[dobrodružství] Noc krve

[York]

Scribus určitě nebrat. Má celkem dobře nakročeno a třeba plakát nebo něco podobně malýho se v něm dá v pohodě vysázet, ale chybí mu automatický přidávání stránek, takže se dá reálně použít jen na něco už opravdu hotovýho, co už nikdy nebudeš měnit.

Celkem dost se toho dá udělat i ve Wordu nebo v Libre Officu. Rozhodně je dobrý naučit se používat styly odstavce a styly písma (třeba na kurzívu). Místo Master Pages se ve Wordu a LO dají použít styly stránky. Dobře ostylovanej text se pak dá i naimportovat do InDesignu a ušetří ti to spoustu práce.

[Elenistar]

Vedl jsem před 14 dny toto dobrodružství jako ukázku ZZ pro začátečníky a pro mě to byla premiéra jakožto vypravěče. Hra se moc povedla a rád bych tady autorovi vysekl poklonu za krásnou práci. Vše jsem si pečlivě nastudoval, vytiskl a vedlo se to jedna báseň.

Byl to oneshot a nakonec to všichni přežili a obětovali Rymu, ale měl jsem radost, protože celý ten hororový večer vyústil asi v 15 minutové rozmlouvání, koho hodí přes palubu. Variant tam bylo několik a povedlo se tam vytvořit zajímavé morální dilema. Díky za tento překlad a převod do ZZ. S nadšenením budu sledovat další tvoji práci. Díky

[smrq]

Byl to oneshot a nakonec to všichni přežili a obětovali Rymu...

Marně vzpomínám, zda je v Noci krve nějaká Ryma.
Nespletl ses? Nehráli jste náhodou Vražedné světlo?

[Markus]

rád bych tady autorovi vysekl poklonu za krásnou práci

Ota určitě ocení nějaké hvězdičky.

(Aneb jak z lidí mámit hodnocení do databáze, což sobecky dělá radost hlavně mně, a zaštiťovat se přitom ostatními.)

EDIT: Anebo teda hvězdičky sem, když čtu smrqa nad sebou.

[Elenistar]

Jj, spletl. Načítal jsem obě a nakonec jsem vybral světlo. Navíc jsem obě hrál jako hráč, tak se mi to popletlo. Takže k oběma dokážu dát hodnocení. Díky

[smrq]

Pak tedy, jakožto autor Vražedného světla, děkuji za poklonu. Mám radost, že to někdo opravdu hraje.
A pokud by ses krátce rozepsal, jak to probíhalo (ideálně do patřičného vlákna), bylo by to super. Moc mě zajímá, zda někdo vybočil z očekávané osy událostí a jak to celé probíhalo. Byl jsi na postavy hodný a chránil je, aby nikdo nezemřel nebo hráli tak chytře?

[Ota]

A já se budu těšit třeba někdy jindy .

[Paldini]

Děkuji za hezky zpracované dobrodružství. Odehráli jsme je teď o víkendu poprvé živě se skupinou, se kterou hrajeme jen online. Role vypravěče jsem se zhostil já a pojal jsem dobrodružství jako úvod do kampaně v ZZ, takže doufám, že to nebyla naše poslední návštěva v ZZ a budeme pokračovat dále.

[Elenistar]

Děkuji za hezky zpracované dobrodružství. Odehráli jsme je teď o víkendu poprvé živě se skupinou, se kterou hrajeme jen online. Role vypravěče jsem se zhostil já a pojal jsem dobrodružství jako úvod do kampaně v ZZ, takže doufám, že to nebyla naše poslední návštěva v ZZ a budeme pokračovat dále.

Došlo na rituál? Prokoukli hráči, že je tam něco špatně a ujeli? Povídej, přeháněj.

