ChatGPT jde do lesa! (Něco jako PbP hraní OSE)

[Markus]

Posledních pár dní, inspirován Otou a tímhle tématem, experimentuju s vedením hry s ChatGPT, kdy já jsem sudí a ChatGPT ovládá partu dobrodruhů. Myslím, že se mi jakžtakž podařilo najít relativně funkční přístup, co dává uspokojivé výsledky. Uvažoval jsem, že o tom napíšu nějaký návod, ale pak mi došlo, že bude prostě nejlepší to kopírovat celé.

Takže rozehrávám nové dobrodružství a tady ho budu na pokračování zveřejňovat. Připravte si čajíčky a kafíčka, bude to docela hodně čtení.

Zahodil jsem svoji rozehranou hru v Do žabí studny, ve které jsem experimentoval a zjišťoval, co funguje. Teď zkusím hrát načisto, od začátku, a použiju k tomu Otovo připravované dobrodružství Zlatý les, jehož preview verzi mi exkluzivně poskytl. (Oty jsem se neptal , tak snad mu to nevadí a možná tenhle playtest dokonce ocení.)

Komentáře, konzultace, fandění, pošklebky atd. vítány! Ale pojďme to tu držet tak, aby tady byla jen diskuze relevantní k tomuhle konkrétnímu dobrodružství. Obecné komentáře k hraní s AI patří do diskuze Hrajeme RPGčka s AI.

[Markus]

Skutečná mapa cesty

mapa cesty.jpg

2 je bylinkářka Rutta

5 je rozcestí s mrtvolou, u kterého družina spala

Po cestě dál na sever jsme teď odbočili mimo cestu.

[Markus]

Zdržovací strategie

Tohle NPC vymyslel Ota. Já za nic nemůžu.

Družina sejde z cesty a pokračuje dál mezi stromy. Stromu podobný stařec udává směr kamsi na severovýchod, ale nejde přímo, uhýbá chvíli tam a chvíli zase jinam. Po chvíli dobrodruzi mají problém se orientovat. Nezbývá než věřit, že muž ví, kam jde.

Cesta je pomalá. Nejenom proto, že nohy podkluzují na vlhkém listí a kvůli oslům je nutné oklikou obcházet houštiny nebo popadané kmeny, ale taky z toho důvodu, že stařec nikam nespěchá. Každou chvíli zastavuje, aby mohl obdivovat šneky, kapradí, popadané žaludy a jiné přírodniny. „Jaká to nádherná duběnka!“ mlaská blahem, jako by to snad někoho zajímalo. Asi po hodině chůze zastaví úplně. „Jsem unaven. Odpočineme si.“

Pomalu se blíží poledne. Tohle asi bude dlouhá cesta. Co dělají dobrodruzi?

Ragla se kousne do rtu a ohlédne na ostatní, čím dál tím víc netrpělivá. „Tenhle stařec nás tahá bůhvíkam,“ zamumlá polohlasem. „Už to začíná zavánět nesmyslem.“

Varg se opře o svůj oštěp, odfrkne si a zabručí: „Tolik povyku kvůli nějaké duběnce. Měli bychom zjistit, kam nás vede. Jinak ho necháme tady v mechu a pokračujeme po svém.“

Karsten si mezitím hraje s váčkem květin a kouká na všechny ty „nádherné přírodniny“ kolem. „No, jestli ten chrám opravdu existuje, mohl by být plný pokladů… nebo něco cennějšího než tohle,“ pokrčí rameny a kývne směrem ke staříkovi.

Sylvarius zatím vyčkává v chladném klidu, pečlivě pozoruje okolní les a jejich průvodce. „Musíme být trpěliví. Místní průvodci často znají skryté stezky, i když jejich způsoby jsou... podivné. Přesto se mu ale nevěří. Buďme připraveni.“

Brakmas se mezitím opírá o hůl, tiše zamyšlený. „Ještě chvíli. Pokud po odpočinku neuvidíme žádné známky pokroku, měli bychom se rozhodnout, zda pokračovat.“

Družina se rozhodne vyčkat na krátký odpočinek, ale mezitím sledují okolí a zvažují další postup. Ragla a Karsten si nenápadně vymění pohledy, připravení pro případ, že by bylo nutné rychle reagovat.

Nezdá se, že by odpočinek měl být krátký. Stařec si totiž lehl k dubu, zahrabal se do mokrého listí a řekl: „Hodinku se prospím. Potom budeme pokračovat.“

Ragla protočí oči a rozhořčeně zavrčí: „Hodinku? My nemáme čas čekat, než se tenhle mechovej dědek vyspí.“

Varg si odfrkne a zadívá se na staříka s krajní nelibostí. „Necháme ho tu a jdeme po svým. Chrám najdeme sami.“

Karsten, který zatím opatrně obhlížel okolí, váhá. „Můžeme ho nechat spát, ale… co když ten chrám přece jenom existuje? Mohl by být zajímavej. Pokud to ale bude trvat další den...“

Sylvarius chvíli mlčky sleduje staříka, jak se zahrabává do listí, a pak tiše přikývne. „Nechme ho odpočívat. My si zatím můžeme prohlédnout okolí. Podle všeho bychom mohli být blízko. Raglo, Karstene, projděte se kolem a zjistěte, co je dál. Pokud uvidíme nějakou stopu chrámu nebo jiný významný bod, rozhodneme se. Jinak ho po probuzení opustíme.“

Ragla a Karsten se tedy opatrně vydají na průzkum okolí, zatímco Sylvarius, Brakmas a Varg zůstanou na místě, připraveni, pokud by se stařec náhle probudil nebo se něco stalo.

