Co se stalo při vašem posledním sezení?

[Markus]

Co to probůh bylo za hru?
OSE s kouzlem Škatulata?

[Ota]

Co to probůh bylo za hru?
OSE s kouzlem Škatulata?

Systém řekněme hybrid mezi OSE a DnD5E. Vlastnosti mají jen bonusy, hází se proti DC (10/15/20).
Postavy lehce pod 0 životů jsou v komatu (co je to lehce, to závisí od povolání), za (2k2+ODL) kol [zdravím Markuse ] se bez poskytnutí pomoci umírá.

Určeno výhradně pro hraní s dětmi kamarádů, hrajeme zhruba 1x ročně. Minulý rok jsem zkusil lehce upravený "Rotblack Sludge", letos výrazně upravený dungeon "Shrine on the lake" z dobrodružství "In the shadow of tower Silver axe".

Povolání: Barbar, Gladiátor (bojovník), Lupus (zloděj), Verator (lovec), Medicus (klerik) a Magus (kouzelník).
Všechna povolání upravena, spíš zjednodušena.

Magus i Medicus kouzlí pomocí kamenů, které si během spánku přiloží na tělo a tím kameny "nabijí".
Magus si vybíral čtyři kouzla ze sedmi, Medicus tři kouzla z pěti.
Kouzla vymyšlená tak, aby jejich popis zabral 10-25 slov.

One-shot plánován na 4 hodiny, ale nakonec jsme to hráli asi 6,5 hodin!!!

Jen pro úplnost, komando speciálů nakonec uspělo, ale oba intelektuálové (magus + medicus) zaplatili za úspěch životem.

[Selhan]

A to je tedy tvá provinience? Zní to dobře.

[Ota]

A to je tedy tvá provinience? Zní to dobře.

Jen jsem se snažil o několik věcí:
1. Vyhnout se OSE debatám o tom, proč se hody na vlastnosti podhazují, záchranné hody přehazují a že každá vlastnost dává trošku jiné bonusy k souvisejícím činostem (vyrážení dveří, reakce, přírůstek životů apod.).
2. Mít deník postavy na jedné stránce A4 (včetně inventáře)
3. Dát kouzlícím osobám trošku víc kouzel.

Aby nebyly postavy tak moc prefabrikované (hodnoty vlastností i vlastněné předměty byly předpřipravené (ale šlo se dovybavit)), zaházeli si hráči na začátku kostkama a určili vzhled a původní povolání postav (viz. tabulka dole). Byla to sranda a čaroděj klenotník své šikovné prsty při hře využil .

Uvidíme za rok, kam budou postavy římským vedením poslány. Loni to byla Germánie, letos sever Afriky.

postavy.jpg

[Markus]

Vidím, Oto, žes ty postavy nechal náhodně vygenerovat.

[Jezus]

Právě že ne, ne? Respektive to hlavní - jejich vlastnosti=bonusy - byly předpřipravené. Že si dohodím pár (užitečných) detailů, mi jako náhodné generování zase tolik nezní.

[tochalius]

Dobrodruzi procházeli podzemí v dobrodružství Plunder of the Stone Sacks. V jedné místnosti našli pytel obilí obklopený mrtvými krysami. Část obilí si odsypali. V další místnosti našli mezi hromadou veteše ruční mlýnek na obilí. Vzali si ho. O několik místností se octili ve sklepení panského domu. Vyrušila je tam kuchařka, dobrodruzi si proto vymysleli výmluvu, že se ztratili. Dobrosrdečná kuchařka jim ukázala cestu nahoru přes kuchyni, za což se jí dobrodruzi rozhodli odvděčit nekvašeným chlebem. Společně se podělili o drby, namleli odsypané obilí, zadělali těsto, chléb upekli a snědli. Načež jedna hráčská postava, jeden družiník a kuchařka nehodili záchranu proti jedu a zemřeli. Ano, to obilí bylo otrávené jedem na krysy, jak všem o sekundu později samozřejmě došlo.

