Markusův herní deník

[Markus]

Napadlo mě vést si herní deník – vlákno, do kterého zaznamenám každou odehranou hru spolu s nějakými bezprostředními dojmy. Hlavně asi sám pro sebe a archivaci, ale třeba to někomu přijde zajímavé. Jestli se někdo chcete opičit, směle do toho!

Libovolné komentáře a postřehy vítány.

Milníky:
Začátek: červenec 2024
Začátek roku 2025
Začátek roku 2026

[Markus]

No třeba u mě by se tak olej nechoval, ale tohle jsou Seven Voyages of Zylarthen a pravidla jasně hovoří:

In the world of SEVEN VOYAGES of ZYLARTHEN common lantern oil is particularly dangerous and flammable. (...) An attacker may fashion a “Molotov cocktail”—using a flask of oil and a rag—that self-ignites upon impact.

[Bifi]

Red Albert

[MaMaHaJ]

Jsem si rikal proc je tam female-to-male postava a jestli Gabor uz prestal byt transfob a pak mi doslo ze to je fighting man

[Selhan]

Gabor je transfob?

[LokiB]

Markus: setkání se strigami. měl jsi jako hráč z nich dopředu nějaké obavy? případně z čeho vyplývaly? obava o postavu je tam také přítomná, nebo ta se tolik neřeší a je to spíše nepříjemnost "prohry"?
nemysli si, že to kritizuji, snažím se nějak najít co by na tom přišlo zábavné třeba i mě, kdybych takovou hru hrál. Jestli je to to soutěžení s GM o úspěch družiny ... nebo co bych si v tom našel.

[Markus]

Měl jsem obavu, že nás zabijou. Mysleli jsme, že jich bude míň. Ale kdy už jsme tam byli a měli jsme ty ovce namočené v oleji, tak by byla škoda to nezkusit. Když všechny vzlétly a víc jak polovina jich letěla k nám, trochu ve mě hrklo. Taky jsem jako jediná postava utekl a nechal bojovat jen svoje henchmany. (Ale jsem kouzelnice a už jsem neměla kouzla, takže bych tam byla k ničemu.)

Obava o postavu je přítomná. Když už si nahrabeš nějaké expy, tak o ně nechceš přijít a začínat zase od nuly. Zejména s druhou postavou, Adonisem, bych byl nerad, aby mi umřel teď, když vylezl na druhý level. (A pořád má jen 5 životů, chudáček s postihem za odolnost. )

[Vaarsuvis]

Gabor je transfob?

Vím akorát, že používal vědomě dead name Jennell Jaquays, když byla ještě naživu.

[Bifi]

Z jeho mimobežných vyjadrení a výberu autorov, na ktorých sa odkazuje, občas presvitá reakcionársky konzervativizmus.

[Markus]

DCC – Beyond the Black Gate

Zaskočil jsem si za Vandalem a původní partou, která teď pokračuje v hraní DCC beze mě. Naházel jsem si postavu válečníka z východních pouští, která má v patách nájemné vrahy, čehož Vandal nevyužil k tomu, aby mě hned na začátku sezení zabil a to z něj dělá lepšího člověka než já.

Beyond the Black Gate, čarodějnice nás přenesly kamsi do říše ledu, kde ledoví obři uvěznili Krále honu a my máme přinést jeho korunu. Není mi úplně jasné, nakolik jsme měli koho vraždit a koho nechat žít, ale v atmosféry hospody jsme si to vyložili jako „zavraždit úplně všechno“.

Byl to teda solidní power trip. Poprvé jsem hrál DCC na pátém levelu a je to jízda. Dobrodružství je vlastně infiltrace do hradu plného ledových obrů a nejspíš jsme se měli nějak plížit (prý je tam explicitně psáno, že kdo to zkusí silou, tak pohoří), ale my jsme to od první scény jeli silou. První setkání s dvěma obry skončilo tak, že jsme vyhráli iniciativu, já i druhý válečník jsme na útok hodili brutální critial a rozsekali jsme obry v jednom kole. Což nám dodalo odvahy, takže veškeré plížení šlo stranou a pak jsme tím hradem projeli jako nůž máslem. Zabili jsme tuším něco kolem deseti obrů, aniž by na nás vůbec zaútočili. Kostky nám přály hodně štěstíčka, padal jeden krit za druhým, válečníci dávali tak 30 až 50 damage jedním útokem, klerik sesílal blesky s podobným damagem, zloděj backstabem oneshotoval. Cool! (A pak někdo hodí útok bez criticalu a řekne: „Dal jsem 8 damage“ a všem nám to přijde trapně málo.)