[Markus]

Ragla s Karstenem chodí po okolí a marně hledají cokoli zajímavého. Nacházejí jenom obyčejný podzimní les: spadané listí, houby, slimáci, občas vyplaší nějakého toho zajíce. Ale v okolí nenacházejí žádné budovy, žádné cesty. Akorát v jednu chvíli vešli do hejna agresivních komárů, kteří je brutálně poštípali. Zlodějka a hobit v panice utekli, ale už bylo pozdě: po celém těle jim naskákaly štípance, které hrozně svědí. Když se vracejí ke svým společníkům, musejí se neustále drbat a škrábat. Jsou popuzení a neschopní se soustředit.

Stařík spal pod vlhkým listím asi hodinu. Potom se spokojeně vyhrabal, v lišejníkových vlasech u ještě lezou brouci. „Můžeme pokračovat?“ zeptal se s mlasknutím.

Komáři byli další náhodné setkání.

Ragla, viditelně rozladěná a se štípanci po celém těle, přejede staříka pohledem, který by dokázal zabít, kdyby byl ostrý jako její dýka. „Kéž by ten tvůj chrám byl aspoň o něco zajímavější než tohle zatracený hejno komárů,“ procedí skrz zuby, drbajíc se na šíji.

Karsten, s tváří zrudlou od podráždění, přikývne. „Jestli tam nedojdeme do večera, hodíme tě zpátky do toho listí,“ bručí, zatímco se marně pokouší škrábat na zádech. „Ale jo, jdeme. Ať už to máme za sebou.“

Sylvarius, který celou situaci pozoruje s typickým elfím klidem, jen zdvihne obočí. „Tak tedy pokračujme. Snad bude tato cesta stát za všechny ty útrapy,“ poznamená ledově a zvedne se z místa.

Varg si mezitím narovnává záda a vzhlédne ke staříkovi. „Pohni se, dědku. Jestli nás budeš zdržovat, ani chrám tě nezachrání,“ zabručí a popadne svoji sekeru, jako by snad potřeboval motivaci k tomu, aby se pohnul.

Družina se znovu vydává na cestu za staříkem, doufajíc, že tentokrát se přiblíží něčemu více než jen dalšímu hejnu komárů.

Dobrodruzi začínají být správně frustrovaní. Schválně, za jak dlouho je stařík začne tak štvát, že ho opustí. Budeme pokoušet.

Je asi poledne, když skupina vedená starcem opět vyrazí. V tuhle chvíli už nikdo kromě stromového dědy netuší, kde jsou a kam jdou. Muž dál pokračuje šnečím tempem, rozplývá se nad stromovím, hovoří s brouky, čuchá ke králičím bobkům. „Les jsi a v les se obrátíš,“ pronese v jednu chvíli záhadně.

Tímhle stylem jde sotva hodinu, když se zase zastaví. „Urazili jsme už dlouhou cestu,“ shledá v rozporu s realitou. „Je čas na modlitbu!“ A s těmi slovy se posadí se složenýma nohama do mechu a začne si sypat hlínu do vlasů.

Co dělají dobrodruzi?

Ragla se ušklíbne a sevře pěsti, zadržujíc prudký výbuch frustrace. „Tenhle lesní magor je fakt na pěst. Jestli to takhle půjde dál, promodlíme se až do zimy,“ procedí tiše směrem ke Karstenovi, který jí odpoví podrážděným pokývnutím, zatímco si znovu začne škrábat štípance.

„Tohle nemůže být normální,“ řekne Karsten, mhouříc oči. „Co když nás jenom vodí za nos?“

Sylvarius přimhouří oči a zaměří se na staříkovu modlitbu a chování, aby se pokusil odhadnout, zda jde o nějaký skutečný magický rituál, nebo jestli jde spíš o výstřelek excentrického lesního šílence.

„Zatím jsme nenarazili na žádný chrám,“ poznamená elf klidně. „Ale mohl by vést k něčemu jinému… Přesto, pokud nepodá přesvědčivý důkaz, že ví, co dělá, brzy ztratíme trpělivost.“

Varg přitom zamumlá: „Modli se, jak chceš. Zasekni nás tady a já tě přetáhnu sekerou. Ale zatím počkám.“ Zatne pěsti a upře temný pohled na starce.

Brakmas, nejistý a znervóznělý celou tou situací, tiše šeptá: „Možná bych mohl připravit nějaký iluzorní trik… zkusit ho přimět mluvit rychleji, nebo aspoň zjistit, co z něj ještě dostaneme. Ale nechci spustit kletbu.“

Jak se ostatní dívají na stromovitého muže, zdá se, že všichni čekají na další vývoj. Družina vyčkává, ale sleduje starce s narůstající frustrací a podezřením.

„Dáme mu ještě chvíli,“ řekne Ragla. „Ale jestli se nic nestane, uděláme si vlastní plán.“

Zatím jdou poslušně dál jako ovečky. Nevím, jestli je AI vůbec schopná neposlušnosti.

[Markus]

O bohyni Gvozdaně už Sylvarius slyšel. Je to nějaké božstvo, ale je skutečná, takže přinejmenším v tohle netvrdí stařec nesmysly. Ale jeho počínání přijde Sylvariovi bizarní, jeho způsob modlení pomatený. Spíš než jako muž víry působí jako fanatik.

Celý modlitební rituál mu trval zhruba jednu hodinu. Stihl si mezi něj nejen nasypat hlínu do vlasů, ale taky ji polykat a provádět s ní další vylomeniny. Nakonec se přece jenom zvedl, a aniž by cokoli komukoli řekl, vykročil dál mezi stromy. Pomalu se blíží polovina odpoledne.

Co dobrodruzi dělají?

