Markusův herní deník

[Markus]

Napadlo mě vést si herní deník – vlákno, do kterého zaznamenám každou odehranou hru spolu s nějakými bezprostředními dojmy. Hlavně asi sám pro sebe a archivaci, ale třeba to někomu přijde zajímavé. Jestli se někdo chcete opičit, směle do toho!

Libovolné komentáře a postřehy vítány.

Milníky:
Začátek: červenec 2024
Začátek roku 2025
Začátek roku 2026

[Markus]

A jaké z toho máš pocity?

Ne fakt by mě zajímala bezprostřední a ta cca den stará reakce. Pak si to zracionalizuješ a jsi schopný z toho udělat díky selektivní paměti (a potřebě mít pro "vnější dojem" pravdu) nejlepší část sezení...

BTW kdo umřel? Čarodějka nebo Adonis?

EDIT: Už to vidím Čarodějky žádná škoda, Adonis by IMHO bolel víc...

Hele, bylo to vlastně úplně v pohodě. Jednak to byla postava, se kterou jsem zatím hrál asi jen třikrát a nijak zvlášť mě nechytila. Jednak jsem sám sebe přesvědčoval, že nesmím cítit negativní emoce, když to tady obhajuju.

Ale hlavně ta hra valila dál a děly se zajímavé věci, tak vlastně ani nebyl čas na nějaké mrzení. A hned za chvíli se mi podařilo vymyslet zajímavý šílený plán, čemuž pomohlo to, že jsem měl novou postavu, tak mi nevadilo dělat s ní šílenosti - říkal jsem si, že buď umře, nebo budu mít dobrou historku. No a nakonec mam dobrou historku. Hraju opileckého grázla, co má ale slabost pro zvířátka (já jsem to telátko fakt opatroval ).

Ta hra byla dobrá, když je zajímavý “příběh skupiny”, tak to utáhne klidně i sám.

Mimochodem, za pozornost stojí i hráč Giacomma, který dělá riskantní kousky (nalákání draka na sebe, vydávaní se za orka), přestože (díky tomu, že?) má etablovanou postavu asi na třetí úrovni.

Je to ale prostě dobrý hráč, ten samý, co na Cauldron Conu v turnajovém dobrodružství v první scéně zajal padoucha a nechal ho, ať nám nakreslí mapu dungeonu. A skvěle roleplayuje! (Bez ironie.)

[Markus]

Literárnější zápis Melanův.

faerie king.webp

News from the doomed city of Thisium! A large company entered the Fairy Garden to steal the Sacrificial Calf from the Fairy King. Following known routes, they headed for the plateau shrouded in eternal night. Walking through the dark forest, they were ambushed by giant killer bees, who immediately killed Serafina Malpractis and Pontiki, the party's two magic-users, and the lynchpins for their rescue plan. Nevertheless, they pressed on, eventually finding their way to the centre of the forest. Song, music and laughter drifted from a marble hall surrounded with lush forests, and overgrown with ivy and splendid wildflowers. Gata spied on the hall in weasel form, finding it inhabited by the lords and ladies of the fairies. The Fairy King, a pudgy figure in dirty finery was engaged in idle chitchat with his courtiers, and watched over by his bodyguards, the stern fighting-man Primrose and the halfling hunter Barberry. An enormous pile of silver and gold lie nearby. But it was the third sight that was most important: a splendid white calf of outstanding beauty, pampered and groomed by the courtiers on a bed of flower petals! Now, Bambino the rider went forward openly, imitating drunkenness and carrying three bottles of wine, two tampered with deadly nightshade. The "lost traveller" was well received by the bemused fairies, and escorted to the King's presence. With some fast talk, he fooled the assembled fairies to try his novel vintage while the party took up positions around the hall. The courtiers and the king drank, but all but one lady made their saving throws; thinking her drunk, she was carried to her bed. Alert to treachery, Primrose urged his king to be alert, and the King was just about to turn Bambino into some small forest animal when Gata jumped him from the rafters, seizing him by the throat and holding him fast. The party rushed the hall and took the assembled nobles hostage.

