Hry z řady World of Darkness / Chronicles of Darkness

[Markus]

World of Darkness – hry ze „Světa temnoty“, které vykreslují hororovou alternativu naší reality, obývanou upíry, vlkodlaky, mágy, mumiemi a jiným nadpřirozenem. V 90. letech je jednalo o jednoho z nejslavnějších a nejdominantnějších aktérů RPG scény, po přelomu tisíciletí sláva téhle herní linie uvadá, její vydavatel krachuje, licence mění majitele... ale Svět temnoty nikdy tak docela nezanikl a někdo v něm pořád pokračuje.

Her z prostředí World of Darkness vyšlo hodně (určitě přes dvacet) a ještě víc je jejich rozšíření. Obecně se hry dělí do dvou hlavních řad:

1. řada: Původní nebo taky „starý“ World of Darkness (viz seznam anotací) – linie, kterou to v 90. letech začalo. V roce 2004 ji vydavatel White Wolf ukončil Apokalypsou a provedl reset v podobě další řady (viz níže). Ještě později ji jiný vydavatel Onyx Path obnovil v rámci tzv. „20th Anniversary Editions“. V roce 2015 zakoupilo práva na původní řadu nakladatelství Paradox Interactive a obnovilo ji „pátými edicemi“ her.

Nejnovější, „páté“ edice „starého“ WoD jsou:
Vampire: The Masquerate (5e) (2018). Existuje český překlad startovní sady
Hunter: The Reckoning (5e) (2022)
Werewolf: The Apocalypse (5e) (2023)

2. řada: Chronicles of Darkness, dříve nazývané „nový“ World of Darkness (viz seznam anotací) – linie vycházející po přelomu tisíciletí jako nástupce té předchozí. Začala pod vydavatelem White Wolf, později přešla pod vydavatele Onyx Path a pod ním funguje do dneška.

Existuje taky...
GURPS World of Darkness


Další odkazy

Stručná historie her World of Darkness, sepsal Markus
Na RPG fóru bývala samostatná sekce World of Darkness, která byla v roce 2015 archivována. Stále v ní však můžete najít spoustu zajímavých informací.

[sirien]

no, spíš naopak mi přijde že místy pitváš podrobnosti co sou sice známý a možná na pohled výrazný (typu přesný popis házení i s botchema), ale v důsledku vcelku nedůležitý, zatímco míjíš nějaké high-level věci (typu obecného sdělení že ten systém je navzdory názvu dost crunch-heavy - nebo na jiné téma třeba dobový odstup že mechaniky které se dneska zdají skoro neobratné typu blood pool byly ve své době revoluční). Přijde mi že by to šlo naopak zkrátit, ale napsat víc on-point k věcem co jsou pro tu hru fakt stěžejní, zejména z dnešního pohledu do zpětnýho zrcátka.

Also u položky jako je původní oWoD která nebude zajímat nějakého newba (jako nevim, DnD 5e, JaD, DrD2, AWčko...) bych se vůbec nebál jít ve zkratkách typu "je to skill-based d10 dicepool s dílčím expením" nahradí několik řádků tvýho textu, ale pro 99% všech kdo se reálně začtou do týhle databázový položky to je naprosto dostačující vyjádření.

[Markus]

Jo, dobrej postřeh. To možná udělám a podrobnější vysvětlení nechám do anotace systému Storyteller. Ale WIP, propracuju se k tomu.

[York]

Víceméně +1 k Sirienovi. Za mě bylo taky hodně revoluční, že bylo provázaný hodnocení disciplín s popisem, co každá tečka hráči umožňuje (na rozdíl od přístupu, kde hodnocení schopnosti nebo dovednosti dává jen abstraktní bonus k hodu).

