Markusův AI recenzent fantasy dobrodružství

[Markus]

Markusův AI reviewer píše recenze, aby Markus nemusel

Už dlouho jsem nenapsal recenzi, už dlouho jsem nenahrál podcast. A tak rád bych! Jenže ne a ne se k tomu dostat… a pak si jednoho dne řeknu: Nezvládla by to za mě AI?

Ukazuje se, že zvládla!

Takže tady máte ke stažení sadu instrukcí, která vaše AI naučí psát recenze jako Markus, akorát bez Markuse. Ano, vážně. Ne, není to vtip… asi. Já vlastně nevím, možná trochu je? Každopádně ta AI opravdu funguje, opravdu píše recenze, ty recenze jsou celkem dobré a trefné a ano, můžete si to stáhnout.

Soubor ke stažení v tomhle článku na mém blogu + pokyny + příběh vzniku

Co to je: Soubor ve formátu Markdown obsahující pokyny pro AI, jak má psát recenze. Dáte to svojí AI spolu s PDFkem dobrodružství a ono vám ho to zrecenzuje. Jako já. Fakt.

[Markus]

Po týdnu stráveném touhle úžasnou koninou je načase jít s tím ven. Ne, není to dokončené. Ale ano, funguje to. Potřebuju to hlavně pustit z hlavy, věnoval jsem tomu teď hrozně moc času, až jsem zanedbával jiné věci. Ooops!

Hrajte si, nechte si od toho psát recenze, experimentujte, tweakujte a podělte se o to, co vám to napíše.

S hodnocením jsem celkem spokojený. Trápí mě styl. Chci to mít vtipnější, ale ať dělám, co dělám, nedokážu ho k tomu přinutit. Třeba se to podaří někomu z vás.

Howgh. Jdu spát. A zítra snad dělat něco jiného.

[Antharon]

Kód: Vybrat vše

Iterate over this adventure while keeping the page restrictions. Upgrade it until this test passes with five 5/5

[Markus]

Ano, recept na perpetuum mobile.

Však to někdo zkuste.

[Antharon]

Nechal som ho upgradnut svetlonosa zo 4* na 5, ale podarilo sa mu ho iba downgradnut na 2

[Vaarsuvis]

Nechal jsem v tom zrecenzovat v ChatGPT bez předplatného Ironwood Gorge a vypořádalo se to s tím fajnově

Spoiler

Ironwood Gorge (2011)

Eric Jones | Ludibrium Games | Blackmarch: Module 2

4/5

Velmi dobré

Old-school dobrodružství

Dobrodružství pro 4–8 postav na 2.–5. úrovni. Hodí se jako samostatné dobrodružství i jako druhá část série Blackmarch.

Ironwood Gorge: Jeskyně, orkové a pořádně nepříjemná dovolená

Představte si, že dorazíte k osamělé věži na hranicích civilizace. Místní posádka je zoufale slabá, okolní krajinu zaplavili orkové a jejich nájezdy pomalu přerůstají v regulérní obléhání. Správce věže vám nabídne polovinu zdejšího pokladu, pokud problém vyřešíte. Orcí tlupa se ukrývá v nedaleké Železné rokli. Co by se mohlo pokazit?

Eric Jones má naštěstí dost rozumu, aby na podobnou otázku neodpovídal příliš optimisticky. Ironwood Gorge je poctivý old-school dungeon, který očekává, že hráči budou přemýšlet, průzkum si plánovat, občas se stáhnou a rozhodně nebudou předpokládat, že každého protivníka lze porazit čelně. Autor ostatně výslovně upozorňuje, že dobrodružství je poměrně obtížné a že zkušenost s ústupem je zde prakticky nezbytná.

A tentokrát to není jen alibistická poznámka v úvodu. Hra ji skutečně bere vážně.

Nejdřív věž, potom les a nakonec pořádná díra do země

Dobrodružství začíná útokem na hostinec u Bleak Tower. Osm válečných psů se vrhne na přítomné, zatímco šestnáct orků dorazí o dvě kola později a pokusí se hostinec zapálit. Je to jednoduchý, ale účinný úvod: hráči okamžitě pochopí, že situace v pohraničí je vážná.