Sylvarius se po modlitbě staříka jen temně ušklíbne. „Fanatik, jak jsem předpokládal,“ zamumlá tiše, oči stále upřené na muže, který pokračuje mezi stromy. Přesto, že Gvozdana je skutečné božstvo, způsob, jakým se starý muž projevuje, je znepokojivý. Elfovi přijde, že tahle cesta může skončit neslavně.

„Měli bychom se připravit na možnost, že nás vleče do nějaké pasti,“ dodá Sylvarius.

„To je na pováženou,“ souhlasí Ragla, rozhlížející se kolem. „S takovým blouděním jsme dávno mohli dojít jinam. Navrhuju, abychom ho ještě chvíli sledovali a pokud nezačne konečně mluvit smysluplně, vezmeme věci do vlastních rukou.“

„Ale kam? Znáte cestu zpátky?“ vyzvídá Brakmas, zjevně znepokojený.

Karsten si podrbe svědivé štípance a zakroutí hlavou. „Nejspíš bych se nevracel stejnou cestou. Ale pořád můžeme jít po jeho stopách. Sledujme ho dál, ale buďme ve střehu.“

„Když tak ho zlomím o strom,“ zamumlá Varg a vezme do ruky svou sekeru. Jeho trpělivost zjevně vyprchává, ale zatím se drží.

Dobrodruzi se rozhodnou starce zatím sledovat dál, ale udržují zvýšenou pozornost. Jsou připraveni zasáhnout, pokud by se situace začala vyhrocovat, nebo kdyby zjistili, že je vodí zbytečně.

Podobným způsobem pokračuje cesta i dál. Stromovitý muž vždy jednu hodinu jde a jednu hodinu odpočívá. Tímhle tempem se družina velice, velice pomalu sune dopředu. V průběhu dne přestane foukat vítr a oteplí se, což starcovu radost zdvojnásobí. Juchá nad krásným teplým podzimem a sotva se plouží dál.

Je už skoro večer, když se výprava vynoří z houští na vyšlapané pěšině. Soudě podle slunce vede stezka buď ze západu na východ, nebo ze severozápadu na jihovýchod. Těžko říct. Stařec oznámí další pauzu na odpočinek. Posadí se do vřesu, z kapes vyloví kaštany a začne je jíst. Slunce už bude brzy zapadat.

Co dělají dobrodruzi? Rozhodni, jak budou dál postupovat.

Dobrodruzi zastaví a rozhlédnou se po okolí. Západ slunce začíná barvit oblohu do oranžova a červena, což jim připomíná, že čas na rozhodnutí se krátí. Už od rána postupují pomalu a tenhle dědek, ačkoli se zatím nezdá nebezpečný, nevede jejich výpravu k rychlému výsledku.

„Tohle nemá smysl,“ zavrčí Varg, netrpělivě pohazující svou sekerou. „Táhneme se celý den a pořád nic.“

„Mám dojem, že ta cesta nám může konečně někam vést,“ řekne Sylvarius, přičemž jeho elfí oči přejíždějí po pěšině. „Měli bychom ji prozkoumat. Možná vede k chrámu, o kterém pořád mluví.“

„Ale starého mechouna tu nemůžeme nechat jen tak,“ varuje Brakmas nervózně.

„A proč ne?“ přidá se Karsten, jehož nervozita vzrůstá s každou marnou hodinou na cestě. „Je to fanatik, nic víc. Pokud najdeme něco zajímavého, můžeme se vždycky vrátit.“

„Nebo můžeme konečně najít nějakou vesnici, kde se zorientujeme,“ navrhne Ragla a dodá: „Necháme ho tu, ať si dál sype hlínu na hlavu.“

Po krátké poradě se družina rozhodne:

Sylvarius zkusí najít nějaké vodítko k tomu, kam by cesta mohla vést. Podle orientace slunce a okolní přírody se pokusí určit směr, aby neztratili přehled, kudy jdou.

Ragla prozkoumá okolí cesty, aby zjistila, jestli nejsou v blízkosti nějaké známky nedávného pohybu lidí nebo známky civilizace.

Zbytek družiny se rozhodne chvilku počkat, dokud nebudou mít lepší představu, kam dál. Pokud se žádné vodítko neobjeví, buď půjdou po pěšině, nebo se vrátí k starci, podle toho, co se dozvědí.

Chudáci, začínám je skoro litovat.

[Ota]

Mlaskající poutník for the win! Díky Markusovi se chová čím dál bizarněji, nicméně AI postavy mají zřejmě "práh bolesti" posunutý do nadlidských výšin.

Každopádně jsem příjemně překvapen tím, jak postavy "hláškují". O to víc jim fandím .

[Markus]

Mají dobrý nápad zkusit hledat aspoň nějaké stopy. Chudáci, pojďme je trochu nakopnout. Nahodil jsem si náhodné setkání, určil náhodný směr a nechám je najít stopy tohohle setkání...

Ragla a Karsten už mají štípance od komárů rozškrábané do krve a pořád to svědí. Nemají moc pomyšlení na to, aby někde něco zkoumali. Ale Sylvarius přece jen něco objeví. V blátě na pěšině si všimne několika šlápot. Jsou to boty, nejspíš menší skupiny osob. Po chvíli je Sylvarius ztratí a dál už je nenajde, ale aspoň ví, že šli po cestě směrem na jihovýchod. Nebo na východ.. prostě doprava.

Stařec její počínání pozoruje a komentuje: „Stezky viditelné okem jsou falešné. Nepovedou k povznesení.“ Spokojen s vlastní radou, říhne si a dál chroupá žaludy.

Pomalu se blíží chvíle, kdy bude nutné hledat tábořiště – nebo se rozhodnout pokračovat za tmy. Co dobrodruzi dělají?

