[zápisy] Sedmero výprav do Xyntillanu

[Markus]

Castle Xyntillan je oldschoolový megadungeon v odlehčeném žánru „funhouse“, vhodný pro postavy od 1. do 6. úrovně ve Swords & Wizardry (2008) nebo jiných retroklonech D&D. Jde o poctu prapůvodním dílům tohoto žánru, jako je např. Tegel Manor (1977). Na 132 stranách představuje strašidelný hrad plný podivných věcí a ještě podivnějších obyvatel. Jeho struktura je surrealistická, záhadná, hrad má tři rozlehlá patra a údajně i podzemí s celým lesem (?!). Je určený pro otevřený průzkum v sandboxovém duchu, vhodný pro izolované epizody i pro rozsáhlou kampaň.

Castle Xyntillan v Databázi
Seven Voyages of Zylarthen v Databázi

Rozehráli jsme naživo hraní megadungeonu Castle Xyntillan. Jelikož vím, že někteří z vás to dokonce vedou nebo plánují vést, případně by vás to mohlo zajímat, budu sem posílat zápisy ze sezení. Nejsou to hezké povídky, jsou psané hlavně pro interní účely, a navíc částečně generované z nahrávek pomocí AI. Ale když už je mám, proč se o ně nepodělit. Žádné obsáhlé komentáře a GMovské úvahy spíš psát nebudu, ale pokud vás něco zaujme, klidně se ptejte.

Hrajeme v domácím hacku Seven Voyages of Zylarthen, kteroužto hru jsem reskinoval do raně novověké Evropy. Nejvýraznější změnou jsou národnosti místo ras a přidání povolání mniha (tj. vrácen něco-jako-klerik do hry, která klerika neměla). Pravidla přiložím níže.

Posílám taky kompletní mapy Xyntillanu, což je TOTÁLNÍ SPOLER, ale může se vám to hodit, až budete sledovat, kde se pohybujeme.

Spoiler

EMDT60 Castle Xyntillan Ground GM.webp

EMDT60 Castle Xyntillan Upper GM.webp

EMDT60 Castle Xyntillan Dungeons GM.webp

Viz taky zápisy z mojí první kampaně v Xyntillanu na mém blogu.

[Markus]

Pravidla: Sedmero výprav do Xyntillanu

Hack Seven Voyages of Zyralthen. Obsahuje všechna player-facing pravidla, ale ne například popis dungeon crawlu, což stejně znáte. Neobsahuje popisy kouzel, ta je nutná vzít z originální hry.

Hráčům jsem tyhle brožurky vytiskl a rozdal na prvním sezení.

[Markus]

1. sezení

První sezení bylo tak trochu „nulté“ v tom smyslu, že jsme se sešli, tvořili jsme postavy, představovali jsme si pravidla. Přestože modul popisuje i výchozí městečko, přeskočili jsme ho a začali jsme hrát rovnou dungeonem – do městečka se podíváme později. Ale chtěl jsem, abychom už na prvním sezení vyzkoušeli dungeon.

Asi po půl hodině hry nastal TPK . Hráči si vytvořili úplně nové postavy, napodruhé už to šlo o poznání rychleji. Stihli jsme ještě velmi rychlou druhou výpravu a tam už umřela jenom jedna postava vinou – jak se všichni shodli – vlastní stupidity.

TPK víceméně v první lokaci je zajímavý přístup k hraní kampaně. Je to tak skutečně nadesignované, respektive to riziko je tam nadesignované. Přijde mi to ale jako zajímavý způsob naladění hráčů. V partě máme částečně lidi, co už s námi nějaké to OSR hráli (DCC, OSE), ale taky celkem mainstreamové RPGčkáře (někdo hraje Pathfinder, někdo pětku, nějaký domácí hack GURPS). Tohle myslím docela dobře posloužilo jako ukázka toho, že postavy nejsou hrdinové, že hra je nevážná a toho, co čekat a jak k tomu přistupovat.

Čistého času, po odečtení obou tvoreb postav, jsme hráli asi jen hodinu a půl. Hráči působí natěšeně, až se do hradu vrátí, „tentokrát pořádně“.



1. výprava (3. června 2026)

Damien, zloděj 1. úr., Francouz

• Gerard, lehký pěšák
• Valentin, lehký pěšák

Pierre, bojovník 1. úr., Francouz

• Kokos, lehký pěšák

Emil,, bojovník 1. úr., Švéd
Danko, bojovník 1. úr., Cikán

TLDR: Skupina zvědavců se vypravila do záhadami obestřeného hradu Xyntillan, vyhnula se zřícené bráně vedoucí na nádvoří se zahradou a ke vstupu zvolila hlavní bránu vedle gotického křídla. Po rozhlédnutí se v sutinách vstupní haly a krátké interakci s duchem majordoma se pokusili sebrat ošacení z nedalekého věšáku, načež byli zabiti živým pláštěm, lidožravým kloboukem, hůlkou mlátičkou a botami podkopávačkami. Jediný Pierre zázračně vyvázl a dopotácel se do městečka Tours-en-Savoy, aby o tom podal zprávu.

A1. Brána
Malebná zřícenina zborceného zdiva, mechu, popínavých rostlin a zvětralých chrličů označuje vstup do hradu Xyntillan.

• Skupina se rozpadlé bráně vyhnula a vydala se po cestě ke gotickému křídlu.

E1. Hlavní vchod
Velké dvojité dveře do hradu střeží dvě masivní sochy fantastických tvorů.

• Když skupina otevřela dveře, jedna ze soch zařvala a hlasitě tak oznámila její příchod.

E2. Vestibul
Zanedbaný klenutý sál podpírá šest kamenných sloupů. Podlahu pokrývá prach, ztvrdlý trus a suť. Přízračný majordomus naříká nad nepořádkem; podél stěn stojí chatrná sedátka a na věšáku visí starý plášť, klobouk, hůl a boty.

• Majordomus hosty přivítal, ale odmítl je provést hradem nebo zavést do pokladnice, protože měl příliš mnoho práce.
• Na příkaz „nos na stůl“ ukázal do patra gotického křídla a vyzval hosty, ať se přidají k hostině.
• Jedno ze sedátek se při vyzkoušení rozpadlo na piliny a plesnivou látku.

E3. Portrétní galerie
Sedm starých portrétů, vrzající schodiště, sochu gryfa a prostor pod schody zanesený pavučinami osvětlují vznášející se svíčky.

• Pierre vzal jednu ze svíček; po puštění se znovu vznášela ve vzduchu.
• Portréty zobrazovaly potutelnou stařenu, obrýleného byrokrata, bohatě oděného patriarchu, začerněnou postavu, lovce, kata a vyhladovělého muže.
• Gérárd přistoupil k prvnímu portrétu označenému jako Philoména Malévolová zvaná Čiperná a obraz na něj zřejmě zareagoval.
• Schodiště, prostor pod ním, chodba pokračující za roh a několik dveří zůstaly neprozkoumané.
• Emil se vrátil do vestibulu, aby si vzal hůl z věšáku.

E2. Vestibul — návrat
Staré oblečení a doplňky na věšáku nebyly obyčejné předměty.

• Dotyk hole oživel plášť, lidožravý klobouk, hůl a dupající boty, které napadly Emila.
• Ostatní mu přiběhli na pomoc a všechny čtyři tvory zranili, ale žádného nezničili.
• Hrůzný výkřik pláště ochromil většinu skupiny strachem.
• Klobouk usekl hlavu Kokosovi, hůl zabila Valentina a Gérarda, plášť probodl Danka a Damien utrpěl smrtelné zranění. Emil zůstal bezmocný a byl považován za mrtvého.
• Pierre jako jediný přežil. James nakonec zasáhl a umožnil mu utéct, ale Pierre se o několik dní později vrátil do Tours-en-Savoy bez veškerého vybavení.

cloaker.gif

[Markus]

mapa po 1. sezení.webp

2. výprava, část I. (3. června 2026)

Pierre, bojovník 1. úr., Francouz
Matvi Nazarov, kouzelník 1. úr., Kozák

• Igor Stokurev, těžký pěšák s kropáčem

Li, zloděj 1. úr., Číňan

• Bai, kyrysník
• Lung, mušketýr usilující o pomstu

Šlomo, válečník 1. úr., Žid

• Pepa, lovec s tendencí opožďovat a ztrácet se

TLDR: O nějakou dobu později Pierre zavedl do hradu jinou skupinu. Dobrodruzi opět vstoupili branou vedle gotického křídla. Oživlé šaty byly na věšáku, kde číhaly na další oběť, pod nimi krvavé kaluže, ovšem žádné mrtvoly ani předměty po padlých. Skupina potkala senilního upíra Agenora Malévola, který zmateně postupoval do hloubi hradu. Když se ho pokusili předpadnout, senilní upír v sobě našel dost sil na to, aby jednou ranou zabil Pierra, načež se omluvil a odešel. Ostatní prozkoumali náhodné chodby a místnosti na západ od vstupní haly, ale ze schodů vedoucích do patra je odehnaly oživlé rostliny. Skupina vyšla ven, aby se vydýchala a rozmyslela další postup.

A1. Brána
Rozpadlá brána stále nabízela volný průchod do hradního areálu.

• Pierre přivedl do Xyntillanu novou skupinu: Matviho Nazarova s Igorem Stokurevem, Liho s Baiem a Lungem a Šloma s Pepou.

E1. Hlavní vchod
Velké dvojité dveře stále střežily dvě fantastické kamenné bestie.

• Skupina před vstupem zaklepala, ale nedostala žádnou odpověď.
• Po otevření dveří socha znovu zařvala.

E2. Vestibul
Majordomus stále strašil v zaprášeném klenutém sále, zatímco poškozený plášť, klobouk, hůl a boty zůstávaly na věšáku.

• Majordomus zopakoval své přivítání a omluvy za nepořádek.
• Oživlé předměty byly viditelně poškozené, ale všechna těla a opuštěné vybavení z první výpravy zmizely. Zůstaly jen krvavé skvrny.
• Z bočních dveří vyšel seschlý bledý staec v archaickém černém a vínově červeném oděvu. James ho oslovil jako Agenora.
• Agenor působil zmateně a ptal se na svůj ztracený klobouk a hůl.
• Když se otevřely vstupní dveře, přímé sluneční světlo ho popálilo a donutilo ustoupit hlouběji do hradu.

E3. Portrétní galerie
Vznášející se svíčky, portréty, socha gryfa a široké schodiště zůstaly nedotčené.

• Matvi odrazil zrcadlem sluneční světlo na Agenora, potom ho polil lampovým olejem a zapálil mu oděv.
• Pierre a Igor ho pronásledovali na schodiště. Agenor se náhle začal pohybovat nepřirozenou rychlostí a zabil Pierra roztržením hrdla.
• Igor ustoupil. Agenor se sklonil nad Pierrovým tělem a potom se zatoulal zpátky do patra. Pepa ztratil nervy a opustil hrad.
• Z blízkého sálu za galerií se ozývaly hluboké mužské hlasy zpívající pijáckou nebo vojenskou píseň.

E2. Vestibul — návrat
Přeživší se vrátili přes vestibul a zvolili jinou cestu do hradu.

• Nechali tvory z věšáku na pokoji a vstoupili do gotického křídla.

B: Gotické křídlo
Labyrint vlhkých chodeb obložených dřevem se větví mezi množstvím dveří, komor a zadních schodišť.

