Jednorázové/oneshotové hry – rozcestník

[RPG Fórum]

Souhrnná diskuze ke všem těm drobným hrám a hříčkám určeným k hraní svižných uzavřených příběhů během jediného sezení... kterým nemá smysl zakládat samostatnou diskuzi. Téma budu využívat k představování nových oneshotových her, ale neváhejte se dělit o svoje dojmy, ptát se na doporučení atd.

Tohle je taková sběrná diskuze typu „co se jinam nevešlo“. K různým oneshotovým hrám máme i jiné, specializovanější diskuze, např.:
Roleplaying party games! (Fiasco, Mexican Standoff atd.)
Tvůrčí hry na generování obsahu
Jednostránkové mini-RPG hry
Sólové (nebo „žurnálové“) hry
Indie hry z válečného prostředí
Příběhovky Jasona Morningstara
Hry v systému Belonging Outside Belonging

Viz taky:
Přehled her s tagem „uzavřený příběh“ v databázi

Pokud se diskuze k nějaké hře rozjede, oddělím ji samostatně.

[Mag]

Díky za založení týhle sekce, tolik inspirace na to, co hrát po nocích na různých RPG chatách a Conech jsem ještě neměl

[Markus]

Aspoň k něčemu to moje cvičení v psaní anotací je.

[Markus]

Tož pokračujme další oneshotovkou, tentokrát jen pro dva hráče:




The Time We Have (2025)

The Time We Have s podtitulem A Conversation About Brothers je hororová vyprávěcí hra pro dva hráče, pojednávající o dvou bratrech během zombie apokalypsy, z nichž jeden je nakažený a co nevidět zemře. Hra představuje jejich poslední rozhovor – oba hráči sedí na opačných koncích zavřených dveří a za pomoci promptů na kartách vedou konverzaci v roli svých postav, než se jeden z nich promění v zombii.

Hra vyšla v podobě balíčku karet a právě kartami je celá strukturovaná. Na začátku hry hráči vyberou jednu „kartu dveří“, které přibližují konkrétní podobu apokalypsy (její historické období, stylizaci apod.), potom se rozdělí zavřenými dveřmi a začnou hrát. Pravidla hry se naučí přímo při hraní čtením z karet. Po úvodním seznámení s hrou pokračují taháním karet s prompty, které je vedou ke vzájemnému pokládání otázek, vzpomínání na prožité časy nebo úvahám nad současnou situací. Jiné karty pro změnu popisují situační vjemy, například příznaky zhoršující se nákazy. Hra tak postupně graduje a chýlí se ke konci. Ten nastává, když se jeden z bratrů skutečně promění v zombii. Druhý se pak musí rozhodnout, jestli jen odejde, nebo dveře otevře…

[Markus]

Další jednorázovka, která se objevila v anketě. Někdo měl zřejmě melancholický rok.




Ghostboy (2022)

Ghostboy je melancholická vyprávěcí minihra pro 2–3 hráče pojednávající o smrti, vzpomínání a smíření. Skupina v ní společně sleduje osudy jednoho ducha, který prozkoumává místa a osoby spojené s jeho předchozím životem. Každý z hráčů při tom popisuje jiný aspekt herního prostředí – někdo lidi, někdo místa a někdo památky, které po sobě dotyčný na světě zanechal. Celá hra vyšla formou pamfletu složeného z jednoho listu papíru. Odehrává se po kolech, ve kterých má každý hráč za úkol na základě zadaných promptů popsat ten aspekt z dané scény, který má na starost. Končí obvykle po půl hodině nebo hodině hraní v okamžiku, kdy se všichni shodnou, že duch se smířil se svým osudem a je připravený posunout se dál.

[Markus]

Je libo trochu si zacestovat?




The Details of Our Escape (2024)

The Details of Our Escape je kolektivní vyprávěcí hra vyhodnocovaná pomocí domina. Hráči v ní společně popisují příběh karavany více než 2000 uprchlíků hledajících nový domov, přičemž každý hráč představuje dílčí skupinu v rámci karavany. Děj zkoumá, co uprchlíci nechávají za sebou, co potkávají cestou a které skupiny zůstanou pohromadě až do cíle.

Potom co hráči určí výchozí bod cesty a každý si vytvoří vlastní skupinu v karavaně, pokračuje hra jednotlivými etapami cesty. Na začátku každé etapy vytáhnout hráči několik dlaždic a začnou z nich skládat „trasu“ karavany. Hráč, který je právě na tahu, přidá jednu dlaždici na konec cesty, přičemž vztahy mezi konkrétními hodnotami na dlaždicích (o jedna větší, o jedna menší, stejné) určují, jestli karavana pokračuje přímo, jestli se stočí k něčemu přínosnému, jestli se pokouší vyhnout něčemu nebezpečnému apod. Herní příručka při tom pomáhá interpretovat, co jednotlivé hodnoty na dlaždicích znamenají a co karavana na každé dlaždici potká. O základních rysech setkání rozhodne aktivní hráč, všichni pak jednají za své osobní skupiny cestovatelů. Tímhle způsobem hra pokračuje do chvíle, kdy už není možné umístit žádnou další dlaždici v povolených kombinacích. Tehdy karavana dospěje do osady a pravidla určí, které komunity v ní zůstanou a které se oddělí. Zbytek karavany pak může pokračovat další etapou...

