Můj problém s náhodným generováním postav v OSR

[Selhan]

Siriene, kamaráde, zastav. "OSR" se cca kolem 2018 rozštěpilo na dva takřka nesmiřitelné tábory. Jeden z nich je Markus a jeho CAG, a tam "moderní design" říkají jen s nejhlubším despektem. Druhý je dnes označováno jako NuSR, to hraju třeba já, a 3d6 tam neházíme, protože je to na hovno. Pozoruješ zcela správně, že ve spojení jednoho a druhého je zásadní rozpor – jen jsi s tím přišel několik let pozadu.

[Markus]

Dokonce jsem o tom psal, ale sirien to zjevně pořád nečetl, což mu nebrání mudrovat.

Nicméně „Markus a jeho CAG“ si vyprošuju, já se k téhle značce nehlásím.

[LokiB]

Markus: no jo, ty jsi o tom psal.
A pak je druhá věc, že když popisuješ třeba svoje dobrodružství s Adonisem (a dalšími postavami), tak třeba na mě to působí, že sice chcete hrát OSR, ale z popisů to nepůsobí jako OSR, o kterém píšeš v tom svém článku. Tak jak z toho nemají vznikat nedorozumění?

[Markus]

Protože Loki, reální lidi nehrajou podle manifestů a definic. Každá kampaň, každá herní skupina je unikátní, trochu odlišná.

[Jezus]

Jasně, že je. Ale zase by to proto nemělo spadnout do kvantové neurčitosti.

Například tvá kampaň s Adonisem zní jako z 82-ti % CAG, s tím, že si tam prostě dáš jako koření roleplay, který pak zdůrazníš v zápise. V podstatě to splňuje to tvoje tl,dr v zápisu:

TLDR verze je, že lidi, co hrajou AD&D, si říkají CAG, což je extrémně matoucí, protože by bylo přehlednější, kdyby si říkali hráči AD&D.

Není důvod se tomu nějak vzpírat nebo to rozporovat (se stim smiř ). Maximálně kdyby tě někdo chtěl buzerovat, že moc roleplayuješ

Nicméně s tím, že tvoje kampaň s Adonisem nikdy nemělo být "moderní" OSR (a taky proto se tam nahazuje, jak se nahazuje), souhlasím. Tady bych nějaký problém s OSR neurčitostí neviděl.

[LokiB]

Protože Loki, reální lidi nehrajou podle manifestů a definic. Každá kampaň, každá herní skupina je unikátní, trochu odlišná.

To je, Markusi, pochopitelné ... proč se pak ale titíž reální lidé v diskusích hádají o definicích a manifestech?
Kdyby se někdo jenom hádal a někdo jiný jenom hrál,, tak neřeknu popel. Když se někdo hádá a pak v reálné hře hraje jinak ... je to ( pro mě) divné. Možná ten rozpor nevnímáš, nebo je ti ukradený, to je pochopitelně také možnost.

[Antharon]

Protože Loki, reální lidi nehrajou podle manifestů a definic. Každá kampaň, každá herní skupina je unikátní, trochu odlišná.

To je, Markusi, pochopitelné ... proč se pak ale titíž reální lidé v diskusích hádají o definicích a manifestech?
Kdyby se někdo jenom hádal a někdo jiný jenom hrál,, tak neřeknu popel. Když se někdo hádá a pak v reálné hře hraje jinak ... je to ( pro mě) divné. Možná ten rozpor nevnímáš, nebo je ti ukradený, to je pochopitelně také možnost.

Pretože v OSR sa donekonečna omiela paradigma, že dnd postupnou reinterpretáciou pravidiel a herných procedúr degenerovalo na nerozoznateľnú úroveň (5e) a OSR je objavovanie štýlu hrania, ktorý reprezentovali gygax s arnesonom. Donekonečna omielané manuály a procedúry majú hráčom ukázať ako riešiť problémy oldschoolovým spôsobom miesto moderných spôsobov.

Inými slovami, herné procedúry sú v osr to dôležité a systémové pravidlá iba zabezpečujú kompatibilitu s herným obsahom

[Markus]

Loki, ukaž mi, kde se v téhle diskuzi kdo hádal o definicích. Já jsem Vaarsuvisovi napsal pár doporučení a příkladů z toho, jak hraju já. Definice si v tom hledáš sám. To je zase debata tohle...

[Herald pravdy]

Jenom jsem prostě "divný" člověk s psychickými problémy, co mu dělá problém jednat ve hře s prostředím. Jsem nervózní z komunikace s NPC, nedokážu vymyslet plán bez schopností postavy (napadne mě spíš "vylákám trolla na nádvoří a sešlu Zapletení" než "Pomažu schody sádlem z kuchyně, kterou jsme prošli, a pak udělám rámus, aby skřeti z 1. patra vyběhli a spadli."), z nervozity mám prostě "prázdno" v hlavě během většiny sezení. Schopnosti postavy, ať už kouzla v D&D nebo tahy z playbooků v PbTA mi dávají "návod"/berličku jak hrát, než mít freeformového válečníka nebo zloděje, co "můžou cokoliv".

Nejsi divný člověk, jsi úplně normální hráč RPGček.

[Jezus]

Jop. Já si třeba za svých více než deset sezení v OSR nepamatuju, že by někdy někdo někomu "namazal schody". Občas se objevovala nějaká normální bojová taktika. Ale nějakých skutečně zajímavých nápadů, kde by se reálně nějak víc pracovalo s prostředím, bylo jako šafránu.