Ve věži se následně seznámí se správcem Onomaclusem, místní posádkou, duchovním Osbertem a dalšími obyvateli. Mohou získávat informace, nakupovat zásoby, shánět pomoc nebo se pokusit prozkoumat samotnou věž. Ta má vlastní plán, několik pater, vězení, pokladnici a další zajímavosti.

Zvlášť potěší, že Bleak Tower není pouhá čekárna před hlavním dobrodružstvím. Její obyvatelé mají vlastní zájmy, problémy a tajemství. Margrave se už měsíce neukázal, jeho manželka se straní ostatních a ve vězení sedí zloděj Culwich, který může nabídnout vlastní verzi událostí. Některé z těchto motivů přitom mají skutečný význam až v závěru publikace.

Poté se družina vydává do Ironwoodu, prastarého lesa s petrifikovanými stromy. Už samotná cesta nabízí nebezpečí: padající kmeny, jedovaté rostliny, kokatrice, harpyje, pavoukovce a světélkující bytosti, které mohou dobrodruhy zavést do problémů.

Náhodná setkání v lese mají vlastní tabulku a inteligentní tvorové mohou poskytnout informace o okolí. Nejde tedy jen o několik kilometrů, které je třeba mechanicky odkráčet. Les funguje jako samostatná nebezpečná oblast.

Mapa, která skutečně něco znamená

Horní část Ironwood Gorge · měřítko 1 čtverec = 10 stop

Mapa horní části Ironwood Gorge

Samotná rokle je rozsáhlý komplex přírodních jeskyní, úzkých průchodů, říčních koryt a uměle upravených prostor. Autor připravil dvě hlavní mapové úrovně a menší podzemní část. A především: mapy nejsou jen dekorací.

Horní část obsahuje několik vstupů do nižších jeskyní. Některé cesty vedou přes nebezpečné propasti, jiné přes území orků nebo trpaslíků. Některé průchody jsou skryté a jiné lze objevit až díky propadům či zásahům do okolních stěn.

Hráči se musí orientovat v prostoru, který není vždy příjemné prozkoumávat. Autor dokonce doporučuje, aby si hráči vedli vlastní mapu, ideálně alespoň jednoduchý diagram propojení jednotlivých prostor.

To je velmi dobré rozhodnutí. Rozsáhlý jeskynní komplex si zaslouží skutečný průzkum a Ironwood Gorge jej poskytuje.

Jednotlivé místnosti navíc nejsou pouhými variacemi na téma „další jeskyně s orky“. Najdeme zde například:

• Ogry, kteří si házejí menšími tvory přes propast.
• Podzemní zahradu, kterou může ovládnout harpyje.
• Jedovatou rostlinu Knockweed, jejíž spory vyvolávají halucinace.
• Propasti s falešně bezpečnými lanovými přechody.
• Skryté pasti, propadlé podlahy a nebezpečné houby.
• Podivného orka, který v důsledku nemoci zvrací kyselinu.

Některé prostory jsou záměrně prázdné, ale většinou mají alespoň atmosférickou nebo orientační funkci. Ne všechno musí dobrodruhy okamžitě zabít, což je v takovém prostředí vlastně příjemná změna.

Orkové nejsou jen pytle životů

Dolní část Ironwood Gorge · měřítko 1 čtverec = 10 stop

Mapa dolní části Ironwood Gorge

Největší předností dobrodružství je podle mě způsob, jakým autor pracuje s orčí společností.

Split-Tongue Tribe není anonymní dav nepřátel. Má vlastní strukturu, vůdce, kněze, bojovníky, šamany, otroky, psy a další služebníky. V jejím čele stojí válečník a velekněz, kteří spolu nemají úplně totožné zájmy.

Válečník chce shromáždit síly a zaútočit na trpaslíky. Velekněz mu však vysvětluje, že by takový útok znamenal příliš velké ztráty. Navíc si připravuje vlastního nástupce a buduje armádu nemrtvých.

