Cyberpunk (2013, 2020, RED...) a jiné hry na systému Interlock

[KDolecek]

Interlock je herní systém vytvořený Mikem Pondsmithem pro jeho mecha hru Mekton (1985), později použitý v mnohem slavnější sérii Cyberpunk i jiných hrách. Jde o dovednostní systém, ve kterém hráči volí pro svou postavu dovednosti a potom rozvíjejí každou z nich zvlášť. Nejsou tak limitováni povoláními, byť ta můžou existovat pro určení počátečních hodnot. Pozdější hry ho rozšířily ještě o systém životních cest, které určují mnohé rysy postavy, například její minulost a cíle.

Nejznámější z her postavených na Interlocku je právě série Cyberpunk, odehrávající se ve světě plném temných korporací, smrtících zbraní a kybernetických implantátů. Hra zaznamenala ohromný úspěch a rozpoutala masivní vlnu zájmu o žánr cyberpunku. Po jejím vzoru začaly vycházet další cyberpunková RPG.

Cyberpunk v naší databázi:
Cyberpunk 2013 (1988)
Cyberpunk 2020 (1990)
Cyberpunk v3.0 (2005)
Cyberpunk RED (2019)

Další hry se systémem Interlock:
(Ne všechny používají Interlock, ale pojďme je shluknout do stejné diskuze.)
Mekton (1985) - Wargamingová hra o soubojích mecha robotů s jednoduchými RPG pravidly
Teenagers from Outer Space (1987) - Zábavná hra o těžkém životě teenagerů ve stylu komických anime
Mekton II (1987) - Druhá edice hry za piloty mecha robotů
Mekton Zeta (1995) - Hra na piloty mecha robotů a jiných strojů v duchu akčních anime seriálů
CyberGeneration (2e) (1995) - Hra, ve které zmutovaná kybermládež bojuje proti korporacím

[Markus]

Cyberpunku 2020 se někdy vyčítalo, že začal jako gritty punk a postupně se stával čím dál tím víc anime, kdy pozdější příručky umožňovaly proměnit se ve zvířátko nebo mecha robota nebo co já vím. Je to tím, že tvůrce Cyberpunku i všech (?) ostatních her od Talsorianu, Mike Pondsmith, byl fanda anime, mecha a podobných žánrů, ještě než to bylo cool. Ostatně jeho první hra, Mekton (viz výše), byla právě taková. Herní řada Mekton pokračovala i na pozadí úspěšnějšího Cyberpunku. Tohle je její třetí edice, ještě víc anime a cool a epic než ty předchozí.



Mekton Zeta (1995)

Mekton Zeta je třetí edice RPG her z rodiny Mekton, ve které se hráči stávají piloty obřích robotů a jiných strojů ve stylu anime seriálů. V herní rodině navazuje na Mekton II (1987), ale z velké části opouští původní zasazení na hvězdnou soustavu Algol. Ta je v nové edici jen jedním z možných prostředí, mezi nimiž figuruje i nové předpokládané výchozí prostředí – obrana Země před mimozemšťany v rámci tzv. „Invasion Terra“ (inspirováno japonským seriálem Marcoss, 1982+). Celkově je ale hra prezentovaná spíš jako generická sada nástrojů pro hraní v duchu melodramatické vesmírné opery, zaměřené na akční, efektní bitvy vedené mezi různými kosmickými frakcemi i mimozemskými hrozbami.

Stejně jako předchozí edice využívá Interlock, systém většiny her od nakladatelství R. Talsorian Games. Tvorba postavy začíná tím, že ji hráč provede sadou životních drah tématizovaných do anime, čímž určí její minulost, přátele, nepřátele a podobné detaily. Vyhodnocování využívá klasický systém založený na kombinaci základních vlastností a dovedností. Při jejich ověřování sečte hráč hodnotu příslušné vlastnosti a dovednosti, hodí desetistěnnou kostkou potřebuje dorovnat určenou obtížnost. Stejně jako u předchozích edic ale hra klade největší důraz na systém budování mecha robotů a jejich podrobné souboje. V téhle edici je systém zatím nejpodrobnější a umožňuje detailní modifikace bojových strojů ve třech měřítkách: měřítku lidí, měřítku pozemních vozidel a měřítku kosmických lodí. Samotný souboj se odehrává na hexové mapě, hráči v něm používají stejný systém vyhodnocování založený na dovednostech a hodech k10 a přesné následky se určují pomocí četných tabulek. Dílčí pravidla řeší kromě střelby například vzájemné nárazy strojů, povalení, převody mezi různými měřítky boje apod.

