Gladiátoři

Tento článek je určen především PJům, kteří nechtějí kopírovat antiku a chtějí přijít s něčím netradičním. Jsem si vědom toho, že o skutečných gladiátorech z doby antického Říma má každý alespoň hrubou představu (hlavně díky skvělému filmu Gladiátor), proto zde chci prezentovat gladiátory, jak jsou (a jak mohou být) používaní ve fantasy RPG hrách. Pokusím se vyvarovat zprofanovaných klišé a být originální – fantasy totiž poskytuje gladiátorům více „sportovního vyžití“ než „skutečná antika“.

Gladiátor je člověk, který bojuje v aréně. Obvykle si pod tímto pojmem každý představí svalnatého barbara – otroka s obvodem bicepsu alespoň 60 coulů, mávajícím dvěma obouručními sekerami a bojujícím na život a na smrt…no, a teď vážně.

Gladiátoři opravdu jsou zápasníci bojující v aréně. Nemusí však bojovat na život a na smrt, ne každý gladiátor totiž musel nutně umřít rukou svého protivníka – často o životě a smrti rozhodovalo publikum (a ne vždy v něm musel sedět císař) a mnoho gladiátorů odcházelo z arény pouze zraněných a zahanbených (o čemž svědčí kosterní nálezy). Po zotavení šli bojovat znovu.

Protože magie byla vyloučena, používali gladiátoři před bojem nejrůznější podpůrné prostředky – doping byl povolený a když na to gladiátor měl peníze, proč ne.

Gladiátoři rozhodně nejsou jen otroci nebo žoldáci – jako gladiátoři rovněž mohou bojovat i civilisté, kteří si zaplatí výcvik a poté jdou bojovat do arény. Dalšími gladiátory mohou být rovněž odsouzení zločinci, kteří jsou odsouzení buď na určitý počet zápasů, nebo na určitý počet let, které musí strávit jako gladiátoři a tak vykoupit svou vinu. Pochopitelně, že zranění zločinci jsou většinou místo léčení po zápase zabiti (někteří gladiátoři v Římě byli po zranění doražení mimo arénu nebo dokonce rovnou v ní mužem v masce Chárona (tedy Smrti) s dřevěnou palicí, kterou poraženému zlomil vaz nebo roztříštil lebku).

Gladiátorem se mohou stát i ženy, pokud chtějí (ženy-gladiátorky bojovaly už v antice).

Gladiátoři poměrně často bojovali s přilbami nebo helmami s obličejovou maskou, nebo měli helmu rovnou vytvarovanou podle hlav divokých zvířat (kanců, vlků, lvů…). Masku nenosili pouze kvůli ochraně obličeje, ale především proto, že to z nich vytvářelo anonymní, nelidské bojovníky (přes masku nebylo vidět grimasy), kteří se snáze zabíjeli.

Provozovat gladiátorskou školu se poměrně vyplatilo (byť v antickém Římě bylo toto povolání považováno za nízké), hlavním zdrojem příjmů byly sázky, případně část vybraného vstupného nebo prodej dobrého gladiátora jinému majiteli (to šlo legálně pouze v zemích, kde nebylo zakázáno otroctví). Právě kvůli penězům docházelo k používání nekalých praktik (otravy jídla slabými jedy s projímavými účinky, halucinogeny), takže ani ti nejlepší gladiátoři si nemohli být jisti životem, pokud vyhrávali příliš často. Asi nejznámějším pokusem o zabití gladiátora byl případ, kdy proti Galthranovi Těžké ruce, šampiónovi arény, nastoupilo místo ohlášených dvou rovnou šest gladiátorů, kteří všichni usilovali o titul nového šampióna. Galthran sice tento útok přežil a zabil je všechny, i když už nebyli schopni boje, aby se to už nikdy nestalo, po dalších dvou měsících však ukončil svou gladiátorskou kariéru, protože si řekl, že se mu případné riziko ze strany bookmakerů už nevyplatí. Sebral své peníze a začal provozovat „Svobodnou gladiátorskou školu“, se kterou vymetá všechny arény, na které narazí.

