Putování po Dolmenwoodu

[MaMaHaJ]

<Placeholder pro nějaký případný úvodní přehledový post>

[MaMaHaJ]

Zvěsti z lesů Dolmenwoodu!

1. sezení

Je konec zimy, 2. Haggryme.

Ve městečku Sedlina se skupina dobrodruhů doslechla o zmizelém chlapci, který se potloukal kolem "Slintova kopce," staré zříceniny, v pověstech spojované s elfy a vílami. Vyzbrojeni meči z chladného železa (dar od zoufalých rodičů) se družina vypravila na jihozápad, cestou minula hostinec "Harridův dům" a odpoledne, zmáčení od ledového deště, dorazili na místo. Nad rozvaleným hrádkem se nesly kouzelné a takřka nepostřehnutelné tóny flétny, ale také hrubé zvířecké hlasy, bubny, a zpěv. Mecháček Dumbo Plísňák se vydal prozkoumat díru v jedné ze zřícených věží, ale jeho lucerna přivázaná na provaz vyprovokovala k útoku hejno strig! Záhy měli dobrodruzi na sobě přisáté krvežíznivé bestie, a ani chytrý nápad lesopýřího kouzelníka Stalagnita Nafučála, který je svou vlastní kouzelnou hudbou donutil k záchvatům smíchu, a ani statečné paže válečníků, nestačily. Padl i bregelský klerik Broob Hwodlow a jediný, kdo se zachránil (a hrdině utekl před poslední žijící strigou) byl nakonec rytíř Guillem. Zatímco prchal, vysmívali se mu 4 křivorozi, kteří vylezli z rozpadlé brány - nestvůrní služebníci strašlivého pána Mrch.

V hostinci Harridův dům rytíř Guillem nejen přečkal noc, ale také se seznámil s dalšími dobrodruhy, kteří náhodou cestovali kolem. K druhé výpravě se připojil zrzavý mňamňouří válečník Poppet Whipsey, lidský kouzelník Henrick Tolmen, a tajuplný elfí zaříkávač Záchvěv Noci. Druhého dne, pod nápory studeného větru, znovu prozkoumali díru vedoucí do podzemí pevnosti. Gulliem statečně skočil dovnitř, aniž by si připravil lano na cestu zpět, přímo do hnízda strig. Zbývala ale jen jedna, naprosto nasycená krví. Dobrodruzi našli (a okradli) mrtvolu druna - jednoho z tajnůstkářských čarodějů, kteří žijí na západě lesa, a slyšeli stále hlasitěji kouzelnou hru na flétnu. V kobkách pod zříceninou našli nejen fresky sněžných elfů, ale také vězně, který živořil v žaláři už dlouhá staletí - elfa jménem Hladomor-Píská-Zkázu. Z napůl šíleného vězně jeho příbuzný Záchvěv Noci vytáhnul, proč se tu octnul. Elfí kníže lord Mallowheart ho tu zavřel za vraždu svých oblíbených loveckých psů. Hladomor za své vysvobození slíbil informace o pokladu, a družině se brzy podařilo vyřešit hádanku a zlomit tak kouzlo, které drželo dveře zavřené. Při dalším průzkumu ruin překvapili jednoho z křivorohů, jak medituje v oblaku ohavného kouře. Zabili ho, osvobodili omámeného chlapce, kterého přilši hledat, a otevřeli tajné dveře, vedoucí do místnosti s ledovou tůní, na jejímž dně se leskne jiskřivý kalich!