Jádro pravidel tvoří jediná základní příručka, ta byla dále rozšiřována ediční řadou doplňků. Důležitá je příručka Mekton Zeta Plus (1995), která přináší další možnosti tvorby a přizpůsobení bojových strojů, včetně možnosti tvořit stroje v dalších měřítkách.

[Markus]

And now for something completely different! Mike Pondsmith si zničehonic udělal úkrok od všelijakých panků a anime a přišel s teprve druhou výraznější steampunkovou RPG hrou vůbec (tou první byl Space: 1889 z roku 1988). Zároveň to byla zřejmě první výraznější RPG hra, která jako ústřední vyhodnocovací mechaniku použila karty místo kostek.

Opět nejde o Interlock, ale frknu to sem.




Castle Falkenstein (1994)

Castle Falkenstein s podtitulem High Adventure in the Steam Age je optimisticky a netradičně pojaté RPG umístěné do steampunkové varianty Evropy devatenáctého století, kterou kromě lidí obývají i všelijaké fantastické rasy, funguje v ní magie, oblohou majestátně plují létající lodě a vedle nich se prohánějí draci. Hráči v ní představují dobrodruhy v duchu romantických příběhů: diplomaty, husary, vědce a další nadsazené postavy zaplétající se do dvorních intrik, duelů, objevitelských výprav nebo třeba okultních konspirací.

Postavy jsou určené svým celkovým charakterem (heroická, tragická, chybující, nevinná, chytrá, padlá) a archetypální kariérou (šílený vědec, spisovatel, skřítek, žoldák, kouzelník, počestný zloděj atd.), od čehož se odvíjejí hodnoty nepočetné sady schopností. K vyhodnocování se na svou dobu netradičně používá místo kostek běžný balíček hracích karet. Hráči i vypravěč drží v ruce určitý počet karet., vypravěč určí obtížnost akce, hráč zahraje některou ze svých karet, přičte ji k hodnotě svojí příslušné schopnosti a potřebuje „přebít“ stanovenou obtížnost. Vypravěč ji ale může dál zvyšovat hraním karet ze svojí ruky – takhle se obě strany přebíjejí, než určí konečný výsledek. Tímhle principem se vyhodnocují boje i většina běžných akcí, zatímco pro kouzlení se používá druhý balíček karet s odlišnou mechanikou, založenou na hromadění „thaumické energie“ taháním karet z balíčku – hráč tahá karty, dokud nenahromadí potřebnou hodnotu. Jelikož každé kouzlo souvisí s konkrétní barvou karet, musí při tom doufat, že mu budou chodit karty správné barvy. Když se totiž nahromadí příliš energie špatné barvy, můžou nastat nezamýšlené následky.

Základní pravidla vyšla v jedné 224stránkové příručce. Ta klade velký důraz na atmosféru a styl, je psaná „ve fikci“ jakoby autorem z herního světa, a to včetně velké části pravidel. Hráči tak například nepoužívají tradiční evidenční listy postav, ale zapisují zážitky a vývoj své postavy do jejího „deníku“, vyhodnocování založené na kartách místo kostkách je odůvodněné tím, že žádný skutečný gentleman se k hraní kostek nesníží apod. Následovala skromná řada dalších rozšíření a doplňků.

Později vznikla samostatná adaptace GURPS Castle Falkenstein (2000), postavená na pravidlech třetí edice GURPS (1988), která ale přišla o část elegance původních pravidel.

(Anotaci psal původně Passingby, já rozšiřoval.)

[Markus]

V polovině devadesátek vydali R. Talsorian spinoff CyberPunku zaměřený na hraní mládeže bouřící se proti korporátním pořádkům. Jak měli ve zvyku, i tohle byla trochu nadsazenější, víc superhrdinská hra než přízemní CyberPunk.




Cybergeneration (2e) (1995)

CyberGeneration, stylizováno i jako CyberGeneration Revolution 2.0, je samostatná hra odvozená od Cyberpunku 2020 (1990). Odehrává se v alternativní budoucnosti roku 2027, sedm let po událostech Cyberpunku, a mění zaměření z dospělých žoldáků a edgerunnerů na postavy teenagerů bouřící se proti světu ovládanému korporacemi a bezpečnostními agenturami. Do světa totiž unikl nanotechnologický „uhlíkový mor“, který zabíjí dospělé, zatímco mladé mutuje a dává jim nadlidské schopnosti. Pro zavedený pořádek se mládež stává hrozbou, takže svět dospělých se ji pokouší ovládnout, uvěznit nebo zničit. Hráči v roli mladistvých vedou rebelii proti korporátnímu řádu.

