[Shadowdark] Ozvěny Krvavého Měsíce

[Mag]

O co jde
Sdílené vlákno na zápisy psané různými hráči z naší nově začínající kampaně v Shadowdarku s pár domácími úpravami. Hrajeme ve vlastním světě o kterém se dočtete v legendě. Zápisky sem přidáváme neučesané, tak jak nám to přišlo pod ruku. Naším cílem je uchovat si zápisky a zároveň představit ostatním nefiltrovaný způsob jak se hraje Shadowdark zrovna v naší skupině.

Legenda
Svět
Kamarvol, kde se náš příběh odehrává, je bývalou nejsevernější provincií rozsáhlé Vaastlundské říše. Celá říše si dlouho užívala blahobytu a magitechnického rozkvětu. Rozpínajíc se přes celý kontinent, nehrozilo Vaastlundským občanům žádné nebezpečí, dokud zůstávali ve svých domovech a mezi obcemi se drželi dobře střežených cest.

Tento perfektně nastolený řád ovšem začal korodovat před půl stoletím, kdy se z čista jasna na různých místech začal z oblohy snášet krvavý déšť, který znetvořil vše živé, co zasáhl. S krvavým deštěm přišel do země hlad, nemoci a strach.

Vaastlundští vládci z pohromy obvinili experimenty druidů a okamžitě vypsali odměny na jejich hlavy. Desítky druidů byly zabity a ti kteří přežili, byli donuceni k životu ve vyhnanství. Spousta z nich se přesunula na nejsevernější část Kamarvolu za pohoří až do Zvěřizemi, kam moc říše nezasahovala.

Posledních 45 let byla provincie Kamarvol spravována regentem Baratem Gerosem. Ten v útlém věku převzal po svém zesnulém otci Ludekovi dohled nad odbojem proti elfské nadvládě, rozbouřeným příchodem krvavého deště a elfskou neochotou řádně se postarat o většinovou lidskou populaci Vaastlundu.

Ludek při svém osvoboditelském úsilí zemřel v poslední vítězné bitvě pod Horou Zlomeného Srdce, u které byli elfové zahnáni do pasti a do jednoho pobiti. Tím se Kamarvol osvobodil zpod vlivu Vaastlundské říše a stal se svobodnou zemí, jejíž správu převzal mladý Barat Geros.

Barat byl charismatický mladý muž s citem pro spravedlnost, ač značně naivní. Do správcovských pozic obcí dosadil nejpopulárnější z vojevůdců a sám se usadil v hlavním městě Kamarvolu, které okamžitě nechal přejmenovat na počest svého otce na Ludegard. Diplomatické schopnosti Barata byly tak rozvinuté, že si během prvního roku dokázal Vaastlundskou říši usmířit za pomoci pro Kamarvol ztrátové obchodní aliance.

Pod vládou Barata Kamarvol rostl a prosperoval, vzniklo několik nových dřevorubeckých osad poblíž dříve netknutých dubových lesů a dokonce i stezka do severní Zvěřizemi, kde Barat pod pohružkou útoku domluvil s místní osadou Smaraga odvody části tamních drahokamů.

Před šesti měsíci Barat náhle onemocněl a do měsíce skonal. Na jeho místo nastoupil jeho nejstarší syn Torian. Mladý Torian vyrůstal odjakživa v prosperitě a zastává ten názor, že si Kamarvolský lid zaslouží více. Ihned po dosednutí na trůn vydal dekret o navýšení desátků ze strany Smaragy a před měsícem začal od tamních klenotníků požadovat i jejich posvátné magické talismany. Torianův nátlak na Smaragu postupně vzrůstá a Torian pouze trpělivě čeká, kdy mu tamní dají záminku vpadnout tam s plnou invazní silou.

Postavy
Jsou většinově nahazované, až někdo umře (v Shadowdarku poměrně pravděpodobné), založím hřbitov.

Leonardo Nepluj

image_2025-04-15_134435590.png

Půlčík, bývalý pěstitel cibule který se vydal na dráhu pomsty poté, co mu sebrali pole.

Amb Jaggs

image_2025-04-15_134451906.png

Půlčík, bard a hledač tajemství vyznávající boha Orda

Asmoranomardikadaistinakuldakar

image_2025-04-15_134527527.png

Člověk, zasvěcenkyně boha Ramlaata, motivující válečnice a hledačka všeho, co představuje sílu

Nykos 2.0

image_2025-05-12_134259113.png

Půlčík, zloděj, původně součástí jiné skupiny a klon Nykose 1.0 s vousy vzniklý pomocí křišťálového zrcadla

Erika Kořínková

image_2025-07-19_085338239.png

Půlčice, bojovnice, bývalá armádní doktorka, nově nezaměstnaná a momentálně na mizině

Hara Kiri

image_2025-07-19_145503574.png

Elfské dítě ulice snažící se pouze přežít a sem tam způsobit chaos. Vlastně ne jenom sem tam, ale prakticky všude.
Jméno dostala od jednoho neznámého městského gangu.

Hřbitov

Nykos

image_2025-05-12_134316330.png

Půlčík, zloděj, původně součástí jiné skupiny, zachráněný skupinou z klece u Nok'Tari.
Od volného pádu způsobeného harpyjí z výšky 60 stop ho už však nezachránilo nic.

Marína

image_2025-04-15_134515641.png

Půlčík, občasná léčitelka, sběratelka příběhů co je překvapivě často ve správný čas na správném místě
Zemřela na to, že nebyla ve správný čas na správném místě a dostala od harpyjí kamenem do hlavy.

Seraph Vael´yn

image_2025-04-15_134505157.png

Elf, arbitr boha Orda, nynější Hrobařka (efektivně znamená, že posílá nahoru za Ordem živé popravou a mrtvé pohřbením)
Kritický zásah do krku od harpyje poslal za Ordem tentokrát ji.

Obecné mechaniky
XP
Další možnost jak získat 1XP je napsat zápis ze sezení (ano, ten který pak bude sdílený tady)

Odpočinek
Pro úspěšnou iniciaci odpočinku je potřeba
odehrát krátkou scénku, kde se některá
z postav svěří ostatním (stačí jednomu)
se svými pocity. Vzpomínky, komentáře
k současnému dění, radosti, smutky,
obavy, pocity ohledně jiné postavy.

Boj

HP
Na prvním levelu začínáme s Max HP + CON, dál už se hází.

Instantní smrt
Pokud hráčská postava dostane na jeden zásah zranění přesahující nebo stejné jako je její maximální HP do mínusu (tj mám 8 hp, max je 10 a dostanu zásah za 18+), tak instantně umírá a neaplikují se jiné mechaniky "postupného umírání".

Zkrvavený
Pokud je nějaký charakter ve hře pod polovinou svých maximálních HP, GM ohlašuje, že je "zkrvavený". Zatím se jedná čistě o metainformaci pro hráče.

Morálka
Jakmile je skupina monster snížená na polovinu, hází si DC 15 wisdom check a když neuspějou, utečou. Pro většinu monster to v praxi znamená, že když hodí 1-13, utíkaj. V praxi to znamená, že čim blbější nepřítel, tím spíš uteče, což mi přijde hloupý, protože to vytváří LUDONARATIVNÍ DISONANCI. Spíš by utekl guard s WIS +1, než zombie s WIS -2. Upraveno teda na to, že nepřítel uteče, pokud USPĚJE na DC 9 WIS checku. Takže by většina utekla na hod 8-20, což je efektivně stejnej rozsah.

Sbírání šípů
Jako akci lze posbírat polovinu použité munice zaokrouhleno dolu.

Dual wield
Validní off-hand zbraně: Club, Dagger, Mace, Shortsword

• Útočný postoj (default): Hází se damage kostkama za obě zbraně, bere se lepší výsledek (1d6 -> 2, 1d4 -> 3, bere se 3

• Obranný postoj: Možnost zvolit na začátku svého tahu => +1 AC do začátku příštího tahu, ale v tomto tahu útočíš pouze primární zbraní.

Nové akce

• Akce příprava: "Až se pavouk přiblíží, seknu ho" - spustí se reakce ve chvíli, kdy se naplní podmínka

• Akce obrana: Nevýhoda na příští útok proti vám

[Mag]

Za první zápisek z kampaně vůbec vděčíme Crimsy, výjimečně dlouhý zápisek protože jeden hráč (shodou okolností já) chyběl.

Nad horami se shromažďují mraky a zatímco stíní lesy pod sebou, nad nimi prolétá okřídlený tvor, mocná křídla s několika metrovým rozpětím pohánějí tělo pokryté tvrdými šupinami nesoucí dlouhý krk zakončený hlavou s řadami ostrých zubů. Drak dosedá na skalnatý ostroh a my se přesouváme mnoho mil na západ do důlní vesnice zvané Šarlotka na severu Kamarvolu. Na náměstí stojí vysoká bříza s krvavě červenou kůrou a tří patrový hostinec s malovaným dřevěným štítem nad vchodem. Hostinec u Strejčka Šafránka se pyšní znakem dřevěné hole s fialovými květy. Uvnitř sedí člověk s pokročilou pleškou, fialovým kabátcem a šátkem omotaným kolem krku. Před ním sedí malá postava v kápi se zlatými náušnicemi a henou zdobenými tvářemi. Právě si ji najímá na práci: Dojít k dva dny vzdálenému Safírovému vodopádu a zpoza něj získat a přinést druidský artefakt, kamennou masku ve tvaru listu.

Marína dává dohromady skupinu společníku které již kdysi potkala na svých cestách a společně se vydávají splnit úkol pro pana Attyla Geba – obchodníka s okultními předměty z Ludengradu. Seraph potkala jednoho dne, kdy dotyčná elfka kopala dva hroby pro malá tělíčka právě sejmutá z hranice poblíž nejmenované vesnice, jejímž obyvatelům nestáli za námahu, jejímu slovy “Někdo kopat musí”. Leonarda viděla, když jednou hrála na housle v hostinci a sledovala, jak se opil, porval a nechal se vyhodit. Bez zlatého záblesku by ho považovala jen za dalšího žoldáka/žebráka. Asmoranomardikadaistinakuldakar potkala, když jednou sešla z cesty za zvuky hekání a funění a spatřila ji uprostřed posvátného rituálu, kterému se říká Leg-day.

Původním plánem bylo vyrazit druhý den, ale po naléhání Asmoranomardikadaistinakuldakar, (Marína se dovolila, zda jí může říkat jen Dakar, vzhledem k tomu že to znamená síla, jí bylo svoleno) se vydali na cestu ještě ten den, s tím že před setměním dojdou k dolům a budou moci přespat v relativním bezpečí.

