Strixhaven: A Curriculum of Chaos

Žili byli jednou Wizards of the Coast a ti vlastnili dvě výdělečné značky: Magic: the Gathering a Dungeons & Dragons. I řekli si manažeři, že je spojí v crossoveru, aby trochu poždímali publikum. A tak se stalo. V kanceláři se tahaly sirky, protože to nikdo nechtěl dělat, a poražení pak napsali tuhle věc. A podle toho to vypadá.

Strixhaven je kampaň odhadem tak na 10 herních sezení (4 školní roky) na magické univerzitě. Je to tak high fantasy, že leze stropem – magická zřídla, magické uzliny, létající krystaly, levitující oblouky a jiné magižvásty. Univerzita je pestrá a plná všech ras z mnohovesmíru, od tieflingů, přes humanoidní sovy až po humanoidní slony. Není to ani tak žánr fantasy jako spíš „urban fantasy“ anebo ještě přesněji „young adult“ literatura o dospívání a hledání sebe sama. Nezvykle na D&D to působí jako současná americká univerzita: v kavárnách se pije kafe a prodávají sendviče, studenti chodí na brigošky, můžete se zapojit do spolku LARPu a pro hendikepované jsou tu teleporty a přístupná schodiště, která se poskládají, aby po nich projel i hroch na vozíčku.  Trestuhodně pro magickou univerzitu tu není nic úžasného, co by mi vyrazilo dech, je to prostě americká univerita. Ale žánr prosím pěkně nehodnotím  – pojďme ho prostě přijmout a hodnotit až to, jak dobré materiály pro hraní v tomhle žánru dostanu.

Příšerné.

PDF už jsem smazal, takže přesné počty stránek z hlavy netrefím, ale zhruba 20 stran z 250 stránkové knihy je popis „světa“. Je to takové to atmosférické odzoomované povídání, které jakžtakž poslouží k tomu, abyste ho dali před kampaní přečíst hráčům jako úvod do settingu. Ale je příliš vágní a nedává žádné konkrétní materiály, podle kterých bych reálně dokázal hrát. Prostě atmosférický úvod. Jako settingová příručka tohle rozhodně neslouží.

Asi „nejpoužitelnější“ materiály je seznam 18 NPC spolužáků a navíc několika profesorů, ty jsou podrobné a mají hezké ilustrace. „Použitelné“ je v uvozovkách, protože mají „zajímavé“ charaktery typu „pije nakládané okurky i s nálevem“, „jednou vysochal nádhernou sochu a dodnes ho všichni uznávají“ nebo „mrzí ho, že si lidi k němu kvůli jeho drsnému zevnějšku špatně hledají cestu“. Co se na tom dá hrát, nevím. Všichni jsou mladí, krásní, inteligentní, šťastní a dobří, není tu žádný potenciál pro konflikt. O čem že to budeme hrát?

Dalších cca 30 (?) stran jsou pravidla pro hraní na univerzitě. Otřesná. Říkat tomu „pravidla“ je pomluva všech pravidel. Třeba: odehraj scénu s libovolnou postavou, dostaneš bod; jakmile máš dva body, jste kámoši nebo spolu můžete chodit. He, prosím? Házet na nic nebudu? Kde je nějaká náhoda, nějaká reflexe toho, co jsem odehrál a jakým způsobem – nějaká hra? Nikde – a princip „je úplně jedno, co hráč udělá, nemá to vůbec na nic vliv“ je základní tvůrčí mantrou Strixhavenu.

Pravidla pro studium: Máš zkoušku, musíš se na ni naučit. Hoď si proti dané obtížnosti na libovolnou (!!!) dovednost, jestli ses dobře naučil. Můžeš se rozhodnout studovat přes noc, a to pak máš výhodu, nebo nestudovat vůbec, a to pak máš nevýhodu. Proč bych vůbec říkal, že nestuduju? Nevím, důvod pro to není. Jaké jsou nevýhody studování přes noc? Žádné. Je to fakt úplně šumák. Když zkoušku nedáte, dostanete doučování (ani to nemusíte odehrávat) a zkoušku dáte. Prostě: ať uděláš cokoli, je to jenom kosmetické, na hru to nemá žádný vliv. Ano, nějaká pravidla v té příručce za těžký love dostávám, ale jsou horší, než kdybych si je vymyslel sám. Tohle je, pěkně prosím, designérské řemeslo úroveň „zombie po mozkové příhodě“.

Především ale stále nechápu, jak se dá magická univerzita, zkoušky, brigošky a členství v LARPovém klubu hrát v D&D, což je – přiznejme si to – především akční bojová hra.

