Prostředí pro hru: Úlet

Pravděpodobně nejšílenější setting, který znáte. Zhulení elfové v něm válčí proti drsným vodníkům, pro všechny pracují hobiti a čerti všechno organizují, obchodují, intrikují a bojí se kříže jako čert kříže. A k tomu hory obývané trolly s trollí vědou a trp-hajzlíky (malí, sprostí, je jich hodně a dokáží se měnit v pestře pomalovaný sádrovec). A to není zdaleka všechno.

Od úletu aspoň v téhle verzi nečekejte mapy, přesné popisy měst, počty obyvatel a podobné podrobnosti. Za prvé, pořád se jedná o nástřel, ve kterém se nedají hrát hry spoléhající na spoustu předpřipravených detailů. Úlet si nejvíc rozumí se systémy jako je Wushu, kde hráči mají určité vypravěčské pravomoci a pravidla neomezují fraškovité blbnutí. V tomhle herním stylu podrobnosti snad kromě map stejně nejspíš nevyužijete, naopak, leckde by mohly překážet.

Tenhle projekt v žádném případě není jenom mým dílem. Velký podíl na něm mají můj bratr Petr „Atheb“ Veselský a pak Battlecruiser (hlavní autor trollů) a Jimisek. Brzy po vydání tohoto článku bude na RPG Fóru otevřena možnost účastnit se vývoje další verze, takže se už můžete těšit na další nápady, nebo ještě lépe s nějakými přijít.

 

Obyvatelé nížin

Kdysi na jednom výletě jsme s bráchou šli kolem rybníka a já jsem si vzpomněl na teorii jednoho amatérského archeologa o rybnících interpretovaných jako opevnění – opevněných rybnících. Kdo by v nich mohl žít? No přece drsní agresivní vodníci. Proti komu by mohli válčit? Třeba proti high elfům – zhuleným elfům. Pak jsme se rozjeli a vymysleli ještě čerty a hobity.

 

Zhulení elfové

Zhulení elfové neboli „high elfové“ jsou individualističtí intelektuálové závislí na drogách. V hrdosti se jim blíží jen vodníci. Žijí v lesních hájovnách, ale často vyrážejí na výpravy do světa, kde hledají dobrodružství a zdroje drog.

Elfové fetují cokoli, na co přijdou. Jistě, různí elfové mají různé chutě, ale většina z nich se řídí heslem: „Zkusit se musí všechno.“ Ač jsou jinak z „mocných“ ras nejslabší, vůči jedům a narkotikům jsou mimořádně odolní. Drogové opojení na ně má dost zvláštní efekty. Třeba po větším množství alkoholu se země kolem nich vlní, ač jejich rovnováha není nijak narušena, po halucinogenech se v jejich okolí objevují podivné předměty a tvorové s ještě podivnějším chováním, nadrogovaní elfové běžně létají...

Elfům nakládá i leccos, co ostatní vůbec za drogu nepovažují (zejména různé jedy); na druhou stranu, drog, na které jsou zvyklí, potřebují k dostání se do rauše stále víc a víc. Proto také neustále hledají nové drogy. Je zajímavé, že zhulenost má minimální vliv na jejich inteligenci.

Elfové teoreticky mohou žít nekonečně dlouho, ale obvykle dříve či později zemřou na předávkování, případně na nějakou nehodu způsobenou jejich vlastními úlety (jakýkoli jiný způsob smrti je považován za „nepřirozený“ a mimořádně nešťastný). Do té doby však jejich moc (současně s dávkami drog) roste, takže nejstarší elfové dělají i takové věci jako dočasné přebarvení oblohy na růžovo na celém světě.

Drogové nabuzení elfové nepotřebují jen kvůli magii – zhulený elf neusne bez utišujících prostředků, a spát musí.

Další zvláštností zhulených elfů je jejich intelektuální kultura, ať už se jedná o umění či vědu. Teorie či umění pro umění totiž elfům nakládají skoro stejně jako fyzická narkotika. Dokonce existuje nebezpečná sekta tzv. čistých elfů neboli zwölfů (sami sebe považují za vyšší vývojový stupeň elfa), kteří nefetují nic jiného než vědu, umění a jiné záliby (jejich magie však je zpravidla slabší než u jejich zhulených soukmenovců, u kterých jsou v opovržení).

Elfská věda je téměř čistě teoretická; technické aplikace elfové používají jen výjimečně. Je to pochopitelné, protože ke kouzlení bohatě stačí teorie. Mnohé teorie však jsou vymýšleny mnohokrát nezávisle na sobě, protože čtení teoretických spisů nenakládá skoro vůbec, zato vymýšlení teorií pořádně, a navíc je velká prestiž být aspoň v užším okruhu svých přátel považován za autora té které teorie. Vědci (pokud nepatří k čistým elfům) patří k nejváženějším členům společnosti.

S elfskou kulturou jsou spojené disputace – elfové jsou v nich trénovaní, proto je téměř nemožné elfa o něčem přesvědčit, pokud nejste čert a nenarafičíte to tak, že to není zajímavá otázka. Nebo pokud nenabídnete nějakou dost zajímavou drogu.