Hru je možné odehrát během jednoho sezení, pokračovat i v dalších sezeních nebo využít volitelná pravidla pro sólové hraní.

[Markus]

Lovecraftovská vyprávěcí hra řízená kartami:




Lovecraftesque (2e)

Lovecraftesque je vyprávěcí hra v žánru kosmického hororu, ve které skupina hráčů společně popisuje a odehrává příběh jednoho hlavního protagonisty střetávajícího se s Lovecraftovskými hrůzami. Děj hry je strukturovaný pomocí karet s příběhovými prompty a snaží se emulovat vývoj typického Lovecraftova příběhu, kdy nejdřív osamělá osoba narazí na stopy čehosi znepokojivého, nejdřív nad nimi mávne rukou, ale nakonec je přinucena ke konfrontaci s mimozemskou hrůzou.

Tato druhá edice rozvíjí principy první edice Lovecraftesque (2016) a důsledněji celou hru strukturuje pomocí karet.

V průběhu hry se hráči střídají v několika rolích. V každé scéně je jeden hráč relativně klasickým vypravěčem, který ovládá herní prostředí. Jiný hráč v běžné hráčské poloze ovládá akce hlavního hrdiny. Ostatní hráči pak v roli „našeptávačů“ přidávají atmosférické detaily, odpovídají na otázky nebo zastávají vedlejší role. Děj je řízen vykládáním karet různých druhů – některé popisují místa, jiné aktéry, další předkládají prompty pro vymýšlení situací a zvratů, do hry dokonce průběžně přicházejí i karty s novými pravidly. Hráči mají na výběr z různých balíčků, z nichž některé slouží k vyprávění jednoho z šesti připravených scénářů, jiné jsou obecnější a umožňují vymyslet si vlastní zápletku. Příběh se odehraje během zhruba dvou hodin ve třech dějstvích, od počátečního vyšetřování přes narůstání nebezpečí až po závěrečné zjevení hrůzy.

Hra vyšla v podobě krabice se základní knihou pravidel, druhou knihou s volitelnými bonusy (včetně pravidel pro sólové hraní), herní deskou, na kterou se do připravených pozic vykládají karty, žetony a různými balíčky karet. Vycházejí pro ni další rozšíření s novými scénáři.

[Markus]

Nová hra od Jasona Morningstara, autora (mimo jiné) Fiasca, je taky společenská vyprávěcí hra řízená prompty na kartách. V tomhle případě je ale zajímavé, že na těch kartách jsou tahy ve stylu PbtA.




Zhenya's Wonder Tales (2026)

Zhenya's Wonder Tales je společenská vyprávěcí hra, ve které hráči za pomoci karet tvoří jeden ze šesti opakovatelně hratelných pohádkových příběhů inspirovaných slovanským a pobaltským folklórem. Každý hráč představuje jednu z hlavních postav: prince, kupce, vlkodlaky, lovce a mnohé další, v jejichž příbězích vystupují prvky jako láska, hadí království, víly měnící podobu a další. Odvyprávění jednoho uzavřeného příběhu trvá přibližně jednu hodinu.

Hra vyšla v podobě krabice, která obsahuje stručnou příručku pravidel, plátěnou mapu fiktivní země Zorovna a především šest balíčků po 22 kartách, z nichž každý představuje jeden příběh. Hráči si rozdají čtyři karty popisující hlavní protagonisty příběhu. Každý protagonista pak má tři karty „tahů“ – ty představují hlavní příběhové prvky, které musejí vstoupit do hry (například „Klára se zamiluje do Ondřeje“). Všechny tahy leží veřejně na stole a je úkolem všech hráčů, aby je postupně začleňovali do děje. Každý aktivovaný tah pak způsobí konkrétní dějové následky - například odhalí nové informace, předloží konkrétnímu hráči důležité rozhodnutí nebo nechá hráče vybrat ze dvou možných výsledků. Jelikož tahy je možné aktivovat v libovolném pořadí, je průběž každého z šesti příběhů vysoce nelineární a při každém hraní jiný.

[Markus]

Anotaci téhle oneshotové hry vám přináší Golem.

