Co jsou to RPG hry? (pozor, chyták!)

[LokiB]

Chytit
Vyhrožovat
Upravit předmět

Ok, ještě Jít a Mluvit, kdy na tom budeš trvat, že jsou to akce.

Jaké další akce tam vidíš? Tyhle jsou celkem standardní pro kterékoli hraní.

[Antharon]

Volné jednání postav byl druhý krok, který vznikl omylem a nezáměrně při Braunsteinu...

A tím omylem a nezáměrně vznikly RPG hry.* O čem přesně se tu teď dohadujeme?

(V případě Braunsteinu spíš „proto-RPG“, protože mu ještě chyběla formalizovaná pravidla.)

Braunstein je klucovym prikladom volneho RP vo wargamingu

[Markus]

Loki: Právě jsi ukázal totální nepochopení v přímém přenosu.

Tak samozřejmě, že pokud si nadefinuješ akce typu "Akce: Udělat cokoli", tak pak můžeš tvrdit, že máš jedinou akci na celou hru. Ale pointa je, že ti umožňuje dělat cokoli.

[Jerson]

Já říkám, že RPG hry vznikly, když se do individuálního wargamingu přidal roleplaying a hráči se nechali hrát. Technicky totiž k žádnému kroku "přidání volného jednání postav" nikdy nedošlo, došlo k nezáměrnému "odstranění kontroly všech akcí rozhodčím".

Jinak řečeno tvrdím, že když do wargamingu přidáš volné jednání postav, tak RPG nevznikne, a za několik desetiletí takového hraní ani nevzniklo. Způsob hry se změnil, až když se přidal roleplaying.
Možná to byla náhoda, to se bez paralelní Země nedá rozhodnout.

[LokiB]

Loki: Právě jsi ukázal totální nepochopení v přímém přenosu.

Tak samozřejmě, že pokud si nadefinuješ akce typu "Akce: Udělat cokoli", tak pak můžeš tvrdit, že máš jedinou akci na celou hru. Ale pointa je, že ti umožňuje dělat cokoli.

No, to ses zase hloupě předvedl s komentářem.
Která akce, kterou jsem uvedl, je typu "Udělat cokoli"? Žádná. Tak nelži.

Ty jsi prostě uvedl popis hezké hry, na které jste si vystačili reálně s 6 typy akcí a určitě hezkým roleplayingem kolem.
Tak nekřič na mě, že jsem něco nepochopil.

[Markus]

Omluvte mě, odcházím do parku, tam to mluvení do dubu bude aspoň příjemnější.

[Markus]

Loki, za domácí úkol se zamysli nad tím, jak se akce Upravit předmět, Jít nebo Mluvit (konkrétně výčet možností, které umožňuje) bude lišit ve videohře nebo deskovce oproti RPGčku.

[Corny]

Otevřel si hospůdku, ale mělo to jeden háček - chodili mu tam lidi. A tak si sedl do kouta, aby měl pokoj a klid, ale ještě nesměl zapomenout všem důrazně říct, že je vegan.

Já zas třeba neuznávám tvoji definici, že nemůžu mít omezenou sadu akcí (a to nemyslím rétoricky, jakože vždy je nějaké omezení) ... jak jsem psal, když to bude sada třeba daných 20 akcí, které se dají kombinovat, vzniká tak omezená, ale pestrá paleta výsledných akcí, tak to pro mě RPGčko být může a nemám s tím problém.

Co se těch omezení týče, tam máš jednoznačně pravdu, že ta omezení tam můžou být a ostatně v drtivé většině případů i jsou. Já třeba vnímám problém s těmi definicemi "přes fikci" už v tom, že vázat to na fikci mi připadá docela zcestné. Protože stejně jako fikce ovlivňuje volby postavy a hráče, tak volby hráče ovlivňují fikci. Ono to rotuje kolem sebe, jedno ovlivňuje druhé, tam a zpátky. "Konzistentní" fikce ostatně není v žádném případě nezbytný požadavek a může být úplně v pohodě fluidní a přizpůsobovat se hře, posouvat, retconovat, atd.. Je spousta případů, kdy je nějaká věc ve fikci akceptovatelná, ale mechaniky, žánr, domluvené směřování hry atd. nám některé volby prostě neumožňují.

