ChatGPT jde do lesa! (Něco jako PbP hraní OSE)

[Markus]

Posledních pár dní, inspirován Otou a tímhle tématem, experimentuju s vedením hry s ChatGPT, kdy já jsem sudí a ChatGPT ovládá partu dobrodruhů. Myslím, že se mi jakžtakž podařilo najít relativně funkční přístup, co dává uspokojivé výsledky. Uvažoval jsem, že o tom napíšu nějaký návod, ale pak mi došlo, že bude prostě nejlepší to kopírovat celé.

Takže rozehrávám nové dobrodružství a tady ho budu na pokračování zveřejňovat. Připravte si čajíčky a kafíčka, bude to docela hodně čtení.

Zahodil jsem svoji rozehranou hru v Do žabí studny, ve které jsem experimentoval a zjišťoval, co funguje. Teď zkusím hrát načisto, od začátku, a použiju k tomu Otovo připravované dobrodružství Zlatý les, jehož preview verzi mi exkluzivně poskytl. (Oty jsem se neptal , tak snad mu to nevadí a možná tenhle playtest dokonce ocení.)

Komentáře, konzultace, fandění, pošklebky atd. vítány! Ale pojďme to tu držet tak, aby tady byla jen diskuze relevantní k tomuhle konkrétnímu dobrodružství. Obecné komentáře k hraní s AI patří do diskuze Hrajeme RPGčka s AI.

[Markus]

Takhle brzo ráno potkají dobrodruzi na cestě kromě zahnojených rolníků jen potulného kupce v umazané žluté kutně jedoucího na staré herce, který se jim (neúspěšně) pokusí prodat čichací soli. Ani ne po dvou hodinách, pořád ještě dopoledne, už výprava přichází k zájezdnímu hostinci U Bílého kamene. Ten poskytuje ustájení, jídlo i nocleh a je vyhlášený tím, že se tu každý skvěle vyspí.

Za budovou hostince se tyčí vysoký bílý obelisk.

Dobrodruzi nechají osly pást na trávě před hostincem a vejdou dovnitř. Hostinský Supellus, až strašidelně čiperný stařík (vypadá tak na sto let!), právě střelhbitě obsluhuje pár pozdně snídajících pocestných. V nálevně je klid, v krbu hoří oheň, na stěnách visí vycpané trofejní hlavy neobvyklých tvorů (vrrk, gryf, obří lasička atd.).

Co budou dobrodruzi dělat?

Dobrodruzi se chvíli rozhlíží po nálevně, kde praskající oheň a vycpané trofeje vytváří zvláštní atmosféru. Každý se rozhodne využít chvilky klidu po svém:

Karsten okamžitě zamíří k hostinskému Supellovi. Usmívá se přátelsky, přičemž si uvědomuje, že takový stařík má určitě leccos na srdci. "Hej, dobrý muži! Povídá se, že tu přenocovala jistá dáma – rezavé vlasy, perlový náhrdelník... Paní Elianna. Nepřipomíná vám to někoho?"

Ragla tiše přistoupí k jednomu z pocestných, kteří právě končí snídani. Dělá, že se dívá na vycpané trofeje, ale poslouchá, o čem se hosté baví. Zvlášť ji zajímá, zda někdo neříká něco o těch zakuklencích, které Adrastova žena zmiňovala.

Sylvarius se zaujatě prohlíží bílý obelisk za okny hostince. Je to zvláštní artefakt – a elf v něm cítí cosi starého, snad i magického. Rozhodne se prozkoumat ho zblízka a vyrazí směrem ven, aby obelisk ohledal a zjistil, zda nejde o nějaký starý památník nebo elfí pozůstatek.

Brakmas sedí blízko krbu, pozoruje plameny a chvíli odpočívá. Když cítí teplo na tváři, soustředí se na svou magii a přemýšlí, zda by zde mohlo být nějaké tajemství, které by vyžadovalo jeho kouzelnické schopnosti. Uvažuje, zda se později vyplatí použít Detect Illusion, aby se ujistil, že zakuklenci nezanechali nějakou past.

Varg se opře o bar a nechává svým bystrým zrakem projít celý prostor nálevny. Drží se spíše vzadu, neustále v pohotovosti. Jeho instinkty mu říkají, že něco tady nesedí. Pocit neklidu ho neopouští, a tak raději přejíždí rukou po toporu své sekery.

Dobrodruzi si každý po svém sbírají informace a připravují se na další kroky. Co se dozvědí?

Tentokrát nic extra. Zaujalo mě, že to správně pochopilo prostorové uspořádání – obelisk je venku za hospodou, dobrodruzi uvnitř, a tak GPT popíše, jak na něj elf kouká z okna a pak vyjde ven.

[Markus]

Je celkem zajímavé (ale asi pochopitelné), že to vždycky svědomitě hlásí akce úplně všech postav, čímž se to trochu liší od živé hry, kde si většinou jeden člověk urve slovo a pak se ostatní nějak organicky (ne)zapojují. Ale tenhle způsob hry, kdy postavy jako by všechny napřed deklarovaly a teprve potom já odpovídám, mi přijde výrazně praktičtější. Pro hraní po chatu je to super, ale vlastně se snažím hrát podobně i naživo. Když skupina přijde do nějaké složitější lokace, většinou nechám každého hráče říct, co chce dělat, a až potom začnu reagovat na jednotlivé akce a „vyhodnocovat“ je. Mám to tak radši, líp to distribuuje spotlight a je tak větší jistota, že nikdo nebude zapomenut.