 

Typy zápasů

V arénách se obvykle začínalo zápasem, který ani nemusel končit smrtí a sloužil především k rozehřání diváků. Nastupovali proti sobě neozbrojení, téměř nazí gladiátoři a vyhrál ten, kdo se buď vzdal, nebo nebyl schopen dalšího boje. V tomto boji holýma rukama obvykle neplatí žádná pravidla, každá zákeřnost nebo nečekaný chvat vyvolává ovace publika. Pochopitelně, že zde mohlo docházet ke smrtelným zraněním od zlomení vazu počínaje, přes proražení hrudníku a přeražením páteře nebo prokopnutím kolena konče. To, že boj holýma rukama může zabít protivníka, je jasné každému, kdo si ho alespoň jednou v životě vyzkoušel (nebo aspoň viděl wrestling nebo Mortal kombat v televizi). Někdy se místo holýma rukama bojovalo noži.

Nejobvyklejší a nejvíce oblíbené jsou pochopitelně zápasy ozbrojených gladiátorů na život a na smrt, často ve větších skupinkách (takový team deathmatch). Buď se zabíjeli všichni mezi sebou, nebo jedna skupina bojovala s druhou. Kdo přežil, vyhrál. Tyto zápasy byly tím pravým lákadlem na diváky.

Poměrně záhy byli z gladiátorských her vyloučeni všichni mágové a čarodějové a magie jako taková, protože kdo by se šel podívat na zápas, ve kterém starý seschlý kouzelník usmaží pětici proti němu nastoupivších svalovců, kteří se k němu nestačí ani přiblížit? Všechny magické zbraně byly vyloučeny také – z podobného důvodu. Arzenál gladiátorů je i tak prakticky neomezený, protože někdy mohla jedině improvizace zachránit gladiátorův život. Kromě klasických zbraní se využívaly i zbraně netradiční (viz níže), časté bylo používání různých jedů nebo výbušných projektilů. Pokud gladiátoři používali otrávené zbraně, bylo to na začátku zápasu oznámeno, nebo byly takové zbraně označeny (například barvou).

Obdobou zápasů ozbrojených gladiátorů byl boj ozbrojeného gladiátora s nějakou nestvůrou. Zde poskytuje fantasy prakticky nekonečné možnosti – zatímco v antice se museli spokojit se lvy a tygry, PJ může do arény nasadit téměř cokoli, ještěrolvem nebo obřím štírem počínaje a kostlivcem konče. Jedinou podmínkou je, aby měl gladiátor nějakou šanci nestvůru zabít a aby se nestvůra nemohla dostat mimo arénu a zabít diváky (tím pádem jsou vyloučeny příliš velké nebo létající nestvůry).

Velmi řídkým jevem bude ve fantasy rekonstrukce známých bitev. Zatímco v antice se rekonstruovaly dokonce námořní bitvy, PJům nezbude nic jiného, než důkladněji propracovat historii svého světa a přizpůsobit velikosti arény počtu obyvatel města. To samé se týká rovněž bojů s vozataji nebo jezdci – osobně doporučuji mít pouze jednu velkou arénu ve světě, ve které je možné pořádat i tyto netradiční hry, nebo alespoň takto velké arény umístit do hlavních měst různých království.

Co se týká samotné budovy, arény byly většinou kulaté (nebo oválné, jako Koloseum v Římě), stavěné z kamene a s rozsáhlým podzemím, kde gladiátoři a zvířata čekali na zápas. Malé – provinční – arény byly většinou ze dřeva, místo podzemí měly okolo sebe prstenec dalších staveb, okraj arény byl obvykle pobit dřevěnými nebo železnými bodci, aby nikdo nemohl uniknout. Samotné „hřiště“ bylo vysypáno pískem (dobře se do něj vsakovala krev). Arény nemusí sloužit jen pro boj gladiátorů, ale dají se využít jako „normální“ divadla.

Poznámka na závěr – není dobré mít zároveň rytířské turnaje a gladiátorské zápasy v jednom čase na jednom místě. Působí to dost zvláštně a jde ve své podstatě o anachronismus. Pokud ale PJ bude mermomocí chtít ve svém světě použít oboje, ať dá každý typ turnaje alespoň do jiné kultury.

 

Typy gladiátorů

Protože ne ve všech arénách byla zavedena stejná pravidla, je možné narazit na mnoho typů gladiátorů, lišících se svým vybavením. Následující typy gladiátorů byly převzaty z arény „Zlatý lev“ v Alanoru:

Kladivoun – tento gladiátor musel být dost silný na to, aby dokázal bojovat obouručním bojovým kladivem. Někdy bylo obouruční bojové kladivo nahrazováno obouruční sekyrou. Kromě kladiva měl gladiátor železnou přilbu s obličejovou maskou, železné boty a náholenice, železné chrániče stehen, bederní roušku, železné rukavice chránící předloktí, na pravém rameni měl na řemeni připevněn chránič, zbytek těla byl holý.