Původní první edice CyberGeneration (1993) byla jen rozšířením pro Cyberpunk 2020 (1990). Teprve tato druhá edice přepracovává námět do podoby zcela samostatné hry s vlastními, kompletními pravidly. Používá systém Interlock v podobě velice blízké CyberPunku 2020, ale částečně zjednodušené a adaptované pro mladší protagonisty. Jde o poměrně klasický systém založený na základních vlastnostech a dovednostech, jehož výraznou součástí je tvorba postav pomocí „životních drah“. Hráči provedou své postavy sekvencí životních událostí, čímž určí jejích minulost, rodinu, vztahy i základní herní statistiky, které pak dál dolaďují bodovým nákupem vlastností a dovedností. Oproti CyberPunku se hra trochu liší výběrem dovedností – mnohé „dospělácké“ dovednosti z CyberPunku tu byly sloučeny do širších kategorií. Základní vyhodnocování zůstává stejné: hráč sečte kombinaci vlastnost + dovednost + hod k10 a potřebuje dostat víc než určenou obtížnost (přičemž hozené desítky „explodují“, tj. hod se opakuje a výsledky sčítají).

Nad rámec tohoto základu si každý hráč vybere příslušnost k určitému „YoGangu“, mladistvé subkultuře, která určuje společenskou identitu postavy i její roli ve hře (např. Meganásilníci, EkoPlenitelé, Pouliční bojovníci…). A především každá postava náleží ke konkrétnímu typu mutantů „CyberEvolved“, což jí dává specifické nanotechnologické schopnosti, mnohdy až superhrdinského rázu – některé umožňují přetvářet hmotu, další číst myšlenky nebo manipulovat virtuální realitou, jiné nechat si vyrůst kovové končetiny apod. Hra má poněkud svižnější soubojový systém než CyberPunk, nechybí ani pravidla pro virtuální hackování „netrunning“.

Pro hru nevyšla žádná nová rozšíření, ale stará rozšíření vydaná ještě pro první edici CyberGeneration (1993) jsou s ní vesměs kompatibilní a bývají „zpětně“ považována za součást její ediční řady.

[Markus]

V polovině devadesátých let navázali R. Talsorian Games hlubší spolupráci s nakladatelstvím Hero Games. V obou případech měli vlastní „redakční“ systém: Talsoriani používali Interlock, Hero Games používali Hero System. Nově se je rozhodli sloučit do jednoho systému, který bude mít prvky obou předchozích, aby jejich nové hry byly vzájemně kompatibilní. Výsledek se jmenuje Fuzion.

Kolem přelomu tisíciletí vycházely z Fuzion různé samostatné hry, jedna obskurnější než druhá, často licencované adaptace nějakých seriálů nebo anime komiksů. Budu sem postupně infodumpovat jejich anotace.

Vytvořil jsem pro ně samostatnou diskuzi o systému Fuzion.

[Markus]

V druhé půlce devadesátých let nakladatelství R. Talsorian Games de facto zkrachovalo. Devadesátky byly obecně pro RPGčka těžké období. Herní scénu nejdřív úplně vyžral Magic: the Gathering a jiné karetní hry, do toho se přidaly čím dál sofistikovanější počítačové hry a výsledkem bylo, že v devadesátkách krachoval jeden RPG vydavatel za druhým. R. Talsorian Games vesměs zavřeli krám a jeho majitel/designér Mike Pondsmith odešel pracovat do Microsoftu a posléze ještě někam jinam. Tam při práci zbouchal třetí edici Cyberpunku. Nedopadlo to dobře a po tomhle pokusu o vzkříšení nakladatelství R. Talsorian Games opět umřelo.