Dakar byla hrubá na číšníka, ale po failnutém wis checku se s jejím pivem zdálo být vše v pořádku

Cestou k dolům potkali dvoučlennou hlídku v prošívané zbroji, po chvilce napětí se dozvěděli, že z dolů unikl jeden horník (otrok/vězeň) s batohem plným dolní rudy, má dlouhé černé vlasy a je otrhaný vzhledem. Pokud ho uvidíme, měli bychom ho nahlásit, jinak budou muset sehnat někoho jiného (Seraph se schová hlouběji do svého pláště), když přijdeme do dolu máme říct, že Hari říká, že jsem v pohodě.

Po tomto setkání se Seraph úplně necítí a nocování uvnitř dolu, a tak uděláme kompromis a rozbijeme tábor pouze velice blízko. V dáli cca 4 hodiny cesty vidíme polorozpadlou/polo postavenou věž, která by mohla být dalším zajímavým cílem. V noci nás navštíví hlídka z dolu, protože jsem se samozřejmě zapomněli ohlásit, ale Marína okecá situaci a zjistí, že dnes ráno se vydala směrem k vodopádu jiná skupina čtyř lidí.

Ráno tuto informaci sdělí zbytku skupiny a ti se rozhodnou, že je třeba spěchat. Rychlým pochodem dorazí k safírovému vodopádu za cca 8 hodin (vzali to zkratkou soutěskou mezi dvěma horami) a najdou dvě věci: chatku, z jejíhož komínu se kouří (”Hele třeba je tam ten Ruda z Ostravy”) a nedávné ohniště u samotného vodopádu. U paty vodopádu najdou pod proudem chycené lidské tělo a vytáhnou ho na souš – je to člověk probodnutý několika oštěpy v prošívané zbroji se znakem hnědé slepice na boku, v kapse má zelený, žlutě pulzující kámen (3XP). Dakar ho zvedne a ozve se zpráva v mladém mužském hlase “Haló? Já jsem Ormund a hledám tátu.”

Dakar: „Je to cenné?”
Marína: „Ano, pokud najdeš ten druhý kámen.”
Dakar (do kamene):”Haló, kdo je tam? Máte ten druhý kámen?”

U vodopádu několik metrů vysoko je socha, postava, jež má ruce rozpražené do stran, (Dakar a Seraph několik minut soutěží kdo déle vydrží T-pózovat (toto se děje i naživo u stolu)) Marína z ní má podivný pocit. U sochy je vstup do jeskyně a na skále ke vstupu vedou skoby jakby připravené pro lano. Po koci soutěže Dakar vytáhne lano a se Seraph tam šplhají jako první.

Z jeskyně se nesou dva pachy, mrtvoly a kompost. Zapalujeme první loučí – nese jí Marína. Křižovatka vede doleva (kompost) a rovně (mrtvoly).

Seraph:”Šla bych doprava, tam cítím kompost”

od teď má Seraph problémy rozeznat strany, Marína jí ukazuje trik, jak to poznat, Seraph ho zkouší a upouští při tom meč na zem, to se opakuje asi třikrát a jako zázrakem to nespustí RE.

Seraph/Safír/Sephora sice chce jít doleva, ale Dakar jí předbíhá a hrne se za pachem krve, (Hráč Asmoranomardikadaistinakuldakar:” A já myslel že s mým jménem bude problém!”) ta si to nechce nechat líbit a vyráží za ní, půlčíkům se světlem nezbývá než následovat. Najdou několik králíků stáhnutých z kůže a jednoho mrtvého člověka pověšeného nad neckami plnými jeho krve. Dále naleznou živého půlčíká, zbitého a svázaného. Osvobodí ho a tiše se přesunou zpět k ústí jeskyně. Niko jim moc poděkuje, původně byli čtyři (pod vodopádem byl Konstantin) neví co se stalo ostatním kromě odkrveného, přepadli je Noctari - “upíří goblini” pije to krev, je to velké jako goblin, má to srst a netopýří uši.

“A co vy tu vlastně děláte?”
”… ale tak, prozkoumáváme. Co jste tu dělali vy?”
”Tomu nebudeš věřit, prozkoumávali.”

Jejich zaměstnavatel (neřekne kdo) jim nabídl 80 zlatých. Řekne, že na nás počká venku u ohniště (Dakar mu vyléčila 1hp) a my pokračujeme do tmy. Nějakou dobu přemýšlíme, jak je nalákat/ překvapit.

Seraph:”Co když dokážou vycítit krev?”
Leonardo::”Co když máme zapálenou pochodeň?”

Dakar očaruje Seraph meč a nakonec aby to požehnání od Ramlat nevyprchalo tam prostě ty dvě naběhnou. Bohové nám jsou očividně nakloněni, protože šaman failne hned tři kouzla za sebou. Marína není schopná zapálit noctariho který je pokryt olejem (hodila 5 na útok loučí). Dakar ničí plošinu na které stojí šaman, Seraph zabije pokaždé jednou ranou asi 3 noctari, popraví šamana a pak během diskuze o tom zda je etické pohodit noctari dítě v divočině, aby to rozhodla příroda, ho taky jen prostě jebne mečem.

Seraph:”… jsou to nestvůry, je to sebeobrana…”
Marína: „Víš, že umí mluvit?”
Seraph: ”Počkej on mluvil obecnou?”
GM (out of character): ” Jo, když ten šaman křičel: ne, ne, dost, prosím, to bylo obecnou.”
Seraph: ”Jsem si nevšimla.”

Po boji unikl jeden Noctari s dítětem pod každou rukou hlouběji do jeskyně, Marína dostala jeden zásah mečem za půlku životů, který jí Dakar kouzlem vyléčila a loot sestává z jedné černé kožené zbroje (celá od krve, goblin sized) dvou magických kamenů a jedné hůlky cure wounds - 2 XP.

[Mag]

O několik týdnů později tady máme další zápis! I za tenhle zápis vděčíme Crimsy, hlavně kvůli strategickému rozhodnutí kdy jí chyběl přesně 1xp do dalšího levelu. A vzhledem k tomu, že za zápisky se dává 1xp, byla ta pocta přenechána jí. Zároveň jsme do homebrew pravidel museli přidat pravidlo pro instantní smrt..no však uvidíte sami.

Začínáme trochou OOC banteru a organizování.
Seraph a Leonardo se hádají o tom, že Leonardo dluží Seraph jeden zlatý za karimatku. Leonardo je obviněn z elfího rasismu.

Leonardo OOC: „Jak můžu být rasista? Ona zabila 4 gobliny na jeden úder, tady není místo na rasismus.“
Seraph OOC: „Tady je místo jen na moji genocidu.“

Pozn: Během minulé hry vytáhla Jasnovidka Marína tarotovou kartu Father of pentacles (na této konkrétní kartě je znázorněn jelen s pentagramem mezi parožím) a v době mezi sezeními se k nám přidal náš kamarád (zvaný Jelen) jako permanentní náhradník.

Mezitím si náš nový hráč nahazuje postavu – bylo rozhodnuto, že bude hrát za námi zachráněného půlčíka Nykose. DM dělá rychlý retcon, kde je Nykos s námi v jeskyni, nezraněný, a protože jsme našli jeho věci, tak i plně vybavený. Během nahazování je Nykos odhalen jako zloděj s maximálním počtem zlatek a backgroundem herbalista.

Nykos OOC: „Tak já teda budu zloděj, takže mám 6HP (spodní hranice naší skupiny)“
LeonardoOOC (11HP, vždy se drží vzadu): „Vítejte do naší skupiny pseudo tanků, postupujte v řadě dál, nemějte strach, vzadu je tank healer a má kladivo.“

Během recapu porovnáváme naše poznámky, protože jsme hráli před třemi týdny. Základní set poznámek sestává jen ze jmen bez dalších informací.
„Kdo je Orund?“ „Ten šel z toho kamene, hledá tátu.“ „Co Attyl?“ „Toho mám v rámečku.“ „To je ten, co nás najal.“ „Jo proto, já u něj mám napsáno jen Attyl=NPC, ne asi ty vole.“

20 dalších minut, jestli Leonardo dluží nebo ne
Leonardo OOC: „Nedlužím, protože jsem tě neprodal do otroctví.“
Seraph OOC: „Co je to za gaslightning tohle?“

Cca hodinu dvacet po oficiálním začátku sezení konečně začíná hra.

Vracíme se k našim hrdinům (nově pěti), těsně poté, co vybili všechny dostupné Nok‘Tari. Posledním úderem meče Seraph, kterým uťala hlavičku dítěti, zhasíná i louče.

Dakkar: „Tak pozor já říkala, ať to dítě necháme na pospas přírodě. Seraph říkala, že když vyroste, tak někoho zabije.
Leonardo: „Ano, malý děti se zabíjejí lépe než velký.“
Seraph (hráčka na pokraji hysterie): „Malý děti se zabíjejí lépe než velký?!“
?: „Zapalte už někdo tu louči!“


Host – Nechápu, proč je hysterická, když to sama navrhovala
DM – EXACTLY! :DD THAT'S WHAT I SAID!!! Ona to nejen sama navrhovala, TO ONA TO DÍTĚ POPRAVILA! A když jsem si to dovolil podotknout, tak mi vysvětlila, že její argument byl, že vyroste a někomu ublíží, ne že se líp zabije malý než velký Big difference.


DM nově určuje, že kdo má v ruce louči, bude mít v ruce/před sebou na stole cca 30 cm vysokou sošku sochy svobody. Dakkar okamžitě předává Maríně.

Při bližším ohledání stěn nacházíme malby velké žáby, velké žáby s mouchou, velké žáby s malým klečícím goblinem… Marína se nechá slyšet, že do žádné vody nepoleze. Nykos se nabízí jako průzkumník, aby si získal důvěru skupiny. Zjišťuje, že z místnosti vede chodba dále dvěma směry, na povrch, kde vidí sochu na skále s rozpraženýma rukama, kterou viděli dole od vodopádu, ale tentokrát zezadu a v dálce prchajícího Nok’Tari se dvěma dětmi. Další vede k nějakému jezírku. Vracíme se zpět k další odbočce, která je přehrazená palisádou. Za ní je vidět velká místnost a za rohem nejspíše tělo, čouhá jen noha s botou. Rozkládáme palisádu a jdeme dovnitř. Místnost je vskutku velká, kromě vchodu kterým jsme vešli má ještě dva východy a stěny jsou pokryté zelenými šlahouny. Uprostřed je podstavec s nám povědomou kamennou maskou ve tvaru listu. Před ním leží mrtvé tělo člověka, Nykos ho poznává jako posledního člena vlastní výpravy.