Odpoví nám na to kampaň, jádro knihy, cca 120 stránek (?) a k tomu ještě bestiář. Teda spíš „odpoví“. Je to nejotřesnější dobrodružství, jaké jsem kdy viděl. Říkat mu „railroad“ je pomluva všech railroadů, tohle je přímo transsibiřská magistrála. Celá kampaň, čtyři školní roky, hra odhadem na 10 sezení od 1. do 10. úrovně je napsaná jako sekvence scén, ze které nedokážete jakkoli uhnout, jakkoli ji ovlivnit a je úplně jedno, co uděláte. A ještě je to debilní. Asi takhle: rozhodli jste se jít na žabí závody > hoďte si na dovednost > hurá, vyhráli jste nebo ne, to je jedno > žáby ožily, boj! > vyhráli jste, to jste pašáci (pokud jste náhodou umřeli, profesoři vás oživí a taky jste pašáci) > vlož charakterovou scénu > najdete záhadnou stopu > střih > rozhodli jste se jít na ples > hoď si na dovednost, jaké máte kostýmy, je to úplně jedno > vlož charakterovou scénu > boj (profesoři vás případně oživí) > vlož expoziční scénu > našli jste stopu...

Otřesné, otřesné.

Největší urážka je, že je to celé teoreticky (hodně teoreticky) investigativní dobrodružství, kde nacházíte stopy po zlém padouchovi, ale ty stopy nacházíte v téhle sekvenci scén a sekvence se nedá nijak změnit. Chceš se jít někam zeptat, jestli někdo něco neviděl? Chcete pátrat na vlastní pěst? Smůla, nejde to. A fakt to nejde, GM k tomu nedostává žádné podklady a nedokáže to nijak odehrát. Prostě musíte jet dál sekvencí, dokud v naplánované sekvenci nepřijde okamžik – zhruba po odhalení pěti stop, kdy už to dojde i mrtvému –, kdy tam podle skriptu někdo z profesorů zjistí, že se děje něco podezřelého a zadá vám quest to vyšetřit. *smajlík vystřelování mozku z hlavy*

Tohle se nedá popsat, to se musí vidět – nebo poslechnout, pusťte si Dinosaurium, tam mě uslyšíte trpět.

Naprosto všechno v téhle knížce, od nastavení settingu, přes pravidla studia až především po tu příšernou kampaň popírá veškeré zásady toho, proč jsou RPG hry zábavné, a sice že se můžete v roli postavy rozhodovat a zažívat nějaké důsledky svých rozhodnutí. Tady nejsou důsledky ABSOLUTNĚ ŽÁDNÉ NIKDY NIC. Nikdo není zlý, nic není špatné, neexistuje konflikt, neexistuje porážka, nemůžete v ničem neuspět, nemůžete o ničem rozhodnout, nemůžete nic než se dál vézt po transsibiřské magistrále. Tohle není RPGčko, tohle je hodně hodně špatný divadelní scénář.

Ohodnotil jsem tu už... moment... 68 dobrodružství. Tohle je možná nejhorší z nich. Skoro mám chuť implementovat do databáze hodnotící kategorii „odpad“, protože zařazení do kategorie jedné hvězdičky je urážkou pro ostatní jednohvězdičková dobrodružství. Nejhorší na tom ale je, že je to nablýskaný korporátní produkt, který snadno ošálí tělem. Má hezké barevné ilustrace, pěkné plánky budov, profesionální sazbu, dokonce při prolistování vypadá strukturovaný jako dobrodružství, takže si to koupíte a nesete si to domů a máte hřejivý pocit, jak hezkou jste si to koupili věc. Ale je to past! Nekupujte to proboha a už vůbec si z toho neodnášejte představu o tom, jak vypadají RPG hry.

Anebo jsem prostě starý zapšklý dinosaur a nepochopil jsem, že RPG hry, ve kterých o něco jde, ve kterých se můžu o něčem rozhodovat a ve kterých moje akce mají aspoň nějaké následky, jsou dneska pasé a moderní je hrát divadelní scénáře, ve kterých nemůžu dělat vůbec nic než herecky ztvárňovat svoji postavu a kochat se naskriptovanou jízdou. To je taky možnost.

EDIT: Když se mi to uleželo v hlavě, upravuju hodnocení na 2 hvězdičky. Je tu přece jenom spousta materiálů a námětů na situace, které můžete vykrást a udělat si z toho něco hratelného. Jen holt sama ta kniha, jak je psaná, je nehratelná. Nehratelné dobrodružství sloužící jen jako kniha s materiály pro inspiraci = dvě hvězdičky je adekvátní hodnocení.