[PbP] Zlověstná znamení

[boubaque]

Zlověstná znamení

V třinácté šestnáctině patnáctného dne po zimním slunovratu se v krvavém, útrpném rituálu otevřela brána, aby vpustila do tohoto světa nové Bytí. Byl jsem u toho, viděl jsem tu bolest. Byl to jen sen? Snad, ale od toho okamžiku na každém kroku potkávám podivná znamení. Znamení, že se svět nevratně zmenil.

====================

Trigger warning: Pokud trpíte úzkostnými stavy, nebo máte sklony k paranoi, rozmyslete si, jestli se chcete přidat, nebo tohle téma vůbec číst.

====================


O co jde?
Hrajeme deníkovou hru, píšeme o podivných, fantaskních či zlověstných okamžicích, které jsme zažili, skoro zažili, anebo kterým chybělo málo, aby nastaly. Běžné situace můžeme vylepšit, zpodivnit, ale někdy nás sama realita překvapí svou mírou fantasknosti. Můžeme psát jen sami za sebe, ale můžeme si vytvořit i herního avatara (jen ta znamení by ideálně měla vycházet ze skutečných zážitků). Možná budou všechna znamení nejasná a kryptická, možná se budou časem stupňovat, to zjistíme hrou. Očekáváme, že zápisy budou mít trochu lovecraftovský nádech tajemna a zlověstnosti.

Zápisy by měly ideálně být ukotvené v jakémsi bezčasí, které neodkazuje ke konkrétní době a úrovni technologického pokroku; ale pokud je to pro naše znamení důležité, klidně technologii pojmenujte. Pokud popisujeme znamení z historie (nevycházející z vlastního zážitku), používáme nejlépe avatara badatele, který je nalezl v historických pramenech.

Nehrajeme podle žádných oficiálních pravidel, držíme se jen těch pravidel, která si tu sami určíme.


Do tohoto tématu prosím pište jen vlastní herní texty, znamení. Diskusi okolo veďme prosím v jiném tématu. Zatím třeba tady (navrhněte, kde jinde).

[komi]

6. března, hodinu po půlnoci

Konečně u dveří domu seskočím z kola, jsem unavená, zmrzlá a těším se do postele. Lovím po kapsách klíče. Překvapeně vytáhnu svazek klíču, který mi nepatří. Visí na nich i přívěšek s nějakými tlačítky. Marně pátrám v paměti, kde se mi mohly v bundě objevit. Pak si vzpomenu, že při projíždění Brnoxem jsem stála chvíli na červenou u semaforu a v těsné blízkosti, hned vedle na chodníku se pošťuchoval hlouček místňáků. Jinak jsem jela bez přestávky a nikdo se ke mne ani nepřiblížil.

Kdo se mohl chtít těch klíčů zbavit a proč je podstrčil právě mne? Vedou k nečemu nebezpečnému? Usvědčuje vlastnictví klíčů z něčeho nezákonného či špatného? Mám se jich zbavit nebo pátrat po zámcích, do kterých patří?

Začíná mne udivovat, kolik (s nějakou dávkou paranoi) podivných věcí se mi IRL děje

[komi]

10. března

Čekám v obchodě ve frontě až na mne přijde řada. Zevluju a oči mi bloudí po krámu. Všimnu si regálu s nápisem "Zdravá výživa". Jeho poličky jsou plné různých chemikálií. Zapomenu, že vlastně čekám ve frontě a pomalu se blížím k tomu regálu. Mnohé z těch chemikálií znám a dobře vím, že často by i jejich malá hrstička člověka v případě pozření spolehlivě zabila, jindy třeba jen zmrzačila.

Kolem chodili lidé, dokonce i děti, nikdo si regálu (zatím?) nevšímal.

Opravdu jsem se chtěla zeptat prodavačky, proč prodávají něco takového k jídlu, ale byla tak strohá a neosobní, že jsem nakonec nanašla odvahu. Na nic jsem se nevzmohla, jak trouba jsem prostě zaplatila a odešla pryč.