DM: „... a jsou tam ty zelené šlahouny.“
Nykos: „To pro mě nemá význam.“
Dakkar OOC: „Řekl bylinkář.“
Nykos: „Jo počkej, no jo, vím o nich něco?“

Nykos po špatném hodu o této rostlině nic neví. Po ohledání těla (a zabavení dvou postříbřených dýk) zjišťujeme, že se udusil, ale nevíme čím. Rozhodneme se pro strategii smash and grab a zatímco se Dakkar protahuje před úprkem, tak se všichni až na Seraph přesouváme k východu (ta bere tělo k budoucímu pohřbu).

Seraph OOC: „Dostaneš výhodu na útěk, když se předtím protáhneš?“

Marína v přípravě na obranu východu polévá šlahouny kolem vstupu do jeskyně olejem. Dakkar bere masku, jeskyní se rozlehne tu-tuk jak podstavec lehce klesne a maska (stále připevněná k podstavci) začne zeleně svítit a vypouštět dým (všichni se zhluboka nadechnou), mezitím se šlahouny začnou svíjet a šlehat. Leonardo vybíhá ven, Marína a Nykos drží šlahouny v šachu pochodní a mečem. Seraph zatížená tělem dobíhá k východu. Dakkar masku prostě urve a taky prchá. V tento moment je náš východ jediný volný díky snahám Maríny a Nykose. Jeden ze šlahounů chytne Nykose za paži a malými háčky se mu zaryje do kůže, Seraph hází tělo do chodby a jme se Nykose osvobodit, šlahoun odsekává jednou ranou a umožňuje tak zbytku uniknout. Leonardo elfku strhává ven.

Leonardo: „Ha! A teď už ti tu zlatku nedlužím.“
Seraph: „No jo no. Ale Nykos mi teď dluží za záchranu!“

Dakkar v panice chvíli drží masku pod vodopádem, než se z ní přestane kouřit. Nykos zkoumá svou paži obmotanou šlahounem.

Nykos: „A teď vidím, jestli to je nějaká speciální kytka?“
Seraph (sarkasticky): „Není to, co mám literally zakousnutý v ruce, nějaká speciální kytka?“

Ano je to speciální kytka, sama o sobě není magická, ale druidi si ji v minulosti oblíbili, protože dobře přijímá různá očarování. Mezitím se Dakkar dívá masce do očí a začne mluvit primordialštinou.

Dakkar( se slovy: Jsem Snape): „Odhal svá tajemství! Ramlaat si žádá abys mi řekla co umíš!“
DM: „K, hoď si wisdom.“
Dakkar OOC: „jé dvacet“
DM: „… tak se půjdeme projít.“

Po chvíli se oba vrací. Dakkar začne lehce vyšilovat, tohle je moc špatné moc špatné. Začne popisovat, jak je ta maska špatná a jak neví, jestli ji vůbec máme odevzdat našemu zaměstnavateli. DM rychle hlásí retcon, a prý Ramlaat říká že tohle není ta pravá maska. To nejsou ti druidi, které hledáme. Kolektivně se shodneme, že je to nejspíše jen past s falešnou maskou a měli bychom tam jít znovu a hledat tu pravou. Rovněž se rodí myšlenka, že když budeme mít dvě masky, tak tu druhou můžeme dát zaměstnavateli druhé skupiny (ze které zbývá Nykos) Horáci Zlatkochňapovi, za slíbených 80 zlatek. Marína se zasazuje o dodržení slibu danému Attylu Gebovi a po tom, co skupina zpochybňuje jeho charakter se ohrazuje, že se jedná o dlouholetého rodinného přítele. Rozhodnutí je odloženo, protože Dakkar trvá na tom, že až se najde pravá maska, tak bude muset znovu meditovat a rozmlouvat se svým bohem Ramlaatem. Nicméně všichni se shodnou, že nejdříve třeba se vyspat.

Mezitím se hráčka Seraph dozvídá, že její meč nějak vzdoruje. Zbytek hráčů je zmatený, ale hráčka Seraph potvrzuje, že ví, o co jde, a že to je vlastně její chyba kvůli jejímu backstory.

Vydáme se do vedlejšího hexu kde jsme dříve tohoto dne viděli chaloupku s dýmem stoupajícím z komína. Cestou objevíme svítící krystal zasazený ve skále, Nykos se ho pokouší uvolnit páčidlem, ale krystal má 2 m na výšku a tak, poté co se v něm celý zhlédl (krystal funguje jako zrcadlo) ho jen přikrývá nějakými hadry s tím, že se pro něj později vrátíme.

Marína OOC přemítá kdo by byl nejlepší pro vyjednávání
Marína : „Má tu někdo vyšší charisma než 11?“
Leonardo: „Já mám 12.“
Dakkar: „Takže ty nejen že neplníš svou povinnost tanka, ale ani jako face?“
Leonardo: „Já jsem vždycky face skupiny.“
Dakkar: „Ty jsi zadek skupiny, sám jsi se tak určil.“

Po západu slunce přicházíme k dobře skryté chaloupce s malým baobabem zasazeným před vchodem. Nykos se plíží pod okny a proto víme, že třebaže přítomná elfka (později oslovena jako Faen, Faerin nebo tak) odpovídá na naše klepání slovy „Moment, jen se obleču!“ ve skutečnosti sesílá kouzlo a její lidský společník míří kuší na dveře. Chvíli na sebe přes dveře křičíme, že nejsme hrozba a oni na nás ať vypadneme, poté, co se začne onen mini baobab zvedat ze země, Marína jakožto první v iniciativě prohlásí, že nemá v úmyslu jít do zbytečného konfliktu, obrací se na patě a odchází, téměř všichni s ní souhlasí, jen Leonardo zakřičí „Nejsme hrozba“ a s nat20 vykopne dveře, vpadne dovnitř, zavře dveře a brání se slovy „Je tam divnej chodící strom! Musíme to zabarikádovat“ Elfka není ohromena jeho charisma hody a skládá ho na zem s mečem pod krkem. „Kdo jste, jak jste nás našli?“ po chvíli zmateného výslechu elfce dojde, že se skutečně jedná o čistou náhodu a znechuceně Leonarda vyhazuje z chatky ven „A nikdy jste nás tady neviděli!“

Leonardo lobuje pro návrat do chaloupky i přes frustraci ostatních postav.
Leonardo: „… je to elfka a má strom, třeba ví něco o těch druidech! Seraph se tam určitě chce vrátit!“
Seraph (výhružně): „Kámo, drž hubu! Víš, jaké to je být pohřbený zaživa?“
Leonardo (zmateně): „Je to jako obrácená orba?“
Marína (taky výhružně): „Chceš vědět, jak se cítí ta cibule?“

Utáboříme se cca 20 min cesty od chaloupky a máme náš první full rest v této kampani (okamžitě zapomínáme na homebrew pravidlo, že se má jedna postava jiné s něčím svěřit) Marína hází nat20 na vaření a hráčka se rozhoduje, že tímto umí Marína dobře vařit. Nykos nalézá nějaké bylinky a pokouší se z nich udělat lektvar, nedaří se. Nykos – dealer, alchymista a šmírák. Na této noční hlídce Marína znovu vykládá tarot a tahá Nine of Pentacles (čtyři pírka tvořící kosočtverec s devíti zlatými pentagramy/přívěsky uvnitř) Marína soudí, že se jedná o pozitivní kartu.

Další den se vracíme ke krystalu, nacházíme ho odkrytý a po bližším ohledání vidíme stopy, které vedou od něj pryč směrem k Šarlatce, rozhodneme se, že nebudeme riskovat a necháme ho kde je. Cestou k vodopádu Dakkar zpozoruje hejno obrovských ptáků letících naším směrem. Všichni se běží někam schovat, Marína a Leonardo házejí nevalně.

DM: „Dakkar, se svojí nat 20 můžeš do krytu stáhnout Marínu nebo Leo-“
Dakkar OOC: „Marínu“
Leonardo OOC: „Hej!“
Marína OOC: „Yes!“

Leonardo se schovává pomocí rasové abilitky hobitů. Při přeletu zjistíme, že se jedná dokonce o hejno harpyjí (5) a všimneme si, že mají hnízdo opodál.

Seraph: „5v5 to dáme ne?“ pozn. Ed.: nedali

Plánem je, počkat až harpyje odletí a vykrást hnízdo. Když zbytek odletěl, zůstaly dvě.

DM: „Jedna něco řekne jazykem, který neznáte a ta druhá se krákavě zasměje“
Seraph OOC: „Jakým jazykem mluví?“
DM: „Jazykem, který neznáte.“
Hráčka Maríny vyprskne smíchy (ano znělo to krákavě)
DM: „a přesně takhle se ta druhá zasměje.“

Drakkar v přípravě na bitvu posvěcuje zbraně Nykosovi a Leonardovi) a ti se začínají plížit. Seraph je odhalena. Leonardo vystřelí šíp.

Leonardo OOC: „Takže ví že je někdo v tom křoví, ale reálně nás nevidí?“
Dakkar OOC: „To ještě neví že z toho křoví vyleze deset klaunů.“

Marína OOC: „Jsou jako ty harpyje v Baldur’s Gate?“
Seraph ooc: „Kámo to byl tak těžkej fight“
DM: „so good news“

Jedna z harpyjí začne zpívat a Nykos s Leonardem jsou zmámení, takže to že jsou schovaní je jim náhle k ničemu.

Dakkar: „Proč ti jediní s očarovanejma zbraněma?!“

Během boje Dakkar zasáhne jednu harpyji graplem a stáhne ji níže k zemi, Seraph asistuje, Nykos a Leonardo se vyšplhají do hnízda a zaujmou pozici „praise the sun“ druhá harpyje čapne Nykose a začíná s ním stoupat. Meč Seraph je plně ve své emo fázi a odmítá spolupracovat.

Seraph OOC (sarkasticky, hotové tělesnění spongebob meme): „Udělej si zajímavý backstory, budeš mít komplexní postavu bla bla bla.“

Marína hází oštěpem. Dozvídáme se, že harpyje A nevypadá po 7 damage ani zkrvaveně a začínáme litovat svých životních rozhodnutí. Seraph se konečně trefí (full 12 damage) a slavíme návrat Seraph one hit one kill. Nykos se probouzí z omámení právě včas na to, aby byl zahozen z výšky šedesáti stop, a zatímco si DM připravuje 6D6 damage, utěšujeme spoluhráče.