Realita se tomuhle ideálu samozřejmě vzdaluje a dřív nebo později má tendenci degradovat do nestrukturovaného rozhovoru. Při hraní online přes kamery se mi většinou daří tuhle strukturu držet, ale když hrajeme naživo v hospodě, tak je to marná snaha a platí, že kdo si urve pozornost, ten ji má.

To jen tak na okraj.

[Markus]

Umělá inteligence zatím působí poměrně inteligentně. Postava elfa si vzala za osobní cíl hledat elfské artefakty a prohlíží podezřelé obelisky...

Pojďme se chvíli věnovat Sylvariovi. K ostatním se vrátím za chvíli.

Sylvarius vyjde ven, obejde hostinec a přijde k bílému obelisku. Do čtyři metry vysokého bílého kamene jsou vytesané rytiny. Z jedné strany je to obraz elfa, který radostně vítá příchozího. Na druhé straně kamene je jakýsi nápis vyvedený magickými runami. Sylvarius si je celkem jistý, že by ho dokázal přečíst pomocí kouzla Read Magic, ale to si na dnešek bohužel nepřipravil – musel by počkat do zítra. Bez pomoci kouzla je pro něj nápis nečitelný.

Co Sylvarius udělá?

Všimněte si, že nepíšu jenom strohý popis toho, co se stalo a co postava vidí. Nabízím i drobné nápovědy, v tomhle případě dovysvětlení toho, jak fungujou magické nápisy, že se dají číst pomocí kouzla, ale že ho zrovna Sylvarius nemá namemorované. Tohle jsou věci, které by každý hráč u stolu věděl nebo intuitivně chápal, ale generátor textu se toho nejspíš nedovtípí. Je dobré mu takhle doplňovat informace, ať mám jistotu, že je zohlední. Nerozhoduju přitom za něj, jen ho informuju a nechám rozhodnout.

Sylvarius si pečlivě prohlíží obelisk a pomalu přejíždí prsty po runách, které jsou vytesané s velkou precizností. Zklamaně si uvědomuje, že bez Read Magic se mu dnes nepodaří nápis rozluštit. Zároveň však cítí, že tento obelisk má nějaký hlubší význam, snad propojení s dávnými časy elfských osadníků.

Sylvarius si proto nápis i obraz na obelisku důkladně zapamatuje, aby mohl později, až si připraví kouzlo, přenést runy na papír a analyzovat je podrobněji. V duchu si představuje, jak by to mohlo být klíčem k tajemství, které by mohlo Anagatarovi vynést odměnu – nebo odhalit další poklady v lese.

Ještě chvíli obelisk obchází, zda nenajde nějaké další symboly nebo náznaky tajných schránek či mechanizmů, které by mohly spustit past nebo ukrýt něco cenného. Ačkoli nemá potřebné magické schopnosti k okamžitému přečtení run, jeho elfské smysly mu mohou odhalit něco, co není na první pohled vidět.

Rozhodne se, že se vrátí do hostince a zkusí promluvit s někým místním. Snad stařičký hostinský Supellus nebo někdo z dalších obyvatel má nějaké povědomí o původu obelisku. Chce zjistit, zda je tento památník elfské výroby a zda místní vědí něco o jeho významu.

Po návratu do nálevny se přidá ke Karstenovi a zeptá se hostinského: "Ten obelisk za vaším hostincem – co o něm víte? Pochází od elfů?"

Zvýrazněná část mi přijde jako blbost, mám potřebu ho opravit, aby nepokračoval ve zcestných úvahách. Takže opět doplním nějaké info navíc, dodám kontext, nechám, ať se rozhodne sám. Asi bych to mohl formulovat tak, ať se opraví a potom mi pošle novou, přepsanou odpověď, ale to by pak byly dvě vzájemně si odporující odpovědi pod sebou a já si nejsem jistý, že ten generátor dokáže zpětně poznat, co platí a co ne. Takže zbytek textu přijímám a jen se poptám na doplnění:

Sylvarius si celý nápis bohužel zapamatovat nedokáže – neznámé symboly se pamatují špatně. Mohl by si ho teoreticky opsat, kdyby si od Brakmase půjčil jeho psací potřeby a papíry. Opisování by mohlo být celkem rychlé, i při pečlivé práci by zabralo nanejvýš jednu hodinu: text není dlouhý, zřejmě jde jen o jedinou větu. Otázka je, jestli by se Sylvariovi podařilo zkopírovat text s dostatečnou přesností – přece jen jde o magický nápis, i drobná odchylka v zápisu run může vést k tomu, že se text stane nečitelným.

Nad tímhle Sylvarius přemýšlí, když vchází do hostince. Chce se o přepsání textu přesto pokusit?

Sylvarius se po krátkém zamyšlení rozhodne vrátit do hostince, aby si od Brakmase půjčil psací potřeby a pokusil se text obelisku přepsat. Ačkoli je to riskantní a precizní práce, vidí v tom možnost, jak přijít ke starobylým informacím nebo dokonce k pokladu, který by mohl být spojen s tímto elfským kamenem. Přistoupí k Brakmasovi, zatímco ostatní ještě diskutují s hostinským, a s vážným výrazem ho požádá o půjčení psacích potřeb.

„Potřebuju opsat magický nápis z toho kamene venku. Mohl bych si na chvíli půjčit tvoje věci? Možná tam najdeme něco cenného,“ řekne tiše, aby nepřilákal zbytečnou pozornost.

