Markusův herní deník

[Markus]

Napadlo mě vést si herní deník – vlákno, do kterého zaznamenám každou odehranou hru spolu s nějakými bezprostředními dojmy. Hlavně asi sám pro sebe a archivaci, ale třeba to někomu přijde zajímavé. Jestli se někdo chcete opičit, směle do toho!

Libovolné komentáře a postřehy vítány.

Milníky:
Začátek: červenec 2024
Začátek roku 2025
Začátek roku 2026

[LokiB]

Tak mají části hry, které se odehrávají ve městě, třeba i celé sezení, tak tam by se taková jednorázová postava použít dala

[Jezus]

Leda by mu ostatní dobrodruzi platili za to, že jim pomáhá zachraňovat vlastní město

[York]

Leda by mu ostatní dobrodruzi platili za to, že jim pomáhá zachraňovat vlastní město

Myslím, že to je obráceně a naopak on musí platit jim.

[MarkyParky]

Leda by mu ostatní dobrodruzi platili za to, že jim pomáhá zachraňovat vlastní město

Myslím, že to je obráceně a naopak on musí platit jim.

To není podle pravidel!
Musí si odnést polovonu podílu, jinak pomáhat nesmí!

[Jerson]

To už však Jersone se pouštíš do hodnocení agendy hráčů, a toho, pro co se rozhodnou S tím opatrně ...

Tak to nemyslím. Jako hráč či spíše postava v tom světě bych očekával, že pokud někdo chtěl město zničit za 90 dní a zároveň umožnil zničení odvrátit, tak to odvracení se dá stihnout cca za 90 dní mínus nějaké drobné. Pokud zbývá už jen 45 dní, tak bych čekal, že je třeba vyvinout dvojnásobné úsilí. A čím později s tou záchranou začnu, tím víc úsilí to bude vyžadovat, až od určitého počtu zbývajících dní nebude možné tu záchranu stihnout.

Tedy kdybych byl ve hře, považoval bych za nutné se už v den D-45 rozhodnout, zda se o záchranu budeme pokoušet. Protože moc nevěřím, že by se dala stihnout třeba za 15 dní.

To zda se hráči mají rozhodnout pro záchranu nebo ne nijak nehodnotím.

Pokud chtějí zachránit město, musí odvrátit všechny rány (to máš pravdu), ale pokud nechtějí je jedno kolik. S tím rozdílem - a teď jen hádám - že když jsi ve městě a to zasáhne první rána (co já vím, třeba šelmy z lesů), tak hrozí i tobě (zatímco blesky jsou pro nešťany, co si nenechají zaplatit, ty rány budiu imho "plošnějšího" charakteru = nebezpečné i dobrodruhům). Takže dává smysl ji alespoň částečně řešit, abys mohl dál v klidu dobrodruhovat

Na tenhle odhad bych právě nesázel. Představuju si to nějako Sim City, když to hráč chce zabalit - takže výbuch elektrárny, do toho požár, ničitelské UFO, záplava, a zemětřesení, všechno po sobě jen s takovými odstupy, aby se mohl bavit tím, jak to město nezvládá. Tedy čekal bych všechny čtyři rány během jednoho dne, tedy pro měšťany žádný rozdíl, jestli je stihne jedna nebo všechny čtyři.

S minimem dostupných informací bych očekával to nejhorší.

[Jezus]

Vidíš, já bych to zase viděl spíš biblicky - tam to chodí postupně Ale přečetl jsem si znovu tu věštbu (Markus sdílel úvodní stránku) a vypadá to, že bys mohl mít pravdu. Z toho textu bych taky spíš pochopil, že to udeří zaráz. Navíc je tam napsáno, že každá z těch hrozeb stačí ke zničení města sama o sobě...

Tím pádem ti dávám za pravdu v tom, že dává smysl se na to buď vykašlat úplně nebo to teda řešit všechno. (S tím, že když je tak málo informací, mohlo by dávat smysl i "prubnout" tu první ránu a vlastně tím i třeba zjistit, zda opravdu mají udeřit naráz, nebo je to nakonec jinak - prostě zjistit si víc, abych mohl dělat informovanou volbu ).

S čím bych nesouhlasil je ale to, že 45 dní znamená dvojnásobnou snahu oproti 90-ti. Jako samozřejmě není tolik času etc., ale ti bozi, co to naplánovali, mohli počítat s tím, že v den 1. tam asi těžko dorazí dobrodruzi zvenčí, protože se to nestihnou ani dozvědět.
Dát jim cca měsíc na to, aby zaslechli potřebné zvěsti (včetně toho, jak se situace horší, což taky potřebuje čas), než se to rozkřikne... a než se nějaká kumpanie domluví, vybaví a hlavně doplaví... dává smysl. A mít 45. dní pořád nevypadá beznadějně, to se dá stihnout věcí...