Skupina stojí na rozcestí rozhodnutí. Ragla a Karsten si všímají, že jejich štípance jsou horší než kdy dřív, a drbání situaci neulehčuje. „Nejspíš bychom měli tábořit,“ prohodí Karsten, podrážděný z neustálého svědění. Ragla přikývne, očividně sdílejíc jeho pocit.

Sylvarius, který objevil šlápoty, se zamračí. „Jsme blízko něčeho. Ty stopy vedou na jihovýchod nebo možná východ... ale dál už je ztrácím. Je noc, nemáme čas je dál hledat,“ říká zamyšleně. „Tábořit tady by bylo moudré.“

„Já bych šel dál,“ zavrčí Varg, ale i on vypadá unaveně z nekonečného pomalého postupu.

Brakmas, který má největší obavy z toho, že tápání ve tmě může přinést víc nebezpečí než užitku, promluví klidně: „Stačí jediný špatný krok a všichni můžeme skončit v jámě nebo horším. Pojďme zůstat tady.“

Skupina se rozhodne postavit tábor. Najdou suché místo poblíž cesty a začnou rozkládat vybavení. Ragla a Karsten, pořád podráždění od komárů, se rozhodnou držet první hlídku, aby se co nejdřív mohli pokusit usnout. Sylvarius postaví ostatním plán pro noční stráž v klasických čtyřech intervalech.

Pokud nenarazí na žádné problémy v noci, ráno se rozhodnou, zda budou pokračovat po cestě směrem na jihovýchod, podle těch stop, nebo zda zkusí ještě něco jiného.

Tábor je připraven, osli odpočívají a dobrodruzi se střídají v hlídkách.

Zatímco dobrodruzi pracují na rozbíjení tábora, stařík dovečeří, vysouká se na nohy a zanoří se opět mezi stromy, úplně mimo cestu. Ještě než úplně zmizí ve tmě, naposledy se otočí a zamává amuletem z bílého dřeva. „Důvěřujte Gvozdině!“ zahaleká. „Jdete se mnou?“

Změní se něco na rozhodnutí dobrodruhů?

Družina pozoruje, jak stařec mizí mezi stromy a mává svým amuletem. Ragla, která se právě drbe za uchem, si odfrkne. „No jasně, důvěřovat lišejníkovému staříkovi a jeho tajemným cestám do nikam,“ zabručí. Karsten se jenom usměje. „Myslím, že já už na jeho povznesení kašlu.“

Sylvarius si zamyšleně prohlíží místo, kde stařec zmizel. „Je zvláštní, že ten amulet vůbec ukázal. Možná to je opravdový artefakt,“ řekne tiše, ale ani on nevypadá přesvědčen, že by teď stálo za to změnit směr. „Po cestě máme jistější záchytné body,“ uzavře.

Brakmas si povzdechne úlevou. „Pořád si myslím, že sledovat toho fanatika do tmy není moudré.“

Nakonec družina své rozhodnutí nemění. Rozbijí tábor u stezky a ignorují starcovu nabídku, nechávají ho zmizet mezi stromy. Jak slunce zapadá a noc padá na les, družina střídavě odpočívá a hlídá, přičemž zůstávají ostražití, jestli se v okolí neozvou nějaké podezřelé zvuky nebo nevyskytnou nebezpečné bytosti.

Zítřek je nový den a přinese nové možnosti.

A tím se loučíme s druhým dnem výpravy a náhodným derailem, který dobrodruhy zabloudil. Děkujeme Otovi.

[Markus]

mapa2.jpg

[Markus]

Shrnutí po druhém dni

Jelikož končí druhý den, je další vhodná chvíle udělat si rekapitulaci hry. Shrň prosím v bodech hlavní události, které se zatím odehrály. Potom sestav přehled cílů, které si dobrodruzi zvolili, a tak možných zakázek a příležitostí k výdělku. Nakonec shrň informace, které zjistili – jak ty důležité, tak ty zdánlivě vedlejší, které by se mohly hodit později.

Rekapitulace hlavních událostí

Zahájení dobrodružství – Družina se vydala na cestu směrem na sever, k lesům, na základě několika pověstí o cennostech a záhadných událostech, včetně zmizení Elianny, ženy hostinského Adrasta.

Setkání s hostinským Adrastem – Ragla od Adrasta zjistila, že jeho žena Elianna měla rudé vlasy a nosila skvostný perlový náhrdelník, a že se ztratila spolu se svým sluhou, Adrastovým synovcem.

Informace o cestách na sever – Družina se dozvěděla o cestě vedoucí k lesu a dřevorubeckému táboru, a o stezce vedoucí k bylinkářce Rutě, která v lese vyrábí lektvary a není příliš přátelská.

Hostinský Supellus a pověsti o Bílém obelisku – Supellus družině prozradil, že Bílý obelisk se při úplňku rozzáří, což je údajně elfská magie. Také zmínil zálesáky v severních lesích, kteří našli bohatství, a že má zájem o hlavy tvorů (jeskynní medvědice, obří krkavec) jako trofeje.

Setkání s bylinkářkou Rutou – Ruta varovala před nebezpečím v lese, včetně chlupohrůzy, obávaného dravce, a nabídla družině slevu na lektvary.

Nález mrtvé ženy v lese – Družina objevila tělo ženy požírané zvěří. Z jejích osobních věcí získali váček s bílými květy, vonícími po eukalyptu, které Sylvarius považuje za možná hojivé.

Setkání se stromovitým starcem – Družina potkala zvláštního starce, který tvrdí, že je poutníkem k bohyni Gvozdině, lesnímu božstvu. Přes jeho chaotické vedení družina následovala jeho stopy několik hodin, ale nakonec se rozhodli tábořit a nebrat jeho nabídku následovat ho v noci.

Přehled cílů
Pátrání po Elianně a sluhovi Adulovi – Družina má informace o zmizení Adrastovy ženy Elianny a jejího sluhy. V lese narazili na mrtvé tělo ženy, ale není potvrzeno, zda jde o Eliannu.

