Primery, Principia a jiné instruktážní texty k hraní OSR

[Markus]

V tomhle tématu shromažďujeme odkazy na dokumenty, které hráčům přibližují oldschoolový herní styl a učí je hrát v tomhle duchu. Ale ten nejlepší a nejdůležitější podle mě je:

Principia Apocrypha (2017) (anotace)
Heslovitý dokument tipů psaných v minimalistickém zenovém duchu.
Tady si můžete stáhnout český překlad

Další zajímavé instruktážní příručky
Odkazy vedou na anotaci s podrobnějšími informacemi a odkazem na domovskou stránku.
A Quick Primer for Old School Gaming (2008): Původní dokument od autora Swords & Wizardry, se kterým to všechno začalo.
- Český překlad: Rychlý průvodce oldschoolovým hraním (přeložil York)
- Slovenský překlad: Rýchly sprievodca oldschool hraním
The Role-Playing Game Primer and Old-School Playbook (2014): Obsáhlejší povídání o old schoolu od autora Basic Fantasy RPG.

Články
Markusův úvodní Článek „Co je OSR“ – o vývoji OSR scény a rozdělení na dílčí směry (komplexita vs. minimalismus)

[Markus]

Dobově se většinou vymezujou proti tehdejšímu mainstreamu, což byl Pathfinder a D&D 4e. Doba se změnila, před deseti lety vypadala RPG scéna jinak.

[Rillae]

Dobově se většinou vymezujou proti tehdejšímu mainstreamu, což byl Pathfinder a D&D 4e. Doba se změnila, před deseti lety vypadala RPG scéna jinak.

D&D 3e jsi chtěl říct, že jo?

[Markus]

Ne, chtěl jsem to říct, jak jsem to řekl, ale jsem evidentně posunutej o pár let – Pathfinder a D&D4e by jako mainstream platilo tak pro rok 2010, ale koukám, že zrovna Quick Primer vyšel už 2008. Tam to skutečně bude 3.5e.

EDIT: Nicméně máš pravdu, že OSR vznikalo hlavně v reakci na 3e/3.5e. Díky za opravu.

[Rillae]

a ještě před primerem už vyšly první retroklony, OSRIC, Labyrinth Lord, Basic Fantasy. A v tu dobu už tu OSR jako hnutí nebo filozofie pár let bylo

[York]

Jo, tohle jsem víceméně myslel. S tím, že ve mně (a očividně nejsem sám) ty oldschool manifesty ten pocit sdělení „a v žádné jiné hře ho nenajdete“ vyvolávají taky, což je asi daný tím, že se vymezují proti nějakým (v té době) novějším proudům a tendencím, které kolem sebe lidi co začínali OSR viděli.

Zrovna primer to zjevně vysvětluje primárně hráčům 3. edice a ukazuje, co je v oldschoolu jinak, než jsou zvyklí.

[Jerson]

A ty prohlášení o živých, hlubokých, realistických a logicky uspořádaných a fungujících světech a neomezených možnostech, sice zní krásně (viz třeba Principia), ale jak toho dosáhnout s mentální kapacitou, kterou má i ten nejlepší GM prostě omezenou (takže vždycky balancuje na hraně iluzionismu a railroadu), se z nich už nedozvíme.

Podobná prohlášení jsem slyšel od řady PJjů za posledních 25 let, a jsem si jist, že je to směsice zbožného přání a sebeklamu, podobně jako "Můj svět je zóny, a i kdyby se do něj hráči vůbec nezapojili, tak se bude nějak rozvíjet sám."
Přitom je to jen vymezování vůči hráčům a jejich světům, kteří na podobné aspirace úplně kašlou.

[Markus]

Mám dojem, že teď mluvíte jeden o voze a druhý o koze.

Passingby a Jerson si IMHO představují takový ten typický dračákovský worldbuilding, kdy PJ tvrdí, že má hluboce propracovaný svět s bohatou historií a mezi sezeními si hraje několikahodinový simulační solitaire, kdy posouvá svoje metaploty na pozadí a řeší, co dělají všichni z jeho desítek GM PC.

Oldschoolový přístup ke světu je přitom v defaultu přesně opačný – svět je jen lehce nastíněný, prokresluje se až hrou, GM nemá žádné hloubkové popisy věcí, které se netýkají hráčů, a rozhodně nemá mít žádné své GM PC a metaploty netýkající se hry, které bude někde na pozadí posouvat. Žádný simulační solitaire mezi sezeními.

