Markusův herní deník

[Markus]

Napadlo mě vést si herní deník – vlákno, do kterého zaznamenám každou odehranou hru spolu s nějakými bezprostředními dojmy. Hlavně asi sám pro sebe a archivaci, ale třeba to někomu přijde zajímavé. Jestli se někdo chcete opičit, směle do toho!

Libovolné komentáře a postřehy vítány.

Milníky:
Začátek: červenec 2024
Začátek roku 2025
Začátek roku 2026

[Markus]

Seven Voyages of Zylarthen – Four Dooms of Thisium – 1. sezení

Takže jsme zašli rovnou do hospody, kde jsem vyhlásil, že přicházíme spasit město, k naprostému nezájmu místních, kteří tu už 45 dní zažívají skoro apokalypsu. Nezbylo než nakoupit rundy místním nuzákům, popsat se po zvěstech, najmout si jednoho z nich jako průvodce a nechat se provést po městě.

Za zmínku stojí třeba setkání s malířem, který se snaží zachytit své poslední mistrovské dílo – pád města Thisum –, ale bohové ho prokleli. Každou noc mu stečou barvy z rozmalovaného obrazu a ráno je plátno zase prázdné. Potřeboval by aspoň tři dny v kuse, jinak obraz nedokončí. Už ho začíná po několikáté. Navrhl jsem, ať zkusí sochat. Dobře mi to padlo, zřejmě to fakt zkusí.

Thisium1.jpg

Nechali jsme se zavést do svatého háje, kde se dřív zjevovala věštecká sova, ale teď je to tam prý nějaké divné. Průvodce dovnitř jít nechtěl. Mezi zarostlými stezkami jsme našli pavilonek svěžesti a v něm to, co se hned stalo mým osobním questem – sličná šlechtická dívka pláče, že loupežníci jí zabili otce a připravili o rodinné jmění, 300 zlatých. Samozřejmě jsem slíbil za celou skupinu, že loupežníky pobijeme a peníze vrátíme, protože... víte, kam tím mířím.

Po setkání s jakýmisi elfy, hypnotickými světýlky a filozofem (s nímž jsme vedli skutečnou filozofickou rozpravu o vrtoších bohů, než ho spražil blesk za to, že nám poradil a nic za to nechtěl), jsme skutečně našli místo, kde loupežíci číhali na pocestné. Poslali jsme tam jednoho ze sluhů, ať je vytáhne ven do léčky („Jdi tam a naříkej, jak máš těžké kapsy a jak všechny ty zlaťáky nemůžeš unést“.) To se povedlo na výbornou, bohužel až moc dobře – místo předpokládané hlídky přitáhl sluha všech 10 berserkerů i jejich hromotluckého šéfa.

Byl to hrdinský boj. Padli nám dva henchmani a dvě postavy byly smrtelně zraněny, ale udolali jsme je! A našli i jejich kořist, nějakých 900 zlatých a další blbiny. 7VoZ má místo přímé smrti na 0 životech mechaniku smrtelných zranění, kdy ještě máte nějaký čas padlou postavu zachránit včasným chirurgickým zásahem. Náš zloděj měl umřít za 2 dny, takže měl dost času dojít do města k léčitelce (kde mu to nepadlo a umřel během zákroku). Ale hobitovi zbývalo jen 40 minut. Tak jsem ho se svým henchanem čapnul a běželi jsme do toho pavilonku k té slečně, protože pavilonek prý měl nějaké blahodárné účinky. Hobit to nehodil a umřel. Dívka byla šokována. No a tak jsem ji musel utěšit.

fight.jpg

Po nějaké době přišli (přeživší) kamarádi, slečně jsme odevzdali 300 zlatých (zbylo nám 600) a získali si tak vděčného přítele ve městě.

Padlé jsme nechali pohřbít u hrbatého hrobníka. Jelikož v 7SoZ se zkušenosti dávají až za marnotratně utracené peníze, objednal jsem ve městě průvod plaček a bědovníků, aby na pohřbu dělali správnou atmosféru. Kamarádi najali herce, aby zaimprovizali nějaké humorné a lascivní scénky o našich skutcích.

Městu Thisiu zbývá 45 dní.