[sirien]

Tak to je dost otázka jestli chceš aby ten text byl jako anotace co představuje tu hru někomu kdo jí úplně nezná a chce si jen zjistit jakej je např. rozdíl mezi oWoD a nWoD nebo o čem to vlastně oWoD byl... nebo jestli chceš aby to byl sice stručnej ale kompletní overview toho čím vším byl ten systém historicky významnej. Protože upřímně, v tom druhym případě ty texty prostě budou dlouhý - a dost oslavný, protože WoD jakkoliv dneska působí outdated byla naprosto zlomová série v tolika rovinách že si je ani z hlavy ihned všechny nevybavim. Osobně mi ten první přístup přijde pro RPG D smysluplnější, na to druhý si můžeš udělat nějaký retro-review pokud chceš, ale v zásadě to je asi o tom co preferuje M

[Markus]

Anotace je krátký encyklopedický záznam/článek na téma „Co je tahle hra zač?“ Představuju si, že to čtou lidi zhruba odpovídající průměrnému návštěvníku fóra, kteří se vyznají v RPG dost na to, aby chápali základní pojmy, ale o téhle konkrétní hře třeba nevědí vůbec nic a chtějí si o ní udělat představu.

U těchhle významných her se teď snažím psát anotace podrobnější, které popíšou různé stránky od settingu přes pravidla až po historický význam a zmapování vlivů (co ke hře vedlo a co sama ovlivnila). Otázka, čím byla hra inovativní nebo významná, je důležitou částí anotace, ale jen dílčí částí. Stejně tak potřebuju popsat i pravidla.

Navíc chci, aby to bylo konkrétní. Nestačí mi napsat např. „Hra má pravidla pro vyjádření upírské existence.“ To bych napsal k nějakému obskurnímu titulu, se kterým nechci ztrácet čas a celý ho odmávnu dvěma odstavci. Ale zrovna u výrazných her jako Vampire chci jít do konkrétností, věnovat jim víc prostoru a neříct jenom, že hra modeluje upíry, ale taky jak přesně je modeluje.

Je to samozřejmě cvičení v žonglování mezi prioritami – je nutné vybrat, co je podstatné, co ještě zmínit a co už ne, jak ty informace řadit, jakým je doprovodit komentářem (u upírů třeba píšu „S důrazem na volné vyprávění ale poněkud nekoresponduje relativně tradiční systém s přehršlí číselných ukazatelů, komplexním bojem a podrobně definovanými schopnostmi.“). Nerad bych, aby se anotace stala suchým výčtem všeho, co v té hře je, protože to by jí ve výsledku udělalo nepřehlednou a neužitečnou, až nečitelnou. Vyžaduje to nějaké editorské posouzení.

No a po tolika slovech...

Tady je anotace systému Storyteller. Sepsání anotace jeho „standardní“ podoby mi umožní umazat některé podrobnosti z anotací jednotlivých her, což je pomůže trochu provzdušnit. (Ještě jsem to neudělal.) Prosím o kontrolu.

Storyteller je systém poprvé představený ve hře Vampire: The Masquerade (1991) a posléze používaný herní rodinou World of Darkness i některými dalšími hrami vydavatelství White Wolf. V jádru jde o dovednostní systém, ve kterém jsou postavy obvykle vyjádřené sadou devíti základních vlastností (rozdělených po třech na fyzické, sociální a duševní) a širší sadou dovedností. Při tvorbě postavy si mezi ně hráči rozdělí body a určí tak jejich hodnoty, obvykle na škále až do pěti „teček“, přičemž u každého stupně bývá uvedeno, co zhruba postava dokáže. V závislosti na konkrétní hře pak postavy mívají i další, podobné číselné údaje vyjadřující například jejich zdroje, nadpřirozené schopnosti nebo další aspekty jejich lidství, upírství, vlkodlactví… V rámci hry získávají hráči zkušenostní body, za které si nakupují další „tečky“ v různých údajích.

Ústřední vyhodnocovací mechanika pracuje s hody poolem desetistěnných kostek. Hráč sečte příslušné údaje (obvykle jednu vlastnost a jednu dovednost) a hodí tolika kostkami proti cílovému číslu (např. 7). Každá kostka, na které padne tolik nebo víc, se počítá jako úspěch. Přesný způsob určování obtížnosti se liší v závislosti na konkrétní hře.