Ono teda asi stačilo, aby nám to jednou padlo blbě nebo aby si ti obři aspoň někdy stihli zaútočit a asi by to vypadalo dost jinak. Ale někdy to prostě padá takhle.

Říkal jsem si, že v pozici GMa bych byl asi frustrovaný, že hráči dávají všechno strašně jednoduše a přímočaře a ani se u toho moc nezapotí. Ale z pozice hráče bylo super jednou za čas si užít, že to prostě jde samo.

[Markus]

Seven Voyages of Zylarthen – Four Dooms of Thisium – 8. sezení

(Čísluju podle svojí účasti. Celkově v kampani to bylo sezení 19.)

Konečně zpátky v Thisiu, respektive v lesích okolo něj.

Posledně jsme vyrazili do hvozdů hledat elfského krále, který kradl svaté tele, čímž na město přivolal hněv bohů. Moje postava dostala minikletbu, že musela všechno svoje jmění prochlastat v nejbližší hospodě... což udělala a já jsem vynechal šest sezení, takže se mi to naprosté zmatení i celkem dobře roleplayovalo, hehe.

Tohle sezení byl zvláštní návrat – skočil jsem zátky do hry potom, co jsem hrozně vynechal, najednou jsem nepoznával dění kolem. Našel jsem skupinu postav, které jsem z půlky nepoznával, a z druhé půlky byly... pozměněné... Jedna postava byla za mé nepřítomnosti změněna v inteligentní obří lasici (a změnila povolání na obří lasici), jiné skřítkové přičarovaly kachní nohy. Protože tak to v elfí říši chodí. „Všechno je tu strašná vyjebávka a smrtící past,“ posteskli si spoluhráči, když jsme tam opět vyráželi na průzkum.

Bylo to takové mezisezení. Hráči shledali, že jsme "under leveled", takže jsme v zásadě jen dělali průzkum, na nic moc nesahali, a snažili jsme se najít nějaké poklady. Vyzvedli jsme si poklad od skřítka zajatého v lahvi, oloupali stříbrné tašky z altánu a tak. Pro mě to bylo rozkoukávají sezení, abych se znovu zorientoval. Víc asi nemám co dodat. Ale poklady jsme nějaké skutečně našli a moje kouzelnice vylevelila na druhou úroveň, tak dobrý.

Sáhl jsem na "killer mimika" zamaskovaného za dolmen a přežil jsem to!

Kdo nepřežil, byl můj družiník lučištníko-snajpr, který v uplynulých sezeních házel šíleně dobré hody na útok. Škoda.

Melanův report:

Thisium1.jpg

thisium 2.jpg

News from the doomed city of Thisium! The company returned to the Fairy Garden to seek the treasure noted by the captured fairy. Soon after entering the enchanted realm, they were beset by 23 stirges, most of whom were webbed, and the rest slain, although two almost killed Racha Cuca with lucky critical hits. The path led to the northern woods, where they found a grouping of eight stone arches with various strange inscriptions. Serafina Malpractis walked close to the only one that was a patient killer mimic. The horrible thing almost ate the inexperienced Magic-User, but was eventually killed with great difficulty. The rest of the arches proved to be portals, which they decided not to check out. Further on, they were ambushed by killer shrews, which were particularly eager to kill Gata the Giant Weasel, but were killed and skinned for their pelt. Finally, the treasure the fairy mentioned was found: a grave of a wizard lady, whose flying spellbooks were recovered from the sky - including powerful 3rd level spells! Wounded by previous encounters, they chose to leave the garden and return to the Yellow Dragon. Passing through the woods, they were ambushed by a snarling, great wolf, who tore apart Zorzi the bowman. Normal weapons had no effect, and the werewolf was eventually wrestled to the ground where it could be executed with the party's sole magic sword. However, things grew even more hairy, as they soon met 4 more werewolves, who, when they saw their companion's severed head, gave chase. They rode like madmen, arriving in the safety of the Yellow Dragon. The next day, they explored some of the areas on the eastern side of the Forest of Verrilli, and the crimson hills beyond: a red stone gate guarded by bird-headed human statues, and a pavilion, whose tarnished silver roof tiles were removed as treasure. Finding nothing in the hills, they returned to the Yellow Dragon to ponder their next action. At this time, the city had 28 days left...