Hele je tam ještě jeden character sheet.
Můžeš bejt ta elfka s baobabem. Nebo ten baobab, máš rovnou backstory, musíš řešit, že tě ovládá elfka. Uděláme farmu na jeleny (Jelen je v naší hráčské skupině známý tím, že mu padají opravdu dobře kostky)! Každou session si vytvoří postavu, hodí 60 goldů a nebudeme muset na questy.

Ztrácíme Nykose po utrpění 27 bodů poškození. Zde bylo použité pravidlo pro instantní smrt.

Marína vytahuje dříve zmíněnou tarot kartu: „hele DM, zdá se ti tohle jako hnízdo harpyjí?“ ano zdá
Harpyje B uniká a na obzoru vidíme vracející se hejno harpyjí. Usoudíme, že je čas zmizet. Seraph je OOC připomenuto, že chce všechny pohřbívat a okamžitě se vydává pro Nykosovo tělo, získává tak respekt DM a první jím udělený luck token. Marína běží za ní. Leonardo je v hnízdě a rychlé hledá něco cenného. Tak se podíváme, jaký předmět měl cenu Nykosova života… Plátová zbroj a má na sobě znak Orda! Ještě během úniku se Leonardo (půlčík, fighter) a Seraph (elf, demon knight, následovník Orda) OOC pohádají kdo tu zbroj dostane. Otázka je na popud Maríny vyřešena náhodným hodem na to, komu ta zbroj vlastně padne a vyhrává Seraph. Dakkar sklouzne dolů z hnízda.

DM: „Je to docela jednoduchý, ale hoď mi ten strenght check, třeba hodíš 1 a zasmějeme se.“
Dakkar: …
Marína(sedící vedle): smích harpyje
DM: „… You didn’t“

Dakkar při skluzu utrpí 1 hp o ostrý kámen, zapaluje hnízdo a kryje nám všem zadek. Unikneme do lesíka u vodopádu a jsme překvapeni novou postavou Nykosova hráče, je nám popsán lidský hraničář.

? OOC: „hele, co když jeho byly ty stopy od kamene?“
DM: „ne to nejde, i když actually. Jdem se projít“
DM a hráč na chvíli zmizí, po návratu
DM: „ok retcon, nevidíte člověka, vidíte vám povědomého půlčíka akorát s plnovousem.“
Nykos 2.0: „Čau lidi, kde jste byli?“

Marína usilovně přemýšlí, OOC: …není to moc meta tohle dedukovat? Kašlu na to jsem sýr (seer).
DM: „u tebe to není meta“
Marína: „Neříkej, že tě včera v noci zkopíroval ten krystal?!“
Nykos 2.0: „… asi jo?!“

Zjišťujeme, že Nykos má všechny vzpomínky a vybavení jako včera večer, když se zhlédl v magickém krystalu. Leonardo napůl OOC navrhuje, že když ho několikrát zkopírujeme a zabijeme, dostaneme pokaždé jeho zlato.

Marína OOC: nečekala jsem, že budeme farmit Jeleny i in character.

Nějak se s tím popereme a Seraph pohřbívá prvního Nykose k jeho společníkům u vodopádu, zatímco Dakkar běží pro to jedno tělo, které jsme tam včera zapomněli.

Leonardo se při pohřbu obrací k Nykosovi: „Máš nějaká poslední slova?“
Nykos: „Vždycky jsem chtěl létat. Mířil vysoko. Neznali jsme tě dlouho, ale byla to jízda. Byl to úlet. “

Seraph s Leonardem dokončí IC hádku o zbroj.

Seraph (1hp): „všichni jsme pro ni bojovali, podívej se na mě!“
Nykos (ukáže na hrob): „podívej se na mě!“

Seraph dostává plátovou, Leonardo dostává koženou po goblinech a slib finanční účasti na své budoucí plátové.

Mluvící kámen, který má teď u sebe Seraph, začne svítit.
Kámen: „Já jsem Orund, kdo jsi ty?“
Seraph: „My asi našli… ten kámen omylem.“

Loot - falešná kamenná maska, plátová zbroj, 2 stříbrné dýky 3 EXP

[Mag]

Máme tady další zápis! Tentokrát se nese i na naší skupinu hodně na vlně memes a popkulturních metareferencí. Tak schválně jestli najdete všechny...

Vracíme se 16. března 1555 místního času a data. Skupina se schází u sochy humanoida
s rozpraženýma rukama, jelením parožím a svítícím safírem v hrudi. Na soše je text ve staré elfštině.

Seraph: „Stará elfština? Říká mi to něco?“
DM: „Umíš sylvansky?“
Seraph: „Počkej ... Ano!“

Na soše se píše, že koncentruje síly přírody k ochraně tohoto místa a že sem tento artefakt přinesl
Strejček Šafrán, rovněž že Aby strejček neskončil v tůni, ochránce usíná při jeho vůni. Po tomto zjištění
se Dakkar a Marína vydávají natrhat šafrán a zbytek stále zkoumá kámen. Na dotek reaguje pouze jasnějším
svitem.

Seraph: „Co když si ten kámen pohladím?“
DM: „Nic“
Leonardo: „Olízni ho!“

Dakkar s Marínou se vrací ověšené šafránem, Dakkar vyrobila pro všechny věnce na hlavu a nesou několik snítek navíc.

Skupina se vydává neprozkoumanou chodbou lehce zatopenou, voda sahá cca po kolena, pak po pás a
po pravé ruce se ze tmy vynořuje větší kámen. DM po chvíli popisuje, jak dýchá. Leonardo zakopne a
rozplácne se před ním ve vodě. Přestože Marína zapaluje snítku šafránu ve snaze posílit vůni, obří žába se
probouzí a vrhá se po Leonardovi.

Dakar: „Asi tě chce žabít.“

Leonardo je zachycen vystřeleným jazykem a stahován do chřtánu.

Leonardo: „Nasypu jí tam ty ježky, co mám! Musím nasypat celý pytlík?“
DM: „Ve chvíli, kdy se tě snaží žába sežrat je asi nebudeš odpočítávat po jednom.“

Během následného boje je největší ztrátou Dakkařino kladivo, po nat1 se jí nakřápne násada a kladivo
má -1. Žábu úspěšně zabijeme (vznáší se na vodní hladině břichem vzhůru) a pokračujeme vodou dále,
nalézáme rozcestí, rovně či doleva, rovně klesá dno a jsou vidět fialové záblesky. Pokračujeme doleva a
vynoříme se v místnosti s falešnou maskou, šlahouny jsou nečinné. Pokračujeme do další místnosti, ze
které je a byl cítit kompost. Uprostřed je hromada větví, listí a jiného svinsta ve které se něco leskne, na
severu jeskyně jsou stopy vedoucí do další chodby.

Leonardo: „To můžou bejt ne*** stopy!“
Všichni: ...
Marína: „Myslíš Nok’Tari?“

Dakkar a Seraph se rozhodnou zaháknout do hromady listí hák na laně a zkusit jí roztáhnout.

DM: „Jak to taháte, tak se to zvedne, rozloží se tomu nohy a udělá to Bleeergh“
Seraph: „Dej to zpátky, dej to zpátky!“
Dakkar: „To je ale úlovek!“
Seraph: „Já tuhle rybu nechci!“

Marína navrhuje dotáhnout masu do vody a zkusit jí v ní umýt/rozpustit (kostky nesouhlasí) během
následujícího přetahování hráči vyplýtvají všechny své luck tokeny a stejně nejsou úspěšní. Seraph na to kašle
a jde po něm mečem.

DM: „okej tohle už bere jako útok...!“
Všichni: O_O

Seraphin meč se zasekává v kompostu a všeobecně si moc dobře nevedeme. Dakkar skáče na kompost
a grappluje.

Dakkar:„Jedeme rodeo zapněte timer“

Další na řadě je kompost a háže Dakkar na zem s poškozením 4HP
Dakkar (ooc): oh, jsem na nule.
Marína (ooc): Ty máš 4 životy a hraješ si na americký fotbal?!

Ve svém tahu se kompost zvedá v reakci na což hráči začnou chmurně zpívat I tried so hard and got so
far, in the end it doesn’t even matter. Seraph debatuje zapůjčení jiné zbraně, trvá jí to.

Seraph:„A nebude to mému meči vadit?“ (stále je uražený a má -1)
Dakkar: „Jak moc emo bastard je tvůj bastard?“
DM: „Není bastard je great“
Seraph: „Co mi radí Ord?“
Marína: „Abys pohla zadkem.“
DM: „Ano“

Seraph vytáhne meč s nat 20
Seraph (zamlumlá): to je můj emo meč!
?: „UWU meč?!“
Seraph(ooc): „To bych zvlášť před váma nikdy neřekla.“
Marína(ooc): „ani“, ohne zápěstí jako tlapku „NYA?“

Asi minutu všichni opakují „uwu meč“.

Kompost je poražen, Dakkar je stabilizována ale v bezvědomí. Rozhodneme se jí nechat v táboře, který
rozbijeme v jeskyni, kde jsme dříve porazili Nok’Tari. Seraph se hlásí dobrovolně že jí pohlídá, protože
v plátové zbroji nemůže dobře plavat a zbytek se rozhodne vydat na výpravu do zatopené chodby,
zatímco použíjí žábu jako vor.

Hobbit Quest. Žába unese dva půlčíky, Nykos plave a žábu tlačí, na
křižovatce zjistíme že fialové záblesky jsou ve skutečnosti medůzy – celý stůl dostane flashback na
Hledá se Nemo – a plujeme dál, Nykose přepadne obrovská pijavice a než dorazíme na mělčinu
dostane ho na 0 hp, Leonardo zabíjí pijavici a Marína stabilizuje Nykose. Chvíli se hádají jak se
dostanou zamořenou vodou na zpět, nakonec Marína přiváže Nykose k žábě, Leonardo se obalí dekou jako ochrana před vodními predátory a Marína pádluje zapůjčeným štítem. Na osudné křižovatce sice Marína spadne do vody, ale vyhne se všem medůzám a rychle se vyškrábe zpět. Všichni tři dorazí zmáčení do tábora.

Při pokusu o long rest je nám připomenuta mechanika, že se jedna postava musí svěřit s nějakými pocity
jiné postavě, po chvíli trapného ticha se Maríná přiznává, že uvažovala o tom, že nechají Nykose
v bezvědomí samotného v jeskyni, i proto že vlastně vůbec nevědí co je tahle magická kopie zač.
Seraph navrhuje kontrolu stříbrem (dostane luck token) a po tom, co je stříbrnou dýkou Nykos popálen
skupinka chvíli vyšiluje, ale finálně se shodnou, že to neznamená, že je evil, ale jen že se jedná o
magický konstrukt.