Například v Pendragonu nebo Sagas of the Icelanders jsme vysloveně mechanicky omezení v tom, jak řešit překážky můžeme a někdy dokonce musíme. Dogs in the Vineyard, Nightwitches, Shadowrun nebo Blades nás zase silně usměrňují žánrově tím, že jasně říkají o čem ty příběhy, zápletky a překážky jsou a naopak o čem ne. A pokud se v DnD dohodneme, že se budeme držet na nížké úrovni technologie, tak prostě není na programu, aby něčí artificer začal přemýšlet, jak postaví steampunkový kulomet, i kdyby ho něco v té kampani mohlo uvěřitelně inspirovat a měl by k tomu ve fikci rozumné prostředky. A uhnout z těchhle omezení je v zásadě srovnatelné s tím, když se během šachů rozhodnu věží táhnout šikmo.

A další problém proč se opírat o fikci je dle mého v tom, že to, co mě u her jako Warhammer 40k nebo Descent omezuje ve výčtu toho, co smím a nesmím dělat, není fikce, ale mechaniky a premisa. Jakože pokud by to bylo jen o fikci, tak mě ve fikci nic nebrání si třeba v Descentu říct "Hele, vyčistili jsme tu blízké okolí, co si dát chvíli voraz, panáka a zahrát si karty?" nebo v Mansions of Madness přijít s tím, že když vím, že za dveřma je nějaký nepřítel, tak začnu střílet přes dveře, i když mechanicky na nepřítele nevidím a střílet tak na něj nemůžu. Ale my jsme se zkrátka dohodli, co a jak jdeme hrát a ve výčtu téhle "dohody" prostě není, že v prvním kole Bangu začnu ukecávat Šerifa, že jsem vlastně spáchal jen lehké zločiny a raději, než skončit na oprátce, prodám svýho komplice a odpykám si pár let v chládku.

[sirien]

Marky: já hlavně nevěřim, že se dá roleplaying takhle úhledně kategorizovat a roztřídit - ne v kontaktu s realitou toho, jak u hry skutečně vypadá a probíhá.

Roleplaying je ztvárnění postavy a postavu jde ztvárnit do různé hloubky a různými prostředky. Herecký projev je jen jeden z nich (další máš třeba rozhodnutí, akce, popisy...) a je součástí "celkového mixu" toho, co je roleplaying - mixu, který drtivá většina hráčů nerozlišuje a prostě praktikuje jako celek (byť s různou mírou zastoupení toho nebo onoho). Může ten mix fungovat i bez hereckého projevu? Nejspíš ano, ale to neznamená, že tento není významnou součástí věci a že bez něj tam bude něco citelně - a nejspíš velmi bolestivě - chybět a z hlediska RPGčka to bude stav nějaké nedostatečnosti nebo nouze, který rozhodně není "definičně validní" (stejně jako není definičně validní stav vzniklý tím, že něco děláš blbě, nebo že to (ještě) neumíš dělat správně atp.). (A btw. mám podezření, že když bys to fakt zkusil z RPG hry fakt vyhodit, tak bys zjistil, že to je o dost těžší snaha, než jak se Markus tváří.)