[Paldini]

Družina začala svou pouť v Alderlandu ve složení:
- Trpaslík Bojovník - i ve svém stáří naivní "misionář", který vyráží do ZZ hledat své kořeny
- Gobliní kupec - vyvrženec z disfunkční hobití rodiny, odeslán do vyhnanství
- Vlkení lovkyně - jediná pochází ze ZZ, jako malé "štěně" byla do Alderlandu unesena, aby se s ní stala cirkusová atrakce. Z cirkusu utekla a po nějaké době, co žila a lovila v divočině, tak byla odchycena a raději pro bezpečnost obyvatel poslána zpět do ZZ
- a v neposlední řadě Lidský Druid - jediný je do ZZ poslán do vyhnanství za spáchaný zločin, ale prý je nevinen

Všichni byli bez jakýchkoli cavyků a řečí (strážci jsou němí) spuštěni v kleci z železné zdi na planinu plnou kostí. Dostali i nějakou základní výbavu, a dokonce i kupec dostal svou kárku naplněnou různými krámy, sám ani neví, co všechno v kárce má.

Ještě než se vůbec mohli rozkoukat, ozval se z nedalekého křoví hlas: "Hlupáci utíkejte, za chvíli začnou střílet!". I když nevěřili, tak stejně pelášili. Po chvíli, už v bezpečném (ne)dosahu střelných zbraní, poznali svého zachránce, podivného žlutookého barda Dalba, který zde hledá na planině kostí vzácné byliny. Bard vysvětlí skupince, že civilizace, tak jak jsou zvyklí z Alderlandu tady úplně neexistuje, každý se snaží chránit a hlavně přežít, doporučí jim cestu na SV do hostince nebo spíše malé tvrze U poutníka v kápi nebo potom dále do osady Kostidrti. Na otázku, jak je zrovna on, neozbrojený schopný přežít, dostanou jednoznačnou odpověď: "Někdo má zbraň, a někdo umí zmizet." a zmizel.

Nezbývalo jim tedy nic jiného než vyrazit směrem k hostinci. Bohužel, Druid neměl úspěch s orientací v terénu, takže vyrazili kdovíkam a ani lovkyně neuspěla ve strážení bezpečnosti. Po chvíli začalo pršet a postupně déšť přešel do silné bouře a pomalu se blížil večer, i tak už byla celkem prachmizerná viditelnost kvůli bouři. V tom se ozval ryk divé zvěře a nelidský řev. Všichni kromě druida se schovali do úkrytu. Dokonce kupčík si hodil na plížení tak dobře, že se ukryl i s kárkou. Stali se svědky zmasakrování jelena nějakou příšerou s býčí hlavou, které kořist naháněli psovití démoničtí humanoidi. Po masakru jelena si byčí obr všiml druida a stanovil ho novou kořistí. Druid se dal na útěk, ale psí démoni měli nacvičenou taktiku a začali jej obkličovat. Býk ještě masakroval jelena, byl si jistý, že mu pohůnci druida naženou. Druid byl po chvíli dostižen. To už nevydržela lovkyně a střelila jednoho z polodémonů do zad, zranila ho, z úkrytu vyskočil i trpaslík a rozsekl jednoho psouna. Po smrti a zranění jednoho z nich, ostatní přišli o morálku a dali se na útěk. To se ovšem nelíbilo býčí stvůře a zavelela opět k útoku a sama se rozběhla na trpaslíka. Teď přišla chvíle na zákeřného goblina ukrytého ve křoví, kterému se podařila steal akce a přeřízl démonovi svým nožíkem šlachu na noze. Zkrypleného démona dorazil trpaslík. Vlkenka monstru odhryzala hlavu a společnými silami ji naložili jako trofej na goblinovu kárku.

Naprosto ztracenou a demoralizovanou družinu zachránila lovkyně, kterou napadlo, že by mohla vůlí naznačit svému petovi (orlovi), aby se vydal na průzkum. Orel našel cestu a už za tmy dorazila skupina k palisádě a domečku u řeky. Průzkum domečku nevěstil nic dobrého, samá krev a nepořádek. Dostat se přes bránu za palisádu se ani nepokusili, ale našli branku, kterou se goblinovi podařilo otevřít zlodějskými nástroji. Hladoví, unavení a zničeni z boje i z nehostiného prostředí rádi zabouchali na dveře budovy, která vypadala jako hostinec. Čekali poměrně dlouho než jim otevřel poněkud slabomyslný Otto. Ten pozval skupinku dále, ale až po popohnání dalšího přítomného, "gardisty" Hanse.

