Co se stalo při vašem posledním sezení?

[Antharon]

Screenshot from 2025-10-01 20-31-36.png

[boubaque]

Jen si sem odložím jeden zápis (resp. jeho první půlku):

... bouře nás konečně vyvrhla na pobřeží, a přestože jsme dosáhli zamýšleného cíle, mnoho životů i vybavení bylo ztraceno. Když vysvitlo slunce, začali trosečníci sbírat, co zůstalo na pláži a rozbili tábor. Chyběl ale generátor navigačního signálu s krystalem a kdosi v noci zachytil postavy tvaru opic či veverek, jak s tímto zařízením utíkají k severu.

Kapitán shromáždil ty, kteří zůstali z původně zamýšleného průzkumného týmu, jmenovitě mne, pouličního iluzionistu Maestra Alphonsia, a Raupliho Blátopola, trpasličího elementalistu s bojovými zkušenostmi a prudkým temperamentem. Úkolem bylo v prvé řadě získat zpět generátor a prozkoumat okolí.

Vyrazili jsme na sever za opicemi, nejprve ubíhala cesta klidně a kochali jsme se průsvitnými velrybami, které pluly po blankytné obloze naším směrem, načež jsme zřejmě sešli z cesty a odchýlili se mírně na východ. Tam nás cesta zavedla do bambusového hájku, v němž se těžko orientovalo. Vylezl jsem tedy na nejvyšší strom a zpozorval... Zporozoval jsem děsivou věc! Bambusové stonky se nejen hýbaly jakoby ve větru, ale prohýbaly se v kloubech – a nesly gigantické pavoučí tělo. Varoval jsem svého společníka, který se rozhodl, že příšeru zaženeme či zpacifikujeme, ale tekuté písky, které vyvolal, potvoru pouze zpomalily, a tak jsem stvořil iluzi odhodlaného válečníka, který nám koupil čas pro zběsilý úprk.

Naštěstí se nám podařilo se ještě téhož dne vrátit na původní cestu a vyhledat sídliště opičích zlodějů. Přebývali u jakési prázdné kruhové kamenné brány, na kterou velmi neodborně napojili náš generátor. Prvotní komunikace, kdy jsem před náčelníkem poklekl na koleno a nabídl mu mango, které jsem náhodně nahmatal v batohu (pohříchu jsem v chvatu nenalezl prdicí pytlík, který by nám zřejmě lépe posloužil) skončila patem, neboť opičáci nás častovali jen skřeky a vrčením, a těžko vyjednaný obchod generátoru a (z generátoru hrubě vytrženého) krystalu za naše dva batohy nám připadal nepřiměřený (nepřiměřeně výhodný pro nás). Rpozhodli jsme se situaci promyslet a prozkoumat okolí. Štěstí nás přivedlo k jeskyni, v níž jsme naralizili na malby opičáků klanících se lidskému válečníkovi v čelence a přírodním brnění. Ještě šťastnější jsme však byli, když jsme narazili na válečníkovu kostru v plné zbroji a parádě na kamenném stolci hlouběji v jeskyni.

Tedy převlékl jsem se za válečníka a ještě za tmy vyrazil k opičákům. Jaké bylo překvapení, že na mne mluvili lidskou řečí! Ti proradní šmejdi, celou dobu nám rozuměli! Nechal jsem je padnout na kolena, pochválil je za dosavadní službu, vyžádal si generátor i s krystalem, slíbil druhý příchod v apokalyptických dobách a prošel portálem, který se díky mé iluzi rozzářil všemi barvami. A batohy mně i Rauplimu zůstaly. Pche. Jen ten šprýmař Raupli si ze mne zprvu tropil žerty, a dokud jsem nesejmul čelenku, vyluzoval jen opičí skřeky.

Do tábora jsme dorazili za svítání, generátor předali povolaným a šli si odpočinout před dalším průzkumem okolí.

1/2

[boubaque]

Druhá půlka zápisu:

Počátek následujícího dne byl poznamenán skutečností, že jsme museli obnovit síly již za dne, a tak jsme na další průzkum vyrazili až dlouho po poledni.

Procházka po pobřeží směrem na západ nás přivedla k mokřadu, kterému jsme se ovšem snadno vyhnuli směrem na sever. Naše kroky nakonec vedly k poli vysokých rostlin s omamnou vůní, a protože jsme tušili, že by to mohl být problém, jednali jsme obezřetně.