Pokud Brakmas souhlasí, Sylvarius se vrátí k obelisku a pustí se do opatrného přepisování run.

Za mě zatím dobrý. Hraje to celkem smysluplně, myslím že podobně by to zahrál i živý hráč.

Jo a Memory Updated!

Sylvarius si uvědomil, že nápis na obelisku nemůže celý zapamatovat, a přemýšlí nad možností přepsání run s pomocí Brakmasových psacích potřeb. Přepsání by mohlo trvat zhruba jednu hodinu.

[Markus]

Roleplaying v hospodě - klasika!

Zatímco Sylvarius venku zkoumal obelisk, Ragla odposlouchávala cizí rozhovory. Zaslechla, jak dva vousatí chlapíci v ošlehaném oblečení – asi dřevorubci nebo uhlíři – pomlouvají svoje známé. „Ta Rutta z lesa vypije džbán piva na ex a není vůbec opilá,“ smál se jeden z nich. „Ta opice ji tak přijde pěkně draho, haha!“

Karsten zastavil čiperného hostinského, zrovna když nesl uhlířům další krýgle, a hned se ho začal vyptávat na ztracenou Eliannu.

„Počkat, počkat, kam ten spěch, mladíku?“ ušklíbl se stařeček. „Hoří snad? Hezky se u nás posaďte, ohřejte se, udělejte mi tu nějakou útratu, však já vám pak rád povím všechno, co vím. I co nevím, chi chi!“

V tu chvíli se do lokálu vrátil Sylvarius a pokusil se hostinského zeptat na bílý obelisk, ale tady nepořídil. A tak si od Brakmase půjčil věci na psaní a zase vyšel ven.

Co budou ostatní dělat, než si Sylvarius venku opíše runy z kamene?

Tyhle odpovědi mě baví. Zvýrazňuju zajímavá místa.

Zatímco Sylvarius venku pečlivě přepisuje runy, zbytek družiny uvnitř hostince pokračuje ve svých aktivitách.

Ragla, potěšená svou schopností naslouchat a získávat informace, se rozhodne, že dva dřevorubce nebo uhlíře osloví. S nenuceným úsměvem se připojí k jejich rozhovoru, nejprve s několika přátelskými poznámkami o dřině v lese, a pak nenápadně nasměruje hovor zpátky na „Ruttu z lesa“. Je zvědavá, jestli tato záhadná žena má s lesem a jeho legendami o špercích něco společného, nebo jestli je to jen místní opilecká legenda.

„To musí být pěkně drahá sranda, chlastat tímhle způsobem. Kdo je ta Rutta?“ zeptá se přátelsky.

Karsten, který se s hostinským Supellem nepohodl kvůli informacím o Elianně, se posadí k jednomu ze stolů a začne si poroučet. Ale v hlavě už plánuje, jak by mohl stařečka trochu obměkčit. „Dobrá, dědo,“ zamumlá nahlas, zatímco popíjí, „snad mě ta piva a jídlo přiblíží k odpovědím.“ Mezitím se snaží poslouchat okolní rozhovory, jestli se v hospodě neprobírá něco zajímavého ohledně Zlatého lesa nebo záhadných banditů, o kterých slyšel dřív.

Brakmas, cítící, že se Sylvarius o obelisk postaral, si spokojeně usrkne teplého piva a rozhlíží se po hostinci, jeho pohledy skenují různé zvláštní předměty na stěnách. Všimne si vycpaných hlav neobvyklých tvorů a jeho zájem vzroste. Možná by se od Supella dalo něco zajímavého dozvědět o těchhle tvorech nebo jejich původu. Možná jde o tvory z lesa? Chvilku nad tím přemýšlí a pokládá si otázku, zda v těchto hlavách dříme nějaké staré legendy nebo magická tajemství.

Varg, s pohledem zarputilým jako vždy, se opírá o dřevěný sloup u krbu a mlčky sleduje, jak se ostatní družina baví. Vyčkává, připraven zasáhnout, kdyby byla potřeba hrubá síla. Sledování těch vousatých dřevorubců ho ale mírně znepokojuje – na tyhle lesní lidi nebývá radno spoléhat, pokud jde o čest nebo pravdu. Po chvíli se zvedne a půjde si ven protáhnout nohy a zkontrolovat osly.

Družina se tedy nenudí – každý má svou roli a momentální zaměření, zatímco Sylvarius dokončuje svou pečlivou práci na magických runách obelisku.

Přijde mi, že to pěkně začleňuje předchozí informace do svých "úvah" a popisů.

[MarkyParky]

Lepší teplé pivo, nez studená Němka?

[MarkyParky]

Jinak se nemyslím, že ho těmi hinty nesměřuješ. Naopak.

Je to jazykový model. Když něco napíšeš, bude se snažit to rozvinout. Na hinty bude skákat jako... hráč po questech.

[Markus]

No ale když mu to nevysvětlím, tak bude uvažovat mylným směrem a dělat blbosti. To nejsou ani tak hinty, jako spíš vysvětlení toho, jak fungujou jeho schopnosti. Ale když už se o nich zmíním, snažím se rovnou říct případná negativa nebo komplikace a nechám ho to zvážit.