Síťonoš – tento gladiátor byl vyzbrojen sítí, malým kulatým štítem a krátkým mečem, trojzubcem nebo dýkou. Co se týká zbroje, měl síťonoš sandály, železné náholenice, bederní roušku (resp. suknici), plátový chránič pravé ruky, který chránil ruku od zápěstí po rameno a velkou helmou s obličejovou maskou.

Goblin – gladiátor specializovaný na boj se síťonošem, měl proto hladkou zbroj i helmu, na kterých se síť nemohla tak dobře zachytit. Byl obvykle vyzbrojen velkým čtyřhranným štítem a mečem, kromě toho měl sandály, hladké kovové náholenice, bederní roušku (někdy kožené kalhoty) a hladkou přilbu s hledím.

Kopiník – tento gladiátor byl vyzbrojen kopím, někdy šlo o oboustranné kopí nebo – hlavně u elfů – scorch. Kromě toho měl gladiátor sandály, náholenice a koženou zbroj, někdy vylepšenou o prsní pancíř. Hlavu měl buď volnou, nebo si nasazovat jednoduchou helmu či pouze obličejovou masku. Jako kopiníci bojovali především elfové.

Lovec – tento gladiátor byl vyzbrojen buď dvojrannou, nebo čtyřrannou kuší, případně arbaletem. Přes prsa měl přehozen bandalír se šipkami (případně měl na boku zavěšenu brašnu s kulemi), kromě kuše měl – pro boj zblízka – pouze velkou železnou rukavici na levé ruce (nebo tzv. gladiátorský štít). Lovec měl pouze sandály a jednoduchou plátěnou tuniku. Byl nasazován proti gladiátorům, kteří měli alespoň malý štít a jinak byli lehce ozbrojeni, nebo proti některým zvířatům.

Kromě těchto zvláštních gladiátorů se rozlišovaly ještě dva typy – lehcí a těžcí gladiátoři.

Lehcí gladiátoři měli jen sandály, náholenice a bederní roušky, maximálně ještě bandáže na rukou a široké zápasnické opasky, neměli přilby a jejich obvyklou výzbrojí byly gladiátorské štíty, dvoustranné dýky, předloketní čepele, sekery, dvojice krátkých mečů nebo koule na řetězu. Lehcí se spoléhali především na svou rychlost a obratnost, případně na otrávené zbraně.

Těžcí gladiátoři byli vyzbrojeni mečem a velkým štítem nebo jinou dostupnou jednoruční zbraní, měli sandály, náholenice, suknice, chrániče stehen, kyrysy a zdobené přilby s vysokými chocholy. Jejich zbroje byly často zdobeny nebo posety ostny – čím lepší gladiátor, tím dražší zbroj.

Platilo pravidlo, že spolu zápasí ti gladiátoři, kteří budou mít vyrovnanou šanci na vítězství. Proto nebyl nikdy nasazen lovec proti gladiátorovi bez štítu v souboji jeden proti jednomu (gladiátorský štít je více chráničem než štítem a nespadá do této kategorie). Co se týkalo nestvůr, zde platilo, že čím těžší nestvůra, tím lépe vyzbrojený gladiátor. Pochopitelně, že občas byla tato pravidla porušena, aby hry přitáhly více diváků – zejména v případě cizích bojovníků vyzbrojených netradičními zbraněmi (např. sadou vrhacích nožů), kteří byli ochotní předvést v aréně něco nového.

 

Gladiátorská výzbroj

V průběhu gladiátorských her se vyvinula celá řada netradičních zbraní. Gladiátoři byli cvičeni pro boj většinou běžně dostupných zbraní, mnohdy byly tyto cvičné zbraně přetížené. Poté následoval výcvik s jednou či dvěma speciálními zbraněmi.