Cyberpunk V3.0 (2005)

Cyberpunk V3.0, pracovně označováno jako Cyberpunk 203X, je třetí edice her z rodiny Cyberpunk, navazující na první edici s názvem Cyberpunk 2013 (1988) a druhou Cyberpunk 2020 (1990). Posouvá herní prostředí do třicátých let jednadvacátého století a výrazně ho obměňuje z klasického kyberpunkového žánru do pojetí, které pracuje s prvky transhumanismu a obnovy civilizace po pádu. Navazuje na události „čtvrté korporátní války“ popsané v dřívějších kampaních Firestorm: Stormfront (1997) a Firestorm: Shockwave (1997) a popisuje svět, který z ní vzešel. Vlivem viru byl zničeny mnohé papírové dokumenty a celosvětový net spadnul, takže lidstvo teď ani neví, jaký je rok (odtud ono „203X“ v původním názvu hry). Zavedené korporace uprchly z planety a tu teď ovládají zločinecké syndikáty. Společnost se uspořádala do subkultur zvaných „alt kulty“, z nichž každá vládne jinými technologiemi a razí unikátní světonázor. Zatímco kult „edgerunnerů“ pokračuje ve staré kyberpunkové tradici pouličních žoldáků, jiné alt kulty se profilují například jako pojízdná města, mořské národy, kyborgové s biologickými těly zcela nahrazenými technologií, komunity postavené na celkových genetických modifikacích a jiné radikální formy společenského uspořádání.

Pravidla opouštějí systém Interlock používaný v předchozích edicích a přecházejí na jeho novějšího (byť stále podobného) potomka Fuzion. Nejdůležitější volbou při tvorbě postav je určení jejich „alt kultu“, od čehož se odvíjí jejich společenská identita, dostupné technologie i předpokládaní nepřátelé a podoba kampaně. Pro každý kult hra nabízí šablonu postavy, kterou pak hráč dál ladí. Alternativní způsoby umožňují vytvořit postavu bodovým nákupem jednotlivých rysů nebo jejím provedením životními drahami. Výsledkem je postava definovaná sadou základních vlastností, několika odvozenými údaji, dovednostmi a potom speciálními talenty a schopnostmi. Základní vyhodnocování zůstává tradiční: hráč hodí desetistěnnou kostkou, přičte hodnotu příslušné vlastnosti, dovednosti a případný bonus a výsledek porovná s určenou obtížností nebo soupeřovým hodem.

Hra má opět podrobný soubojový systém zohledňující různé vlastnosti zbraní a zbrojí, různá zranění, možnost omráčení, vliv těžkých zbraní a vozidel nebo kybernetických implantátů. Systém „netrunningu“ (hackování) doznal výrazných změn, protože zatímco předchozí edice předpokládaly funkční net, v nové edici z něj zbývají jen částečně funkční a různě poškozené zbytky. Cyberware se z tradičních implantátů a protéz rozrostl do sféry transhumanistických technologií, celotělových náhrad („fullborgs“), nanotechnologií, genetických modifikací apod.

Na vzniku edice se podepsala skutečnost, že nakladatelství R. Talsorian Games v druhé polovině devadesátých let v zásadě zkrachovalo a jeho majitel a hlavní/jediný designér Mike Pondsmith odešel pracovat na plný úvazek do běžného zaměstnání. Tuto edici připravoval téměř sám, což se projevilo i na jejím zpracování – kontroverzní jsou především „ilustrace“, tvořené výhradně fotkami akčních figurek, a celé bloky textu zkopírované 1:1 z předchozí edice. Ve spojení s nepopulárními změnami v herním světě to vedlo k tomu, že nová edice nebyla fanoušky přijata. Pro hru vyšlo jen pár drobných doplňků, jedinými dvěma plnohodnotnými rozšířeními jsou sborník nepřítel Gangbook #1 (2006) a příručka Beyond the Edge (2008) věnovaná kultu edgerunnerů. Z původního plánu vydat knihu pro každý alt kult ovšem sešlo, a herní linie Cyberpunk i samotné nakladatelství R. Talsorian Games se na dlouhé léta odmlčely, než přišlo další oživení a čtvrtá edice nazvaná Cyberpunk RED (2020), která třetí edici ignoruje jako nekanonickou a pravidly i herním světem navazuje na druhou edici Cyberpunk 2020 (1990).

Dneska už víme, že tenhle příběh má šťastný konec, protože Talsoriani, respektive Mike Pondsmith, přežili i druhou klinickou smrt, když o víc jak deset let později vydali stolního Zaklínače (2018) a krátce na to Cyberpunk RED (2020). V obou případech zahodili systém Fuzion a vrátili se ke svému tradičnímu Interlocku. Souběžně s Cyberpunkem RED navíc vyšla i stejnojmenná počítačová hra, ne úplně nepopulární, což té značce vrátilo jakés takés uznání a dneska si RPGčko Cyberpunk žije na poměry miniaturního nakladatelství vlastně slušně a má početnou řadu dalších a dalších doplňků.