Pozoruhodnější smrt hráčské postavy jsem nezažil. (Měli s sebou teda klerika se vzkříšením, takže aspoň tu hráčskou postavu se podařilo oživit, ale i tak…)

[Antharon]

Čunder prešiel úspešne prvým plnohodnotným testom! Písanie zápisu mi zožralo celý týždeň, ale nakoniec sme asi hotoví. Niektoré momenty sú možno zjednodušené, alebo naopak prikrášlené, ale plusmínus to zodpovedá hre

Postavy:
Olinka (Komi) a Silvester (Kin) Silvánovci (nové deti z mesta)
A ich kamarát Janko Kolár (Bubák)

1. júla 1925, 9:00, Dolné kopanice:
Silvánovské deti dostali prvý deň prázdnin úlohu, aby mame zmizli z očí. Dostali pár korún a vyslala ich po med k včelárovi. Pripojil sa k nim aj ich kamoš Janko. Včelár mal bývať dakde juhozápadne odtiaľto.

Hneď ako vyrazili stretli svojho otca. Ten si tu otvoril krčmu a využil voľné predpoludnie aby sa pobicykloval. Nevrlo vyzvedal kam zasa deti idú no nakoniec ich nechal tak.

Na poli našli roztomilê múrovaté mača, ako sa bláznilo medzi klasmi. Keď naň cmukli nadšene za nimi pribehlo a chvíľu ich prenasledovalo, kým ho Olinka vzala na ruky. Dolu pri potoku narazili na partičku veselých robotníkov, čo pili pivo a kúpali sa tu. Pozdravili deti, no tie sa vrhli na zem a odplazili sa nenápadne preč.

O kus ďalej objavili prekrásne kryštálovo čisté jazero plné rýb. Najprv doň skočil Silvester a potom aj Janko. Silvester v ňom vylovil rybu. Chceli si ju opiecť na ohni, no potom si uvedomili koľko je už hodín a uspokojili sa s fotkou. Tu stretli novú kamošku Kláru z Horných kopaníc. Viedla kravu z paše. Zdalo sa, že si so Silvom padli do oka. Poradila im kade sa dostanú k včelárovi. Bola to tak hodinka cesty.

Na lúke však objavili akýsi mystický megalit. Údolie sa halilo do hmly ktorou presvitali prastaré zákopy striedajúce sa s navŕšenou hlinou ako veľký kruhový labyrint. Kruh rámovalo husté malinčie s ostrými tŕňmi. Olinka sa doň pustila svojím hoby koníkom a rýchlo vyčistila cestu. Koník sa celý pokryl krvavými skvrnami od malinovej šťavy.

Zákop bol asi po členky plný bahnitej vody. Vo vnútornej stene boli v pravidelných intervaloch rosmiestnené výklenky a v jednom z nich bola hlinená malina. Olinka si ju vzala na pamiatku. Keď preliezli do vnútorného kruhu začuli čvachtanie a uvideli siluetu, keď ju však začali sledovať, rýchlo sa im stratila z očí. Začalo byť neskoro a tak radšej išli za včelárom.

Kvetová lúka bzučala mocným zvukom včiel a domov včelára bola dokonalým symbolom kľudu a odpočinku. Deti dostali od včelára, Urbana Blažka, koláč a vodu. Kým jedli porozprával im o diablovi, čo straší v hmle a spomenul aj vybuchnutý kláštor kam sa vôbec nesmie chodiť. Museli sľúbiť, že tam nevstúpia. Potom im do batohu nabalil tri kilá medu a mohli ísť.

Cestou späť narazili na krotkú rodinu svišťov, čo sa nechala vyfotiť. Domov prišli o deviatej, unavení a hladní. Vymysleli si, že Janko má dovolené u nich spať. Dostal za to osem dní domáceho väzenia. To je osmina prázdnin!

Nasledujúci deň bola strašná búrka. Silvánovci navštívili Janka a spoločne plánovali. Na diabla z labyrintu potrebujú svätenú vodu. V nedeľu Silvánovci išli vystrojení do kostola. Dostali riadny náklad o bezverectve a dochvíľnosti. Potom Olinka povedala “Musím ísť na záchod!” a ušla. Silvester sa snažil na seba pútať pozornosť kým kradla svätenú vodu do fľaštičky. Prichytila ju pri tom nejaká babizňa z horných kopaníc, ale Olinka sa jej povyhrážala naspäť, že povie, že meškala. Potom prišiel aj Silvester a ušli.

Keď sa konečne spravilo pekné počasie, využili, že jankovi rodičia sú v práci a šli na krátku dopoludňajšiu výpravu do ruín kláštora. Hneď, čo vyšli na polia za dedinou, začal ich naháňať roľník Kassai, vyhrážajúc sa, “pójdem pre pištola a zastrelím všetkých”. Deti ušli a dorazeli na starú pílu. V budove našli základné vybavenie. Kachle, ponk, kotlík, zhodnotili, že to bude ich nová skrýša. Potom sa vydali po zarastenom chodníku ku kláštoru.

