„Dobrodružství napříč hrbatou oblohou.“ Jsi kouzelník, válečník, háčkovaná sova. Hvězdným portálem na palubě zlaté bárky cestuješ se svými druhy ze sféry do sféry v donkichotských výpravách, ať už jde o prořezání Kvetoucího boha, účast na Chiliarchově hostině, vplížení se do Paláce tygrů, a nebo jen objevování nových a zajímavých kultur.
Troika! je jednoduchá sci-fantasy dobrodružná hra v duchu „britského old-schoolu“, navazující na tradici her jako Advanced Fighting Fantasy (1989). Hráči v rolích roztodivných stvoření vyrážejí za dobrodružstvím napříč surreálním mnohovesmírem plným nebeských sfér, zlatých bárek, božských městských států, nemožných hotelů a podivných kultur.
Pro každou postavu se náhodně určí jeden ze 36 excentrických archetypů, od běžných pirátů a nekromantů přes myslící stroje až po prodavače jedlých opic nebo papírové čarodějnice. Od toho se odvíjejí její dovednosti a speciální schopnosti. Postavy mají jen pár číselných údajů (obvykle taky určených náhodně): tři základní ukazatel (Dovednost, Stamina, Štěstí) a sadu dovedností. Ukazatel Dovednost slouží k většině vyhodnocování – hráč sečte ukazatel Dovednost s hodnotou konkrétní dovednosti a snaží se hodit stejně nebo míň na 2k6. Stamina slouží jako počitadlo „životů“ a zároveň se utrácí za sesílání kouzel. Štěstí slouží k rozhodování situacích záležících na vrtoších Štěstěny – když ho hráč podhodí, má štěstí, zároveň ale musí ukazatel snížit o jedna. Svérázný je soubojový systém, ve kterém všichni účastníci boje vloží svoje žetony (hráčské postavy dva, nepřátelé jeden) do pytlíku a vypravěč potom tahá, kdo je zrovna na řadě. Jeden z žetonů ovšem značí konec kola, takže nejenže pořadí akcí je nepředvídatelné, ale ne každý se musí dostat ke slovu.
Celkově pravidla velice svižná, až minimalistická. Bohatě ilustrovaná 116stránková příručka popisuje především dostupné archetypy postav a dává k dispozici detailní seznamy kouzel, vybavení a nestvůr. Samotný horečnatý herní svět je popsaný jen v náznacích, útržcích a evokacích – hra stojí spíš na myšlence, že inspirace je to nejdůležitější a zbytek si hráči dotvoří sami.
Původní verze hry, bez přívlastku, pochází z roku 2016. V roce 2019 vyšla nová verze s podtitulem Numinous Edition, s rozšířenými texty, novými ilustracemi a sazbou a novým dobrodružstvím.
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Fajn bizárek
Humor a bizárek Troiky mi strašně sedne, jen vymyslet pro něco takového dobrodružství je poměrně hodně velká výzva – sestavit bizarní situace tak, aby to nebyla jen fraška a aby to mělo nějaký příběh… no není to pro každého a blbé je, že samotná útlí knížečka vlastně moc nepomáhá.
Asi bych ocenil svět naznačený spíš hrubými tahy než jen náhodnými kaňkami na papíře.
To, co ale uvnitř je, to je jedno vedle druhého naprosto skvělé, vizuál i nápady jsou perfektní a pravidla nepřekáží. Až na iniciativu, která vyžaduje trochu nestandardní propriety nebo online nástroj.
Hříčka
Troika! je hříčka.
Tady je nutné si uvědomit, že je jakoby kombinací dvou(třech) věcí. Herního systému odvozeného z Fighting Fantasy a ze systému, který je v něčem podobný "Into the Odd" a způsobu, kterým se ve hrách jako je "Into the Odd" generují šílené kombinace postav a postaviček za které můžete hrát, a které můžete potkat. Narozdíl od "Into the Odd", jsou tady "classy" a nestvůry předdefinované a většina náplně knihy tvoří právě jejich katalog.
Třetí komponentou je to, že je to celé úlet, věc, která se vědomě hlásí k psychedelii. Není to pro každého, nečekejte vyladěný a fungující systém, spíše zběsilost, kterou si budete muset dovymýšlet za pochodu a improvizovat. Je to relativně příjemné zpestření.
Zklamání
Dát Troice jen 2 hvězdičky je pro mě veliké zklamání, na hru jsem se ohromně těšil a věřil jsem, že bude přesně pro mně. Bohužel, nemohu jinak, protože převládající pocit, který po vyzkoušení mám, je “nevyužitý potenciál”.
Troika je jedna ze současného žánru artpunkových her, který se vyznačuje třemi hlavními věcmi - výrazným vizuálem, gonzo zasazením a osobitě minimalistickým představením světa. Ten se vám nepředstaví v encyklopedických odstavcích popisů a líčení, nýbrž v kouscích herního materiálu, s tím, že je třeba popustit uzdu fantazii a interpretovat jej dle svého.
Inu, zjistit, kolik ještě materiálu jde takto odřezat, aby byl výsledek stále ještě zajímavý, a kdy už toho je zkrátka málo, evidentně není jednoduché, a bohužel, co Troika nabízí mně osobně nestačí. Spousta z předpřipravených postav ve skutečnosti není tak záživná, jak bych od sci-fantasy gonzo světa čekal (koncepty samotné bývají super, nicméně jejich mechanické zpodobnění je vyloženě slabé), a zároveň kniha vypravěči ani v nejmenším nezkouší pomoct s nelehkým úkolem všechny tyto náhodné nápady zkombinovat do jakéhokoli hratelného scénáře.
A je to problém už od samotného základu hry - základní vyhodnocovací systém počítá, že obtížnost všech hodů je pevně daná atributy postavy, a nijak ji neovlivňuje, nakolik je úkon fikčně obtížný. Jenže Troika je náhodná divoká jízda, a v té bych jako vypravěč docela uvítal možnost nechat děj generovat kostkami - zvláště, když jakákoli jiná podpora v textu chybí. To jde však těžko, když se kostky z většiny zmůžou jen na “to se ti nepovedlo”, a hráči s tím nemůžou vůbec nic dělat. Krom klasického hodu se dá ještě házet na štěstí, jenže je to dosti omezený zdroj, který se házením vyčerpává, takže hráče navádí se tomu co možná nejvíce vyhýbat - a používat hody na štěstí jen jako berličku, když si zrovna nejsem jistý, jak by se situace měla vyvíjet, je vůči hráčům vyloženě nefér. Nepomáhá ani to, že je obtížnost nastavená docela vysoko a velice náhodný soubojový systém může klidně nechat hráče prohrát, aniž by se dostali na řadu - v naší hře tak hráči zůstali celkem otrávení svou bezmocností.
Abych řekl přeci jen i nějaké pozitiva: Ilustrace jsou skvělé, nápady jsou super, je zde neotřelý a zajímavý systém iniciativy, inventáře a mechanických atributů postav, a je perfektní, že příšery mají krom jednoduchého statblocku, obrázku a popisu každá tabulku možných rozpoložení, ve kterých se dají zastihnout. Pořád, když si knížku teď znova pročítám, mě popadá chuť tomu dát ještě šanci. Jenže, když se na to podívám upřímně, tak je mi jasné, že s UVG si nejspíš užiju víceméně to samé, ale mnohem lépe.