Zároveň nemyslím, že by zastoupení nějakého typu projevu v čase odráželo jeho důležitost pro celek. Ze 4h session může přímý herecký projev dělat klidně jen pět minut (nějaká 2%), ALE během těch 5 minut vytvoří přetrvávající dojem, který se pak přenese do spousty dalších momentů - akcí, popisů atd. - které si pak hráči kvůli těm 5 minutám budou schopní představit s větším detailem, hloubkou, texturou... což se pak ale násobně propíše do ztvárnění těch postav, jejich zapamatovatelnosti, uchopitelnosti pro ostatní - a tam se ti pak rozjede snowball effect háčků na interakce, které si tam ostatní najdou... když do shakeu přileješ alkohol, dostaneš alkoholickej drink, bez ohledu na to kolik toho alkoholu bylo - a i když to na někoho bude slabý, tak se tim nakonec opít dá, což virgin mochitem prostě nejde. Nebo jinak - na to abys předal jasný vizuál postavy stačí v knížce jeden obrázek, nepotřebuješ k tomu nutně hned komiks - přesto i jeden obrázek je kvalitativně někde úplně jinde, než jen textovej popis.

Z těhle důvodů mi Markusova snaha hereckej RP z RPGček vyhodit a tvářit se že to je jen optional extra přijde jako totální cringe bullshit. A argumenty že se spousta her hraje hrozně gamisticky na hraně deskovky bez RP mě moc nepřesvědčujou. (A když se Markusovi vysmívám, že jeho non-RP OSR je deskovka, tak to myslim vážně, ALE zároveň reálně nevěřim, že by tak nějak víc lidí fakt hrálo.)

A to ani neřeším fakt že dojem hráčů ovlivní i potenciál takového RP jako součásti hry, i když není realizovaný. Podobně jako dost lidí řekne že SW prequely měly fakt dobrý příběh - ne ten co si viděl v kině, samozřejmě, to byl bordel, ale ten co Lucas zamejšlel vyprávět a jen se mu to úplně nepodařilo; zní to weird? Ano. Mají kvůli tomu ty filmy zcela reálně rádi? Ano. Podobně ten in-character rozhovor co mohl proběhnout, protože takový RP je součást RPG, nebo co proběhl ve fikci, jen jsme neměli čas to odehrát, tvoří dojem ze session. Zahoď herecký RP pryč a tuhle hru kouře a zrcadel zboříš. Ale dobře, uznávám že to je už dost abstraktní argument, navíc implicitně referující můj obskurnní model RPG dynamiky. Ale že vypadáš že to chceš seriózně řešit, tak sem si řekl že to zmínim taky.

V tomhle směru pak dokonce ani nevadí, pokud se někteří hráči k hereckému RP nepřidají vůbec (odehrají v něm přesně 0% svého spot-time), protože i tak jsou součástí té probíhající aktivity, byť pasivně.


Tj ne, určitě si nemyslím totéž co říká Markus - a Markus v tom co říká rozhodně nemá pravdu. Zároveň ale nemám dojem, že bych nějak moc potkával to cos popsal jako to svoje (a) a (b) (uznávám, v téhle nové iteraci diskuse sem se svoje názory až doteď nenamáhal opakovat znovu, takže nepochopení jde nejspíš za mnou).

Každopádně ano, herecký RP je za mě definiční aspekt RPG - i když kdybych psal definici, tak to tam asi nebudu rvát výslovně - a Markusova snaha definovat RPG bez něj mi přijde úsměvně marná.


(ou, a btw. - řešit nakupování větou "koupím si meč - škrtám 10gp" fakt není roleplaying, to je deskovkovej itinerary management. Kterej ke spoustě RPG patří, protože gun porn and shits, ale fakt to neni RP - což je další z mnoha věcí, které Markus zkouší úporně prokecat a podsouvat, ale ve kterých je úplně mimo)

[Antharon]

Rozhodol som sa dat hlas za uplne nejlepsi rpg vec vubec sirienovi.

[LokiB]

sirien: Asi zrovna taky cestuješ ... "Inventory management"

Loki, za domácí úkol se zamysli nad tím, jak se akce Upravit předmět, Jít nebo Mluvit (konkrétně výčet možností, které umožňuje) bude lišit ve videohře nebo deskovce oproti RPGčku.