Lichcraft (2021)

Velká Británie, rok 2069. Konzervativci jsou u moci od roku 2010. Volby již dávno zrušili, protože je stejně pořád vyhrávali. A kvůli finančním škrtům v rozpočtu Národní zdravotní služby je specializovaná lékařská péče pro transsexuály stále nedostupnější. Čekací doba je nyní 300 let. Transsexuální pacienti nejsou odmítáni, to by se rovnalo přiznání nedostatku financí a kapacit. Namísto toho jsou zařazováni na čekací listinu v naději, že zemřou dříve, než na ně přijde řada. Tato naděje je však marná, protože transsexuálové odhalili tajemství nesmrtelnosti. A na řadu přijdou, i kdyby to znamenalo čekat tisíc let!

Lichcraft s podtitulem An RPG About Trans Necromancers je satirická hra vhodná k jednorázovým sezením, v níž se transsexuální postavy snaží stát nesmrtelnými lichy, aby se vyhnuly smrti během čekání na přijetí do zdravotní péče. Příručka o 20 stránkách zahrnuje vytváření postav, zjišťování informací o kouzlu nutném k přeměně v liche, získání předmětu potřebného pro rituál přeměny a samotné provedení rituálu. Lichcraft je primárně určen pro jednoho hráče a vypravěče, ale není vyloučena ani možnost skupiny hráčů s vypravěčem nebo hra více hráčů bez vypravěče. Původně, v roce 2021, byla hra publikována pouze elektronicky. V roce 2024 ji v tištěné podobě vydalo nakladatelství Twelve Pins Press.

Jednoduchá pravidla se inspirují systémem Forged in the Dark. Při vytváření postavy se hody k6 určí pět charakteristik (sexuální orientace, politické přesvědčení, koníček, zaměstnání a původ magických sil), na jejichž základě hráč své postavě vymyslí životní příběh. Ke třem základním vlastnostem (síla, vědomí, kouzla) pak přiřadí hodnoty 1, 2, 3. Činnosti se vyhodnocují hodem tolika k6, kolik je hodnota dané statistiky, přičemž nejvyšší číslo platí (v případě nuly se hodí dvěma kostkami a platí nejnižší). Počet kostek se zvyšuje o jednu za každou charakteristiku, která s činností nějak souvisí. Výsledek 6 je úspěch, 5, 4, 3 je úspěch s komplikací, 2 a 1 je neúspěch, po kterém se hodnota použité statistiky snižuje o 1 a postava ztrácí bod života (těch má pět). Žádná ztráta ovšem není definitivní. Postava si může obnovit dva body některé statistiky nebo dva body života zřeknutím se nejlepšího přítele, kariéry, morálního přesvědčení, vztahu, pocitu nezávislosti nebo cenného majetku.

Celá hra sestává ze tří scén zaměřených postupně na získání kouzla, získání předmětu a provedení rituálu. Podrobnosti o těchto třech věděch se určí už v rámci přípravy náhodnými hody k6. U kouzla se volí jeho zdroj, kde se nachází a kdo/co ho hlídá (např. grimoár v muzeu hlídaný masožravými knihami). V případě předmětu se určí samotný předmět, kde se nachází a kdo/co ho hlídá (např. dýka v budově parlamentu hlídaná zombifikovanou Theresou May). Pro rituál je potřeba určit nejen samotné místo, ale taky nečekanou překážku a důvod, proč jsou lidé na daném místě nebezpeční (např. Stonehenge, kde probíhá hudební festival, jehož účastníci kvůli každé prkotině volají policii). Závěrečné provedení rituálu je nepovinně možné zpestřit buď jeho vedlejšími účinky (např. probuzení mrtvých), nebo soubojem s transfobickým nepřítelem (politik, spisovatel či duchovní). Na závěr hra nabízí sérii otázek, jejichž zodpovězení dokresluje popis průběhu rituálu a citových hnutí postavy během něj. Úspěšným zakončením rituálu hra končí. Postava se stala nesmrtelným lichem a může se těšit z vědomí, že jednoho krásného dne bude přijata do zdravotní péče.

[Markus]

Anotace jednoho bizárku od Golema.



Sea Dracula (2008)

Sea Dracula s podtitulem A Wacky RPG Adventure je dvoustránkové jednorázové vyprávěcí RPG bez vypravěče pro 3–6 hráčů a libovolný počet členů poroty, tj. nehrajících přihlížejících. Hráči se ujímají rolí potrhlých zvířecích advokátů řešících trestní případ před nejvyšším soudem v Animal City, magickém městě s absurdním právním systémem, v němž se úloha advokátů zdaleka neomezuje pouze na právnické úkony. Hra je unikátní tím, že veškeré akce a konflikty se vyhodnocují slovně nebo tancem.