V noci má Seraph noční můru, jak se naposledy viděla se svým milovaným Atilonem, jak jí pronásledoval
arbitr Sedrek, sebral jí milovaný přívěšek a hodil jí do hnízda harpyjí.

Probouzí se právě včas, aby viděla, jak Marína na své hlídce vyložila kartu ďábla a zpanikařená vyběhne
na kopec uprostřed noci. Marína běží za ní. Seraph je přesvědčená, že musí odejít, že je Sedrek najde a že je něco poronásleduje. Seraph spatří vznášející se průsvitou postavy elfky v černé plátové zbroji. Marína jí nevidí, ale cítí, že zde něco je. Seraph jí poznává jako Belenthril.

Seraph: „... žiješ?“
DM: ...
DM se natáhne a sebere jí luck token.

Belenthril prosí Seraph aby našla její přívěsek a vrátila ho jejímu manželovi Atilonovi, přívěšek jí sebral arbitr Sedrek, než jí zabil. Slibuje, že za to požehná svou zbroj (kterou má teď Seraph na sobě) a pak se
rozplyne. Seraph trvá na tom že musí okamžitě odejít a přesvědčí k tomu i Marínu. Jdou vzbudit zbytek skupiny. Po
tom co řeknou Dakkar co se dělo.

Dakkar: „Vy jste mě tu nechali samotnou?!“
Marína: „Zůstala tu s tebou Seraph.“
Dakkar: „Vy jste šli bez Seraph?!“

Dakkar trvá na tom, že Ramlaat potřebuje skutečnou masku lesotvůrců a že musejí pokračovat. Po chvíle
diskuze slíbí skupině že krom masky jím dá všechno co v budoucnu najdou (pokud to nebude chtít
Ramlaat) a skupina souhlasí s průzkumem po dobu jedné louče/hodiny (zbývají jim 3 hodiny světla).

Loot: Jejich holé životy dnes budou muset stačit

[Mag]

Původně jsem psal, že zde budou tak jako přispívat všichni hráči, ale jak už to bývá, ve skupině se objevil jeden poctivý zapisovatel jménem Crimsy, která vám přináší další část našeho příběhu, dnes padlo opravdu hodně nat20. Ke smůle hráčů ne vždy na jejich straně...ale napřed krátká předmluva od Crimsy...

Dnes nám chybí jeden hráč (Leonardo) a tak budeme hrát jen ve čtyřech, Leonardo je sice stále „přítomen“, ale nebude se do ničeho plést, při boji se bude schovávat v křoví a celkově ho má v režii DM, nedostane tedy žádné XPy.

Čekání na posledního hráče si krátíme kreslením hrubé mapky dungeonu a zjišťujeme, že co se týče velikostí místností bude třeba trochu upřesňování, na druhou stranu jsme se dosud neztratili, takže alespoň která jeskyně navazuje, na jakou chodbu máme v malíku.

Pro hráče Dakar opakujeme, jak jsme se minulý víkend dozvěděli důležité informace o hře.
(Tady vám naprosto výjimečně povyprávím o něčem, co se stalo někde naprosto jinde.)

Důležitý kontext – DM nebydlí v našem městě A nýbrž v městě B, kde má druhou skupinu, která hraje ve stejném světě, ale někde za horami na severu, šance na setkání s nimi je mizivá (a krom toho DM pochopitelně odmítá vést hry pro deset lidí ze dvou měst), ale my jako hráči víme, že existují. Víkend před touto hrou jsme byli na akci, které se účastní náš širší okruh zájemců o hry na hrdiny a jedna z hráčů, tam byla také. (Pro jednoduchost budu stále používat jména našich postav)

Seraph: „… no a máme tam takový kámen, který posílá a přijímá zprávy, ale kdokoliv ho má v tu chvíli v ruce, přijde o veškeré mozkové buňky. Já jsem si říkala, že bych to určitě zvládla lépe než Dakar a pak jsme ho měla v ruce a můj mozek prostě přestal fungovat.“
Hráčka: „Jo tomu rozumím, my v té naší kampani takový kámen máme taky a ty zprávy jsou úplně hloupý.“
DM sedí vedle a začíná se potit
Hráčka: „Jo možná kdyby ten kámen neměl zrovna Orund…“
Seraph: „COŽE“
Hráčka = Orund: „No moje postava má inteligenci 5 a hledá tátu“
DM se začne smát a u stolu vypukne nezapsatelný chaos

Kdyby to někomu náhodou nedošlo, tak zrovna vyšlo najevo, že každá DMova skupina má jednu polovinu dvojice komunikačních kamenů, a proto vždycky tak dlouho trvá, než přijde další zpráva, protože mezitím musí proběhnout celé další sezení. A alespoň já jsem nesmírně ráda, že jsem u tohoto odhalení mohla být.

Sezení jako takové začíná tradičním „Minule jste viděli“ od našeho pána jeskyně.
DM: „… a pak měla Seraph noční můru, kde z pohledu mrtvé Belenthril viděla, jak jí zabil Sedrek“
Marína (OOC): „Počkej, to nebyla její noční můra?“
Seraph (OOC): „Já myslela že jo?“
DM: „Vždyť jsem říkal, jak jsi viděla samu sebe a o Attilonovi, ty máš v backstory nějakého milence?“
Seraph (OOC): „Já myslela že jsi mi takhle hustě to backstory rozšířil!“

Sezení konečně začíná tím, že Dakar trvá na tom, že teda musíme pro pravou masku a že nám dá všechny ostatní poklady, které v budoucnu najdeme. Prý prošla character developmentem a můžeme jí věřit. Následně se dozví, že když padla v bezvědomí, nechali jsme u kompostu její hák s lanem.

Seraph: „Měla by sis na svoje věci dávat větší pozor.“

Připravujeme se na výpravu, Dakar dává dohromady zbytky šafránu, pálí je v misce a začíná zaříkávat v orčštině. Hráč ukazuje DM-ovi na telefonu co říká a pak spustí zaříkávání co zní podezřele jak černá řeč Mordoru a podezřívám ho že si vážně nějaké chanty ve volném čase vymyslel a přeložil.

Seraph (OOC): „Kámo, kdy se z tebe stal kněz?“
Dakar (OOC zvedá character sheet a důrazně ukazuje prstem): „Tady se píše priest, barbar je jenom background!“

Hráč hází nat20, v dálce se zahřmí, nad miskou se objeví obrys kladiva (znak Ramlaat) a kouř se začne stáčet jako Ariadnina nit vedoucí nás nikoliv ven z labyrintu ale hlouběji do něj. Váháme jen trochu a vydáváme se po stopách dýmu. Cesta se kroutí skrz místnost s kompostem/strážcem (bereme Drakařino lano) směrem na sever, chodba je nesmírně dlouhá, nepravidelná stáčí se na jih, tohoto směru se dlouho drží, pak na západ a zas na sever. Po pár minutách vstupujeme do oválné jeskyně. Stěny jsou barevné, oranžové, červené, pokryté jednoduchými malbami. Zobrazují lišku, myš a zajíce, jak probíhají mezi rozkročenýma nohama humanoidní postavy. Uprostřed místnosti je miska na podstavci s mléčnou tekutinou alá Myslánka z Harryho Pottera. Nykos má teorii a rozhodne se jí otestovat – napije se mléčné tekutiny a ztrácí 5 životů¨

Nykos: „Má teorie nebyla správná.“

Nykos si bere tekutinu do lavičky. Kouř se stáčí k jednomu konci jeskyně a mizí v podlaze. Když přijdeme blíže vidíme, že kouř ve skutečnosti vstupuje do škvíry mezi stěnou a podlahou, půlčíci se vejdou v pořádku, ostatní budou házet.

Crimsy, právě teď když to píše: Byla ta malba nápověda, že se musíme pod něčím plazit/plížit?!!!!!

Nykos prozkoumává cestu, po levé ruce jsou padací dveře, ale kouř pokračuje dál nízkou chodbičkou, nakonec se rozhodneme následovat dým a všichni se bez problémů proplazíme několik metrů vpřed, než se objevíme v obrovské jeskyni s jezerem, na břehu je přivázaná loďka do které se všichni vejdeme jen proto že většina jsou půlčíci. V tuhle chvíli už trochu speedrunujeme protože máme málo loučí a jedna už zhasla. Plujeme dál za dýmem, po levé ruce vidíme doutnající uhlíky z tábořiště, ale ignorujeme. Po pravé ruce je chodba (stále zaplavená) a dým, dále vidíme u stropu výklenek a chodbu pokrytou pavučinou plus obrys asi dvoumetrového pavouka, pádlujeme velice tiše.

Jsme ve velké, zdánlivě nekonečné jeskyni s podstavcem, na kterém stojí perfektně balancovaná kamenná maska ve tvaru listu, pilíř se tyčí z vody cca dva metry, a tak přemýšlíme, jak se dostaneme k masce. Ve vodě okolo nás krouží obří pijavice a Nykos se hlásí jako dobrovolník, který se vyšplhá nahoru, úspěch. Cestou zpět se nám nepodaří stealth check a zadřeme loďkou o stěnu hned vedle pavouka. Pádlujeme ze všech sil, ale PO STROPĚ nás dožene postava asi třímetrového drydera – od pasu nahoru elf, od pasu dolů obří pavouk, který na nás začne cizím jazykem něco mluvit. Celá loďka je připosraná strachy ale Seraph se s ním začne bavit elfsky. Na její vysvětlení, že jsme jen ztracení a odjíždíme odpovídá, že je taky ztracený, … daleko od domova, a nakonec se shodnou že se nikdy neviděli a jen nás sleduje jak odplouváme do tmy.

Marína (OOC): „Kdybych dostala nikla pokaždé když nám někdo řekl, že jsme se nikdy neviděli...“

Úspěšně se dostáváme z jeskyně a rozhodneme se před odchodem ještě šlohnout zelený kámen ze sochy s parožím, tím naštveme spektrálního jelena, Dakar ho zdržuje pomocí Turn undead a vzhledem k naší neschopnosti ho nějak znatelně zranit za světla naší poslední louče všichni zdrháme.

Dakar (OOC): „Na začátku sezení nám to vždycky strašně jde a pak se něco nehorázně posere.“

Rozhodneme se, že založíme oheň a prostě počkáme do svítání (asi 3 hodiny) utáboříme se v takovém remízku, Dakar se snaží léčit Nykose s asi jedním životem a spálí přitom svoje Cure wounds, stejně jako to z hůlky, obojí bez výsledku. Seraph se rozhodne brousit si meč, Nykos se k ní přidává. Dakar nechce trhat partu a začne hlavici svého kladiva objíždět nějakým náhodným oblázkem. Marína zamyšleně míchá své karty.