V původní formě systému, používané hrami z klasické řady World of Darkness, určuje obtížnost vypravěč, přičemž výchozí bývá 6. Ke zdárné akci stačí jeden úspěch proti tomuto cílovému číslu, dodatečné úspěchy zlepšují výsledek, každá hozená jednička naopak jeden úspěch zruší. Jednou z výtek k tomuto systému ale bývá, že kvůli proměnlivému počtu kostek a pohyblivé cílové hodnotě je velice těžké odhadnout šanci na úspěch.
Revidovaná podoba systému, zavedená hrou Trinity (1997), fixuje cílové číslo na hodnotě 7. Náročnější akce pak vyžadují víc než jeden úspěch. Stejný model používá i Exalted (2001), navíc s tou změnou, že hozené desítky se obvykle počítají jako úspěchy dva.
Často se používá metaherní měna „bodů vůle“, jejichž utrácením můžou hráči výsledek vylepšovat nebo aktivovat různé drobné výhody. Boj používá stejné základní principy, ale s různou implementací – v klasických verzích útočník nejdřív hází na útok a následně při úspěchu samostatně na zranění, přičemž obránce hází další hod na jeho utlumení. V pozdějších verzích se implementace lehce liší, např. tlumení zranění je vyjádřené pevnou hodnotou nebo je celý tento proces zjednodušen do jednoho oponovaného hodu. Zranění je vyjádřené stupňujícím se ukazatelem, jehož vyšší stupně dávají postavě čím dál horší postihy.

Na tomhle základu pak jednotlivé hry stavějí další subsystémy pro zvolený žánr a téma. Například upíři mají nadpřirozené schopnosti zvané „disciplíny“ a sledují svůj ukazatel krve, vlkodlaci mají nadpřirozené „dary“ a můžou propadnout běsnění, mágové investují body do znalosti různých magických škol apod.

Celkovou revizí tohoto enginu je systém Storytelling, používaný hrami z rodiny Chronicles of Darkness.

[Markus]

Stávám se odborníkem na World of Darkness, jímž jsem nikdy nechtěl být.



Wraith: The Oblivion (1e, 2e) (1994)

Wraith: The Oblivion je urban fantasy hra odehrávající se ve Světě temnoty, dekadentnější a násilnější alternativě pozemských devadesátých let. Jde v pořadí už o čtvrtý titul z herní řady World of Darkness, zahájené úspěšným Vampire: The Masquerade (1991). V této hře hráči ztvárňují lidi, kteří zemřeli, ale kvůli silným emocím a nedokončeným záležitostem setrvávají v podobě duchů. Snaží se chránit to, na čem jim stále záleží, uzavřít nedořešené záležitosti a zároveň přežít politiku i nástrahy posmrtného světa – především odolat ničivé síle Zapomnění (titulní „Oblivion“). Některým z nich se podaří dosáhnout „transcendence“, stavu, kdy konečně přijmou smrt a posunou se „dál“.

Jako ostatní tituly z herní řady World of Darkness klade hra důraz na příběh, silná témata a složité reálie fiktivního světa. Duchové se pohybují ve „Stínových zemích“, odkud vidí do potemnělého odrazu světa živých, ale nemůžou s ním reagovat bez použití speciálních schopností. Hlouběji ve světě zesnulých se nacházejí i stabilnější ostrůvky „reality“, včetně měst a říší. V záhrobí působí různé skupiny a organizace, například „legie“, jejichž příslušníci se dělí hlavně podle příčiny smrti, tajné a zapovězené kouzlící „cechy“ vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi a nepřátelští duchové. Společnosti duchů vévodí autoritářská „Hierarchie“, které vzdorují všelijací odpadlíci a náboženští kacíři. Noví duchové můžou být snadno zotročeni – duše zesnulých totiž slouží jako surovina ke tvorbě zbraní, nástrojů, budov nebo třeba mincí. Aby hráčské postavy vůbec přežily, musejí se semknout do úzce spolupracujícího „kruhu“.