Disputace tvoří základ elfské politiky – cokoli si kdo na jiném elfovi uhádá před shromážděním ostatních elfů (a ostatní elfové mu to uznají), to platí. Co není výslovně zakázáno, je dovoleno, a tak i když společné kroky velkého množství elfů vyžadují dlouhé rokování (i několik let disputací), v případě nouze se vždy dostatečný počet elfů nechá přesvědčit nějakým bardem nebo knížetem (knížaty se stávají ti nejstarší a nejzhulenější elfové – jejich hlavním úkolem je vést válku s vodníky a jinými nepřáteli), aby podnikli ty správné kroky, protože je to „dobrodrůžo“ a „odvaz“. Výsledky disputací zaznamenají tzv. strážci tradic (staří elfové, kterým ještě nevynechává paměť, většinou vědci), kteří tvoří jakousi „vládu“ nebo spíš zákonodárný orgán v době míru (ale zákony může vytvářet kdokoli – stačí, když je uhádá před velice konzervativní radou strážců tradic). U elfů panuje přímá demokracie, ale čert nebo jiný příslušník podřadné rasy, který by chtěl něco takového uhádat, si zaslouží jen bičování, ukřižování nebo jiný způsob mučení či popravy.

Elfská jména končívají na nějakou řeckou koncovku. Typickými elfskými jmény jsou třeba Athanasios nebo Úchyles, elfka se pak může jmenovat třeba Sophia či Neané.

 

Elfové a vodníci

Vodníci jsou přirozenými nepřáteli elfů. Oba národy jsou hrdé a nerady pracují, raději se spoléhají na vykořisťování hobitů, které je třeba si podrobit a ochránit, hlavně před druhou mocností (a v druhé řadě před vlastními soukmenovci). Dalším důvodem k válce je, že se elfové snaží přijít na to, co těm vodníkům tak nakládá, že jsou tak drsní, a samozřejmě příslušnou drogu získat a vyzkoušet.

Elfové a čerti

Čerti zajišťují běžný chod elfské společnosti. Elfové se sice ekonomicky nespoléhají jen na vybírání dávek od hobitů skrze čerty (dalším zdrojem zisků jsou umění a kořist z dobrodružných výprav do hor nebo k vodníkům – hobity elfové okrádají pouze běžnými dávkami), ale značnou část drog a luxusních předmětů jim dovážejí právě oni.

 

Elfové a obyvatelé hor

Trollové jsou blbci, kteří se hodí jen k hlídání mostů. Zprávám cestovatelů o civilizovaných městech v horách málokterý elf věří.

Trp-hajzlíci jsou otravní malí parchanti, které je třeba vraždit na potkání. Výjimku tvoří ti, kteří se usadili v nížinách a provozují pajzly – tam se dá leccos sehnat a může tam být i zábava, ale je třeba být opatrný. Od dovážení trp-hajzlí pařezovice jsou tu čerti a nebo právě ty pajzly v údolích. Po pařezovici se elfové dostávají do bitevního rauše (při kterém jim dřevnatí kůže, takže dokonce něco vydrží, a obratnost ani moc netrpí), takže stojí za to nějakou mít po ruce.

 

Hraní elfů

Elfové jsou individualističtí dobrodruzi, kteří neustále hledají nové drogy a zážitky. Hraní za elfy se proto nejvíc podoba klasickému fantasy. Zhulení elfové jsou zvyklí spolupracovat mezi sebou, jinak může být v družině maximálně nějaký čertí sluha.

 

Vodníci

Zdejší vodníci rozhodně nejsou ti až skoro dobráčtí hastrmani z pohádek, kteří většinu času sedí na vrbě a bafají fajfku. Tedy, oni také tráví hodně času kouřením na vrbě, ale hlavně proto, že by mohl jít kolem někdo, koho je možné zatáhnout do rybníka a utopit, a protože vrba bývá jediným bodem rybníka, ze kterého je kruhový rozhled přes opevněnou hráz. Vodníci totiž žijí v rybnících opevněných zesílenými hrázemi s palisádami nebo dokonce kamennými zdmi, a v boji se vodníkům vyrovnají jen hodně zhulení elfové nebo opravdu velká přesila trp-hajzlíků vedená nějakým velkým trp-hajzlem.

Jeden prvek mají úletoví vodníci společný s těmi pohádkovými: pořád jim ze šosu kape voda. Vodník bez vody brzy uschne, ale s dostatkem vody kolem sebe dokáže pravé divy. Vodníci totiž ovládají vodní magii: dokáží vytvořit ledové zbraně a střely nebo bez problémů ustát i extrémně tvrdé rány. Všechno je to však vedle soustředění stojí i vodu, které se v jejich okolí vždy musí trochu odpařit. Není divu, že vodníci do boje jezdí ve válečných vozech tvořených sudem s vodou na kolečkách a ve zbrojích vyrobených z chaluh (na nichž mají na obranu před přirozeným odpařováním svůj obligátní zelený kabát).