Co bude dál? Jak se dostat k pokladu? A jak najdou cestu ven? Uvidíme příště...

hladomor.png

[MaMaHaJ]

2. sezení

Dobrodruzi neváhali, a pokusili se získat kalich na dně zamrzlé tůně. Rozbili led a Záchvěv-Noci, sněžný elf, se ponořil pod ledovou hladinu, na dně ale nic nenahmatal! Při průzkumu místnosti odhalili fresky, na nichž byly zobrazené lidské oběti - a záplava krve stékající do zamrzlého jezera. Mezitím led v tůni znovu zamrzl, a kalich se znovu zatřpytil na dně. Rytíř Guillem se říznul a nechal na led stéct pár kapek krve, a ten najednou zmizel, a kalich šlo konečně získat. Ve strachu před bojem s dalšími křivorohy nahoře, se družina rozhodla odejít stejnou cestou jakou přišli - to ovšem vyžadovalo vyškrábat se nahoru skrz hlubokou jámu. Mňamňouřího válečníka Poppet, v jeho kočičí podobě, se podařilo vyhodit nahoru a postupně, s pomocí kopí, beden, rozbaleného stanu, se nakonec vysoukali ven i ostatní. Záchvěv-Noci ještě tajně, bezhlučně, otevřel závoru k cele vězněného elfa Hladomor-Píská-Zkázu, aby tak dostál svému slibu.

Cestou zpět strávila družina noc v hostinici jménem Hardiwův dům. Poppet a Záchvěv-Noci se v průběhu noci střetli s duchy dvou dětí a doslechli se o "pokoji kde sídlí čarodějnice." Když ráno konfrontoval rytíř Guillem hostinské s tím, že u nich straší, neochotně vysvětlili, že jejich prabába byla skutečně čarodějnice, ale že je lepší tyhle věci ignorovat - kdo tak nečiní, většinou špatně skončí (bohužel, bohužel...) Dobrodruzi nechali strašidelnou hospodu raději být a vyrazili zpět do Sedliny, kde navrátili ztraceného syna zpět rodičům a dostali svou odměnu.

Na rybím trhu si od nich místní kazatel Sviňovous vymohl 3 zlatky jako příspěvek na misijní činnost a elfa při meditaci nad rákosy pokrytými jinovatkou okradla skupinka dětí o jeho měšec. Večer se ale všichni přesunuli na Zámeček - do domu neblahé pověsti na ostrůvku uprostřed řeky. Rytíř Guilliem tam zasvětil kouzelníka Henricka do světských radovánek a najmul do svých služeb svého jmenovce, elegantního válečníka Guillema.

Možná i kvůli tomu, že se zhoršilo počasí a znovu začalo sněžit, strávili dobrodruzi následující týden v radovánkách. Guillem prohýřil menší jmění a přišel, neznámo jak, k novému tetování. Poppet se opil a ztrapnil, ale naštěstí se to moc nerozneslo. Záchvěv-Noci se neoddával alkoholu ani padlým ženám, ale meditoval v zasněžených zahradách a házel drahé kameny zdobící kalich do řeky. Při tom spatřil na procházce paní tohoto podniku, madam Shantywood, a bezhlavě se do ní zamiloval. Jediný Henrick si dával pozor a nehýřil. Následující měsíc pak družina zůstala ve městě - Guillem a Záchvěv-Noci trénovali své dovednosti, aby postoupili na další úroveň. Mezitím zima konečně ustoupila a začala obleva. Kam se vypraví hrdinové příště? Uvidíme... Zatím se zdá, že jejich cesty povedou na sever, do Ješimrutu.

image.webp

[MaMaHaJ]