Dohodli jsme se, že Raupli se pokusí pole přeběhnout, zatímco si bude chránit nos a ústa šátkem. Pro jistotu jsem ho jistil svým *dostatečně dlouhým lanem*, což se ukázalo jako prozíravé, když odpadl v půlce cesty. Když jsem ho přitáhl (trochu podřeného trny) a probral ho, blábolil cosi o dívčí tváři v kmeni či křoví. Vyměnili jsme si role a já postupoval trochu méně zbrkle... ovšem s podobným efektem. Navíc jsem zjistil jen to, že "dívka" mým směrem vyslala trnité šlahouny, a nevypadalo to příliš přátelsky. Nakonec jsme se rozhodli pole prostě obejít a vyrazili jsme na sever.

Na cestě jsme se trochu zdrželi, a tak jsme se vybrali místo pro tábořiště na kopci, ze kterého jsme se mohli před setměním ještě rozhlédnout po okolí. Vytušili jsme z pohledu tvar jižní strany ostrova a na severovýchodě jsme uviděli dva vysoké kamenné sloupy vystupující vysoko nad koruny stromů. Po rozdělání ohně jsme také v šeru zpozorovali několik postav, které nás obklíčily, a dva ozbrojené muže, jak míří k nám.

Ten honosněji oblečený, který se s námi začal bavit, se později představil jako maršál Teornis, a bylo zjevné, že patří k Aristoj, našim konkurentům na tomto ostrově. Pozvali jsme ho k ohni (co jsme mohli dělat jiného?).

A Raupli začal žvanit.

A nezavřel papulu a nezavřel. Nestihl jsem ho zastavit, než prozradil snad vše i o tom, co jsme již prozkoumali, až jsem se nakonec do rozhovoru vložil a aspoň snad zasel do maršálovy mysli pochybnost o tom, proč jsme na ostrov připluli, tedy že to nemusel být náš záměr, ale vyplavila nás tu bouře náhodou. Potom jsem ho pobavil karetním trikem s barevnými efekty a maršál byl viditelně ohromen - natolik, že nás chtěl vzít jako atrakci k samotné matriarše! Nám to ovšem jako tak skvělý životní plán nepřišlo.

A tak jsme, poté co maršál odešel spát do svého stanu, zosnovali útěk z tohoto zadržení. Vytvořil jsem iluzi spících postav u dohasínajícího ohně, zatímco Raupli přivolal oblak neproniknutelné tmy, která kryla náš ústup. Abychom nevyvolali podezření, museli jsme ovšem na místě nechat naše batohy, protože moje schopnosti mne zklamaly a rozsah iluze už batohy nedokázal zahrnout.

A tak jsme opět v půli noci utíkali k táboru, tentokrát jen s tím, co jsme unesli v rukou.

2/2

[sharka]

Naše současná D&D kapmaň trvá už cca 4 roky. Někdy na začátku jsme našli zapečetěnou lahev, která obsahovala uvězněnou bytost. Nevěděli jsme, co to bylo, ale rozhodně to bylo nebezpečné.

Zainteresované postavy:
Jack - rogue, síla -1.
Berry - druidka, sbírá elementály, do kterých se může shapeshiftovat.
Hildegard - vlkodlačice, družinové Švýcarsko.

"Co že je to vlastně to Švýcarsko?"
"To je země, kde je hodně zlata."
"A nikdo to zlato nechce ukrást, protože je někde v horách, kam se nikomu nechce."
"Aha, takže trpaslíci..."

Anyway, na začátku sezení se Hildegard pokouší sladit s mocným artefaktem a musí ho přesvědčit, že je toho hodna. Po napínavé rozmluvě ji DM nechává hodit na Přesvědčování. Nat20! Jsme zase o krok blíž k rozuzlení hlavní zápletky.

Protože k hlavní zápletce nemáme dost vodítek, rozhodneme se jít na side-quest a předtím se dohodneme, že pokud se objeví nemrtví ilithidi, tak na ně házíme toilet krakena a mizíme.