[Markus]

Seven Voyages of Zylarthen – Four Dooms of Thisium – moje 9. sezení

(Čísluju podle svojí účasti. Celkově v kampani to bylo sezení 20.)


Nejlepší herní zážitek za dlouhou dobu.

Někde jinde už jsem říkal, že stáje postav jsou geniální věc. Nám teď ve hře pobíhají dvě "hlavní" party, ze kterých se občas dělají dílčí odnože. Má to třeba tu skvělou vlastnost, že i když jsem v poslední době nemohl moc hrát, moje oblíbená postava, milovník žen Adonis, na mě počkala "zmražená" až doteď. Na 8. sezení kampaně Adonis slíbil, že pomůže krásné vůdkyni lapků znovu dobýt její rodovou vilu z rukou jiných loupežníků a dostal za to mapu k pokladu, na 11. sezení jsme tu mapu skutečně proměnili v poklad a až teď na 20. sezení vyrážíme na pomoc lady Ottilii Cardone, a přitom mezi 11. a 20. uplynul jen jediný den.

Adonis prohýřil většinu pokladu za to, aby si nechal vyrobit krásnou bojovou standardu se zlatou orlicí navrchu (jako římská aquila). Zaplatil jsem 700 zlatých a prý tě to bude hotové za pět dní. Potřeboval jsem to za dva. Tak jsem jim dal dvojnásobek a řekl, že ta orlice ani nemusí být hezká, hlavně když bude zlatá. Jsem tedy šťastným majitelem ošklivé zlaté orlice.

aquila.jpg

Po troše povídání si s Ottilií a troše cestování zabral většinu tohohle sezení strhující útok na sídlo nepřátelské skupiny. Dispozice stran:

My:
5 dobrodruhů na různých úrovních (1. až 3.)
+ 7 našich henchmanů
+ Lady Ottilia a jejích 20 lapků

Proti nám:
3 nepřátelští dobrodruzi/NPC (bojovník na 5., kouzelník na 3., hobit na ?.)
+ cca 45 loupežníků

Celkem to tedy byla bitva nějakých 33 vs. 48 aktérů na mapě.

Začali jsme svědomitým průzkumem, kdy naši zloději po setmění obešli vilu, nakukovali do okýnek a poslouchali náhodné útržky rozhovorů jako ve videohrách Thief.

průzkum.jpg

To nám umožnilo zformulovat plán o třech větvích útoku: zloději podpálí severní stodolu na odvedení pozornosti a poskytnutí světla v noci. Adonis, Otilia a celá síla lapků zaútočí ze severu, ale cílem není prorazit do vily, jako spíš odláhat pozornost a strhnout většinu nepřátelských sil na sebe.

Většina dobrodružné skupiny půjde od jihu v naději, že síly budou odlákány na sever. Cílem je proniknout do budovy a v ideálním případě se rychle probojovat nepřátelům do týla a sejmout jejich vedení.

Trojice zlodějů vyleze na střechu (šlo o klasickou obdélníkovou vilu s nádvořím) a uvidí, jestli se nenaskytne nějaká zajímavá příležitost.

Tak jsme zaútočili a ukázalo se, že je jich mnohem víc, než jsme čekali.

začátek boje.jpg

Bylo to krvavé, překvapivě vyrovnané. Moje severní síla si vyměňovala střelbu z luků ve tmě, než se s nepřítelem střetla nablízko... a chvíli to pro nás nevypadalo dobře. Jižní skupina dobrodruhů se zasekla ve vchodu do vily a probíjela se dovnitř jen pomalu. Vůdce nepřátel – bojovník na 5. úrovni (drsněji než kdokoli z nás), zakutý do plátovky a s obouruční sekerou, vyšel ven do vřavy – a já jsem aktivoval svůj tajný plán zvaný „lektvar ovládání lidí“. Vypil jsem ho, pokusil jsem se vůdce ovládnout... a on uspěl v záchraně. Tak nic.