 

Gladiátorská síť

• váha (mince): 130
• ÚČ: 5/0
• OZ: –1/+2
• délka (sáhy): 2
• druh: lehká/obouruční

 

První exempláře této sítě vyrobil klan Temných mečů. Od obyčejné sítě se liší tím, že má v každém oku ostrý háček. Pokud se do sítě zamotá oběť, prakticky se nemůže vyprostit, aniž by si nezpůsobila hrozná zranění, protože každý prudký pohyb znamená několik dalších zaseknutých háčků a několik dalších šrámů. Na pomalé vyprošťování oběť pochopitelně nemá čas. Síť se dá využít jako chránič předloktí, pokud je omotaná kolem ruky, přičemž háčky trčí ven a nikoli dovnitř. Takovouto ostnatou rukou lze protivníka zranit nebo vykrýt úder sečné zbraně, proti zbraním drtivým však síť nepomůže.

Pokud se do sítě zamotá oběť, háže si každé kolo na past Obr + Sil – 13 – (1k6 životů a vyproštění/ 2k6 životů a nevyproštění). Pochopitelně, že háčky se nezaseknou do kovové zbroje, takže zranění může být i nižší. Zamotaná postava nemůže kouzlit, vstát nebo krýt úder či dokonce zaútočit.

Při používání této zbraně se nezapočítává bonus za sílu, ale bonus za obratnost (síla není zapotřebí). Pokud gladiátor bojuje se sítí a snaží se ji hodit, má postih –1 na OZ, pokud si ji omotá kolem ruky, má bonus +2 na OZ.

Síť je složena z kovových řetízků nebo z provazu, háčky jsou z oceli, síť má rozměry 2×2 sáhy a kvůli jejím rozměrům ji může používat postava minimálně velikosti B.

 

Gladiátorská čtyřranná kuše

• váha (mince): 120
• ÚČ: 5/0
• OZ: +1
• délka (sáhy): 1
• druh: těžká/obouruční

 

Tato kuše je používána při větších bitkách gladiátorů. Nemá příliš velký dostřel, ale zato dokáže postupně vystřelit až 4 šipky, což se hodí v situaci, kdy na natahování kuše není čas. K jejímu efektivnímu používání je třeba dobrého výcviku, protože není možné střílet libovolně, ale mačkat spouště v určitém pořadí (kvůli křížícím se tětivám). Zbraň vypadá na první pohled jako čtyřramenná ocelová kotva, a v případě nouze se s ní dá rovněž bojovat jako kyjem.

Jednodušší variantou je dvojraná kuše, umožňující přesnější střelbu na větší vzdálenost než čtyřranná.

 

Gladiátorský štít

• váha (mince): 80
• ÚČ: 3/0
• OZ: 3
• délka (sáhy): 0,7
• druh: lehká/jednoruční

 

Tento štít vymysleli elfové z klanu Temných mečů, protože se dá využít v šermířských soubojích a v boji na blízko. Štít oválného tvaru se připevní na předloktí a díky svému tvaru jen o několik coulů přesahuje jeho šířku. Štítem se sice díky jeho malým rozměrům a tvaru nelze bránit před střeleckými útoky, zato před údery ochrání docela spolehlivě. Štítem lze rovněž zaútočit – nad rukou z něj totiž trčí zhruba dvacet coulů dlouhá, velmi pevná a ostrá čepel (v některých případech bodec), kterou lze protivníka buď bodnout, nebo alespoň říznout.

Tímto štítem se lze krýt a vzápětí útočit bez nějakého postihu, protože je přímou součástí ruky a nedojde tedy k odkrytí, známému třeba u obyčejného štítu, pokud chceme jeho hranou praštit soupeře.

Gladiátorský štít vznikl jako modifikace původního elfího chrániče. Nejčastěji ho používá gladiátor v kombinaci s krátkým mečem, jednoruční zbraní nebo – velmi zřídka – se scorchem.

Pokud má štít místo čepele bodec, může velmi dobře sloužit k přenášení jedů – do bodce lze vložit až tři dávky jedu.

Jinou variantou tohoto štítu je chránič levé ruky, ten ale nemá na konci čepel.

 

Koule na řetězu

• váha (mince): 130
• ÚČ: 3/+2 + zvl.
• OZ: 0
• délka (sáhy): 2 – 3,5
• druh: lehká/obouruční

 

Jedna z dost záludných zbraní, pokud je v rukou zkušeného gladiátora. Ovládání této zbraně vyžaduje velkou sílu a obratnost (ÚČ se spočítá tak, že se počítá polovina bonusu za sílu a polovina bonusu za obratnost). Základní technikou je víření koulí nad hlavou s občasným povolením řetězu kvůli překvapivým útokům. Tato technika má velkou výhodu v tom, že protivník riskuje zásah koulí při jakémkoli pokusu se přiblížit.

