Kolik je v OSR roleplayingu?

[Vitus]

Pojem roleplay se v této skupině používá téměř výhradně jako synonymum herectví v první osobě.

Já myslím, že tohle jsme řešili někde jinde na fóru a doufám, že platí, že se nemá na mysli takto omezený pojem roleplay, ale spíše ten obecný, tedy bere se do toho například i situace, kdy se hraje v třetí osobě či jiné formě, ale platí, že hráč dělá rozhodnutí za postavu z pohledu postavy (například jejího charakteru), což z hlediska herního (gamistického) nemusí být vždy optimální.

EDIT: A koukám, že York správně naznačil, že existuje ještě i další chápání roleplayingu.

[Antharon]

Ne, jen jsem tři četl. Proč se ptáš?

Tie ktore som skusal hrat mali ovela mensiu variabilitu a moznost robit zmysluplne pribehove volby nez tie scenare v kartickovke. Ako jasne je tam priestor pre nejake hracske volby alebo roleplay, ale je to iba iluzia

[Markus]

Roleplay je, že postava dělá to, co chce postava.
Postava má vlastní hlavu, povahu a identitu, oddělené od těch hráčových.

(Herectví je s tím dost mimoběžné, byť související. V herectví postava říká asi něco na základě svého charakteru, ne na základě hráčova, takže to je taky dílčí forma roleplaye.)

EDIT:

Pojem roleplay se v této skupině používá téměř výhradně jako synonymum herectví v první osobě.

Že to spousta lidí používá, chápe (a hraje ) blbě, mě nepřekvapuje. Jsme v době, kdy si lidi nově přicházející do tohohle koníčku utvářejí představu o RPG na základě videostreamů, což je často spíš improdivadlo než RPG hra.

(Tohle je tak napůl vtip.)

[York]

Dovolím si drobnou vsuvku k pojmu "roleplaying", když už tu někteří přemýšlí i nad tím, co vlastně může znamenat; náhled do menší sociální bubliny cca 30-40 hráčů/vypravěčů RPG:

Pojem roleplay se v této skupině používá téměř výhradně jako synonymum herectví v první osobě. Pokud GM říká, že v jeho oneshotu čeká tak 50% roleplay, znamená to, že mají polovinu času hráči strávit herectvím ve svých postavách (které nemusí vést a dost často ani nevede k žádnému hernímu posunu, hráči si prostě mají jen hrát improvizované divadlo v postavách).

Roleplaying je hraní v roli. Herectví s tím souvisí, protože to je jasnej indikátor, že zrovna v roli jsi. Jde to ale i bez něj (například "moje postava šeptá, ale já šeptat nebudu, protože byste mě neslyšeli", nebo "zvýšeným hlasem mu říkám, že..."). To, že ve tvých hrách se v hereckym módu řeší jen nedůležitý věci a v mých drtivá většina hry, je odlišným systémem a herním stylem.

[Sarsaparillos]

To, že ve tvých hrách se v hereckym módu řeší jen nedůležitý věci a v mých drtivá většina hry, je dáno odlišným systémem a herním stylem.

Ale fuj, kde jsi vzal, že se to řeší v mých hrách? Já tu popsal vnímání a používání roleplay v nějaké skupině, ve které se pohybuju, ne, že to tak hraju sám. Tyhle myšlenkové zkratky mohou vést ke komunikačním problémům v diskuzi, tak jsem se z didaktického důvodu ozval.

Pro úplnost, já hraju dramaticky orientované hry, kdy v ich formě nehraju téměř nic a na nedostatek roleplay si nemohu stěžovat.

[York]

Já tu popsal vnímání a používání roleplay v nějaké skupině, ve které se pohybuju, ne, že to tak hraju sám.

My bad, omlouvám se.

[Pieta]

Takže jasně, pokud ke hře přistupuješ gamisticky, tak je to bezduché.

Mimochodem, společnosti, s tou "bezduchou gamistickou rubačkou" jděte někam do háje.

Dobrá gamistická rubačka nebude bezduchá, protože v ní musí o něco jít - o překážku, o výzvu, o hledání dobrého postupu, o volbu mezi mnoha možnostmi, o vědomé riskování, o odvrácení skutečné hrozby. Možná nebude plná roleplaye, ale to ji ještě nedělá bezduchou.