Bifi mluví – co můžu soudit – o něčem dost jiném, a sice o způsobu vedení a vyhodnocování hry u herního stolu. Když hráči někam přijdou a začnou tam něco dělat, jak má GM reagovat, co má popsat, jak to má rozhodnout? (Případně co si má na to sezení připravit? Co na tom místě vůbec bude?) A tady je oldschoolová poučka: „simulačně, podle logiky světa“. Na tom místě to vypadá tak, jak by to v daném světě bylo logické, a prostředí reaguje na hráče tak, jak to z logiky světa dává smysl. Tahle simulační mentalita může být v rozporu s jinými způsoby vedení hry, které hlásají třeba věci jako „když mají hráči úspěch/iniciativu, můžou si sami popsat, co tam bude“, případně „GM by měl herní situace posuzovat hlavně tak, jak je to dramaticky vhodné pro děj“ nebo „pokud jsou hráči zrovna oslabení, tak je budu šetřit“.

Jinými slovy, k oldschoolovým principům se – ano – řadí to, že si svět žije vlastním životem a řídí se vlastní logikou. Oldschool je hraní se simulační mentalitou. To ale neznamená, že mám někde doma mezi sezeními provádět složité simulace. Jedno neimplikuje druhé.

[Aegnor]

.

[Markus]

Nebo jsi prostě old school. All the power to you!

[Aegnor]

.

[Markus]

To je furt ten samý problém dokola: tady se popisujou nějaké principy ze 70. let. Nemělo by tě překvapovat, že se objeví i v pozdějších hrách. Unikátní na oldschoolu/OSR nejsou ty jednotlivé principy, ale až jejich kombinace.

[Quentin]

Proč je součástí OSR principů defaultní a naprosto nejlogičtější přístup k věci ("Svět jenom lehce načrtni, detaily a konkrétní místa řeš až v okamžiku, kdy je to důležité")?
Stejně jako u "pracuj s fikcí, neřeš všechno jenom mechanicky" mi přijde, že si OSR přisvovuje naprosto logické a základní nastavení hraní.

Asi jsem příliš omezený. Svojí bublinou.

OSR se definovalo mezi 2000-2010, ne?
To je doba 3,5e, Fate, storygames, railroadů a v extrému 4e skill challenges.
Tam potom to vymezení na práci s fikcí dává smysl.

Tak pokud jsou BitD, JaD a V5 Oldschool hry ...

BitD je o deset let později inspirované PbtA a informovaná hraním oldschool her (Harper je fanoušek třeba Into the Odd). 5e (ze které vychází JaD) se taky explicitně hlásila k OSR vlivu, dokonce jako konzultanty najímali lidi z OSR blogosféry, jestli se nepletu.

[Jarilo]

1. Otvorenosť, t.j. že hru môžeš viesť kamkoľvek a systém to (so zapojením vhodných subsystémov) v pohode unesie. Že nemáš vymedzenú mierku a rozsah (scope), ale kľudne môžeš začať veliť pirátskej flotile - a naozaj odohrať útok na prístavnú pevnosť miestodržiteľa so strategicky a takticky významnými rozhodnutiami. Alebo založiť obchodné impérium. Stať sa starostom v nejakej vesnici. Prevziať kontrolu nad náboženským kultom. Zároveň nikdy nevieš, kde sa hra zaujímavým spôsobom prehĺbi - od interakcie s náhodným NPC na trhu až po dynastickú politiku.

2. "Objektívnosť" prostredia. Prostredie neslúži len ako kulisa konania protagonistov. Má svoje zákonitosti, hmatateľne "je". GM ho ideálne len simuluje, pričom sa neriadi logikou "čo by som teraz pred postavy predhodil" alebo "akú scénu by to chcelo".....

3. Modulárnosť a otvorenosť "bastleniu". To súvisí s bodom 1 a je jeho predpokladom.

4. Jednoduchá sada základných stavebných prvkov settingu. A teda aj intuitívna zrozumiteľnosť, ale zároveň priestor pre vznik emergencie. Orientácia na rast a prepletanie vetiev do šírky namiesto diferenciácie jednotlivých prvkov dovnútra. Teda vlastne aj nejaká "organickosť".