Navíc je klidně možné, že to, co je třeba vykonat k zastavení jednotlivých ran, nebudou až tak extrémní věci. Má to být těžké, ne nemožné. A bohům může stačit, že se do toho fakt pustí někdo z venčí a oni otestují jeho odhodlání (tj. bude to smrtelně nebezpečné, ale třeba ne nějak zdlouhavé). Ale samozřejmě nevím.

S čím ale souhlasím je, že chtějí-li to město zachránit, by bylo záhodno se tomu teda věnovat poněkud více soustředěně (a mělo to rozhodnutí padnout někdy na začátku).

BTW ten úvodní text hovoří o přišedších dobrodruzích jako o jediné šanci města a o tom, že teda dorazili 45. den. Tj. settingově zachraňovat město mají - minimálně tak, jak je to napsáno to vypadá jako lákání na hru, kde se město zachraňovat bude a má

Myslím, že to je obráceně a naopak on musí platit jim.

Nope. Místní mají zakázáno s pohromou cokoli dělat. Město musí zachránit cizinci, navíc nezištně (prostě se jim místních zželí a z dobroty srdce... na čemž to evidentně ztroskotá ).

Z toho vyplývají dvě věci:
1) Místní nesmějí cizincům slíbit za pomoc městu odměnu = takže místní hrdina si naopak dobrodruhy odjinud najmout nesmí.

2) Místní nesmějí cizincům (dobrodruhům) pomáhat, protože by tím pomáhali sobě zachránit město. Proto si každý nechává platit za jakoukoli radu nebo tak... aby to nebyla pomoc, ale obchod.

Tj. je vyzkoušeno, že za peníze se "pomáhat" smí. Takže místní geroj by se mohl nechat najmout ostatními (a je fakt, že podíl na kořisti, který by jako hráč stejně bral by měl stačit), čímž by bohům vyhověl. A beztak je část těch najímaných žoldnéřů a nosičů pochodní místních...

[Jerson]

Tady můžu jen odhadovat - nicméně kdybych byl nějaký bůh, nebo kdo je za ty kletby odpovědný, a chtěl město zničit, přičemž musím dodržet klasickou podmínku kleteb, že musí existovat možnost ji zrušit, tak bych rozhodně začal tím, že nastavím 90 dní a šanci na záchranu nanejvýš na 50%. A pak šance s každým dnem hezky klesala limitně k nule, přesněji k 0.5 × počet zbývajících dní / 90.
Je řečeno, že záchrana musí přijít od někoho mimo město, ne že musí specificky připlout. Klidně mohl být ve městě hned první den po proroctví. To že někdo přijel až za měsíc a půl není můj problém.

Ale jasně může to být příběhová hra, ve které se rozhodně v poslední hodině posledního dne, protože tak to v legendách při záchraně a časovým limitem bývá vždy (a moderní popkulturní "legendy" mívají i digitální odpočet sekund). Sice by to nebyl sandbox jako sandbox, ale... Víš jak.

Možná bych si vsadil menší částku na to, že pokud se tahle parta do záchrany města opravdu pustí, tak že to rozhodne večer posledního dne, pokud se bude snažit.
(I když reálně doufám, že to tak nedopadne, protože to už by se Markus mého
"Echm echm echm, sandbox, tak určitě "
už nezbavil. )

[MarkyParky]

Jerson: Ten bůh nechce to město zničit, chce mu dát šanci, ne?

Teda aspoň jak to chápu já.

Ty čtyři pohromy klidně tím pádem mohou být nějaké elementární blbosti na jediný den. Hra není o tom, zda je hrdinové dokáží zvládnout. Hra je o tom, zda město dokáže hrdiny přesvědčit, že jim za záchranu stojí, aniž by jim pomáhalo.

A v OSR mindset, kde XP for gold, to mimo jiné znamená, že hra (město) má 45 dní na to, aby skrze prokreslení NPCček a prostředí přesvědčilo hrdiny, že teda na konci toho termínu tu záchranu mají zkusit (místo toho aby si sbalili napakované zlato, možná v posledních dnech ještě okradli nějaké významné postavy a využili katastrofy k zahlazení stop).

Mě to přijde jako cool koncept, jak oživit OSR základní motivaci. Ale fakt je na to potřeba prohlížet úplně opačnou logikou, než "hrdinové mají za úkol zachránit město".

