost se světem je důležitá charakteristika hry, neměla by z ní zmizet. Proto mě to vede k představě, že je asi potřeba najít nějaké kompromisní nastavení hry. Třeba že postavy nejsou na dobrodružství pořád, ale jen jednou, dvakrát do roka? Po většinu roka si vedou své standardní životy a řeší své standardní problémy (o kterých hra není), ale pak se stane něco, co je přiměje oprášit staré kamarádství, znovu se sejít a vyrazit za dobrodružstvím?.

I proto mě zajímá, jak čtvrtá edice řeší ten downtime.

A taky by mě zajímalo, jaké s tímhle problémem máte herní zkušenosti.

[Balck Adder]

Nikdy jsme tohle neoddělovali.
Naše postavy byli vždycky do příběhu vrženy, jen jsme s GMem trochu doupravili to, aby neměli důvod hned couvnout. A pak se děla vůle Sigmarova. Každá hra trvala cca 2- 3 roky s týdenními schůzkami a postavy byly celou dobu v dobrodružství. Jejich konce byly smrt, šílenství nebo nechuť dál pokračovat - kdy se začala nová postava. Ti co se nezbláznili, stopro nemněli alespoň jednu končetinu. A každý hráč za kampaň alespoň jednou umřel.
To jak se s dobrodružstvím, do kterého byly vrženi vyrovnávali, bylo to už na nás, ale většinou to bylo postaveno tak, že "zastavíš -umřeš". Takže jsme byly rádi, že jsme spolu.
Nastali situace kdy se postavy nesnesli, tak jsme si, po domluvě, někteří udělali nové postavy.
Vždycky to bylo o dobrodružství, ale ten vývoj tam byl nezbytný, protože "Chaos poznamená všechny". Postavy ze začátku o Chaosu a jeho bozích nic nevěděli (viz background WH, který je podle mě k této hře nezbytný) a pak už bylo na nich jak se k jeho svodům postaví. A vždy to bylo dost složité - ve světě, kde jsou lidé se známkami chaosu lynčováni. Kolikrát někoho postihla nějaké bezvýznamná mutace, ale v bezpečí už ve městě nebyl a v lese by nepřežil. Takže ty hry byli dost zajímavé. A do toho se blížil mocný démon, který chtěl pozřít duši naší i těch okolo.
Když jsem pak WFRP pánoval pro svou novou skupinku, snažil jsem se pokračovat ve stejném duchu. A konec byl podobný, polovina mrtvá a ti co přežili se rádi uchýlili do pomíjivého bezpečí domovů a klášterů.

K hraní postav nám hrozně pomohly statistiky postav, kdy jsme jejich povahu pasovali na to, co nám padlo.
vysoké: Ld vůdcovský typ nebo týpek co se neuměl prosadit
Cool byl nebojácný nebo strašpitel
Fel oblíbený a ukecaný nebo zakřiknutý introvert
WP moudře sebevědomí nebo naopak
Int tam je to jasné
a když si člověk tak nějak s tímhle dovymyslel povahu postavy, pak i hody spíš dokreslovali to ... co měli