5. Priestor dýchať. Toto si na hrách začínam ceniť viac a viac. Old schoolové hranie nemusí byť sústredené a "výkonové", ale je v pohode, ak sa zvoľní, ak je odľahčené, ak je priestor pre pikareskné sidequesty a momentálne záujmy hráčov. To predpokladá istú úroveň dôvery a záväzku, dlhodobé pravidelné hranie.

6. Dôraz na interakciu s fikciou. Ako Markus píše, nutnosť pristupovať k prekážkam "out of the box" - či už človek používa pevné deskovkové vyhodnocovacie procedúry alebo nie.

U těch Bifiho bodů - 1ku podle mě ale v pohodě zvládnu třeba ve FATE, že jo?

A 2ky chápu, že tomuhle asi explicitně nejde FATE naproti, ale zase je to o nějaké dohodě před hrou.

4 - jsou ty základní stavební prvky settingu fakt tak provázány se systémem, co OSR scifi hry? Nebo jen chápu ten bifiho bod špatně?

Bifi mluví – co můžu soudit – o něčem dost jiném, a sice o způsobu vedení a vyhodnocování hry u herního stolu. Když hráči někam přijdou a začnou tam něco dělat, jak má GM reagovat, co má popsat, jak to má rozhodnout? (Případně co si má na to sezení připravit? Co na tom místě vůbec bude?) A tady je oldschoolová poučka: „simulačně, podle logiky světa“. Na tom místě to vypadá tak, jak by to v daném světě bylo logické, a prostředí reaguje na hráče tak, jak to z logiky světa dává smysl. Tahle simulační mentalita může být v rozporu s jinými způsoby vedení hry, které hlásají třeba věci jako „když mají hráči úspěch/iniciativu, můžou si sami popsat, co tam bude“, případně „GM by měl herní situace posuzovat hlavně tak, jak je to dramaticky vhodné pro děj“ nebo „pokud jsou hráči zrovna oslabení, tak je budu šetřit“.

Tady u mnou zvýrazněných bodů bych opět řekl, že to třeba v případě FATE je o domluvě předem. Podle mě nic nebrání tomu, aby hráči měli možnost při úspěchu/iniciativě popsat co tam bude v kontextu pravidel a zásad toho světa, ve kterém se hraje. Tak jak se píše tady v tématu jinde, že jde o broad strokes a ne detailní popisy, spíše nějaké charakteristiky a definovanou logiku světa, tak když se toho hráči drží, ve vnášení vlastních prvků nevidím problém.

Možná je ten můj příspěvek úplně mimo, já se nestavím na žádnou stranu, nevymezuji se, jen mě u bifiho a markuse zaujaly některé ty pasáže a přišlo mi, že toho přece mohu dosáhnout i třeba v tom FATE. Je to asi celé způsobené tím, že aktuálně mám potřeby řešit jen co nejjednuší systémy, cítím lehčí odpor vůči C&L atd., ale zároveň se mi řada myšlenek oldschoolu líbí a přitahuje mě.

edity: překlepy

[Markus]

Ano, můžeš to dělat i ve Fate. Proč bys nemohl? Nikdo neříká, že nemůžeš. Fate je ve skutečnosti celkem tradiční hra, resp. dá se tak hrát. (Myšleno Fate 2.0, ten nový neznám.)

EDIT: Pro upřesnění: jen se snažím upozorňovat na to, že když někdo někde formuluje nějaké principy „svého stylu“, tak to přece není výlučné a neříká to, že ty samé principy nenajdete nikde nikde. Nenajdete je v téhle kombinaci, ale klidně si z nich vyzobejte to, co vás zaujme, a hrajte to v něčem jiném.

[Jarilo]

Jo já ani netvrdím, že někdo říká, že nemůžu, spíš jsem se tak nahlas zamyslel a chtěl si ověřit, zda to dává smysl.

Dalo by se tedy říct, že OS/OSR má k FATE mnohem blíže, než právě k ADnD, DnD3/3.5E - jak jsem psal, ty bifim nebo Tebou popsané věci můžeš v pohodě dělat ve FATE, ale FATE i OSR hry k tomu dochází trošku jinou cestou, s využitím jiných principů? U FATE je to asi víc o "disciplíně" a domluvě, zatímco tak, jak to tu čtu, ty OSR hry to mají v sobě - v pravidlech - zakomponované víc?