Van Richten's Guide to the Ancient Dead

V temných kryptách Ravenloftu leží hrůzné bytosti, pro které je spánek přirozeným stavem. To jsou starověcí mrtví. Ponoření do snů o moci, slávě a odplatě nevnímají nekonečné roky plynoucí v okolním světě – dokud chamtivci či naivní zvědavci nenaruší jejich odpočinek. Tehdy povstanou a vykročí do Zemí Mlh šířit zlo a zkázu. Zničit starověké mrtvé je nemožné, ale Dr. Rudolf Van Richten nashromáždil znalosti potřebné k navrácení těchto bytostí zpět k jejich snům.

RR9: Van Richten's Guide to the Ancient Dead je 96stránkový průvodce věnovaný nemrtvým mumiím, součást ediční řady Van Richten's Guides pro druhou edici Advanced Dungeons & Dragons (1989), která přináší podrobná pojednání o hrůzách herního světa Ravenloft.

Kniha je rozdělena do osmi kapitol, v nichž jsou mumie definovány a je poskytnut výčet různých typů spolu s jejich běžnými i neobvyklými schopnostmi a slabinami. Dále jsou uvedeny podmínky jejich probuzení do neživota, popsána místa výskytu a uvedeny metody, jak mumie rozpoznat, jak naplánovat střetnutí a jak je na dlouhou dobu výrazně oslabit. Závěrečná příloha pro vypravěče obsahuje pravidla pro tvorbu mumií a rady k přípravám dobrodružství, v nichž se mumie objevují.

Dr. Van Richten považuje mumie za samostatný druh nemrtvých a definuje je jako zlé duše posmrtně usídlené ve svých vlastních tělech. Předestírá důvody, proč mumie nelze řadit k hmotným nemrtvým typu ghúlů či zombií, a přestože shledává jistou podobnost mumií s lichy a upíry, uvádí zároveň seznam vlastností, kterými se od těchto stvoření odlišují. Klasifikuje mumie do pěti úrovní dle intenzity zlých sil, jimiž vládnou, a do tří skupin dle způsobu jejich vzniku. Po výčtu tělesných forem (zvířecí, humanoidní, nestvůrná a složená) a míry zachovalosti (od pouhé kostry po netknuté původní tělo) jsou uvedeny seznamy běžných schopností (nezranitelnost obyčejnými zbraněmi, vzdorování mnohým kouzlům, přenášení nemoci zvané mumiová hniloba apod.), neobvyklých schopností (např. vyvolávání podřízených nemrtvých, vytváření iluzí či schopnost měnit tvar) a slabin (např. svaté symboly, svěcená voda, zvláštní zbraně či některá kouzla). Pro každou schopnost a slabou stránku jsou poskytnuta pravidla v závislosti na úrovni mumie. 

Popis procesu mumifikace zemřelého těla je doplněn informacemi o podmínkách, za kterých může mumie procitnout (konkrétní čas, čin, nebo událost). Další text je věnován různým typům funerálních staveb, ve kterých se mumie vyskytují, možným strážcům a pastem v těchto stavbách, kultům vzývajícím mumie, jejich chrámům atd. V poslední kapitole je uvedeno, jak mumiím přicházet na stopu, podle čeho zjistit či alespoň odhadnout úroveň mumie a co mít na paměti při plánování přímého střetu (čas, místo, zbraně a únikové cesty pro případ neúspěchu). 

Závěrečná příloha pro vypravěče zdůrazňuje čtyři důležité aspekty dobrodružství s mumiemi (historii, hřích, odplatu, tajemství), a navrhuje dva postupy tvorby vlastních mumií. Kromě rychlého, jenž spočívá v jednoduché úpravě některých statistik libovolné nestvůry z bestiáře, je popsán také postup, při kterém vypravěč mumii tvoří podle zmíněných aspektů dobrodružství. Výsledkem je pak spíše smrtelně nebezpečná nehráčská postava, než bezduchá (byť velmi mocná) příšera.