• Skupina zmapovala smyčku chodeb a nechala mnoho dveří neotevřených.
• Krátce prozkoumala malou úklidovou komoru s velkými hráběmi.
• Dorazila do většího sálu, kde byly pod bílými plachtami naskládané stoly a židle a za nimi stoupalo schodiště.
• Ze schodiště se po stěnách, stropu a podlaze plazila masa popínavých rostlin.
• Skupina ustoupila, zavřela dveře a odešla se ven z hradu vydýchat a naplánovat další postup.

[Markus]

2. sezení (24. června 2026)

Xyntillan2-horní.jpg

TLDR: Po regroupu v táboře a doplnění výpravy o cikánského mnicha a jeho společníky se družina vrátila do hradu slavnostním vchodem a hned vystoupala po schodech do druhého patra. V potemnělé místnosti s krvácejícím zrcadlem přepadli hrdinové tři stíny nezranitelné běžnými zbraněmi a jejich útokům podlehl bojovník Šlomo i jeho pomocník Pepa. Dobrodruzi ustoupili a potkali mluvícího hada Meandra Malévola, který si stěžoval na bolest břicha po pozření drahokamů. Jako projímadlo mu podali olej a pak čekali a čekali a čekali… než ovšem had drahokamy vykálel, strhla se spousta nahodilých setkání, mimo jiné s maskovanými vrahouny, kteří odkráglovali fera, skupinou kostlivých pánů a nakonec i přízračnou paní doprovázenou stíny. Příliš vysoká koncentrace nemrtvých nakonec dobrodruhy vyhnala ven.

Po dalším regroupu v táboře, kde příhodně čekal francouzský zloděj Olivier, se dobrodruzi do hradu vrátili, tentokrát však prošli rozpadlou branou na nádvoří. V kovárně zneškodnili létají kladivo, ve stájích našli měch povzbuzujícího vína. Do kasáren, kde kostlivé stráže trénovaly na mrtvole pocestného, raději nešli. Místo toho vyloupili sarkofág na ostrůvku uprostřed zahradního jezírka. Jeho obyvateli – oživlému čtyřrukému kostlivci Tristanovi Malévolovi – ukradli šperkovou tabatěrku a pak ho skřípli víkem zarkofágu, aby mohli prchnout dřív, než se z hrobu vyškrábe.

Skupina se vrátila do Tours-en-Savoy rozprodat poklady.

2. výprava, část II.

Matvi Nazarov, kouzelník 1. úr., Kozák (Mára)
+ Igor Stokurev, těžký pěšák s kropáčem
Li, zloděj 1. úr., Číňan (Michal)
+ Bai, kyrysník
+ Lung, mušketýr usilující o pomstu
Šlomo, bojovník 1. úr., Žid (Tom)
+ Pepa, lovec s tendencí opožďovat a ztrácet se
Laco, mnich 1. úroveň, cikán (Karel)
+ Dežo, cynický kyrysník
+ Fero, urostlý těžký pěšák

Tábor před hradem

Družina se po předchozím ústupu vrátila do tábora u hradu. Připojil se Laco, cikánský mnich, se svými lidmi Dežem a Ferem.

• Přítomní: Matvi Nazarov, Igor Stokurev, Šlomo, Pepa, Li, Bai, Lung, Laco, Dežo a Fero.
• Laco si připravil kouzlo mluvení se zvířaty.
• Družina se rozhodla znovu vstoupit hlavním vchodem a pokračovat směrem k „hostině“, kam je předtím zval komorník.

A1. Brána

Rozpadlá vstupní brána je zarostlá mechem, liánami a starými chrliči. V okolí poletují ptáci a nad gotickým křídlem přelétl obří holub.

• Družina minula vyschlý příkop a pokračovala zpět k hlavnímu vchodu.
• Obří holub pouze zakroužil nad hradem a neútočil.

E1. Hlavní vchod

Dvojici obrovských dveří střeží dvě kamenné bytosti: gryf a lev s lidskou tváří.

• Po otevření dveří gryf znovu zařval.
• Lev udělal záhadné gesto tlapou, ale nic viditelného se nestalo.

E2. Vestibul

Vysoká zaprášená síň se šesti sloupy, rozpadlými sedátky, zaschlou krví a věšákem s poškozeným pláštěm, kloboukem, holí a botami. Stále zde slouží duch komorníka James.

• James hosty znovu přivítal a nasměroval je k hostině v patře gotického křídla.
• Oživlé oblečení a doplňky na věšáku zůstaly poškozené, ale nehybné.
• Staré mrtvoly ani vybavení z předchozího masakru už ve vestibulu nebyly.

B: Služební křídlo – sklad nábytku

Šerá místnost se starým nábytkem, převrácenými židlemi, zaprášenými prostěradly a schodištěm vzhůru. Šlahouny, které zde minule překážely, zmizely.

• Družina místnost prohledala.
• Našla jen starý nábytek; žádné tajné dveře ani zjevné cennosti.
• Poté vystoupala po schodech do gotického křídla.

C14. Výklenek

Na podstavci stojí busta Médarda Malévola Mocného, vousatého křižáka v přilbě. Pohled do očí vyvolává stud, náboženskou tíseň a pocit vlastních hříchů.

• Šlomo se buste podíval do očí a ucukl.
• Matvi odolal nepříjemnému vlivu a bustu důkladně ohledal.
• Nebyl nalezen žádný mechanismus, skrýš ani cennost.
• Vpravo byla vidět hodovní síň s dlouhým stolem a plesnivou hostinou.

C15. Salonek

Zatemněný salonek se zaprášenými pohovkami a velkým prasklým zrcadlem. Ze štěrbin v zrcadle prosakuje krev a v místnosti se hýbou cizí stíny.

• Po vstupu se od stěn odlouply tři stíny a zaútočily. Zbraně, střely ani pochodeň jim neublížily. Laco se pokusil odvracet nemrtvé, ale neúspěšně.
• Stíny zabily Šloma a Pepu. Jejich těla a vybavení zůstaly v salonku. Fero byl zasažen a těžce oslaben, ale přežil.
• Rozražené okenice a přímé slunce stíny nezničily, ale na chvíli je zatlačily. Družina sundala krvácející zrcadlo ze stěny, držela stíny od sebe odraženým světlem a ustoupila z místnosti.

C13. Hodovní síň

Velký starý sál s černými trámy, prapory, dlouhým stolem plným ohryzaných kostí, plesnivého jídla a sklenic s nakládanými očními bulvami, které sledují pohyb v místnosti. V rohu stojí zrezivělé brnění, na stěně visí gobelín s rytířem probodávajícím bažinnou nestvůru.

• Pod stolem se skrýval obří mluvící had Meander Malévol. Had francouzsky naříkal, že spolkl deset drahokamů určených pro Serpentinu a nemůže je dostat ven. Družina mu podala olej jako „projímadlo“, ale okamžitý účinek se nedostavil.
• Síň byla prohledána. Ukázalo se, že na stole leží směs kozích, ovčích a lidských kostí.
• Za severními dveřmi nebo dál v chodbách bylo slyšet vzdálenou hudbu.
• Družinu přepadly čtyři černě oděné postavy s jednostranně broušenými meči a škrticími šňůrami. Mluvily jazykem, kterému rozuměl Li, a zdálo se, že někoho hledají. Útočníci se pokusili družinu obrat. Následný boj skončil jejich smrtí.
• V boji zemřel Fero. Bai a Lung poté odmítli v hradu pokračovat.
• Do síně později vešla skupina vyschlých nemrtvých šlechticů; někteří si brali oční bulvy ze sklenic a zasazovali si je do důlků.
• Objevila se bledá přízračná dáma v mlze a osm dalších stínů. Družina okamžitě uprchla z hradu.
• Meander Malévol, drahokamy v jeho útrobách, hudba za dveřmi, zbroj, gobelín i nemrtví šlechtici zůstali nevyřešeni.

[Markus]

Xyntillan2-přízemí.jpg

2. výprava, část III.

Matvi Nazarov, kouzelník 1. úr., Kozák (Mára)
+ Igor Stokurev, těžký pěšák s kropáčem
Li, zloděj 1. úr., Číňan (Michal)
Laco, mnich 1. úroveň, cikán (Karel)
Olivier, zloděj 1. úr., Francouz (Tom)

Tábor před hradem

Po útěku se družina shromáždila v táboře.

• Dežo utekl z hradu už dříve a v táboře se pokusil odjet na koni. Laco seslal mluvení se zvířaty a zjistil, že kůň byl Dežem ukraden. Kůň Deža shodil; Dežo utekl do lesa.
• Laco si koně ponechal s tím, že časem najde jeho právoplatného majitele.
• K družině se připojil nový dobrodruh Olivier Chevalier, francouzský zloděj.
• Ztráty výpravy: Šlomo, Pepa, Fero. Dežo dezertoval. Bai a Lung odmítli dál riskovat.

A5. Stáje

Prázdné stáje se čtyřmi boxy, seníkem a jedním stáním zavaleným trouchnivým dřevem, sutí a velkými hnědozelenými brouky.

• Matvi prohledal seník a našel čutoru kořeněného vína. Po ochutnání víno působilo povzbudivě a dodávalo sílu a kuráž.
• Laco prohrabal zavalený box; vyvalili se z něj velcí groteskní brouci, ale neútočili.
• Žádný další poklad nebyl nalezen.

A4. Kovárna

Rozbitá a opuštěná kovárna se stále žhavou pecí, kovadlinou a samovolně pracujícím kovářským kladivem.

• Li a Olivier kovárnu obhlédli dveřmi a oknem.
• Igor vstoupil dovnitř; létající kladivo na něj zaútočilo. Igor kladivo srazil k zemi a Matvi se ho pokusil získat. Kladivo se později znovu rozhýbalo, napadlo Matviho a rozštíplo mu hůl. Igor ho definitivně rozbil kropáčem. Zbytky kladiva byly hozeny do pece.
• Stále žhavá pec a kovadlina zůstaly na místě.

A6. Kasárna

Strážnice či kasárna s palandami, harampádím, starým praporem s tureckou hlavou a sedmi kostlivci v potrhaných žlutofialových uniformách. Kostlivci cvičí údery na mrtvole v cestovním oděvu zavěšené za nohu.

• Olivier místnost zahlédl při průzkumu oknem.
• Družina s kostlivci nebojovala.
• Kasárna zůstala neprozkoumaná.

A2. Zahradní jezírko

Mělké jezírko s lekníny obklopují mramorové lavičky. Socha krásné ženy hledí k ostrůvkovému pavilonu, kde leží kamenný katafalk Tristana Malévola Lásce propadlého, označený znakem čtyř rukou.

• Družina otevřela katafalk. Uvnitř ležel čtyřruký kostlivec v zetlelém šlechtickém oděvu se sušenou růží a šperkovou krabičkou.
• Olivier pohotově ukradl drahokamy vykládanou tabatěrku. Tristano se probral a začal se sápat z rakve.
• Matvi, Igor a Laco se pokusili víko přirazit zpět; podařilo se jim Tristana skřípnout a poškodit. Tristanovi se ale stále dařilo útočit rukama a snažil se osvobodit.
• Družina ustoupila a opustila hrad s tabatěrkou.

Návrat do Tours-en-Savoy

G .Kuriozity a starožitnosti

Vetešnictví a obchod s kuriozitami vede Ben Mordechai. Krám je plný map, zvláštních předmětů, starých knih a čarodějnických potřeb; v rohu stojí hliněný golem a poblíž hlídají Mordechaiovi dva synové.

• Družina prodala Tristanovu drahokamy vykládanou tabatěrku za 1300 stříbrných. Poklad z tabatěrky byl rozdělen mezi přeživší.
• Mordechai nabídl, že za poplatek identifikuje nalezené kořeněné víno, ale družina odmítla. Může identifikovat různé kuriozity za 100 zlatých.
• Řekl, že by vykupoval mystické knihy, traktáty a dokumenty z hradu.
• Z nabízených kuriozit ukázal královský pardon s prázdnými místy pro jména a dózu orientálního zeleného čaje; družina nic nekoupila.
• Igor je ochoten pokračovat i příště, pokud dostane zaplaceno.