Bílý obelisk a jeho záhada – Družina ví, že Bílý obelisk se rozzáří při úplňku. To by mohlo být zdrojem elfské magie nebo jiného pokladu či příležitosti.

Supellusovy trofeje – Hostinský Supellus nabízí odměnu za hlavy nebezpečných tvorů jako trofeje: jeskynní medvědice a obřího krkavce. To nabízí příležitost k výdělku.

Zálesáci a bohatství v lese – Informace o zálesácích, kteří objevili peníze v severních lesích, naznačuje možnost objevu dalších cenností.

Příležitost od bylinkářky Ruty – Ruta nabízí své lektvary se slevou a může mít další cenné informace nebo prostředky k přežití a úspěchu v lese.

Důležité informace a vodítka
Eliannino poznávací znamení – Elianna má rezavé vlasy a nosí perlový náhrdelník. Sluhou, který s ní zmizel, je Adul, synovec Adrasta. Je možné, že lidé v kápích, kteří je obtěžovali, mají s jejím zmizením něco společného.

Cesty a stezky v lese:

Cesta vedoucí na sever k dřevorubeckému táboru.
Stezka vedoucí k bylinkářce Rutě, která je zhruba osm mil daleko od Zlatého hvozdu.
Bílý obelisk – Rozzáří se při úplňku a je elfsko-magického původu. Může jít o klíčový magický bod v okolí.

Bylinkářka Rutta – Má v lese chatu a poskytuje lektvary. Varovala před nebezpečím v lese, včetně chlupohrůzy.

Chlupohrůza – Nebezpečné stvoření v lese, které údajně loví pocestné. Před touto hrozbou družinu varovala bylinkářka Rutta.

Mrtvá žena a váček s květy – Tělo mrtvé ženy nalezené v lese drželo váček s květy vonícími po eukalyptu. Tyto květy mohou být magicky hojivé, jak odhadl Sylvarius.

Stromovitý stařec – Fanatický následovník bohyně Gvozdaně. Nevedl družinu na přímé místo, ale spíše ji mátl, a jeho modlitební rituály působily bizarně. O Gvozdině slyšel i Sylvarius, což naznačuje, že jde o skutečné božstvo.

To ve skutečnosti není špatný souhrn. Akorát zapomněl na tři questy ze začátku – hledání ztraceného syna, hledání meteorického kamene a zakreslování elfských artefaktů do mapy. Zkoušel jsem mu to připomenout jak tím, že jsem poslal upřesňující příspěvek, tak pokusem veditovat to přímo do mého zadání. Ale vždycky to vedlo k vygenerování zmatečnějšího souhrnu než je ten nahoře. Takže to vzdávám a nechávám tenhle.

Nicméně při generování alternativních verzí si ty tři chybějící cíle uložil do paměti, takže i když je nemá v souhrnu, má je v paměti.

Jenomže:

omezená paměť.jpg

Tohle může být problém. Narážím na limity. Dlouhou konverzaci zapomíná a paměť má plnou. Můžu ji uvolňovat mazáním jednotlivých vzpomínek, ale kterých?

[Markus]

Plíživá hrůza

Ehm... Ota dal do dobrodružství takový plíživý účinek na pozadí, kdy... SPOILER!!!

Spoiler

...se postavy pomalu proměňují v stromy, protože CENZUROVÁNO

Celou dobu tedy na pozadí sleduji potřebné hodnoty a teď se to začíná projevovat. Shodou okolností právě po setkání se stromovým dědou, který tak posloužil jako úplně úžasný foreshadowing.

Zpátky ke hře!

Jelikož se družině nepodařilo najít lepší tábořiště, nezbývá než spát na poněkud exponovaném místě kousek od cesty. Je riziko, že je v noci někdo najde, ale už není čas hledat lepší místo. Noc se dělí na čtyři hlídky. Už víme, že první hlídku budou držet poštípaní Ragla a Karsten. Ale kdo bude mít ty další?

Pro zajištění bezpečnosti se družina rozhodne rozdělit noční hlídky následovně:

První hlídka: Ragla a Karsten (poštípaní, ale schopní spolupracovat a udržet se vzhůru).
Druhá hlídka: Sylvarius (jeho elfí smysly mohou zachytit případné nebezpečí i v temnotě lesa).
Třetí hlídka: Brakmas (přes svou křehkost se v krizích drží pohromadě a dokáže být ostražitý s pomocí iluzí, pokud bude třeba).
Čtvrtá hlídka: Varg (silný a neúprosný barbar je nejlepší volbou pro ochranu před možnými ranními hrozbami nebo útokem za svítání).
S tímto rozdělením se družina připraví na noc.

Skupina má štěstí. Noc je sice plná strašidelných zvuků, třeba houkání sov nebo štěkání srnců, ale ani světlo táborového ohně nepřiláká pozornost a všechny hlídky uplynou bez incidentu. Je 5. října a slunce vychází do pěkného, jasného a teplého dne.

Ragla a Karsten mají radost, že štípance už je ráno nebolí a můžou na ně zapomenout.

Ne všechno je ale v pořádku. Karsten, Ragla, Sylvarius a Varg – jinými slovy, všichni kromě Brakmase – zjistí, že se jim přes noc něco stalo. Jejich vlasy a ochlupení získaly strukturu lišejníku. Vargův vous teď vypadá skoro jak mech. Ragla a Sylvyrius mají nehty jako kůru stromu. Všichni taky páchnou mokrou zeminou, což zjistili jenom tím, že je na to Brakmas upozornil. Sami by si nového pachu nevšimli, protože se jim líbí!