Tense negotiations ensued, but at last the talking Sacrificial Calf, Bouillon, offered to accompany the adventurers on his own free will. "I trust you", he said with full conviction. The King was taken as a hostage, and his gold put in sacks and loaded on patient Bouillon. Returning through the forest to the site of the killer bee attack, Gata demanded that Pontiki be raised. The King promised to do so for his freedom, and Pontiki walked again, albeit silently. He tried to slip away, but was tackled, and "Pontiki" disappeared - only an illusion, the original still lying there dead! Gata tried to kill him there and then, but was herself restrained from bloody murder. They retreated from a plateau to the outside garden. Four owlbears came towards them in an open field. The King was pushed forward, and he fell among the ravenous owlbears, who tore him to pieces while the company legged it, fleeing the Fairy Garden with Bouillon in tow. Exiting the enchanted realm, Ser Narvi decided to split and carry the news to the Yellow Dragon while the remaining group took the Calf to Thisium. Sir Drago also said his farewell, having fought along the company, but now heading for new adventures. They thus travelled back towards the city. An enormous green dragon swooped down from overhead. The party scattered into the woods while, alone, Giacomo heroically lured the beast ahead, riding just below it to avoid its breath weapon. At last, he jumped from his horse, which then took a cloud of chlorine gas, and was devoured. They waited out the dragon in concealment, and continued.

Beyond the Forest of Verrilli, they rode through the nocturnal Coastlands, towards Thisium. Approaching the campsite of the merchant Trigulano Goi by the Bay of Pearls, they spotted a curious sight: a palisade with guards and watchfires. Giacomo investigated again, and spotted orc guards and the banners of the orc demi-god Porculus - the symbol of a great black swine suckling two human infants! The head of Trigulano Goi was also there, impaled on a wooden spike as a grim warning. The quick-witted thane pretended to be an ally of the orc cause, "reporting" that his team was engaged in talks with the green dragon to enlist him as an ally against Thisium. With this stratagem, he not only secured passage through the barrier, but learned something of the orcs' war plans to cut off Thisium and prepare for the orc conquest of the Coastlands, starting with the manor house of Sir Egmont Mouseburg, a local knight and landowner. Riding on towards Thisium, another company of riders approached - none other than Sir Egmont himself with a patrol of 20 men! (The odds of this happening were 1:120 on the wilderness encounter table, clearly the intervention of fate!) Hearing of the orcish presence, they assaulted the orcs jointly, destroying their forces with a decisive ambush. Sir Egmont lost 10 men, and Giacomo was badly wounded, but the battle was won. Dead tired, they returned to Thisium, which now looked even shabbier and more dilapidated. They went for the Temple of the City on the hill above Thisium, leading poor naïve Bouillon, still deluded he was about to return to graze and play. But it was not to be. Paphogenus the priest came forward, binding him to the altar with golden chains, and with his sacrificial knife, slith his throat and spilled his innocent blood so that the city might be saved. Thus was the Doom From the Forests averted. At this time, the city had 27 day left...

[LokiB]

[

A hned za chvíli se mi podařilo vymyslet zajímavý šílený plán, čemuž pomohlo to, že jsem měl novou postavu, tak mi nevadilo dělat s ní šílenosti - říkal jsem si, že buď umře, nebo budu mít dobrou historku.

Máte u stolu nějakou domluvu ohledně toho, že někdo dělá (třeba právě s novou postavou) šílené věci (a to nemyslím hanlivě) a může tím ohrozit činěkdy dokonce přímo zapříčinit smrt ostatních, kteří tam třeba s "lepší postavou" zařvou nevinně? Nebo se s tím prostě počítá, že takové věci se dějí, nikdo druhé neprasí schválně, ale holt šílenosti a TPK se dějí?

[Markus]

Žádná dohoda, ale družině se obecně neškodí, všichni spolupracujeme.

[LokiB]

Jo, to jasné. Spíš jsem to myslel tak, jak kdo vnímá "šílenosti ostatních", jestli jste v tom už sladění Co je ještě cool a co už může být "škození družině" ... A to se nechci točit na tom, žes použil popis "šílený". Evokovalo mi to, že pro někoho by to mohlo být třeba už moc ...