Vodníci v boji nevyužívají jen svou sílu a vodní kouzla. Ve vodničích armádách slouží různá obojživelná havěť. Nejobávanější jsou určitě koprokranci, rohaté šavlozubé žáby měřící kolem dvou metrů v kohoutku (na šířku a délku tak dvakrát tolik). Běžným bojovým, jízdním a hlavně tažným (pro válečné vozy) zvířetem jsou mloci zhruba o velikosti vlčáků. Kaprodlaci slouží vodníkům spíše jako osobní sluhové, ale při zajišťování týla kaprodlaci s praky pomalu vytlačují čerty, kteří se nasazení v boji obvykle brání ještě víc než prokletí hobiti. Bohužel, přetvoření hobita na kaprodlaka stojí hrozně moc vody.

Prestiž mezi vodníky je založena hlavně na tom, kolika nepřátelům příslušný vodník uzmul duši. K lapení duše je třeba dotyčného zabít pod vodou a mít po ruce hrnec (resp. třeba čerti se k duším dokáží dostat i jinak, ale vodnický způsob vyžaduje vodu a hrnec), proto vodníci dávají přednost braní zajatců před přímým zabíjením nepřátel. V tom jim pomáhají uspávací aplikace vodní magie. Naštěstí pro jejich nepřátele tak po porážce zbývá ještě nějaký čas na vysvobození zajatců. Vodníci sice shromažďují i jinou kořist, ale jejich největším pokladem jsou hrnce s dušemi. Zajišťují respekt ostatních vodníků a když je nejhůř, za jedinou dušičku čerti obvykle zaplatí víc než za všechno zlato a stříbro.

O prestiž jde vodníkům především. Vodničí étos v mnohém připomíná rytíře či samuraje – mezi sebou drží slovo, neustále se trumfují válkami s ostatními i zápolením mezi sebou (výjimečně se strhne válka i mezi dvěma různými rybníky) a vzájemně se zvou na tzv. čvachtačky, velkolepé hostiny spojené s vyprávěním historek z válek. Pro ostatní rasy však vodničí historky nebývají moc zábavné a smysl pro humor rozhodně není tím, v čem by vodníci vynikali.

Vodníci mohou žít několik set let, ale vzhledem ke své drsné kultuře málokdy umírají sešlostí věkem, častěji umírají v boji nebo uschnutím na nějaké neúspěšné válečné výpravě.

Vodníci mívají „šlechtická“ jména složená z křestního jména, příjmení a rybníku, ve kterém žijí. Rybníky mívají podobné názvy jako středověké hrady nebo města, takže se takový vodník může jmenovat třeba Žibřid Žabař z Žabince, Smil Flek z Nohavic nebo Prokop Zeď z Kamene.

Vodníci a elfové

Elfové jsou divní, závislí na drogách a štítící se pořádku. Navíc i přes svoje manýry, se kterými si zaslouží jen sami otročit nějaké pevné ruce, si podrobují hobity. Je třeba je vyhladit.

 

Vodníci a čerti

Čertům není možné věřit, ale pokud si dupnete, budou sekat dobrotu. Inu, plebs.

 

Vodníci a obyvatelé hor

Trollové a hlavně trp-hajzlíci představují určitou výzvu pro vodničí strategii, jejich vyhlazení však zatím není na pořadu dne. Je třeba si na ně dát pozor, pokud zakládáte rybník někde ve vyšších polohách.

 

Hraní vodníků

Vodníci jsou vojevůdci a vojáci, takže hra za vodníky asi bude hodně akční. Mezivodničí intriky mohou čas od času ozvláštnit hru.

 

Čerti

Čerti jsou tou hybnou silou, která nenápadně ovládá přinejmenším nížiny, ne-li celý svět. Čerti jsou správci a obchodníci, to oni zajišťují všechny ty hlouposti, které jsou pod úroveň elfů nebo vodníků, to oni dodávají trp-hajzlíkům banány a všem kromě trollů boty. Čerti se dostanou všude, jen do trp-hajzlích dolů nastrčili ženské.

Prakticky všechna pořekadla o čertech platí. Takový čert nikdy nespí a bojí se kříže jak čert kříže. Na světě nejspíš není nic, co by nějaký čert nevěděl, ale málokdy to prozradí. Jejich výrobky (zvláště čertovské klobásy) jsou po čertech dobré, a kdo je s nimi zadobře, může od nich dostat nebo koupit z Pekla štěstí. Na druhou stranu, když něco nejde, často je v tom čert, resp. nějaké čertí kouzlo.

Čerti jsou nesmrtelní, alespoň neumírají věkem a zatím se nikomu nepodařilo nějakého čerta zničit (po ukřižování čerti jen zešíleli, prokleli vše v okruhu sta mil a utekli do Pekla). Ovládají poměrně mocnou magii, pomocí které dokáží efektivně manipulovat se štěstím a smůlou, a dokáží i pár dalších čertovin. Čert však pro vás nic neudělá bez smlouvy, a pomocí smlouvy se snaží z ostatních tvorů vymámit zboží, kterého si čerti cení nejvíce – duši.

