Eat the Reich

Eat the Reich dodává přesně to co slibuje. Brutální akci plnou krve a vraždění nácků, ideální na 1-3 sezení po 3 hodinách (držet to tempo dýl je fakt náročný). 

Pár rad: 

• Ideální počet hráčů u stolu je tak 3-4, v 5 už se docela dlouho čeká na svůj tah. 
• Pokud hraje pět hráčů a navíc je to oneshot, doporučuju Threat zvýšit o 2, Attack o 1 a Objective o 3 u všech věcí, hráči mají opravdu hodně zdrojů na to se s tím vypořádat a aspoň budou mít nějaký pocit ohrožení a každý přispěje k objektivu (stávalo se mi první hry, že objective vydržel tak ty 3-4 hráče když napadaly kostky). 
• Omezte použití předmětů na dva, maximálně tři na akci. Pravidla v tomhle nejsou úplně explicitní a neříkají horní omezení na předměty, takhle se to jednomu hráči povedlo za postavu Nicole rozbít tak, že házel dohromady 18 kostkami, což je tak třikrát víc než byl průměr ostatních hráčů. 
• Hra fakt hodně stojí na nadšení vašich hráčů do popisů zabíjení nácků. Jasně, dá se to hrát i s pasivnějšími hráči, ale je to o dost nudnější. 

Za 660,- Kč jsem dostal krásně ilustrovanou knížku, teda spíš sešitek, kterým je radost listovat. Má to spoustu much: chaotická organizace knížky, malá znovuhratelnost, riziko monotónnosti, ale víte co - jako GM jsem si první tříhodinovou session užil jako málo co. Ta svoboda nechat většinu improvizace na hráčích. Jen občas do toho vstoupit nějakým detailem a dál se bavit tím divadlem, které hráči popisují. Cenu jsem uvedl schválně. Jestli jsem za dnešní první večer s ETR dal nějakých sedm stovek, tak jsem si to královsky užil. Jestli se to povede příště zopakovat, tak mi nebude líto, když už hru nikdy hrát nebudu, protože se mi útrata vrátila formou intenzivního zážitku víc než dostatečně.