(Freies) Kriegspiel

[Paul]

Škoda, že je tak krátký, klidně bych si o tom přečetl víc.

Zdeněk měl jako téma svého dizertačního projektu buď přímo Kriegsspiel nebo válečné hry obecně, ale nevím, jak je na tom s výzkumem teď. Možná mu ale ještě něco časem vyjde.

V ročníku jsme ale měli kluka, který pod jeho vedením psal bakalářku na téma válečných her Naval College v meziválečném období, kde popisuje jaké scénáře odehráli a jak cvičení dopadla, akorát je škoda, že nešel o moc dál než jen za ten popis.

[Paul]

V minulém kole se nám podařilo z vrtulníku zabít velitele mudžahedínů, takže náš afghánský Kriegsspiel skončil. Procházím teď jednotlivé kanály a after action report, ale mám pár rychlých myšlenek, o které bych se rád podělil.

Díval jsem se hlavně na akci vrtulníků, o jejímž vyhodnocení jsme se tady bavili, a situace byla taková, že přes naše bojiště přelétly jednou, pak se otočily, pokropily nepřátele, které zahlédly, a potom odletěly vysadit VDV, takže na pořádný úder neměly v tom tahu čas. Ze své pozice jsem čekal, že se palebné podpory ujmou pořádně a rozpoutají tam peklo na zemi, ale měly jiné rozkazy. I kdyby to byl freies Spiel, tak by vyhodnocování nebylo moc náročné: zaměřují se na nepřátele v otevřeném terénu, kteří mají docela vysoké šance na přežití.

Začal jsem lépe chápat, proč se v některých ruských vojenských písničkách objevuje motiv těla zanechaného na bojišti (např. Седой парнишка) – v klasické stolní wargame by na to nebyl čas, ale když jsem měl jedno kolo po potyčce volné, nechal jsem dva ze svých mužů sbírat známky. Více jsem udělat nemohl, protože padlé nebylo kam naložit, a my jsme museli pokračovat v cestě. V našem scénáři by si pro mrtvé zřejmě došla posádka nedaleké pevnosti, ale být to nějaká search and destroy mise v horách, nejspíš tam zůstanou navždy.

Náš útok na Deh Tut, se nakonec velmi nepovedl; druhá četa skončila skoro celá rozstřílená početně mnohem slabším protivníkem. Moje četa jí kryla levé křídlo a když jsem se dozvěděl, že v případě smrti jejího velitele bych měl převzít velení já, vrátil se mi ten pocit z Vánoc, kdy moje první reakce byla smazat celou vesnici z povrchu země. Potom, co jsme utrpěli tak těžké ztráty, mi ale nepřišla jako vůbec špatný nápad, a to je to jenom hra.

Být ve skutečnosti v pozici sovětského velitele, jehož muži nemají pořádný výcvik a nemít pořádné spojení s velením, kde stejně sedí zoufalec bez trochy taktického talentu, zato však s velkou dávkou nesmyslných rozkazů shora, tak nejspíš dlouho neváhám. Roleplaying je dobrý způsob jak pochopit proč se někteří lidé chovali tak, jak se chovali, a jak to udělat, abychom tomu příště předešli.

[Jerson]

Díval jsem se hlavně na akci vrtulníků, o jejímž vyhodnocení jsme se tady bavili, a situace byla taková, že přes naše bojiště přelétly jednou, pak se otočily, pokropily nepřátele, které zahlédly, a potom odletěly vysadit VDV, takže na pořádný úder neměly v tom tahu čas. Ze své pozice jsem čekal, že se palebné podpory ujmou pořádně a rozpoutají tam peklo na zemi, ale měly jiné rozkazy. I kdyby to byl freies Spiel, tak by vyhodnocování nebylo moc náročné: zaměřují se na nepřátele v otevřeném terénu, kteří mají docela vysoké šance na přežití.