Jak jsem na začátku musel znovu generovat první herní příspěvek, než se to znovu chytlo, proběhly tam různé varianty. V jedné variantě se rozhodl, že z města vyrazí okamžitě, aby nikdo poklady nevykradl před ním, v jiné variantě chtěli dobrodruzi ještě chvíli zůstat ve městě a sbírat informace, ať jsou připravenější. A to se moje příspěvky lišily jenom tím, že v jednom jsem navíc řekl, ať se mě neptá, co dělá, a prostě rozhodne. Podobné věci jsem zaznamenal i při dřívějším hraní – když odpověď vygeneruješ znovu, často se rozhodne úplně jinak. Takže to není tak přímočarý, jako že dělá poslední věc, kterou zmíníš.

[Markus]

Biflování

Jak to tak bývá, dobrodružstvím trochu trvá než se rozjedou, protože hráči se musejí zorientovat a nabrat informace. Ve Zlatém lese toho Ota naládoval na začátek dost: spousta zápletek, nabídek, možností. Postupně to rvu ChatGTP do hlavy a doufám, že ho to nepřehltí. Uvidíme, jestli se v tom pak vyzná.

Ragla si přisedne k mužům z lesa a zjistí, že jsou celkem přátelští a ochotně s ní popíjejí, byť mají oplzlé narážky, jako by měsíc neviděli ženskou. Dozví se tohle:
- Od hostince vede cesta na sever směrem k Zlatému hvozdu. Vede zhruba osm mil na severovýchod a končí na kraji lesa v dřevorubeckém táboře.
- Jen pár mil za hostincem se od té cesty odděluje doleva stezka. Ta po dalších pár mílích končí na kraji lesa u chaloupky Rutty.
- Rutta je bylinkářka, která vyrábí lektvary a chodí je do hostince prodávat. Je to pěkná herdekbaba, nemá moc ráda lidi, pokud teda zrovna nechlastá. To pak přepije dva chlapy.

Stoletý Supellus zatím nanosil Karstenovi na stůl učiněnou hostinu: jablečný cider, čerstvý chleba, sýry a paštičky, pečené kuřátko. Hostinský si přisedl a spokojeně sledoval, jak si půlčík nacpává pupek. Teprve pak mu odpověděl na otázky ohledně paní Elianny:
- Ví, že tu před pár dny Eliannu obtěžovali nějací lidé v kápích. Ráno nepřišla na snídani ani paní Elianna, ani její mladý sluha, ani zakuklenci.
- Poslední dobou tu potkává hodně zálesáků, co utrácí peníze, které prý našli v severním lese.

Hobit už je po jídle a otírá si mastnou hubu, když se z venku vrátí Varg (osli jsou v pořádku) se Sylvariem (ten úspěšně přepsal runy z kamene na papír). Když elf spatří upovídaného hostinského, ještě se poptá na obelisk. Dozví se, že:
- „Jestli je ten šutr elfskej? To je dost možný. Stál tu dávno předtim, než jsem tu se svojí nebožkou, budiž jí země lehká, vybudovat tendleten podnik.“
- „A jestli je kouzelnej? No bodejď by nebyl!“ Obelisk se prý o každém úplňku rozzáří. Teď zrovna měsíc dorůstá, nejbližší úplněk má být asi za dva týdny. „Dokonce ani ptáci na něj neserou – to je panečku teprve kouzlo!“

Když se hostinský dovtípí, že družina má namířeno do Zlatého lesa, má pro ni ještě nabídku. Vycpává totiž hlavy vzácných tvorů a věší si je jako trofeje na stěny. Je ochotný zaplatit za zajímavé hlavy. Kdyby hrdinové něco zajímavého ulovili, mají mu to přinést. Příklady:
- hlava jeskynní medvědice: 240 zlatých
- hlava obřího krkavce: 60 zlatých
- ale bere obecně hlavy jakéhokoli zvláštního tvora

Čas pokročil. Je kolem poledne. Zbývá něco málo přes šest hodin denního světla.

Memory updated!

Tohle si ChatGPT zapsal:

Ragla se dozvěděla od mužů v hostinci následující:
- Od hostince vede cesta na sever směrem k Zlatému hvozdu. Končí na kraji lesa v dřevorubeckém táboře po osmi mílích.
- Z cesty se odpojuje stezka, která vede k chaloupce Rutty, bylinkářky vyrábějící lektvary.
- Rutta nemá moc ráda lidi, ale při pití přepije dva chlapy.

Karsten od hostinského Supella zjistil:
- Eliannu a jejího mladého sluhu před pár dny obtěžovali lidé v kápích, po čemž oba zmizeli.
- V poslední době se v hostinci objevuje hodně zálesáků, kteří prý našli peníze v severním lese.

Supellus hostinské družině řekl:
- Bílý obelisk se každým úplňkem rozzáří a je prý elfskej.
- Má zájem o hlavy zvláštních tvorů (jeskynní medvědice, obří krkavec) jako trofeje a dobře za ně zaplatí.

Ale je tu zajímavější věc...


Opravování chyb a udržení čisté konverzace

Schválně jsem zkusil zakončit příspěvek bez jasné otázky a pokynu. ChatGPT se mi hned odvděčí blbou odpovědí:

Ragla se spokojeně vrací ke stolu, kde už Karsten dopil svůj cider a Sylvarius dorazil s přepsaným textem run. Skupina má nyní více informací o směrech vedoucích do Zlatého lesa a také zajímavou nabídku od hostinského ohledně lovu zvláštních tvorů.