Bola to ruina veľkého opevneného dvorca. Všade naokolo boli rozkvitnuté lúky plné kvetov a včiel. Vstup do kláštora opticky oddeľovala závora a varovanie od ríšskeho inšpektora, ktoré zakazovalo vstup. Datované bolo do roku 1918. Po vstupe sa kúsok rozhliadli a silvester si vzal dlhú tyč a začal sa rýpať v sutinách v kráter výbuchu. Odhalil pri tom trochu bieleho fulminátu, ktorý vybuchol. Ohlušujúca explózia rozmetala kamene do okolia a odhalila ľudskú nohu. Deti to nevystrašlo. Odfotili nohu a šli skúmať ruiny špitálu. Ten trochu odkrýval príbeh miesta. Deti našli sklad liekov a chemikáli, odkial ukradli fľašku s kúzelným práškom (bolo na nej napísané zaklínadlo). Janka poštípala včela. Silvester sa presunul k budove dormitória. Keď nahliadol cez okno dnu, uvidel medvedicu ako sa snaží niečo vyhrabať. Tu už mali všetci tohoto miesta plné zuby a dali sa na útek…

Neskôr malá Olinka presvedčila pani Kolárovú, aby Janka predsalen pustila trochu von. Vrátili sa k labyrintu, bez strachu, vyzbrojení svätenou vodou.

Vonkajšie zákopy sa prepájali do dvojitého prepojeného kruhu, v stene bolo celkovo 29 dier, no ďalšie maliny v nich už neboli. V zákope boli tiež štyri širšie priestory, akési miestnosti. Na stenách boli mystické symboly. V jednej z týchto komnát stála malá urna obsahujúca niekoľko malín.

Keď preliezli do vnútorného zákopu objavili z neho dva východy. Jeden viedol pomedzi vonkajšie kruhy, tam kde sa stáčali do seba. Druhý viedol do stredu labyrintu, kde na mohylovom kopci rástli jablone. Niektoré mladé, iné staré a sukovité, prerastené tumormi, niektoré úplne mŕtve a vyschnuté. Silvester jedno jablko ochutnal. Nebolo ešte zrelé. Bolo malé a trpké.

V mohylovom kopci boli vchody do štyroch podzemných miestností. Vchod tvorili tri bridlicové panely preložené cez seba a vstup prudko klesal pod zem. Mohyly boli zasypané hlinou a na nich boli navŕšené kamene.

Vo vnútri prvej miestnosti boli tucty drobných urien aké videli už predtým. Steny boli vyzdobené lineárnymi ornamentami pripomínajúce ľadové kryštály snehovej vločky. Urny boli zapečatené ílom a pokryté hrubou vrstvou hliny. Jednu z nich deti otvorili. Našli v nej dvanásť hlinených malín a jedno bronzové jablko pokryté patinou. Okrem toho tam boli akési zoschnuté ztrúchnivelé zbytky rastlín, možno ovocia. Muselo to tu ležať tisíce rokov.

Druhá mohyla mala na stenách motívy listov a kvetín. V strede mohyly stál maličký katafalk a na ňom stála veľká amfora. Rovnako ako uhrny bola zapečatená hlinou. Deti ju odfotili, no báli sa ju otvoriť. Keď prišli do tretej miestnosti našli tu maľby obilia, jabĺk a mocného slnka. Na zemi ležal veľký kamenný blok, na ktorom bola vytesaná silueta muža a ženy. Hlina bola rozrytá oblúkom od rohy kameňa, akoby s ním niekto nedávno manipuloval. Decká nemohli odolať a spoločnou silou tabulu odsunuli. Pod ňou boli pochované dve kostry ľudí a vojenský batoh.