Tohle je výborný základ pro skutečné hráčské plány. Družina může využít jejich vzájemné napětí, získávat informace od gobliních otroků, napadat zásobování nebo se spojit s trpaslíky.

A právě trpaslíci z Náinholdu jsou druhou významnou skupinou v jeskyních. Je jich dvacet, mají vlastní opevněné útočiště, hlídky, zásoby a náčelníka Odenfritha. Jejich hlavním zájmem je uzavření spojení s Dwarf Roads, odkud mohou přicházet další nebezpečí.

Pokud si družina získá jejich důvěru, dostane nejen bezpečné místo k odpočinku, ale také možnost získat pomoc při řešení hlavního problému. Trpaslíci mohou nabídnout i mocný svitek s kouzlem earthquake.

To je přesně ten typ obsahu, který dělá z dungeonu živé místo. Hráči nemusejí pouze postupovat místnostmi a zabíjet všechno, co se hýbe. Mohou měnit poměry sil, uzavírat spojenectví a ovlivňovat budoucnost celého komplexu.

Dobrodružství přitom sleduje i vývoj orčího kmene. Pokud hráči dostatečně oslabí jeho bojovníky, nájezdy ustávají a zbytky kmene se stáhnou do hlubších částí jeskyní. Velekněz a válečník však musí být nakonec odstraněni, má-li být hrozba skutečně zažehnána.

Tady se nabízí několik zajímavých možností, jak postupovat. A především několik důvodů, proč se do rokle vracet.

Nebezpečí, která nejsou jen na papíře

Obtížnost je poměrně vysoká. Už v horních částech se družina může dostat do konfliktu s početnými skupinami orků, ogry nebo nebezpečnými jeskynními tvory. V hlubších částech čekají trollové, otyughové, obří slimák a další protivníci, kteří mohou i zkušené postavy poslat velmi rychle na onen svět.

Zvlášť nebezpečné jsou některé pasti a environmentální hrozby. Gejzír dokáže zabít postavu, která včas neopustí jeho okolí. Některé propasti jsou skutečně smrtelné a falešně bezpečné přechody mohou být velmi nepříjemným překvapením.

A pak je tu šestifázová koule, podivný magický konstrukt, jehož účinky mohou být velmi nepředvídatelné.

Dobrodružství nabízí i mimořádně silného mramorového golema s čtrnácti kostkami životů. Ten je v dílně svého původního tvůrce, trpaslíka Dunwhortla Hogstruckla, a lze jej probudit vyslovením správného jména. Jeho chování je přitom definováno poměrně přesně.

Tohle není nepřítel, kterého by družina na druhé úrovni měla automaticky porazit. A autor naštěstí nepředstírá opak.

Přesto bych upozornil na poměrně široké doporučené rozpětí úrovní 2–5. Rozdíl mezi skupinou čtyř postav na druhé úrovni a osmi postavami na páté úrovni je obrovský. Rozhodně bych se nespoléhal na to, že dobrodružství bude pro všechny tyto skupiny stejně obtížné. Zkušenost hráčů a ochota ustupovat jsou zde důležitější než obvykle.

Poklady, které stojí za námahu

Staré dobré dobrodružství potřebuje také staré dobré poklady. A Ironwood Gorge rozhodně nezklame.

V jeskyních se nacházejí tisíce mincí, drahokamy, magické zbraně, zbroje a další předměty. Orčí válečník například vlastní mimořádně kvalitní výzbroj a několik užitečných magických předmětů. Pokladnice jeho kmene obsahuje mimo jiné dvě nádherné mramorové sochy, z nichž jedna má hodnotu nejméně 2000 zlatých.

Zajímavé jsou také poklady ukryté v Bleak Tower. Samotná pokladnice obsahuje značné množství mincí a drahokamů a její polovina představuje slíbenou odměnu za odstranění orčí hrozby.