Varg, který přišel zkontrolovat osly, už je zpátky, a zdá se, že by chtěl jít dál – nevydrží dlouho na místě.

Karsten se oblizuje po sytém jídle, zatímco Ragla se ještě zamyslí nad tím, co zjistila o Ruttě, která by mohla být užitečná. Pokud mají dost denního světla, možná je načase se rozhodnout: vydají se rovnou směrem k severnímu lesu, k dřevorubeckému táboru, nebo by chtěli cestou navštívit Ruttinu chalupu?

Kde pokračují dál?

Tohle se bohužel stává často. Občas se poplete a má tendenci ptát se, co mají postavy dělat, místo aby to prostě oznamoval. Je možné ho na to upozornit v konverzaci a on se potom opraví a napíše lepší příspěvek. Ale to je potom v konverzaci pořád i ten špatný příspěvek a trochu se bojím, že algoritmus se jím dál inspiruje a vychází z něj. Proto se snažím konverzaci udržovat čistou a podobné chyby z ní odstraňovat.

Takže nejdřív palečkem dole řekneme, že je to blbá odpověď...

bad response.jpg

... a vyskočí okýnko, do kterého zadáme důvod, třeba:

Should have told me what the characters are doing instead of asking me to decide.

A pak máme dvě možnosti, jak vytvořit odpověď lepší. Buď klikneme na zacyklené šipky a necháme vygenerovat nový příspěvek:

Try again.jpg

Anebo editujeme svůj předchozí příspěvek a doplníme do něj nějakou informaci nebo pokyn, který špatné odpovědi předejde. Tohle mi dává lepší výsledky a doporučuju to. Opětovné generování odpovědí někdy opakuje stejné chyby, přestože explicitně řeknete, v čem ta chyba byla – moc se to nechytá. Ale lehkým přepsáním příspěvku dokážete odpověď výrazně proměnit. Časem se pak možná naučíte psát ty svoje příspěvky tak, aby spousta chyb vůbec nevznikla.

Takže dám editovat svůj příspěvek, nechám ho beze změny, akorát na konec připíšu třeba tohle:

(...) Čas pokročil. Je kolem poledne. Zbývá něco málo přes šest hodin denního světla. Dobrodruzi se musejí rozhodnout, jestli budou ještě dnes pokračovat dál do Zlatého lesa, nebo jestli tu stráví zbytek dne a půjdou až zítra. Anebo snad mají nějaké jiné plány?

Tím se přemaže předchozí blbá odpověď a místo ní dostanu:

Družina se po všech získaných informacích sešla a probrala své možnosti. Každý má jiný názor, ale nakonec se musejí shodnout na dalším postupu.

Ragla, potěšená svým úspěchem u mužů z lesa, si pohrává s myšlenkou, že by mohli navštívit Ruttu, bylinkářku. „Když už víme, kde má chaloupku, mohli bychom se u ní zastavit, než vyrazíme do lesa,“ navrhne. „Jestli vyrábí lektvary, mohly by se nám nějaké hodit, pokud bude ochotná je prodat. Krom toho by mohla vědět víc o tom, co se v lese děje.“ Ragla má ale i svůj vlastní důvod – Rutta by mohla mít informace, které se nedostanou do hospody.

Karsten, s plným žaludkem a uspokojením z hostinského vyprávění, si oblízne prsty a sám pro sebe si zamumlá: „V severním lese teď roste hromada peněz… možná bychom měli zjistit, co tam ty zálesáky tak přitahuje.“ Zároveň však zpozorní při zmínce o zakuklených postavách, které obtěžovaly Eliannu. Půlčík se zamyslí a nakonec přikývne. „Rutty se bojím asi míň než těch zakuklenců. Co myslíte, vydáme se k její chaloupce?“

Brakmas, který se snaží držet stranou jakýchkoli problémů, opatrně promluví: „Bylinkářka by mohla mít něco, co bychom mohli využít. A taky, pokud je tak zkušená v chlastu, jak říkají, možná by mohla být nápomocná v případě, že potkáme nějaké lesní tvory nebo… horší věci.“ I když ho napadá myšlenka na další možné komplikace, neodvažuje se moc odporovat.

Varg, s rukama založenýma na hrudi, se ušklíbne a zavrčí: „Je mi jedno, kam půjdeme, dokud se něco děje. Jestli chce někdo zařídit bylinky, tak ať si poslouží, já se postarám, když se věci zvrtnou.“ Pro Varga je hlavní věcí akce – a také zůstat připraven.

Sylvarius, nyní se zásobou nových informací o obelisku, vážně přikyvuje: „Zastavit se u Rutty by mohlo být prozíravé. Navíc je ještě dost času, abychom k ní dnes došli a případně se vydali dál.“ Elf si také dělá mentální poznámky o úplňku a plánuje, že se k obelisku může vrátit, až přijde čas.

Nakonec se družina rozhodne. Půjdou k Ruttyně chaloupce, aby zjistili, co je zač a jestli by jim mohla poskytnout nějaké lektvary nebo informace o Zlatém lese. Vyrážejí hned po poledni, protože slunce už rychle ubývá a chtějí stihnout dorazit ještě za světla. Po cestě budou mít oči a uši otevřené, kdyby potkali nějakou nečekanou hrozbu nebo příležitost.

Osly naloží a připraví se k odchodu.

Mnohem lepší!