Zajímavé, čekal bych to přesně naopak - tedy že nepřátelé ve volbám terénu mají pro útoku bitevních vrtulníků šanci na přežití úplně nejmenší možnou - útok přichází z výšky, není se kam schovat, a vrtulník může vidět na jednom místě nebo si prohlédnout cíl z různých úhlů, a může na něj střílet, dokud se cíl hýbe. Asi mě nenapadá situace, ve které by měl mít cíl šanci na přežití menší než zrovna v této situaci.

Nicméně beru, že čas na útok byl nejspíš důležitý faktor.

[Paul]

Pokud by měl někdo zájem o celý obraz té afghánské hry, tak Tom dal dohromady veřejné AAR. Já jsem velel první mechanizované četě.

[Paul]

Včera jsem hrál svou první online hru a chci se podělit o zkušenosti, dokud jsou ještě čerstvé. Hrálo nás pět proti pěti se třemi rozhodčími; na jedné straně stála naše britská mechanizovaná brigáda, na stranu druhá americká. Naším cílem bylo udržet dvě městečka a pomyslnou čáru mezi nimi (tuším, že to bylo někde v Kanadě), úkolem Američanů bylo prorazit po dálnici, která protínala tuto osu. Já jsem dostal velení nad mechanizovanou rotou a šli jsme do toho.

Pár rychlých poznámek ke hře:

• Trochu jsem se vrátil do září, kdy jsem poprvé v životě musel svou angličtinu použít k sepsání rozkazů, akorát teď to bylo obohacené o komunikaci v reálném čase a šumění notebooku. Dost času jsme s rozhodčím strávili tím, že jsme opakovali informace, kterým ten druhý nerozuměl, protože se u nás sešla dost velmi špatná kombinace audiotechniky.
• Tabletop Simulator je na rozdíl od play-by-post prakticky nutnost. Dokud mám na kreslení dost času, stačí mi plány a mapky kreslit v klasických grafických editorech; při hře naživo na to jednoduše není čas a naplno se projevují výhody TTS.
• Ve druhém kole mi sestřelili pozorovací dron, který jsem poslal víceméně do oblasti, kde jsem plánoval rozmístit své dvě roty, takže zbytek hry jsem strávil v podstatě slepý. Situaci moc neulehčovalo ani to, že jsem od rozhodčího prakticky nedostal ani jednou souřadnice toho, kde přesně jsou moje roty. Velitel brigády naštěstí měl nad tou oblastí svůj pozorovací dron, takže jsem občas dostával informace od něj. Přibližně v polovině hry jsem nějak ztratil kontakt se svou třetí rotou, ale to k tomu asi patří.
• Díky tomu všemu byla hláška "I'll give you one minute to prepare your orders." docela strašidelná, zvláště když nevím, kde se nachází polovina mých jednotek. Většinu času jsem velel spíše než podle skutečné situace podle toho, jak jsem tušil, kde moje jednotky jsou, nicméně ten pocit, že sedím ve tmě, zatímco se okolo mě dějí důležité věci, je o úroveň výše než v play-by-post hrách.
• Přesto se mi nějak podařilo zkoordinovat své dvě napůl ztracené roty, s dělostřeleckou podporou rozbít americkou posílenou rotu a následně postoupit do pozice, která byla velmi výhodná pro vedení další bojové činnosti (i když na ni už nedošlo; hra v tento moment skončila, když na našem levém křídle dostal americký tankový prapor solidní sodu od dělostřelectva, min a tankoborníků).
• I když jsem do vyhodnocování moc neviděl, pro tyto hry je potřeba jednoduchý systém, který na jednu stranu zvládne zachytit alespoň základní obrysy realističnosti, na stranu druhou ale umožňuje rychle vyhodnotit tahy.

[Paul]

Na Slezině jsme hráli Kriegsspiel (čímž děkuji účastníkům za jejich ochotu stát se součástí tohoto herního experimentu) a protože to byla má první skutečná hra naživo, říkal jsem si, že by nebylo od věci sepsat několik myšlenek a lekcí, které z ní vzešly.