Nejhrdinštější skutek ovšem provedl můj sluha/hehchman, znuděný chudáček Placidus (čerstvě povýšený z civilisty na zloděje), když se ze střechy spustil na nehlídané nádvoří a potom jediným vrhem dýky oneshottoval a zabil nepřátelského kouzelníka. (7YoZ vám umožňuje vzít si postihy k útoku za navýšení damage... což jsem udělal... dvakrát... a hodil jsem to.)

Nakonec se chod bitvy překlopil na naši stranu, nepřátelé se začali vzdávat, zůstával jen ten boss v plátovce, kterého jsme měli problém vůbec škrábnout. Bušili jsme do něj asi čtyři, ale nakonec to byl Adonis, kdo zasadil smrtelnou ránu! Hurá, sláva! Slíbil jsem pomoc, přinesl jsem zlatou standardu, pomoc jsem vykonal, a ještě jsem zabil bosse – a srdce lady Ottilie je moje! Sezení končilo završením boje a vylootováním nepřátelské pokladnice (včetně další mapy k pokladu). Adonis daroval svůj podíl nové paní domu, aby ho měla za co zrekonstruovat, a byl za všechny vykonané činy náležitě odměněn.

EPIC!

masakr.jpg

=======

Gáborův report:

News from the doomed city of Thisium! A party of 5 characters and 7 henchmen rode out of Thisium towards the Cyclopean Hills. Leading them was Adonis Gratianus carrying a newly made battle-flag, to fulfil his promise to the noblewoman Ottilia Cardone, who was forced to banditry once returning to her homeland, and finding Villa Cadone occupied by the men of Bazascus the Brigand. They met Ottilia at the bandits' campsite, and decided on a plan to scout the fortified villa in the evening, and raid it afterwards. They travelled through the foreboding Cyclopean Hills; and at one point, found an ominous-looking, ancient statue watching them that wasn't there the last time they travelled here, despite its weathered appearance. At sunset, they approached the villa, and the company's three thieves made recon around the building. The entrances were well-guarded, while the main force was in the interior courtyard, some were out at the stables, and the villa's masters were having dinner in the master's quarters. An impromptu three-prong attack plan was made and executed. A force of adventurers drew closer to the front gate guards, the bandits approached from the back with Adonis and Ottilia in the lead, and the thieves waited on the sides for their opportunity.

Flaming oil on the stables set the thatched roof on fire, raising a commotion among the brigands, but drawing them out into a lit backyard to be met with arrow fire. The darkness made for difficult archery on both sides, so casualties were initially low, but started to mount as opposed groups traded shots, and especially when the forces rushed each other along the line of contact. Ethel the heavy footman, a cowardly and weak retainer, died from arrow fire; and his master, Maglor the Elf was badly wounded. While the brigands streamed outside, the thieves could drop into the central courtyard, and assassinate Lundolf, the brigands' Magic-User. Adonis called on Bazascus the Brigand to come out, and he did, clad in his plate mail that made him nigh invincible. He shrugged off magic and blade, fighting with ferocity. The frontal assault group decimated the brigands, but came under fire from Tiny, a halfling thief sniping at them from the darkness. At last, Bazascus was surrounded, and steadfastly refusing quarter after his remaining men already surrendered, eventually slain by Adonis. Tiny was pursued by Dorvo with his sword of fire, but melted away into the night. Theirs was Villa Cardone, and the brigands' treasure, including Lundolf's potions and spellbooks, and a mysterious treasure map. Ottilia Cardone was once again the owner of her family nest, although of her bandits, a mere third survived. As for Adonis, he was quite happy to have helped a noble lady, and found that good deeds are often rewarded. At this time, the city had 32 days left...

Jsme prý třetí skupina, se kterou tuhle kampaň hraje, a jediná, kdo linku s Otilií skutečně rozehrála a zaútočila na vilu. A dobyli jsme ji. A teď ji máme jako další základnu.

[Bifi]

Boaaaa, takto sa to má hrať!