Kdo je chytrý, může si jejich služby pořídit i levněji, ale musí se mít na pozoru, protože čerti jsou mistry právních kliček. Navíc ovládají schopnost rychlopsaní smluv – prostě smlouvu vytáhnou a je to (někteří čerti takto dokáží tahat z rukávu i jiné věci). Ne nadarmo se říká, že ďábel tkví v detailech. Propašovat do smlouvy na předposlední stranu dolů malým písmem klauzuli, že jim dotyčný upisuje duši a veškerý svůj majetek k tomu, to je pro ně trapný školácký trik, který proti jiným čertům nemá šanci projít, ale pro ostatní kromě těch nejobezřetnějších elfů a trollů jde o nerozlousknutelný oříšek. Nejobávanější jsou v tomto směru právníci. Když od někoho čerti získají duši, tak ho odtáhnou do Pekla, svého podzemního království. Kdo nevlastní svou duši, nedokáže se jim bránit; jde za nimi jako tělo bez duše. Jinak jsou v boji čerti žalostně slabí.

Když nepočítáme samotné Peklo a Housku (čertovský hrad ve tvaru obrovské housky, strážící vchod do Pekla a ležící kdesi na západě), čerti obývají své mlýny (ve kterých se žádné dva trámy nekříží a které melou samy, stačí v nich mastit karty), případně jiná obydlí specifická pro rasu, u které žijí. Shromažďují obrovské poklady, ale vykrást čertí mlýn znamená přivolat na sebe nebetyčnou smůlu a pronásledování od čertů a jejich spojenců (a čert ví, kde se zloděj schovává!), proto si na to troufnou jen výjimečně nějací odvážní trp-hajzlíci nebo trollové.

Čím více čertů se sejde na jednom místě, tím větší zavedou byrokracii. Ostatní rasy s ní většinou neobtěžují (ostatně, jejich moc je založená na tom, že čerti všechno zařídí a ti druzí se nemusejí o nic starat), ale sami potřebují mít na všechno pokud možno několik lejster, povolení a pověření, přičemž vše je třeba řádně podepsat a orazítkovat. Čerti mezi sebou vedou složité zákulisní boje plné přehazování zodpovědnosti na ostatní, očerňování a úplatků.

Tyto intriky však nejvíc hoří v samotném Pekle; jinde se čerti většinou zaměřují na balamucení ostatních, obchodování a shánění duší spíše než na pokusy, jak za pomoci intrik růst v čertí hierarchii a pokud možno okrádat ostatní čerty o jejich majetek a duše. Čerta sice není možné zabít, ale lze mu sebrat duši; čert bez duše musí poslouchat toho, kdo mu duši sebral. Tato slabina je bedlivě střeženým tajemstvím, které naštěstí pro čerty zatím neproniklo za brány Pekla. Tedy, ne že by někdo měl rozumnou šanci z nějakého čerta vymámit jeho duši. Snad jen ukřižováním čertovi uteče duše, pokud ji však hned někdo nelapí, odkutálí se do Pekla, kde si ji původní majitel vyzvedne.

Čertí jména obvykle končí na –as nebo -áš, jako Sasafras, Ananas nebo Mariáš (ano, oblíbená karetní hra se jmenuje podle jejího vynálezce). Neradi prozrazují své pravé jméno, a tak vždy mají nějaké krycí jméno, buď čertí, nebo ze společností, ve které žijí.

 

Čerti a elfové

Elfové často mívají čertí sluhy a pochopitelně přes čerty řeší výběr daní (zejména v podobě dýmkového koření a jiných drog, ale také potravin). Čerti bohatnou také z dovozu drog pro elfy. Příležitostně elfové slouží také jako ochránci čertích karavan – stačí elfům namluvit, že se na cílovém místě vyskytuje obrovské množství nějakého narkotika, a nabídnout jim za mírný poplatek pomoc se zpracováním a odvoz této kořisti z místa nálezu. Dost často si tak čerti získají levné ochránce, i když ve skutečnosti hledaná droga neexistuje, nebo alespoň není tam, kde ji výprava hledá.

 

Čerti a vodníci

Vodníci sice nemají ve zvyku vyrážet na dlouhé výpravy (pokud nehodlají na místě určení založit nový rybník, podrobit několik hobitích vesnic nebo aspoň ztrestat nějaké nepřátele), ale jinak jsou stejně snadno manipulovatelní jako elfové.

Každý opevněný rybník má svého podvodníka, čertího předáka a organizátora. Podvodníci mívají své úřadovny (a pokladny) v izolovaných podzemních prostorách pod rybníkem; tyto úřadovny bývají podlouhlé a samotní čerti nebo jejich spolupracovníci neustále rozšiřují tyto místnosti, až se vykopou na povrch a celý rybník vytunelují. To sice trvá hodně dlouho, ale několikrát se tak podařilo získat poklady, o kterých skládají písně i elfští bardi!

 

Čerti a hobiti

Hobitům se nikdo nevěnuje, jen čerti. Protože ekonomika nížin by bez hobití produkce brambor, obilí a dýmkového koření brzy zkolabovala a elfové i vodníci jsou povzneseni nad kontroly výhodnosti smluv s hobity, na vykořisťování hobitů nejvíc vydělávají právě čerti.