Pravidla opět používají engine Storyteller. Jde o tradiční dovednostní systém, ve kterém si hráči rozdělí počáteční body mezi sadu devíti základních vlastností a na ně navázané dovednosti. Při většině akcí hráč sečte příslušnou vlastnost a dovednost, vezme tolik desetistěnných kostek a hodí. Vypravěč určí obtížnost a každá kostka, na které padne tolik nebo víc, se počítá jako úspěch. Podstatu duchů a jejich vazby na svět živých navíc vyjadřují „vášně“ a „pouta“. Vášně jsou emoční cíle, například ochrana konkrétní osoby nebo pomsta, jejichž naplňování ve hře generuje emoční energii „Pathos“, za kterou se duchové udržují při neživotě a taky aktivují nadpřirozené schopnosti „Arcanoi“. Pouta jsou konkrétní lidé, místa nebo předměty ze života před smrtí. Ztráta těchto vazeb je nebezpečná, zato jejich dobrovolné řešení a uzavírání vede k transcendenci.

Nejvýraznější mechanikou je role „stínu“. Každý duch má totiž i svoji sebedestruktivní stránku, která se ho snaží stáhnout do Zapomnění. Takový stín má vlastní cíle, schopnosti i „temné vášně“ a ve hře ho standardně ztvárňuje jiný hráč než ten, který ovládá dotyčnou postavu. Každý hráč tak ve výsledku hraje za dvě entity – za svoji postavu a za stín některé jiné. Stín může našeptávat rady, zneužívat slabiny postavy a svádět ji nabízením dodatečných „kostek stínu“, které můžou výrazně pomoct, ale vedou k postupnému hromadění „úzkosti“, což může vyústit v dočasné převzetí postavy stínem nebo i trvalému ovládnutí, po němž se postava stane nebezpečnou „spektrou“. A jelikož postavy už jsou mrtvé, nemůžou jen tak opět umřít. Vyčerpání jejich fyzické stránky („Corpus“) místo toho spustí surreální psychologickou noční můru zvanou „trýznění“ (harrowing), při které postava svádí se stínem boj o nadvládu a v ohrožení se ocitají i její vazby na svět smrtelníků.

Původní první edice základní příručky (1994) byla relativně rychle nahrazena druhou edicí základní příručky (1996). Ta výrazně přepisuje text knihy, rozšiřuje a objasňuje kosmologii a frakce podsvětí, doplňuje mnohé rady k vedení hry a reviduje i různá dílčí pravidla, ale základní pravidla zůstávají stejná. Jako obvykle vycházelo mnoho rozšíření, ale vydáním nové verze základní príručky se ediční řada nepřerušila, pokračovala plynule dál. (Pro účely databáze sdružujeme obě edice pod stejnou hru.) Za zmínku stojí doplněk Wraith: The Great War (1999), který hru adaptuje do prostředí první světové války.

Wraith nebyl příliš komerčně úspěšný. Unikátní se nakonec stal i tím, že byl završen knihou Ends of Empire (1999), která nejenže ukončila celou herní linii, ale rovnou uzavřela oficiální příběhové linky (metaplot) a podsvětí do velké míry zničila.

Na rozdíl od úspěšnějších titulů řady World of Darkness se Wraith nedočkal revidované, třetí edice. Byl obnoven až pozdějším remakem Wraith: The Oblivion 20th Anniversary Edition (2018).

[sirien]

Wraith je legenda

...a WoD ti neuškodí, třeba tě konečně přivede od deskovek k RPGčkám

[Markus]

No, já mám rád hry jako hry, tohle je spíš příběhování než hraní, takže zůstanu jen čtenářem.

BTW, není White Wolf jako White Wolf. Pod touhle značkou se skrývá několik firem. Do toho vstupují nějaké další. Takže hrubá chronologie White Wolfu a vydavatelů World of Darkness je zhruba tahle:

• 1986–1990: White Wolf Publishing: Vydavatel časopisu White Wolf. Zanikl sloučením s nakladatelstvím Lion Rampant, které vydávalo Ars Magicu.
• 1990– 2011: White Wolf (White Wolf Publishing, Inc., White Wolf Game Studio apod.) Ten slavný standardní White Wolf. V roce 2006 koupen společností CCP, ale dál vydával až do roku 2011, kdy ho CCP rozpustili.
• 2012+: Onyx Path Publishing: Založeno vyhozenci z White Wolfu. Koupili si od CCP licenci a pokračovali ve White Wolfích hrách jako licenční vydavatel. Konkrétně dělali hlavně „nový World of Darkness“, který přejmenovali na Chronicles of Darkness. Vydávali ale taky licenční doplňky pro Vampire 5e. Někdy v letech 2024–2025 ukončili vývoj a už prodávají jen staré knížky.
• 2015-2018: White Wolf Entertainment AB: Úplně jiný White Wolf! Značka White Wolf se dostala až k videohernímu studiu Paradox Interactive, které na ní postavilo úplně nové vydavatelství jako svou dceřinku a začalo vydávat Vampire 5e. Dlouho to nepřežilo, kvůli kontroverzím s knihou Camarilla (2018) to vydavatelství zase rozpustili.
• 2018-2020: Modiphius Entertainment: Původně jen distributor 5e, ale po rozpuštění White Wolfu na čas pověřen vydáváním. Zatím jsem nezkoumal, jestli jen dělali dotisky, nebo vyvinuli i něco vlastního.
• 2020+: Renegade Game Studios: Přezvali Vampire 5e a udělali (nedobře přijaté) Hunter 5e a Werewolf 5e.

Mám dojem, že tu licenci už Renegadi teď nemají a že Paradox vytvořil nový, ještě úplně nejnovější White Wolf, který má zase začít něco vydávat, ale zatím jsem nezkoumal.

Co se nedozvíte!

[Herald pravdy]

Ten nejnovější White Wolf už nějakou dobu existuje a bylo tam nějaké provázání s Renegade, po alfa testu V6 se nějak rozchází s Renegade a budou si to vyvíjet sami "in house". Aspoň takové jsou ofiko informace.

Onyx Path po ukončení Chronicles of Darkness začali vyvíjet svoji vlastní evoluci STs/STg - Curseborne.

[sirien]

Máš překlep u datace White Wolf, má být že vydávali až do 2011.

Na konci motáš věci dohromady, Modiphius ani Renegade nikdo za white wolf nepovažuje, I když vydávali WoD. Stejně jako TSR není WotC nebo FASA není Catalyst. U Onyxu to je složitější, protože to sice není white wolf ale vlastně to je white wolf víc než white wolf

[Markus]

Datum opraveno, díky. Já vím, že Modiphius a Renegade nejsou White Wolfové. Jsou to licenční vydavatelé. Přidal jsem je tam, protože měli Vampire 5e nějaký čas „ve správě“ po rozpuštění White Wolfu.

[Markus]

Mám dojem, že čím pozdější WoD hra, tím zmatečnější a hůř pochopitelná. Upíry chápu na první dobrou. Vlkodlaci jsou snad ještě složitější. Mágové už začínají být s těmi jejich řády a světy mimo realitu dost složitější. Wraith je totální metafyzickej úlet a teda vyznat se v Changelingu pro mě taky nebylo zrovna snadný. Ehm, ehm...



Changeling: The Dreaming (1e, 2e) (1995)

Changeling: The Dreaming je pohádkově laděná urban fantasy hra, pátá z herní řady World of Darkness. Jako taková se odehrává ve Světě temnoty, dekadentnější a násilnější alternativě pozemských devadesátých let, ukazuje ovšem jeho barevnější, krásnější stránku. Hráči se v ní stávají „changelingy“ neboli „podvrženci“ – vílami, které byly znovuzrozeny do lidských těl, následně podstoupily probuzení a teď žijí paralelně ve světě lidském i světě víl, kterému se říká „Dreaming“ – Snění. Pro vzájemnou ochranu se semkly do úzce spjaté skupiny a společně vyhledávají dobrodružství, chrání lidi a místa hodné úžasu, snaží se zorientovat ve vílí společnosti a zároveň se vypořádat s banalitou žití v lidském světě, který je čím dál zaujatější proti fantazii.

