Filmy - recenze, doporučení, varování

[MarkyParky]

Nomadland (2020)

Konečně zase jednou film, kde chápu, za co ten Oskar je.

Vdova, zhruba šedesátnice, přinucená okolnostmi žít v dodávce, se dá na nomádský život. A divák to sleduje. Not less, not more.

Žádná velká dramata, žádné velké příběhy. Prostě okno do života moderní nomádky. Naprosto fenomenálně natočené, takže mě to vtáhlo a nemohl jeem odtrhnout oči. Skvělá kamera, sednoucí soundtdack, super výkon Frances McDormand, nádherné lokace. A taky obrovská uvěřitelnost a moc zajímavá exkurze do života s neexistujícím sociálnìm systémem či závislosti na sezóní práci.

Neskutečný kontrast s Parasite, kde se pořàd něco dělo ... a já měl nutkání přetáčet ... a tímhle, kde se toho zase tak moc neděje, ale hltal jsem každý záběr.

Zajímavé také je, že krom hlavní hrdinky spoustu z těch nomádů hrají skuteční nomádi, kteří hrají sami sebe. Ale přitom vůbec není poznat, že to jsou neherci, film s nimi pracuje fakt dobře.

Rozhodně doporučuju.

[MarkyParky]

CODA (2021)

Když jsem si přečetl generickou informaci, že tenhle Oskara je pro film o tom, jak dospívající dívka prožije první lásku, zatímco se připravuje na pěvecký konkurz, tak jsem protočil panenky a pustil to s očekáváním na bodě mrazu.

Čímžto pak zážitek z toho, že ten film je opravdu skvělý, byl o to hlubší.

Pochválit musím jak herecké výkony členů rodiny, exceluje hlavně Troy Kotsur jako otec a Marlee Matlin jako matka, tak kameru i tempo, které mi opravdu sedly. Ale úplně ze všeho nejvíc bych asi vypíchl scénař. Film se drží při zemi, neřeší se nějaká velká nebo těžká témata a spousta věcí, které hrdinka a její rodina zažívá, by se mohlo odehrávát velmi podobně i v rodinách, kde tři čtvrtiny členů nemají nějaký hendikep, protože podstatou problému je obyčejné teenagerské osamostatňování se v situaci, kdy rodiče nechápou, v co vyrůstáte. Ale hluchota (a tedy titulkovaná znaková řeč) tady funguje jako naprosto skvělý filmově-vypravěčský prostředek, která dovoluje nastavit tempo, kameru a střih tak, aby to divák mohl vstřebávat se vším všudy a zároveň měl čas o tom přemýšlet.

Plus samozřejmě nastavuje poměrně drsné zrcadlo "normálním" rodinám, které nemají dynamiku a funkčnost téhle filmové, navzdory jejich postižení. (A tím nemyslím, že by to byla nějaká dokonalá rodinka bez problémů, naopak ... ale je funkční v tom své problémy řešit a "mluvit" o nich mezi sebou.)

A i když to dopadne velmi předvídatelně, i to finále na konkurzu je nafilmované tak, že jsem si ho divácky hrozně moc užil.

Rozhodně doporučuju.

[MarkyParky]

Everything Everywhere All at Once (2022)

Čínská matka musí sbírat síly a schopnosti napříč multivesmírem, aby si mohla vyřešit své issues s dcerou, manželem, otcem a berňákem.

První část je hrozné WTF. Divák ještě netuší, proč, co a jak a sype se to na něj stylem pejsek a kočička vařili dort. Samotné chování multivesmíru navíc nemá jasnou vnitřní logiku, což divákovi v orientaci nepomáhá.

Druhá část je taky WTF, ale začíná ujíždět na Rule-of-cool a motivuje ke sledování, protože divák čeká, jakou kravinu ještě scénárista vymyslel.

Třetí část pak konečně tohle všechno vezme a semele do nějaké ucelené myšlenky. Resp. několika myšlenek, které vypadají hluboce a promyšleně, ale zase se sypou na diváka v takové kadenci a rychlosti, že není čas přemýšlet, jestli jsou opravdu tak hluboké a dobře navázané na předchozí smršť nebo jsou tam nakydané na efekt. Ale jsou tam, to se jim upřít nedá.

Kamera, střih, to moc nekomentuji, protože to všechno je hlavně rychlé a zběsilé. Jen choreografii bojů bych vytkl, že občas má tendenci být divně pomalá a zasekávat se.

Celkově to není film, který bych musel vidět, ale nebyl to ztracený čas.

[Vitus]

Zapomněl jsi na skvělé herecké výkony známých herců ve vedlejších rolích

[MarkyParky]

Nestíhal jsem sledovat vedlejší role, tempo bylo příliš frenetické....

[MarkyParky]

Oppenheimer (2023)

S Nolanem mám cca od Interstellaru jeden problém. Vím, co od něj čekat, on to očekávání pokaždé na 100 procent naplní, ale nikdy ho nepřekročí.

A přesně to se stalo i s Oppenheimrem.

Skoro by člověk mohl mít checklist:
- Časové roviny
- Silný tragický hrdina
- Provázanost děje na plátně se soundtrackem
a asi bych dokázal vytáhnout další, ale teď jsem líný to rozebírat.

Snad jediná výjimka je v tom, že tady máte dopředu vyspoilované historií, jak to dopadne. I když to vlastně v Dunkirku bylo taky, takže to taky není poprvé.

Každopádně všechny ty Nolanoviny v Oppenheimerovi znovu jsou a jsou skvěle řemeslně zpracované a je to film přesně jak má být.

Tak proč nejásám nadšením?

