Primery, Principia a jiné instruktážní texty k hraní OSR

[Markus]

V tomhle tématu shromažďujeme odkazy na dokumenty, které hráčům přibližují oldschoolový herní styl a učí je hrát v tomhle duchu. Ale ten nejlepší a nejdůležitější podle mě je:

Principia Apocrypha (2017) (anotace)
Heslovitý dokument tipů psaných v minimalistickém zenovém duchu.
Tady si můžete stáhnout český překlad

Další zajímavé instruktážní příručky
Odkazy vedou na anotaci s podrobnějšími informacemi a odkazem na domovskou stránku.
A Quick Primer for Old School Gaming (2008): Původní dokument od autora Swords & Wizardry, se kterým to všechno začalo.
- Český překlad: Rychlý průvodce oldschoolovým hraním (přeložil York)
- Slovenský překlad: Rýchly sprievodca oldschool hraním
The Role-Playing Game Primer and Old-School Playbook (2014): Obsáhlejší povídání o old schoolu od autora Basic Fantasy RPG.

Články
Markusův úvodní Článek „Co je OSR“ – o vývoji OSR scény a rozdělení na dílčí směry (komplexita vs. minimalismus)

[York]

Ty příklady nejsou moc dobrý, s tím souhlasím.

[MarkyParky]

EDIT: Opravdu TLDR: V zásadě chci říct, že Primer tě sice naučí dělat old school, ale nudně.

This^

[Markus]

Já mu teda nechci křivdit, Primer není špatnej, ale je určený k tomu, abyste ho četli spolu s pravidly S&S a s připravenými moduly. Vezmeš pravidla S&D, vezmeš modul, vezmeš Primer a dáš to dohromady - pak to funguje. Sám o sobě ten Primer nestačí, nedá se chápat jako obecná instruktáž k tvorbě hry.

Ostatně ono obecně platí, že OSR se člověk naučí hlavně z dobrých modulů.

[York]

Ok, co teda dělá oldschool zábavnej? Primer mám pořád otevřenej, takže můžu zkontrolovat, jestli to v něm je.

[Markus]

Za mě především:
- Připravené otevřené (open-ended) prostředí nabízející dost prostoru k průzkumu
- Pestrost výzev a nebezpečí
- Důraz na akci a dobrodružství
- Vysoká obtížnost a důraz na risk/reward
- „Řešení není na tvém deníku“ – tj. hráči musí interagovat přímo s fikcí, nestačí jen s mechanikami

Ten poslední bod Primer rozebírá dostatečně, ty předchozí IMHO ne.

[Bifi]

Ok, co teda dělá oldschool zábavnej?

1. Otvorenosť, t.j. že hru môžeš viesť kamkoľvek a systém to (so zapojením vhodných subsystémov) v pohode unesie. Že nemáš vymedzenú mierku a rozsah (scope), ale kľudne môžeš začať veliť pirátskej flotile - a naozaj odohrať útok na prístavnú pevnosť miestodržiteľa so strategicky a takticky významnými rozhodnutiami. Alebo založiť obchodné impérium. Stať sa starostom v nejakej vesnici. Prevziať kontrolu nad náboženským kultom. Zároveň nikdy nevieš, kde sa hra zaujímavým spôsobom prehĺbi - od interakcie s náhodným NPC na trhu až po dynastickú politiku.

2. "Objektívnosť" prostredia. Prostredie neslúži len ako kulisa konania protagonistov. Má svoje zákonitosti, hmatateľne "je". GM ho ideálne len simuluje, pričom sa neriadi logikou "čo by som teraz pred postavy predhodil" alebo "akú scénu by to chcelo". Hráči ho prostredníctvom svojich postáv odhaľujú a navždy v ňom svojimi rozhodnutiami nechávajú brázdu. Inými slovami ide vždy o viac než len o tvoju postavu. S tým súvisí aj možnosť "rozvoja" a hmatateľnosť úspechu spomínaná v bode 1 - downtime, budovanie základne, zodpovednosť za komunitu, vyčistenie oblasti od príšer a pod.

3. Modulárnosť a otvorenosť "bastleniu". To súvisí s bodom 1 a je jeho predpokladom.

4. Jednoduchá sada základných stavebných prvkov settingu. A teda aj intuitívna zrozumiteľnosť, ale zároveň priestor pre vznik emergencie. Orientácia na rast a prepletanie vetiev do šírky namiesto diferenciácie jednotlivých prvkov dovnútra. Teda vlastne aj nejaká "organickosť".