Odměny jsou tedy dostatečně významné, aby motivovaly k průzkumu a riskování. Poklady nejsou vždy snadno přístupné a jejich transport může představovat samostatný problém. Celkově je však ekonomika dobrodružství pro old-school hraní dostatečná, spíše štědrá. Některé bohatší nálezy navíc mohou zásadně ovlivnit další vývoj kampaně.

A co se vlastně děje v Bleak Tower?

Jedním z nejzajímavějších prvků je skutečnost, že hlavní dobrodružství není jediným problémem Blackmarch.

Na konci se dozvídáme, že Margrave Umathes byl proměněn ve vampýra a jeho seneschal jej uvěznil v magické lahvi. Zloděj Culwich se však během poslední výpravy družiny pokusí získat tuto láhev pro sebe. Když odstraní zátku, sám zmizí a vampýr se vrátí do světa.

Následuje masakr ve věži a další hrozba pro celý kraj.

Je to pěkný námět na pokračování, který zpětně propojuje několik nenápadných informací z úvodu. Zároveň je ale nutné říct, že jeho načasování je poněkud násilné. Culwichův útěk a otevření lahve jsou v epilogu prakticky předepsané události, nikoli výsledek hráčských rozhodnutí.

Nejde o zásadní problém hlavního dobrodružství, ale jako vyústění vedlejší zápletky bych si představoval trochu větší prostor pro hráče.

Verdikt

Ironwood Gorge je velmi dobré old-school dobrodružství, které rozumí tomu, proč vlastně lidé hrají průzkumné fantasy RPG.

Nabízí rozsáhlý dungeon s dobře propojenými prostory, zajímavé obyvatele, fungující skupiny s rozdílnými zájmy, nebezpečné prostředí a dostatek pokladů. Především ale poskytuje konkrétní informace o tom, co se v jednotlivých částech děje a jak mohou obyvatelé reagovat na zásahy dobrodruhů.

Příprava pro Pána jeskyně je nadstandardní. Mapy jsou přehledné, většina důležitých střetnutí má konkrétní statistiky a popisy, důležité postavy mají jasné cíle a některé události mají dokonce připravené časové následky. Není potřeba vymýšlet, jak funguje celý orčí kmen nebo proč by se trpaslíci měli zajímat o družinu.

Slabinou je hlavně vysoká a místy velmi nevyrovnaná obtížnost, občasná brutalita pastí a několik drobných nedotažeností v závěrečné zápletce. Některé místnosti jsou také spíše výplňové, ale v kontextu rozsáhlého jeskynního komplexu to nepovažuji za zásadní problém.

Doporučuji jej především zkušenějším hráčům, kteří mají rádi nebezpečný průzkum, taktické uvažování, vyjednávání a možnost řešit problémy vlastními prostředky. Začínající družina se zde může snadno ztratit – a nejen geograficky.

Čtyři hvězdičky. Ne proto, že by Ironwood Gorge bylo bezchybné, ale proto, že jde o dobrodružství, které skutečně stojí za to vzít ke stolu. A pokud se vám podaří vyjít z rokle živí, možná zjistíte, že jste si právě pořídili ještě jeden problém v podobě vampýra na hradě.

To už je ale jiná kapitola.

[sirien]

Problém je že tohle není způsob jak AI používat - je to hezká hříčka, ale je to klasický případ použití nového techu ve starém paradigmatu který ten tech překonává.

Pokud chci názor AI, tak ho budu z principu personalizovat na sebe, ne na Markuse.

...a nechám ho psát condensed info co mě zajímá, ne celistvý článek pro publikaci.

Vlastně to otevírá zajímavou otázku jak to změní budoucí recenze, obsah na který se zaměřují a formu kterou mají, protože klasická otázka kterou má recenze zodpovědět "je to pro tebe?" je nejspíš mrtvá. Otázka "je to dobré?" možná změní těžiště. Asi to neovlivní recenze které jsou psané jako vlastní text na čtení typu Jersonovy sarcasm jaby, možná ani recenze pro niche publikum co se např zaměřují na design analýzu hodnotou pro další tvůrce, ale informativní a shrnující recenze tím dost ztrácí na zajímavosti.