• Pro příští hru bych měl udělat trochu lepší briefing na začátku hry: jednak objasnit cíl a jednak více rozebrat možnosti, které mají hráči k dispozici. Zejména pro Lotyše muselo být docela nepříjemné, když v průběhu hry zjistili, že na nádraží, jehož dobytí byla jejich cestou k vítězství, nestačí dostat jen jednu z jednotek, ale je potřeba jej také udržet. Stran komunikace se obě strany ještě ve fázi plánování doptaly na to, jak vlastně předávají rozkazy, takže tady k žádným extra velkým zádrhelům nedošlo, ale stejně si to zaslouží ještě zlepšit.
• Hry by měly být nějak časově omezené; jak si povšiml na základě zkušenosti s velmi neortodoxní obrannou taktikou Rudé armády York, bez toho se pro útočníky nabízí možnost někde se zakopat a čekat až se je obránci pokusí z jejich postavení vyhnat, na což většinou nejsou dostatečně vybaveni.
• Zóny pro úvodní rozestavení by neměly přímo sousedit – nám se stalo, že hned v prvním tahu se do sebe obě strany pustily, protože část svých jednotek rozmístily jen pár desítek metrů od sebe.
• Tempo hry bylo podle mě překvapivě svižné (čekal jsem mnohem delší hru) a s vyhodnocováním jsem nemusel tak moc spěchat, příp. zvolit trochu komplikovanější systém. V tomto mě ale více zajímá váš názor, protože já jako rozhodčí vidím věci trochu jinak než hráči.
• Na hráčské mapy jsem umisťoval všechny žetony já, ale později mi přišlo jako mnohem lepší, kdybych tam dával pouze ty, které se nacházely v přímém dohledu hráčů a u zbytku popisoval situaci pouze slovy poslů a písemných vzkazů. To, co hráči nevidí, by si na mapu měli pokládat sami.

Máte ještě nějaké poznámky, na které v sobotu nedošlo?

[York]

Hodila by se taky aspoň základní představa o možnostech jednotek. Jakej maj dostřel děla a kulomety, jak rychle se kdo pohybuje atd. A taky jaký rozkazy maj pravidlovej ekfekt, třeba že pro děla je důležitý bejt na místě a nehejbat se (to je teda zrovna celkem zjevný), nebo že je možný dát rozkaz k zalehnutí, a že to zvyšuje sílu jednotky.

Prostě ty technický věci, na který jsme se ptali, by bylo fajn mít sepsaný předem.

[tochalius]

Předně i takhle veřejně díky za organizaci, byl to zábavný i poučný zážitek.

• Tempo mi vyhovovalo, složitějšího systému myslím netřeba.
• „demilitarizovanou“ zónu bych zavedl určitě, zbrzdila by se tím ta počáteční zběsilost.
• Neznalost přesných pravidel mi zas tak moc nevadila, aspoň jsme méně počítali – souhlasím ale s Yorkem, že by bylo vhodné dát nám aspoň hrubou představu, jak moc různý pohyb, postavení atp. ovlivňují sílu jednotek. A neznalost dostřelu artilerie byla taky klíčová – myslím že i kvůli ní jsem se tak vrhli do protiútoku. Shodli jsme se, že když se prostě zakopeme, děla nás rozstřílí.
• „kdybych tam dával pouze ty [žetony], které se nacházely v přímém dohledu hráčů a u zbytku popisoval situaci pouze slovy poslů a písemných vzkazů“ – proti tomuhle nic nemám, mimo jiné protože jsem myslel, že jsme to tak už dělali (možná jen ze začátku? nějaké lotyšské žetony jsem totiž na mapu určitě umisťoval sám, na základě tvého popisu).

[Paul]

Prostě ty technický věci, na který jsme se ptali, by bylo fajn mít sepsaný předem.

Jasně, hráčský cheatsheet/lamakarta se bude určitě hodit.

Měly by tam teda být možnosti komunikace, rychlost jednotek, dostřel zbraní, možnosti, které budou mít mechanický efekt (pochopitelně jen náznakem; stylem vaši muži mohou zalehnout, což zvýší jejich šance na přežití) a cíle hry.

proti tomuhle nic nemám, mimo jiné protože jsem myslel, že jsme to tak už dělali (možná jen ze začátku? nějaké lotyšské žetony jsem totiž na mapu určitě umisťoval sám, na základě tvého popisu).