Zvěsti z Dolmenwoodských lesů... 3. sezení

Dobrodruzi vyrazili směrem k Ješimrutu. Přívoz je dovezl až do Tábora drvoštěpů, ale hustá mlha cestu zdržela a tak se rozhodli ve městě strávit noc, v hospodě "U veselýho mnicha." Sir Guillem si v místním obchodě koupil kouzelnou dýmku a kouzelník Henrick se zajímal o tradici "lejskování," schopnost tvarovat dřevo do podivuhodných tvarů, kterou někteří z lidu dřevorubců ovládají. Pro větší efektivitu cestování se družina nechala najmout jako ochranka kupeckého vozu, který měl společnou cestu. Cestou na hrad Kapradiště narazili na skupinku pářících se kentaurů, ale měli dost rozumu aby počkali skrytí i s vozem stranou, a dost štěstí, že kentauři se po konci svých radovánek vypravili opačným směrem. Toho dne se ale do města už nedostali a přenocovali v hostinci "Na Hřadu." Třetího dne se konečně dostali k velikému hradu a stejnojmenému městu - Kapradišti. Vyřídili v podhradí jen drobné nákupy a strávili noc opět na okraji hvozdu, v opaství sv. Keye, kde mniši za rozumnou cenu ubytovávají poutníky. 15. Symswaldu se konečně dostali do Ješimrutu, kde se sir Guillem dozvěděl od jednoho ze vznešených sládků (kteří vládnou tomuto malebnému městu), že jeho vzdálený příbuzný Hobskoč mu odkázal dům! Ale zároveň i s domem také spoustu dluhů - celých 500 zl. Naštěstí místní kouzelník, Molstemyre Drouge, svolil dluh zaplatit, pokud mu družina přinese jistý předmět z hrobky přapředka ctěného sira Guillema... Bronzový prsten, který kdysi patřil rytíři jménem Chyde. "Když to byl váš příbuzný, nebude to jistě nikdo považovat za vykrádání hrobek..." Pokud se prsten nepodaří družině získat, je ochoten vykoupit i jiné poklady. (A hned mu nějaké družina prodala.)

Zděděný dům byl natolik plný harampádí a špíny, že se družina chtěla ubytovat někde v hostinci. V tom nejbližším, "U zlomeného parohu," ale narazili na agresivní mládež a stárnoucího bonvivána jménem Austache Jongle. Tomu se nelíbil kočičí válečník Poppet a obviňoval ho ze špehování pro Pána Mrch. Sir Guillem mu sice vrazil, ale z hospody byli dobrodruzi vykázáni a museli přespat v nepohodlí zaneřáděného domu. Po drobných nákupech se znovu vrátili přes opatství sv. Keye a zanořili se do lesů - přibližně tím směrem, kde by měla ležet hrobka. Cesta podmáčeným lesem za neustálého mrholení byla únavná, a tak daleko nedošli. Navíc uslyšeli k večeru hlasy probírající chuť masa - a Poppet rychle zjistil, že se jedná o jednoho ogra a devět redcaps, kteří se baví o tom, jestli chutná člověčina víc jako ryba, nebo jako kuře. Ogr měl na zádech pytel, Guillem musel jednat jako rytíř a zjistit, jestli tam není nějaká bezbranná oběť. Vyšel tedy na mýtinu a předstíral, že ho následuje velká družina. To trochu znervóznilo skřítky červeňáky, ale ne ogra. Sebevědomě vyrazil k rytíři se smíchem "večeře," ale vstříct mu letěl šíp od válečníka Guillema (jmenovce našeho rytíře, který pro něj pracuje jako najatý družiník) a kouzelná střela od Henricka. Ogr sice ošklivě pomlátil Guillema (rytíře), ale nakonec padl. Skřítkové se na to chvíli dívali... A pak se dali do smíchu. "Nojo, vy nejste žádný vořezávátka! Tak co, nechcete zjistit jak chutná ogří maso?" chechtali se. A pozvali družinu k ohni. (Tedy, zatím žádný nehoří... Ale třeba bude?)

Jediné co zkazilo družině radost byl fakt, že ogrův pytel byl plný bezcenného harampádí! No nic... Hlavně, že se nikomu nic nestalo.

ogr.jpg

[MaMaHaJ]

Zprávy z hlubokých lesů Dolmenwoodu...