Je to město, kdo má za úkol přírůstek k srdci jinak hamižným hrdinům.

[Jezus]

Jsem docela rád, že Jerson není bůh (A budu si muset dávat pozor, jestli hraje Omegu podle pravidel, nebo uplatňuje podobnou smrtící logiku toho, co jemu dává smysl i při jiných možnostech postav v jeho hrách ).

Ale vážně, všechno jsou to docela spekulace. Bohové se mohou chovat různě, ale přihlédnu-li i k tomu, že je to hra a GM by měl dát hráčům šanci ji i vyhrát (když chtějí a "umí"), tak by se mělo hledat in-game vysvětlení pro to, proč to jde stihnout za 45 (nebo kolik) dní, kdy postavy hráčů připlují, a hra opravdu začne. To je ta Markyho (a má) interpretace.

Pokud je to pravý old school, tak samozřejmě tím, že postavy běhají tam a zpátky, tu šanci snižují, protože čas je zdroj, ale není to nutně snižování lineární - protože, jak řekl Markus, expí. (Spíš by dávalo smysl nějak optimalizovat ty pochůzky - aby nelítali z města do okolí, pak na moře, a pak zase na pevninu - tím se pálí dny cestováním ). Navíc se asi předpokládají vedlejší úkoly... no a bohové se chovají tak, aby tohle dávalo smysl (takže nechtějí město nevyhnutelně zničit, chtějí dát šanci těm bájným hrdinům... třeba proto že je baví na to koukat).

Ale taky je možné, že hrdinové město zachrání přesně v 90. dni o půlnoci, zatímco budou hodiny odbíjet... Proč? Protože v tu chvíli bude šance na záchranu milion ku jedné. A pokud někdo ví, jak funguje narativum a čemu bohové (a hlavně Dáma) fandí, tak je to přesně šance milion ku jedné.

Ale to už jsme zpátky v příbězích. Řešíme-li čistě oldchoolovou hru, pak to prostě stihnou jít má, a nějakou pravděpodobnost nikdo neřeší, protože ji nespočítá

[Jerson]

Je to město, kdo má za úkol přírůstek k srdci jinak hamižným hrdinům.

Aha.
Já jen že v sandboxu si město nemůže vybírat, kdy bude moct působit na postavy, nebo ne?
Navíc XP for gold říká, že čím víc postavy nakradou, tím víc XP dostanou a tím spíše budou mít šanci na záchranu, ne? A nebo jde o to ty peníze utratit? Protože palby dávalo smysl nechat se okrást a následně postavy zkásnout za služby, čímž jim narostou XP, a majiteli zlato zůstane.

(Dobře, nebudu se v téhle logice šťourat )

[MarkyParky]

Já jen že v sandboxu si město nemůže vybírat, kdy bude moct působit na postavy, nebo ne?

Ano, a to je ten point! Tím je ten koncept zajímavý. Musí to zkoušet téhle okolnosti navzdory (a ještě navzdory těm klackům hozeným pod nohy od boha).

(Dobře, nebudu se v téhle logice šťourat )

Nešťourej, dokud se s ní ne seznámíš úplně, jinak jen dáváš na odiv neznalost.

Tyhle otázky, co kladeš, samozřejmě XP for Gold koncept vyřešené má.

[York]

To není podle pravidel!
Musí si odnést polovonu podílu, jinak pomáhat nesmí!

To ale platí jen pro henchmany ne?

Z toho vyplývají dvě věci:
1) Místní nesmějí cizincům slíbit za pomoc městu odměnu = takže místní hrdina si naopak dobrodruhy odjinud najmout nesmí.

2) Místní nesmějí cizincům (dobrodruhům) pomáhat, protože by tím pomáhali sobě zachránit město. Proto si každý nechává platit za jakoukoli radu nebo tak... aby to nebyla pomoc, ale obchod.

Jo, to dává smysl. Zjevně jsem si to pamatoval špatně.

Ten bůh nechce to město zničit, chce mu dát šanci, ne?

Mně spíš dává smysl, že to je míněno jako výstraha a ukázka božské moci. "Velkoryse jsme vám dali 45 dní na záchranu a stejně došlo ke zkáze." Sedí to ke konceptu, že antičtí bohové jsou zlovolný mocnosti, kterých je třeba se bát a přinášet jim oběti na usmíření.

[Selhan]

(A budu si muset dávat pozor, jestli hraje Omegu podle pravidel, nebo uplatňuje podobnou smrtící logiku toho, co jemu dává smysl i při jiných možnostech postav v jeho hrách ).