Spoiler

Co že je to ten toilet kraken? Když jsme plánovali zabít rodinného příslušníka jedné z postav, tak nás napadlo, že by se někdo mohl zmenšit, schovat se v záchodě a lahev s nebezpečnou bytostí otevřít, když si dotyčný sedne. Nakonec jsme to vyřešili jinak.

No, zpět k side-questu. Město, kde jsme měli jen něco sebrat a vypadnout z tama, je tiché, jeho obyvatelé na pokraji smrti a něco z nich vysává život (nebo duše nebo tak něco). Uprostřed města je slunce a kolem něj létají... nemrtví ilithidi! A provádějí magický rituál!
Pokoušíme se nenápadně rituál sabotovat, ale všimnou si nás.
Jack otevírá lahev s toilet krakenem a: "házím to co nejdál to jde."
DM: "OK, hoď si na sílu."
Jack hází... Nat1! "Nula!"
"Takže když ses napřáhl, že to hodíš, lahev ti vypadla z ruky?"
"Tak nějak."

Zdrháme.

Místo krakena se objevuje obrovský prastarý vzdušný elementál.

Berry (v podobě zemského elementála): "Já si to chci ochočit!"

A protože už je pozdě, tak zbytek budeme řešit příště.

[boubaque]

Další zápis z naší minikampaně ve Svitcích:

Dalšího rána, nebo spíš opět brzkého odpoledne, mi byla přidělena nová skupina průzkumníků, protože Raupli ochořel a musel obnovovat síly v táboře. Nově jsem tedy měl být doprovázen šermířem se zálibou v zapisování příběhů, malpurem Gonachem, a Griškou, gobliním diplomatem a a kutilem.

Rozhodli jsme se do večera prozkoumat pouze nejbližší okolí tábora směrem na východ, abychom už nemuseli poslouchat nářky veliele, že neví, co na nás může ještě vyskočit. Znepokojivý objev jsme sice učinili, ale tábor tím rozhodně ohrožen nebude: Když jsme postupovali po pobřeží, už z dálky jsme uviděli zcela nedávno vypálenou rybářskou vesnici zpola skrytou v mangrovech. Na jednom místě se jacísi šupinatí vodní psi prali o kořist a naše neblahé tušení se potvrdilo – prali se o tělo zabitího vesničana. S drobnými zádrheli, které nestojí za vyprávění, jsme psy rozehnali a prozkoumali vesnci. Tíživá atmosféra ještě zhoustla ve středu vesnice, kde byla na kůlech nabodnuté hlavy vesničanů a v hale byla poházena znetvořená těla. Sem se ani vodní psi neodvažovali. Nebýt chápavých a povzbudivých Gonachových slov, zřejmě bych neměl sílu pokračovat v průzkumu. Nakonec jsme se rozhodli nalezeným tělům dopřát pohřeb a s byť jen iluzorními ohni jsme vyslali naložené máry na moře. Nečekanou odměnou nám byla vize vesnické vědmy a obrazy nájezdu na vesnici, který provedl před pár dny jakýsi krutý, neznámý barbarský kmen s velitelem s kostěnou zbrojí a lebkou místo přílby, i toho, jak nájezdníci nasedli na své loďky a odpluli plenit dále na sever.

Vrátili jsme se do tábora, abychom podali zprávu a obnovili síly, a konečně vyrazili na další výpravu zase ráno. Rozhodli jsme se prozkoumat západní pobřeží ostrova a třeba i objevit ležení Rejvadýnských Aristoj. Bez potíží jsme prošli mokřad a opatrně pokračovali dál po pobřeží. Po několika mílích nás přivítaly útesy s viditelnými vstupy do skály a několika mechanickými... hm, kentaury? velikosti větších psů? Každopádně ukázali se jako přátelští, zavedli nás do jednoho z tunelů a předali nám na kamenné desce vytesanou zprávu: "konkláve křišťálové písně" před dávnými lety opustila tento achvív a celý ostrov, neboť již nebyl bezpečný a pro ně vhodný. Mí společníci prozkoumali několik destiček z archiv a načerpali jistě užitečné vědomosti, ale nakonec jsme se rozhodli vyrazit dál. Předtím jsme se ovšem posunky dohodli s kentaury, zda by se tu mohli usídlit naši krajané, neboť nám toto místo připadalo bezpečnější než tábor u pláže (kentauři souhlasili), a poslali po jednom z nich do tábora zprávu.