[Markus]

Jarní Slezina 2025

Jen rychlý přehled odehraného:

1. Seven Voages of Zylarthen – Terror on Tridentfish Island (vedl jsem já)

Poprvé jsem vedl 7VoZ, ta hra mě baví. Zajímavý modul, nakonec ale soudím, že na conovou hru nepříliš vhodný, protože má celkem dlouhý expoziční úvod, kdy postavy doprovázejí jistého zbohatlíka a mají mu obstarávat zábavu. Asi by to bylo fajn při delším hraní, kdy by byl čas si s tím vyhrát, takhle jsem se přistihl, že mám potřebu hrnout akci dál a interakce se zbohatlíkem moc neodehrávat (což je škoda), aby se dostal čas na dobrodružnější aktivity. Na con je taky trochu zrádné, že postavy mají někoho nad sebou, kdo jim může velit – snažil jsem se ho pak rychle setřást, aby hráči mohli sami určovat, kam půjdou. Nakonec ale na vlastní pěst probudili mocnou mimozemskou entitu, půlka z nich utekla a druhá půlka jí byla ovládnuta, takže konec dobrý, všechno dobré.


2. Mothership – Operation Golden Cut (vedl kin)

Moje první hraní Mothership. Kin sáhl po svém podpultovém připravovaném dobrodružství, které bylo zrozeno v Dungeonové kuchyni, ročník "Zlatý řez", ale přerostlo v úspěšný anglofonní Kickstarter, resp. Backerkit. Hráli jsme skupinu zlodějů převlečených za žoldáky, kteří předstírají, že jsou součástí invaze, aby ukradli co nejvíc zlata (je to trochu komplikovanější). Dobrodružství jsme si vybrali sami z mnoha, které kin nabízel – zpětně myslím, že to nebyla dobrá volba. Je moc velké, měl jsem dojem, že to strašně hrneme před sebou, spěcháme a vlastně nepoznáváme obsah, kterého tam kin měl zjevně připravenou spoustu. A navíc nemám dojem, že jsem si vyzkoušel Mothership. Tohle vlastně nebylo moc hororové, nebylo tam žádné záhadno, byla to vojenská operace hraná stylem osmdesátkových akčních filmů. Kosili jsme hordy nepřátel plamenometem, házeli jsme atomovky (!) na nepřátelská opevnění, vjeli jsme důlním autem do obrovské pyramidové důlní budovy, spadly jsme do obří kádě s kyselinou, já jsem se do ní potopil... a vyplaval jsem ven. Prostě Rambo. Hojně podporováno smrqovou slivovicí. Byla to bžunda, ale cíl "Zahrát si Mothership" si zatím neodškrtávám.

3. Barbarians of the Ruined Earth - asi Synthetic Swordsmen of the Purple Planet (?)

Zajímavá a zábavná kombinace hry stylizované do osmdesátkových sci-fantasy kreslených seriálů s dobrodružstvím pro DCC. Bojovali jsme s autohadem (had tvořený auty přece!) a spodem jsme pronikli jsme do laboratorního komplexu. Celkem zajímavé malé dobrodružství – ten okamžik, kdy vyjdete z první místnosti a zjistíte, že se do všech směrů od vás táhnou anonymní chodby s anonymními dveřmi byl fajn. Vrcholem byl souboj s mágem, při kterém se na nás hrnul nekonečný zástup jeho modrých minionů. A parádní twist úplně nakonec – přijde mi to jako fajn minidungeon do kampaně. Co se týče samotných Barbarians, hra mě moc nezaujala – to jádro primitivního Black Hacku mi prostě nesedí. Na oneshot fajn, ale myslím, že by se to rychle ohrálo.

4. Seven Voages of Zylarthen – The Valley of the Skull (vedl jsem já)

Asi pět minut před odjezdem jsem si vzpomněl, že v jednom sešitu, co jsme vydali česky, je i tohle malé dobrodružství a že je možná lepší volbou na con než Tridentfish Island, který jsem si připravil. Tak jsem ho strčil do kufru, co kdyby. V sobotu večer jsme seděli u stolu s pár lidmi, co neměli nic na programu, a tak jsem navrhl si tohle zahrát. Čímž děkuji hráčům, že do toho šli. Hrál jsem zcela bez přípravy, jen z paměti po překladu + rychlým znovupřečtením během 15 minut. Ale ono to má pár stránek, takže to šlo. Skutečně je to lepší conové dobrodružství – začíná bez expozice přímo v akci a hráči jsou od první vteřiny hry vlastními pány a rozhodují se (mimochodem, hra začala na křižovatce – vy jste šli přímo hlavním vchodem, ale dalo se to obcházet bočními cestičkami). Hra se nakonec myslím náramně vydařila, akce se svižně hrnula (tlačil jsem to dopředu víc, než bych na normálním hraní, ale holt to byl oneshot), zažili jsme velká vítězství, jednu smrt, svinské pasti i důmyslná řešení hráčů a doopravdy jsme to "dohráli" poražením velkého netvora a vylootováním ohromného množství pokladů. Za mě dobrý.

