[série článků] Historie RPG

[Markus]

Rozhodl jsem se pustit do série článků, která představí celou historii RPG. Bláhový cíl? To nepochybně! Tak pojďme na to. Historie RPG her, od jejich počátků až do dneška. Vyprávěná článek po článku, nakladatelství po nakladatelství, hru po hře, příručku po příručce. Bude to na dlouho. Uvidíme, jak daleko se dostaneme.

Historie RPG 001: TSR a D&D aneb od hrstky wargamerů v garáži po multimilionový byznys (prehistorie–1979)
Historie RPG 002: Fanouškovská scéna D&D a vynález roleplayingu (1974–~1979)
Historie RPG 003: Flying Buffalo a Tunnels & Trolls: Proč tak vážně, vážení? (1975–1985 a dodnes)
Historie RPG 004: Judges Guild aneb jak RPG hry vylezly z dungeonu (1976–1983 a dodnes)
Historie RPG 005: Kalifornští šermíři, mišmašový sranda bizár a Arduin (1977–1988 a dodnes)
Historie RPG 006: Game Designer’s Workshop aneb jak Traveller udělal díru do vesmíru (1975–1981)
Historie RPG 007: Fantasy Games Unlimited – slepé uličky a zrození historického realismu (1976–1980 a dodnes)
Historie RPG 008: Metagaming Concepts a The Fantasy Trip aneb o nejasné linii mezi wargamingem a RPG průmyslem (1976–1982)


Jiné zajímavé odkazy:
Stará diskuze o historii RPG a významných hrách

[Vitus]

Takhle, já to nemám načtené, ale podle mne musely na RPG mít vliv i další aktivity:
- jednak re-enactmenty ("living history"), zejména bitevní, kde výsledek "noname" historické bitvy z určitého období nebyl předem znám (musely tam tedy být nějaké vyhodnocovací mechanismy, zřejmě převzaté z wargames) a vedle toho určitě existovalo i nějaké hraní rolí (nikoliv ve smyslu hereckém, ale právě herním), aby to bylo atraktivní pro diváky
- jednak pouliční dětské/mládežnické hry ("na indiány a kovboje", "na četníky a lupiče"), které opět měly v sobě jak (poměrně divoká) pravidla hry, ale i onu část s hraním rolí
Výše uvedené totiž značně ovlivnilo LARPy (ať již ty velké, "bitevní" nebo komorní) a nejsem si jist, zda LARP je/není starší, než RPG (pokud by do pra-LARPu spadly ty pouliční dětské/mládežnické hry, tak tím by LARP rozhodně vyhrál), ale určitě k ovlivňování oběma směry muselo docházet. Bohužel o žádných rozumných informacích v tomto směru nevím (nejsem odborník), wiki je řadí až jako druhé po RPG (https://en.wikipedia.org/wiki/Live_acti ... aying_game), na druhou stranu re-enactmenty mají velmi dlouhou tradici (https://en.wikipedia.org/wiki/Historical_reenactment) a je dost možné, že ovlivnily ty původní štábní wargames.

[Bifi]

K tým reenactments Wiki píše: "Military displays and mock battles and reenactments first became popular in 17th century England. ... In the nineteenth century, historical reenactments became widespread, reflecting the then intense Romantic interest in the Middle Ages. ... Reenactments of battles became more commonplace in the late 19th century, both in Britain, and also in America."

EDIT: Reenactments sú analyticky dôležité aj z toho pohľadu, že kombinujú taktickú vojenskú simuláciu (aj keď bez modelovania možných alternatív) s hraním rolí. Hranie roly pritom ale nie je nutne 1:1 (jeden účastník = 1 vojak), ale má z pohľadu divákov a ostatných zúčastnených často zástupnú/symbolickú funkciu, kde podobne ako v Chainmail trebárs jeden účastník predstavuje 20 vojakov. (Presná mierka ale nie je pri reenactmente podstatná a účastník zažíva svoju rolu z pozície individuálneho vojaka.)

[Markus]

Living history, dřevárny atd. jsou asi spíš mimoběžné. To podstatné, co přinesl wargaming, rozvinulo to D&D a od toho se odrazila celá scéna později nazývaná "RPG" je (a) mechanické reprezentování aktérů nějakými kodifikovanými ukazateli, (b) vyhodnocovací systém, který na základě těchhle ukazatelů umožňuje vyhodnotit "jakoukoli akci".