Asi jsem asi někde hluboko doufal, že tentokrát, u takhle hutného tématu, dostanu víc. Ale dostal jsem "jen" standardní Nolanův film. Což je furt jako dobré, a rozhodně jsem se nenudil. Ale nebyl jsem odvařený a chtěl jsem být.

Doporučení: Zkoukněte, ale nebuďte nahypovaní.

[tochalius]

Poznámka k Nolanovi: u jeho filmů je myslím fakt obřímí rozdíl v tom vidět je doma a vidět je v kině, v Imaxu obzvlášť.

Nepopírám že jsem trochu jeho fanboy, ale všechna ta velikost a hlučnost atd. tam na mě působí tak silně, že mě odvaří vždycky a spolehlivě.

[MarkyParky]

Viděl jsem to v imaxu

[Jerson]

Asi jsem asi někde hluboko doufal, že tentokrát, u takhle hutného tématu, dostanu víc.

Docela by mě zajímalo, co konkrétního "víc" bys v tomto filmu chtěl. Jak tuhle dobu a téma znám relativně dobře, tak mě nenapadá, co přidat, aby to bylo ještě lepší.

[MarkyParky]

To není o době a obsahu
To je o Nolanovi a formě.

Stejný pocit jsem měl u Interstellaru, Dunkirku i Tenetu.
První jsem od něj viděl Batmany, a z těch šla čelist dolů (a jsou dobré i doteď).
Pak Inception nastavil ten jeho osobitý styl, hrátky s časem, hudbou a bylo to něco nového a super.

Jenže od té doby mi všechny ostatní Nolanovi filmy tuhle laťku dosahují, ale nepřekračují, neposouvají. Jsou ten variace (byť řemeslně dokonalé) na totéž.

Jako by Mistr našel recept na dokonalý film, a podle něj vařil stále dokola. Jeho filmy jsou jako svíčková of babičky. Víš, co tě čeká, víš, že to bude fajn, že si přidáš dva knedlíky, že za pár měsíců se na ně s radostí budeš těšit znova. Ale zároveň víš, že to nepřekvapí a že pokud chceš něco "víc" než babiččinu svíčkovou, tak to další Nolanův film nebude.

[Jerson]

Ja to mám asi snazší, protože Inception pro mě byla totální blbost, Interstellar tak napůl, Tenet měl fakt dobře udělané triky, ale nebyl dostatečně domyšlený, abych ho celý přijal, Batmani mě nijak zvlášť nebrali, takže akorát Dunkirk, a teď Oppenhaimer. Nemohl jsem mít příliš vysoká očekávání, kterých by nedostál, protože jeho předchozí tvorba má pro mě k dokonalosti hodně daleko.
U Oppenhaimera spatřuju výhodu v tom, že do historického filmu nemohl nacpat své různé hrátky, které mu nežeru.

[MarkyParky]

No, on je tam má, s tím prolínáním linky vývoje a vyšetřování si hraje typicky Nolanovsky. A tam, kde v jiných filmech si pohrává v soundtracku s konrétním zvukem (v Dunkirku hodinky, v Inception ten zvuk zpomalovaný podle hloubky snu), tak si v Oppenheimerovi hraje s tichem a rytmem.

Jde spíš o to, že když víš, že tam tyhle věci dá, tak je tam najdeš, jsou promakané, ale najdeš tam právě ty, ne třeba něco nového. A nevymýšlí si, jen to aranžuje.

[LokiB]

Jerson: v čem přesně ti přislo Inception jako totální blbost? Tématem? nebo worldbuildingem? nelíbilo se ti to filmařsky?
Přiznám se, že já jsem obecně vděčný divák, takže když něco není (z mého pohledu) úplná blbost, tak mi pohyblivé obrázky většinou nevadí Interstellar mě neurážela ani filmařsky, ani "vědecky".

[Log 1=0]

Everything Everywhere All at Once (2022)

...považuji za jeden z nejlepších filmů ever.

Ne že bych tu strukturu viděl nějak drasticky jinak než Marky, ale 1) na vlnu šílenství jsem naskočil dřív a lépe (asi čistě subjektivní věc, tohle není film pro každého), takže spíš než zmatení jsem měl takový ten WOW, o čem to bude? pocit
2) jsem se docela silně emocionálně naladil na postavy, takže mi jednak všechno přišlo vlastně celkem provázané, a jednak hodně silné (tj. jo, jsem jeden z těch, co brečeli u padajících kamenů, a nestydím se za to).

[Jerson]

Jerson: v čem přesně ti přislo Inception jako totální blbost? Tématem? nebo worldbuildingem? nelíbilo se ti to filmařsky?

V druhé řadě tím, že vizuálně nejsilnější efekt, tedy ohnutí půlky města vzhůru, v něm nemá žádný význam, je to jen efekt pro trailer.
V první řadě tím, že teze zpomalení času ve snech je nesmyslná, zde je opět jen kvůli efektům se zastaveným pohybem.
Ve třetí řadě tím, postavy neustále všechno opakují a vysvětlují, kdyby to snad divák zapomněl, nebo nepochopil.
Ve čtvrté řadě tím, že ve snech předvádí typické fyzické ohrožení jako nárazy v autě nebo výbuchy, i když všichni víme, že se nikomu ve snu nemůže nic stát, takže vůbec o nic nejde. Naproti tomu vůbec nepracuje se strachy a scénami ve snech, které zažívají milióny lidí, a které by vyvolávaly dojem, že jde o sen a nikoliv o další Matrix.
A v neposlední řadě tím, že závěr "celé tohle byl možná jen sen" je velmi laciný a klišoidní, o to víc, že jsem se ho naučil nenávidět jako hráč RPG, protože jsem ho na konci několikrát zažil.