Po vzájemném oťukávání se, začala být družina poněkud nesvá. Bylo jim divné chování společníků, později se k nim přidal ještě Fagor, pár věcí si nevšimli nebo neřešili (např.,nevšimli si, že Hans mluví o převozníkovi jako o Gertovi, Otto jako o Gartovi), v určité chvíli vyzval Hans Otta, aby přinesl hostům ten vyhlášený guláš a sám šel Ottovi pomoci, nikdo z družiny je nešel špehovat, naopak spolu řešili tuto klaustrofobickou situaci a spřádali plány, co si počít. Za chvíli přinesl Otto guláše, nikdo nechtěl ochutnat dokud Otto nepřinesl ještě jednu porci Hansovi. Gobliní kupec najednou prohlásil, že si potřebuje odskočit, aby se vyhnul ochutnávání guláše. Místo vykonání potřeby ale šel prozkoumat stáj s poněkud neklidnými koňmi, otevřel vrata a to se mu stalo skoro osudným, když se koně vyřítili ven. I když silně pobitý, vydal se stáj prozkoumat. Když z podesty zaslechl nějaké zvuky raději vzal čáru a vrátil se do hospody nahlásit, že utekli koně. To nechalo Hanse i Otta v klidu. Mezitím jediný trpaslík snědl guláš a začal se cítit poněkud ospalý. Otto jim nabídl ubytování v patře ve společenské místnosti. To ostatní přítomné zachránilo od otravy, prohlásili, že si guláš vezmou ssebou. Fagor je zavedl do místnosti. Po cestě si všimli podezřele mokré podlahy. Po vstupu do místnosti je Fagor zamkl, goblinovi se nepodařilo vyhačkovat zámek, a hrubá síla (trpaslík) spal. Nicméně se začali cítit v bezpečí a dveře, i když zamčené ještě zabarikádovali. Po nějakém době si všimli venku Fagora, jak šel do stáje. Spustili z okna na laně goblina, aby ho šel sledovat. To se stalo goblinovi, kterého mezitím vyléčil druid, skoro znovu osudným, protože ho jeho druhové na laně neudrželi (nepovedený hod na svaly) a zároveň se goblin nikde nezachytil (nepovedený hod na mrštnost) a ještě si blbě hodil na zranění z pádu. Nicméně to přežil a šel za Fagorem. Zaslechl jen, že hledá bezvýsledně nějakého Granta (kterého si posléze všichni chybně spojili se ztraceným převozníkem Gertem/Gartem). Fagor se vrátil do hospody a goblin šel prohledat stáj, tentokrát našel ohlodané tělo chlapce a raději znovu vystrašený utekl za ostatními. Avšak neztratil ještě všechnu soudnost a vzal ze stáje žebřík, který přistavil k oknu, aby mohli ostatní vylézt vč. probuzeného trpaslíka.

Prohledali stáj, stodolu i čeledník. Žádnou další stopu nenašli. Po několikaminutové poradě, kdy zvážili všechny možnosti se rozhosli osádku hospody konfrontovat, ale už bylo pozdě, rituál byl dokončen. Ze sklepa zrovna vylezl potrhaný Hans následovaný chapadly. V poslední chvíli zavřeli otvor do sklepa, ale démon se dokázal provléci i přes škvíry a zhmotnil se před nimi v plné kráse. Druid si v poslední chvíli vzpomněl, že zná kouzlo na potírání démonů (i když nevěděl, jestli je tohle démon). A vypálil na něj protidémonickou energii za všechny své body vůle. Démona to rozdvojilo. Boj se stal osudný skoro celé družině, kromě goblina, protože ten si zkoušel hrnce a pokličky v kuchyni jako impovizované brnění, zatímco ostatní zápolili s démony. Všichni byli otráveni jedem, ale v boji nabytý bod vůle umožnil druidovi jed neutralizovat. Zachránil ještě lovkyni, trpaslík byl naštěstí jen paralyzován.

Prozkoumat svatyni pod sklepem se neodvážili poté, co tam uviděli spoustu mrtvol, polili to olejem a zapálili. Pak se dostatečně zabarikádovali a šli spát.