News from the doomed city of Thisium! Five adventurers landed in the city, and after some time at the Pickled Carp inn, hired a guide to lead them to the Sacred Grove, where the mysterious Wise Owl made his pronouncements about the city's dooms. They met Olimpio, a painter who could not finish his masterwork, convincing him to work with marble instead. Entering the labyrinthine grove, they met Assunta, a beautiful woman at a gazebo, who lamented robbery by a group of brigands who had stolen her inheritance, and had set up camp somewhere nearby. A group of elves seeking the city's mysteries were also met; here, Simaetha of Cos learned a spell from a strange stone. Elsewhere, disembodied eyes drove Otho the lantern-bearer to murderous fury, but he was subdued, and the eyes were bypassed with blindfolds. At the grove's centre stood a domed hall, but the doors were closed, and bore indecipherable magical writing. Agathos, a cynical philosopher, was consulted about the nature of the gods. For a fee, he revealed the brigand camp was close by, and an ambush was set. The leader, Livius Bellus, was slain with backstabs, but his ten berserkers fought with fury. Ninos the bowman and Thestylis the light footwoman were killed, while Mungo Maupater the Halfling Thief and Cyrillus the Thief received mortal wounds. Those of Mungo were severe, and Adonis Gratianus carried him back to the gazebo - its magical rest unable to save him, but Assunta's kisses a fine compensation for the fighting-man. The others looted the berserker camp for silver and gold, but Agathos was struck down by the gods for helping them without compensation. They returned Assunta's inheritence, who, it turned out, was a member of the noble Passeri family. Cyrillus was taken to Celeste Domino, an apothecary: but her help could not save him, and he died in surgery. Four dead bodies were thus taken to Thisium's graveyard, and buried honourably. At this time, the city had 45 days left...

fight.jpg

[Markus]

Seven Voyages of Zylarthen – Four Dooms of Thisium – 2. sezení

Tentokrát jsem se nemohl ke hře připojit hned na začátek, takže jsem je hodinu a půl jenom poslouchal ve sluchátkách. A byla to teda zajímavá zkušenost, být svědkem nerozhodnosti a zpomalených hráčů.

Tohle je kampaň koncipovaná jako sandbox: ve městě a jeho okolí je hromada háčků a míst, kam je možné se vypravit a co řešit. Idea je zhruba taková, že na každé sezení může přijít trochu jiná skladba hráčů, ale každý si tam něco najde. Na tohle sezení přišli 3 noví hráči, 2 hráči z předchozího sezení (+ později já). A nikdo se k ničemu moc neměl. Ti noví aspoň ze začátku spíš mlčeli (asi se chtěli rozkoukat), ti stávající se ne a ne rozhoupat. Poslouchat to bylo trochu bolestné. „Co chcete dělat?“ ptá se Melan. Dlouhé ticho. Pak někdo něco nadhodí – většinou ne popis akce, ale otázku („Co víme o tomhle paláci na severu?“). Melan odpoví. A zase dlouhé ticho. Jako by hráči měli problém jednat.

Z minula jsme měli jeden větší háček: pomlátili jsme nějaké bandity a našli u nich svitek, kde stálo něco jako „Potkáme se TAM A TAM, budu mít připravenou loď.“ V diskuzi před hrou jsem navrhl, že bychom na tu schůzku měli jít a třeba tu loď získat pro sebe. Na začátku sezení tedy hráči zjišťovali, kde je TAM A TAM. Všichni jsme si mysleli, že je to nějaká budova ve městě. Ukázalo se, že je to nějaká vesnice den cesty od města.

A tím to skončilo. Nikdo neřekl: „Výborně, nakoupíme jídlo a vyrážíme za dobrodružstvím!“ Jednodenní vzdálenost vyrazila hráčům dech. Veškeré plány a zdání akčnosti se zhroutily. Tento háček byl tedy opuštěn a hráči místo toho začali náhodně bloumat po městě, navštěvovat tržnici, lázně a zkoumat náhodné budovy.

Kdybych chtěl být benevolentní, řeknu, že si prostě chtěli najít „něco vlastního“, místo aby následovali háčky předchozí party. Ale poslouchat to jejich bezcílné plácání bylo teda trochu utrpení.

(Minule mi to tak nepřišlo, ale asi to bylo tím, že jsem tam byl já a tlačil jsem hru dopředu. Když bylo ticho, prostě jsem si vzal slovo a nějak jsem rozhodnul – ostatní se většinou podřídili.)

Vzpomínám si na tezi, že sandbox není pro každého a někteří hráči by fakt asi ocenili jasný quest.

Nakonec začali zkoumat hrobky na hřbitově, jestli tam náhodnou není vstup do podsvětí (což byla další z našich linek z prvního sezení). To už jsem se připojil, nakonec jsme do podzemí pronikli. Byli jsme přepadeni obřími rejsky, ale dobrý, umřel nám jenom jeden světlonoš. Spustili jsme se do nějakého obřího sálu a prozkoumali jednu místnost s kostlivci a pokladem. A našli spoustu dveří vedoucích neznámo kam. Takže sice míra akčnosti dost nízká, ale aspoň už máme přímo ve městě vstup do dungeonu.