Pokud se bavíme o living history nebo reenactmentu, tak je to spíš divadlo, ale ta mechanická vyhodnocovací složka (zřejmě to, co Bifi před chvílí nazval "game") tomu chybí. To platí i pro ty školní simulace, které tuhle složku AFAIK neměly. Je to taky odpověď na Jersonovu často nevyřčenou otázku, a sice "proč RPG hry odvíjejí svůj původ od D&D". A odpověď je, že D&D skutečně jako první představilo světu možnost reprezentovat jednu postavu mechanickými ukazateli a vyhodnocovat její "jakékoli činnosti" (nejen např. útoky).

To byl tak fenomenální objev, že to všem vytřelo zrak, najednou všichni začali hrát D&D a víceméně okamžitě experimentovat s tím, co dalšího se dá touhle metodou simulovat a vyhodnocovat.

Což neznamená, že někdo někde doma nebastlil nějakou hru, která měla podobný koncept mechanického vyhodnocování taky. Ve skutečnosti bastlil - četl jsem minimálně o jedné skupině, která něco takového hrála v Británii (rovněž odvozeno od wargames). Ale D&D jako první vyšlo veřejně, čímž si ukradlo pozornost pro sebe a všechny ostatní experimenty dokonale zašlapalo. Ostatní lidi pak zahodili, na čem pracovali, a přešli na D&D, případně se to svoje pokoušeli nějak nabastlit na D&D.

A stejně tak všichni ti šermíři, divadelníci, hráči školních simulací nebo hráči korespondenčních spisovatelských her naskákali do D&Dčka. Ale jak si nesli postřehy z jiných způsobů zábavy, začalo jim to D&D pod rukama mutovat.

Každopádně to D&D je doopravdy naprosto úhelný bod a je opodstatněné, proč se historie RPG počítá od něj.

EDIT: Ono to skutečně začne dávat lepší smysl, když tomu přestanete říkat "hraní role" a začnete tomu říkat "simulační hry". Hraní role nebylo v 70. letech primárním hnacím prvkem, ale spíš se nabalilo na simulaci.

[York]

Living history, dřevárny atd. jsou asi spíš mimoběžné. To podstatné, co přinesl wargaming, rozvinulo to D&D a od toho se odrazila celá scéna později nazývaná "RPG" je (a) mechanické reprezentování aktérů nějakými kodifikovanými ukazateli, (b) vyhodnocovací systém, který na základě těchhle ukazatelů, umožňuje vyhodnotit "jakoukoli akci".

Nemyslím si. To podstatný jsou pravidla pro boj spojený s ideou, že hráč hraje jednu postavu (někoho jinýho než sebe). Mechanický vyhodnocování jakýkoliv akce je až mnohem pozdější záležitost a pro hraní RPGčka není zásadní.

[Jerson]

Ta hra, kterou mám namysli, byla nějaká westernovka, pistolníci (a možná i indiáni). Každopádně žádné wargame, a mělo se to vyskytovat někdy v roce 1965. Ale to fakt už jen hádám z toho, jak jsem pokaždé na tu stránku kouknul, řekl jsem si "to je dlouhé, přečtu si to příště" a zase jsem na tuhle stránku zapomněl.

A v jiném článku, který jsem tedy přečetl, ale nikam neuložil, taky jeden hráč RPG popisoval, že DnD a Gygax je sice často zmiňovaná historie, ale poněkud překroucená, protože poměrně velká skupina lidí hrála individuální postavy hrdinských příběhů už pár let před tím, než se tahle skupina zkřížila wargamery okolo Gygaxe, přičemž ale Gygaxův stále ještě wargamingový přístup k velkým skupinám okolo menší skupiny hrdinů (ve skutečnosti velitelů) jim moc nevyhovoval.

Takže je dost možné, že prostě historii RPG (obrazně řečeno) napsal člověk, který měl štěstí, že patřil do skupiny wargamerů, které byly v té době větší a rozšířenější, a těch ostatních se na jejich pohled na historii nikdo neptal.

[Rillae]

Ta hra, kterou mám namysli, byla nějaká westernovka, pistolníci (a možná i indiáni). Každopádně žádné wargame, a mělo se to vyskytovat někdy v roce 1965. Ale to fakt už jen hádám z toho, jak jsem pokaždé na tu stránku kouknul, řekl jsem si "to je dlouhé, přečtu si to příště" a zase jsem na tuhle stránku zapomněl.

Jestli myslíš Western Gunfight, tak tě asi zklamu, ten wargaming (přesněji tady skirmishovka) tam je.