[Markus]

3. sezení (8. července 2026)

Poněkud nezvykle se stane, že většinu tohohle sezení strávíme mimo Xyntillan. V prvních dvou sezeních jsme vůbec neviděli úvodní městečko. A jelikož v něm teď hráči začínají, chtěl jsem si ho „prochodit“ ve hře a poctivě jednotlivé lokace navštívit a odehrát, místo abychom je shrnuli nějakým downtimem mezi sezeními. Mám totiž dojem, že jenom tímhle odehráním přímo na hře to hráči opravdu „nacítí“ a udělají si o tom místě pořádnou představu... se kterou pak už můžeme líp pracovat klidně i při abstrahovaném downtimu. Ale zkrátka občas to chce tyhle pochůzky i odehrát.

No a pak se to nějak vyvrbilo, že navštívili kostel, já jsem zmínil nějaké zápletky a hráči potom stylem „Pojďme udělat napřed všechny questy ve vesnici, ty budou nejjednodušší“ začali primárně řešit městečko.

Podzemí kostela není v modulu moc popsané, použil jsem pro něj tuhle jednostránkovou čmáranici, co jsem našel někde na Discordu. Přikládám pro vaši potěchu, nijak si to nenárokuju, bohužel autora nevím a nechci to hledat. Vystačilo nám to na půlku sezení – jak jednoduchá čmáranice stačí!

Přikládám taky svoji "mapu" města, kdyby to někdo využil.

Zápis bude v dalším příspěvku.

[Markus]

3. sezení (8. července 2026)

TLDR: Skupina trávila čas v Tours-en-Savoy. Místnímu poplašenému knězi, otci Brenardovi, slíbili dobrodruzi, že prozkoumají sklepení pod kostelem, kde prý „řádí čerti“. Hned ve stupu do sklepení rozleptal šedý sliz polského pěšáka Marka. Ukázalo se, že pod kostelem leží hrobka svatého Bonifáce a v ní jeho tělo i se svatými poklady. Nápis na hrobce nabízel bohabojným, aby se pokladů chopili – což kněz Laco učinil bez problémů, zatímco nestoudní Matvi a Olivier byli za svou hamižnost potrestáni kletbou pomalého uzdravování. Cestu ven jim zastoupily magické sochy, ovšem dobrodruzi se i s poklady prosmýkli ven, poklady před ním ukryli a nalhali mu, že s čerty zatočili. Mezitím Laco využil skutečnosti, že si ho strážné sochy nevšímaly, a prozkoumal tajnou chodbu – odhalil tak skrytou cestu vedoucí až do šatlavy pod místní prefekturou.

Po neúspěšném pokusu o naverbování ozbrojenců (město bylo vymetené) přibrala skupina jen nosiče jménem Lorenzo, přezdívaného „Si“, a vyrazila k hradu Xyntillan. Sotva prošli zřícenou branou, z úkrytu se vynořily dva tucty loupežníků pod vedením Gilberta Malévola zvaného Lišák, a namířili na dobrodruhy luky s výzvou, ať odloží veškeré cennosti. Kněz Laco loupežníky přesvědčil, že jim dá rozhřešení, a Matvi využil chvilkové nepozornosti k tomu, aby jich většinu kouzlem uspal. V nastalém masakru dobrodruzi spící loupežníky pobili, jen jejich vůdce Gerarda zajali a vrátili se s ním do Tours-en-Savoy, kde ho na prefektuře za odměnu předali viditelně neuzaujatému prefektovi Richardu Justinovi Saint-Égré.

Část I. Poznávání Tours-en-Savoy

Matvi Nazarov, kouzelník 1. úr., Kozák (Mára)
 + Igor Stokurev, těžký pěšák s kropáčem
Laco, mnich 1. úroveň, cikán (Karel)
Olivier, zloděj 1. úr., Francouz (Tom)
 + Luis, lovec
 + Marek, lehký pěšák

E. Kostel sv. Bonifáce tří zákonů

Malý, prostý gotický kostel spravuje mladý a nejistý otec Brenard, nástupce záhadně zmizelého otce Chlodowiga. Brenard se obává chrličů na střeše a pohanských bytostí v okolních lesích.

• Laco koupil dvě lahvičky svěcené vody.

• Brenard požádal družinu, aby zjistila osud otce Chlodowiga, naposledy spatřeného pastevci na cestě směrem k Údolí sedmi duh.

• Družina prohlédla střešní chrliče, ale neobjevila nic neobvyklého.

• Brenard přiznal, že se neodvážil do krypt pod kostelem, a předal družině klíč.

Krypta pod kostelem

Vlhké, plesnivé sklepení tvoří řada skladišť, pohřebních komor, místností k přípravě mrtvých a kostnic. Stěny jsou místy vyzděné lebkami a dlouhými kostmi.

• Ze stropu spadl na Marka šedý kyselinový sliz. Igor ho těžce zranil kropáčem, jehož kovovou hlavici sliz rozežral. Sliz zasáhl Marka do obličeje a během okamžiku ho rozpustil. Z jeho vybavení zůstal použitelný jen meč. Igor zbytek slizu rozmlátil dřevěnou násadou. Oheň mu zjevně neškodil.

• Louis po Markově smrti propadl panice a utekl z krypty.

• Družina našla staré skladiště, místnost k balzamování, zásoby kadidla, pec a několik kostnic.

• Za zdí z kostí objevila malou komoru s kamennou mísou plnou čiré vody, do níž kapala voda ze stropu. Její vlastnosti nezjistila.

Hrobka sv. Bonifáce

Honosná komora obsahuje černý mramorový sarkofág a osm velkých stříbrných svícnů. Nápis vyzývá spravedlivého, aby natáhl pravou ruku a přijal světcův dar.

• Laco se pomodlil a bez námahy odsunul víko sarkofágu. Uvnitř ležela kostra sv. Bonifáce v dokonale zachované kouzelné kroužkové zbroji, pět neidentifikovaných lektvarů a latinský svitek s modlitbami proti nemrtvým.

• Igor si oblékl zbroj.

• Družina odnesla zbroj, lektvary, svitek i všech osm stříbrných svícnů, každý v odhadované hodnotě 100 stříbrných.

• Matvi a Igor poté začali trpět děsivými sny o pekelných mukách. Kletba zpomaluje jejich léčení na polovinu.

Krypta – kamenný pes

Na kamenném stole stála socha loveckého psa v životní velikosti, připravená ke skoku. Pod ní ležel plesnivý kněžský ornát.

• Při návratu kolem místnosti socha ožila a napadla Igora.

• Lacovo mluvení se zvířaty ani Matviho kouzlo spánek na kamenného psa nepůsobily.

• Při ústupu Matvi nastavil psovi hůl, která se po zásahu zlomila.

• Družina unikla a zavřela psa za dveřmi. Socha zůstala aktivní v kryptě.

• Laso ještě před odchodem objevil tajnou chodbu vedoucí až do šatlavy pod prefekturou.

F. Lékárna U Chiméry

Úhledný městský dům označuje neuměle vyřezaná dřevěná chiméra. Odměřený lékárník Jacques Valt prodává běžná léčiva i alchymistické lektvary.

• Jacques nabídl bylinný odvar na spaní, léčivý lektvar za 250 stříbrných a rozbor neznámé látky za 50 stříbrných.

• Družina mu ukázala jeden z lektvarů z hrobky, ale za jeho rozbor nezaplatila.

• Jacques má zájem o exotické alchymistické přísady, prášky, oleje a fantastické tvory přivedené živé.

B. Výčep

Pochybný podnik za městskými hradbami navštěvují zloději, lapkové a levní námezdníci.

• Olivier znovu najal Louise, který souhlasil s další výpravou za deset stříbrných.

• Laco najal italského pastevce Lorenza zvaného „Sì“ jako nosiče. Lorenzo přišel o ovce a sní o založení vlastní žoldnéřské kumpanie.

• Družinu oslovil překupník Zoubek, který vykupuje kradené a obtížně prodejné předměty.

• Olivier si přes Zoubka opatřil zlodějské náčiní.

A. U Černého komedianta

Rušnější zájezdní hostinec vede Korsičan Fernand Bonnel. Pořádek hlídá starý žoldnéř Étienne a hosté si šeptají o duchu dávno mrtvého herce.

• Kvůli letním pracím a blížící se sklizni nebyli k dispozici žádní vhodní žoldnéři.

• Družina ochutnala Fernandův mimořádně silný korsický „zázrak“.

• Fernand prozradil, že nejstarší gotická část Xyntillanu stála už před příchodem Malévolů.

• Údajně ji založil křižák Roland, který je v hradu pohřben spolu s významnou svatou relikvií.

Část 2. Výprava do Xyntillanu

Matvi Nazarov, kouzelník 1. úr., Kozák (Mára)
 + Igor Stokurev, těžký pěšák s kropáčem
Laco, mnich 1. úroveň, cikán (Karel)
 + Lorenzo „Si“, civilista/nosič
Olivier, zloděj 1. úr., Francouz (Tom)
 + Luis, lovec

Po dvou dnech cesty dorazili k hradu a zamířili opět k hlavní bráně.

A1. Brána

Velká část brány je v malebných troskách. Na hromadách kamení sedí mechem a liánami porostlí chrliči; rozvaliny poskytují výborné kryté pozice střelcům.

• Po průchodu bránou na družinu vyskočil Gilbert Malévol Lišák se třinácti bandity, kteří na ni mířili luky. Gilbert požadoval veškerá zavazadla, peníze a vybavení výměnou za bezpečný odchod.

• Matvi tvrdil, že mu dokáže přičarovat štěstí; Laco nabídl požehnání a odpuštění hříchů.

• Bandité pustili Laca a Oliviera do brány, zatímco ostatní začali předstírat odevzdávání majetku.

• Laco na schodišti sehrál pád a odlákal část banditů.

• Matvi mezitím seslal spánek. Kouzlo uspalo Gilberta a většinu jeho mužů; pouze dva bandité zůstali vzhůru.

• Olivier vypil lektvar obří síly a jednoho banditu zabil vrženým balvanem. Laco podrazil druhému banditovi nohy a Louis ho pomohl dorazit.

• Matvi a Igor zabili spící bandity, ale Gilberta nechali naživu a svázali.

• Kořist tvořilo 14 luků, 14 mečů, 130 stříbrných a Gilbertovy zlaté kapesní hodinky v hodnotě 400 stříbrných. Opotřebované zbroje neměly významnou prodejní cenu.

• Při odchodu se na mrtvoly slétlo obrovské hejno havranů.

Tábor v lese

Skrytý tábor leží přibližně kilometr od hradu.

• Gilbert nabídl cestu k hradní pokladnici výměnou za svobodu, ale družina mu nevěřila.

• Tvrdil, že jeho příbuzní by za něj mohli zaplatit výkupné. Jako důkaz svého původu uvedl vlastní portrét v nejvyšším patře Okultního labyrintu, v místnosti s výhledem do zahrady. Čtyřrukého kostlivce u jezírka označil za svého bratrance Tristana Malévola.

• Prozradil, že zbytek jeho bandy má úkryt v Čertovských jeskyních severně od Gnadentoru.

• Družina se rozhodla zpátky ve městě ověřit, zda je na Gilberta vypsaná odměna.