Čtvrté sezení

Zatímco skřítci červeňáci vybírali mrtvému ogrovi kapsy, družina zmizela po anglicku. Měli v plánu se vrátit do města a tam si odpočinout, ale ztratili se v temném lese a museli se utábořit. V průběhu noci se k jejich ohništi uchýlilo 11 vesničanů, které pronásledovalo asi 16 krátkorohů ve službách lorda Ramia. Ti tvrdili, že vesničané ukrývají špeha, který donáší lordu Malbleatovi - s nímž je jejich pán ve sporu. Rytíř Guilliem se vesničanů zastal a sám vedl vyšetřování. Když našel u jedné mladé dívky tubu s tajnými dokoumenty, jasný důkaz, že je špehýřka, znejistěl. Dívka se ovšem pokusila uprchnout a uspala rytíře Guillema kouzlem. Zbytek družiny ji zastavil a předal spravedlnosti. Druhého dne se dobrodruzi konečně zorientovali a vrátili zpět do Kapradiště. Cestu jim zkřížila skupinka fráterů v černých pláštích, jejichž kroky ani stéblo trávy neohnuly. Družina se jim raději vyhnula obloukem a večer se ubytovala v hospodě U makového ptáčka, levném pajzlu, kde se během týdne dali do kupy. Kouzelník Henrick zjistil, že tu sídlí místní cech zlodějů a kočičí válečník Poppet zůstal celou dobu proměněný v domácí kočku, aby ušetřili za noclech.

Sedmadvacátého Symswaldu se dobrodruzi znovu zanořili do lesa a k večeru se dostali k pískovcovým skalám, u nichž měla být mohyla sira Chyda. Cestou minuli rozvalinu nějaké chatrče, před níž ležela hromada mechu podezřele připomínající humanoida a sálající magii. Přespali na kraji skal, ale v průběhu noci začalo sněžit a nepodařilo se jim rozdělat oheň, jen se tedy choulili k sobě a drkotali zuby. Ráno skutečně našli kruh stojících kamenů a za nimi mohylu. Ve větvích okolních stromů se houpaly plechové sovy (symbol Drunů), ale nikde nikdo. Odsunuli tedy kamenou desku, která bránila vstupu do mohyly a vstoupili dovnitř. Tam na ně zaútočily 4 oživlé svaté předměty, které ječivými hlasy vyjmenovávaly různé hříchy našich hrdinů. V boji s nimi padl bojovník Guilliam, družiník.

Hrdinové ovšem pokračovali dále. Prohlédli si mozaiku sira Chyda, jak bojuje se sněžnými elfy, a našli schody vedoucí dolů k jakési tůni, v jejímž středu stála mramorová socha krásné ženy s hvězdou na čele. Kolem ní levitovalo množství hořících svící, a kocour Poppet cítil, jako kdyby svíce vytvářeli nějakou mocnou magickou bariéru. Nechali to místo zatím být a vrátili se nahoru. V hrobce označené jako: "Nejdražší" našli 5 kamenných sargofágů, ale 2 z nich byly otevřené a mrtvoly v nich uložené - dva kostlivci - tančili ve vzduchu přízračný valčík. "Přidejte se k našemu tanci," zvali dobrodruhy, ale ti zdvořile odmítli a prohlédli si ostatní sargofágy. Zdálo se, že se jedná o různé další příbuzné sira Chyda - a kostlivci záhy potvrdili, že jsou skutečně rodiče tohoto slavného rytíře. V podlaze této hrobky byla hluboká trhlina, které se všichni raději vyhnuli, a ze stropu kapal v tenkých filmech jakýsi fialový sliz. Další dveře vedli do komnaty, kde vedle mohutných kamených dveří stály sochy dvou obrovitých psů. "Zavolej na společníky," stálo napsáno na dveřích. "Měl sir Chyde nějaké oblíbené psy?" optal se rytíř Guillem kostlivců. "Ano, ano... Ale jak se jmenovali, to už nevíme. Zapoměnli jsme. Bylo to tak dávno."

Co teď? Kam dál? Uvidíme příště.

Untitled.jpg

[MaMaHaJ]

Zprávy ze zasněžené elfí říše Friggie!