Jak dobrodruzi reagují? Nezapomeň, že hráčské postavy ovládáš ty, takže za ně musíš rozhodovat sám.

Družina se probouzí do jasného dne, ale změny, které na sobě objeví, vyvolávají smíšené reakce.

Karsten se šokovaně dotýká svých mechových vlasů a začne si je přejíždět prsty, jako by to bylo jenom nějaké smítko, které může setřít. "No tak, co to je?!" zavrčí, ale pak se trochu zarazí. „Ale počkat... možná je to... pěkný?“ Mávne rukou, ale jeho obvyklá jistota je pryč. "Tohle už se mi nelíbí," zahučí a vrhá pohled směrem, kde tuší, že za to může ten zvláštní stařík.

Ragla reaguje podobně. Chvíli zkoumá své nehty, pak si prohrábne své lišejníkové vlasy. "No nazdar... tohle mi zkomplikuje moje triky," poznamená suše, ale nakonec pokrčí rameny. „Vypadám jak... lesní skřítek.“ Rozmrzele si něco mumlá a hřbetem ruky si otírá znechuceně nos, protože ten nový pach jí připomíná vlhké sklepení.

Sylvarius zachovává klid, ale jeho obočí se mírně zvedne, když si všimne, jak mu jeho jemné, stříbřité vlasy připomínají lišejník. Dotkne se jich a zamyslí se. "To je zvláštní... možná je to dočasné, ale cítím se spojený s lesem," pronese tiše, skoro až zněl poeticky, ale v hlase je slyšet pochybnost. "Zvážíme, jak to zvrátit, pokud to bude mít vedlejší účinky." Přesto si zjevně změny příliš nevšímá a je připraven pokračovat.

Varg si prohrábne svůj nyní mechovitý vous a zamračí se. "Něco na tom není v pořádku," prohlásí temně, zatímco si rukou promne nehty připomínající stromovou kůru. „Nesnáším magii.“ Věnuje nevrhlý pohled Brakmasovi, i když ví, že tentokrát je nevinný. "Jestli ten stařík za to může, jeho kosti budu drtit na prach."

Brakmas na změny reaguje spíše fascinovaně než vystrašeně. Přistoupí blíž, aby si je prohlédl, a zamyšleně pokývá hlavou. "Velmi zvláštní... je to přírodní kouzlo? Působí na ostatní, ale ne na mě. Možná nějaký ochranný vliv Gvozdaně." Zatímco mluví, rozhlíží se po okolí, zda by na základě toho mohl něco pochopit, ale zatím nemá dost informací.

Dobrodruzi se rozhodnou, že se nebudou zbytečně dlouho zabývat tímto jevem, ačkoli to v nich vyvolává nepříjemné pocity. Vypadá to jako záležitost, kterou budou muset vyřešit později, možná když se dostanou k nějakému zdroji magie nebo moudrému znalci přírodních sil.

Jaké kroky podniknou dál?

Vyhodnotí své možnosti – Sylvarius navrhne, že by měli buď najít cestu zpět, nebo pokračovat ve směru, kterým starý muž vedl. Zatím mají jen pěšinu a stopy, které Sylvarius zahlédl dříve.

Zaměří se na určení směru – Použití slunce k určení směru a případně následování cesty na jihovýchod může být klíčem k tomu, kam jdou. Rozhodují se také, zda budou starce dál hledat.

Konečné rozhodnutí je na nich, zda budou sledovat stopu nebo zůstanou na pěšině, doufajíc, že najdou něco, co jim pomůže z této podivné situace.

Uvědomil jsem si, že zažít tohle jen s krátkodobou pamětí musí být slušný horor. Ráno se probudíte, máte místo vlasů lišejník, ale moc si nepamatujete, kdo jste, kde jste a proč jste sem přišli. Víte, že je něco v nepořádku, ale vlastně nevíte podrobnosti. Zítra ráno už si možná ani nebudete pamatovat, že jste kdy měli jiné než lišejníkové vlasy... Je to strašidelný, doufám, že ta umělá inteligence při tom moc netrpí.


Ještě se podělím o část jedné odpovědi, kterou jsem bohužel musel zahodit a nechat vygenerovat znovu.

Karsten okamžitě začne panikařit. "Co to mám ve vlasech?! Proč jsem teď mechovej hobit?! Sylvariusi, co jsi mi to udělal, elfí kouzla?! A proč vám to všem voní, to je přece hrozný!"

Karsten je miláček.

[Markus]

Ještě technická poznámka: družině zbývají potraviny na pět dní. Ale jelikož jsme v lese, je možné kdykoli zkusit lovit nebo hledat lesní plodiny – stačí říct. Ale zpátky ke hře...

Zatímco ostatní v prvních denních paprscích nakládají vybavení tábora zpátky na osly Šimona a Hroma, Brakmas a Sylvarius mají příležitost připravit si kouzla na nadcházející den. Jaká to budou?

Memory updated!

Družině zbývají potraviny na pět dní, ale je možné kdykoli zkusit lovit nebo hledat lesní plodiny.

Osli družiny se jmenují Šimon a Hrom.

Kdyby ta paměť měla vyšší kapacitu, byl by to asi dost užitečný nástroj. Takhle bohužel větší část paměti vyblokovalo už jenom zapamatování si „deníků“ postav. A tak teď musím probírat uložené vzpomínky a mazat ty, které už mi přijdou nepodstatné – například teď mažu zmínku o nálezu mrtvoly. Amnézie v praxi.