C. Prefektura

Honosná budova stojí nad městským vězením a je součástí rozsáhlého vojenského areálu. Sídlí zde prefekt Richard Justin Saint-Égréve se svou početnou, ale často nepřítomnou posádkou.

• Igor napřed ověřil, že za Gilbertovo dopadení je vypsána odměna 200 stříbrných.

• Družina přivedla Gilberta na prefekturu a předala jej strážím.

• Prefekt sdělil, že Gilbert byl dopaden už popáté a ze zdejšího vězení čtyřikrát unikl.

• Družina upozornila na uvolněné cihly a možné únikové cesty v zadních stěnách cel.

• Odměna byla vyplacena.

• Na žádného dalšího Malévola není vypsána známá odměna; Gilbertovu odměnu nařídil přímo král.

• Gilbertovo další setrvání ve vězení je nejisté.

Hýření

• Matvi strávil pár dní opíjením vojáků z prefektské posádky ve službách knížete Malévola. Čítá 150 mužů ve městě a na cestách s okolí. Spřátelil se tak s Fabienem, který slouží jako strážný přímo na prefektuře. Fabien tvrdí, že prefekt Richard Justin Sain-Égréve má pověst lenocha a neschopáka, jemuž jde hlavně o pohodlné křeslo. V poslední době přišlo do posádky několik nových vojáků kdo ví odkud, ti staří je nemají rádi – ale zdá se, že prefekt jim naslouchá. „Nedivil bych se, kdyby od nich bral rozkazy. Není to správný.“

[Markus]

4. sezení (8. července 2026)

Po třetím sezení stráveném šaškováním vesměs mimo hrad, ve městě Tours-en-Savoy, se vracíme zpátky do Xyntillanu a máme standardní sezení strávené průzkumem vstupních oblastí megadungeonu. Poprvé přišel Vandal a projevil se jako zkušený hráč, když odmítl vejít do hradu očividnými vchody a začal hned hledat tajné chodby, takže družina zdárně pronikla do nečekaných míst.

Matvi Nazarov, kouzelník 1. úr., Kozák (Mára)
 + Igor Stokurev, těžký pěšák s kropáčem
Laco, mnich 1. úroveň, cikán (Karel)
 + Lorenzo „Si“, civilista/nosič
Reinhardt, bojovník 1. úr., Němec (Vandal)
 + Albrecht von Wolfenstein, těžký pěšák

TLDR: Skupina vyrazila na novou výpravu do Xyntillanu a tajným vstupem vstoupila do severozápadní budovy. Tam dobrodruzi vyrušili duchy popíjející přízračný šnaps v zastrčeném baru, prošli místností plnou nožů a prázdných kolébek a v pustých chodbách potkali (zdánlivě?) nevinnou dívku Hortensii Malévolovou, která si (údajně?) zrovna šla natrhat růže. Na Reinhardtův dotaz, zda je zakletou princeznou, odvětila: „Nejspíš hledáte Serpentinu, bude asi v Jezerní věži,“ ale pak už ji ozbrojení hulváti páchnoucí chlastem vyplašili a dívenka zmizela zpět do hradu.

Za dveřmi se nacházela chodba s mrtvolami, které jako by zadupali přízrační koně. Brzy touto chodbou přišla ghúlí dáma doprovázená pěti bezhlavými služebníky a hladově se na skupinu vrhla. Duchapřítomný Matvi vykouzlil ze svitku magickou bariéru, přes kterou umrlci nedokázali proniknout, a hrdinové je udolali svěcenými vodami a dlouhými zbraněmi.

Když v nedaleké místnosti vytrhl Reinhard krvavou dýku zaraženou v rakvi, spustil se uši drásající řev a hrdinové se rozhodli vyklidit pole dřív, než se někdo přijde podívat. Vrátili se na vnější nádvoří, k růžemi zarostlé terase v naději, že se tam opět shledají s Hortensií. Místo toho se shledali s uspávacím pylem růží a nemrtvými končetinami, které se se jim z humusu pod rostlinami snažily podtrhnout nohy. Po chvíli se květinami přišla pokochat skupina asi 15 seschlých nemrtvých dam a hrdinové ustoupili mimo jejich dosah na hradby, odkud je Matvi zkušenými lichotkami a přísliby hubiček odlákal pryč. Když byl vzduch čistý, pomstili se hrdinové opojným růžím tím, že celou terasu vyklesili, a navíc ještě lopatou zryli mrtvolný humus pod keři.

V závěrečné fázi výpravy se skupina vrátila do severozápadní budovy a našla místnost, kde skupina zombií leštila hlavice stovky kopí pod dohledem gigantické hlavy s navoskovaným knírem. Situaci opět ozbrojil lichotník Matvi, když hlavu zaměstnal veselými historkami. Ostatní tak mohli nakouknout do další místnosti, kde se hejno useknutých rukou snažilo po prádelních šňůrách proniknout k záhadné lahvičce vznášející se ve třpytivém mraku. To už bylo na jeden den až moc dobrodružství a výprava se vrátila do Tours-en-Savoy.

Tours-en-Savoy

Družina se připravovala na další cestu do Xyntillanu. K dosavadním dobrodruhům se připojil saský žoldnéř Reinhardt se svým společníkem Albrechtem.

• Reinhardt přišel do Xyntillanu kvůli pověsti o spící princezně, jejímž polibkem by se mohl stát švýcarským princem.

• Otce Brenarda znepokojilo, že hrobka sv. Bonifáce pod kostelem byla vypleněna. Laco mu tvrdil, že hrobku našli už prázdnou, a popřel taky jakoukoli spojitost mezi kostelem a stříbrnými svícny prodanými ve městě. Brenard mu uvěřil, ale Laco začal mít po rozhovoru výčitky svědomí.

A1. Brána

Rozpadlou bránu pokrývá mech a liány. Na troskách sedí velké hejno havranů, kteří stále hodují na ostatcích Gilbertových banditů.

• Družina prošla bránou bez incidentu.

• Lorenzo prozkoumal strážní budky opodál v zahradách a zahlédl uniformované kostlivé stráže s halapartnami. Družina se jim vyhnula.

• Místo hlavního vchodu zamířila do úzké chodby uvnitř hradby.

A3. Zahradnická kůlna

Západní věžička slouží jako zanedbaný sklad rezavého zahradnického nářadí, stolů a regálů.

• Družina místnost důkladně prohledala.Za odsunutým nábytkem objevila tajné dveře vedoucí za bar skrytého výčepu.

• Matvi našel zavázaný měšec, který otevřel až později v táboře.

K10. Tajný výčep

Jednoduchý bar obsluhuje přízračný výčepní. U stolů popíjejí duchové šlechticů a vedou debatu o „otázce živých“, ale duchové i výčepní se po příchodu družiny rozplynuli.

• Většina lahví byla dávno vyschlá, ale Reinhardt našel láhev bledě modrého přízračného džinu, označenou hlavou živého člověka se zkříženými pažemi. Nápoj silně páchl po alkoholu nebo ředidle.

K9. Dětský pokoj

Prázdné kolébky se samy pohupují a místností se ozývá přízračné dětské žvatlání. Jednu stěnu pokrývá sbírka devětadvaceti nožů a sekáčků.

• V kolébkách nebylo nic než zaprášené peřiny.

• Igor sundal ze stěny obrovský sekací nůž, použitelný jako meč. Od té chvíle ho nosil spolu se svou původní zbraní.

K: Chodby skladištního křídla

Temné chodby mají dřevěné podlahy a obložení. Místy jsou úplně prázdné, jinde se povalují zbytky nábytku a mrtvoly dřívějších návštěvníků.

• Družina potkala mladou blondýnku s květinami a velkým rubínovým medailonem ve tvaru srdce. Představila se jako Hortensia Malévolová, šestnáctá v pořadí následnictví.

• Podle Hortensie by hledanou princeznou mohla být Serpentina, která přebývá v budoáru Jezerní věže.

• Komorníka Jamese lze obvykle najít ve vstupní síni.

• Družina Hortensii obklopila a kladla jí množství otázek. Začala být nervózní, vzdala cestu pro růže a odešla.

• Později družina našla tři dokonale oloupené cestovatele. Těla byla rozdrcená a podle stop je pravděpodobně ušlapali koně. Původ koní zůstal neznámý.

K4. Sklad s rakví

Z otevřené rakve vyzařuje modravé světlo. Krev kape vzhůru na strop a uvnitř leží inkoustová silueta ženy s černou dýkou vraženou do srdce. Pět tančících přízraků při příchodu zmizelo.

• Do místnosti následně vstoupila nemrtvá Lydia Malévolová Nešťastná, obklopená moly a táhnoucí pytel kostí. Doprovázelo ji pět bezhlavých služebníků.

• Matvi přečetl svitek ochrany před nemrtvými z hrobky sv. Bonifáce. Kolem něho vznikla neviditelná bariéra, kterou nemrtví nedokázali překročit.

• Laco a Lorenzo zasáhli Lydii svěcenou vodou a zničili ji. Reinhardt, Albrecht, Igor a ostatní potom bezpečně pobili bezhlavé služebníky dlouhými zbraněmi přes ochrannou bariéru.

• U Lydie našli hadí náramek, lorňon, 21 stříbrných a starý milostný dopis od muže, který za ní chtěl přijet do Xyntillanu, projít se po zahradách a projet se s ní po jezeře.

• Reinhardt vypáčil dýku z ženské siluety. Krev začala tryskat vzhůru a celým hradem se rozlehl ohlušující ženský křik. Po několika okamžicích krev, světlo i silueta zmizely. Zůstala jen černá dýka.

• Skupina místnost opustila ve strachu, že výkřik přilákal pozornost, a vrátila se ven do růžové zahrady na terase.

A3. Růžová zahrada

Terasa je zarostlá nádhernými červenými a růžovými růžemi. Keře vyrůstají z vrstvy humusu tvořeného lidskými těly, jejichž ruce a nohy se snaží návštěvníky strhnout mezi trny.

• Při prvním přechodu začaly končetiny družinu chytat za nohy. Matvi přišel o svou hůl, kterou mu stáhly do keřů.

• Skupina byla rozdělena na dvě poloviny. Zatímco jedna polovina čekala v zahradní kůlně, druhá polovina musela projít oklikou vnitřkem hradu a vrátit se přes dětský pokoj a tajný bar.

K3. Sklad oděvů

Cestou hrdinové nakoukli do místnosti přeplněné stojany se zaprášenými šaty, klobouky, plášti a parukami. Z velké hromady plesnivého oblečení trčí meč.

• Laco našel v kapse starého oděvu zlatý pečetní prsten za 150 stříbrných.

• Reinhardt vytáhl z hromady meč a objevil pod ní tělo jednoho z bývalých Liových čínských společníků, nejspíš Lunga. Lung se po předchozí výpravě zřejmě vrátil do hradu sám a někdo ho probodl mečem.

• U těla zůstala bandalírová brašna s dvanácti dávkami prachu a střelami do pistole.

• Meč samotný nebyl ničím zvláštní.

A3. Růžová zahrada

Polovina skupiny, která zůstala čekat u růží, byla svědky toho, jak na terasu přichází 15 nemrtvých dam. Po chvíli později se připojila druhá skupina.

• Matvi dámy přesvědčil, že na ně u hlavního vchodu čekají muži ochotní rozdávat polibky, a dámy zahradu opustily.

• Nad hradem proletěl obří holub a usedl v horním patře donžonu.

• Laco seslal mluvení se zvířaty, ale jeho modlitba selhala. Došlo mu, že po lžích otci Brenardovi zřejmě přišel o přízeň Boha.

• Družina se rozhodla zahradu systematicky vyčistit. Reinhardt a Lorenzo střídavě kosili růže, zatímco Igor drtil pohybující se končetiny.