No bude se lišit tím roleplayingem kolem a tou možností kombinovat akce

Ale asi to bude fakt dost zásadní neporozumění si na bazální úrovni. Pro tebe tvůj popis ukázkou "neomezených akcí postav" ...
Asi si ulítáváš na tom, že "rozpletení provazu" bylo fakt děsné cool a byla by škoda to redukovat v definici na něco tak přízemního, jako je akce "uprav předmět a přidej popis".
Jo, pro ten způsob hry, který popisuješ, je v principu jedno, jestli tvoje postava ořežpruta ořezala prut, aby na něm opekla špekáček a ten nabídla hladové víle, nebo jestli si komtesa rozpárala šaty, aby z nich upletla lano, nebo pan rytíř sundal kroužkovou zbroj, přivázal ji na dlouhé bidlo a chytal do ní v řece štiku, nebo silák ohnul podkovu, aby mu kus železa přesně padnul do zámku nalezené truhly.
V tomhle PODSTATA RPG není. Ano v RPG se to používá, je to kombinované, je to obaleno právě tím roleplayingem (hraním) a DOHROMADY to dělá zážitek z hraní RPG.

[MarkyParky]

Sirien:

Roleplaying je ztvárnění postavy a postavu jde ztvárnit do různé hloubky a různými prostředky. Herecký projev je jen jeden z nich (další máš třeba rozhodnutí, akce, popisy...) a je součástí "celkového mixu" toho, co je roleplaying - mixu, který drtivá většina hráčů nerozlišuje a prostě praktikuje jako celek (byť s různou mírou zastoupení toho nebo onoho). Může ten mix fungovat i bez hereckého projevu? Nejspíš ano,

So far so good, v zásadě nemáme sporu.

ale to neznamená, že tento není významnou součástí věci a že bez něj tam bude něco citelně - a nejspíš velmi bolestivě - chybět a z hlediska RPGčka to bude stav nějaké nedostatečnosti nebo nouze, který rozhodně není "definičně validní" (stejně jako není definičně validní stav vzniklý tím, že něco děláš blbě, nebo že to (ještě) neumíš dělat správně atp.).

No, říkám, dej si ten reality check. Podle mě zjistíš, že tak třetina hráčů ho vůbec nepoužívá, vystačí s popisy a opisy a nechybí jim.

Což neznamená, že není součástí hry a že se má ze hry vyřadit. Znamená to, že není nutnou (a tedy definiční) součástí hry.

Což souvisí s následujícím:

ALE během těch 5 minut vytvoří přetrvávající dojem, který se pak přenese do spousty dalších momentů - akcí, popisů atd. - které si pak hráči kvůli těm 5 minutám budou schopní představit s větším detailem, hloubkou, texturou...

Tohle je ve skutečnosti voda na můj mlýn a ne protiargument.

To totiž znamená, že je to mimořádně efektivní nástroj, kterým se dávají předávat informace (a to zejména směrem GM>hráči). Ale zároveň to znamená, že se ti klidně může stát, že GM je jediný, kdo ho předvádí ... nebo že ti ho třetina hráčů vůbec nepoužije, ale právě pro to, jaký má dopad to, že zbytek hráčů občas ano, vzniká dojem, že to bez něj nejde.

Jde, jen to není tak efektní/efektivní. A proto se používá a zanechává tak silný dojem, přemazávají fakt, že se většinu času i prostoru věnuje něčemu úplně jinému.

Druhá věc je, že věci jako rozhodování postavy, utilitární domluvy mezi hráči (bez hereckého roleplayingu) a popisy akcí jsou taky roleplaying, ... ale herecký roleplaying na sebe strhává pozornost a tím si při nahodilém hodnocení připisuje zásluhy za dojem, který ve skutečnosti byl dosaženy jinými prostředky a on je jen doprovázel, jestli vůbec. Např. když jsou postavy vystavené nějakému drsnému dilematu, pak třeba vymyslí třetí cestu jak z toho ven, dostanou ji do fikce popisem a na konci se nějak herecky vysmějí záporákovi nebo to herecky odreportují mocnému NPC, tak ten herecký výkon slízne všechnu smetanu, ale herně měl na zážitku marginální vliv a kdyby absentoval, hráči si tu radost klidně odventilují jinak.