[Ota]

Oceňuji Tebou dodané barvité popisy, které v modulu nebyly, ovšem dodávají hře atmosféru. Já se se svou AI družinou takhle nepáral, většinou jsem kopíroval texty z modulu bez větší omáčky. Jen přímá řeč NPC postav byla občas trochu odvázaná.

Zatím je Tvá skupina mnohem zvídavější, možná i díky Tvým detailnějším popisům. Tedy vzhůru za Ruttou .

[Markus]

Já se rozepisuju hlavně proto, že pořád doufám, že se toho ChatGPT chytí, inspiruje se a sám se trochu odváže. Snažím se udávat trochu lehčí tón, protože nechci, aby mi to začalo hrát skupinu kladných a zdvořilých superhrdinů. A taky mě to prostě baví – beru to jako trénink schopností. Ale asi je pravda, že to má za vedlejší efekt, že potom ty detaily víc zkoumá.

A taky je to celé ukecanější, což mi nevadí... pokud je ovšem pravda, co jsem někde četl, že model GPT-4o by měl mít kontextové okno asi 380 stran, takže úplně nehrozí, že přerosteme do délky, kdy začne zapomínat začátek textu. Oproti tomu předchozí model GPT-4 měl kontextové okno asi 24 stran, z toho už bych touhle dobou možná vypadl.

Mimochodem, Gemini od Googlu má i ve verzi zdarma kontextové okno 1 000 000 tokenů, tj. nějakých 3000 stran. Kam se na něj v tomhle ChatGPT hraje.

[Markus]

Návštěva

Družina vyráží ve větrném dni na sever po cestě vyjeté povozy. Ani ne po hodině se cesta stáčí k severovýchodu, zatímco severním směrem z ní odbočuje úzká pěšina vedoucí k Ruttině chaloupce. Travnaté pláně pomalu přecházejí v les, jeho okraj už je na severu v dohledu.

Asi o dvě hodiny později vchází výprava do lesa. Listnaté stromy už podzim vybarvil, takže les je teď skutečně zlatý bez ohledu na to, co je pravdy na povídačkách o těch pokladech. O kus dál už dobrodruzi najdou, co hledají.

Je to dřevěná chýše, před ní vyhaslé ohniště z kotlíkem a malá zahrádka z bylinkami. Kolem běhá přítulné bílé sele, ale z komína domu se nekouří a nikdo není v dohledu. Co budou dobrodruzi dělat?

Družina zůstane chvíli stát na kraji zahrádky a zkoumá okolí.

Karsten se okamžitě sehne k selátku a jemně ho šťouchne prstem. „Hele, tyhle malý potvory většinou nikde neběhaj samy,“ prohodí, přičemž se rozhlíží. „Možná tu Rutta někde je. Ale kde?“ Po chvíli se pokusí sele odchytit a udržet ho v klidu, aby zjistil, jestli ho třeba někam nezavede.

Ragla, která si vždy hledí potenciálních pastí a překážek, opatrně přistoupí blíž k chýši. Zkušeně očima přejíždí okolí a vyhlíží možná znamení přítomnosti bylinkářky, ale také případné pasti. Když si bude jistá, že se nejedná o past, přiblíží se k oknu a nahlédne dovnitř, nebo zkusí pootevřít dveře, pokud jsou nezamčené.

Brakmas zůstane stát poblíž, zneklidněný mlčením, které se z domu line. Tváří se nejistě a pohrávat si s jeho nervy ještě víc začne to, že se z komína nekouří, což v tak chladném dni značí, že už tam možná nikdo není delší dobu. Je připravený v případě nutnosti seslat Colour Spray, pokud by se náhle něco nebo někdo objevilo.

Varg, s rukama na toporu svého velkého obouručního válečného kladiva, se mračí směrem k lesu. Jeho instinkt mu říká, že je na místě být ve střehu, a tak zůstává připraven bránit družinu proti čemukoli, co by mohlo z lesa vyjít.

Sylvarius, nejklidnější ze skupiny, zkoumá bylinky v zahrádce, snaží se identifikovat jejich typy, což by mohlo naznačit, na co se Rutta specializuje. Pro případ potřeby se přitom pokusí zaslechnout jakýkoli zvuk z lesa či chýše, co by naznačil pohyb.

Družina zůstává ve střehu, ale zároveň zvědavá na to, kde je bylinkářka a proč v její chaloupce není žádný náznak přítomnosti.

[Markus]

Prasečí honička si zasloužila zvěčnit.

Karsten.jpeg

[Markus]

Je čas na crossover.

Sylvarius si prohlíží bylinkovou zahrádku. Jelikož má hluboké elfské znalosti, neomylně všechny rostlinky poznává. Jsou mezi nimi především léčivé, ze kterých se dělají masti a odvary na hojení ran, neutralizaci jedů nebo léčení různých chorob. Zajímavé ale je, že objeví i trsy dvou rostlin, ze kterých se dají uvařit silné jedy: koprovník smrtonosný a pepřovec jedový, obě jsou to smrtelně nebezpečné byliny.

Ragla nakoukne oknem a potom zkusí dveře. Jsou odemčené, takže může nahlédnout to chalupy. Uvnitř vidí stůl a na něm sušené byliny a houby, lůžko s přikrývkou z teplé kožešiny, vedle postele košík a v něm jakési zašpuntované keramické lahvičky.

Jak se mlsný půlčík Karsten, s pusou pořád ještě trochu mastnou z hospody, blíží k seleti, to se vyplaší a začne utíkat. Nastává honička po mýtině, z níž vychází vítězně půlčík! Čapne prasátko a vítězoslavně ho jde ukázat svým kumpánům.