Na to konto s ním vedu již dlouholetý spor.

[Markus]

Seven Voyages of Zylarthen – Four Dooms of Thisium – 6. sezení

(Čísluju podle svojí účasti. Celkově v kampani to bylo sezení 11.)

Vynechal jsem dvě sezení, během nichž spoluhráči prozkoumávali ostrovy v okolí města, zavázali se do služby nějakému démonovi, jemuž slíbili, že zabijou nějaké draky či co, a vyvinuli teorii, že záhadný Imperátor, který sídlí na jednom z ostrovů, je nejspíš svrženým podestou Thisia a dost možná je onou „kletbou z moře“, která má jako jedna ze čtyř kleteb město zničit. Nebyl jsem u toho, tak moc nevím, protože já měl zatím v plánu...

Výpravu za pokladem!




Tohle byl fajn zážitek, kdy jsme hledali podle mapy a skutečně jsme našli!

Začalo to vyptáváním se po Leprosariu a Giacintě Albiate ve městě. Zjistili jsme, že je to nějaká šlechtična žijící na pobřeží východně od Thisia, která sponzoruje kolonii malomocných na nějakém neznámém ostrově. O domově nějaké šlechtičny už věděla některá z jiných výprav, takže jsme ho měli na mapě, jen jsme si k němu doplnili jméno. Kousek od něj byla na mapě zaznamenaná západní špička nějakého ostrova, který minulé výpravy zahlédly zdálky – fakt jen špička, ale připomínala naši mapu k pokladu a byla blízko domova dotyčné paní, tak jsme tam vypluli.

A byl to správný ostrov! Malomocenskou kolonii jsme zahlédli, ale propluli kolem, rovnou na východní pobřeží. Tam sice nebyla žádná cesta jako na naší mapě, jen kamenité údolí, ale zakotvili jsme a vyrazili jsme jím. Údolí skutečně přešlo v pěšinu, která nás vedla k jeskyni – jako na mapě!

thisium 2.jpg

Cestu střežil v jeskyni obr s medvědem – nechtěl nás pustit, že je prý strážce zvěře a nenechá nás tu pytlačit. Ošálil ho náš kouzelník, když se proměnil v malomocného a šel obrovi „naprášit“, že pytlačíme v jižních lesích. Tím jsme ho odlákali a proklouzli jsme do nitra ostrova, kde ve skrytém údolí plném květů a ptactva byla věž bez oken. Zde přišlo vhod, že jsme na cestu za pokladem vzali hobitího lupiče, protože ten odemkl zámek (jinak fakt nevím, co bysme dělali). Uvnitř jsme zajali nějakého dědu v obavách, že to je kouzelník/majitel/stráže, ale vyklubal se z něj Giacintin vězeň – zhrzený bývalý milenec, kterého odkopla a uvěznila. („Je sice tlustá, ošklivá a má skleněné oko, ale já byl sám a ona byla ochotná.“) Odkopla ho prý kvůli nějakému elfovi, je to šejdír, určitě ji očaroval!

Tady se rozehrává nějaká další potenciální linka, ale zjevně nikdo z nás nemá chuť řešit milostné trojúhelníky. Děda nás nechal ukrást poklad (spousta zlata, stříbra a drahokamů), my jsme ho výměnou za to vyvedli z věže. Cestou na loď jsme se obrovi úspěšně vyhnuli a dotáhli poklad bez jediného incidentu na palubu. Paráda!

Je zajímavé zažít tohle z pohledu hráče. Nedošlo k jedinému konfliktu. Kdybych tohle vedl jako sudí, asi bych si myslel, že šlo o pomalé, nudné sezení. Ale zažít z pozice hráče, jak formulujeme plán, jak skutečně najdeme poklad podle mapy a jak se vyhneme veškerému nebezpečí a poklad bez zádrhele získáme bylo super! Cenná zkušenost, mít tohle srovnání.

thisium.jpg

Nepřestává mě překvapovat míra detailu v téhle kampani – když připlujeme k ostrovu, Gábor prostě zazoomoje na bližší mapu. Každý ostrov je samostatná minilokace. Gábor ale říkal, že tohle rozhodně neměl připravené všechno předem. Máme výhodu, že jsme už třetí parta, se kterou to hraje. Když hrál poprvé, připravoval to prostě za běhu podle toho, kam se hráči rozhodli vydat. Navíc byl covidový lockdown, takže spousta času se s tím crcat.