[Vaarsuvis]

3. Barbarians of the Ruined Earth - asi Synthetic Swordsmen of the Purple Planet (?)

Ano, byli to Synthetic Swordsmen. Provedl jsem akorát pár změn, jak kosmetických, tak obsahových: místo ledového červa jsem dal autohada, protože by to byl hřích ho tam nedat Také jsem jeho chodbu rozšířil o doupě, aby bylo možné ho spícího obejít a nebylo to jenom "v úzké chodbě vás přepadl autohad, bojujte." (asi by to dávalo smysl pro zamýšlený vysoký level postav, než moji určenou "nízkou" třetí úroveň). Pak jsem ještě nerfnul nájezdníky a z jejich psionického velitele udělal černokněžníka ve stylu Skeletora.

Zbytek zůstal nepozměněn.

[Markus]

Serafina.jpeg

Seven Voyages of Zylarthen – Four Dooms of Thisium – moje 10. sezení

(Celkově v kampani to bylo sezení 22.)

Další strhující sezení z kategorie „Takhle to má vypadat!“

Střih zpátky na alternativní skupinu, ve které hraju kouzelnici Serafinu. Hledáme svaté obětní telátko, které bylo elfy ukradeno z města Thisium, což přivolalo hněv bohů. Po několika sezeních průzkumu konečně nadešel den, kdy vyrážíme přímo do paláce elfského krále. Máme dva kouzelníky, cílem je vlítnout tam, zamotat elfy do kouzelných pavučin, ukradnout jim tele a vypadnout. Přímou cestou tam, přímou cestou zpátky, na nic divného nesahat, nekomplikovat si to.

První vtipná věc: Najal jsem si ozbrojeného jezdce, kterého jsem pojmenoval Bambino. Náhodný hod určil, že spolu s ním se dostavil jeho bratr dvojče. Dostal jméno Ragazzino.

Náš plán vzal za své, když se v prvním setkání sezení stalo tohle:

Karma mě trollí, protože jsem právě jako hráč na sezení, padlo náhodné setkání se včelami zabijáky, padlo, že jsme překvapení a pak na reakci padlo 2, čili automatický útok.

EDIT: Píchly mě a umřel jsem na jed.

Včely zabijáky jsme sice bez problému pobili, ale ne předtím, než zabily mě a druhou kouzelnici (fakt blbá náhoda, včetně blbého náhodného určení cílů jejich útoků). RIP Serafina. Neplánovaně tak přebírám najatého Bambina jako svojí novou postavu, můj bratr dvojče Ragazzino mi dělá henchmana.

Naházel jsem si Bambina a má charisma 4. Takže teď hraju za tyhle dva krasavce:

Bambino.webp

Ragazzino.webp

Horší je, že tím se skupina octla bez dvou kouzelníků. A nemáme dokonce ani zloděje, respektive naše jediná zlodějka byla před pár sezeními proměněna v obří lasičku, to je pořád lepší než nic. Všichni ostatní jsou bojovníci. Což teda zrovna při vykrádání elfského paláce není zrovna ideální.

elfský palác.webp

U elfů probíhá pařba, hraje hudba, popíjejí tam. Inspirován Antharonovou akcí ze Sleziny vymýšlím (vykrádám) důmyslný plán: po Serafině mi zbylo docela dost rulíku zlomocného a taky pár flašek vína. Takže Bambino nadrtí rulík a otráví dvě lahve, třetí napůl vypije a ještě se trochu polije. Předstírám, že jsem opilý, a dopotácím se na elfskou pařbu. Vyprávím jim historky o tom, jak jsem zabloudil v čarovném lese a jak mě včely zabijáci oddělily od mého bratra. Neviděli jste ho prosím?