 

Čerti a trollové

Trollové jsou dodavateli bot, syntetických drog, různé techniky a téměř čehokoli, co zrovna nějaký troll vyrábí v nekonečném množství. Přesto trollové nemají u čertů dobrou pověst, protože jde o nebezpečné zloděje a filuty. Mezi trolly obstojí jen právníci a jiní zkušení čerti. Pro nepozorného čerta je totiž obtížné prohlédnout všechny sylogizmy, v jejichž používání jsou trollové mistry a na kterých je založena trollí magie (neboli, jak říkají trollové, jejich „věda“).

 

Čerti a trp-hajzlíci

Trp-hajzlíci sice jako zloději nejsou nijak sofistikovaní, ale vzhledem k počtům jsou nebezpeční. Proto je třeba být nanejvýš opatrný a při obchodování s nimi mít kompetentní strážné, ale obchod s nimi se vyplatí. Za jediný banán jsou ochotní zaplatit velké množství pařezovice a drahých kamenů a pokud jim nějaký čert sežene trollí fotoaparát, zvládnou vyprodukovat velké množství levné pornografie (byť kromě obrázků nahých elfek se to nevyplatí kupovat).

 

Hraní čertů

Čerti jsou vypočítaví chytráci, ale před prostým kradením dávají přednost zneužívání svých právnických a úřednických schopností. Často obchodují nebo intrikují, a na svých obchodních cestách mohou spolupracovat s jinými rasami.

 

Hobiti

Hobiti pracují pro zhulené elfy a vodníky, dodávají jim přebytky svého hospodářství (brambory, obilí a dýmkové koření), bydlí ve svých vesnicích, žijí si své životy a nikoho nezajímají. Elfové ani vodníci je neberou vážně, jen čerti si dělají byznys z obchodů s nimi a z práce prostředníků mezi nimi a mocipány. Ti si jejich loajalitu získávají obřadem podrobení (nasypáním několika drobků na hobitovu hlavu), kterým se zavazují podrobené hobity chránit.

 

Obyvatelé hor

Na základě jistých webových memů kolega navrhl rozšířit původní úlet o trolly a rozběhlo se další kolo brainstormu, a tak vznikli trollové a trp-hajzlíci. Tyto rasy obývají blíže nespecifikované hory na severu.

 

Trollové

Je to fantásko, a tak tu nesmějí chybět trollové. Trollové v úletu však jsou spíš internetoví než fantazáčtí. Z fantazáckých zdrojů na ně platí jen jakási obdoba supravodivého efektu u pratchettovských trollů – tady však změna inteligence není dána teplotou, ale nadmořskou výškou. A tak zatímco trollové v nížinách jsou mimořádně blbí, ve své horské domovině trollové excelují v tvorbě svých vynálezů postavených na magnetech a perpetuu mobile – provozují trollí vědu (viz http://trollscience.com/). Trollové jsou velmi odolní (podobně jako většina ostatních ras), ale po jediném doteku banánu zkamení; před tím je může ochránit jen háčkovaná zbroj.

Trollové vypadají stejně jako v odkazovaném webkomixu – ústa mají neustále rozšklebená od ucha k uchu a když mají dobrou náladu, jejich ruce rostou a klikatí se (po opadnutí euforie se jejich délka a tvar zase vrátí do normálu). Hlavní zábavou trollů je trollování. Trollové nejsou tak sprostí jako trp-hajzlíci, dobře však znají jiné způsoby, jak druhé vytočit. Příslušníci ostatních ras (až na čerty) obvykle nesnášejí jejich mluvu založenou na leetspeaku a internetových zkratkách jako „lol“ a „omg“. Elfské teoretiky nic nedostane tak jako praktická ukázka trollí vědy, která vyvrací všechny rozumné teorie a většinu těch šílených také. Čerti a elfové bohužel občas dokáží přesvědčit trolla, že mají pravdu a že jeho postup fungovat nebude, ale podaří se jim to málokdy.

Nejčastějším trollím vynálezem je magnet, který přitahuje kovové součásti a pohání tak celý stroj složený z magnetu a kovové části. Trollové mají města na horách a v nich mají své magnety a továrny (Létající Cirkus, jejich hlavní město, se vymyká – to létá mezi vrcholky hor a vypadá jako cirkusové šapitó s ocelovou špičkou a jakousi konstrukcí s obrovským magnetem, který celé město nese). Jiným trollím udělátkem je zaseklý barometr, který bez ohledu na reálnou polohu dokazuje, že jsou ve velké nadmořské výšce – ovšem běda, pokud jim ho někdo stočí na minimum nebo sebere a následně dokáže, že neukazuje přesně.

Trollí společnost je na jednu stranu těžce hierarchizovaná až kastovní, na druhou stranu přechod mezi jednotlivými skupinami je poměrně snadný: stačí vyšplhat do vyšších poloh, nechat si sepnout v hlavě vyšší úroveň trollí supravodivosti, osvojit si příslušné dovednosti a udržet se v nové kastě.