5. sezení


K výpravě se připojil zaříkávač Záchvěv-Noci, kterého vedla do mohyly vize krásné ženy s hvězdou na čele. Společně prozkoumali zbytek kobek a systematicky sesbírali všechny cennosti. V místnosti s ozbrojenými sochami si rytíř Guillem přisvojil kouzelný meč, a následně družina odhalila fresku sira Chyda a našli tam jméno jednoho z jeho psů - Čedr. V kapli sv. Sedge, patrona křižáků a nožířů odhalil mňamňour Poppet za tapisérií tajné dveře do zákristie s částečně propadlým stropem. Tunelem se do mohyly dostaly podivní masožravý červi, ale v krátkém boji byli pobiti, především díky přesným střelám elfa a kouzelné střele seslané Henrickem. Průzkum odhalil starou rytinu s dalším psím jménem - Flégr!

Takto vybavena se družina vrátila do místnosti se sochami psů a zavolala jejich jména. Dveře se otevřeli a mohli vstoupit do hrobky sira Chyda. Ten - jako nehmotný přízrak - klečel před portrétem své milované, nádherné ženy s namodralou pletí a hvězdou na čele. Prosil svého potomka, sira Guillema, aby vzal z jeho těla kouzelný prsten a donesl ho do Férie, do rukou jeho milované, princezny Soumračný-Sníh, kterou její otec (kdo jiný než Zimní princ) vězní v domovině sněžných elfů, ve Frigii. Družina souhlasila, se svolením mrtvého rytíře vybrala z hrobky všechny cennosti, a vypravila se skrze portál v místnosti s tůní v nižším patře. Chvíli váhali - dokážou se vůbec dostat zpátky? Ale nakonec, i se svojí mulou, prošli skrz závoj levitujících svící a najednou se octli v zasněženém lese, kousek od zamrzlého jezera. Uprostřed ledu se tyčila bělostná věž a k jejím dveřím vedly stopy, větší než lidské. Hledání místa pro ustájení muly odhalilo, že ve větvích stromů jsou mrtvoly různých humanoidů obrostlé tlustou vrstvou mechu. Nakonec se Záchvěv-Noci odholal (koneckonců je sám sněžný elf) a vyrazil se podívat do věže. Nakoukl oknem a vstoupil dovnitř - v příjemné předstíni obložené dřevem stál holohlavý trol, na jeho zádech se vezl šklebící se goblin!

věž.jpg

Ale když Záchvěv-Noci vysvětlil, že přišli na svatbu, goblin Griddlegrim byl ochoten vpustit hosty dovnitř. Sir Guilliem, jakožto příbuzný ženicha, mohl vstoupit rovnou. Ostatní ale museli "na přivítanou" ochutnat jednu z Griddelgrimových kouzelných hub. Včetně muly! Té se rozzářily oči a teď svítí na 30 stop. Záchvev-Noci zjistil, že mu zfialověla kůže. Poppet se jen cítil dobře a odhodlaně, ale Henrick strávil následujících 40 minut zvracením červů a žížal. Ble!

V druhém patře věže sedělo několik sněžných elfů, svatebčanů, a oddávali se hodování. Záchvěv-Noci a Poppet se k nim připojili a oddávali se radovánkám Férie. Jako víly tím nic neriskovali. Ale smrtelný rytíř Guilliem raději všechno jídlo odmítal a vyžádal si audienci s princeznou. Tu našel v poslední komnatě věže. Soumračný-Sníh, krásná a bezvěkká, mohla jen stěží uvěřit, že se k ní dostal prsten, v nemž je zakletá duše jejího milovaného. Ihned se může přejít ke svatebnímu veselí! Jako odměnu dostal Guilliem možnost jednoho přání, a hromadu různých klenotů a šperků.