Vtedy zatienil vchod tieň človeka. Kým deti stihli zareagovať, stál pred nimi diabol sám. Olinka na neho aj chrstla svätenú vodu. No nič sa nestalo. Keď si trochu zvykli na náhlu tmu, rozpoznali dlhý vojenský kabát a otrhaného špinavého muža, ktorý na nich mieril puškou. Našťastie sa nikomu nič nestalo. Vojak mal len jeden náboj a dobre vedel, že je príliš slabý aby deťom kládol odpor ak by sa na neho vrhli. Dal sa s nimi do reči a rospovedal im svoj príbeh. Už tu žije od vojny. Ani nevie ako dlho. V štvrtej mohyle prespáva a vyhýba sa domácim. Zahalená hmlou je to dobrá skrýša. Nikto sem nechodí. Navyše keď sa mu nepodarí nič chytiť alebo ukradnúť sú tu jablká a maliny. Avšak teraz keď o ňom vedia, bude sa ich musieť asi zbaviť… Vtedy ale decká dostali nápad ako z tejto situácie vykorčulovať. Ponúkli mu svoju skrýšu v starej píle. Je to tam oveľa lepšie a nik tam nechodí. A ak ukradne nejaké oblečenie, tak sa možno bude môcť pridať k drevorubačom. Vojak to nakoniec prijal a odišiel s deťmi na starú pílu.

A ako to celé dopadlo? Deti skončili s peknými fotkami, živými spomienkami a hneď v septembri vyrozprávali pánovi učiteľovi ako našli kalendár z doby bronzovej…

Fotky a mapy:

antharon_Nine_year_old_girl_plays_with_a_kitten._Wheat_field._1_7793c252-75bf-4e04-a36c-2ef7f893287f.png

antharon_Twelve_year_old_boy_proudly_holding_small_cod_fish._19_3d0f3ec7-fa07-4bd6-aa64-d04d293df553.png

antharon_Friendly_marmot._Surprised_looking_at_camera._1925_cze_c7bb2e63-08e6-432a-906a-a5316513692c.png

1000026253-01.jpeg

1000026071-01.jpeg

1000026109-01.jpeg

1000026106-01.jpeg

1000026103-01.jpeg

[tochalius]

Jsem trochu pozadu se zápisy, tak aspoň takhle. Byl to poctivej oldschool, na chvíli jsem si ale připadal jak v nějakym artpunku.

Bouře. Padají provazce vody, nebe křižují blesky. Dobrodruzi, částečně krytí neviditelností, šplhají na vrcholek zvonice v klášteře obsazeném okřídlenými opicemi. První šestice opic po krátké potyčce hyne, zbylé dvě odlétají pro posily. Abatyše kláštera se pouští do opravy mechanického zvonu, který jediný opice spolehlivě plaší. Z díry ve střeše chrámu na opačném konci dvorany vylétá šestnáct opic. Druid ze zamračeného nebe přivolá blesk, který dvanáct nepřátel spálí na uhel a zbylé zažene. To už ale z otvoru vylétá alfasamec s pěti dalšími bojovníky, oprava zvonu stále není dokončena. Družiník chce opice zahnat rohem hřmění, jenže ten puká! Kouzelník dvě opice přiměje k boji proti svým druhům, zvětšený medvěd trhá jednoho protivníka za druhým, do hloubky pod zvonicí se zřítí i alfasamec. V témže okamžiku se konečně opravený zvon rozezní a zahání poslední zbytky okupantů. Druid sesílá závěrečné kouzlo a mračna nad osvobozeným klášterem se trhají…

[MarkyParky]

High-level DnD5E v kostce:

GM: Hoď si záchranu na obratnost.
Hráčka mnišky: 25
Hráč paladina: A nezapomněla sis započítat +3 z mojí aury?

[LokiB]

Sólo kampaň jedné postavy. Za večerní sezení házel hráč 20 hodů (Savage Worlds), mix hodů k6/k6 a k8/k6 ... z těch 20 hodů padly 3x hodí oči. Hráč z toho byl silně rozladěný "že měl fakt smůlu" ... krátký výpočet pak ukázal, že k podobné situaci dochází přibližně v 1 % obdobných sezení. Tak je spolu s vlastním průběhem heistu do hradu pro získání dlužného úpisu na co vzpomínat, i když se opravdu nezadařilo tak, jak zněl původní "plán".

[MarkyParky]

sketch1756492654046.png

... na kostkách.

[MarkyParky]

Žabí studna

Spoiler

SkoroTPK.png

Přežila jedna postava a jeden družiník.

[Markus]

To je to krásné místo, které mí hráči neobjevili.

[Selhan]

Profesionální crew čepelí ve tmě riskovala vše, nalákala Lorda Scurlocka do své skrýše a pak jej rozpustila v elektroplazmě bez ztráty kytičky. Mají ted na deníku napsanou novou reputaci "not to be fucked with".