Nad vrcholky hor se vznášejí (na podobném principu jako Létající Cirkus) ostrůvky ajťáků, vládců trollí civilizace a nejvýše postavených trollů. Ajťáci neustále něco kutí s počítačem a přitom háčkují. Mezi sebou nepřetržitě komunikují po síti a provádějí brainstorming – vyvolávají bouře, ze kterých prší mozky. Ajťákům nevadí ani banán, není možné se jich zbavit jinak, než vytažením jejich počítače ze zdroje, pak obvykle brzy zahynou žalem. Přístup k nim není snadný – je nutné se dostat přes trollí město a přes všechny jejich ohnivé stěny až k místu, odkud vede k létajícímu ostrůvku síťový kabel. Po zatahání za kabel obvykle sami přistanou a cesta k jejich elektrické šňůře je volná.

Vyšší střední třídou mezi trolly jsou konstruktéři. To jsou dělníci trollí vědy – nejsou sice tak geniální jako ajťáci, ale mnozí z nich pomocí svých šílených vynálezů a postupů vydělávají nekonečné částky v trollích eurech (čerti tuto měnu nepřijímají, ale mezi trolly platí) a dostávají se na vyšší pozice. Ti méně šťastní se usadí jako ševci nebo zbankrotují a propadnou se do nižší kasty zvané hlídači mostů. Ti v trollí společnosti obstarávají jakoukoli příliš nebezpečnou nebo nekvalifikovanou práci, jako je třeba dobývání magnetovce k jídlu (trollové jsou kamenožrouti, stejně jako trp-hajzlíci) nebo boj s trp-hajzlíky. Někteří dokonce scházejí do údolí a tam hledají most, který by mohli hlídat, vybírat na něm mýtné a verbálně napadat kolemjdoucí.

Těsně pod konstruktéry, ale nad hlídači mostů, žijí ševci. Ti jako jediní umějí vyrábět boty, které potom přes čerty prodávají ostatním národům. Právě díky čertům a exportu jsou ševci do určité míry nezávislí na zvládnutí všech tajů trollí ekonomiky, proto v tomto stavu běžně končí konstruktéři, které unavil boj o moc (než se zase rozhodnou vylézt do vyšších poloh). Boty jsou naprogramované tak, aby vyváděly svým nositelům různá alotria (nejlépe proti jejich vůli šly k trollům) a pokud se jich sejde víc, vytvářely tzv. botnety – klubka bot svázaných navzájem tkaničkami a běhající světem. Takový botnet patří mezi obávané příšery, zejména v nížinách. Proto je zvykem, že každý, kdo koupí pár bot, obě ihned po koupi zabije. Ševci šijí stále odolnější a zákeřnější boty a ostatní rasy přicházejí se stále sofistikovanějšími způsoby, jak boty zabít bez omezení jejich funkčnosti a zároveň definitivně.

Trollí jména jsou dosti rozmanitá – stylem jsou identická s internetovými přezdívkami. Bývají v angličtině a často obsahují zkratky, čísla, podtržítka, zavináče a jiné znaky. Takový troll se může jmenovat „1337c@ptn“,
„#_xYz“ nebo „Error404“. Velké písmeno na začátku jména u trollů v žádném případě není pravidlem; písmena mohou v rámci jména libovolně měnit velikosti.

 

Trollové a obyvatelé nížin

Trollové si jsou vědomi své zranitelnosti v nížinách, a tak při trollování obyvatel nížin můžou buď čekat, až sami přijdou, nebo nějak prudit na dálku. K tomu slouží vedle již zmíněných bot také spam – v každém trollím městě je několik dalekonosných kanónů (pomocí trollí vědy upravených na nekonečný dostřel a absolutní přesnost), kterými trollové střílejí do poštovních schránek v ostatních trollích městech a hlavně v nížinách konzervy s nekvalitním masem (trollové kvůli tomu chovají prasata, i když sami maso nejedí). Tato snaha se míjí účinkem. Jednak proto, že čerti od trollů odkoukali spam filter (železný plát před schránkou), a hlavně kvůli tomu, že zejména hobiti a vodníci spam vítají jako levný zdroj bílkovin. Čerti dokonce dodávají speciální poštovní schránky s vestavěným otvírákem na konzervy. Naštěstí se trollové o neúspěchu spamu ještě nedozvěděli a nejspíš ještě nějakou dobu nedozvědí.

 

Trollové a čerti

Čerti jsou pro trolly nepříjemní – většina čertů je totiž imunní vůči trollí ekonomice použité proti nim. Na druhou stranu, bez čertů by trollové těžko mohli prodávat své výrobky bez slézání do údolí, takže je potřebují. Čerti jsou sice odolní vůči trollování, ale vytočit čerta (nejlépe právníka) je majstrštyk, za který troll získá hodně přátel na trollbooku.

 

Trollové a trp-hajzlíci

Trp-hajzlíci jsou sice šmatláci, ale taky nekalá konkurence, i když na vytáčení druhé strany trollové vedou na celé čáře. Proto je třeba tyhle potvůrky hubit, což je práce pro dobře vyzbrojené hlídače mostů a samozřejmě pro botnety.