A byla svatba! Ženich byl sice přítomen pouze jako duch, ale to nikomu nevadilo. Milenci byli opět shledáni, štastní, že spolu mohou strávit zbytek věčnosti. Elfové zpívali, bruslili na zamrzlém jezeře, pili, a hodovali. Henrick uložil ambientní magii Frigiie do připraveného krystalu a Záchvěv-Noci vedl zajímavé hovory s ostatními sněžnými elfy. On sám si sice nic nepamatuje, ale někteří z hostů ho poznávali. "Byl jsi určitě kdysi na dvoře Zimního prince... A Zimní princ netouží po ničem jiném, než najít znovu cestu do Dolmenwoodu, abychom mohli opět panovat nad smrtelníky! Najdeš-li ji, jistě se ti odmění!" šeptali mu. Avšak, Záchvev-Noci si rozuměl spíše s pohledem princezny Soumračný-Sníh. "Smtelníci jsou křehcí, musíme s nimi zacházet něžně," notovali si.

Ze strachu před složitým návratem domů družina využila přání na bezpečný návrat do Ješimrutu - s poklady, živí a zdraví, a poouhý den poté, co vešli do mohyly. A tak se také stalo.

hostina.jpg

[MaMaHaJ]

6. sezení


Ve městě Ješimrut se dala dohromady skupinka nám doposud neznámých dobrodruhů. Přijali zakázku od učence Allhoye Stutoče, toho času na návštěve u místního čaroděje, a vypravili se získat bájnou mapu měsíce, jež se má údajně skrývat v opuštěné pokladnici jednoho z lordů Férie, knížete, který miluje sny. Zapomenutá pokladnice má podobu kotle, a ten je zakopán na břehu Černého zrcadla, jezera na východním konci Dolmenwoodu.

Za krásného jarního počasí se tedy družina vypravila na východ. Prvního dne je cesta vedla kolem srázů a útesů na jižní straně Sténajícího jezera, minuli ponurý hrad Hrůzovřes (sídlo vládkyně Ješimrutu), a přespali bez nehod a potíží mezi skalami. Druhého dne je na cestě ale vyrušila skupinka černých drobounkých víl, které si stěžovaly na své soudedy - modré víly - a dožadovaly se jejich kompletního vyhlazení. Slibovali za to jakousi relikvii, družina přislíbila, že se na to podívá, a brzy dorazili do vesnice jménem Podivnice (kde jim místní tvrdili, že se ve skutečnosti jmenuje Krátkobýl).

Elfího zaříkávače Hra-Světla zaujal černý obelisk, který tu v místním kostele stál místo věže. Kouzlem se dostal dovnitř a mohl si ho prohlédnout zblízka. Obelisk z hladkého černého skla pokrývaly zelené runy, kterým elf nerozuměl, a mezi nimi se klikatily stovky a stovky různých lidských jmen. Z obelisku sálala magie, a tak si Hra-Světla alespoň všechny runy přepsal na pozdější studium a po několika hodinách se oknem vyškrábal pryč.

Lidský válečník Jappser a mezitím navštívil místní myslivnu, a pohovořili s předákem vesnice. Nakoupil maso a dozvěděl se o možnosti koupit vzácné kožešiny. Místní lesy jsou prý plné podivných a vzácných tvorů. Ještě téhož dne se do vesnice přiřítila elfí rytířk ve službách vílího knížete Mai-Fleur. Hledala pytláky jednorožců, a breggelska lovkyně Myrkle od místních holek vyzvěděla, že pytláci se skrývají v hospodě, ale místní je nechtějí vyzradit.

Po návštěvě hospody, kde se podařilo ověřit identitu pytláků, Myrkle tuto informaci druhého dne předala elfí rytířce na předem domluveném dostaveníčku a odměnou jí byla jedna mince z pellucidia. Za vesnicí také brzy družina narazila na strom obývaný modrými vílami. Ty obviňovlay ze všeho možného zase černé víly, a žádaly si jejich smrt. Myrkle se rozhodla víly obelstít s pomocí svojí sbírky vílích křídel a tvrdit, že druhý kmen otrávili (a že je velmi nebezpečné se ke stromu vracet a ověřovat to.) To vyvolalo všeobecné veselí a modré víly začaly předstírat bolestivou smrt ("asi nás také otrávili, přátelé") a mezi záchvaty smíchu mizet pryč. Odměna žádná. Inu - víly jsou známé tím, že si ze smrtelníků dělají šašky.

