1997
Dobrodružství o třech zaklínadlech a nečekaných stvůrách
Údolí sedmi hvězd je dungeon o 52 místnostech, o kterém sám jeho autor říká, že je stvořen tak, aby postavy mohly zahynout i jinak než vlastní chybou.
V jeskyních najdete velké množství neobvyklých a zdánlivě nelogicky rozmístěných nestvůr, které jsou hladové, rozdrážděné a dožrané na všechno kolem. Tajemství, které vysvětluje tyto nelogičnosti, najdou hráči až téměř na samotném konci jeskyně – pokud se tam jejich hrdinové dostanou živí.
Krom samotného dobrodružství modul obsahuje i několik originálních nestvůr a magických pokladů.
Dobrodružství vyšlo v Dechu draka 1997/2.
Určeno po hru
Kategorie produktu
Autoři
Vydavatel
Je obsaženo v těchto produktech
| Průměrné hodnocení | Název | Vydáno | Kategorie | Jazyk | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
|
Dech Draka 1997/2 | 1997 | Číslo časopisu Dech Draka z dubna 1997 | 
|
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Crossover mezi dračákovským realismem a funhouse nelogičnostmi
Samotná jeskyně se nese v duchu dračákvoského realismu posledních devadesáti let. Obsahuje tolik "potřebné" místnosti jako záchody, kuchyň a skladiště potravin, je zřejmé, kde obyvatelé berou vodu. Praktické provedení popisů ovšem trochu pokulhává, takže jakmile se ze všechních místností dostanete do fantastičtější části podzemí, začíná být dost těžké si z útržků textu domyslet, k čemu vlastně místnost sloužila a jaký je její význam. Nicméně pořád z toho textu celkem čiší, že nějaký záměr s tím autor měl a jen se mu nepodařilo ho předat.
V ostrém kontextu s designem podzemí je rozmístění nestvůr a pastí. Tam se mi logiku nepodařilo najít žádnou. Autor sice jakés takés vysvětlení na úplném konci nabídne, ale je to přesně v duchu devadesátkového "Tak jste to dohráli, teď se dozvíte, jak to bylo doopravdy," tedy nic, na co by hráči mohli přijít hrou a nějak toho využít. Pro ty je výskyt nestvůr i pastí sledem malých i velkých WTF, které navíc neustále ohrožují jejich postavy nebezpečností na úrovni save-or-die, které navíc nejen, že nejsou vůbec signalizované, ale naopak se často snaží hráče nějak aktivně nachytat. Což by asi bylo veselé si zahrát v nějakém DCC funelu, ale jako modul pro zasazení do klasické DrD1.X mi to teda vůbec nesedí.
Text je navíc (zcela v dobovém duchu) prošpikovaný vtípky pro čtenáře/GMa, které jednak nemají žádnou šanci dostat se do hry, a samozřejmě jsou dost založené na zkušenosti s dobovou hráčskou mentalitou, takže s odstupem času se stávají méně a méně vtipné.
A nakonec - i samotné technické provedení není nic moc. Místnosti jsou číslované dost chaoticky, takže při procházení musíte listovat příručkou sem a tam. Popisy místností a interaktivních prvků jsou často neúplné nebo zcela chybí nebo se třeba nachází úplně jinde (v jiné místnosti a bez crosslinku), takže to vyžaduje důkladné přečtení a dodělání před hrou, nedá se to hrát z listu.
Celkově prostě nemůžu doporučit a dávám 1 hvězdičku.
Druhou si přidejte, pokud cíleně chcete ochutnat dobovou atmosféru nebo pokud si na to vezmete ten DCC funel.
Esence devadesátek - much RPG
Jeskyně kreslená tak aby vyplnila A4 do který je naházená hromada úplně random nestvůr (s naprosto WTF zdůvodněnim). '90s - much design, lots fun.
(Aby bylo jasno - that's it. Přesně tohle, NIC VÍC. Enjoy.)
Megadungeon (něco na způsob)
Pamatuji si ten den, kdy jsme to hráli. Hráči se docela bavili, já trpěl jak pes. Dobrodružství je velký, obtížný, promyšlený dungeon. Ale vesměs je dost opuštěný, prázdný aspoň z pohledu PJ. Nějak tak v něm něco chybí oproti jiným Agupiho dobrodružstvím. Teda kromě obtížnosti, ta tam je.
Abych tomu nekřivdil, dá se to samozřejmě domyslet, a nějaký příběh tam je, takže se kolem toho dá postavit větší vyprávění, nebo ten samý dungeon využít ne jako opuštěný, ale jako živoucí a plný života, s jeho původními obyvateli.
Mám pocit, že moji hráči by tomu asi dali tři hvězdy, já dávám dvě :)