Ráno je probudilo ržání koní. Přijela 4-člená hlídka. Díky goblinově manipulaci se je podařilo přesvědčit, že jsou jen náhodní neškodní čerstvě příchozí z Alderlandu a doprovázejí slavného lovce démonu (tím by měl být trpaslík bojovník). Jeden z členů hlídky našel v podzemní vypálené svatyni podivnou sošku a vzal ji sebou

[Elenistar]

Skvělé vyprávění. My jsme si ten guláš dali, neb jsme byli dost hladoví. No a Kostidrť jsme vyřešili posledně. Moc příjemná lokace, kde jsme založili naší tvrz po tom, co jsme zařídili místní převrat.

[Jeff Morningwood]

...

Stale trvam na tom a opakuju, ze nejsem zadny goblin, ale skaredy pulcik

[strucky]

Jakože lepší úvod do ZZ jsem (jsme? ) si, Paldini, ani nemohli přát.

[Paldini]

...

Stale trvam na tom a opakuju, ze nejsem zadny goblin, ale skaredy pulcik

Omlouvám se za nepřesnost, členem party nebyl goblin, ale škaredý půlčík.

[Ota]

Včera jsem vedl další průchod Nocí krve. Věkový rozptyl byl asi 12-14 let.
Původně jsem s žádnou hrou nepočítal, ale děcka si hru tak trochu "vytleskala" a já tak stál před problémem, co s tím.
Mrkl jsem do komplu a rozhodl se právě pro Noc krve, starší děcka (kolem 17 let) byla tím pádem mimo hru, protože s těmi jsem to hrál asi před dvěma lety, nicméně nevadilo jim to, dost se bavila sledováním "prcků" .

Chtěl jsem začít hrát co nejdřív, takže tvorba postavy proběhla zrychleně. Zeptal jsem se, kdo co chce hrát a vlastnosti + dovednosti nasázel od oka, na talenty jsme ani nehráli, kromě čaroděje, který dostal tři kouzla a tři vůle.
Ani jeden z hráčů a hráček ZZ nikdy nehrál, takže nikdo neprotestoval .
Základní vybavení jsem taky určil od oka a řeklo se, že když někdo bude něco potřebovat, určíme spolu, jaká je šance, že daný předmět má, fungovalo to dobře.

Jelikož jsem neměl čas si modul alespoň krátce připomenout, občas jsem musel improvizovat, ale aspoň to byla pro mě o to větší sranda.