[Markus]

Všechny ty věci se většinou nějak rychle prodiskutujou. Já jsem šel otravovat elfy až po tom, co jsem ten plán předestřel ostatním a ujistil se, že jsou s tím v pohodě. A i kdybych to neudělal, tak by "in character" viděli, jak rvu rulík do vína a mohli by mi to vymluvit.

Ale v zásadě to považuju za celkem dobré pravidlo – když chce někdo udělat něco, co není jen kosmetické a má to potenciální důsledky pro celou partu, tak se prostě zeptá. Ať už in character, nebo out of character.

Akorát lasička se furt snažila zakousnout elfského krále, aniž by se nás ptala, a v jednu chvíli jsme dokonce museli dát roubík i lasičce. (Pak jsme ho teda předhodili owlbearům, ale to byla sebeobrana.)

[Markus]

Podivná tvář hraní v současném světě.



(Mezinárodní online kampaň, izraelský spoluhráč.)

izrael.webp

[Vaarsuvis]

Docela mě zajímá, jak vypadá povolání "obří lasice". Dostává možnost na 8. úrovni vést skupinu 2k6+4 loajálních obřích lasic? A obří noru k tomu?

[Markus]

Člověče, já vlastně nevím, podle jakých hraje pravidel. Zdálo se mi, že hraje obří lasici z bestiáře. Ale dostává XP, tak asi nějak leveluje? Někde na Discordu někdo posílal povolání obří lasice, ale nevím, jestli to byl vtip. Ale určitě má některé zlodějské schopnosti. Tak je to možná jenom zloděj?

[Antharon]

Rád by som vás nasmeroval na systémovú kuchyňu, kde máme vhodnú tému pre toto povolanie!

[Vaarsuvis]

Člověče, já vlastně nevím, podle jakých hraje pravidel. Zdálo se mi, že hraje obří lasici z bestiáře. Ale dostává XP, tak asi nějak leveluje? Někde na Discordu někdo posílal povolání obří lasice, ale nevím, jestli to byl vtip. Ale určitě má některé zlodějské schopnosti. Tak je to možná jenom zloděj?

To se mi líbí, lepší než kdyby hráči/ce Gábor řekl: "Stala se z ní NPC, naházej si novou postavu." nebo "Můžeš dál za ní hrát, ale už neleveluje, protože je to příšera."

(...)
Akorát lasička se furt snažila zakousnout elfského krále, aniž by se nás ptala, a v jednu chvíli jsme dokonce museli dát roubík i lasičce.

Jasný roleplaying, třeba se chtěla pomstít za tu proměnu, a jeho zabitím by kletba pominula.

Znovu musím zdůraznit, jak je Melan benevolentní: na jednu stranu háže všechno vždy férově a následky netlumí (takže mi Serafina umřela sérií blbých náhod), na druhou stranu pokud kostky padají slušně, tak vychází hráčským nápadům vstříc, nemá potřebu je nadmíru komplikovat.

Pokud tě to potěší, měl jsem z tebe podobný pocit při hraní Xyntillanu. Když jsme provedli očividnou blbost, následky přišly hned, ale pokud došlo k nějakému nebezpečnému náhodnému setkání, měli jsme dost času a prostoru něco vymyslet (krysy v mučírně apod.).

[Jezus]

Na krysy v mučírně jsme toho právě že moc nevymysleli, že se nakonec rozprchly po výstřelu z pistole byla čistá pravidlová záležitost...

Naopak Xyntillan mi místy přišel takový "přiškrcený", nepamatuju se, že by nějaký náš nápad prošel rychle a svižně s minimem hodů nebo snahy dostat do toho další komplikace... Ale mohlo to být i tím, že jsme hráli dost mudcore, kterýžto podporovaly i Markusovy úpravy pravidel.

Jsem rád, že po pár letech Markus dospěl k tomu, co mu mnozí říkali už dávno - postavy potřebují schopnosti (nejlépe spolehlivé) a příliš nebezpečný/smrtící "oldschool" blízký tomu haptickému, je pomalý a nepříliš zábavný (což byla verze, kterou vzýval myslím ještě před Xyntillanem).