Obecně pak platí, že čím míň schopností mají postavy, tím víc je musí "saturovat prostředí". Taková ta Markusem oblíbená "hejblátka". Ale připravit je do prostředí, případně je tam popsat, je dost netriviální úkol (byť ho třeba Markus zrovna docela hezky zvládá) pro modul a GMa. Takže (mírná) většina hráčů pak nemá s čím moc pracovat.

Například víte jak skončil Xyntillanský troll, co tam byl od prvního sezení?

Zabili jsme ho. Nikdo ho nevlákal do díry po septiku, co tam byla. Neshodil na něj z věže chrlič. Navyhodil ho do vzduchu krávou napěchovanou střelným prachem. Zabili jsme ho.
Sice s připravenou taktikou, výpadem rytíře na koni, nabuffovaní nějakým elixírem hrdinství - prostě správný OSR postup a taktika, v pohodě. Ale nic geniálního nikdo nevymyslel, respektive nezrealizoval.

Alespoň že před tím byly pokusy k trollovi nalákat nějaké ty nepřátele, to bylo fajn

[Mag]

Já jsem v současnosti velkej milovník náhodně naházenejch postav, nahazuju si postavy dokonce i v systémech, který na to nejsou stavěný, nebo tam vkládám nějakej jinej prvek náhody.

Jerson tady implikoval že jde o nějakou šanci na to mít silnou postavu, ale to mi nepřijde, že by byla moje hlavní motivace.

Mojí motivací je, že mi to pak nabízí možnosti, který bych třeba jinak nehrál, ale reálně mě jsou schopný obohatit víc než [další archetyp kterej hraju vždycky]. Zároveň to naplňuje nějakou mojí potřebu kreativity a improvizace kdy je do určitý míry výzva i mechanicky špatnou nebo na první pohled smysl nedávající postavu oživit a udělat z ní postavu důležitou pro příběh (nějakým způsobem). To důležitou pro příběh mi přijde důležitý, jsem klidně ochotnej hrát postavu zmrzačeného sluhy která bude dělat poskoka nějaké hlavní postavě a rozvíjet ten vztah mezi skupinou a touhle postavou.

Když nad tím tak přemýšlím, tak to, co mě na tom právě láká jsou ty roleplay, nikoliv mechanický, možnosti.

[Markus]

Já jsem v současnosti velkej milovník náhodně naházenejch postav, nahazuju si postavy dokonce i v systémech, který na to nejsou stavěný, nebo tam vkládám nějakej jinej prvek náhody.

You and me, baby. V poslední době třeba v RuneQuest a ve Twilight: 4000. Tam náhodné generování postavy není, tak jsem si ho tam prostě vymyslel a všechno, včetně skillů, jsem si naházel náhodně.

[LokiB]

Loki, ukaž mi, kde se v téhle diskuzi kdo hádal o definicích. Já jsem Vaarsuvisovi napsal pár doporučení a příkladů z toho, jak hraju já. Definice si v tom hledáš sám. To je zase debata tohle...

Tak byl jsi součástí toho, kdy ty jsi něco napsal, York ti na to odpovídal, sirien ti na to odpovídal ... prostě ji byl součástí té debaty, ty a tvoje výroky. Nějak mě nebaví slovíčkařit, jestli to znamená nebo neznamená "že ses hádal". Tak teda sorry "byl jsi součástí diskuse, kde s tvými výroky jiní nesouhlasili a dávali to najevo".

[York]

Jop. Já si třeba za svých více než deset sezení v OSR nepamatuju, že by někdy někdo někomu "namazal schody".

To já třeba jo, jen to teda byla plošina, ne schody. Bylo to na Gameconu při hraní Trossu. Ve skalní hrobce byl obr, před hrobkou relativně úzká plošina a za ní hned sráz dolů do údolí. Alchymista namazal plošinu magickým leštidlem, vylákali obra ven...

Další podobnej pěknej nápad měli hráči minulou středu: Do věže vedlo velký, zamřížovaný okno a skrz tu mříž byla žíravinou vyžraná velká díra. Postavy byly vevnitř a venku po stěně věže se k nim blížil obří brouk. Jednoho hráče napadlo napatlat konce mříže instantním lepidlem, který při kontaktu okamžitě zatuhne a spoj je pak pevnej, jako kdyby byly obě části z jednoho materiálu.

Je ale fakt, že v drtivý většině případů tyhle nápady zahrnujou kouzla, schopnosti, magický předměty, alchymistický výrobky a podobně. Fantazie prostě líp pracuje, když má s čím.

[Jezus]

Zároveň to naplňuje nějakou mojí potřebu kreativity a improvizace kdy je do určitý míry výzva i mechanicky špatnou nebo na první pohled smysl nedávající postavu oživit a udělat z ní postavu důležitou pro příběh (nějakým způsobem). To důležitou pro příběh mi přijde důležitý, jsem klidně ochotnej hrát postavu zmrzačeného sluhy která bude dělat poskoka nějaké hlavní postavě a rozvíjet ten vztah mezi skupinou a touhle postavou.

Když nad tím tak přemýšlím, tak to, co mě na tom právě láká jsou ty roleplay, nikoliv mechanický, možnosti.

Jop. Pak tam ale musí být ten roleplay a vznikající příběh v popředí a teprve ho následovat fikční řešení problémů a nakonec mechanika, což je v rozporu s jednou větví OSR (paradoxně tou, kde se na to "přísné nahazovaní" nejvíc dbá). V momentě, kdy je v popředí řešení problémů, která často vyžaduje mechanický hod (boje, ověřování skillu...), bývá hra s takovými postavami daleko více meh.