Brakmas, ačkoli je trochu roztěkaný po tom všem, co se dělo, si chce udržet chladnou hlavu a připraví si:

Colour Spray – pro případ, že se setkají s něčím, co bude třeba rychle omráčit či neutralizovat.
Chromatic Orb – aby měl po ruce kouzlo s univerzálním použitím, podle potřeby.
Blindness / Deafness – protože předpokládá, že v nepřehledném terénu může oslepení nepřítele být silnou zbraní.
Sylvarius zvolí:

Light – na odhalování nebo oslepení ve tmě či v příšeří lesa.
Burning Hands – pro případ, že by musel rychle řešit hrozbu na blízko, nebo pro vypalování vegetace, pokud by bylo potřeba vytvořit si cestu.
Feather Fall – kdyby muselo dojít na nějakou riskantní akrobacii nebo pád z výšky, což v lese není nemožné.
Oba tedy využívají klidné ráno k přípravě, zatímco zbytek družiny se připravuje na další pochod.

Sylvarius si může připravit jen dvě kouzla na den. Oprav se prosím.

Opravuji tedy Sylvariovu volbu kouzel na den. Sylvarius si připraví pouze dvě kouzla:

Light – pro osvětlování tmavých míst nebo oslepení nepřátel.
Burning Hands – pro rychlé řešení hrozby na blízko, například při boji v hustém lese nebo jiném omezeném prostoru.
Tímto se Sylvarius připravil na nadcházející den.

Ta paměť začíná být fakt problém.

[Markus]

Zásoby jsou sbalené, je načase rozhodnout se, kterým směrem vykročit. Jelikož je jasný den a slunce je na obloze dobře vidět, dokázal se Sylvarius zorientovat. Připomínám, které cesty se aktuálně nabízejí (a vždycky je možné jít nikoli po cestě, ale i přímo lesem).

Družina tábořila poblíž pěšiny. Ta jedním směrem vede na severozápad, druhým směrem vede na jihovýchod. Právě k jihovýchodu směřovaly stopy neznámé skupiny osob.

Družina přišla přibližně z jihu. Když ji opustil, stromový stařík, pokračoval přibližně k severu.

Kam družina půjde teď?

Družina stojí před volbou dalšího směru. Sylvarius se zamyslí nad možnými cestami a promluví k ostatním:

"Směr, kterým zmizel ten šílený stromový stařec, nás už nezajímá. Ten nás nejspíš akorát zavede hlouběji do nějakého mokrého lišejníkového pekla. Radši bychom se měli zaměřit na stopy. A ty vedou na jihovýchod."

Ragla si prohlédne pěšinu, stále ještě trochu podrážděná včerejším škrábáním od komárů, a přikývne. "Někdo tudy šel a my bychom se možná měli dozvědět kdo. A pokud budeme mít štěstí, mohli nechal něco, co by se nám hodilo."

"Souhlas," připojí se Karsten. "Navíc jsme už tak ztracení, že můžeme aspoň doufat, že tahle pěšina vede k něčemu víc než k dalším stromům."

Varg, který má nyní vousy podobné mechu, zavrčí na znamení souhlasu, ale spíše proto, že mu je jedno, kam půjdou, dokud tam něco bude na sekání nebo lovení.

Družina se tedy rozhodne vydat na jihovýchod, po pěšině následovat stopy neznámé skupiny.

[Ota]

Přeji skupině, aby konečně našla nějakou drobnou cennost. Zatím se jim lepí mech na paty .

[Markus]

Ty jim přeješ poklady, protože víš, co přichází, že?

Barbaři v cestě

Tohle je zajímavé... družina přichází na novou lokaci, kde podle textu dobrodružství není nikdo živý, ale jsou tam nějaké cenné a důležité předměty. Ale já jsem před chvílí náhodně určil setkání a řekl jsem, že dotyčné osoby šly tímhle směrem. To bylo bez toho, že bych si četl popis lokace – nevěděl jsem, kam to setkání posílám. Teď tedy musím přečíst lokaci a nějak zprocesovat, co dotyční asi tak mohli dělat, když na ni přišli. Jelikož nechci, aby jen tak odnesli ty důležité předměty a družina našla kulové, nejlepším řešením bude potkat je ještě na místě. Takže tohle je spojení popsané lokace a náhodného setkání...

Během rána se udělá teplo, počasí je příjemné, procházka po vyšlapané cestě podzimním hvozdem příjemná, až se člověku skoro chce zapomenout na všechny ty podivnosti, co se kolem dějí. Hřejivý dojem ale rychle zmizí.

Asi po dvou hodinách chůze, pořád ještě dopoledne, přijde pět dobrodruhů a jejich dva osli na mýtinu lemovanou starými stromy. Kromě cesty ze severozápadu, odkud družina přichází, pokračuje další cesta na jih a jiná na západ.

Na starých stromech po okrajích mýtiny jsou ve výši očí přibité liščí ocasy. Ale pozornost okamžitě přitáhne mechem porostlý kamenný trůn stojící uprostřed mýtiny. Opodál stojí čtyři menší stany. A v prostoru mezi trůnem a stany se válejí tři mrtvá těla. Osli jsou pachem smrti znepokojení, frkají, otáčejí se, bojí se jít blíž.

A to není všechno! V prostoru mezi trůnem, stany a mrtvolami stojí čtyři cizokrajně vypadající muži v kroužkových zbrojích a s meči u pasu, kteří se právě kvůli něčemu vášnivě hádají. Jeden zrovna chytne druhého a vypadá to, že se začnou prát. V tu chvíli ale zaslechnou zaržání oslů, otočí se a jejich pohledy se střednou s pohledy dobrodruhů.

Obě skupiny jsou překvapené. Chvíli potrvá, než někdo zareaguje. Ale co budou dělat dobrodruzi, až překvapení pomine?

Jakmile jejich oči padnou na cizí ozbrojence, družina okamžitě zaujme postoj ostražitosti. Ragla, která je vždy připravena na možnost střetu, se okamžitě přikrčí do stínů okraje mýtiny, tiše se stáhne a pohotově se chopí praku.