Pobřeží se stáčelo na sever, a tak jsme tím směrem stočili kroky i my. Ale protože už jsme si nebyli jistí, zda nepotkáme Aristoj, raději jsem výpravu vedl já opatrně a skrytě... Což se ukázalo jako na jednu stranu předčasné a na druhou neprozíravé, protože když jsme vystoupili z podrostu na hřbetu táhlého kopce a začali rozbíjet tábor na noc, zpozorovali jsme létající obludu ještěřích tvarů ve stejný okamžik, jako ona zpozorovala nás a vrhla se k útoku. Stvořili jsme iluzi jelena, nechali ji utíkat, aby odvedla pozornost, a sami se běželi schovat jiným směrem. Ovšem obluda byla rychlejší, než jsme čekali, iluzi stihla svými drápy rozpárat, než jsme se pořádně ukryli, a tak jsme se už museli pohybovat obezřetně a nedovolili jsme si rozdělat tábor s ohněm. Přerušovaný spánek v nočním chladu nám na silách nepřidal, a tak jsme další ráno pokračovali nepříliš odpočatí.

Následující den jsme minuli vrcholek, na němž jsem s s Rauplim dříve setkal s maršálem Teornisem a podrobně povyprávěl tuto historku svým společníkům, což nám ještě téhož dne dvakrát pomohlo zachránit krky. Když jsme totiž postupovali dále od pobřeží, naše opatrnost nás opět zradila a les nás vyplivl přímo na palouku, kde nabírali vodu Teornisovi Aristoj, naštěstí bez svého velitele. Poznali mne a pokusili se sice vzít nás "pod svou ochranu", ale Gonach se chopil iniciativy a vysvětlil poručíku (?) Morisovi, že jsem se rozhodl Teornisovo pozvání zatím nevyužít, neboť nemám vhodný dar, ketrý by byl hoden jeho a jejich matriarchy. Toho to zjevně natolik zmátlo, že se nás nepokusil zatknout, pustil nás nabrat si zásoby, a ještě nám poradil, abychom se obloukem vyhýbali Aristoj z domu Vážky (on sám i Teornis patří k domu Pavouka). Pak vyrazili k severu.

Nechtěli jsme se tu dlouho zdržovat, ani riskovat další setkání s Aristoj, aby si snad nerozmysleli svou benevolenci, a vyrazili obezřetně a skrytě na východ. A cesta nás opět dovedla na sever.

Jen co jsme se vymotali z lesa, uviděli jsme tábor vojenských stanů se zelenými vlajkami se znamením vážky (jen několik stranou neslo purpurovou vlajku s pavoukem), asi dvanáct zakotnevých lodí u pobřeží a samozřejmě připravené hlídky Aristoj. Bylo jasné, že jim už nezmizíme, a tak se tentokrát slova ujal Griška a odkazoval se na ochranu své funkce diplomata. Museli jsme odevzdat všechny zbraně (jen Gonachovi se podařilo skrýt čepel jeho kostěného kopí a vydávat ho za poutnickou hůl) a horečně jsme přemýšleli, jaký dar předat matriarše, abychom mohli tvrdit, že to je důvod našeho příchodu. Vážky ovšem byly mnohem nekompromisnější, odkazům na maršála Teornise se vysmály a matriarcha přes obdarování kostěnou čelenkou řeči s opicemi nakázala uvěznit nás, s výhledem na zotročení (otroci tu nosili silné kožené obojky s kovovým kruhem za krkem) a odvezení do rejvadýnského zámoří.

Naše vyhlídky byly byly velmi neveselé a měli jsme jediné štěstí, že nás ještě tuto noc zavřeli do samostatného stanu, a byť důkladně hlídkovali okolo, ve stanu jsme jsem zůstali sami a mohli se nerušeně radit. Nakonec jsme vymysleli smělý plán: Gonach si nechal od Grišky na hůl namontovat jakousi vystřelovací pružinu, já jsem sebe a Grišku převlékl do hadrů připomínajících oděvy otroků a těsně před akcí pak vytvořil na našich krcích iluze obojků. Gonach se rozhodl zkusit štěstí silou, ve správný okamžik prorazit stan, srazit každého strážného v cestě a zmizet v lese. My s Griškou jsme se rozhodli zapálit ve vhodnou chvíli stan, a v roli otroků utíkat s vědrem, které jsem vyhrabal ze zásob v batohu, "pro vodu". Vhodný čas nám určil stín, který se objevil na stěně stanu po setmění: pavouk, který lezl po pavučině a označil druhou hodinu ranní. Rozhodli jsme se znamení domu Pavouků uvěřit a poděkovali vykreslením světelné mušky na pavučině, než obraz zmizel.

