Nájezdníci jsou soutěžní dobrodružství hrané na Mistrovství v Dračím doupěti na Gameconu 2009.
Dobrodružství se odehrává v alternativní historii Británie. Nájezdníkům z Normandie znemožní počasí návrat do jejich domoviny a tak se rozhodnou napadnout Wales a přezimovat v něm. Při tom hrozí pokračovat ve svém drancování. Skupina postav zprvu čelí nájezdům a následně podnikne fantastickou cestu, při které se snaží varovat svého krále, aby se na závěr dobrodružství pokusila vnést rozkol mezi velitele nájezdníků.
Dobrodružství o celkové délce cca 15 hodin hraní je rozděleno na celkem tři části, dělené dále na dílčí úseky s předpokládanou délkou hraní mezi půlhodinou až čtyřmi hodinami. Hráči mají relativní volnost v tom, co budou provádět v rámci těchto úseků, ale celková dramaturgie a pořadí, v jakém se setkávají s překážkami a problémy je dané. Hra střídá tempo, v akčních scénách se hráči nesmí domlouvat a musí hrát „v reálném čase“ sám za sebe, zatímco v klidnějších pasážích mohou společně řešit další postup. Dobrodružství také obsahuje tajné informace, známé jen některým hráčům a jejich provázání na osud některých NPC či vyznění některých scén.
Turnajové bodování je provedeno formou srážek bodů za chybná rozhodnutí, hodnocení postupu a vyřešení závěrečné scény.
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Hraje se to samo. Což je blbě.
Když hodnotím turnajovky, tak na začátek vždycky dávám disclaimer, že to mají o trochu těžší než jiné produkty, protože musí svůj formát a provedení přizpůsobit turnaji, aby bylo co hodnotit.
No, tady to autoři s tím přizpůsobováním už trochu přepískli.
Modul se tak moc soustředí na to, aby dostal hráče tam, kde je turnaj potřebuje + aby do hry dostal herní prvek, který chce na turnaji hodnotit, že nějak úplně zapomíná na to, co je to vlastně RPG - že je to o zábavě, ve které hráči skrze svá rozhodnutí ovlivňují fiktivní herní svět.
Tady se v prvních dvou třetinách hry jakákoliv hráčská rozhodnutí v podstatě ignorují. Je to sada scén ... ne, sada obrazů, které jsou na hráče valeny pomocí bagrů a iluzí, s poznámkami typu "ať už hráči udělají cokoliv, musí vidět tohle". Pokud už na místě je nějaká interaktivita, tak je předstíraná. Ale na většině míst pro jistotu ani není.
Ale i tohle všechno by se dalo ještě zkousnout, kdyby to herní materiál podporoval. Zažil jsem spoustu totálních railroadů, které byly zábavné, protože jejich autoři za sebe zřetězili scény nabité atmosférou, detaily, případně šlo o nějaké sekvence miniher nebo malá pískovišťátka pro emotivní roleplay.
Tady ale chybí i tohle. Lokace jsou popsány vždy jen pár větami, které popíší, co postavy zahlédnou, když z rychlíku proběhnou kolem a neúplně naznačí, o co tam vlastně jde. Ale když se náhodnou hrdinové rozhodnou zastavit a začít místo zkoumat, tak už nechávají na GMovi, aby si to zimprovizoval a nějak je odbyl (protože na tom průzkumu ve skutečnosti nezáleží, není potřeba). A v tenhle moment ta turnajovost dobrodružství začíná požírat sama sebe, protože úporná snaha, aby všichni hráči hráli to samé a dalo se to na konci nějak vyhodnotit dostává na frak, protože různí GMové se s témito nedotaženými místy poperou různě.
A nefunguje mi ani samotný koncept dobrodružství. Má tři dějství, předpokládá se, že mezi každými dějstvími méně úspěšné družiny odpadnou a třetí dějství hraje jen úzký okruh finalistů. Ale protože veškerý hratelný materiál, kde nějak záleží na hráčském umu a rozhodnutí, se odehrává až ve třetím dějství, a předchozí dvě jsou jen o pasivním sběru informací, tak reálně není na základě čeho týmy roztřídit na úspěšné a neúspěšné - a autoři si pak pomáhají netransparentními berličkami, kdy za tu či onu věc přidají nebo odeberou bod, ale není úplně jasné, jestli soutěžící tenhle princip vůbec znají a mohou mu svou hru přizpůsobit. A aby toho nebylo málo, když už se teda konečně dostanete do toho finále, tak na něj od autorů hráči dostanou alternativní postavy, ne ty, se kterými se na dobrodružství přihlásili a které si pro turnaj vypiplaly (a se kterými prošly ty předchozí dvě třetiny). Jestli tohle mělo záměr v podobě vyhodnocení nějaké system mastery, tak pro mě to je ojeb jako prase.
Abych nebyl jen škarohlíd, jedna věc se mi na tom dobrodružství líbí - a to je atmosféra. Když tím jen tak listujete, čtete útržky, tak na vás vyloženě dýchá a vyloženě se těšíte, až to budete hrát. Jen - pokud si chcete zachovat dobrý dojem - to potom nesmíte reálně udělat. Spíš si tu atmosféru odneste, vezměte si jen hrubou osnovu a kolem ní si postavte své úplně vlastní dobrodružství. Právě za tu atmosféru a malé nápady, které se dají vykrást, byť se musí hodně dopracovávat, dávám druhou hvězdičku.