Z těhle důvodů mi Markusova snaha hereckej RP z RPGček vyhodit a tvářit se že to je jen optional extra přijde jako totální cringe bullshit.

No a tohle je to místo, kde si myslím, že Markuse nečteš správně. Ne, že by na tom neměl svůj podíl, on to fakt vysvětluje děsně krkolomně.

Markus píše: RPGčka se dají hrát i bez hereckého RP.
Sirien čte: Markus chce vyhodit herecké RP z RPGek.

Což je asi jako na hony jiná věc a IMHO důvod, proč nedokážete najít ̶s̶p̶o̶l̶e̶č̶n̶o̶u̶ ̶ř̶e̶č̶ ̶společný jazyk.

Podobně ten in-character rozhovor co mohl proběhnout, protože takový RP je součást RPG, nebo co proběhl ve fikci, jen jsme neměli čas to odehrát, tvoří dojem ze session. Zahoď herecký RP pryč a tuhle hru kouře a zrcadel zboříš.

Nezboříš, protože lidi si ty scény dokážou představit i bez toho, aby viděli něčí amaterský herecký roleplay - znají je z filmů, knížek, videoher.

Takže když přijdu a popíšu: "A teď máchnu svým mečem, zarazím ho doprostřed kamenného mostků a z plných plic na tu nestvůru zakřičím, že nemá šanci projít," tak si to všichni představí, aniž bych se musel zvedat, máchat rukama a řvát na celou místnost "YOU SHALL NOT PASS!"

Tj ne, určitě si nemyslím totéž co říká Markus - a Markus v tom co říká rozhodně nemá pravdu. Zároveň ale nemám dojem, že bych nějak moc potkával to cos popsal jako to svoje (a) a (b) (uznávám, v téhle nové iteraci diskuse sem se svoje názory až doteď nenamáhal opakovat znovu, takže nepochopení jde nejspíš za mnou).

Mám pocit, že docela dlouho říkáš a), ale pak uděláš v jednu chvíli trochu mentální gymnastiky, aby sis obhájil, že to vyústí v b).

Ale to je technikálie, nesnažil jsem se předložit falešné dilema.

S drtivou většinou toho, cos napsal v zásadě souhlasím (to jsou ty části, kde nereaguju), kde se rozcházíme jsem ti odpověděl. Napsal bych ještě něco dalšího, ale time-is-up.

[York]

Přičemž ale "roleplayování nákupu" – z hlediska pochopení toho, co to je RPG hra – může klidně vypadat takhle: „Koupím si meč. Kolik zlatých si mám odečíst?“

To si myslím, že není, respektive určitě jsi to neodehrál v roli. To, že je roleplaying nutnou součástí stolních rpgček, ještě neznamená, že se 100% sešny roleplayuje.

edit: Upřesním: Rozhodnutí za postavu "půjdu si koupit meč" je roleplaying. Vžil ses do postavy, zvážil jsi její aktuální potřeby, udělal jsi za ni rozhodnutí. „Koupím si meč. Kolik zlatých si mám odečíst?“ už ale není roleplaying, to je přeskočení herně nezajímavý činnosti.

edit2: Ještě doplním: Záleží na kontextu. Když by sis chtěl koupit meč při hraní deskovky, tak to nebude rolepaying vůbec, protože místo aby ses vžil do postavy, zvážil její aktuální situaci a potřeby a na základě toho udělal rozhodnutí, se mrkneš na stůl, zvážíš aktuální situaci na herním plánu a svoji pozici ve stavovym prostoru hry a na základě toho uděláš čistě herní rozhodnutí. V obou případech ale výsledek svý úvahy oznámíš slovy „Koupím si meč. Kolik zlatých si mám odečíst?“.