Btw mám pochybnost na druhou stranu jak moc AI v tomhle formátu udrží autenticitu a jak moc jenom něco povrchně napodobí formou. Mám zkušenost že AI v klidu napíše "tohle je blbý protože X", na to napíšu "hm, ignoruješ důležitý Y" (nebo naopak) a AI ihned obrátí. Což je třeba důvod proč M-AI recenze na ty AI dungeony ani nemá smysl číst, protože to sice může znít jako Markus, ale není to Markusův skutečný názor.

Což vlastně platí obecně. Buď chci Markusův názor nebo chci AI názor, AI názor mi někdy může nahradit Markusův názor, ale nevidím žádný důvod (kromě trochy zábavy) chtít znát AI-Markus názor.

[Markus]

Já jsem tím fakt generoval desítky recenzí dobrodružství, které znám, a ladil jsem to a ladil, než mi to na ně dávalo komentáře a hodnocení, se kterými souzním. Ta stovka iterací je fakt znát.

Čímž neříkám, že je to kdovíjaký zázrak. Dělal jsem to hlavně jako experiment toho, co AI dokáže nebo co jsem schopný z ní vymáčknout. Jako experiment to prosím berte. I s tím, že si s tím můžete dál hrát sami.

[tochalius]

Mě na tomhle generátoru přijde fascinující především to, že ho vytvořil a jeho výplody tu šíří autor níže uvedené citace.

Tak mi dochází...

Ono vlastně ani tak nejde o to, jaké nástroje tvůrce použil.

Ale především vstupujeme do éry tak nehorázného informačního overloadu ve všech sférách života, proti kterému se i dosavadní informační overload bude zdát jako slabé kafe. Jestli se cítíte přehlcení teď, tak počkejte za pár let. Nakonec se tím největším problémem stane vůbec se v tom moři informací/her/produktů/herních materiálů vyznat a zjistit, co stojí za pozornost.

Takže ten „přínos lidského tvůrce“ nakonec bude hlavně v tom, že u něj budete mít větší pravděpodobnost, že vytvoří něco vyčnívající z bahna průměrnosti až mizérie. Což samozřejmě neplatí zdaleka pro každého tvůrce. Mnozí budou v tom bahně mizérie plavat taky, ať už s AI, nebo bez ní. Ale jde o pravděpodobnost. Už teď jsme ve fázi, kdy AI věci ani nečtu, protože vím, že mi pravděpodobně nestojí za ten čas (hlavně protože to za čas nestálo ani tvůrci). U lidí můžu mít aspoň naději.

Věštím taky velkou poptávku po všelijakých kurátorech a inovativních řešeních toho, jak se v tom bahně vyznat.

Zajímavý způsob jak čelit informačnímu overloadu – sám ho vytvářet (a ne, tenhle AI Markus imho není „inovativní řešení toho, jak se v tom bahně vyznat“, je to pořád bahno, jen trochu sofistikovanější). Stoprocentní souhlas se Sirienem. Člověk chce číst autentického tebe, případně ne tak autentického AI sebe, ale určitě ne AI nápodobu tebe. Asi ses tvorbou téhle hříčky zabavil, ale jiný její přínos nevidím. Ty recenze jsou zdánlivě tvoje, některé jejích argumenty tě připomínají, kdyby je ale někdo recenzoval, víc než dvě hvězdičky jim nedá.

[Markus]

Však já si nemyslím, že to dokáže nahradit lidský úsudek a lidskou recenzi. Byl to vážně experiment, co jsem schopný z toho dostat. Vzniklo to tím, že mě samotného překvapilo, že to dává celkem rozumné výsledky, a chtěl jsem si s tím hrát.

[morech11]

Zaujimavy pohlad na vec. Ja som dospel k podobnym uvaham a odisiel s vyrazne rozdielnym zaverom. Keby si mal Markus chut, mozes sa juknut na clanok, co som k tomu napisal ja, alebo nazriet do prilozenej konverzacie.
Neskor sa este vratim k tvojmu clanku a skusim ti nan dat detailnejsiu recenziu (neslubujem kedy, ale chcel by som ist v konverzacii viac do hlbky)
https://www.thetestfiles.com/post/how-t ... -on-ai-use

[York]

Ono to má dvě roviny, respektive dva use casy.