Jako ostatní tituly z herní řady World of Darkness klade hra důraz na příběh, silná témata a složité reálie fiktivního světa. Každá postava patří k jednomu z devíti archetypů zvaných „kith“, které určují její nadpřirozené vlastnosti a slabiny – jsou to vznešení sídhe, zvířecí šejdíři pooka, násilní skřeti „rudé kápě“, skřítčí boggani, ctností trollové a další. Vílí společnost se dělí na dvůr Seelie, reprezentující tradici a zodpovědnost, a Unseelie, reprezentující svobodu, změnu a individualitu. Hlavní soupeření ale probíhá mezi magickou silou „Skvost“ (Glamour), vznikající ze snů a tvořivosti, a „Banalitou“, silou nevíry, konformity a rutiny. Podvrženci Skvost potřebují k udržení své kouzelné existence a získávají ji z nápaditých lidí a silných emočních zážitků – buď tím, že lidi vedou k tvorbě úchvatných děl, nebo ničivým vysáváním jejich emocí. Pokud se Skvostu ale podvolí příliš, můžou propadnout stavu blouznění zvanému „Blázinec“, ve které ztrácejí schopnost rozlišovat vílí svět od lidského. Na druhé straně vystavení Banalitě, neúspěšné používání magie a příliš všední chování můžou vést k tomu, že podvrženec pozbude svoji nadpřirozenou stránku a stane se obyčejným člověkem.

Pravidla opět používají engine Storyteller. Jde o tradiční dovednostní systém, ve kterém si hráči rozdělí počáteční body mezi sadu devíti základních vlastností a na ně navázané dovednosti. Při většině akcí hráč sečte příslušnou vlastnost a dovednost, vezme tolik desetistěnných kostek a hodí. Vypravěč určí obtížnost a každá kostka, na které padne tolik nebo víc, se počítá jako úspěch. V průběhu hry dostávají hráči body zkušenostní, za které si pak volně vylepšují číselné ukazatele. Postavy mají taky osobnostní archetypy zvané „dědictví“, jeden související se dvorem Seelie a jeden s dvorem Unseelie. Ty předurčují jejich chování – jednání v souladu s dědictvím obnovuje metaherní měnu „bodů vůle“, která slouží k vylepšování hodů a aktivaci drobných výhod, zatímco rozporné jednání může vést k negativním následkům. Od volby „kithu“ se zase odvíjejí nadpřirozené přednosti, slabiny a spřízněnost s jedním typem magie.

Důležitý je subsystém vílí magie. Hráči při tvorbě postavy investují body mezi jednotlivá „umění“, která určují účel magie (např. klam, věštění, manipulace s objekty) a jejich konkrétní hodnoty odemykají přístup k jednotlivým kouzelným účinkům tzv. „cantripům“. Druhou osu tvoří investice do „říší“, jejichž pořízením se hráči odemykají možné cíle magie (např. lidi, jiní tvorové, objekty, místa). Kouzlení se dá dál posílit provedením symbolické akce zvané „bunk“, která může být čímkoli od recitování básničky přes nakreslení obrázku až po obtančení stromu.

Původní první edici základní příručky (1995) brzy nahradila druhá edice základní příručky (1997). Ta reorganizuje a zpřesňuje text knihy a reviduje i různá pravidla, především podrobnosti magického systému – v první edici hry byly jednotlivá kouzla reprezentovány kartami, které se prodávaly samostatně v „boosterech“, tj. balíčcích obsahující náhodný výběr. Hráči pak před sebe vyložili kartu pro požadované umění a říši a vytáhli si náhodný „bunk“. Druhá edice karty ruší a nahrazuje je běžnými hody kostkami, zatímco „bunk“ si hráč může vymyslet sám. Vydáním nové edice se ale nepřerušila a nerestartovala ediční řada dalších doplňků, pokračovala plynule dál. (Pro účely databáze sdružujeme obě edice pod stejnou hru.)

Na rozdíl od úspěšnějších titulů řady World of Darkness se Changeling nedočkal revidované, třetí edice. V rámci pozdější herní řady Chronicles of Darkness ale vznikl jeho remake Changeling: The Lost (2007), ve kterém jsou podvrženci lidmi unesenými do vílí říše a přetvořenými vílí magií. Původní hra byla naopak oživena později v Changeling: The Dreaming Twentieth Anniversary Edition (2017).