A hráči během toho plácání po městě odhalili spoustu dalších potenciálních zápletek (Melan to má dobře připravené – vlastně ať jdete kamkoli, nějaký háček tam najdete). Tak věřím, že příště už budeme schopnější jasněji volit cíle a usilovat o ně. Bude zajímavé sledovat, jestli se ta rozhodnost změní s tím, že se budou opakovaně vracet hráči, kteří už to prostředí znají a něco v něm sledují.

image.jpg

mausoleum.jpg

Melanův report:

News from the doomed city of Thisium! Replenishing their ranks, the company explored more of the city, finding a house where Chiaffredo, a minstrel had walled himself in over his dead love, Lucia Tamburello; and visiting the baths to pick up rumours - here, the opinion was that Lucia was a witch, and still haunted the city after her stoning. They decided to check the graveyard for a possible underworld entrance. On the way, at the city marketplace, Aufidia Corvina the M-U tried to clean the much-dirtied statue of a man named "The Philanthropus", which angered the crowd. She was pulled out by a benevolent local woman, who then suffered the gods' punishment for helping a stranger without compensation, crumbling into ashes and charred bones before Aufidia's very eyes! Shaken, they proceeded to the graveyard, convincing the hunchback groundskeeper, Carponio, to allow them to explore the family mausoleums, and perhaps find a way deeper. Three hid nothing or minor valuables, but in the crypt of Vercato, a round hole opened in the floor. However, giant shrews surprised the party, and Fax the lantern-boy had his throat ripped out while other henchmen fled. After slaying the shrews, they lowered a lantern on a rope through the hole, which opened into an enromous domed hall, with ledges on the perimeter - an antique mass grave, with gates leading to further side-tombs. With a rope ladder, a way was made down. The first to be explored was the tomb of GREMULLO, where 8 skeletons were slain. Behind a shoddy fake wall was an unlooted section, with six stone hands holding burnt-out torches. These were switched for lit ones, and the hands eagerly grasped them. Thus, the tomb was looted for some coinage and a potion. Further entrances were examined but unexplored - the tomb of BADALAMENTI, a source of ethereal music, was a promising mystery, but for now, the company retreated to the surface to plan a followup evening expedition. At this time, the city had 44 days left...

[LokiB]

Někdy může být u takto popsaného sandboxu potíž v tom, že se v hráčích potkávají dva protichůdné pocity:
1. nechci svůj návrh nutit jiným hráčům
2. nechci řešit agendu, kterou navrhl jiný hráč

Někomu to může být nesmyslné, ale toto jsou reálně pocity, které hráči mívají (aspoň jsem si to ověřil na malé bublině hráčů kolem mě ).
Někdo má silnější jeden, někdo silnější druhý.

[Markus]

Vznikla tu obecnější diskuze na téma sandbox, na Jersonovo přání oddělena (souhlasím) do obecné diskuze o sandboxu.

[Markus]

Někdy může být u takto popsaného sandboxu potíž v tom, že se v hráčích potkávají dva protichůdné pocity:
1. nechci svůj návrh nutit jiným hráčům
2. nechci řešit agendu, kterou navrhl jiný hráč

Vlastně si říkám to samý. Hrajeme v sestavě, kdy se nikdo navzájem neznal, úplně cizí lidi. Tam asi může hrát velkou roli to, že se všichni snaží být ohleduplní, neskákat ostatním do řeči, dávat jim prostor... akorát když si pak ten prostor nikdo nebere, tak ta hra stojí. Bude pro mě zajímavý pozorovat, jak se to bude měnit se zkušeností hráčů.

Už jsem zažil něco podobného při otevřeném hraní Xyntillanu, kde mě ten formát otevřeného hraní začal dost frustrovat (nějaké postřehy tady). Tady to poprvé vidím z druhé strany, tak uvidíme.

[LokiB]

Někdy může být u takto popsaného sandboxu potíž v tom, že se v hráčích potkávají dva protichůdné pocity:
1. nechci svůj návrh nutit jiným hráčům
2. nechci řešit agendu, kterou navrhl jiný hráč

Vlastně si říkám to samý. Hrajeme v sestavě, kdy se nikdo navzájem neznal, úplně cizí lidi. Tam asi může hrát velkou roli to, že se všichni snaží být ohleduplní, neskákat ostatním do řeči, dávat jim prostor... akorát když si pak ten prostor nikdo nebere, tak ta hra stojí. Bude pro mě zajímavý pozorovat, jak se to bude měnit se zkušeností hráčů.