5. Priestor dýchať. Toto si na hrách začínam ceniť viac a viac. Old schoolové hranie nemusí byť sústredené a "výkonové", ale je v pohode, ak sa zvoľní, ak je odľahčené, ak je priestor pre pikareskné sidequesty a momentálne záujmy hráčov. To predpokladá istú úroveň dôvery a záväzku, dlhodobé pravidelné hranie.

6. Dôraz na interakciu s fikciou. Ako Markus píše, nutnosť pristupovať k prekážkam "out of the box" - či už človek používa pevné deskovkové vyhodnocovacie procedúry alebo nie.

[Quentin]

Random semi-OT
S tím objektivním prostředím se hlásím k McDowallovi.

On the other, one of the first two ideals of what would become Into the Odd were:

• An impartial GM. The GM uses the rules provided to challenge the characters and does not alter the situation to aid or hinder them.
• Adventure Module compatibility. The game assumes the GM is using a pre-planned environment and hazards, whether their own or by another writer.

So this is all very messy at the moment, but I feel like it's starting to form a shape.

• Prep can be in broad strokes.
• Details can be improvised, but must honour the essence of those strokes.
• If something must be created at the table from nothing, let the dice be the oracle.

Zejména ta druhá citace. Na hru jdeš s objektivním prostředím, improvizuješ v duchu té přípravy, a když musíš improvizovat něco vyloženě mimo rozsah přípravy, tak to děláš náhodně (dodal bych: Za pomoci hráčů), aby to zůstalo nestranné.

[Rillae]

Ok, co teda dělá oldschool zábavnej? Primer mám pořád otevřenej, takže můžu zkontrolovat, jestli to v něm je.

k tomu co psal Markus za sebe přidám:
-důraz na roleplaying a ne na rollplaying (třeba u Pathfinderu jsem až moc často viděla snahy o nejoptimálnější build a snahy o dosažení stavu, kdy házíš už jenom pro to, abys viděl jestli máš nebo nemáš crit success/fail... to se ti u oldschoolu nestane)
-vysoká replaybilita, a zkoušení pokaždý jinýho přístupu (ty orky v támhletý místnosti můžu jednou vymlátit, jindy ukecat, potřetí odlákat, při čtvrtý hře zas uplatit... jo, můžeš říct, že to jde v 3.x, PF, 5e taky, a máš pravdu, ale upřímně, koho to napadne? mindset většiny hráčů modernějších inkarnací DnD je nastavenej na vyrovnanej encouter, na to, že všechno na co narazej můžou umlátit. U old schoolu zapomeň na nějakou takovou férovost, a zapomeň že ti hra bude předem míru nebezpečí signalizovat, kdy bojovat a kdy radši utíct se učíš hrou)
-light pravidla a s tím související vysoká freeformovost
-combat as war
-player's skill a GM's skill

[Aegnor]

.

[Passingby]

Eerie_Baatezu kamsi zmizel, takže tu je nouze o kvalitní obsah...

giphy.gif

slow-down-buddy-34036.gif

I když posledně to bylo OSR, ne oldschool...

[York]

Za mě především:
- Připravené otevřené (open-ended) prostředí nabízející dost prostoru k průzkumu

To tam asi explicitně řečeno není, ale je tam "Step 4: Decide on an adventure to run."

- Pestrost výzev a nebezpečí

Skoro:

"Make it fast, make it colorful, and make it full of decisions for the players."

- Důraz na akci a dobrodružství

Dost se tam mluví o boji a o exploration, takže skoro.

- Vysoká obtížnost a důraz na risk/reward

"Know when to run."
"Forget “Game Balance.”"
"3) Don’t assume you can defeat any monster you encounter."

edit: O risk/reward se tam ale afaik nemluví.

- „Řešení není na tvém deníku“ – tj. hráči musí interagovat přímo s fikcí, nestačí jen s mechanikami

O tomhle je celá kapitola "Second Zen Moment: Player Skill, not Character Abilities".

Ten poslední bod Primer rozebírá dostatečně

Ok


Napsali jste toho nějak hodně, všechno to komentovat nebudu. Primer samozřejmě o oldschoolu neříká všechno, co se o něm říct dá, ale i tak je toho v něm víc, než si možná pamatujete.