Zvláštní útok: strhnutí. Kouli na řetězu lze úspěšně používat ke strhnutí protivníka na zem – řetěz se omotá protivníku kolem nohou a poté si gladiátor háže na past: Síla – 10 – strhne protivníka na zem / mine cíl a má postih –2 na OČ do konce kola. Po strhnutí už sice gladiátor nemůže použít kouli na řetězu, ale může protivníka rychle vyřadit další zbraní nebo třeba kopnutím do obličeje dřív, než se protivník stačí vyprostit. Vyproštění protivníka trvá jedno kolo.

Řetěz samotný lze použít k dalším legráckám, jako je zachycení a následné vytrhnutí zbraně protivníka. Je to past: (rozdíl obratností útočníka a obránce +2) – zachytí zbraň / nezachytí a –2 k OČ do konce kola. Pokud zbraň zachytí, je možné ji vytrhnout. To je past (rozdíl síly útočníka a obránce +2) – vytrhne / nevytrhne.

Kouli i řetěz lze vylepšit přidáním hřebů – v takovém případě má ÚČ: 4/+4. Někdy je místo koule používána trojhranná (nebo čtyřhranná) kovová kotva, která sice nezpůsobí při zásahu takové zranění (ÚČ pouze 3/0), zato jí lze snadněji strhávat protivníky (bonus +1 na zásah).

Díky velikosti zbraně ji může používat postava o velikosti aspoň B.

 

Arbalet

• váha (mince): 100
• ÚČ: 4/0 + podle typu projektilu
• OZ: 0
• délka (sáhy): 1
• druh: lehká/obouruční

 

Arbalet je zvláštním druhem samostřílu (resp. kuše), namísto šipek však střílí železné kule. Má sice dobrý dostřel, ale na větší vzdálenost nebo při střelbě do kovových zbrojí nízkou průraznost. Kromě olověných nebo železných kulí může arbalet vystřelovat mnoho upravených projektilů – skleněné kuličky naplněné kyselinou nebo jedem, upravené ocelové kule, které po zásahu vystřelí hřeby nebo explodují apod.

Gladiátory začal být používán právě pro netradiční projektily a také proto, že v arénách nebylo nutné střílet na dlouhou vzdálenost ani do těžce obrněných protivníků.

 

Dvoustranná dýka

• váha (mince): 10 mn
• ÚČ: 3/+1
• OZ: 1
• délka (sáhy): 0,6
• druh: lehká/jednoruční

Dvoustranná dýka má dvě čepele místo jedné. Je to spíše rezervní zbraň zlodějů a lupičů, která dokáže protivníka překvapit.

 

Boxer

• váha (mince): 5 mn
• ÚČ: síla pěsti +bonus za sílu +2.
• OZ: 2
• délka (sáhy): 0,1
• druh: lehká/jednoruční

Boxer je zbraň používaná nejrůznějšími rabijáty, kriminálníky, vyhazovači v hospodách, ale občas ho nosí i ženy. Nejlepší využití má boxer v rukou lupiče, který má bonus na útok pěstí a tudíž ho dokáže používat maximálně efektivně. Boxerem lze přerazit čelist či nos, zlomit žebro nebo rozbít hlavu, proto najde využití při pěstních soubojích, kde na sobě protivníci nemají téměř žádnou zbroj.

Velkou výhodou boxeru je fakt, že ho lze mít nasazený a současně držet třeba meč. Tuto kombinaci používají hlavně gladiátoři v arénách.

Boxer je obvykle plochý, s ostny má ÚČ: síla pěsti + bonus za sílu +3/+1.

 

Obouruční bojové kladivo

• váha (mince): 180
• ÚČ: 8/+2 (+4) +zvl.
• OZ: –2
• délka (sáhy): 1,5 až 2
• druh: těžká/obouruční

Obouruční kladivo je v podstatě velká železná palice připevněná na 1,5 sáhu dlouhé dřevěné (ale někdy i železné) násadě, která je omotaná kůží, aby neklouzala ve zpocených rukou. Poprvé byla používána v gladiátorských hrách. Takto ozbrojený gladiátor („kladivoun“) byl oblíben u publika, dokázal totiž vést drtivé údery na poměrně dlouhou vzdálenost a zranění, která tato zbraň dokáže způsobit protivníkům, jsou opravdu strašná (jedním silným úderem lze přerazit ruku nebo nohu, přelámat žebra nebo rozdrtit hlavu na kaši).