Třetí den cesty byl úmorný, hodně pršelo, a družina musela pochodovat až do tmy, aby dorazila do další vesnice - jménem Skrovná luka. Tam se ubytovali v hostinci U tetřeva a Hra-Světla se snažil bavit hosty magickými triky. Vysloužil si ale jen podezíravé pohledy. Druhý den strávili odpočinkem a průzkumem. Navštívili akademičku Lorrimu Gravesby, specialistku na monstra a nestvůry. Hra-Světla si u ní nechal přepsat (a snad i přeložit) podivné runy. Myrkle si prohlížela uličku hrobek, cihlové domy, a náměstí, kde stáli - jako zamrnutí v čase - tři vesničané.

Jeden z místních nakonec dobrodruhům vypověděl příběh vesnice. Asi před tři sta lety tu všichni umřeli na mor. Ale čarodějka Ygraine (žije v Chateau Mauvesse poblíž) vrátila vesnici v čase zpět a tak všem zachránila život. Jen její kouzla měly trochu vedlějších účinků - například tyhle tři. "Ale já si nestěžuju," usmíval se vesničan. "Narozdíl od jiných..."

K černému zrcadlu už je to jen kousek. Co čeká naše dobrodruhy tam, a jak může vypadat pokladnice Pána snů? Uvidíme příště...

image (1).webp

[MaMaHaJ]

7. sezení

Do městečka Skrovná luka přijela výprava rytířů ve službách rodu Mulbreků. Hledali ztracenou svatyni sv. Joraela, která se má nacházet někde poblíž "černé vody," ale museli dostat špatnou radu, jelikož v okolí nic nenašli. K Černému zrcadlu, jak se jmenuje místní jezero, se ale vypravila bregelská lovkyně Myrkle, odhodlaná začít s hledáním bájného kotle - pokladnice Pána snů. Připojil se k ní i jeden z panošů, také bregl, rytíř Chadwick Bečal. Společně dorazili na mýtinu blízko břehů jezera, a začali na určeném místě kopat. A skutečně - našli kotel, na jehož dně pableskoval portál do jiného světa.

Dobrodruzi vešli dovnitř a spatřili v říši snů mnohé divy. Viděli mluvící kliky. Hostinu hladových housenko-koček. Kuchyň s oživlým nádobím. A když narazili na kamenou sochu kočky, jež se dožadovala "solidního" jídla a odmítala jídlo nalezené ve snech, rozhodli se jít rybařit ven, zpátky z kotle, a opatřit jí nějakou pochoutku. Snad v naději, že jim ukáže cestu dál.

Avšak, to se jim stalo osudným. Ani ne po hodině rybaření se z lesů vynořily dva zlovlci. Nejprve dvojici nezvětřili, ale když se Myrkle a Chadwick pokoušeli schovat, nakonec si jich všimli. Ani ústup do vody nepomohl - vlci, rozzuření šípy, vyrazili oklikou po kamenech trčících z vody do útoku. Chadwick se hrdině bránil svým kopím, ale byl skolen a stáhnut pod vodu. Myrkle, náhle posednutá válčnou zuřivostí, jednoho zlovkla rozsekala, ale ten druhý, kterému se nejprve do vody moc nechtělo, ji nakonec zadávil též.

Smutný osud krátké výpravy, zamýšlené jen jako malá "procházka."

image.webp

[smrq]

Tak tohle byl velmi originální zápis ze hry.

[MaMaHaJ]

Snažím se to psát kratší a údernější, aby to vůbec někdo četl. Někdy to jde skoro samo.

[Markus]

A to bylo celé sezení, jo? Nebo jsi jen velice efektivně zkrátil popis?

[MaMaHaJ]

Byli jen dva hráči, tak jsme se domluvili, že budeme hrát jen 2 hoďky a uděláme takovou "procházku / ochutnávku." No, přibližně ve tři čtvrtě na devět už přeživší zlovkl zasedl k večeři, takže to vyšlo tak akorát.