Ve dvě hodiny akce proběhla až podezřele dobře podle plánu. Gonach rozřízl stan, vyběhl směrem k lesu a s pomocí pružiny na kopí unikl pronásledovatelům skokem přes palisádu. Ve stejnou chvíli se vzňal plášť stanu, já a Griška v nepříliš dokonalém, ale ve tmě a chaosu postačujícícm převleku jsme vyrazili hlavním vstupem a s výkřikem "Hoří, vodu!!!" jsme vyrazili k přístavu – další otroci křičeli jen neartikulovaně, protože měli vyříznuté jazyky, ale měli jsme štěstí a nikdo si to včas neuvědomil. Když jsme doběhli k vodě, kde bylo méně světel, vytratili jsme se mimo palisádu k lesu.

Tam nás překvapil tichý potlesk jednoho páru rukou – maršál Teornis seděl na rozkládací stoličce. Několik jeho mužů se ostatnatativně dívalo zcela jinými směry. Vedle na stolku ležely naše zbraně, ke kterým nám pokynul a také nám pomohl se zorientovat, abychom se sešli s "naším přítelem". Sebral jsem naše zbraně, provedl jsem hlubokou úklonu a nasadil nevinný úsměv č. 4, kterými se loučí kouzelník mého formátu, když provádí trik zmizení a Teornisovi poděkoval za vstřícnost. Maršál označil nši akci za "působivou", ale popohnal nás, neboť bylo zřejmé, že on bude ten, kdo dostane na starost lov, který na nás vyhlásí matriarchy.

S tím jsme se rozloučili a vyrazili do tmy opět jen s tím, co jsme unesli v holých rukou.

Myslím, že příště přenechám průzkum na jiných a taky si pořádně odpočinu v táboře.

Edit: mapa

20251019_132721.jpg

[Selhan]

Jezus: "To přece musím trefit!"
Ondra (GM): "Opravdu?"
Jezus: "No leda bych se netrefil."

[MartinJ]

Spoluhráč mi včera probudil trauma z mých předchozích partnerských vztahů, když (v postavě) při rozhodování, co dál dělat, řekl: "Sere mě, jak máš vždy pravdu"

[Mag]

Hrajeme Heart, naše postavy v jednom z prvních sezení zachránily dceru "Noviny rvou uši", známýho majitele největších novin ve Spire. O sezení později jsme na hřbitově Derelictu probudili monstrum a moje postava "Mráz běhá po zádech" se nově znovu dostala do povědomí společnosti poté, co si její život vzal bůh dluhů Incarne a všichni na ní zapomněli, ikdyž předtím byla hodně bohatá a mocná. Bohužel pro ní na základě negativního následku.

A tak se nám na minulém sezení dostaly do rukou aktuální noviny ze Spire s články sepsanými naším GMem jménem "Noviny rvou uši".

“Bláznivá Aelfirka tvrdí, že je dcerou vlivného člena Rady”
Do horních pater se dostala Aelfirská žena tvrdící, že studuje na Univerzitě a jeden z členů rady je její otec. Přihlásila se jménem dávno zesnulé dcery tohoto člena rady a zmínila Aelfira, který dlouho všem vypadl z paměti. Údajně jí “pomohl zpátky” Mráz běhá po zádech, notoricky známý a námi několikrát usvědčený spolupracovník odboje. Mohl by v tom mít prsty tento chamtivý lhář a podvodník?! Aelfirku vydávající se za Slavík sladce zpívá zavřeli do blázince, kam patří a naši redaktoři nadále celou situaci sledují.