DM: „Zatímco si brousíte meče a kladiva…“

Všichni kolektivně failneme wisdom check a z houští se přiřítí dva kameny. Jeden lehce udeří Dakar (1HP) a druhý okamžitě posílá Marínu do bezvědomí (7HP). Harpyje se vrátili. Harpyje začínají zpívat, po rychlé kalkulaci zjišťujeme, že to ještě nebylo 24 hodin, a tak jsou téměř všichni imunní, Nykos uspěje po spálení luck tokenu. Dakar se snaží v houští křísit Marínu, Seraph se drží v boji a plně využívá svou plátovku, Nykos jde také k zemi. Seraph je zasažena šťastnou ránou od harpyje (nat20) a ta jí jednou ranou roztíná hrdlo (instakill poškození bylo dvojnásobek životů).

Marína (OOC): „Seraph one hit one kill nemohla zemřít jinak.“

Nykosovi se podaří hodit nat20 a probouzí se s jedním životem a moudře předstírá smrt, Dakar sleduje, jak přes veškeré její snahy Marína umírá na masivní úder tupým předmětem do malé půlčické hlavičky, pokládá si její tělo na sebe a v zoufalství také předstírá smrt (nat 20 charisma check). Leonardo si užívá hráč tu není imunity a schovává se v křoví. Harpyje odlétají s těly Maríny a Seraph a u stolu je zdrcené ticho.

Hráčky později vyjádřily své pocity těmito dvěma obrázky, popořadě:

Seraph

Sad Seraph

Marína

Sad Marína

Seraph (OOC): „Seru na to, stěhuju se do města B a budu tam hrát s nima.“
Marína (OOC): „Taky jsem se měla dotknout toho krystalu a dát si checkpoint.“

Hráčky si rovnou hází nové postavy, takže se příště můžeme těšit na půlčici (opět) bojovnici a elfku (opět) kouzelnici – obě mají 6 wisdom.

Loot:
Maska Lesotvůrců: 3 XP
Kámen z hrudi jelena: 1 XP
Trauma z harpyjí: k nezaplacení

[Mag]

Další sezení, další zápis od Crimsy, další eskapády, další.. půlčíci ?

Dnes hrajeme jen se třemi hráči, Dakar se vydává do hor s maskou (Hráč musí minout dvě sezení) a oba náhradníci nemůžou, plus chudinku ducha Seraph bolí v krku. Je tedy čas na Hobit Quest 2.0.

Leonardo a Nykos hledají místo, kde by se mohli v bezpečí vyspat. Nat20 – opuštěná, dobře schovaná hobití nora s bednou pálenky, 6 lahví 1XP. Nyní musí přeživší odehrát krátkou rp scénu, aby mohli vůbec spustit long rest. Otevřou láhev pálenky a plánují co budou sakra dělat ve městě (vypadá to, že prodávat falešnou masku).

Leonardo (půlčík) na Nykose (půlčík): „Nebuď rasista! To že máš o cm navíc nic neznamená.“

Nykos: „Zlatochňap nám slíbil za masku 80 zlatých na osobu!“
DM: „Počkej tak to nebylo.“
Nykos (OOC): „To nevadí já jsem opilej.“

Cestou do dolu se vyhnou dvou náhodným střetnutím, tábořiště, ze kterého se ozývá pláč dítěte a v noci obr (7 m) se sekyrou planoucí modrým ohněm, který pronásleduje 3 prchající postavy (orkové?). Vidí v dáli světlo, které spadne ze srázu a následně je trefeno hozeným balvanem.

Půlčíci mají napřed problémy s vpuštěním do dolu, jakožto jediní dva přeživší ze dvou různých skupin jsou považování za maximálně podezřelé, nabídkou alkoholu si ale stráže nakloní. V noci jsou vychlastány dvě až tři flašky pálenky. Podělí se o setkání s deseti metrovým obrem a nějakými orky a při popíjení se strážným Robertem vyjednají prodej falešné masky (přiznají že je nějaká fejková) a informace o elfce s baobabem za 100 zlatých, Robert říká, že musí udělat sbírku.

V tenhle moment mé osobě (Crimsy, bývalá hráčka Maríny) začíná docházet, že u stolu zbyli ten nejvíc chaos hráč, kterého znám a ten nejvíc enabler kterého znám. Začínám litovat svých slov DM-ovi: „Ne mě nevadí počkat s představením mé postavy až se vrátí do města, já si budu mezitím zdobit deník postavy a poslouchat, jen ať si mě najmou přirozeně) a má hlava dnes poprvé udeří o stůl (nebude to naposledy).

Ráno sežene 92 zlatých a s kocovinou je trochu obezřetnější, po informaci že nemají žádný papír slibující peníze za masku se rozhodne ji nekoupit, ale dá jim 10 zlatých za informaci o elfce a pozve je cca za 5 dní na její lov, „jestli je to ta svině co myslím, tak nás vladyka za její polapení zahrne zlatem“

Nykos a Leonardo se vracejí do Šarlatky, místní opilec jim prodá za 2 zlaté informaci, že viděl nějakého orla přistát na střeše hospody, proměnit se v dědka s bílými copy a vlézt oknem dovnitř.

V hospodě spatří několik postav, rytíře v černé zbroji, opilce v lepší oblečení, několik místních a půlčici s velkým mečem a zdá se prázdným měšcem. Všechny ignorují a vydávají se nahoru. Zde se setkají s Attylem Gebem, který jim nabídne 100 zl za masku, berou. Attyla Geb neprovedl žádnou kontrolu zboží. Chtějí mu prodat i kámen ze sochy ale po zmínce přízračného jelena s ním nechce nic mít.

Attyla Geb: „Co jste udělali s tím jelenem?“
Leonardo: „No, utekli jsme.“
Attyla Geb okamžitě pokládá kámen zpět na stůl. „Zlatochňap.“
Leonardo: „Jste dobrý obchodník, o jelenovi pomlčíme.“

Nabízí jim quest, dovezte masku do hostince na rozcestí (cca den cesty) a předejte ji kontaktu, po chvíli smlouvání nabízí 240 zlatých (Leonardo házel charisma checky to jsem ještě neviděla). Attyla Geb přiznává, že ho někdo vydírá, aby mu sehnal tu masku – dostal dopis od „Proroka“. Chlapci zmíní modrého obra (14 metrů) co ho viděli, Attyla Geb prý slyšel příběhy o palácích ledových obrů nad Ohařovem.

Zpátky v hospodě se dají do řeči s rytířem a správně odhadnou, že se jedná o arbitra Sedreka. Ohání se platinovými mincemi, a naši půčíci mu prodají informace o Seraph za 2 platiny – zemřela, kde je, co ji zabilo. Nabídne jim 48 platiny, za to že mu přinesou její meč do Průsečné. Nykos se prokecne, že zemřel a znovu ožil, Sedrek to „přejde“.

Leonardo a Nykos naverbují Eriku Kořínkovou, půlčíce bojovnice, bývalá armádní ranhojička z blízké posádky a nyní bez práce a těžce na mizině, slíbí jí snadnou práci a příspěvek na vybavení/vybavení z druhé ruky.

Leonardo: „Vím, jak se cítíš, jednou jsem musel přijmout karimatku od elfa, s tou ostudou do teď musím žít.“

Pánové jdou vyjednávat se Zlatochňapem a zatím pošlou Eriku hledat informace o orlovi. Ta hází celkem dobře a zjistí od jiného opilce (toho v kvalitním ale opotřebovaném oblečení) do kterého okna orel/staroušek vlezl, jsou vidět stopy po orlích pařátech. V reakci na to, že jí během rozhovoru několikrát řekl maličká, ho nechá v bahně před hospodou a vrací se sama dovnitř.

Nykos (OOC): „Jak že se jmenuje ten chlap, Zlatochňup?“
Erika (OOC): „Zlatochňap, Zlatohňupa z něj uděláte až vy.“

Zlatochňap je místní obchodník se starožitnostmi – půlčík. Odmítne se vůbec bavit o kameni a je rozrušený z toho, že mu Nykos nepřinesl masku, hoši tvrdí že jí nenašli. Ukazuje se, že ho taky vydírá/najal si ho „Prorok“. Pánové smlouvají přineseme jí do zítřka! DM přiznává že s koni by zvládli cestu k vodopádu a zpět, když vyrazí ještě ten večer. Zlatochňap domluví zapůjčení koní a pošle s nimi Papušku (prodavačka) aby na všechno dohlédla. Evidentně zoufalý slibuje 300 zlatých.

Leonardo, Nykos a Papuška se vracejí do hospody, okecají Papušku a Leonardo se vydá nahoru za Attylou Gabem. Dejte nám tu masku hned, Zlatochňap něco tuší, vydáme se na cestu ještě dnes… Attyla Geb je podezřívavý, chce záruku a Leonardo praští o stůl platinovou mincí, chvíle ticha. „Máte na to týden, pak si na vás někoho najmu“.

Všichni tři se vybaví na harpyje – sítě, špunty do uší. Papuška trochu panikaří, a tak dostane koženou zbroj a krátký luk. Zlatochňap zařídil družině zapůjčení tří koní – Johan, Jakub, Jára. Papuška se sveze s Erikou. Čeká nás 8 hodin cesty k harpyjím – v noci, Nykos kupuje zásobu loučí a co nepobereme naložíme na koníky.

Zde končíme dnešní sezení, současný plán, který znají jen Leonardo a Nykos je takový, že řeknou Papušce, že jejich padlá společnice u sebe možná měla masku a při vykrádání hnízda harpyjí provedou malý kouzelnický trik a „najdou“ masku u Seraphina těla. Co chtějí dělat potom to nemám tušení, ale Erika má 6 wisdom a všechno jim věří.

Loot – 110 zlatých, 2 platiny, nová členka družiny, zapůjčení ořové a mnoho slibů

[Mag]

Protože máme skluz v zápisech, rovnou přibývá další. Opět sepsaný naší Crimsy (to však brzy přestane být pravidlem, uvidíte sami). Takže nás čeká nový člen družiny, a plánovaná odveta na harpyjích (které se z random encounteru dokázaly stát "Public enemy number one" pro naše hráče) se vyvine nečekaným směrem.