Jedna je hledání obsahu pro tvoji hru. Tam se podle mě AI filrování nevyhneme, protože generovanýho obsahu bude tolik, že nebude v lidskejch silách ho všechen přečíst. A nebude ani v lidskejch silách číst AI generovaný recenze, takže místo AI recenzenta budeme používat AI influencera, do kterýho nasypeme deset miliónů generovanejch dobrodružství, přechroustá je a doporučí dvě nebo tři, který budou kvalitní a relevantní pro dnešní herní večer.

Druhá je zpětná vazba autorům. Komentář do kuchyně není recenze (byť i k tomu může z části sloužit), ale feedback. Něco, co autor může použít pro další iteraci, případně něco, na čem se učí. A tady je dost zásadní otázka, zda se máme a chceme učit od AIčka. V budoucnosti je to asi taky nevyhnutelný, protože máme společenskej a ekonomickej systém, jakej máme, a AI učitel je levnější než živej učitel. Zatím jsme ale v době batolecího věku AIčka, takže se efektivně budeme učit od extrémně talentovanýho děcka.

Druhá věc je boj proti slopu. V nejbližších několika letech bude velmi hodnotnej skill schopnost použít AIčko tak, aby výstup nebyl slop. Což ale znamená udělat přesně opak toho, než k čemu to svádí - neodbýt to jedním promptem, věnovat tomu čas a úsilí a dotáhnout to. A to se týká jak tvorby tak těch recenzí.

[morech11]

hmnh. než sa pohnem ďalej, chcem sa spýtať:
Markus, prečo píšeš recenzie?

A nemyslím to ako útok, nesledujem si tým nejakú agendu, ani do diskusie nevstupujem s hotovým názorom. Reálne ma zaujíma tvoja odpoveď. A aby som predišiel rekurzii a urýchlil diskusiu, tu máš preventívne pár nasledujúcich otázok:
prečo?
prečo?
prečo?
prečo?
https://en.wikipedia.org/wiki/Five_whys

[Markus]

Hele, nevím, jestli dokážu odpovědět, proč píšu recenze. Baví mě to. Ale asi ti dokážu říct, proč je čtu. Baví mě to. Mám to rád, baví mě číst i recenze na filmy, které jsem neviděl, nebo na divadelní představení, byť zrovna u těch (ale i u těch filmů) je lepší to napřed vidět a pak vstřebávat tu analýzu. Baví mě recenze jako médium, baví mě analytické rozbory věcí, co mě zajímají – baví mě se v tom babrat, snažit se pochopit principy, na kterých to funguje, a snažit se je popsat. V divadle ti dokážu povídat o temporytmu, mizanscéně, dramatických situacích – což jsou jednotky rozboru toho, co funguje a proč. U RPG dobrodružství o uspokojivé komplexitě, implementaci nápadů do rozmístěných prvků...

U RPGček mě baví dobrodružství jako formát/médium. Ale nerad čtu přímo dobrodružství, protože (a) to bývá často suchá četba, (b) trvá to dost dlouho, protože to musíš nejen přečíst, ale i nějak analyticky/prostorově vstřebat a chápat, jak ty prvky fungují mezi sebou, (c) nechci si spoilovat ty dobrá, abych si je jednou třeba mohl zahrát. Oblíbil jsem si čtení recenzí, hlavně od Melana a Prince. Dřív jsem četl i Bryce, ale teď už ho moc nesleduju, je to taky tak trochu rychlokvašené...