Hra je založená na volných, improvizovaných popisech. Cílem je získat co nejvíc „právnických bodů“, přičemž hráč s nejvyšším počtem bodů vítězí. Veškeré dění se dělí do čtyř fází:

1. Ve fázi místa činu popíše první hráč (vlastnící pravidla) místo činu, načež každý hráč (včetně prvního) popíše tři své svědky a tři své důkazy.
2. Ve fázi zahajovací řeči se každý hráč představí jako zvířecí advokát s patřičně potrhlým jménem, uvede stranu soudního sporu, kterou zastupuje, a přednese teorii, jejíž pravdivost hodlá během přelíčení dokázat. Teorie se může týkat některé ze zúčastněných stran, ale i obecně jakékoli osoby, myšlenky, věci apod., dokonce i takových, které s případem nesouvisejí.
3. Fáze samotného soudního líčení se dělí na kola. V každém kole může každý advokát učinit jednu ze čtyř akcí – uvést jeden svůj důkaz, povolat jednoho svého svědka, požádat o přestávku, uzavřít případ. Důkaz je představen patřičně květnatým proslovem o jeho spojení s obhajovanou teorií. Nemá-li nikdo po proslovu námitky, získává advokát bod. Je-li námitka, je třeba pro získání bodu tančit. Výslech svědka (představovaného jiným hráčem) je ukončen po libovolném množství otázek a odpovědí. Nejsou-li námitky, získává advokát bod. Chce-li jiný advokát provést křížový výslech, musí oba hráči tančit a lepší tanečník získá bod. O přestávku lze požádat v případě, kdy advokát hodlá uspořádat párty nebo svést souboj s monstrem ohrožujícím Animal City. Advokáti, jejichž hráči při párty tančí, získávají bod. Koupí-li hráč advokáta pořádajícího párty ostatním hráčům pití, celkové množství jeho bodů se zdvojnásobí. Pro úspěšný souboj s monstrem je nutno tančit více tanců, přičemž každý hráč vybírá jeden. Zatančením všech tanců je monstrum poraženo, Animal City zachráněno a každý (kromě tanečníka) ztrácí jeden bod. Uzavření případu kterýmkoliv advokátem znamená, že ostatní advokáti mají své poslední kolo a fáze Soudní přelíčení tím končí.
4. V závěrečné fázi porory avokát s nejvyšším počtem bodů vyhrává spor a hra končí. Je-li přítomna porota, každý člen poroty ještě odevzdá hlas (jeden bod) pro advokáta, jehož považuje za nejlepšího. V případě remízy je o vítězi rozhodnuto tancem příslušných hráčů.

Součástí pravidel je rovněž doslovné znění „přísahy mořského Drákuly“, kterou musí každý svědek složit, než usedne na svědeckou lavici.

[Markus]

Long time no vyprávěcí jednorázová hra!



Icarus (2019)

Icarus je vyprávěcí hra pojednávající o pádu velké civilizace. Skupina hráčů bez vypravěče v ní v libovolném prostředí od fantasy přes historii až po sci-fi společně vypráví příběh městského státu Icarus, který se na vrcholu své slávy a na znamení svých úspěchů rozhodl vybudovat monumentální stavbu. A zatímco město staví monument, hráči u stolu staví věž z kostek – tak dlouho, dokud nespadne a civilizace se nezhroutí.

Hra vyšla v krabici obsahující sešit s pravidly, 20 kostek, balíček karet a štos lístečků. Na začátku hry hráči zvolí několik „pilířů společnosti“ (např. náboženství, právo, zákon…). K nim pak za pomoci karet s otázkami vymyslí „aspekty“ – slovní popisy silných i slabých stránek společnosti, například jejích zvyklostí, institucí, zdrojů nebo problémů (třeba „lidské oběti“, „nedostatek vody“, „rovnostářství“). Výsledné aspekty zapíšou na lístečky a rozmístí na společnou herní plochu. Následně si každý hráč vytáhne kartu s náhodnou motivací (třeba pomáhat občanům nebo usilovat o vlastní obohacení) a podle toho si vymyslí postavu související s některým z pilířů. Pak začíná samotná hra, při které hráči jeden po druhém popisují, které stránky společnosti chtějí změnit a jak. S vymýšlením detailů jim pomáhá tahání náhodných karet s prompty a událostmi, které můžou do hry uvádět další aspekty. Na konci každého kola se hodem kostkami určí, komu se jeho záměry podařily, a podle toho se upraví existující aspekty. Ovšem kostky, na kterých padnou neúspěchy, musí hráč vždy fyzicky přidat kostky do rozrůstající se věže. Ta se v průběhu hry stává čím dál nestabilnější, a jakmile se na stole zřítí, padne i Icarus a skupina dovypráví následný osud města i jednotlivých postav. Výsledkem je podrobně zpracované rozvrácené město, které se následně dá využít jako herní prostředí pro běžné RPG hry.