Najednou se ozve ženský hlas: „Co to má znamenat! Okamžitě mýho Rudyho zase polož!“ Zpoza stromů se vynořila žena středního věku. Na zádech má nůši plnou čerstvě nasbíraného klestí. S tou teď mrskne o zem a rázným krokem se blíží. Vypadá dost nazlobeně. „Co je to za zvyky, chytat cizí selata? A lézt do cizího baráku? Boty od hlíny a už by mi tam kdejakej šmejd zaprasil podlahu!“

Zlostně se blíží ke Karstenovi a zřejmě očekává, že jí půlčík ulovené sele poslušně odevzdá.

Jak dobrodruzi zareagují?

Karsten se zazubí širokým půlčím úsměvem, jakmile uslyší naštvaný hlas. V očích mu zajiskří, protože ví, že situaci může otočit na svou stranu. „Tady Rudy je v pořádku, paní! Jenom jsem ho trochu prohnal, ale nic mu není, podívejte,“ říká, zatímco sele opatrně staví zpátky na zem. „Vlastně jsme ho jenom hlídali, když se tu sám toulal. A za to určitě nebude žádná zloba, že ne?“ mrkne na ni a doufá, že ji tím trošku obměkčí.

Ragla mezitím vyjde z chýše ven, klidně zavře dveře a nijak nedává najevo, že byla uvnitř. „No, no, klid, paní! Nemysleli jsme nic zlého,“ řekne smířlivým tónem, přičemž se opře o trident, aby vypadala, že je zcela uvolněná a nevinná. „Hledali jsme vás, potřebovali bychom pár rad od zkušené bylinkářky. Snad se můžeme dohodnout.“

Brakmas se trochu stáhne dozadu, nemá rád konfrontace a už vůbec ne rozzlobené venkovské ženy. Opatrně si založí ruce za zády, tváří se nevinně a čeká, jak se situace vyvine, zatímco pozoruje každý detail ve tváři bylinkářky.

Varg se na rozdíl od ostatních vůbec nesnaží skrývat svůj nezájem o celou situaci. Stojí s rukama zkříženýma a sleduje bylinkářku s výrazem, který říká: „Jenom něco zkus.“ Neudělá nic, dokud nevidí, že Karsten a Ragla mají věci pod kontrolou.

Sylvarius, stojící poblíž zahrádky, se konečně otočí a klidným hlasem pronese: „Je zřejmé, že to bylo nedorozumění. Nemáme žádný zlý úmysl. Ve skutečnosti jsme přišli za vámi, paní, protože jsme slyšeli, že jste vynikající bylinkářka. Možná bychom mohli spolupracovat. A vaše zahrádka… je plná vzácných pokladů.“ Doufá, že jí lichotkami a profesionálním přístupem zjemní náladu.

Celá družina doufá, že se podaří situaci uklidnit a přesvědčit Ruttu, aby s nimi jednala přátelsky.

Musím říct, že postava Karstena mě baví.

[Markus]

Nákupy

Rutta je zpočátku nedůvěřivá, ostražitá, ale Karstenova žoviální bezprostřednost spolu se Sylvarovými lichotkami ji přece jenom obměkčí dost na to, aby dobrodruhy aspoň nevyhnala. Nabídne jim jablka a dá se s nimi do řeči venku před chalupou. Dovnitř do stavení je ale nepustí.

Při mluvení vypadá nejistě, nenavazuje oční kontakt, těžko hledá slova. Zvláštní je, že ostatní oslovuje nikoli jejich jménem, ale zdrobnělými názvy zvířat. Karsten od ní dostal přezdívku Čuník, Ragla dostala přezdívku Ještěrka, Brakmas byl přejmenován na Sup, Vargovi jednou uctivě řekla Rosomáku a Sylvaria oslovuje slovem Sýček. Je to zvláštní žena.

Každopádně se moc nepřátelí, ale aspoň nabízí obchod. Potvrdí, že je bylinkářka a má na prodej různé lektvary a nápoje. Konkrétně nabízí:
- Posilující lektvar (vůně jahod) – Po vypití před spánkem zahojí během spánku mírná zranění. Cena je 80 zlatých, na prodej jsou až 3 lahvičky.
- Slabý protijed (vůně máty) – Po vypití má šanci neutralizovat účinky jedu. Cena je 200 zlatých, na prodej jsou až 2 lahvičky.
- Lomcovák (vůně pálenky) – Kdo ho vypije, získá na několik minut sílu obra. Cena je 350 zlatých.

Všichni členové družiny mají mezi sebou dohromady 500 zlatých.

Chtějí si postavy něco koupit? Zajímá je ještě něco jiného?

Karsten si podrbe bradu a zářivě se na Ruttu usměje, čímž se pokouší využít toho, že se jí trochu dostali pod kůži. „Ty jablka jsou moc fajn, paní Rutto,“ začne. „Ale koukám, že máte ještě lepší věci na skladě! Ten posilující lektvar zní docela šikovně, když jsme pořád na cestách a nemáme moc klidu na odpočinek. Co kdybyste nám jeden prodala?“ Nabídne opatrně.