Dobrá recenze – na rozdíl od prostého popisu díla (což se někdy za recenzi mylně vydává) – plní víc funkcí. Jednak ti dává představu, o čem dané dobrodružství je. Pak ti sděluje nějaké recenzentovo posouzení toho, jak je (n)dobré a v čem. Navíc ti dává nějaký vhled do fungování designu dobrodružství, čili plní účel „vzdělávací“. A do čtvrtice má být sama o sobě zábavným čtením, které tě prostě baví. U recenzí na svém blogu jsem se to snažil plnit všechno. Někdy šlo o doporučení, ale mám tam hodně recenzí špatných dobrodružství, u kterých jde nejvíc o ty poslední dvě funkce. Nepředpokládám totiž, že by ta horší dobrodružství moc lidí chtělo hrát nebo se kdovíjak aktivně zajímalo o náhodné dobrodružství pro hru, kterou nehrajou. Ta recenze pak plní hlavně funkci „vzdělávací“ a zábavnou – je to prostě zábavný způsob, jak trávit čas analýzou nějakého média, co nás baví (bez přímé potřeby hledat doporučení na hraní).

York má dobrý postřeh, že feedback a recenze jsou jiné věci. Moje recenze jsou feedbacky jen vzácně. U většiny se nedá předpokládat, že by je autoři četli. Nejsou psané pro autory.

Ehm... kde jsme to?

Prostě mě to baví analyzovat. RPGčka jsou můj koníček, baví mě je nejen konzumovat, provozovat, ale i o nich dumat.

[Markus]

Ještě tohle:

Mě na tomhle generátoru přijde fascinující především to, že ho vytvořil a jeho výplody tu šíří autor níže uvedené citace.

Věštím taky velkou poptávku po všelijakých kurátorech a inovativních řešeních toho, jak se v tom bahně vyznat.

Však ano? Tohle je přesně ono, ne?

Já jsem si vytvořil nástroj, který mi dokáže celkem dobře dělat AI kurátora. V tuhle chvíli jsem schopný do toho frknout PDFko dobrodružství, o kterém nic nevím, a během pár minut dostanu:

• Jeho celkovou synopsi – kdo co kde jak proč dělá, jak se to vyvíjí, jak to dopadne.
• Rozbor jeho struktury („Má to úvodní tvrz plnou NPCček, kolem toho divočinový poincrawl s 15 lokacemi, který končí dungeonem o 30 lokacích. Ve tvrzi navíc běží časová osa událostí, která graduje k velkému finále, co se odehraje o úplňku“). Tohle i to předchozí je mimochodem docela pěkná funkce, protože je to něco, co většinou z marketinových textů na obálce a v eshopech nezjistíš.
• Relativně spolehlivé posouzení toho, jestli se mi to bude líbit.
• Ideálně ve formátu, který je celkem zábavné číst. (S tímhle ještě bojuju.)

Přijde mi to užitečný. Ne, lidské recenze od dobrých recenzentů mi to nedokáže vykomenzovat ani zdaleka. Ale tich je málo a zrovna ti mí dva oblíbení už ani nepíšou. Tohle je horší, ale neomezené a na povel. Dají se s tím vymýšlet různá využití. Mám tu třeba obří složkou pár stovek postahovaných dobrodružství a už moc nevím, co v tom je. Kdyby to tak někdo dokázal projít a sestavit mi z toho synopse.... na které bych se potom mohl organicky ptát v chatu...

Ano, mít doma Markusův nástroj vytuněný pro Markuse využije asi docela málo lidí. Zrovna ty, tochalie, bys možná mohl. Ale však proto to sem dávám celé k dispozici s výzvou, ať si s tím hrajete a experimentujete. Je to ukázka toho, co jsem dal dohromady. Ukázka toho, co je možné, inspirace k dalším experimentům.

Experimentovat se dá začít jednoduše tím, že to uploadneš do chatu a zeptáš se na něco jako „Jak ten postup funguje?“ „Jaká jsou kritéria hodnocení?“ „Čemu dáváš jak velkou váhu“? On ti to chatbot rád vysvětlí. A pak můžeš říkat věci jako „Tenhle bod odstraň, ten mě nezajímá. Tomuhle změníme váhu. A přidáme ještě tohle a tohle a dáme tomu takovou váhu...“