Hodinu a půl před koncem sezení se musejí dva hráči odpojit, zůstáváme čtyři a jdeme prozkoumat náhodný ostrov: ten se sopkou poblíž. Když vystupujeme z lodi, žertuju, že by bylo vtipné zažít TPK, protože pak by celý poklad zůstal těm dvěma, co odešli.

Málem se mi to splnilo.

Našli jsme nějaký bizarní oltář, sochy s hlavou mušlí a amfory plné roztaveného zlata. Když jsem se v tom hrabal, překvapily nás čtyři obří rohatí chameleoni. Nedokázali jsme je skoro zranit, zato oni trhali jednoho z nás za druhým. Přišli jsme o všechny štíty, skoro všechny družiníky, jednu hráčskou postavu a potupně jsme prchli. Měl jsem obrovskou radost z toho, když jsem se vyvázal ze souboje a fakt jsem utekl. Taky dobrá zkušenost!

thisium3.jpg

(Ještěři jsou ta červená kolečka. Řádek postav dole vpravo – počínaje osvobozeným zajatcem Eribertem – jsou lidi, co zůstali na lodi a nejsou na scéně.)

Ale máme poklad! A já mám druhou úroveň! A svého sluhu Placida jsem povýšil na zloděje 1. úrovně!

Gáborův report:

News from the doomed city of Thisium! After inquiring in town about a mysterious leprosarium connected to a map to the treasures of Giacinthe Albiate, a coastal noblewoman, a group of adventurers sailed out on board the Comely Lass. They sailed through the Isles of the Barking Moon, until they found their target, a mountainous island. On its southern side stood a keep and a watchtower, but they sailed to its eastern coast to find a secret trail, which climbed up to the oak forests of the plateaus. A cave along the trail was inhabited by Giganto, a giant, and his pet bear, Ursus. Giganto, who called himself the groundskeeper, was very unfriendly, so they retreated a bit to hatch a scheme. Pharcellus of Three walked back to the cave under an autoalteration spell, turned into an old leper, while also putting on a plague doctor mask they bought back in Thisium. He warned Giganto that the “poachers” were still in the woods, and the indignant giant immediately departed to seek them out. His cave only held common items, so they followed the trail to the mountains, where they found a hidden vale with a windowless tower in a nice garden. The entrance trap defeated, they entered, finding it inhabited by one Eriberto Barella, an old nobleman imprisoned by the rapacious Giacinthe after she had tired of him and took a new lover. They plundered the tower's treasures, and headed back to their ship on a different mountain route, avoiding Giganto.

The next day, they made for the large isle to their east, dominated by an active volcano and barren, rubble-strewn mountain slopes. There was a ruined little town here, but they circumnavigated the isle, finding a pleasant bay of corals and giant sharks, then another one with a ring of woods, and a long-sunken merchant ship overgrown with vegetation. Getting a bad feeling, they retreated and sailed on, to the NW bay. Cracked old stairs led up to a plateau, flanked with broken old columns, and this seemed interesting. They climbed, arriving at the foot of the volcano at a weird monument, a split altar, statues of conchshell-headed, trident-wearing slender beings on pillars, and enormous stone amphorae - all very ancient and in bad shape. The amphoras held a large amount of molten gold, but just as they were about to loot it, they were ambushed by 4 giant horned chameleons. Demodocus the bowman, Parvulus the Halfling Thief, Otho the lantern-bearer and Dúngal the heavy footman were alternatively gored to death by the powerful beasts, or ripped to shreds in short order. Barely able to hit the beasts, the survivors ran, Anaxagoras Balonius and Ikaros the light footman (who went down in a heroic last stand) covering the others' escape. Shaken, they returned to the ship, and departing The Isle of Horrors, sailed back to Thisium. Here, Fortunata the heavy footwoman retired from the company. However, Eriberto Barella decided to join up to seek adventures, and Placidus the valet (1 Hp) was promoted to a secondary PC as well. They found Thisium garlanded in flowers with cheering crowds in port, about to hold a wondrous festival that night. At this time, the city had 34 days left...

[KDolecek]

Je zajímavé zažít tohle z pohledu hráče. Nedošlo k jedinému konfliktu. Kdybych tohle vedl jako sudí, asi bych si myslel, že šlo o pomalé, nudné sezení. Ale zažít z pozice hráče, jak formulujeme plán, jak skutečně najdeme poklad podle mapy a jak se vyhneme veškerému nebezpečí a poklad bez zádrhele získáme bylo super! Cenná zkušenost, mít tohle srovnání.

Raduji se, že máš teď tuhle zkušenost. Drž si ji až spolu zase budeme hrát
Díky za zápisy, je to zajímavé hraní.