Paranoia (2e)

Paranoia je satirická dystopická hra zasazená do postapokalyptické budoucnosti, ve které lidé přežívají v uzavřených komplexech. Hráči jsou obyvateli „Alfa komplexu“ a zároveň zdejšími „řešiči problémů“ vyrážejícími na různé mise. V extrémně rigidní společnosti, rozdělené na několik barevně odlišených „bezpečnostních oprávnění“, působí řada tajných spolků a konspirací, které mají hráči odhalovat a hlásit, byť sami bývají členy tajných spolků a konspirací. Neustále jsou vystaveni propagandě všudypřítomného počítače („Počítač je váš kamarád!“) a motivováni k tomu, aby hlásili prohřešky ostatních a měli se na pozoru před náznaky spiknutí. I sebemenší chyba přitom může vést k okamžité popravě. Hra má nádech temné komedie.

Tato druhá edice reviduje pravidla přelomové první edice Paranoi (1984). Hlavní změnou je zjednodušení pravidel a opuštění složitějších výpočtů. Zároveň se hra tónem a atmosférou posunula víc do komediální, groteskové roviny, kterou se tato herní rodina proslavila.

Základem pravidel je relativně běžný systém se základními vlastnostmi a dovednostmi. Dřívější procentuální hody nahradily jednodušší hody dvacetistěnnými kostkami se snahou podhodit určenou obtížnost, s jasně specifikovanými situačními modifikátory. Výrazně byl zjednodušen souboj. Co se naopak nezměnilo, je celková struktura hry, při které hráči dostávají zadání mise, vzájemně si protiřečící rozkazy, nefunkční vybavení, po misi se dostavují na debriefing, musejí donášet na ostatní apod. Novinkou je formalizovaný systém povinností ve skupině, kdy každá postava zastává určitou roli („povinné bonusové povinnosti“). Každá postava má určité bezpečnostní oprávnění vyjádřené barvou. Hráči v průběhu hry sledují dva ukazatele: „body pochvaly“ a „body zrady“, což vede k povýšení nebo naopak degradaci, možná dokonce popravě. Ale po případné smrti může do hry nastoupit nový klon a děj může pokračovat.

Druhá edice bývá považována za nejlepší inkarnaci Paranoie od jejího původního vydavatele, West End Games. V pozdější fázi ediční řady ale pro hru začaly vycházet rozšíření a dobrodružství, které vyprávěly „metaplot“ – ústřední příběh pojednávající mimo jiné o záhadném zmizení Počítače. Přijetí bylo kontroverzní, protože se tím výrazně proměnilo původní vyznění hry.

Základní pravidla vyšla v podobě krabicové sady obsahující 136stránkovou základní příručku, 16stránkovoý sešit popisující jednotlivé role hráčských postav a sadu kostek. 

Na hru navázala černá ovce rodiny, „pátá“ edice Paranoie (1995) která ovšem byla tónem výrazně odlišná a později byla z herní rodiny „vyděděna“. Skutečným duchovním nástupcem se stala až Paranoia od nakladatelství Mongoose (2004).