Už jsem zažil něco podobného při otevřeném hraní Xyntillanu, kde mě ten formát otevřeného hraní začal dost frustrovat (nějaké postřehy tady). Tady to poprvé vidím z druhé strany, tak uvidíme.

Ono je to ale stejně nepohodlný, když si prostor nikdo nebere, jako když si prostor snaží "usurpovat" několik hráčů současně. A to nemusí být nijak ve zlém, ale každý má potřebu a chuť řešit jinou agendu / nechuť k řešení některé agendy. I když se pak třeba normální hráči domluví, tak ta "nechuť" tam stejně může zůstat.
Holt je hraní RPG, podobně jako kolektivní sporty, závislé na tom, aby si hráči spolu vzájemně sedli.

[Markus]

Seven Voyages of Zylarthen – Four Dooms of Thisium – 3. sezení

(Čísluju podle svojí účasti. Celkově v kampani to bylo sezení 4.)


Skupina v mojí nepřítomnosti minule pokračovala v průzkumu mauzoleí pod městem. Já jsem navrhl, ať se tentokrát vypravíme po stopě lodi...

Z minula jsme měli jeden větší háček: pomlátili jsme nějaké bandity a našli u nich svitek, kde stálo něco jako „Potkáme se TAM A TAM, budu mít připravenou loď. --Randolf“ V diskuzi před hrou jsem navrhl, že bychom na tu schůzku měli jít a třeba tu loď získat pro sebe. Na začátku sezení tedy hráči zjišťovali, kde je TAM A TAM. Všichni jsme si mysleli, že je to nějaká budova ve městě. Ukázalo se, že je to nějaká vesnice den cesty od města.

Hlavně mě lákalo podívat se ven z města, navíc vidina lodi byla taky lákavá.

Gábor to má zjevně nachystané jako pointcrawl, takže chodíme po konkrétních cestách a křižovatkách, přičemž popisuje krajinu, odbočky, a co vidíme na horizontu. Museli jsme obejít zaplavenou starou silnici, kde dosud trčí z vody trosky vil, mezi nimiž se prohánějí delfíni, potkali jsme výstředního kupce prodávajícího lektvar ovládání lidí, našli nějaké kyklopské sochy blíže nepochopeného významu, prohodili pár slov s karavanou, která nás varovala před orkskými lupiči, a došli do cíle...

cestování.jpg

Cílem byla rušná hospoda v pobřežní osadě. U mola kromě loděk skutečně kotvila jedna velká námořní loď – zjevně ta, kterou měli získat zabití banditi. Můj cunning plán byl, že jeden z nás půjde jako volavka do hospody, zatímco ostatní nachystají venku přepadení (byla už noc). Volavka se bude vydávat za posla těch banditů, promluví si s jejich kumpánem, co měl zařídit tu loď, a přesvědčí ho, ať s ním jde ven do noci (do přepadení), protože tam jeho pán čeká.

A vyšlo to! Teda skoro. Tlupa šesti grázlů skutečně přišla až skoro k nám, ale pak si všimli černých stínů v křoví, takže přepadení tak úplně nevyšlo. Zajali naši volavku kudlou pod krkem... a já jsem s nimi začal vyjednávat, ať ho pustí, že jenom chceme tu loď, nemusíme se přece pobít. Navíc jste obklíčení. A oni na to: „Možná jsme obklíčení, ale jestli něco zkusíte, aspoň některý z vás vezmeme s sebou.“ Dohodnout se nechtěli. A v tu chvíli jeden z nás vystřelil, jednoho z nich zabil a strhla se mela. Souboj jsme vyhráli beze ztrát, dokonce i volavka přežila sice bodnutá, ale pořád s jedním životem. Šéf grázlů utekl na loď a chtěl odplout, ale doběhli jsme tam, ještě než námořníci stihli shodit prkno do vody, šéfa zastřelili, námořníky vyhnali z lodě a loď ukradli! Hurá! A pak jsme rychle odpluli dál, protože z hospody právě začal vybíhat dav.

Takže máme loď!

Ve zbytku sezení jsme se doléčili ve městě a prozkoumali pár menších ostrovů. Highlightem byl pustý ostrov plný ovcí, kde v jediné budově byla obří otevřená klec s kostmi gigantického papoucha a spousty jeho obětí. Když jsme se v tom hrabali, kostry ožily a zařval můj věrný bodyguard Bastión. RIP.