Pro mě byl zásadní hlavně jako první informace o tom, že to, jak si pamatuju hraní Dračáku v devadesátkách, se nápadně podobá tomu, jak se hrávalo oDnD, a tedy že existujou zdroje, se kterejma se tyhle zkušenosti daj konfrontovat a něco si z toho vzít.

[Markus]

Yorku, tady nejde jen o to, jestli je někde něco pár slovy zmíněno, ale hlavně jakým způsobem to to předává jaké informace celkově - nevýrazné zmínky nebo nepodařená vysvětlení snadno zapadnou nebo nevyzní, přestože technicky vzato “tam jsou”. Ale já ten Primer nehejtuju, považuju ho za ucházející, průměrný text, jehož prectenim rozhodně nic neztratíš. Od hejtování jsou ti jiní

[Passingby]

Jinak k tomu, co psal Aegnor...

Dost těch věcí, kterými oldschool i OSR sami sebe definují vychází z hraní v dlouhých kampaních (a ideálně s aspoň jedním sezením týdně), a ty manifesty to i podle mně prezentují tak, jakoby oldschool/OSR byly ty jediný herní styly, který tak fungujou. Ale přitom se v dlouhodobých kampaních asi běžně hrávalo a hraje třeba VtM, Star Wars D6, Traveller, BitD a kotel dalších věcí... Kdoví, čím to je, třeba tím, že se ty herní skupiny s DnDčkařema moc neprolínaly (?) - a lidi z těch skupin pak nechápou, proti čemu se ten oldschool/OSR vlastně vymezujou, když oni tak hrajou normálně.

A ty prohlášení o živých, hlubokých, realistických a logicky uspořádaných a fungujících světech a neomezených možnostech, sice zní krásně (viz třeba Principia), ale jak toho dosáhnout s mentální kapacitou, kterou má i ten nejlepší GM prostě omezenou (takže vždycky balancuje na hraně iluzionismu a railroadu), se z nich už nedozvíme. To samo o sobě by asi bylo zajímavý téma (spolu s tím, jak předávat hloubku settingu a kde jsou hranice toho, kdy ještě ke hře přispívá a kdy už ji naopak narušuje), ale něco mi říká, že to asi nemá moc smysl řešit teoreticky...

[Markus]

Passingby: Nevím, kde došlo ke zmatení, ale já jsem nikde žádné tvrzení „jenom old school má dlouhé kampaně a nikdo jiný ne“ neviděl.

To je obecně problém mnoha reakcí na to, když někdo někde formuluje nějaké principy old schoolu (nebo jakéhokoli herního stylu). Někdo řekne „old school dodržuje princip XYZ“ a někdo to čte, jako by u toho bylo dodáno ještě „a v žádné jiné hře ho nenajdete“. Což tam jednak napsáno není a jednak je to chronologický nesmysl. Pokud se old school vrací stylově do 70. let, tak je naopak logické, že všechny ty principy najdete v pozdějších hrách, prostě protože všechny pozdější hry nějakým způsobem navazují na staré D&Dčko a něco z něj přebírají, něco ne. Že se ty samé principy objeví jinde, není žádné překvapení ani skandál – je to samozřejmost, v zásadě to nestojí za řeč.

Old school jako herní styl je (a) specifická kombinace principů, které v téhle kombinaci jinde nenajdete, (b) připomenutí některých principů, které možná zapadaly časem a pamětníci je třeba někde vzadu hlavě mají, ale mladší hráči třeba ne. Možná vám všechny přijdou tak samozřejmé, že na nich nevidíte nic zvláštního – tím pádem kudos vašim znalostem. Pro mě byl kdysi velice objevný i ten pitomý Primer, když mi vysvětlil, jak „vyhodnocovat věci pomocí popisu, ne pomocí mechanik“.

[Passingby]

To je obecně problém mnoha reakcí na to, když někdo někde formuluje nějaké principy old schoolu (nebo jakéhokoli herního stylu). Někdo řekne „old school dodržuje princip XYZ“ a někdo to čte, jako by u toho bylo dodáno ještě „a v žádné jiné hře ho nenajdete“.

Jo, tohle jsem víceméně myslel. S tím, že ve mně (a očividně nejsem sám) ty oldschool manifesty ten pocit sdělení „a v žádné jiné hře ho nenajdete“ vyvolávají taky, což je asi daný tím, že se vymezují proti nějakým (v té době) novějším proudům a tendencím, které kolem sebe lidi co začínali OSR viděli.