Dnes jsme téměř v plném počtu, chybí nám jen Dakar, jejíž návrat očekáváme příště. K našim „hrdinům“ se vracíme v moment kdy opouštějí město. Z brány se přiřítí malá postava, která je nám odhalena jakožto malá elfí holčička cca 11 let – „Honí mě zlí dospělí pánové!“ Leonardo „zašlápne spojku a brzdu“ a vezme nově představenou Hara Kiri sebou na koně. Ze zlých pánů se vyklubou dva strážní, kteří se řítí k bráně s výkřikem „stůj ty bastarde“, ale v tu dobu již cváláme vstříc západu slunce. Proběhne krátká debata o tom, jestli Hara vůbec něco umí a jestli nám bude k něčemu platná.

Hara:„Dědo, nasaď si brejle, budeš je potřebovat.“
Leonardo: „Mně je pětatřicet!“

Jedeme přes noc směrem k harpyjím, ale ještě, než dojedeme k dolu jsme svědky přepadení karavany orky. Rychlá diskuze, na čí jsme vlastně straně, ale Dakar tu není a Erika se vyjádří (OOC) se slovy, že je sakra lawful, vysadí Papušku a pobídne koně, aby se do toho vložila. Po několika velice nešťastných hodech leží na zemi s polovinou HP a Jakub (kůň) splašeně odbíhá. Kiri se jí asi zželí a nabere jí cestou k orkům. Tam seskakuje krásně z koně a vypálí plamenomet na všechny 4 orky (a jednoho strážného)

Hara Kiri hraje homebrew classu našeho DM chaos mage, je pro ni obecně snadnější sesílat kouzla úspěšně, ale když se něco posere tak rovnou vytahuje tabulku magical mishaps bez nutnosti hodit rovnou nat1. Celou session hází tak těsně nad hranici neúspěchu, že z toho mají ostatní hráči pomalu srdeční příhody.

Jo a taky má slovník "dnešní mládeže", hráčka se opravdu intenzivně snaží. Frfr. No cap.

Erika s Leonardem dorazí ožehlé orky, i když po načutnutí koněm Erika padá k zemi (a na nulu) po jedné ráně, zatímco Nykos se pokouší klidnit splašené koně. Jakub se ukazuje jako velice nervní, Johan jako kliďas.

DM: „Ne nemůžeš na zklidňování dostat výhodu, nejsi horse thief, jenom thief.“

Přeživší strážce (náš známý Robert) úspěšně stabilizuje svého kolegu a Hara Kiri pomocí nat20 dokonce zvedá Eriku na 1 život. V tuto chvíli přichází Papuška s civilisty (jedna oběť) a všichni jsou velice ohromeni (konečně se nám něco taky povedlo). Leonardo je rozhozen zdržením a dobitou Erikou. Robert nám slibuje pozvání na pití až se zase potkáme, mezi řečí se dozvídáme, že harpyje se bojí jenom takových těch velkých okřídlených ještěrů.

?: „Myslíš jako draků?“
Robert: „Prosimtě draci přeci neexistují, ne myslím Trnojeda, prý ho tady někde viděli.“

Pokračujeme v cestě, dorazíme k osudnému remízku a vzhledem k našemu dobrému času a několika zlomeným žebrům Eriky se rozhodneme přespat. Narazíme na tři postavy půlčícké velikosti, jedna dospělá a dvě malé. Erika začne OOC divoce gestikulovat. Tady vidíme rozdíl mezi informacemi dostupnými hráčce a postavě. Přijdeme blíže a vidíme že se nejedná o půlčíky ale o humanoidy s velkýma chlupatýma ušima (Erika gesturing intensifies), mluví goblinsky – Hara Kiri se chopí konverzace, jsou to tři přeživší hrozivého masakru, dva půlčíci, elfka a člověk vybili celou vesnici.

Nykos (OOC): „Jo počkej, to jsou ti Nok’Tari?“
Erika (OOC): „Tobě to došlo AŽ TEĎ?!“

Hara Kiri s nimi soucítí. Asi si moc dobře nepamatují obličeje, protože to nevypadá že by věnovali zvláštní pozornost Nykosovi nebo Leonardovi. Moc nás tady nechtějí, ale je nás víc a máme zbraně, takže mají smůlu.

Nok’Tari: „Nikdy jsme se nepotkali!“ a zmizí v houští
Nikdy jsme se nepotkali counter: III

Přespíme tedy v noře, před spaním probíráme s Harou, proč jí vlastně ti dva strážní pronásledovali a jestli třeba něco neukradla.

Hara Kiri: „Nic jsem neudělala! To byl rasismus.“
Leonardo:„Tys neměla tu kápi, viď?“
Hara Kiri: „No mně asi spadla, když jsem někoho okrádala.“

Koním se venku jako zázrakem nic nestane. V přípravě na harpyje necháváme Papušku hlídat koně a dáváme jí krátký kurz ve střílení lukem. Johan se ukáže jako opravdu ocelový kliďas, protože ho nerozruší ani šíp v pozadí.

Po hodině plížení se k hnízdu v něm nalézáme pouze mrtvoly tří harpyjí, orla a Maríny. Chybí Seraph i její meč (zbroj a jiné vybavení tu pořád je) rány harpyjí jsou jakoby mečem ale na jejich okrajích jsou podivné černé stopy jako od jedu, nebo černé magie.

Zatímco Leonardo prohledává hnízdo (hráč odpovídá volání přírody) Nykos úplně všechno vyklopí Erice a Kiri – maska je falešná, pravou masku má Dakar a odešla s ní do hor, chtějí podvést Zlatochňapa i Attyla… Ve hnízdě jsou nalezeny zlaťáky po obou postavách, Seraphinina plátová zbroj, komunikační kámen… 2XP.

Hráči oslavují pokračování komunikace s městem B a právě včas protože kámen se rozsvicí, nejrychlejší reakce má Hara Kiri.
Orund(?): „Vy jste my? My taky našli ten kámen omylem.“
Hara Kiri: „To je nějakej skibiďák ne?“

Leonardo si bere Maríniny tarotové karty a pohřbívají ji vedle hnízda. Komunikační kámen svítí.

Přes komplikace se vracíme ke koním. Chvíli panikaříme, že nám něco sežralo Papušku, ale ta se vynoří z křoví. Sneaky hobbitses… Triumfálně odhalujeme „nalezenou“ masku a bez dalších incidentů se vracíme do Šarlatky.

Ve městě je povoz s plachtou s fialovým okem (stejná značka na kartách), po chvilce vyptávání se dozvídáme že přijela bába/madam Degusti, věštkyně a kartářka. Erika a Nykos se rozhodnou jí navštívit a vyměnit karty s jejím symbolem a informace o Maríně za něco jiného. Leonardo a Kiri jdou vyjednávat se Zlatochňapem.

Leonardo (ne v doslechu Papušky): „My nekrademe, my děláme byznis“

Zlatochňap prohlédne masku brejličkami a říká že není magická – Kiri jí rozsvítí – LIGHT a říká ať se podívá znovu, Zlatochňap něco pošeptá Papušce a pošle jí ven, pak je najednou velice vstřícný.

Erika a Nykos vstoupí do vozu a najdou starou půlčici, velice podobnou zesnulé Maríně. Bez Leonardovy přítomnosti jí prostě karty dají a řeknou, co se stalo Maríně, ani ne před třemi dny. Madam Degusti je velice rozrušená, ale poděkuje jim a ptá se, zda se může nějak odvděčit. Erika s Nykosem se po sobě podívají a zeptají se, zda ví o někom, kdo si říká Prorok. Podle toho, jak najednou ztuhne soudíme, že ano.

Končíme tedy double cliffhangerem.

[Mag]

Dnešní zápis je speciální, protože: Tento zápis zpunktoval TenKapitaan (hráč Dakar), který se vrátil po měsíční pauze. Aby se ale drželo pravidlo chybějícího, tentokrát jsme byli bez Crimsy (hráčky Eriky) (která obvykle zapisuje). Veškeré hráčstvo se snažilo zapisovat, v zoufalství z neschopnosti hrát a psát najednou dokonce hráčka Hara Kiri od určitého bodu pořizuje audiozáznam. To aby hráčka Eriky opravdu o nic nepřišla, protože to zase bylo výživné…

Dakar strávila poslední den u úpatí hor jen aby zjistila, že cesty blokují ledoví obři, o kterých do té doby jen slyšela, i když v horách žila. Po návratu do Šarlatky čekala před městem na společníky, ale ti se kolem ní jen prohnali na koních. Zmatená a nadávající Dakar vybíhá za nimi.

Dakar (OOC?): “Je tohle nějaká zkurvená školka?! To už to bude jen úplná banda prcků a já?!”

Po cestě míjí Papušku, aniž by věděla o koho jde. Stopuje koně až ke stájím u Pepíka. Ten jí poví o Papušce a o tom, že si u něj kupec jménem Botoklep koupil osla. Dakar se vydává k Zlatkochňapovi najít své družiníky…

Mezitím Nykos a pravděpodobně Erika (jejíž hráčka není fyzicky přítomná a proto od tohoto bodu je Erika s námi, ale pod plot armorem nebude zmiňována) hovoří s madam Degusti. Dozvídají se o vizích, které má posledních pár měsíců:

“Je muž s jizvou na krku. Utíká před temně černými nadpřirozenými vlky s žlutýma očima bez zorniček. Ti ho ale dostihnou a zakousnou. Jeho krev se na zemi rozleje do tvaru listu a z toho listu vyroste bříza s rudou kůrou. V koruně této břízy se chechtá a šklebí démonická tvář. Pak koruna bouchne v rudém oblaku a semínka z něj odletí na všechny strany. Jedno zasáhne rolníka, který se změní na stromovou zrůdu a zabije svou ženu. Ta se také promění a vize končí tím, jak se postupně takto z lidí stávají stromové zrůdy…”

Nykos vyděsí Degusti tím, že masku má “jeho důvěryhodná společnice”, která ji chce zanést do hor orkům. Pak společně všichni odcházejí do hospody za Atyllem Gebem. Ukazuje se, že Degusti ho zná a chce se s ním poradit o tom, proč se on shání po masce a co tu přesně dělá.

Dakar nachází Papušku. Zoufalou s obličejem v dlaních. Dozví se, že Zlatkochňap ji po prohlédnutí nepravosti masky a kouzlení Kiri poslal pro stráže, aby je zatkli a upálili za kouzlení. Doslechla se i o tom, jak zbytek její družiny prý zabil třicet harpyjí a dva ledové obry s obří hořící sekerou, i když to prý Papuška na vlastní oči neviděla.

Nakonec Papuška zhodnotí, že pro stráže nejde a utéct ze Šarlatky je blbost. Poprosí Dakar, aby jí dala pěstí kvůli výmluvě. Ta jí ochotně pošle do bezvědomí a rozrazí dveře k Zlatkochňapovi.