[LokiB]

Přičemž ale "roleplayování nákupu" – z hlediska pochopení toho, co to je RPG hra – může klidně vypadat takhle: „Koupím si meč. Kolik zlatých si mám odečíst?“

To si myslím, že není, respektive určitě jsi to neodehrál v roli. To, že je roleplaying nutnou součástí stolních rpgček, ještě neznamená, že se 100% sešny roleplayuje.

edit: Upřesním: Rozhodnutí za postavu "půjdu si koupit meč" je roleplaying. Vžil ses do postavy, zvážil jsi její aktuální potřeby, udělal jsi za ni rozhodnutí. „Koupím si meč. Kolik zlatých si mám odečíst?“ už ale není roleplaying, to je přeskočení herně nezajímavý činnosti ve hře.

edit2: Ještě doplním: Záleží na kontextu. Když by sis chtěl koupit meč při hraní deskovky, tak to nebude rolepaying vůbec, protože místo aby ses vžil do postavy, zvážil její aktuální situaci a potřeby a na základě toho udělal rozhodnutí, se mrkneš na stůl, zvážíš aktuální situaci na herním plánu a svoji pozici ve stavovym prostoru hry a na základě toho uděláš čistě herní rozhodnutí. V obou případech ale výsledek svý úvahy oznámíš slovy „Koupím si meč. Kolik zlatých si mám odečíst?“.

No ale o tom tu je s Markusem celou dobu řeč, přeci.
Pro něj "jdu si koupit meč, kolik mám zaplatit?" je to, co sice nechce nazývat "roleplaying", protože je to pro něj matoucí pojem, ale je to to, co má ve své definici RPG pod bodem

- Hráči představují konkrétní postavy ve fikčním světě a slovy popisují jejich jednání

Si to v té jeho definici přečti:

RPG hry jsou hry, které probíhají formou konverzace, při které hráči popisují fikční svět a touhle konverzací si slaďují představy o tom světě, přičemž:
- Hráči představují konkrétní postavy ve fikčním světě a slovy popisují jejich jednání
- Jiný hráč než hráč jednající za postavu pak slovy popisuje, jak na jednání postavy reaguje svět a jak se proměňuje (tím vzniká herní rozhovor)
- Možné jednání není omezeno nějakým pevným výčtem herních akcí, ale je volné – hráči můžou jednat jakkoli, jak to ve fikci dává smysl
- Fikční svět na to jednání reaguje, opět aniž by byl možný počet výsledků pevně omezený, volně – jak to fikčně dává smysl
- Touhle dynamikou vzniká představa toho, že ten fikční svět je "opravdový" a hráči s ním jako s opravdovým pracují
- Hra je regulovaná pravidly, která určují, kdo může co rozhodovat, jak vyhodnocovat jednání postav, jak na to jednání má reagovat svět atd.

Tohle je podle mě jádrová definice "RPGčkovitosti". Nejmenší společný jmenovatel – a zároveň to, co RPG odlišuje od příbuzných her, především od jiných „roleplayových“ her, jako jsou LARPy nebo videoherní RPG

A v následujících komentářích to pak i potvrzuje. Že je to ta "RP část hry" ... takže i to, "jdu si koupit meč" je to RP.

[sirien]

Markus píše: RPGčka se dají hrát i bez hereckého RP.
Sirien čte: Markus chce vyhodit herecké RP z RPGek.

Markus se snaží prodat, že RP není součástí základní podstaty RPG a herecký RP specificky že je preferenční optional extra, už nějakou dobu (viz zpětně diskuse o "tlachání" v roli, o RP v OSR, historie tohodle vlákna...) Trochu v tom točí (nejspíš ne vědomě záměrně, ať nekřivdim) staré dobré Motte-Bailey s bailey RP obecně když to projde a motte "divadelního" RP když to neprojde, ale ta dlouhodobá linka je dost zjevná.

No, říkám, dej si ten reality check. Podle mě zjistíš, že tak třetina hráčů ho vůbec nepoužívá, vystačí s popisy a opisy a nechybí jim.

Což neznamená, že není součástí hry a že se má ze hry vyřadit. Znamená to, že není nutnou (a tedy definiční) součástí hry.