Skupina jela dostavníkem do hospody, kde se měla setkat se zadavatelem příštího questu (už tady jsem se odchýlil od ZZ modulu, protože tam jsem dostavník a drožkáře zcela odstranil). Takže mě překvapilo, když po poražení monstra dorazila lehce vystrašená a zmoklá skupina v dostavníku k palisádě hospody. Skupina měla tendenci požadovat po drožkaři, aby jako člověk, kterému zaplatila peníze za dopravu do hospody, nějak zařídil vstup a ubytování . Drožkař tak byl hraný jako zmatený a mírně neschopný popleta, aby se akce musely chopit postavy. Nakonec zlodějka přelezla palisádu a otevřela ostatním bránu zevnitř. Drožkař jel s dostavníkem do stodoly, ale ta byla zamčená. Požádal tak postavy, aby zašly do hospody pro klíč. Po zaťukání hovor v hospodě utichl a nikdo zamčené dveře nešel otevřít. Válečník na nic nečekal a rovnou s rozběhem dveře vyrazil! Tlustý Otto, který šel zrovna otevřít, byl značně překvapen a před válečníkem couvl, vrhaje zmatené pohledy na Hanse, převlečeného za místní hlídku.
Hans spustil řev a obvinil vetřelce z vloupání do cizího majetku. Ostatní postavy podlehly autoritě uniformy a začaly válečníka omlouvat jeho opilostí a netrpělivostí. Hans měl na válečníka pár ostrých dotazů a mimo jiné se dozvěděl, že se jmenuje Emil (což byla novinka i pro ostatní, přidělováním jmen jsme se na začátku nezdržovali).
Ve dveřích se najednou objevil drožkář, který v dešti čekal na klíče od stodoly. Dosvědčil, že postavy přivezl a že postavy přemohly býči obludu v lese. Hans je tím naoko uklidněn a snaží se nastolit neutrální atmosféru. Vybízí Otta, aby přinesl pivo a guláš, což drožkář kvituje s nadšením (když už ho tam mám, využil jsem ho jako lákadlo na guláš ). Otto jde por guláš a drožkář jde zaparkovat dostavník do stodoly. Hans mu radí, aby tam nechal i koně, protože ve stájích došlo k událostem, které se musí teprve vyšetřit. Autorita Hanse stále funguje a nikdo ze skupiny se neptá, o co šlo. Zlodějka jde drožkáři pomoct, ostatní čekají na guláš a snaží se zjistit, co se tu stalo, že je hospoda tak nedostupná. Hans popisuje přepadení lupiči a dělá tak zmatenému Ottovu chování alibi (znovu oceňuji dobře napsaný modul, který umožňuje Vypravěči balancovat situaci na hraně uvěřitelnosti).
Drožkář i zlodějka se vrací a Otto nese guláš a pivo. Válečník dostává jen vodu a tak se stydí za vyražené dveře, že ani neprotestuje. Drožkář se pouští do guláše a pochvaluje si jeho zajímavou chuť. Čarodějka také jí a když si všimne podivné chuti, Hans ji pochválí za vytříbený jazýček a vysvětluje to speciálním receptem, předávaným v Ottově rodině po generaci, recept jim prý dá ráno po snídani. Ostatní ani tak guláši nevěří a nejedí. Drožkář se jim směje a Hans káravě kroutí hlavou. Chladně popisuje nevychovanost některých lidí, co vyrazí v hospodě dveře, nechají si přinést guláš a pak ho odmítají, prostě ostuda. Zlodějka si tdy upejpavě pár soust dá, ale lovkyně a válečník si ani tak nevezmou. Otto nesnězené porce odnáší a pak začíná zmateně vysvětlovat, že už nemá žádné volné pokoje. Snad jen společnou místnost pro všechny v patře, za nějaké peníze, případně ve stodole, za mí%n peněz. A ty nesnězené guláše jim bude účtovat i tak, dodá ještě Hans. Postavy jsou škudlilové a volí stodolu. Drožkář tam jde jako první a zabírá nejlepší kupku slámy. Postavy ještě spatří uklízejícího prcka Fagora s vykulenýma očima a jdou spát taky.
Ještě prozkoumají čeledník (další vyražené dveře, válečník prostě rád vyráží dveře), pak si rozdělí hlídky a ulehnou. Nikdo neprozkoumává stáj, ani jiné dveře do budov kolem hospody. Stále ještě hovoří o tom, že se ráno u snídaně potkají s oním zadavatelem questu, značka ideál . Drožkář usíná velmi tvrdým spánkem (a mám ho tak konečně z krku), jedlíky guláše nechávám házet na Výdrž, oba odolali. První hlídku má zlodějka, ale zřejmě kvůli lehké gulášové ospalosti nezaslechne příchod Fagora, který zvenku provlékne skrz madla prkno a běží pryč. Zvuk provlékání již zlodějka zaslechne, jde zkoumat vrata a zjistí, že jsou ve stodole zavřeni. Pokouší se prkno nějak nadzvednout, ale nejde jí to. Za chvíli zaslechne mužský chorál, znějící směrem od hospody. Budí ostatní a přemýšlí, co