„Ta bouře není ze známé hmoty a ani nesmrtelní ji nedokážou ovládat,“ povzdechne si Hierarcha. „Obávám se, že jsme ztraceni.“ Objevila se teprve před pár týdny – vířící šedá masa nevypočitatelné velikosti. V jejím středu: oko. Maelström vysílá Hierarchům zprávu. Ale co může znamenat? Pomůže zachránit tuto dimenzi existence? Je vůbec ještě čas ji zachránit?
IM1: The Immortal Storm je dobrodružství pro postavy „nesmrtelných“ (37. a vyšší úroveň) v Basic Dungeons & Dragons (1977), první ze série IM – Immortal. Jde o první publikované dobrodružství využívající pravidla pro nesmrtelné publikovaná v sadě Dungeons & Dragons Set 5: Immortals Rules (1986) a jako takové slouží jako „začátečnické“ dobrodružství na tomto stupni hraní.
Nově pasované hráčské postavy nesmrtelných se vypraví do různých sfér existence, aby našly esence všech smyslů: hmatu, čichu, sluchu, chuti a zraku. Jedná se o pět lineárních výprav do různých sfér mnohovesmíru, prokládaných náhodnými setkáními v astrální a éterické sféře.
Externí recenze a shrnutí
| Dinosaurium obskurních světů | Vandal a Markus | Podcast: The Immortal Storm |
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Bizár. Bohužel fakt špatný.
Na jednu stranu je potřeba obdivovat, že autor se snaží být kreativní a posouvat D&D do jiných sfér – doslova. Nemsrtelní jsou tuším první produkt, kde se objevil koncept mnohovesmíru, z něhož se později zrodil Planescape. V tomhle dobrodružství hráči extrémně mocných postav vyrazí na sféru ohně, na sféru hudby, na sféru myšlenek, na sféru země (která vypadá jako kulečníková koule) a na sféru technologie, což jsou USA v 80. letech. Potenciál na spoustu zábavy a v závěru třeba na zápasy ve stylu Godzilly... ale prostě to tak nenapadlo.
Protože tohle dobrodružství je učebnicový příklad toho, jak nepsat dobrodružství. Všechno, co může, dělá špatně.
Většina sfér na vás vyblije spoustu faktografického textu o tom, jak daná sféra funguje. Na sféře hudby se dozvídáte klasifikaci obyvatel („tonálů“) podle tónu a dozvídáte se, že rádi formují akordy nebo běhají s praporky. Na závěr pak dostanete 17 stran (!) bizarního settingového popisu moderní společnosti psaného jakoby očima mimozemšťana, který popisuje lidstvo – což je vtipné, ale v jádru jde o to, že autoři vám 17 stránek popisují realitu, ve které žijete a znáte ji. A pak... pak se neobtěžují vymyslet nic hratelného.
Většina sfér jsou totálně railroadové sekvence dvou až tří scének, ze kterých se nedá uhnout. Autor naráží na to, že postavy umí každé kouzlo ve hře, a nedokáže jim vymyslet zábavné výzvy. Řeší to tím, že jim většinu schopností sebere a potom jim chystá „překážky“ s přesně daným řešením. První polovina jsou hádanky a hlavolamy (TWL, já fakt chci hrát postavu na 37. a vyšší úrovni, abych řešil hádanky a hlavolamy!). Druhá polovina jsou taky hádanky, ale většinou ve stylu: „Portálem není možné projít jinak než sesláním kouzla telekineze.“ Prostě point-and-click adventura, která se nehne, dokud neprovedete správnou akci.
Korunu tomu nasazuje skutečnost, že k závěrečným výzvám vždy (a) dostanete přesný návod („až tam budete, sešlete dvakrát Přání a jednou Čtení myšlenek“) a skutečně to funguje, takže jen plníte recept; (b) kdyby se vám náhodou něco mohlo nepovést, nějaké NPC vás zachrání nebo vyřeší věc za vás. A mašinka dál jede po koleji!
Ale jak je to blbé, tak je to vlastně smutně vtipné.
Víc ve 21. epizodě našeho podcastu.