[tochalius]

1. března

Zvonek. Kukátkem chvíli pozoruji nervózního kníratého staříka z bytu pod námi. Sotva otevřu, dětsky vysokým hlasem mě pozve k sobě, aby mi ukázal, že se po stropě jeho starosvětského bytu plného tepichů, almárek a litografií rozrůstá veliká, bílá houba.

[tochalius]

11. března

Kníratého souseda jsem potkal u popelnic. Jindy hovorný stařík se klátivě potácí a sám pro sebe cosi nesrozumitelně mumlá. Jeho vždy dokonale bílý knír žloutne.

[Bifi]

25. marec

Muž so strapatou hlavou pripomínajúcou kombináciu vtáčieho hniezda a Leningrad Cowboys pri vstupe do holičstva vyvolal slovný konflikt s remeselníkom, ktorý práve osádzal nový dverný prah. Holiči sa začali vykláňať alebo postúpili pár krokov, aby na dvere videli. Strapatý muž vošiel dnu, avšak nikto okrem mňa ho nesledoval pohľadom, holiči naďalej pozerali do dverí. Muž pristúpil k prázdnemu holičskému kreslu, zobral na pulte ležiaci fén, zapol ho a kreslo očistil. Nikto mu nevenoval pozornosť, holiči sa začali vracať ku svojej práci. Muž sa nato začal postojačky pred zrkadlom strihať. Stále si ho nikto nevšímal!

[Sosacek]

25. března

Někdo vyměnil hudbu ve výtahu u nás v práci za Cruel Angel Thesis. Kolegové tvrdí, že to tak bylo vždycky.

[Sosacek]

25. dubna

Teď to hraje Komm, süsser Tod. Kolegové si ničeho nevšimli.

[komi]

2. května

Sedíme spolu na dece, povídáme si a koukáme na přehradu. Postupně se kousek nad její hladinou pár stovek metrů nalevo od nás začne v jednom z užších míst něco tvořit. Vypadá to nejprve jako tenký pramínek kouře, namodralý a jemný jako z cigarety. Během několika minut se ale začne formovat, zhoustne, zesílí aniž přitom ztratí svůj přízračný vzhled a začne se klenout mírně nahoru. Uvědomím si, že vypadá jako most. Jeden konec začíná v lese na vzdálenějším břehu, druhý konec pořádně nevidím, ale tuším, že povede k místu, kde jsou domy a v nich žijí lidé.

Zírám na geometricky dokonalou klenbu. "Co je to?" zeptám se a bezděčně se trochu schoulím. Odpovědí je přednáška o atmosférických jevech, sálání tepla a proudění tekutin. Já ale vnímám jen napůl. Pozornost mi pořád přitahuje onen most. Čekám, kdy se na jeho okraji objeví ti, pro něž byl vytvořen. Sešeří se, teplota prudce klesá dolů, začnu se celá třást, nejsem si jistá, zda je to zimou. Balíme deku a rychle odcházíme.

[komi]

10. května

Přiběhly za mnou děti s voláním, že je pronásledují zplozenci z hnusu. Mladší syn mne vezme za ruku a jde mi to ukázat. Ti tvorové byli velcí asi jako článek z malíčku a k tomu z nich trčela podivná dlouhá trubice. Vypadali jako pouhý průsvitný váček na vnitřnosti, bez nohou či jiného ústrojí určenému k pohybu. Přesto se neohrabaným mrskáním svých beztvarých tělíček pohybovali po dřevěné podlaze nezadržitelně a poměrně svižně k nám. Tou špičatou trubicí napřed.

[Ota]

22.5.2026

Do obchodu občas jezdím kolem pánského holičství, vždycky tam stojí fronta tří až čtyř zákazníků.
Dnes tam stáli jen dva. Oba holohlaví a bezvousí, sobě si nápadně podobní.
Nebavili se spolu, jen tiše stáli.

Otázku "proč" jsem rychle zapudil a jel nakoupit potraviny na víkend ...
S plným košíkem se svět plešatých zákazníků holičství snáší lépe.

[Korhul]

Provazovité pavučiny. Všude.