 

Hraní trollů

Snem každého trolla je vydělat nekonečné množství peněz, mít neustále zvlněné ruce a stát se ajťákem, nejlépe v Létajícím cirkusu. To se však vylučuje s nějakým dobrodruhováním a trmácením se po nížinách. Trollí kampaň tak nejspíš bude založená na intrikách a vymýšlení způsobů, jak aplikovat trollí vědu.

Hraní nižších kast může taky stát zato, pokud se děj nebude odehrávat moc nízko a/nebo budou mít k dispozici barometry zaseklé v dostatečné výšce. Budoucí kandidáti na ajťáky můžou začínat jako hlídači mostů bojující proti trp-hajzlíkům. Boj lepších válečníků proti přesile prcků a sem tam nějakému drsňákovi může být ještě zajímavější než intriky.

 

Trp-hajzlíci

Ze všeho nejhorší jsou trp-hajzlíci. Jsou většinou malí (čerstvě plnoletý trp-hajzlík měří kolem půl metru i s čepičkou, ale s tropením hajzlovin pomalu roste) a během spánku (nebo když se chtějí schovat) vypadají jako zahradní trpaslíci – mění se na pomalovaný sádrovec připomínající jejich aktivní podobu. Žijí v podzemí, kutají, a vylézají ven, aby prudili ostatní. Množí se geometrickou řadou – oni sami ve svých dolech pořádají orgie, ale ostatní rasy si většinou myslí, že se množí doslova jako houby po dešti, tj. že rostou ze země, případně že je ostatní trpaslíci tesají (k tomu přispívá časté trp-hajzlí jméno, Otesánek).

Doba života takového trp-hajzlíka není omezena ničím jiným než jeho aktivitou. S pácháním lotrovin trp-hajzlík riskuje život (většina z nich zemře násilnou smrtí), ale taky roste, a to až do velikosti kousek přes metr padesát, protože potom definitivně zkamení, nejlépe vsedě na některém ze zlatých záchodů (hajzlů) v síni slávy. Některé výjimky vydrží o něco déle, ale ne o moc. Proto se mezi trp-hajzlíky čas od času najde bílá vrána, která si chce prodloužit život napravením se. Takoví trp-hajzli obvykle odcházejí do nížin a zakládají putyky té nejhorší kategorie, kde sice úplně nesekají dobrotu, ale pořád rostou/stárnou mnohem pomaleji než jako trp-hajzlí politici.

Válečnou strategií trp-hajzlíků sice je využití přesily, na svou velikost jsou však mimořádně silní. Takový velký trp-hajzl se může směle měřit i s drsným vodníkem číhajícím ve vodě. V boji trp-hajzlíci koušou, škrábou, mlátí pěstmi a používají klacky a kameny. Kovové zbraně (po špatných zkušenostech s trolly a jejich magnety) moc v oblibě nemají, zato je jejich oblíbenou zbraní tzv. banhammer neboli banán nabodnutý na klacku. Jediný zásah vyřadí trolla, bohužel si čerti za banány účtují nehorázné sumy a nedodávají je vždycky.

Trp-hajzlíci jsou spolu s elfy nejdobrodružnější rasou. Sice si málokdy troufají mimo své doly v méně než sedmi jedincích, prudění ostatních národů pro ně však je velkým lákadlem. To neplatí pro trp-hajzlice neboli trp-svině, které dávají přednost sekýrování svých mužských protějšků. Trp-hajzlíci mužského pohlaví proti ženám hrají druhou ligu, proto se snaží pokud možno strávit venku co nejvíc času a do svých dolů se vracet akorát na orgie.

Trp-hajzlí jména se vyvíjejí s věkem a velikostí. U malých trp-hajzlíků jde o různé zdrobněliny, kolem metru výšky si trp-hajzlík změní jméno do nějaké drsnější podoby a postupně k němu přidá i nějakou drsnou přezdívku odvozenou z jeho úspěchů. Z Otesánka se tak může stát Křesač a nakonec Křesač Kostilam.

 

Trp-hajzlíci a elfové

Elfové jsou sice divní, ale narozdíl od vodnic a trollek jsou elfky docela hezké, a tak je únos nějaké elfky nebo aspoň pořízení elfského porna lákavou možností, jak se dostat z vlivu trp-sviní a přitom se nemuset omezovat ve svých sexuálních choutkách. V naprosté většině případů však elfská sexuální otrokyně představuje pro trp-hajzlíky katastrofu. Hlavním důvodem je, že obvykle není spokojená se svým stavem a pomocí magie a chytrosti se dokáže svým únoscům pomstít, ale vyprávějí se i příběhy o elfkách, které začaly ujíždět na sexu s trp-hajzlíky. V každém případě tolik mužů na jednu ženu vždy znamená problém, a to i když trp-hajzlíci nebývají žárliví.

 

Trp-hajzlíci a vodníci

Vodníci nemají smysl pro humor a jsou nebezpeční. Nejlepší by bylo jim všechny rybníky vypustit a nechat je uschnout. Naštěstí není expandování vodníků do hor až tak časté.