Nevýhodou této zbraně je jednak fakt, že ji může používat pouze postava velikosti B a větší, druhou nevýhodou je fakt, že zbraň je poměrně těžkopádná a obratnému protivníkovi stačilo vyhnout se úderu a vzápětí se dostat „kladivounovi“ na tělo.

Obouruční kladivo lze vylepšit přidáním hřebů na jeho plochy, takováto zbraň má pak bonus +4 k dodatečnému zranění (namísto obligátního +2). Takto upraveným kladivem lze nahnat strach. Je to past: Inteligence – 5 – strach a –1 k ÚČ po dobu trvání zápasu / nic.

Zvláštní útok: bodnutí. Ač se to zdá neuvěřitelné, obouručním kladivem lze rovněž bodnout protivníka do obličeje. Výsledkem je zásah podobný úderu pěstí (nejde do tohoto útoku vložit takovou sílu). Je to past: ((rozdíl obratnosti útočníka a obránce) +2 ) – zásah a ztráta 1k6 životů / nic. Tento útok slouží k vyprovokování nebo k narušení koncentrace protivníka.

 

Oboustranné kopí

• váha (mince): 125
• ÚČ: 4/0
• OZ: +2
• délka (sáhy): 2
• druh: lehká/obouruční

Oboustranné kopí je kopí, které má na každém konci dlouhé dřevěné násady jeden hrot. Touto zbraní lze vést útok na dva různé cíle současně, v takovém případě bude mít kopí ÚČ: 4/ –1. Oba cíle musí být v dosahu této zbraně. Oboustranným kopím se lze také účinně bránit. Zbraň může používat postava aspoň velikosti B.

Útočné číslo této zbraně se vypočítává jako součet poloviny bonusu za sílu a poloviny bonusu za obratnost + 4.

 

Předloketní sekera

• váha (mince): 80 – 90
• ÚČ: 4/0 + zvl.
• OZ: +1/0
• délka (sáhy): 1
• druh: lehká/jednoruční

Předloketní sekera je zbraň, která se pomocí kožených bandáží připevní na vnější stranu předloktí. Základ tvoří oboustranná sekera na kožených řemenech, opatřená na vnější straně kovovým bodcem. Výhodou této zbraně je především fakt, že ruce gladiátora zůstávají volné, předloketní sekeru lze navíc použít jako štít, se kterým lze krýt a vzápětí útočit bez nějakého postihu, protože je přímou součástí ruky a nedojde tedy k odkrytí, známému třeba u obyčejného štítu. Nevýhodou je, že se předloketní sekerou nedají krýt žádné střelecké útoky. Dobře poslouží i ve stísněných prostorách.

Zvláštní útok: – bodnutí. Je to past: Obratnost – 8 – bodnutí za 1k4 životy/ vyhnutí se. Je vidět, že bodnutí nepůsobí skoro žádné zranění, nicméně účelem tohoto útoku je otrávit protivníka – železný bodec totiž pojme až tři dávky libovolného tekutého jedu.

 

Předloketní čepel

• váha (mince): 50 – 90
• ÚČ: 3/0 – 5/0
• OZ: +1/0
• délka (sáhy): 0,5 – 1
• druh: lehká/jednoruční

Předloketní čepel je zbraň, která se pomocí kožených bandáží připevní na vnější stranu předloktí. Může mít různé tvary a délky, výhodou této zbraně je především fakt, že hlavně u kratších čepelí jsou ruce gladiátora volné, čepel lze navíc použít jako štít, se kterým lze krýt a vzápětí útočit bez nějakého postihu, protože je přímou součástí ruky a nedojde tedy k odkrytí, známému třeba u obyčejného štítu. Nevýhodou je, že se předloketní čepelí nedají krýt žádné střelecké útoky. Zbraň může používat jakákoli postava, protože nejmenší čepele jsou dlouhé jen jako dýky, ty největší pak slouží jako meče.

 

Scorch

• váha (mince): 100
• ÚČ: 5/0
• OZ: +1/0
• délka (sáhy): 1,5
• druh: lehká/obouruční

Scorch, někdy označován jako „elfí meč“. Zbraň dlouhá asi jeden a půl sáhu, kde polovina délky připadá na jílec zakončený plochou hlavicí a polovina délky na oboustranně broušenou čepel s hrotem. Používá se jako meč, nebo jako kopí. V případě nouze lze scorch ovládat jednou rukou.