“Derelykt napaden! Zákeřná práce odboje?”
Derelyktem se prohnala neznámá síla, která zapříčinila značné ztráty na životech i majetku. Včasný zákrok ozbrojených sil z Věže zajistil, že tyto škody byly pouze minimální. Nyní probíhá vyšetřování, kdo za to může. Hlavní podezření je na drowském odboji, který mohl chtít odvést pozornost od udržování bezpečnosti ve Věži. Někteří se domnívají, že mohli dokonce pouze testovat nějaké nové zbraně. Očití svědkové tvrdí, že šlo o monstrum, mluvčí policejního oddělení taková tvrzení popírá.

“Odměna z které zamrazí”
Podle všeho je skutečně naživu ten, o jehož existenci jsme spekulovali v minulém čísle našeho věstníku. Dle očitých svědků byl Mráz běhá po zádech skutečně spatřen v Derelyktu. Oběti jeho drobných podvodů nám nezávisle na sobě potvrdily jeho totožnost na základě námi vyhotoveného portrétu. Podařilo se nám dokonce potvrdit od vysokého úředníka PROPASTi, jehož totožnost z dobrých důvodů raději nebudeme zmiňovat, že si prý údajně najal služby související s průvodcem v Srdci. Předpokládáme tedy, že se vydal skrýt pod povrch.
Je vysoce pravděpodobné, že tento delikvent aktivně spolupracuje s odbojem, proto před ním buďte na pozoru. Za jeho dopadení navíc policejní inspektorát stejně jako hlavní oddělení naší redakce nabízí nemalou odměnu. Vzhledem k nebezpečnosti tohoto muže se odměna vztahuje i na jeho mrtvolu.

[Pan Bača]

Vyzkoušel jsem s děckama DCC (Legenda stříbrné lebky).
Finální střetnutí s Orákulem. Po předchozím průběhu čekám, že půlka družiny padne, navíc má Orákulum odolnost na sečné a bodné zranění (poloviční a čtvrtinové zranění).
Jenže pak neteř, hrající elfku, hlásí: "Sesílám na něho magickou střelu". A my všichni poznáváme, co dokáže magie v DCC!
Cituji ze zápisu ke hře:
Jolanda vytvořila výsledkem hodu [20] pět střel, každá pak zraňovala za 1k6+2 [6, 5, 5, 4 a 2]… celkem za 32 životů!
Orákulum mělo životů dvacet. Vymalováno.

[Markus]

A to ještě nepřišla na to, že si může vypálit body vlastností a tohohle efektu dosáhnout celkem spolehlivě. Je to takový tradiční závěr oneshotů, kdy je ti jedno, že si nakonec zkriplíš postavu.

[Pan Bača]

Noooo... Nakonec se ještě podívali za rybolidím potěrem, který napoprvé obešli. A tam jich málem půlka zařvala.

[Rillae]

Nesnášim cestování časem.

Jeden domluvenej královskej sňatek překaženej (no big deal, tahle svatba se stejně nekonala).
Dvě jiný královský svatby zařízený.

Kdo teď má sakra domejšlet všechny motýlí efekty?

[Jerson]

Sice to nebylo cestování časem, ale přesně z tohoto důvodu jsem před mnoha lety změnil zasazení své kampaně z alternativní historie do historie.

[Rillae]

Sice to nebylo cestování časem, ale přesně z tohoto důvodu jsem před mnoha lety změnil zasazení své kampaně z alternativní historie do historie.

A že tě vidím, ty bys mohl mít nějaký rady jak z toho ven, pokud se teda vyznáš v 19. století. Naše situace je:
V období 7 až 21 června 1814 se nám povedlo následující:
-zrušení domluvenýho sňatku Charlotte Augusta of Wales* x Willem Frederik George Lodewijk, prins van Oranje-Nassau (tohle není zásadní problém, tenhle plánovanej sňatek byl zrušenej i reálně)
-(před)domluvit sňatky
A) Charlotte Augusta of Wales* x Friedrich Wilhelm Ludwig Prinz von Preußen**
B) Sophia*** x Prinz Leopold Georg Christian Friedrich von Sachsen-Coburg-Saalfeld, Herzog in Sachsen****

*dcera prince-regenta (pozdĕjšího krále George IV)
**synovec pruskýho krále (nebo taky jinak, syn Friederiky von Mecklenburg-Strelitz, budoucí vévodkyně z Cumberlandu a královny Hanoveru, z jejího prvního manželství)
***dcera George III
****jo, ten Leopold Saxe-Coburg, co se později stal králem Belgie.

[Markus]

Zeptej se AI?