Já mám právě pocit, že jsem na ně sahal pořád, ale víš jak to je v žáru bitvy se vzpomínkami.

[mrakomrak]

Zní to skvěle. Bude k dispozici nějaký zápis, případně i s nákresem bojiště? Podle jakého systému či pravidel byla hra vedena?

[Paul]

Zápis nejspíš nebude, protože na něj nemám moc času a hlavně nemám moc dobrou (foto)dokumentaci průběhu bojů. Nicméně, hráli jsme na této mapě, přičemž úkolem Lotyšů bylo s podporou německých spojenců obsadit a držet nádraží PUIKELN, zatímco rudoarmějci jej měli udržet.

Obě strany dostaly na rozestavení přesně polovinu mapy, která byla rozdělená diagonálně. Lotyši seskupili své síly přibližně mezi KONSTANZENHOF a STIEBNEEK (tj. SV od GUT POSENDORF v na JZ mapy), zatímco sověti zvolili mnohem širší rozmístění: jízdní oddíl a jednu pěší rotu umístili na druhou stranu hřebene, první rota začínala bitvu nedaleko nádraží a jejich zbývající pěchota se rozestavila v lese na SZ mapy.

Boj začal na jižní frontě, kde rudí zaútočili prakticky ihned v obavě, že pokud Lotyši rozmístí německou baterii a kulomety do výhodného postavení, nebude možné získat pod kontrolu strategické výšiny na severozápad od GUT POSENDORF. Když Lotyši narazili na odhodlaného a útočícího protivníka, zastavili svůj postup a přešli do obrany, kterou se jim dařilo udržet až do okamžiku, kdy rudí zformovali ze zbývajících jednotek obchvatnou skupinu a zaútočili na levé křídlo lotyšského uskupení u KONSTANZENHOF. Kvůli špatné koordinaci ale obě jejich roty neútočily současně a útok (ačkoli byl zpočátku velmi úspěšný), se zastavil. Další pokus obchvátit lotyšské postavení kvůli jejich úspěšné reorganizaci neuspěl.

Bitvu nakonec rozhodly těžké ztráty na straně Rudé armády, které byly způsobeny hlavně dělostřeleckou a kulometnou palbou, a odvážné rozhodnutí vyslat jednu pěší rotu obsadit PUIKELN, jakmile úporná palba rozprášila rudou kavalerii útočící na hlavní sílu v okolí STIEBNEEK.

Boj jsem vyhodnocoval podle pravidel Ostfront, která jsou sice určená pro druhou světovou válku, ale podle mě fungují poměrně dobře i na období o dvacet let dříve. Upravil jsem ale pravidla pro pohyb (víceméně jsem nahradil hodnoty v palcích a jejich přepočet na metry tím, co pro toto období uvádí vojenské příručky) a akce jsem vyhodnocoval současně. Kvůli specifikům bojiště, na kterém se pohybovaly armády rekrutované z dobrovolníků bez vojenského výcviku, jsem ještě trochu upravil efekt dělostřelectva a kulometů, které házely dvěma kostkami, pokud se nehýbaly nebo se nemusely to kolo nejprve zastřílet.

[Jerson]

Kvůli specifikům bojiště, na kterém se pohybovaly armády rekrutované z dobrovolníků bez vojenského výcviku, jsem ještě trochu upravil efekt dělostřelectva a kulometů, které házely dvěma kostkami, pokud se nehýbaly nebo se nemusely to kolo nejprve zastřílet.

Tohle mě zarazilo - dobrovolníci bez vojenského výcviku obsluhovali děla, nebo jsem to špatně pochopil?

[Paul]

Tohle mě zarazilo - dobrovolníci bez vojenského výcviku obsluhovali děla, nebo jsem to špatně pochopil?

Tady jsou důležití ti němečtí spojenci.