• Omamná vůně květů uspala Reinhardta a později i Lorenza. Ostatní je pokaždé vytáhli zpět do kůlny.

• Za přibližně půl hodiny byla celá terasa posekaná.

• Při prohledávání zeminy družina našla stříbrný řetízek s medailonem za 75 stříbrných a stříbrný svícen za 300 stříbrných.

K11. Zbrojnice

Družina se vrátila do severozápadní budovy, prošla tajným barem, kolébkárnou, chodbou a do další místnosti. Sedm zombií leští sbírku sta kopí s barevnými střapci. Na práci dohlíží obrovská levitující hlava.

• Matvi začal hlavě lichotit a vyprávět historky ze studií v Barceloně. Hlava si ho oblíbila a dovolila mu vybrat si jedno kopí.

• Prozradila, že místa označená znamením kříže jsou pro Malévoly nepřístupná a lze tam bezpečně odpočívat.

• Chodbou mezitím procházel upír Agenor, který měl na sobě oživený plášť z hlavního vestibulu.

• Stále hledal svůj klobouk, hůl a boty. Matvi ho poslal na opačnou stranu hradu a Agenor bez boje odešel.

K12. Sklad prádla

Ve vedlejší místnosti se mezi poletujícími bílými prostěradly po stěnách, podlaze a prádelních šňůrách pohybuje roj useknutých rukou.

• Ruce se snažily chytit světélkující mračno nesoucí fialovou lahvičku ve tvaru srdce.

• Družina dveře okamžitě zavřela.

• Roj rukou, světelné mračno i lahvička zůstaly nevyřešené.

Tábor a návrat do Tours-en-Savoy

• Družina opustila hrad stejnou cestou bez dalších incidentů.

• Matvi kolem nalezeného měšce postavil malou klícku a teprve potom ho otevřel. Uvnitř byly poskakující fazole.

• Po prodeji běžné kořisti připadlo každému členu družiny 204 stříbrných.

• Reinhardt zaplatil Benu Mordechaiovi 100 stříbrných za identifikaci černé dýky. Ukázalo se, že jde o dýku +1, která nikdy nezreziví a dokáže zraňovat duchy i kamenné bytosti.

• Přízračný džin, obří sekací nůž, stopa k Serpentině, Lungova smrt a selhávající Lacovy modlitby zůstávají otevřenými záležitostmi.

• Výprava skončila bez ztrát na životech.

Hýření

• Laco stráví čas vypomáháním v kostele a dá drobný příspěvek na chod. Bohužel se nezdá, že by to příliš utišilo pochyby v jeho svědomí, a kouzelné schopnosti se mu stále nevrátily. Zato mladičký otec Brenard je z Lacovy přítomnosti nadšený, chválí jeho obětavost a všeobecnou křesťanskou vzornost (to pití jaksi opomene zmínit) a naříká nad neznámými lupiči ve sklepě (což Laca nutí opakovat lež nebo aspoň zamlčovat pravdu). Taky se otec tetelí nad vidinou toho, že Brenard a jeho pomocníci konečně vymetou veškeré neřádstvo z hradu Xyntillan a opět vysvětí hradní svatyně ve jméně Božím.

[Markus]

5. sezení (3. srpna 2026)

Hráče zajímá „dějová linka“ s loupežníky, jejichž šéfa Gerarda zajali ve třetím sezení. Už ze své dřívější kampaně v Xyntillanu jsem měl rozmyšleno, že do mapy umístím ještě vedlejší dungeon The Singing Caverns, ve kterém budou loupežníci sídlit. Tehdy jsem to zamýšlel jako zpestření delší kampaně, aby nemuseli pořád chodit jen do hradu. Teď se mi to hodí jako možnost sledovat ty loupežníky.

Provedl jsem rychlý reskin, hlavně jsem orky vyměnil za čerty a změnil některá jména do Evropska. Jinak to sedí překvapivě přesně. Modul pracuje s motivy druidství a nespoutané přírody, což se celkem hodí –i Xyntillan má jednu linku s temnými druidy. Ve Zpívajících jeskyní je pak průchod do jakési podzemní dimenze... kterou jsem plánoval propojit s lesní dimenzí Xyntillanu.

Na cestu mezi město Tours-en-Savoy jsem si připravil popis jedné lokace (zřícený klášter Gnadentor) a předpřipravil pár náhodných setkání. Všechno, co se stane mezi městem a jeskyněmi, včetně mnichů v klášteře, jsou tedy náhodná setkání.

Xyntillan 5-1.webp

Matvi Nazarov, kouzelník 1. úr., Kozák (Mára)

• Igor Stokurev, těžký pěšák s kropáčem
• Didier, lovec

Olivier, zloděj 1. úr., Francouz (Tom)

• Luis, lovec
• Chouchan aka „Šušan“, lehký pěšák

Lars, mnich 1. úr., Švéd a šlechtic (Pavel)

• Oskar, jeho písař (respektive čítař)
• Gunnar, jeho kuchař

TLDR: Skupina posílená o švédského negramotného kazatele Larse tentokrát nevyrazila do Xyntillanu, ale pátrat po doupěti loupežnické tlupy Gilberta Malévola (toho času v šatlavě). V horském sedle u rozvalin kláštera Gnadentor se dobrodruzi vyhnuli sedmi podivným mnichům a přenocovali v lese, kde je o půlnoci přepadl žravý umrlec, utrhl hlavu Larsovu písaři Oskarovi a zatáhl mrtvolu do tmy.

Nazítří našla skupina ukrytou cestu s vyjetými kolejemi a došla k ní podél potoka k ústí tří jeskyní, ve kterých kvílel vítr a kolem bzučely včely. Zatímco koleje pokračovaly dál, skupina se jala prozkoumávat jeskyni nejvíc vpravo. V přírodních chodbách objevili dobrodruzi vchod do podniku “U Tří rohů”, ale jelikož přiložené varování žádalo „vstup za penízek“, radši pokračovali dál. Hlouběji v jeskyni přeskočili propast, ve které popocházela oživená socha, a vloupali se do zničené laboratoře jakéhosi dávného čaroděje. Mumifikovaný papoušek varoval: „Byli tady, pane. Ukradli Oko! Ukradli Oko!“, ale v rukou se rozpadl. Jedinou neporušenou věcí byla kouzelná kniha levitující v magickém kruhu. Urostlý Igor ji z kruhu vytrhl, ale když ji otevřel, z knihy vyletěl přízračný had a paralyzoval ho. Společníci začali Igora, tuhého jak plaňka, stěhovat zpět. Přes propast s oživlou sochou se ho pokusili přenést po lavičce, ale Luisovi se smekla noha, lovec Igora upustil a dole v díře ho rozmašírovala socha. Tak zesnul Matviho věrný společník.

Další průzkum hlubších částí jeskyní odhalil obrovský podzemní sál, kam stropem pronikalo denní světlo a osvětlovalo bujnou vegetaci, které vévodil prastarý dub obklopený několika mechem porostlými sochami. Jedna z nich měla na hlavě kýbl, a když ho Olivier zvědavě nadzvedl a pohlédl soše do očí, jakási síla ho přiměla skočit do propasti – přežil jen zázrakem. Skupina Francouze vytáhla a vrátila se do města. Kouzelnou knihu odkoupil za obrovské jmění lékárník od Chyméry, a tak aspoň hrdinové mohli více než hojně zapíjet žal.

Tours-en-Savoy – Výčep
Zaplivaný sklepní lokál na kraji města je plný rolníků, pastevců, uhlířů, hluku a letního vedra.

• K družině se připojil mladý švédský šlechtic a horlivý protestant Lars Eriksson, který z náboženských důvodů neumí číst a psanému slovu obecně nedůvěřuje. Čte za něj Oskar, vaří mu Gunnar.
• Matvi najal zarostlého savojského lovce Didiera, Lars lehkého pěšáka Šušana.
• Překupník Zoubek družině vyčetl, že poslední kořist prodala Mordechaiovi. Nabídl růžovou koupelovou sůl urychlující hojení; jeden sáček koupil Olivier.
• Hostinský Pascal vyprávěl o uvězněném Gilbertu Malévolovi zvaném Lišák. Je údajně v šatlavě už popáté a pokaždé předtím záhadně unikl; po městě kolují historky, že se umí změnit ve zvíře, netopýra nebo mlhu.
• Družina se rozhodla využít informace získané dřív od Gilberta i Matviho krajana a vyhledat loupežnické doupě poblíž Gnadentoru.

Cesta z Tours-en-Savoy ke Gnadentoru
Ráno 3. srpna družina vyrazila z města po kupecké cestě vzhůru do hor.

• Minula poslední zlatá ječmenná pole, sady a roztroušené usedlosti, dál už vedla cesta mezi pastvinami s místními fialovými kravami. Přes polední vedro pokračovala kolem pastevců a uhlířů, až se po obědě zanořila do chladnějších horských lesů.
• Bez dalších příhod dorazila k večeru do sedla Gnadentor.

Zřícenina kláštera u Gnadentoru
U cesty stojí zbytky malého kláštera nebo špitálu: zarostlé nádvoří, rozpadlé zdi a několik posledních zastřešených místností. Ve výklenku u brány stojí dřevěná socha svatého Ambrože, v níž hnízdí včely.

• Olivier prozkoumal zříceninu a objevil sedm starých, zarostlých mnichů, kteří seděli kolem rakve a modlili se. Z jejich hovoru zaslechl, že na něco čekají už třicet let a snad právě následující den má být „ten pravý“.
• Po modlitbě se starci odebrali do jedné ze zachovalejších místností, pojedli suchý chléb a uložili se ke spánku.
• Olivier se připlížil k rakvi. Na víku byl měděný znak s havranem – erb Malévolů.
• Lars začal mnichy podezírat z upírství a nechal Oskara sepsat dopis domů s žádostí o ozbrojenou pomoc.
• Družina se s mnichy nesetkala a raději odešla tábořit do lesa.

Tábor u Gnadentoru – noční přepadení
Družina našla skrytou lesní mýtinu a postavila dvoučlenné hlídky.

• Během Olivierovy a Didierovy hlídky se z lesa připlížila umrlá žena s šedou pletí, roztrhanými šaty, dlouhými vlasy a oprátkou kolem krku. Zamířila přímo ke spícímu Oskarovi. Střela z praku jí prudce zkroutila hlavu, ale nezastavila ji.
• Netvor Oskarovi utrhl hlavu, zakousl se do ní a popadl jeho tělo.
• Lars se pokusil nemrtvou odvrátit křížem, ale neuspěl. Ostatní ji ostřelovali, aniž by ji dokázali zadržet.
• Žena zmizela v lese i s Oskarovým tělem.
• Igor strachem ztuhl a Gunnar se pokusil ukrýt. Po boji Gunnar požádal Larse, aby ho propustil ze služby; Lars ho přesvědčil, že Oskar zemřel i za něj (jako pan Ježíš), a Gunnar neochotně zůstal.

Zřícenina kláštera – návrat
Ráno 4. srpna se družina po několika hodinách vrátila ke Gnadentoru.

• Mniši i Malévolská rakev zmizeli.
• Na zdi dobrodruzi našli nápis: „Pozor na včelaře, zapomněl, kteří z nás jsou lidé.“
• V zachované části bývalé kaple ležel povalený kříž počmáraný čertovskými hlavami, rohy a vidlemi.
• Bylo patrné, že zříceninu lidé používají pravidelně.
• Didier objevil slabé koleje vozu, které někdo úmyslně zakryl jehličím.
• Družina se po nich vydala. Stopy se napojily na potok a asi po půl kilometru dovedly dobrodruhy na malou louku pod skalami.

