Master of the Game

Master of the Game je 174stránková kniha nezávislá na konkrétní hře, sepsaná Garym Gygaxem jako obecný rádce pro vedení her. Jde o doprovodný svazek k předchozí knize Role-Playing Mastery (1987), ale zatímco ta adresovala hráče i vypravěče, tahle už je určená výhradně vypravěčům. Gygax radí, jak se ve hře stát skutečným „mistrem“ nebo dokonce „velmistrem“, přičemž si vypůjčuje analogie ze šachového světa a předpokládá, že „velmistři“ budou nejen mistrnými hráči, ale taky ambasadory a popularizátory celého koníčku. Kniha se opět oficiálně zabývá RPG hrami obecně, ale sálá z ní Gygaxova záliba v dlouhodobých kampaních zaměřených na překonávání překážek, zkušené ovládnutí pravidel a skutečný zápal všech zúčastněných.

Hlavní kapitoly se zabývají různými rolemi a úkoly vypravěče, autor nabízí rady pro posuzování vlastního výkonu, radí například s přípravou a udržením dlouhodobé kampaně v dynamickém herním světě, ve kterém probíhají velké události a konflikty mezi frakcemi. Dále probírá například výběr a upravování pravidel (jednou z tezí je, že jakákoli dlouhá kampaň nevyhnutelně povede k tomu, že skupina si utvoří svojskou variantu hry), studium zdrojů vhodných pro daný žánr, okrajově i návrhu dobrodružství nebo třeba vyvážení přípravy s nutností improvizovaně reagovat na hráče. Když kampaň selže, bývá to podle něj nedostatečnou přípravou, ztrátou zájmu hráčů, nevhodným designem nebo třeba mezilidskými problémy v herní skupině.

V dalších kapitolách rozvíjí myšlenku toho, že skutečný „mistr“ je víc než jen vedoucím každotýdenní hry, ale účastní se komunitního dění, například vede hry na conech a jiných setkáních, vytváří a vydává vlastní herní materiály, jinými způsoby přispívá celému koníčku. U všech těchto témat se Gygax dělí o osobní rady. Možná překvapivé, byť dobově pochopitelné, je začlenění kapitoly o tom, jak nakládat s lidmi, kteří se nad RPG hrami morálně pohoršují – Gygax soudí, že jelikož takoví lidé vycházejí z iracionálních základů, jakýkoli pokus o racionální rozhovor s nimi je marný a je velice nepravděpodobné, že by se dali přesvědčit ke změně názoru. Skutečný spor pak probíhá o přízeň zatím neutrálních přihlížejících, a abychom je zaujali, musíme působit míň divně než protistrana.