Violence for Votishal

Tohle dobrodružství má skvěle nakročeno k tomu, aby se povzneslo nad takovou tu běžnou, pohodovou, spotřební kvalitu jiných dobrodružství pro DCC, ale chybí mu k tomu poslední krůček.

Předně mě mile potěšilo, že po hromadě různých lineárních minidungeonů je tohle rozlehlejší prostředí se třemi patry, mnoha různými vstupy a zcela nelineárním průchodem – to zrovna u DCC překvapí a potěší.

Má to taky pěknou atmosféru. Ústřední kult Votishala je pěkně popsaný: jeho kněží jsou mlčenliví, nosí roubíky přes ústa a postupně vychází najevo, že nejsou tak docela neškodní a nevinní. Až jsem si říkal, že je škoda, že jsem to nečetl dřív a neměl možnost začlenit je do kampaně jako frakci už dřív – hodili by se k tomu. Do toho jsou zapletené dvě další frakci – jeden vymahač výpalného, kterému Votishalovo kněžstvo odmítá platit, a on proto posílá vymahače (čímž se všechno spustí), a pak taky ještě nezávislá partička zlodějů, kteří chrám vykrádají shodou okolností během přítomnosti hrdinů. Přičtěme k tomu nadpřirozeného vraha, který se po chrámu motá, a je to dostatečný maglajz na to, aby ze hry vyplynula zábava.

Chrám je relativně věrohodně popsaný a dokážete si představit, jakému účelu všechno slouží, včetně toho, že tu jsou třeba speciální šachty a truhly na sypání a přechovávání darů věřících (které samozřejmě můžete vykrádat). Pestrání a nástrahy jsou pestré, od běžných truhliček s pastmi, přes všelijaké spotřební trochu magické předměty, až po – samozřejmě – set-piece souboje s bossem v „interaktivní místnosti“. Takový DCC standard.

Ale jak říkám, chybí tomu ten poslední krůček. Přestože v dungeonu pobíhají další dvě frakce, ve hře mi byly spíš na obtíž než ku pomoci. Chybí jim totiž jasná motivace jiná než „budeme s hrdiny bojovat“ – vlastně nic moc nechtějí a nejde s nimi nic moc dělat (jen bojovat). Jelikož hráči od začátku věří, že chrám řečí problémy s vymahači výpalného, zcela logicky je napadlo, že si to půjdou s dotyčkým vymahačským bossem vyříkat – což ovšem nejde, není součástí tohoto dobrodružství, je mimo scénu. V chrámu jsou jen jeho pomůcky s nejasnými pokyny (bojovat proti postavám), ale při zajetí pohůnků a výslechu se najednou ukázalo, že sám nevím, co jejich posláním boss zamýšlel. Totéž v bledě modrém je druhá frakce nezávislých zlodějů – jak by se s nimi začalo mluvit, vlastně nevím, proč tam jsou a co s nimi můžu dělat. O nic jim nejde, žádná dohoda s hráči se nenabízí.

Jádrem hry je běhání po chrámu, sbírání stop toho, co se tady děje (leží tu pět mrtvol), opakované potkávání příčiny toho všeho, až si to hráči všechno poskládají a vyřeší ve finálním bossfigtu. Při té příležitosti se skrze různé dokumenty, vitráže apod. dozví víc o Votishalově církvi a jejích záměrech. To zní dobře, navíc běháte po nelineárním chrámu, to je fajn... ale reálně tomu chybí nějaká jasnější cílenost. Musí se to řešit v zásadě tak, že náhodně projdete úplně všechny místnosti, až vám všechny indicie napadají do klína. Jako by tomu chyběly nějaké linky a vazby, které by umožňovaly postupovat cíleněji než způsobem „otevřeme všechny dveře“. Nakonec ten na první pohled sympatický rozsah možná je spíš na škodu, protože s tím bezcílným bloumáním je to blbá kombinace.

Pořád je to fajn dobrodružství, bavilo mě, jen mělo potenciál být čímsi výjimečnějším, ale ten tak docela nenaplnilo.

Zajímavé je, že dobrodružství obsahuje spoustu linek vedoucích ven (například dokumenty implikující nějaké další spiknutí nebo spolupráci s jinou zlodějskou partou), které samozřejmě při hraní „jen tak“ nemají moc význam. Nemám na to jasný názor. Přijde mi to jako fajn. Jen jsem to měl holt vědět dřív a pracovat s nimi od začátku kampaně. Když to na mě takhle vypadne při přípravě na sedmnácté sezení, tak je trochu pozdě. :) To jen poznámka pro vás.