Zpívající jeskyně
Louka před jeskyněmi
Úzká rozkvetlá alpská louka leží mezi potokem a prudkou skalní stěnou, v níž zejí tři jeskynní otvory. Nedaleko stojí dřevěná bouda obklopená hustým mrakem včel. Vítr proudící jeskyněmi vytváří z každého otvoru jiný tón – společně jeskyně podivně zpívají.

• Vozová cesta pokračovala kolem louky dál do lesa.
• Družina nechala zbývající dva vchody být a vstoupila do jeskyně nejvíc vpravo.

1. Pramen
Úzkou větrnou chodbou protéká čůrek vody z úst šklebící se kamenné hlavy. V bahně jsou otisky bot a kopyt.

• Prudký průvan ztěžoval udržení svíček a pochodní.
• Družina odhalila jednoduchou nástrahu s provázkem, která měla strhnout podpěru a shodit na příchozí kameny. Past obešla a pokračovala po schodech hlouběji.

2. Hlavní jeskyně
Vysoký, začazený prostor je zjevně silně frekventovaný; po zemi se válejí nedopalky pochodní a z jeskyně vede několik dalších chodeb.

• Na asi třímetrové římse visel provaz a cedule „U Tří rohů – vstup za prstýnek“.
• Lars usoudil, že tři rohy znějí příliš ďábelsky, a družina za provaz netahala.
• Nejprve zamířila jednou z bočních chodeb.

5. Studna
Dobrodruzi našli komoru s otevřenou studnou, do níž ze železné trubky přitéká voda. Ochranná mříž je rozlámaná a na stěnách jsou sprosté nápisy: „Nad touhle dírou zející nehov si svojí zadnici. Šachta je pod ní dlouhá a rovná, mohl bys spadnout jak tvoje…“ Dál byl text rozmazaný.

• Kámen shozený dovnitř ukázal, že šachta klesá několik metrů a pak prudce zahýbá.
• Družina do ní nelezla, vrátila se do hlavní jeskyně a pokračovala hrubě tesanými jeskynními chody níž.

35. Usměvavý mnich
Na odpočívadle mezi schodišti stojí vlídně se usmívající kamenný mnich, pomazaný špínou a obklopený nápisy „LŽI“. Chodbu za ním někdo nedávno zatarasil sudy a bednami.

• Mosazná tabulka pod sochou hlásala: „Věř mým slovům, můj skutečný příteli, zde najdeš vše, co tvé srdce žádá.“
• Lars se pokusil na katolickou modlu plivnout. Nějaká síla jeho útok obrátila proti společníkovi a Lars místo toho poplival Oliviera.
• Barikáda nebyla stará a páchla levným zkyslým vínem. Družina ji rozebrala a pokračovala dál.

36. Otevřená jáma
Chodbu přerušuje asi tři metry široká a deset metrů hluboká trhlina. Na jejím dně obchází bezvýrazná kamenná postava mezi kostmi a rozbitými ostatky.

• Cedule na stěně označovala cestu k Herr Doktoru Balthasaru Willefortovi; otočný štítek tvrdil, že doktor je doma.
• Didier byl uvázán na lano a jako první jámu přeskočil. Ostatní pak stejným způsobem postupně přešli za ním.
• Kamenná postava dole je sledovala, ale z jámy nevylezla.

37. Čekárna doktora Balthasara
Pravidelně vytesanou místnost zdobí souhvězdí, znamení zvěrokruhu a mystické symboly. U stěny stojí obyčejná lavice a další dveře nesou zeleně zkorodovaný mosazný obličej.

• Obličej opakovaně přikazoval příchozím: „Sedněte si a čekejte!“ a tvrdil, že je pán sám vyzve, až budou moct jít dál.
• Gunnar na Larsův rozkaz zaútočil na dveře kuchyňskou paličkou a zasáhl tak mistrně, že palička se vzpříčila v mluvící tlamě a neumožňovala ji dál kousat.
• Kdyý byla hlava zneškodněna, skupina dveře otevřela a vstoupila do laboratoře.

38. Laboratoř doktora Balthasara
Rozsáhlá alchymistická laboratoř byla důkladně vypleněná: převrácené regály, rozbité křivule, sklo a potrhané stránky knih.

• V převrácené kleci visel mumifikovaný papoušek, který křičel: „Byli tady! Ukradli oko! Černé pláště!“. Při manipulaci se rozpadl.
• Důkladná prohlídka hlavní laboratoře nepřinesla nic cenného.
• Ve skladišti a kuchyni družina našla tři lahve archivního vína a starý nákupní seznam z Tours-en-Savoy.
• V rozvrácené ložnici visela vycpaná vlčí hlava s prostým měděným prstenem v uchu. Olivier prsten vzal.
• Igor rozbil dutý kamenný sloup. Skrytá schránka už byla vykradená, ale dobrodruzi si odnesli alespoň pěknou šperkovnici z leštěného dřeva v ceně asi 30 stříbrných.
• V poslední místnosti levitovala uprostřed modře zářícího magického kruhu tlustá kniha se symbolem hada.
• Matvi ani Lars ji nedokázali dostat ven. Igor ji silou vyrval; kniha se zhmotnila a při otevření z ní vyskočil magický had. Had Igora zasáhl a ten zcela ztuhl v nepřirozeném bezčasém stavu. Nebyl zkamenělý, ale nedokázal se pohnout ani mluvit.
• Matvi převzal knihu kouzel doktora Balthasara. Čichací sůl Igora neprobudila a družina se rozhodla ho odnést.
• Nevyřešeno zůstalo, kdo byli lidé v černých pláštích a jaké „oko“ z laboratoře odnesli.

36. Otevřená jáma – návrat
Družina musela při ústupu dostat bezvládného Igora zpět přes hlubokou propast.

• Z čekárny přinesla dřevěnou lavici a položila ji přes třímetrovou mezeru jako provizorní lávku.
• Při přenášení Igora došlo ke zmatku a Didier ho pustil. Igor spadl na dno jámy vedle kamenné postavy.
• Ostatní se pokusili sochu zasypat střelami, ty jí ale viditelně neškodily.
• Igor pád přežil, ale nemohl se bránit. Kamenná postava k němu došla a rozdrtila mu hrudník.
• Matvi se v návalu vzteku vrhl na Didiera a pokusil se ho shodit za Igorem. Nakonec se ovládl.
• Gunnar po další hrůze prakticky ztratil poslední zbytky odvahy.

35. Usměvavý mnich – návrat
Po smrti Igora se družina vrátila přes rozebranou barikádu k pomazané soše mnicha.

• Místo okamžitého ústupu k povrchu tentokrát zvolila dosud neprozkoumané schodiště vedoucí jiným směrem.

19. Hnojiště
Sestoupila ke hnojišti. Rozlehlou jeskyni pokrývá černý humus vzniklý z generací odpadků, spálených kostí a tlejících mrtvol. Začazené stěny nesou sprosté nápisy a kresby čertů.

• Matvi navzdory ostatním strávil asi čtyřicet minut prohrabáváním kompostu.
• Nic cenného nenašel.
• Z další chodby bylo vidět denní světlo a družina se vydala za ním.

18. Jeskyně velkého stromu
Obrovským otvorem ve stropě dopadá světlo do podzemní zahrady plné kapradí, květin, bobulí a včel. Uprostřed roste prastarý rozložitý dub, kolem stojí pět mechem zarostlých soch a přes hlubší propast vede poničený kamenný most.

• Lars s Gunnarem došli k dubu a začali se pod ním modlit; Larsovi však postupně došlo, že strom působí spíš jako pohanské posvátné místo.
• Z dutin starého dubu vylézali drobní zelení hadi, kteří na družinu neútočili.
• Matvi nasbíral černé bobule z popínavé rostliny na dubu s úmyslem nabídnout je alchymistovi.
• Jedna ze soch měla otevřenou tlamu, do níž zalétávaly včely; pod ní ležela čerstvě upravená hromada zeminy.
• Olivier prozkoumal sochu stojící u okraje propasti. Na hlavě měla obyčejný kýbl.
• Když ho sundal, spatřil pod ním krutou šklebící se tvář. Okamžitě podlehl jejímu vlivu, rozběhl se a skočil do propasti.
• Zřítil se asi šest až sedm metrů do nižší jeskyně a utrpěl vážná zranění. Pád přežil, vypil léčivý lektvar a ostatní ho vytáhli lanem zpět.
• Družina se rozhodla další sochy nepokoušet a výpravu ukončit.

Návrat ze Zpívajících jeskyní
Skupina se vrátila známou cestou přes hnojiště, kolem usměvavého mnicha, do hlavní jeskyně a průrvou s kamenným pramenem zpět na louku.

• Neprozkoumané zůstaly další dvě venkovní jeskyně, podnik U Tří rohů, většina bočních chodeb, okolí velkého dubu i hlubší prostory pod mostem.
• Na louce stále bzučely včely a skrytá vozová stezka pokračovala dál do lesa.
• Dobrodruzi přenocovali ještě jednou v horách a ráno 5. srpna vyrazili zpět do Tours-en-Savoy.

V Tours-en-Savoy
Družina se vrátila značně zdecimovaná: Oskar i Igor byli mrtví a Olivier těžce potlučený.

• Olivier vyzkoušel měděný prsten. Na okamžik získal silný dojem, že se celý svět otočil o devadesát stupňů, načež se vše zdánlivě vrátilo do normálu.
• Ben Mordechai za úplatu měděný prsten prozkoumal. Po několika dnech ho označil za prsten prostorové reorientace; ve starých knihách se o něm píše, že „majitelův domov se otáčí“.
• Matvi prostudoval nalezenou knihu pomocí kouzla Čtení magie. Ukázalo se, že jde o knihu kouzel 3. úrovně obsahující: Dispel Magic, Fireball, Paralysation, Haste a Vampiric Touch.
• Místo aby si hrdinové knihu nechali, prodali ji za 5000 stříbrných lékárníkovi a čaroději Jacquesu Valtovi.
• Družině dále zůstaly tři lahve archivního vína, dřevěná šperkovnice a nasbírané černé bobule.
• Doupě Gilbertových loupežníků se najít nepodařilo. Zpívající jeskyně však zjevně pokračují mnohem dál a stopy vozů z Gnadentoru vedou neznámo kam.

Hýření

• Matvi si na kraji Tours-en-Savoy koupil pěkný pastýřský srub i s velkou pastvinou, kurníkem a kadibudkou. Ve městě dal Igorovi vystrojit pořádný pohřeb s velkou hostinou, na kterou se jak holubi slítla půlka vojenské posádky a nejeden měšťan. Otec Brenard měl dojemnou řeč o tom, jak byl Igor – přestože byl cizincem – vzorným křesťanem a pomohl vyhnat čerty ze sklepa kostela. K tomu se přidaly další alkoholem inspirované zkazky a z Igora se časem stala místní legenda. Příběhy o tom, jak valchoval záda čertům, se v Tours-en-Savoy budou vyprávět ještě po mnoho generací.
• Olivier přežil pád do propasti, ale je značně pochroumaný. Zotavuje se v Kočičinci madame Polidori, v náručí své oblíbenkyně Marie Claire, a připraven bude až 13. října. Zašil do pronajatého pokoje v Kočičárně a následujících 10 týdnů léčil bolesti vínem, dobrým jídlem a společností Marie Claire. Ta byla nejdřív zděšená, v jakém se vrátil stavu, ale když viděla ty peníze, napadlo jí, že by se přece jen měl znovu vypravit za dobrodružstvím. Pak by Olivier mohl koupit hezký domeček a bydleli by tam spolu, to by bylo pěkné, ne c'est pas?