Dejme tomu, pro účely diskuse. V principu se tím na mých tvrzeních nic nezmění. Jak jsem psal, i ti pasivní hráči jsou stále účastníky té činnosti, která obohacuje hru které se oni sami účastní a mají z ní nějaký dojem a zážitek, který toto formuje.

Samozřejmě, když RPí víc hráčů hodně, tak to je jiný kafe než když to táhne GM a ostatní nic, ale to je otázka kvantity nad rámec základní kvalitativní změny, která je vcelku binární - viz moje přirovnání k alkoholu, ten drink může mít 1% nebo 40%, ale prostě buď alkoholickej JE (a MŮŽEŠ se z něj opít, bez ohledu na to že různí lidé mají různou toleranci a preferenci míry opilosti) nebo NENI (a v tom případě se z něj neopiješ ani kdybys ho vyžahnul kýbl na ex). Podobně ten hereckej aspekt RP tam buď je nebo neni a pokud tam je, tak to hře prostě přináší odlišnou kvalitu. Samozřejmě, je pak další rozdíl kolik ho tam je, ale to je další rozdíl - jestli tam je nebo neni, bez ohledu na množství, je kvalita sama o sobě.

(Ohledně reality checku - stranou všech ostatních zkušeností co mám přímo i zprostředkovaně, shodou náhod jsem podobnou situaci zažil v jedné random poskládané partě na DnDčko zrovna tuhle neděli.)


Zároveň herecký RP je něco, co je minimálně herně relativně specifické pro RPG a larpy a dává jim to hodně odlišný feeling. A popravdě, ta kvalita prokreslení postavy, kterou to do hry vnese, se ve skutečnosti moc nahradit nedá - i špatné, ale trochu názorné ztvárnění postavy (manýrů, intonace...) dá prokreslení, které popis nenahradí nebo nahradí jen velice těžko. Takže bych asi tvrdil, že i když to není "nutné" v nějakém doslovném bazírovacím významu slova, tak to přesto je tak fundamentální, že to je "definiční" a hry zcela bez tohodle aspektu se v praxi takřka nevyskytují.

Nezboříš, protože lidi si ty scény dokážou představit i bez toho, aby viděli něčí amaterský herecký roleplay - znají je z filmů, knížek, videoher.

Nepochopil si mě - já tady nemluvil o dojmu/zážitku vzniklém představou dění ve fikci (tedy "představíme si, jak si to postavy vyříkají přímou řečí"), ale skutečně o zážitku vzniklém hraním hry kolem stolu, tedy představou toho že jsem si to mohl se spoluhráčem odříkat přímým hereckým RP přímou řečí za ty postavy (...ale jen jsme to možná neudělali, protože...).

Samotná přítomnost možnosti téhle herní procedury (nebo jak to chceš nazvat, prostě aktu hraní hráčem při hře) tu má kvalitu sama o sobě, i když tato možnost není realizovaná.

Je to možná trochu neintuitivní na představení si, ale ve skutečnosti to není nic podivného - je to v podstatě stejná logika jako pocit přítomnosti rizika smrti na blbý kostky, i když vlastně žádná postava (zatím, na blbý kostky) nikdy nezemřela - jen se tu nebavíme o riziku ale o potenciálu. Asi jako když deš do baru kde bys mohl mít něco s nějakou holkou, i když žádnou neoslovíš.


Jako ta mnou vnímaná míra významu hereckého RP je... dost jemná a nevím jestli se mi jí daří předat / popsat dobře. Není to něco co by muselo být všude nebo by toho muselo být nutně hodně atp. - ale zároveň to není ani něco co hodíš do pytle "deseti položek, stačí náhodných pět" - je to něco co tam potřebuješ mít, aspoň ve stopově měřitelném množství (asi by šlo diskutovat o tom jestli by nestačilo jen homeopatické množství... ale to je asi diskuse kterou teď a tady úplně nemám náladu vést, kdyžtak třeba na GC nad pivem)