Sylvarius, přemýšlivější než ostatní, rychle posoudí situaci a drží ruku na jílcích svého meče i stříbrné dýky. Přesto nehodlá zaútočit bez rozmyslu. S nádechem klidu zvedne ruku a šeptem promluví k ostatním: „Nespěchejme. Neútočte, dokud nezjistíme, kdo to je. Mrtvoly a ta liščí znamení... to nevěstí nic dobrého.“

Karsten, jako vždy spíše příznivec diplomatických řešení, vytáhne svoji dýmku, vykouzlí na tváři svůj nejlepší úsměv a s očima napůl přimhouřenýma se pokusí navázat kontakt. „Klid, klid, přátelé!“ zahlaholí přátelsky. „Vypadá to, že tu máte nějaké nedorozumění, ale my nejsme vaši nepřátelé. Jsme jenom unavení poutníci na cestě za dobrodružstvím. Snad bychom si mohli chvíli odpočinout a vyřešit to civilizovaně?“

Varg, který postává po boku osla Šimona, jen zamručí a pevně sevře svou obouruční sekeru. Přes čelo mu proběhne chmurný výraz, ale vyčkává, co udělají ostatní.

Brakmas, nervózní a vždy podezřívavý, tiše začne v ruce mnout oranžový achát a připravuje se, kdyby to diplomaticky nevyšlo, k seslání Chromatic Orb. Jeho nervózní pohled klouže mezi cizinci a mrtvolami.

Teď čekají na reakci mužů – doufají, že nebudou muset přejít do boje.

Barbaři – protože jsou to podle vzhledu nějací cestovatelé ze severu, samé blonďaté vlasy, vody zapletené do copů, tetování na obličeji – se přestanou hádat mezi sebou a rozestoupí se. Ruce jim sjedou k jílcům mečů, které jim visí u pasu, zatím je ale netasí.

„Co chcete? Tohle je všechno naše. Našli jsme to my. Běžte pryč, nic vám nedáme,“ sykne jeden jich se silným severským přízvukem.

Karsten konečně zahlédne, kvůli čemu se to hádali. Na placatém kameni pár kroků za nimi je rozložený hromádka zlatých mincí, několik zlatých valounů a cosi, co vypadá jako perlový náhrdelník.

Karsten si rychle všimne cenností na placatém kameni, ale zachová si svůj přátelský výraz a zvedne ruce v uklidňujícím gestu. „Přátelé, přátelé,“ začne s úsměvem, „nepřišli jsme vám brát vaše poklady. Jsme jenom poutníci, kteří hledají své vlastní štěstí. Na tomhle světě je dost zlata pro každého, nemyslíte?“

Sylvarius stojí po Karstenově boku, jeho výraz zůstává neutrální, ale oči neustále sledují tetované muže a jejich meče. „Nemáme v úmyslu vás okrást,“ dodává, jeho hlas klidný, ale pevný. „Ale zdá se, že máte problém, který bychom vám mohli pomoct vyřešit.“

Mezitím Ragla zůstává v ústraní, skrytá ve stínu stromů. Sleduje, jak se situace vyvíjí, připravená zasáhnout, kdyby šlo do tuhého. Nenápadně hodnotí pozici severských válečníků a možná slabá místa, kam by se dalo bodnout v případě útoku.

Brakmas, stále napůl schovaný za Vargem, si prohlíží scenerii. Cítí zvláštní napětí ve vzduchu, něco, co není jen o těchto mužích a jejich pokladu. „Možná bychom se měli podívat, co tady zavinilo tolik smrti,“ zamumlá spíše sám pro sebe. Přitom prsty pevně svírají achát, připravený vyvolat kouzlo.

Varg si měří barbary pohledem, jeho ruce se nehnuly z toporu sekery. „Pokud chtějí boj, dostanou ho,“ zavrčí tiše směrem k Sylvariovi, ale stále čeká na znamení.

Karsten se mezitím pokouší udržet situaci v klidu. „Co kdybychom vám pomohli?“ navrhuje. „Podělíte se s námi o informace, co se tu stalo? Proč je tady tolik mrtvol?“

V duchu však plánuje – pokud tito barbaři neustoupí, bude třeba jednat rychle a chytře.

Takže pokus o mírové řešení.

Napadá mě, jestli vůbec ChatGPT dokáže dělat i násilná řešení – jestli prostě ta umělá inteligence není natvrdo zadrátovaná tak, aby „ošklivé“ věci nedělala a neříkala (což by bylo pro RPGčka celkem limitující). Uvidíme, kam tohle setkání povede.

Mimochodem, perlový náhrdelník patří ztracené paní Elianně. A ano, ověřoval jsem to, ChatGPT má v paměti uloženo tohle:

Ragla vytáhla z hostinského Adrasta informace, že poznávacím znamením jeho manželky Elianny jsou krásné rezavé vlasy a skvostný perlový náhrdelník.

Tak uvidíme, jestli mu to docvakne.

[MarkyParky]

No, u mě byli ke krysám i štírovi nemilosrdníz a to jsou ťu ťu ňu ňu zvířátka.

[Ota]

Napadá mě, jestli vůbec ChatGPT dokáže dělat i násilná řešení – jestli prostě ta umělá inteligence není natvrdo zadrátovaná tak, aby „ošklivé“ věci nedělala a neříkala (což by bylo pro RPGčka celkem limitující). Uvidíme, kam tohle setkání povede.

Mám z mého hraní velmi podobnou zkušenost. Došlo-li k potyčce, vždy ji vyvolala protistrana. Zejména válečník Bob, zřejmě nenapravitelný pacifista, vždy stále doufal v mírové řešení ... viz. obrázek dole.

AI-test-04.jpg