Elfové ze mě mají srandu, posmívají se mému hnusnému vzhledu ("Takhle tam u vás vypadáte všichni?"). Dám jim napít svého neotráveného vína, moc jim nejede. Dávají mi pít svoje víno, to je výrazně lepší. Takhle se mi podaří přimotat se až ke králi, ten se mi taky posmívá. Vychvaluju otrávené dvě lahve vína, jakože ty si schovávám na speciální příležitost, ale klidně jim je nabídnu. „Udělejme degustaci!“ vykřikne elfský král, zjevně pobavený mojí ubohostí. Všichni degustujou otrávené víno, šklebí se u toho, ale tváří se snobsky jako znalci a hledají v něm zajímavé podtóny. Podtrhuju to historkou o tom, že je od hostinského od Žlutého draka, což je hospoda, kterou elfové znají. „On se dal na pěstování vína?“ ptá se elfský král. „Ano, ano, speciální odrůda pěstovaná v močálu. Ochutnejte, určitě v tom poznáte ty rašelinové tóny.“

Všichni házejí na záchranu proti jedu (13+) a všichni uspějou. Kromě jedné elfské šlechtičny, která zkolabuje, k velké radosti všech přítomných, kteří se jí smějou, že nic nevydrží a odnesou ji na lože. Tolik k mému důmyslnému plánu.

Každopádně elfský král není blbec. Pojme podezření, prohlásí, že to víno bylo fakt divné a zeptá se mě, v jaké zvíře chci proměnit.

A v tuhle chvíli zbytek družiny – který je celou dobu nenápadně obkličoval – zaútočí! Na elfského krále skočí obří lasička a sevře mu čelisti kolem krku, ostatní jsou okamžitě obklíčeni a zajati. Nikoho nezabijeme (kromě té otrávené paní), ale sebereme jim hromadu pokladů a především bílé tele! Spoutaný elfský král jde s námi jako zajatec a garance, že odtud vyvázneme živí.

weasel.webp

Znovu musím zdůraznit, jak je Melan benevolentní: na jednu stranu háže všechno vždy férově a následky netlumí (takže mi Serafina umřela sérií blbých náhod), na druhou stranu pokud kostky padají slušně, tak vychází hráčským nápadům vstříc, nemá potřebu je nadmíru komplikovat.

tele.webp

(Vizte bílé tele v pochodovém pořadí družiny.)


Bílé tele jménem Bujón mluví („Dar od elfského krále“) a je rozkošně naivní a hodňoučké, se vším by si rádo povídalo a na konfliktní situace říká „Ach ne, nemůžeme si o tom promluvit?“. Začíná náš úprk z elfské říše, kdy není naším cílem nic jiného než odsud vypadnout. A samozřejmě spouštíme náhodná setkání. Čtyři medvýři! Elfský král zanechán jako návnada, zatímco my prcháme. (Sežrali ho.) Hejno strig. (Obešli jsme.)

Portálem projdeme zpátky do lidského světa a míříme přímo do města Thisium. A pak padne náhodné setkání se zasraným prastarým zeleným drakem!

Naštěstí jsme v lese a na koních, všichni zmizíme pod koruny do různých stran. Jen hrdinský Giacomo cválá po cestě dál, aby na sebe draka nalákal. Když už je šelma skoro nad ním, seskočí z koně do křoví. Drak sežehne koně. Pak ještě schovaní čekáme, než se nažere, a pokračujeme v cestě.

Drak.webp

Načež už v noci potkáme tlupu 40 orků, kteří přehradili cestu palisádou a chystají se oblehnout město Thisium. (Orkové jsou evidentně další ze čtyř zkáz.) Hrdinný Giacomo v přestrojení za orka nám vyjedná bezpečný průjezd. (Dobrý nápad, dobré hody na reakci.)

A pak padne další náhodné setkání a tentokrát haluzně dobré – válečná výprava šlechtice žijícího opodál (šance na konkrétně tohle setkání byla prý 1:100). Giacomo upozorňuje na tábor orků, a tak se v posledních minutách sezení naše skupina zapojuje do noční zteče asi 20 jezdců proti táboru 40 nepřipravených orků. Vyhodnoceno abstraktně jedním hodem (respektive dvěma – každá strana jeden hod), orkové pobiti, půlka našich taky, Giacomo "umřel", ale uspěl v hodu na trvalé následky (což je, mimochodem, taky dost brutální – byl "zabit" v rámci abstraktního vyhodnocování bitvy, kdy postavu neovládal), stačí mu pár dní na lůžku a bude zase jako rybička.

A pak přijíždíme do města Thisium, kde odevzdáváme mluvící bílé telátko, které kněz neprodleně obětovává bohům. Bylo mi toho zvířátka líto.

Jedna zkáza odvrácena!

Wow.