[Markus]

Jestli myslíš Western Gunfight, tak tě asi zklamu, ten wargaming (přesněji tady skirmishovka) tam je.

Ha! Tak to je přesně ta britská parta, kterou jsem zmiňoval a nemohl jsem si vzpomenout přesně. Díky!

[Bifi]

Jestli myslíš Western Gunfight, tak tě asi zklamu, ten wargaming (přesněji tady skirmishovka) tam je.

Ha! Tak to je přesně ta britská parta, kterou jsem zmiňoval a nemohl jsem si vzpomenout přesně. Díky!

Z diskusie pod tým článkom:
"(...) there were role-players who wanted "command experience" as different from "battle experience." E.g. there is a difference between organizing a unit as opposed to stabbing an orc through the chest."

Hrať vojenských veliteľov s ich vlastnou osobnosťou (čo bola vo wargamingových kluboch nie úplne zriedkavá vec) je predsalen niečo iné, ako zažívať konflikt z pozície jednotlivca, či už vojaka vo väčšom konflikte (reenactment, niektoré wargames ako Korn's alebo Fight in the Skies, Chainmail), bojaschopného jedinca na úrovni skirmish (bristolský Western Gunfight, ale to je aj mierka party dobrodruhov v dungeone) alebo dokonca civilistu (Braunstein). Jeden z podstatných rozdielov je v agency: vojenský veliteľ nie je kombatant v užšom zmysle. Ale ďalší rozdiel je v tej bezprostrednosti a emocionálnom vplyve akcie na postavu - opäť, vojenský veliteľ nie je kombatant.


EDIT: A vďaka odkazu od Rillae som konečne bol schopný opäť nájsť hru Dynasty, ktorú som podobne ako Jerson stratil z radaru. Tá je podľa mňa veľmi dôležitým medzikrokom spájajúcim Diplomacy a Braunstein (a hovoria o nej aj ľudia z Arnesonovho okruhu, ktorí ju hrávali).

[Jerson]

Jestli myslíš Western Gunfight, tak tě asi zklamu, ten wargaming (přesněji tady skirmishovka) tam je.

To je ten článek, který jsem měl namysli, díky.
A čtu tam o soustředění na individuální charaktery, byť to hráli "wargameři" ve wargamingovém klubu.

Nicméně šlo mi o ilustrací myšlenky, že hraní za jednotlivé charaktery jednotlivými hráči i v situacích mimo boj je přístup, který se neobjevil s vydáním DnD, neno že by jim dokonce byl založen, ale že existoval už předtím v řadě skupin, byť se tito hráči z nedostatku lepších označení považovali za "wargamery". A tenhle proud byl sám o sobě nejspíš o dost starší, jen o něm není moc záznamů, protože to nebylo to pravé hraní s vojáčky.

[Markus]

O tom už jsme se tu bavili, ne? Aktivita "hraní rolí" nebyla ve wargamingu zas tak ojedinělá. Viz třeba celá Diplomacie. Nebo odsud:

Obě komunity taky experimentovaly s různými „hrami“, které můžeme považovat za předchůdce RPG. Wargameři zkoušeli psát reporty z odehraných bitev „v roli“, experimentovali s hrami s rozhodčími, kteří umožňovali „vyhodnotit jakoukoli akci“ (viz Historie RPG 001), nebo zkoušeli takové věci, jako že „zazoomovali“ na měřítko jednotlivých vojáků, těm rozdali konkrétní jména a hodnosti… a potom překvapivě zjišťovali, že hráči si k nim vytvářejí vztah, na základě nahodilých událostí ve hře jim přisuzují charakter a potom se je zdráhají posílat na sebevražedné mise. Mezi literárním fandomem se zase rozvíjely pokusy s kolektivním psaním, kdy několik hráčů psalo texty každý o své postavě, své „tahy“ posílali jednomu ústřednímu organizátorovi, ten všechno spojil dohromady, rozsoudil případné spory mezi vzájemně si odporujícími vyprávěními, napsal jednu výslednou verzi a tu rozeslal zpátky hráčům. hráči poslali další kolo příspěvků a tak dále a tak dále.

D&D nebylo unikátní v tom, že představilo aktivitu "hraní rolí" (což mimochodem neudělalo ), ale že přineslo pravidlový rámec, jak to prakticky pojmout.

(Respektive ta britská westernovka to nejspíš udělala taky, ale zůstala neznámá.)