Zlatkochňap mezitím velice zdržujícím způsobem počítal odměnu, zatímco ho Kiri kybicovala a pletla špatnými čísly. Vtrhne Dakar.

Dakar: “Leonardo, my nemáme čas!”
Kiri: “Jakto? Ty umíráš?! Ona umírá!!!”

V moment, kdy kupci došlo, že stráže nepřijdou a dopočítal se sta, prohlásil, ať si to Leonardo vezme a že to “musí stačit, když maska není pravá”. Ten se chvilku handrkoval, ale nakonec se Dakar velice “překvapeně” chytla toho, že jde o falešnou masku. Ptala se Zlatkochňapa, jak to poznal a ten jí ukázal své kukátko. Na dotaz, zda by si to Dakar mohla zkusit jí překvapivě ochotně vyhověl. A ta toho využila. Místo aby se koukla si kukátko prostě vzala a začala zdrhat. Než ale stihl Zlatkochňap spustit nějakou past/zabezpečení páčkou pod stolem, byl u něj Leonardu a propíchl mu krk dýkou.

Leonardo: “Jsme cibuloví banditi! My nenecháváme svědky…”

Všichni hráči u stolu šokovaně pokřikují. Heist za bílého dne na programu nebyl. Skupinka se kladivem dostane do zamčeného stolu a bere všechny peníze, celkově 800 zlatých. K tomu si Leonardo bere od Zlatkochňapa dýmku, Dakar vzadu pytel hezkých oblázků na doporučení Ramlaata a Kiri ryje Zlatkochňapovi nožem na břicho nápis “ČARODĚJ”. Dají mu minci do úst ještě a míří předním vchodem pryč. Stráže tam zrovna zpovídaly Papušku, ale díky Kiri nenápadnosti a roztomilosti nikdo nepojme podezření. Trojice se rozděluje. Kiri si stěžuje na chození pěšky, odchází s Leonardem pro koně, Dakar dostane úkol najít Nykose a vydává se k hospodě…

Kiri s Leonardem dochází k Pepíkovi. Leonardo si poručí půjčení čtyř koní na čtyři dny. Když ale zjistí, že by to vyšlo na 200 zlatých teď, vycouvá z obchodu. Je mu sice řečeno, že by mu pak bylo těch 150 zlatých vráceno jako záloha, ale on ví, že by na to nedošlo. Nakonec se rozhoduje, že “koupí” jen jednoho koně. Přehodnotí to ale ve chvíli, kdy si Kiri vyhlédne koníka. No, koník by bylo silné slovo. Za cenu “dvaceti zlatých a patnácti, když si ho necháte” je jí pořízen kulhavej Karlík. Někdo by řekl, že je to zkryplený “oň”, kombinace koně a osla podle slov hráče Nykose. Hýkající, kulhající sem tam ublinkávající vraník po lobotomii…

Leonardo si tedy ještě pro sebe kupuje osla, aby ušetřil, když jako půlčík koně reálně až tak nepotřebuje. Za 40 zlatých tedy odchází Leonardo s Vašoukem (kterému říká Vašut) a Kiri s kulhavým Karlíkem…

Leonardo: “To je dýško, že se známe…”
Pepík: “A jak že se vlastně jmenuješ?!”

Dakar mezitím potkává Nykose a madam Degusti. Ta si domyslí, o koho jde a i když Dakar “záhadně spěchá”, vejdou po chvíli do stanu.

Degusti: “Můžeme si promluvit?”
Nykos: “Ano!” (unisono)
Dakar: “Ne!” (unisono)

Dakar znejistí Degusti svým přesvědčením, že by maska měla připadnout orkům i svou vírou v Ramlaata (barbarského boha orků, agrese a síly), ale upřímnou řečí se jí snaží přesvědčit, že nebude použita k dobyvačným účelům a bude u orků v bezpečí. Degusti jí ale navrtá myšlenky pochybnostmi, jestli tam bude opravdu v bezpečí a nezneužitá nebo nevyhledávaná větším nebezpečím, než které nabízejí hory obvykle.

Degusti vyloží Dakar karty. První táhne kartu pomsty… Pak kartu smrti… Ke třetí kartě se ale nedostane, zvedne se od stolu s tím, že je tu Marína a běží ven ze stanu. Dakar se koukne na třetí kartu. Je tam anděl. Pokýve hlavou a pro štěstí si ji schová. Vydají se s Nykosem za Degusti…

Chvilku před tím se Leonardo s Kiri snaží opustit město. U brány je ale zastaví stráže. Ptají se na splacení desátku z odměny, ale dvojice to hodí na zbytek skupiny. Jsou namátkově prohledáni, ale nic podezřelého u nich nenajdou. Stráže se zarazí i nad vzhledem Kiri. Leonardo se ale představí jako její strýček Leonardo Připluj a že jsou cibulová rodinka, že se jako malí mlátili cibulema, načež Kiri vytáhne cibuli a hodí ji po Leonardovi. Ten ji odrazí štítem a začne tvrdit, že když se netrefila, musí jí sníst, jak káže tradice.

Stráže (i hráči u stolu) se baví. Leonardo začíná zpívat cibulovou píseň:
“Cibule chutná dobře s cibulí
nejlepší je kořeněná cibulí!”
(Gamemaster se přidává “Asi takový pocit, jako je bodnutí cibule…”)

Chvilku ještě podobným standupem na téma “rodina cibulových půlčíků” oblažují zdarma stráže u brány, než se zdálky začne na obloze cosi blížit…
U brány se setkává celá družinka a madam Degusti. Věc přilétající k městečku je elfka s roztrženým hrdlem. Ze zad jí trčí černá křídla a kolem hlavy jí vlají stříbřité vlasy. V rukou drží všem známý meč.

Hráči mu přezdívají uwu meč. Zbraň zesnulé Seraph, o kterou projevil za 48 platin zájem jistý Sedrek…

Seraph se vrátila a dala se poměrně hlasitě slyšet, že si přišla pro Sedreka, ať pro něj dojdou a nikomu jinému se nic nestane. Družinka využívá nastalého chaosu a napětí u brány, aby opustila městečko. Jeden vyklepaný strážný sice namítal, že nemají povolení, ale Dakar se na něj podívá tak výhružně, až se z toho pochčije…

Když skupina míjí Seraph, tak ta se zavrtá se pohledem do Leonardovy hlavy a odsoudí ho jako zrádce, že se uvolil přinést její meč jejímu nepříteli. Dostal za to dokonce jeden dmg. Prozradila, že harpyje zpívaly a zamýšlely s ní nějaký rituál, který se jim asi nepovedl, a že to byla ona, kdo je zabil. Pak se skupina se Seraph loučí a tam jim sděluje, že až zabije Sedreka, vydá se asi vypalovat nějaké chrámy.

Kiri se podaří dát si se Seraph po krátké konverzaci a jednom středně úspěšném charisma checku i fist bump, čímž získává achievment, že si daly ťuk pěst její současná a bývalá zemřelá/oživlá postava…

Degusti ale cítila přítomnost Maríny, načež Seraph naznačí ke svému meči a pak si myšlenkovou konverzací cosi sdělí. Degusti odchází se slovy: “Dobrá, ale prosím, opatruj ji”

Družina napakovaná zlatem a informacemi se vydává do hostince u Soutoku, že se tam poradí, co se získaným bohatstvím a jak dál naložit s pravou maskou.

Po cestě nasbírá Nykos zvonek babský, legendární bylinu, jejíž pyl smrdí jako důchodci. Při stmívání si taky Dakar všimne, že v dálce se po cestě za nimi vydávají dva jezdci na koních se psy. Skupina se rozhodne utábořit za kopcem vedle cesty.
Po chvíli dvojice přijede blíž, mají luky a meče. Ukazuje se, že psi jsou ve skutečnosti vlci. Pozdraví a dvojice se vyjádří, že by byl asi dobrý nápad se přeci jen taky utábořit. Družinka je pozve. A to byla obrovská chyba milé děti!!! Nikdy takové chujoviny nedělejte, minimálně pokud hrajete Shadowdark…

Kiri: “Ale jen, když si budu moct petnout vlka”.

Dvojice se představí jako Mervik a Sanador, blonďatý a snědý hezouni, hlídači kupců a karavan. Vydali se prý hledat další práci a vyzvídali i o skupině. Společně dojdou k tomu, že jsme “něco jako kurýři”. Sdělí skupině i to, že viděli, jak Seraph u brány bez problémů rozsekala Sedreka a Kiri s Leonardem zase sehrají hobito-cibulí scénku, když přijde na podezřelý zjev našeho elfího dítěte v přestrojení.

Leonardo: “Je to moje sestřenice. Jako malá spadla do cibule…”

Přišlo i na debatu o orčích kmenech z hor, ke které se skupinka dostala přes Dakařino jméno. Během toho Dakar vyprávěla o pospolitosti orčích kmenů, ale gamemasterem jí byla podsunuta informace, že chvíli před její cestou dolů z hor se přeci od Bledé hordy někdo trhnul. Mladý šaman jménem Garpartinkehennerbaran s dalšími čtyřmi orky. Potkáme ho snad někdy? Je důležitý pro náš příběh?! Možná ano, možná ne… Nicméně hráč Dakar už umí i toto jméno nazpaměť.

Kiri se pokouší “petovat” vlky. Stálo jí to sice jedny zásoby sušeného masa, ale díky nim a postoji alá “Jak vycvičit draka” se o ní vlci doslova alespoň “otřou”. Ale je spokojená, Sanador jí dokonce tvrdí “že si jí Zoubek oblíbil”.

Při první hlídce Sanadora a Nykose se ale náš zabiják bylinkář rozhoduje vařit smradlavý lektvar z babského zvonku. Sanador mu pomáhá radši založit nové ohniště opodál…

Následuje série OOC vtípků na téma “vyjdeš s každým, přátelíš se, ale jakmile chce vařit čaj o smradlavosti důchodce, máš chuť ho zbít a pobodat”.

Nejenom, že lektvar smradu nakonec nevyrobil, ale taky na něj vyběhl ze zálohy Sanador s dýkou. Příště asi začneme hodem na iniciativu. Well, mohlo to skončit hůř. Mohli nás nechat žít a v noci si jen odvést našeho osla, na kterého Leonardo naložil skoro všechno zlato, které skupina získala…

Loot - 800 zlatých, magické kukátko, pytel oblázků, Zlatkochňapova vyřezávaná dýmka, osel Vašouk, kulhavej Karlík, zvonek babský a jedno přepadení ve spánku

PS: Nikdy jsme se neviděli counter se během této sešny zvedl o 2
"Nikdy jsme se neviděli" counter: 3+2 = 5