Němci krátce po uzavření příměří a menších zádrhelech (čti předávání zbraní bolševikům a vyklízení Pobaltí) začali pomáhat s výstavbou lotyšské armády a na jaře pod jejich vedením vznikla na jihu Lotyšska, kam se dosud nedostali bolševici, 1. brigáda nové lotyšské armády. Němci jí poskytli uniformy a výzbroj a také dělostřelectvo, které ale obsluhovali její vlastní vojáci.

[Markus]

Přikládám fotodokumentaci bitvy!

Lotyšský štáb dostal za úkol obsadit nádraží v pravém horním rohu mapy. Terén nepřál útoku, celá severní půlka mapy je zalesněná (a les je plný močálů), i druhá půlka je plná mokřadů. Jelikož jsme ale měli polní děla (a měli jsme informaci, že nepřítel je nemá – zato měl kavalerii), utvořili jsme plán, že dobydeme kopce v jihozápadní části mapy, odkud budeme děly krýt postup dál k severu.

Z plánu velice rychle sešlo, protože díky možnosti deploynout se až k linii jsme byli od prvního kola v kontaktu s nepřítelem. Zabrali jsme první vrch, ale k útoku na ten východní už nikdy nedošlo, jelikož Rus věrný taktice „obrana je útok“ vyrazil do protiútoku. Musím uznat, že ruský útok jízdou přes močál do prudkého svahu nás překvapil. Každopádně jsme se na svém návrší semkli, kulomety štěkaly, děla práskala, Rusové přicházeli ze všech stran. V jednu chvíli už jsme se loučili se životem, protože to vypadalo, že nás umlátí čepicema. Naštěstí to skutečně bylo tak, že jsme sice viděli svoje ztráty, ale neviděli jsme jejich – zatímco my jsme evidovali víc ruských čet, ve skutečnosti už byly jejich řady dost prořídlé a v jednu chvíli se najednou stalo, že se Rusové otočili a utekli. Rád bych řekl, že za tím byla naše taktická brilantnost, ale reálně jsme neudělali skoro nic kromě toho, že jsme na začátku obsadili kopec a pak jsme se bránili.

Akorát ve chvíli, kdy jejich jízda vrávorala, padlo z naší strany rozhodnutí poslat oslabenou druhou četu do protiútoku, aby jízdu rozprášila a potom sama pokračovala směrem k nádraží – v tu chvíli se totiž zdálo, že Rus poslal všechno do útoku a nenechal nikoho v obraně. Od druhé čety jsme pak nedostávali žádné zprávy, teprve po bitvě jsme zjistili, že naše intuice byla správná a Rus skutečně nechal nádraží nestřežené.

Mezitím my na vršku, s pouhými dvěma četami, a navíc notně prořídlými, jsme už psali poslední vůle a litovali, že jsme si tu druhou rotu nenechali u sebe. Vypadalo to, že my zemřeme a druhá rota posbírá medaile. No a pak byl najednou konec a my slavili vítězství.

EDIT: Kdo u toho nebyl, měl by vědět, že tohle je jen naše (lotyšská, modrá) mapa a ruské (červené) žetony jsme si tam umisťovali sami podle hlášení – nejsou tedy objektivní, ale odhadované, je tam fog of war.

kriegspiel1.webp

kriegspiel2.webp

kriegspiel3.webp

kriegspiel4.webp

kriegspiel5.webp

kriegspiel6.webp

Pár postřehů za mě:

Tempo hry bylo výborné, lítalo to jedno kolo za druhým, za dvě hodiny bylo dohráno. Za mě neměnit. Ono kdybysme neseděli na místě a bylo by tam na začátku a během hry i nějaké manévrování, hned jsme myslím na třech hodinách.

Chápu záměr neříkat hráčům pravidla a konkrétní čísla, ale přece jen znát nějaká pravidla by se hodilo. Nebo spíš základní principy toho, jak jednotky v té hře fungují, klidně bez čísel a slovně, například: Těžký terén dává postih k útoku (případně jak velký – je to mírný postih, nebo nepřekonatelný hendikep?); Jednotky, co se v tomhle kole hýbaly, mají postih k obraně; apod. Ale reálně jsem po hře viděl, že jsou ta pravidla tak primitivní: všechno to bylo plus jedna sem, mínus jedna tam, že jsi nám asi mohl dát tu stránku vytištěnou.