s tím a proč tu vlastně jsou zavření. Začínají podezírat Hanse a Otta z nějakého podvodu, případně dokonce z rituále. Když se ozve výkřik první oběti, pouští se do akce. Válečník vrata vylamuje a skupina jde vypátrat zdroj zvuku. Objevuje kuchyň, když se ozve druhý výkřik, chorál sílí (od teď si začínám házet šanci X z 6, že rituál skončil, přičemž X bude postupně růst od 1 až do 6). První hod nevyšel. Skupina záhy nalézá poklop v hospodě a slézá dolů. Je trochu překvapena kostlivým Wilhelmem, který je prokleje a upadne do bezvědomí. Skupina se chystá slézt do svatyně, když mi padne konec rituálu a ze svatyně se ozývají hrůzné zvuky, jak Povolanec masakruje kultisty i nevinnou zajatou posádku hostince. Skupina se dohaduje, co bude dělat,když se z otvoru vymrští růžovofialová chapadla a obluda se sápe ven. Tato skupina se ovšem nezalekne a s Povolancem bojuje. Má neuveřitelné štěstí (dvě rány, každá za 4 zranění) a Povolanec se rozděluje na dvě menší. I s těmi si skupina poradila, ovšem jisté šrámy už utrpěla, zejména díky posmrtnému plynu obou malých oblud.
Skupina vítězí a já si myslím, že máme za 5 minut hotovo. Omyl. Postavy vyrabují svatyni, zkoumají divnou sochu, otevírají truhlu a pak uvažují o tom, co dál. Dvě postavy jdou spát do stodoly a dvě postavy uléhají přímo ve svatyni!!! Ptám se, jestli jdou všichni spát a po potvrzení, že ano si uvědomuji, že Wilhelm se klidně může probrat z bezvědomí, aby trochu zdramatizoval celou situaci.
Wilhelm vstává, ve svatyni ticho, jde to prozkoumat. Nemá žádný úspěch na Plížení, nicméně spící postavy ve svatyni také ne. Wilhelm zírá na spoušť, jako správný fanatik vytahuje dýku a jde se mstít. Bodá zlodějku, vyřazuje ji, nicméně jako kritické zranění padlo jen pořezané ucho. Křik zlodějky probouzí lovkyni, ta se snaží Wilhelma porazit, ale tentokrát má štěstí Wilhelm, zraněná lovkyně se pokouší uprchnout, což se jí daří a šphá po laně nahoru. Wilhelm nedoráží zlodějku (padlo pronásledování) a šplhá nahoru také. Nezastavují ho ani shozené prázdné sudy (má opravdu kliku, prostě správný fanatik) a vylézá nahoru. Lovkyně zmatkuje a prchá do stodoly za ostatními. Scéna jako z hororu. Ve stodole budí ostatní (až na drožkáře, ten spí opravdu tvrdě), ale to už do stodoly vbíhá Wilhelm s dýkou a lucernou. Ihned se přitočí k čarodějce a dvěma ranami ji posílá k zemi (teď už to zavání TPK!). Čarodějka padá k zemi s rozpáraným břichem, je to vážné, do 2 hodin bez pomoci umře. Zraněná lovkyně se krčí schovaná za dostavníkem a zmatený a zraněný válečník je tak poslední záchranou. V boji dvou značně zraněných nakonec válečník vítězí a Wilhelm jde konečně k zemi. Lovkyně dává do kupy čarodějku a pak běží pomoct zlodějce. Ve stodole teď sedí značně pocuchaná skupina. Rozhodují se jít spát (už je asi půl třetí ráno, ráno je nechám házet na Výdrž, jestli jim takový rušný spánek vůbec pomohl).
Je ráno, venku se ozývají trumpety a halasné mužské pokřiky. Postavy zjišťují, že si neodpočinuly a stav jejich Sil je 2/2/1/1.
Drožkář se probouzí a nestačí zírat. Vedle něj leží mrtvý kostlivý tvor, kolem stojí 4 zakrvácené postavy. Opatrně couvá k vratům a pak vybíhá ven. Tam je zajištěn hlídkou, která chce vysvětlení. Drožkář se hájí, že celou noc spal a za pravděpodobné viníky označuje postavy ve stodole (no vida, drožkář vlastně sehrál skvělou roli). Rozrazí se vrata stodoly a na postavy míří čtyři muži kušemi. Velitel řve, aby si všichni klekli a odhodili zbraně. Postavy se snaží něco říct na svou obhajobu, ale velitel nařizuje zamířit a střílet. Postavy klekají a nechávají se svázat. Velitel je pak vyslýchá, když za ním přijde jeden strážný a detailně popisuje masakr ve sklepě. Velitel nařizuje, že tohle bude muset vyšetřit inkvizitor, nařizuje postavy naložit na dostavník a odvést do města.
Tím sezení končí.

Díky věku osazenstva byla hra víc živelná než ta minulá. Postavy jednaly impulzivně, někdy trochu bláznivě, což ale přispělo k zábavnosti sezení. Já byl každopádně mile překvapen, že i bez talentů, bez bodů vůle a dalších pravidel ZZ se dá toto spíše sociální dobrodružství v klidu odehrát. Omlouvám se za chyby v zápisu, psal jsem to rychle, dokud si to pamatuji.