Ragla je ostražitější. Všimne si, že Rutta nenavazuje oční kontakt a při mluvení vypadá nervózně. Jako zlodějka, která je zvyklá číst lidi, ji to zaujme a začne přemýšlet, jestli tu není něco víc. Když Rutta mluví o prodeji lektvarů, Ragla se zapojí. „Hm, ten Lomcovák je sice drahej, ale na sílu obra bychom se při potížích možná mohli spolehnout... Kdybyste nám ale řekla něco víc o tom, co se tu děje, třeba bychom se mohli domluvit na lepší ceně, co říkáte?“

Brakmas se krčí uprostřed družiny, moc se do vyjednávání nehrne, ale tiše sleduje bylinkářku. Přezdívka Sup mu přijde poněkud urážlivá, ale raději mlčí, než aby situaci komplikoval. Má oči na stopkách a pohrává si s myšlenkou, jestli by si od ní mohl vyměnit nějaké bylinky za kouzelný materiál nebo aspoň informace.

Sylvarius, stále ohromen svou novou přezdívkou Sýček, přemýšlí, jestli by od Rutty nemohl zjistit něco užitečného o lese. „Zdá se, že tady v lese žijete už dlouho. Víme, že jsou tady nějaké pověsti o pokladech a nebezpečích v severní části lesa. Je to jen povídačka, nebo víte o tom něco víc?“ pokouší se prolomit led na jiném poli a navázat na pověst o Zlatém hvozdu.

Varg má pramálo zájmu o lektvary, ale nad zmínkou o „síle obra“ mírně pozvedne obočí. „Možná se ten Lomcovák hodí, když bysme narazili na něco většího než my,“ prohodí a pak se znovu stáhne do pozadí, spíš sleduje reakce Rutty a družiny.

Družina doufá, že se jim podaří vyjednat jak informace, tak možná lepší ceny na některé lektvary.

Ohohó, takže ChatGPT chce smlouvat, jo? (Už poněkolikáté házím na reakci. Karsten má díky charismatu 17 slušné bonusy, na tyhle sociální věci je machr.)

„Tak vy chcete dál do lesa, jo? Další banda, co jde po těch pokladech? Cha! Chcípnete tam jako ostatní.“ Rutta potvrzuje, že poslední dobou chodí kolem její chaloupky víc lidí než obvykle. Málokdo se ale vrací zpátky. Nakonec ale přihodí jednu dobrou radu: „Hlavně si dávejte bacha na ryšavou chlupohrůzu. Je to pěkná bestie.“

Karstenovy pochvaly ji lichotí a půlčík opravdu vyjedná lepší ceny. Všechny lektvary budou o 10 % levnější.

„Tak chcete si teda něco koupit, nebo co?“

Karsten pohotově vytáhne váček s penězi a vesele se usměje na Ruttu. „Tak víte co, dám si jeden z těch jahodových posilujících lektvarů. A co kdybychom vzali ještě jeden pro Sýčka tady?“ pokyne směrem k Sylvariovi.

Po krátkém dohadování si družina koupí dvě lahvičky posilujícího lektvaru, za sníženou cenu 144 zlatých (72 zlatých za každou). Ještě jednou poděkují a znovu se zeptají, jestli jim nechce říct něco dalšího o lesních nebezpečích, než vyrazí.

Pak už budou dobrodruzi pokračovat dál.

Počítá taky správně. První nákup ve hře proběhl úspěšně.

Memory Updated!

Rutta varovala družinu, že v lese je nebezpečná ryšavá chlupohrůza, která prý loví pocestné. Rutina nabídka na lektvary zahrnuje 10% slevu.

[Markus]

Aktualizuju si PDF deníky postav, připisuju jim tam zakoupené lektvary. A dochází mi, že by si měl svůj deník aktualizovat i ChatGPT. Nevím, jestli to takhle v konverzaci stačí. Tak pro jistotu píšu:

Aktualizuj si prosím v paměti údaje o svých postavách. Karsten a Sylvarius teď oba mají nový speciální předmět:
- Posilující lektvar (vůně jahod) – Musí se vypít před spánkem. Během spánku pak zahojí mírná zranění.

Mám to zapsané! Co bude družina dělat dál?

Zase se mě to ptá, co mají dobrodruzi dělat – to mám z toho, že jsem nezakončil příspěvek otázkou nebo pokynem. Ale nebudu ho opravovat, protože nenapsal žádnou in-game blbost. Hlavní je tohle:

Memory Updated!

Tak schválně...

Karsten, půlčík
- **Character traits**: agile, talkative, friendly, liked, good shot
- **Armor**: chainmail shirt
- **Weapons**: short sword, short bow
- **Special abilities**:
- Hiding, Small Size, Silent Movement
- **Special items**:
- Pouch of metal caltrops
- **Magic items**:
- Rope of Entanglement (can entangle up to 8 creatures up to 20 feet away)
- Healing potion (heals moderate wounds)
- Posilující lektvar (vůně jahod) – Musí se vypít před spánkem. Během spánku pak zahojí mírná zranění.

Sylvarius, elf
- **Character traits**: educated, observant, tall, clumsy
- **Armor**: chainmail, shield
- **Weapons**: sword, silver dagger
- **Special abilities**:
- Keen senses, Darkvision (60 feet), Can prepare two 1st-level spells daily from:
- Read Magic, Feather Fall, Light, Burning Hands
- **Special items**:
- Flute
- **Magic items**:
- Scroll of Protection from Undead
- Posilující lektvar (vůně jahod) – Musí se vypít před spánkem. Během spánku pak zahojí mírná zranění.

Fakt si to tam napsal! No výborně.