[tochalius]

Ach, Zpívající jeskyně . Dílem to bude nostalgií, protože Jeskyně jsou první Melanovo dobrodružství, které jsem hrál, ale čím víc mám nahráno, tím přesvědčivěji si upevňují pozici jednoho z mých nejoblíbenějších dobrodružství.

[Markus]

No, my je nedohrajeme. Stay tuned.

[Markus]

6. sezení (28. srpna 2026)

Šesté a poslední sezení naší letní minikampaně.

Matvi Nazarov, kouzelník 1. úr., Kozák (Mára)
Didier, lovec a psanec
Li, zloděj 1. úr., Číňan (Michal)
Marco Esposito, italský horal – uprchl z hradu
Marco Ferrari, italský horal
Oreste, kouzelník 1. úr., Ital z Padovy (Tom)
Santino, mušketýr
Marcello, mušketýr

TLDR: Koncem srpna se Matvi a Li v Tours-en-Savoy seznámili s italským kouzelníkem Orestem a společně se vrátili do Xyntillanu. Přibrali Didiera, dva mušketýry a dva italské horaly, takže do hradu vstupovalo osm lidí. Ve skladovém křídle ale na družinu zaútočila dvě hejna usekaných rukou, která zabila Santina a Marcella; Esposito zpanikařil a zmizel v hradu.

Po krátkém ústupu se dobrodruzi vrátili. V prádelně narazili na další usekané ruce a podivný zářící oblak vysávající krev. Z nesnází je nakonec nečekaně vysvobodila skupina osmnácti nemrtvých šlechticů, které družina jednoduše pustila dovnitř a zavřela za nimi. Matvi potom očaroval spoutaného sekerníka Blérota a získal nebezpečného spojence. V nedaleké strojovně však následoval krvavý boj s pěti hrbatými montéry: Blérot i Didier skončili usmažení na magických cívkách. Z aparatury dobrodruzi získali hůlku blesku. Poslední obětí výpravy se stal Ferrari, kterého při útěku z psí kaple roztrhali psi vyskakující z fresek. Matvi, Li a Oreste se nakonec jako jediní z výpravy vrátili do Tours-en-Savoy. Hůlku blesku prodali Benovi Mordechaiovi za 4000 stříbrných.

Tours-en-Savoy

Po několika týdnech letního klidu se dobrodruzi znovu sešli. Gilbert Malévol Lišák mezitím už popáté uprchl ze šatlavy, tentokrát po rekordně dlouhém pobytu.

• Matvi nechal po minulé výpravě pohřbít Igora. Historky o jeho „vyhánění čertů“ ze sklepení kostela mezitím bombtnají do legend a z mrtvého Kozáka se pomalu stává místní lidový hrdina.
• Li se po smrti a odchodu svých čínských společníků několik týdnů bezcílně potloukal po okolí.
• K družině se připojil Oreste, italský kouzelník z Padovy, doprovázený mušketýry Santinem a Marcellem. Cestou zaslechl zvěst, že do Xyntillanu vede nějaký vstup z jezera.
• Matvi znovu vyhledal lovce a psance Didiera.
• Li najal dva italsky mluvící horaly, Marca Esposita a Marca Ferrariho. Esposito okamžitě pojal odpor k Orestemu a jeho padovskému univerzitnímu přízvuku.
• Po debatě mezi návratem do Zpívajících jeskyní a Xyntillanem zvítězil hrad.

Cesta do Xyntillanu

Družina putovala dva dny vzhůru do hor. Druhý večer se utábořila poblíž hradu. Teplá letní noc proběhla bez incidentu. Ráno skupina vyrazila k Xyntillanu.

A1. Brána

Malebnou zříceninu brány pokrývá mech, popínavé rostliny a zvětralí chrliči.

• Na troskách sedělo obrovské hejno havranů, které příchozí hladově pozorovalo.
• Mrtvoly loupežníků z dřívější bitvy byly po půldruhém měsíci dokonale obrané.
• Družina prošla bránou na zarostlé nádvoří. Havrani se přesunuli za ní a dál čekali.
• Kdysi bujná terasa je po dřívějším řádění dobrodruhů z velké části suchá a zpustošená, jen několik růžových výhonků zůstává zelených.
• Družina pouze prošla kolem a zamířila ke známému tajnému vstupu do skladovacího křídla.

K10. Přízračný bar

Malý výčep s pultem, lahvemi a stolky obývá pět přízračných pijáků.

• Li nejprve nakoukl škvírou a zahlédl modravou záři a zaslechl šeptání.
• Když družina vstoupila, pět duchů se polekaně rozplynulo.
• Na baru zůstala přesně tak, jak ji dobrodruzi před týdny nechali, světélkující láhev s lidskou hlavou na etiketě a několika nalitými sklenkami.
• Tentokrát ji nikdo nezkoušel a skupina pokračovala dál.

K9. Dětský pokoj

V místnosti se samy pohupují prázdné kolébky, ozývá se chichotání neviditelných nemluvňat a na stěnách visí desítky dokonale ostrých nožů.

• Největší nůž už odnesla některá z předchozích výprav.
• Ferrari si prohlédl zbývající čepele, ale nic zvláštního na nich nenašel.
• Družina prošla dál do neprozkoumaných chodeb.

Chodba – stařena s kotlem

Chodbu zaplavila přízemní mlha, která vytékala z přízračného kotle. Nad ním se hrbila průsvitná, bradavičnatá stařena.

• Překvapené mušketýry vyděsila natolik, že zazněl nechtěný výstřel.
• Stařena pohrozila, že vetřelce promění v žáby, ale Matvi se s ní pokusil vyjednávat.
• Nabídla mu „kouzelný elixír“. Na přímou otázku otevřeně přiznala, že po něm Matvi zemře. Za 666 stříbrných byla ochotná odlít jednu lahvičku.
• Matvi odmítl. Protože stařena blokovala chodbu, družina se vydala jinudy.

Sklad koberců

Malá místnost je zavalená hromadami starých, zaprášených a roztrhaných koberců.

• Esposito a Ferrari strávili deset minut důkladným přehrabováním.
• Nenašli jediný zachovalý nebo cenný kus.
• Během hledání vyházeli většinu koberců ven do chodby.

Chodby – útok usekaných rukou

Z obou stran se k družině začala sbíhat dvě velká hejna oživlých usekaných rukou, lezoucích po podlaze i stěnách.

• Matvi na ně seslal Spánek, ale kouzlo na nemrtvé ruce vůbec nepůsobilo.
• Ruce se vrhly především na Santina a Marcella, povalily je a začaly škrtit. † Marcello i Santino zahynuli.
• Marco Esposito zpanikařil a utekl nejbližší chodbou do neznáma.
• Ruce zůstaly u mrtvol a neměly zájem prchající družinu pronásledovat.
• Matvi, Li, Oreste, Didier a Ferrari se stáhli přes dětský pokoj a přízračný bar ven z hradu.
• Pětice přeživších se stáhla do bezpečí za hradbou. Družina se zhruba hodinu vzpamatovávala. Nakonec se rozhodla vrátit přinejmenším pro drahé muškety mrtvých společníků.

Chodby – návrat pro muškety

Družina znovu prošla stejnou cestou do hradu.

• Přízračná stařena i mlha mezitím zmizely.
• Těla Santina a Marcella byla pryč. Na místě však zůstaly obě muškety.
• Dobrodruzi je odnesli ven a ukryli do křoví, aby je nemuseli vláčet při dalším průzkumu.
• Potom vstoupili do hradu potřetí.

K12. Sklad prádla

Na šňůrách se samovolně třepotá bílé ložní prádlo. Po něm rejdí množství usekaných rukou, které se snaží polapit třpytivý světelný oblak s fialovou lahvičkou ve tvaru srdce uvnitř.

• Ruce byly zaměstnané lovem oblaku a družinu zpočátku ignorovaly.
• Jakmile se oblak začal pohybovat k dobrodruhům, ruce obrátily pozornost stejným směrem.
• Skupina dveře zavřela a deset minut vyčkávala.

K12. Sklad prádla – první pokus

Li se rozhodl vrátit dovnitř sám a využít nepozornosti rukou.

• Nenápadně pronikl mezi šňůry a překapivým útokem… žádnou ruku nezasáhl, jen přesekal několik provazů, takže se ruce sesypaly na zem.
• Ostatní vběhli dovnitř.
• Světelný oblak Liho zhypnotizoval. Potom k němu vyslal jemný výběžek, který mu vysál 3 životy krve.
• Matvi zasáhl ruce svěcenou vodou a několik jich spálil.
• Ferrari se držel překvapivě statečně a pomáhal ruce odrážet.
• Didier popadl omámeného Liho a odtáhl ho ven.
• Družina znovu zabouchla dveře.

K12. Sklad prádla – druhý pokus

Po dalším čekání dobrodruzi dveře opět otevřeli.

• Li tentokrát zamířil kuší přímo na fialovou lahvičku ve tvaru srdce.
• Dokonalým zásahem ji roztříštil a fialová tekutina se rozstříkla po místnosti. Navzdory očekávání totiž nešlo o srdce oblaku, ale o potenciální poklad, který dobrodruzi tímto zničili.
• Světelný oblak se rozzuřil a prudce vyrazil proti družině.
• V tom okamžiku za dobrodruhy naprosto nehlučně dorazilo osmnáct nemrtvých šlechticů v moly rozežraných starých oděvech. Místo útoku se zvědavě ptali: „Co se děje? Nějaká zábava?“
• Družina jim ochotně uvolnila cestu. Všech osmnáct vešlo do prádelny.
• Dobrodruzi za nimi zavřeli dveře a odešli.

K13. Dřevník

Stěny lemují dokonale srovnané hromady polen. U špalku stojí spoutaný zarostlý svalnatý muž s velkou sekerou, odsouzený bez konce štípat dříví.

• Muž se představil jako Blérot, sekerník a vrah.
• Oreste a Matvi se ho pokusiil očarovat. První pokus Blérotovi nevadil, druhému už podlehl.
• Blérot začal Matviho považovat za přítele a přiznal, že štípal ruce i nohy lidí, za což byl odsouzen k nekonečnému štípání dříví.
• Toužil po svobodě a snil o tom, že jednou najde a rozseká bájný mluvící strom.
• Matvi mu vysvětlil, že nemrtví nejsou lidé a je tedy možné je sekat beztrestně. To Blérota nadchlo.
• Blérot slíbil, že nebude sekat Matviho přátele.
• Družina ho osvobodila z řetězu a získala tak dočasného, značně nevyzpytatelného společníka.

K16. Strojovna

Místnosti dominují tři obrovské cívky z tlustých vodičů. Dvě srší temně fialovou magickou energií, třetí je vypnutá a opravuje ji pět hrbatých montérů v kožených pracovních oděvech.

• Hrbáči přikázali družině, aby se do aparatury nepletla. Tvrdili, že musejí zařízení bránit, jinak by se pan Aristide zlobil.
• Blérot se na Matviho pokyn vrhl do útoku. Následoval dlouhý a mimořádně krvavý boj mezi aktivními cívkami.
• † Blérot byl ranou jednoho z hrbáčů sražen na aktivní cívku a okamžitě usmažen.
• † Didier se při boji nešťastně dotkl další aktivní cívky. Výboj ho zabil na místě.
• Matvi byl těžce zraněn a boj dokončil s pouhými několika životy.
• Zbývající dobrodruzi nakonec všech pět hrbáčů pobili.
• U mrtvých našli váček skákavých fazolí a mohutné okuláry s tlustými skly.
• Na stěnách objevili páky, kterými bylo možné cívky vypnout.
• Z jedné cívky vytáhli mosaznou tyč, která i po vyjmutí slabě temně fialově zářila. Při zkoušení z ní vyšlehl blesk. V těsné místnosti se několikrát odrazil od stěn a jen zázrakem nikoho nezabil. Ukázalo se, že jde o hůlku blesku a že v ní ještě nějaká síla zbývá.
• Na krku mrtvého Blérota našli srdcovitý medailonek s podobiznou krásné mladé ženy. Neměl žádnou zjevnou cenu.
• Kovové příčky vedly šachtou vzhůru, ale družina po nich nelezla.