[Markus]

V poslední době jsem neměl čas pracovat na dalším podrobnějším historickém článku, tak si aspoň do zásoby plním databázi historickými tituly. Většinou je sem nekopíruju, protože často nestojí za řeč, a jestli k nim bude co říct, řeknu to (někdy) v článku. Ale tohle mě zaujalo. Je to krásná ilustrace hlavního trendu 80. let – zatímco v 70. letech byly hry relativně jednoduché, v 80. začnou být čím dál složitější.

V obou případech jde o hry „simulační“, jenomže v 70. letech to byla simulace wargamingová. Jako wargamera vás zajímá simulace nějakého širšího scénáře a delších časových úseků, což se do D&D a pozdějí do RPGček propsalo v takových věcech, jako je sledování logistiky, náhodných setkání, „ekologie“ světa a krajiny, ekonomických systémů atd. Ale RPGčka s wargamingovou mentalitou mají relativně abstrahovanou simulaci na úrovni jednotlivců – jednoduše proto, že když máte ve hře desítky panáčků, nemůžete jít do detailu.

Jenomže jak se hráči koncem 70. letech začali od wargamingu odklánět, respektive přišli úplně noví a wargamingem nepolíbení, RPG hry se míň zajímaly o simulaci okolního světa a širších scénářů a začaly se zajímat o simulaci v zazoomovanějším měřítku. Simulaci konkrétních postav, čím dál detailněji. A tak se množí statistiky, kterými jsou postavy vyjádřené, a proces vyhodnocování jejich akcí je stále detailnější a komplexnější.

Nakladatelství FGU je v tomhle lídr (viz taky článek o Chivalry and Sorcery). Jedna jeho hra z půlky osmdesátek:




Freedom Fighters (1986)

Freedom Fighters je vojensky orientovaná hra, ve které hráči v roli guerillových bojovníků brání Spojené státy před nepřátelskou invazí – ať už jde o mimozemšťany, nebo Sověty, kteří zvítězili ve Studené válce.

Hra je extrémně komplexní a její text se zabývá především pravidly – samotné herní prostředí je ponecháno na Vypavěči. Postavy jsou definované 13 základními vlastnostmi, 10 osobnostními charakteristikami (rovněž numericky vyjádřenými), motivacemi, fóbiemi a dovednostmi. Při tvorbě postavy provede hráč svého hrdinu výběrem z více než deseti kariér, od kterých se odvíjejí získané herní statistiky, dostupné vybavení atd. Soubojový systém je vysoce podrobný, rozdělený na 3 sekundy dlouhá kola, z nichž každé se dále dělí do 10 dílčích fází (deklarace záměru, boj zblízka, pohyb atd...). Používá životy, ale zároveň i zásahové zóny se specifickými účinky. Další pravidla řeší morálku, paniku, přišpendlení atd.

Unikátní je podobně detailní systém sociálních interakcí, který rozlišuje 21 různých typů interakce – od vyhrožování přes vydírání až po lichotky a svádění – a pro každý nabízí lehce odlišný postup vyhodnocení závisející na dovednostech, vlastnostech, osobnostních rysech i základním „postoji“ určeném u každé nehráčské postavy.

Hra vyšla v podobě základní krabice s různými drobnými pomůckami a třemi příručkami (96 stran, 80 stran, 32 stran). Nevyšlo pro ni žádné rozšíření.

[kin]

Ak to tu ešte nebolo: Pekný rozbor o konci sandboxu a produkcii TSR v r. 1982-84 -
http://osrsimulacrum.blogspot.com/2021/ ... i.html?m=1

V skratke, Gygax v Hollywoode obháňal producentov, bral kokaín a podvádzal manželku (a pár rokov nato bol z TSR odejít). Väčšina kvalitného outputu TSR pritom vychádzala z jeho vlastných hier - ale to prestalo. V hernej kultúre sa navyše začal raziť diskurz, že dungeony sú nudné a staromódne a treba niečo nové.* Po satanic panic v r. 1981-82 TSR navyše extrémne narástlo a kormidla sa chytili noví dizajnéri ako Douglas Niles a Zeb Cook, ktorí mali railroadovo-heroickú predstavu o mástrovaní (ak vôbec hrali).

* TSR sa navyše usilovalo zmeniť iniciačný model D&D a otvoriť hru novým konzumentom - Holmes box set vyšiel už v 1977!

[Passingby]

Dovolte, abych vám pověděl o další vykopávce...

Random postřeh dne (týdne?) – obálku k Aftermath Technology (1992) maloval Mark Poole, který ilustroval 90kový MtG (měl takový lehce naivní styl, ale koukám, že se docela vypracoval).