 

Trp-hajzlíci a čerti

Čerti kšeftují, dá se s nimi obchodovat, ale je ještě lepší je okrádat. Jen pokud dotírají trollové, je třeba nechat čerty na pokoji a doufat, že přivezou nějaké banány.

 

Trp-hajzlíci a trollové

Trollové jsou hnusní a nepříjemní, a hlavně porušují trp-hajzlí monopol na hajzloviny. Pozor na ně, pokud nemáte banhammer, jsou nebezpeční, minimálně svým vybavením založeným na magnetech. Na druhou stranu, jejich vynálezy jsou dobrá kořist.

 

Hraní trp-hajzlíků

Trp-hajzlíci jsou hajzlíci a nejraději prudí cizince, takže mají důvod k cestám za dobrodružstvím. Pokud chcete válet, je dobré hrát už za větší trp-hajzly, jinak musíte počítat s častým střídáním postav (protože malí trp-hajzlíci často zbytečně riskují, a proto umírají). Trp-hajzlíci spolupracují hlavně za účelem společného dosažení nějaké velké hajzloviny, ale svinění svým druhům považují za úplně normální záležitost. Aspoň že nebývají mstiví, jinak by se jejich společnost rozpadla už dávno.

 

Příšery

U následujících ras nečekáme, že by za ně někdo hrál (stejně jako v případě hobitů), jsou však dobrými antagonisty pro dobrodruhy.

 

Lidé

Čas od času někam přijede bílý vůz z červeným křížem, z něj vyskáčou lidé v bílých pláštích, všechny paralyzují a někoho odtáhnou. Výjimečně někoho vrátí zpět nebo přivezou z jiné roviny existence, ale nikdo ještě nedokázal zjistit, odkud přijíždějí. Zkazky o jejich pokusech jsou tak hrůzné, že je nebezpečné o tom jen přemýšlet. Lidmi se straší malé děti a jedna z teorií o tom, proč se čerti bojí kříže, odkazuje právě na symbol na lidských vozech. Největší vůdce lidí je znám pod jménem „Docent Chocholoušek.“

 

Nelidé

Nelidé žijí uprostřed nepolí na dalekém severu. Nepole jsou neviditelná a neodhalitelná a nelidé je téměř nikdy neopouštějí; pokud je přeci jenom opustí, jsou i oni sami neviditelní a neslyšitelní. Těch pár velmi zhulených elfů, kteří je navštívili a podali o tom zprávu, popisovalo způsob života podobný hobitům, tělesnou konstituci podobnou zhuleným elfům a jeden zajímavý fakt: když nečlověk zemře, stane se z něj nemrtvý, který je vyhnán z nelidské společnosti a už nedokáže nalézt cestu zpět.

 

Zombíci

Zombíci mátožně procházejí krajem a hledají mozky. Když zombík najde nějaký mozek, nasadí si ho a začne tancovat, tancovat a tancovat (pokud byl mozek inteligentní, jako většina z těch napadlých při brainstormingu, tak přitom filozofuje nebo počítá diferenciální rovnice), až se z něj stane kostlivec.

 

Kostlivci

Kostlivci s oblibou chrastí kostmi a prolévají hrdlem nějaký alkohol. Alespoň pokud jej mají, jinak se snaží nějaký získat, nebo si lehnou do nějaké rakve a spí. Chytří kostlivci pijí ve své rakvi, ze které svůj drink stále znovu vylévají do korbele, ze kterého jej znovu pijí. Už před nějakou dobou čerti odvedli několik kostlivců do jižních krajů, kde slouží jako módní bytové doplňky (kostlivec ve skříni je oblíbený mezi zhulenými elfy) nebo jako žongléři a jiní kejklíři. Dokonce se objevila skupina dekadentních kostlivců, kteří ke spánku preferují rakvičky se šlehačkou.

 

Lykantropové

Prokletí měnící dotyčného v nějaké zvíře postihuje jen hobity. Vlkodlaci, liškodlaci a tchořodlaci se již vyskytují vzácně; kdysi prý byli hlavními ochránci hobitů. Z šelem se častěji vyskytují jen psodlaci a kočkodlaci. Mnohem častější jsou králíkodlaci a veverkodlaci – odhaduje se, že v některé z těchto zvířat se za úplňku mění jeden nebo dva hobiti ze sta. Ač zkoumání prokletí vedoucích k lykantropii věnují nejvíc pozornosti elfové, největšího úspěchu nedávno dosáhli vodníci: podařilo se jim z některých hobitů udělat kaprodlaky (viz výše, v popisu vodníků).

 

Dinosauři

V džunglích na jihu, kde rostou banány, žijí dinosauři. Býložraví dinosauři žerou banány a masožravci se živí banány přepasírovanými před jiné živočichy. Proto je tam tak nebezpečno, proto jsou banány tak drahé a snad proto jsou skoro všichni dinosauři žlutí. Jen někteří jsou fialoví s růžovými kytičkami nebo zbarvení do nějakého podobného vzoru, ale k tomu už neexistuje žádná všeobecně uznávaná teorie. Nejrozšířenější je ta, že se jedná o zhulené dinosaury.