Protože bez specifikace těch „pravidel“ se nám trochu rozjížděla fikční představa. Například kdybysme explicitně věděli, že jednotky mají obranný bonus, když se nehýbou, asi bysme je přeskupovali míň. Ale nejvíc se nám asi rozjely představy ohledně terénu. My jsme předpokládali, že ty močály na mapě jsou v zásadě neschůdné, takže nás potom překvapilo, že na nás močálem útočila jízda (!). Navíc jsem pak nakonec koukal na ta pravidla, a pokud ten močál byl „těžký terén“, tak to bylo snad jenom mínus jedna k útoku, což mi rozhodně jako neschůdné nepřijde.


Podobně nebylo jasné, jak fungují poměry sil na bojišti. My jsme třeba měli tendenci dávat si žetonky na mapu vedle sebe, aby byly hezky viditelné. Předpokládal jsem, že se sousedící jednotky nějak vzájemně podporují. Ale při vyhodnocení jsem pak měl dojem, že Rusové dali čtyři žetonky na sebe a zaútočili proti našemu jednomu, což se počítalo jako čtyřnásobná přesila. Je to tak? Čekal jsem trochu jiné chování: jednak že i naše sousedící žetonky můžou pomáhat vedlejšímu žetonku, a druhak bych čekal nějaké postihy útočníkovi za „štosování“ jednotek kvůli omezené „frontage“. Nějak intuitivně jsem myslel, že se jich tam tolik nevede a ze štosu čtyř žetonků útočí vždy jen jeden nebo dva, zatímco ostatní čekají. Tady by teda rozhodně pomohlo vysvětlit fungování.

Další nejasnosti byly třeba: jak velkou bojovou sílu má HQ nebo MG ve srovnání s pěchotní četou? Kolik je to vlastně mužů? Jaký je poměr síly jednoho žetonu MG proti jednomu žetonu pěchoty apod?

Celkově ale velmi příjemná hra! Moc by mě zajímala velká verze s rozdělením stran na subvelitele.

EDIT: Doplňující postřehy:

Určitě dát příště nějakou šedou zónu, ať se nemůžeme deploynout přímo na sebe a ať jsou jednotky roztahané po mapě. Takhle jsme my v lotyšském štábu seděli přímo v boji a řídili všechno v reálném čase, takže jsme si vlastně ani neužili zpoždění depeší a příjem nejednoznačných hlášení.

Taky nevím, nakolik se řešily dostřely a viditelnost. Přinejmenším mě hodně svádělo představovat si zorné úhly a koukat, že „tady z tohohle domečku pokryje kulomet celé údolí“, případně „tady za tím hřebenem nebudeme vidět“. Ale nevím, jak moc jsi měl kapacitu tohle z té mapy při tom rychlém vyhodnocování číst a zohledňovat to.

Ale hlavně ty dostřely – mám dojem, že jsem si příliš optimisticky představoval, kdoví jak velkou zónu dokáže pokrýt kulomet, což mě spolu s nejasnou představou, kolik kulometů vlastně je jeden MG žeton (viz výše) vedlo k domnění, že jeden kulomet + jedna četa na kopci s rozhledem na okolní močály bude docela těžká překážka. A pak to Rusové umlátili útokem přes močál v jednom kole.

[York]

Ale hlavně ty dostřely – mám dojem, že jsem si příliš optimisticky představoval, kdoví jak velkou zónu dokáže pokrýt kulomet, což mě spolu s nejasnou představou, kolik kulometů vlastně je jeden MG žeton (viz výše) vedlo k domnění, že jeden kulomet + jedna četa na kopci s rozhledem na okolní močály bude docela těžká překážka. A pak to Rusové umlátili útokem přes močál v jednom kole.

Já jsem teda dost počítal i s psychologií. Říkal jsem si, že nikdo soudnej přece nebude útočit přes skoro kilometr bažiny proti kulometu. A ono jo