Rotblack Sludge
2020
Úvodní dobrodružství odehrávající se v doupěti kanibalského čaroděje
Krátké dobrodružství, jehož náplní je záchrana důležitého dědice. Velmi přátelský layout, pár zajímavých atmosférických detailů. Postavy budou muset čelit kanibalskému čaroději, jeho nohsledům a možná i záhadnému tvoru v černé kašovité břečce.
Určeno po hru
Kategorie produktu
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Poloprázdnota v bezva obalu
Na minulý víkend jsem potřeboval krátký one-shot modul, který bych mohl předhodit smečce dětí a mládežníků (11-17 let). Rotblack sludge mě zaujal svým skvělým layoutem. Na každé stránce mapa celého dungeonu s vyznačenými popisovanými lokacemi, navíc když člověk klikl na jinou lokaci, PDF-ko se na onu stránku hned přeneslo. V každé lokaci je navíc pečlivě vypsáno, kam vedou jednotlivé východy a jak vypadají dané dveře. Tohle se prostě povedlo.
Námět je klasický, cosi uneslo dědice místního krále a je potřeba ho najít a zachránit. Když jsem si ale začal číst popisy jednotlivých lokací, hned jsem si otevřel powerpoint a začal modul "dodělávat". Většina lokací totiž nabídne zajímavý první pohled, který však z mého vypravěčského pohledu až příliš sází na to, že to vypadá dobře a neposkytuje zázemí k pohodovému odehrání.
Zkusím dát příklad. V Jídelně sedí starý muž, který je netečný vůči veškerým snahám o konverzaci. Pokud se všechny postavy v místnosti k jeho stolu posadí, začne se nahlas smát a pak začne vyprávět staré příběhy, načež pomalu znovu upadne do komatu. Jeho hlasitý smích přivolá hlídku z vedlejší místnosti. Proč tam ten muž je? Jak to, že ještě nebyl zabit nebo aspoň vynešen ven? Vždyť všude kolem je doupě kanibalistického čaroděje. Jakožto Vypravěč o něm nevím vůbec nic, což mi k případné improvizaci nepomáhá.
Nebo hned v úvodní lokaci je malý potůček, nad kterým létají černo-fialová motýli. Ze severu zní tichá smutná houslová melodie. Jako popis je to bezva, ale kromě tohoto tam o dané lokaci nic není. Což mi přijde škoda.
A dál to není lepší. Na housle hrají dva kostlivci, stojící na vysokém sloupu uprostřed černé kašovité břečky. To je dobré, ale nikde ani slovo o tom, proč tomu tak je. Lovkyně je samozřejmě sestřelila, kostlivci spadli do břečky a bylo ticho. Kdybych se nepřipravil, musel bych to nějak vymýšlet na místě. Chápu, že Mork Borg je právě na atmosféře postaven, nicméně pár řádků u každé lokace by pomohlo, zejména pokud se má jednat o úvodní dobrodružství.
Když si vzpomenu, jaká hezká byla nálada u stolu, když jsem při hraní pustil smutnou houslovou hudbu, cuká mi ruka u tří hvězdiček, ale pak si uvědomím, kolik času jsem strávil "dokončením" modulu a ruka se rychle přemísti ke dvěma.