[Markus]

Seven Voyages of Zylarthen – Four Dooms of Thisium – moje 11. sezení

(Celkově v kampani to bylo sezení 24.)

Adonis RIP
Placidus RIP



No... takhle...

Minul jsem s Adonisem jednu výpravu téhle party. Potom, co jsme dobyli vilu, šla skupina do jakéhosi „Chrámu neznámého boha“ uprostřed dezolátní krajiny, kde nic nežilo, přičemž o chrámu kolovaly zvěsti, že už v něm zařvala strašná spousta dobrodruhů a je tam celé mimozemsky zlé. Takže se mí kamarádi rozhodli tam jít a kupodivu nikdo nezařval, byť utekli před příšerami nezranitelnými jinak než magií (kouzelnou zbraň má jediná postava).

Tohle sezení je tak trochu obětí formátu otevřeného hraní. Já jsem o chrám neměl zájem, jednak mi přišel moc nebezpečný, jedna Adonise nezajímá (žádné ženské) Snažil jsem se na Discordu nadhodit nějaké jiné možnosti, ale nikdo nereagoval, takže začalo sezení a než abysme zabíjeli čas plánováním, šli jsme prostě dořešit ten chrám.

Chvíli dobrý, pak jsme potkali nějaké hádající se stíny filozofů, kteří se přeli o to, jestli je mocnější princip moudrosti, nebo princip vůle. „Pánové, vy se mýlíte, nejmocnější je princip lásky!“ zkusil jsem marně. Pak mě začali lákat, ať se přikloním na tu či onu stranu, že tím získám ohromnou moc. Trochu... shady, že? Ale what the hell, sranda musí být! Řekl jsem tedy, že jsem nikdy nebyl moc moudrý a trocha moudrosti by mi ani neuškodila. Filozof moudrosti mě vítězoslavně poslal, ať si přečtu jakýsi magický svitek popsaný divnými klikiháky, ze kterého sálala nepříjemná moc. Samozřejmě že mi všechny varovné kontrolky řvaly. Ale stejně jsem ho přečetl.

Neuspěl jsem v záchraně proti smrti a změnil jsem se v přízrak.

Přízrak pak zaútočil na zbytek družiny, mohl jsem za něj házet útoky, a dokonce jsem zabil další hráčskou postavu (vysál jsem mu level... jeho jediný... muhehe ). To bylo cool. Fandil jsem si. Pak mě zabili podruhé.

No nic, Adonisova smrt zamrzí, ale vlastně mi to moc nevadilo. Ta postava byla moje oblíbená, ale něco dokázala, zažila si zajímavý příběh a vlastně umřela velice stylově, kdy doplatila na svou naivitu. Hezky se to uzavřelo. Za mě dobrý.

Navíc jsem hned začal hrát za svého sluhu Placida, smutného staříka a velmi dobrého zloděje v jednom, a mohl jsem v různých situacích trousit poznámky o tom, jak by se tady byl býval zachoval můj mladý pán, ach ach...

Pak jsem si Placida nechal stupidně zabít v souboji s kovovými hady. Neúspěch v záchraně proti jedu. Za tohle se na sebe zlobím, riskoval jsem už zbytečně, dělal jsem kraviny (pozdní hodina, netrpělivost a tak...). V průběhu sezení se mi s Placidem podařilo pár dobrých kousků, měl jsem přílišnou sebedůvěru, a navíc jsem měl pořád v zásobě reroll, tak jsem si říkal, že to dám. Bohužel mi nedošlo, že jedovatý had mě může zabít dvakrát zároveň (jednou pomocí damage, podruhé pomocí jedu), což se přesně stalo a jeden reroll mi na to nestačil. Blbec.

Placidus mě mrzí. Těšil jsem se, jak budu v kůži melancholického staříka dál šířit slávu Adonisovu.

Mám ale milé spoluhráče. Adonisovu smrt někteří oželeli, připili jsme si na něj vínem (postavy i hráči), a velice mě pobavila hláška jednoho spoluhráče, který – zatímco se oplakával Adonis – prohlásil: „A Spezzaferro je okamžitě zapomenut.“ Spezzaferro byla ta postava, kterou zabil Adonis-přízrak. A byla to naprostá pravda.