K15. Psí kaple

Do chladné kaple dopadá barevné světlo z vitráží. U oltáře leží hromady lidských kostí a rozbitý kamenný kříž. Fresky zobrazují smečky loveckých psů, kteří trhají a požírají hříšníky; odevšad se ozývá štěkot a vytí.

• Dobrodruzi prohlédli znesvěcený oltář a okolní kosti.
• Když pokračovali dál, psi na freskách ožili a začali vyskakovat ze stěn.
• Skupina se okamžitě dala na útěk.
• Matvi a Oreste unikli útokům jen o vlásek.
• † Marco Ferrari takové štěstí neměl. Jeden ze psů se mu za běhu zakousl do krku a roztrhl ho.
• Zbytek smečky se na padlého Ferrariho vrhl, zatímco Matvi, Li a Oreste prchali dál.
• Tím přišli i o Blérotovu sekeru, kterou Ferrari po jeho smrti nesl.

A1. Brána – ústup z hradu

Trojice přeživších se protáhla zpět přes známé chodby, zahradnickou kůlnu a zpustošené nádvoří.

• Havrani na bráně je dál hladově sledovali.
• Z původních osmi členů výpravy zůstali pohromadě jen Matvi, Li a Oreste.
• Družina vyzvedla dvě schované muškety a definitivně opustila Xyntillan.

Návrat do Tours-en-Savoy

Do města se nakonec dostal ještě jeden účastník výpravy.

• Marco Esposito přežil svůj osamělý útěk z Xyntillanu, ale přišel o veškeré vybavení.
• Po Tours-en-Savoy začal vyprávět hrůzostrašné historky o chodících usekaných rukách.
• Především pomlouval Oresteho: podle Esposita šlo všechno dobře, dokud arogantní měšťák z Padovy nezačal hulákat svým přízvukem a nepřilákal nemrtvé.
• Pověst dobrodruhů jako zaměstnavatelů tím utrpěla další ránu.

F. Lékárna U Chiméry

Úhledný městský dům s odporně vyřezanou dřevěnou chimérou vede učený lékárník a kouzelník Jacques Valt.

• Jacques hůlku prozkoumal a potvrdil, že jde o mocnou, ale omezeně nabitou hůlku blesku.
• Koupit ji chtěl, jenže po nákupu Balthasarovy knihy kouzel z minulé výpravy už má zadlužený a zastavený vlastní dům a nikdo mu nechce dál půjčovat.
• Nabídl proto jiný obchod: jednoho z dobrodruhů přijme do učení a naučí ho své magické znalosti, pokud mu hůlku přenechají.
• Družina nabídku nepřijala.
• Jacques navíc zrovna neměl skladem žádný léčivý lektvar.

G. Kuriozity a starožitnosti

Krám Bena Mordechaje je nacpaný starými knihami, mapami, podivnými předměty a čarodějnickými potřebami; pořádek hlídají jeho dva urostlí synové.

• Ben za hůlku blesku nejprve nabídl 3000 stříbrných.
• Po smlouvání zvýšil nabídku na 4000 stříbrných. Družina souhlasila a hůlku prodala.
• Ben potom nabídl několik nových kuriozit: mimo jiné krabičku skleněných kuliček za 2500 stříbrných a kouzelnou dýku +1 za 1000. Nikdo je nekoupil.
• Orestemu však padly do oka benátské sametové papuče vyšívané zlatou nití a opatřené rolničkou. Za 300 stříbrných je koupil a nákup se mu započítal jako hýření.
• Dvě zachráněné muškety se podařilo dopravit zpět do Tours-en-Savoy.

[Markus]

A tím končí naše výpravy do Xyntillanu. Ani sedmero jich nakonec nebylo. S koncem prázdnin a nástupem nového školního roku jsme hraní zhodnotili a padlo rozhodnutí, že v něm nebudeme pokračovat. Skupinu to příliš nezaujalo. V uplynulých měsících se nám trochu obměnila skupina. Někteří se odstěhovali, jiní přestali stíhat kvůli jiným aktivitám, přišli jiní. A spolu s tím se trochu posunula herní očekávání v partě.

Co klukům nesedlo:

Především bezcílnost hry. Neměli prý dojem, že se někam posouvají, že to všechno někam směřuje, že něčeho dosahují. A přestože jsem zdůrazňoval, že ano, takhle to ze začátku bude vypadat, ale s postupujícími výpravami se v tom hradu začnou objevovat nějaké vzory a vynoří se jasnější „linky“, vlastně se to po šesti sezeních nestalo. Určitě na tom má podíl i vysoká fluktuace hráčů na sezeních. Přes léto pořád někdo nemohl, takže z šesti chodili vždy jiní náhodní tři, ti často nevěděli, co se dělo minule, nebo v tom nebyly „emočně“ angažovaní. Jednotlivé výpravy vyrážely vesměs na náhodná místa bez větší návaznosti na ty předchozí. Tři sezení ze šesti dokonce neprobíhaly v samotném hradu, ale honily jiné „dějové linky“ po okolí. Bylo to hodně rozházené.

Některým pak neseděla vysoká obtížnost hry. Přišlo jim, že jejich postavy jsou slabé a moc toho neumějí. Zde nutno podotknout, že tohle zaznívalo zejména od hráče Pathfinderu a hráčů GURPS – jsou prý zvyklí, že po každém sezení se jim postava v něčem trochu zlepší, že mají schopnosti, které můžou používat. Proti tomu asi nemůžu nic říct, je to pravda a hlavně nesoulad očekávání. Podstatnější výtka je k vysoké obtížnosti hry. To je asi tak fakt. Jednak se na tom podílí opět fluktuace hráčů – když místo šestí přijdou tři, celková palebná síla skupiny povážlivě klesne.

Na druhou stranu nemám dojem, že by hráči aktivně využívali možností, které jim hra nabízí – nezkoušeli například koordinovat nákup vybavení, nakoupit hromadně svěcené vody nebo granáty, zkusit maximalizovat šance podobnými prostředky. Ani po šesti sezeních nepřistoupili na „combat as war“ a prostě pokaždé a na všechno vlítli frontálně. Neprobíhal žádný průzkum, žádné taktizování s formacemi, obcházením nepřátel, jejich lákáním do pastí, dokonce většinou ani neprobíhaly úvahy, jestli je dobrý nápad útočit nebo jestli zrovna tenhle nepřítel není moc silný. Prostě pokaždé útočili. A pak často ustupovali. Přesto přese všechno nemám dojem, že by se jim nedařilo. Ano, umírali jim henchmani, ale hráčské postavy kromě úvodního TPK ne. Takže za mě dobrý. Byť chápu, že se jim to mohlo zdát drsné a že si přišli neúspěšní.

Zpětně vidím chybu především ve špatně nastavených očekáváních. Xyntillan jsme začali hrát stylem, že prostě jedna věc skončil a já řekl, „Hele, mám připravené tohle, můžu hrát klidně zítra, pojďme to vyzkoušet“. A vůbec jsem se nezamyslel nad tím, že někteří hráči vůbec nevědí, co je to old school, jiným není zas tak blízký. Podcenil jsem indoktrinaci nebo aspoň nějakou instruktáž. Částečně vědomě – nechtěl jsem jim říkat, jak to mají hrát. Chtěl jsem, aby si sami vyzkoušeli, co funguje a ne, aby si sami našli „vítězné taktiky“ a měli radost, že je objevili. Bohužel jsem pak měl pocit, že je moc nehledali. Na tomhle se projevilo i to, že Vandal, se kterým jsme tuhle kampaň zpaktovali, pak přes léto nemohl chodit – byl by to přitom asi on, kdo by tenhle přístup hodně táhl a mohl by ostatním „jít příkladem“ svými zkušenostmi. Bohužel, jakkoli zpětně mi to přijde jasné, v tu chvíli mě to vůbec netrklo.

Zpětně bych taky začínal hru s postavami na druhé úrovni, ne na první. Je to rada, kterou sám lidem začínanícím s old schoolem dávám, a sám jsem ji odignoroval. Opět částečně záměrně – je to megadungeon od první úrovně, chtěl jsem, ať si ho zahrajeme „poctivě“ se vším všudy. Ale je fakt, že první úroveň je spíš pro zkušenější, a nechat hráče, co nejsou hardcore old schooleři, začínat trochu s výhodou, by nebylo od věci.

S některými věcmi moc nezmůžu. Někteří hráči očekávají „příběh“ a jasné instrukce, co mají dělat a kam jít, na což je zrovna Xyntillan fakt blbý. Tohle je sranda modul, záměrně chaotický, záměrně plný blbostí, spíš na vyřádění. Na jednu stranu můžu říkat, že „hráč si musí postavu zmotivovat sám“ (a je pravda, že třeba Vandal na tom jediném sezení, na kterém byl, dostal náhodnou zvěst, že v jedné z věží spí princezna, a hned si její záchranu dal za motivaci). Na druhou stranu je fakt, že Xyntillan prostě je z velké části bezcílný. „Je o něčem jiném.“

Citelně pak bylo vidět, že kdykoli jsem hráčům dal nějaký „quest“ – byť náznakem – okamžitě po něm skočili a šli za ním. Zpětně si tedy říkám, že jsem mohl „questovat“ usilovněji. Ve skutečnosti měli spoustu různých háčků a informací, ale byly to věci jako „pokud mi přinesete zajmutou živou bájnou bytost, bohatě se vám odměním“, případně „noste mi všechny mystické knihy, které objevíte“. Ale tohle jsou spíš... hmm... pasivní questy. Nikam aktivně neukazujou. Stačilo by je rozvést třeba na „noste mi všechny mystické knihy... slyšel jsem, že hradní knihovna je v tom a tom křídle“. Myslím, že by po tom pak aktivně šli a že by skutečně měli pocit většího zadostiučinění. Pocit, že něčeho dosahují.

Na druhou stranu mě se tohle „questování“ vlastně spíš příčí. Tohle je průzkumný sandbox a hlavní motivací i odměnou má být průzkum, ne plnění questů od NPCček. Chápu to tak, že pokud hráče zaujme linka s mystickými knihami, začne se po ní třeba sám pídit. Bude se ptát ve městě „Nevíte někdo v jakém křídle se nachází hradní knihovna?“ Nebo se pokusí zeptat někoho z obyvatel hradu – možná ho zajmout, možná ho očarovat a vyslechnout? A když pak z očarovaného zajatce zjistí, kde se nachází knihovna, a pak tu knihovnu najde, bude to mnohem lepší pocit, než když jim někdo od začátku řekne „knihovna je druhém patře budovy B, jděte tam.“ Bohužel ale zase narážíme na to, že tohle je asi nějaký skill, který není hráčům vlastní, a je nutné ho nějak předat.

Jsem z toho takový rozmrzelý. Na Xyntillan jsem se těšil. Výhrady kluků chápu. Spíš mě štve, že jsem to nedokázal odhalit včas a aktivně s tím něco udělat proaktivním přístupem. Protože věřím, že kdyby na to přistoupili, užijou si to.