Pokud to je jen házení kostek a počítání hodnot, tak to je bezduché, ale není to moc gamistické. Je to jen číslíčkové.

[Vitus]

Takže jasně, pokud ke hře přistupuješ gamisticky, tak je to bezduché.

Mimochodem, společnosti, s tou "bezduchou gamistickou rubačkou" jděte někam do háje.

Markus za nic nemůže, měl bys citovat mne, a já to použil schválně jako extrémní hyperbolu pro určitou konkrétní úvahu (nikoliv jako obecný statement), a diskuse se posunula dál, takže netřeba mi to dál rozmazávat. Děkuji.

[tochalius]

(...) kolikrát jsem slyšela a četla, že se D&D herní skupina rozpadla kvůli tomu, že se hráči pohádali kvůli vraždění skřetích děcek (...).

Ha, tohle mi tak moc připomíná jeden z několika pokusů nadchnout pro TTRPG manželku... Bylo to ještě v DrD 1.6, plán bylo hrát epickou kampaň se zjevnými analogiemi k současnosti. Družina narazila v pohraniční oblastí, ale už v „civilizované“ zemi, na skřetí tábor tvořený výhradně dětmi, ženami a pár starci. Většina hráčů roleplayovala v souladu s historií svých postav, že jsou od mala učeni skřety nenávidět, tj. je potřeba tábor za každou cenu vyhladit. Pro manželku bylo tohle nepřekonatelné a zbytku se postavila, byť pro to její postava žádný zjevný důvod neměla. No, ty skřety nakonec nechali být, ale byl to začátek konce kampaně.

Za mě osobně, to, co by mi brzdilo roleplaying u OSR, je jednak příliš vysoká smrtelnost postav (o tom jsem psala výše) a pak ty žánrové restrikce. (...) Jakmile jsou mi řečené nějaké tvrdé restrikce - jako např. že v tomto žánru je neakceptovatelné babrat se v traumatu z mrtvého bráchy a odehrávat si smíření s tím, nebo že v této hře jsou jakékoli romance sprosté slovo, tak už se pak musím furt hlídat a celá spontánnost jde do kopru a je slušná šance, že už mě pak nebude napadat ani ta žánrově akceptovatelná věc s tím zpíváním bojového chorálu.

1) Ta vysoká smrtnost v OSR je podle mě trochu démonizovaná. 2) Fakt takhle tvrdé žánrové restrikce v OSR jsou? Případně je doopravdy DMs vyžadují? Rozumím, že převažující žánr v OSR je ta antihrdinská lehká fantastika. To ale podle mě neznamená, že konkrétní antihrdina má zapovězeno babrat se v traumatu. Přijde mi, že tohle záleží hlavně na konkrétní skupině. Někdo downtime neřeší vůbec, někdo věnuje každé třetí sezení právě vykecávaní se a rachání se v bolístkách hrdinů – a žánr to přesto neopouští, pokud se zbylé dvě třetiny sezení věnují těm běžným OSR věcem.

[Bifi]

Len tak na okraj: Zabíjanie skřetích děcek zákonne dobrými postavami je karikatúra a zásadné nepochopenie presvedčenia a skřetov (na ktorom majú výrazný podiel cargo-kultistickí dizajnéri).

V skutočnosti by paladin veľmi dobre mohol bojovať za orkské sebaurčenie a pomáhať zvrhnúť ich fašistickú lawful evil vládnucu štruktúru.

[Pieta]

Len tak na okraj: Zabíjanie skřetích děcek zákonne dobrými postavami je karikatúra a zásadné nepochopenie presvedčenia a skřetov (na ktorom majú výrazný podiel cargo-kultistickí dizajnéri).

V skutočnosti by paladin veľmi dobre mohol bojovať za orkské sebaurčenie a pomáhať zvrhnúť ich fašistickú lawful evil vládnucu štruktúru.

Obzvlášť když se hrálo na hody na reakci a zcela běžným výsledkem setkání s bandou skřetů bylo zjištění, že jsou ochotní se dohodnout, nedává smysl považovat vyvražďování skřetích dětí za nějaké úžasné dobro.

Ono to teda nedává moc smysl ani jindy, ale tady je to fakt pěst na oko.