Pak někdo v downtimu prohýřil zlaťáky za to, že nechal vyrobit památník.

RIP

Adonis památník.webp

[Markus]

Melanův report:

News from the doomed city of Thisium! A large company left Villa Cardone towards the ominous Temple of the Unknown God, emboldened by the previous, successful expedition. They approached the imposing, ancient structure carefully. Before the enormous entryway, Dorvo had himself lowered into one of the two cyclopean pits, filled with the bones and debris of the ages. Looking for treasure, he found what he sought, but also got attacked by a buried wight: however, his flaming sword made short work of the undead monster. They entered the interior, going East to a room shrouded in deep gloom, the source of incessant quarrelling. Two shadowy philosophers were debating whether Wisdom or Will was the supreme principle. Entering, Adonis Gratianus offered Love as the true principle as a compromise, but could not convince the irate wraiths. Finally, he chose Will, and the triumphant philosopher advised him to enter the southern door, and use the magic scroll there to gain new powers. Adonis did so, and was immediately turned into a wraith (new powers included), who proceeded to attack his companions. In this combat, Sigismondo Fiesi, distant kin to an extinct Thisian lineage, was drained and turned into yet another wraith; but they were both dispatched with the flaming sword and Aufidia Corvina's cure light wounds spell. They drank to Adonis' memory, and continued the expedition.

Adonis RIP.webp

The chamber to the north held an upright, locked metal cabinet surrounded by four pillars. Sensing trouble, they tied a coil of rope around the thing, and knocked it - from inside came growls and the sound of shifting coinage. An ambush was set, and the doors opened. Out came a royal mummy, throwing down it ornate mace, and spilling the pile of gold it was trodding on into the room. It was put down by Eriberto Barrella, who snatched up the mace, finding it a +2 weapon. To the west was a short corridor, where a secret door was discovered.

Beyond stretched a dusty and long-forgotten passage, leading to a massive chamber. Great columns rose to infinity and the starry gulfs of space. The centre was occupied by a dark pool, and Matrona Ladrona chucked in a silver coin to see if it hid any danger. That came all right, in the form of a massive 8-headed hydra. They fled quickly, slamming the secret door, which the beast could not break down. They chose to explore eastwards. A passage led to an intersection with a dark smear on the floor and old, rusty scrap here and there. Investigating carefully, they spotted 4 raised portcullises around the centre - a trap by the looks of it. Now checking the nearby room, they found it decorated with vivid frescoes of old kings and sages. Dorvo, sensing trickery, struck one of the figures with his fire sword, which shrieked and shifted - a doppelganger, flattening itself into a 2D plane. The four monsters were handily dispatched, but the empty room had no treasure. North, beyond the intersection, a recess to the West held three old brass levers. A slingstone was shot at them to make sure there was nothing tricky here, but there was: the "levers" animated as 3 metal snakes, slithering towards the party with incredible quickness. In this battle, Placidus, Adonis' elderly servant, died to the serpents' deadly poison, following his young master to the Netherworld. Other followers failed their morale checks and fled in panic. Weakened and wary of worse to come, they checked out one more room to the north, finding 4 alabaster gargoyles, and turning back instantly. They returned to their horses, and rode back to Villa Cardone to bring the bad news to Ottilia Cardone of the death of the man who had loved her and helped win back her inheritance. Two followers, Ancilla Ladruncola (who spoke the tongues of animals) and Daphnis (4th level Elf, travelling incognito) chose to retire from the party, adding to the dark mood. At this time, the city had 30 days left...

Placidus RIP.webp

(Very appropriately, the full monster experience for the session came out at a round 666 XP. Perhaps the Unknown God’s hand was involved, or perhaps it was blind cosmic chance. Who knows what is true!)

[Markus]

Někdo na Discordu:

Question to Melan and fellow players alike, are your other games also this brutal and lethal?

No, this specific campaign is particularly and deliberately lethal. Casualties happen in other campaigns, but less often. For example, no player character has died in my Fomalhaut campaign in a long time. (Same system.) It is also a question of levels: lethality is high on low levels, and decreases with growing character power.