Mám skoro dost pokladů na druhou úroveň.

cestování 2.jpg

Tohle bylo zábavné sezení. Příjemná změna tempa a je super sledovat, jak má Melan to sandboxové prostředí podrobně připravené. Krátce před sezením se rozhodne, že jdeme z města ven – a tam jsou drobné lokace u cesty, vesnice s hospodou, jednotlivé ostrůvky (na jednom z nich je nějaká záhadně nemocná patricijská rodina, ale to bude na jindy...).


Melanův report:

News from the doomed city of Thisium! Aiming to obtain the ship mentioned in the letter looted from the body of the slain berserker, Livius Bellus, the company headed into the wilderness, to the seaside inn known as the Wailwind across the Bay of Pearls. They followed an old imperial road to the bay, where it disappeared below the waters, then a cart road around it. An eccentric merchant, Trigulano Goi, offered to sell them a potion, or give it as a gift in exchange for a task, but for now, they pressed on, and by night, were at the foot of the hill where the Wailwind stood. The small ship was in port, with men on deck. A plan was hatched to lure out and rob Randolf, the man mentioned in the letter. Anaxagoras Balonius and Tarquinius Faustus entered the inn while the others set up an ambush. Randolf and his four men were amicable, and followed once they were told Livius Bellus was waiting for them just by the road. However, the wily smuggler saw through the ambush, and after Anaxagoras was taken hostage, a melee developed. With three of his men killed, Randolf escaped to his ship, but was pursued and killed, his surviving crew given quarter. The Comely Lass, a fast little vessel, was theirs! There was some silver on board, and some really precious jewellery on Randolf (those treasure tables were really kind). With the ship, they sailed to Thisium to rest and re-equip; two extra men were also recruited.

The next day, they set sail again. The first visit was to a small isle overgrown with sick, dying vegetation, the site of a decaying manor house. Its inhabitants, of the noble Frugillo family (whose tomb they had discovered beneath Thisium), were a sickly lot, haunted by some kind of nocturnal monster. They decided not to pursue this for now, assuming it was above their paygrade. Instead, they sailed to a smaller, rocky island with a domed structure. This proved to hold an enormous cage with the skeletonised remains of a mega-parrot, but it was the pedestal underneath that hid something: a pit of ancient skeletons and treasures. The bones animated, and Bastian Spadón the heavy footman and Kritios the bowman were slain before the skeletons were killed. The pit contained ancient coinage, but also an antique magic shield. With this find, they sailed back to Thisium. At this time, the city had 40 days left...

[Markus]

Oddělil jsem si svoji „hlavní kampaň“ do samostatné diskuze.

Sem budu házet jen crosslinky, ať pak na konci roku můžu projet tohle vlákno a vidět, co všechno jsem odehrál (a v jaké chronologii).

Aktuálně za sebou máme dvě sezení.

[Markus]

Seven Voyages of Zylarthen – Four Dooms of Thisium – 4. sezení

(Čísluju podle svojí účasti. Celkově v kampani to bylo sezení 6.)

Tohle bylo jedno z takových těch „mezisezení“, kde se nic dramatického nestane, jen se tak nějak posunou různé linky.

Zajímavé je to, že v kampani teď fungují paralelně dvě skupiny. Ta první získala loď a plachtí se po mořích – v té je moje původní postava Adonis, viz předchozí zápis. Jenomže tím posunula čas o několik dní dopředu, a jelikož čas je v téhle kampani vzácná komodita (ve 45. dni má být město zničeno), bylo rozhodnuto založit ještě druhou skupinu a hrát za ni, dokud se kalendáře obou skupin nesynchronizují – a pak se to může promíchat. Už v minulém sezení hráči (beze mě) prozkoumali další kus městského podzemí, já jsem se teď přidal s novou postavou, kouzelnicí Serafinou Malpractis.

Pro představu, tohle je aktuální přehled postav a henchmanů v kampani:

Thisium session 6.jpg

Sezení byla směska drobností: chvíli jsme běhali po městě a poznali pár nových lokací, NPC, utíkali jsme před lapky (dvakrát!), znovu jsme navštívili svatý háj a získali hint ze starého nápisu. Highligtem sezení bylo, když jsme v podzemí přesvědčili mluvící alkoholické dveře, aby nás pustily dál (chtěly po nás nejdražší víno ve městě, tak jsme mu ho koupili), čímž jsme se dostali do „podzemní věže“ jakési mocné kouzelnice. Ve chvíli, kdy jsme našli luxusně zařízený přijímací salónek s mluvícími zubatými (a přesto pohodlnými!) polštáři – „My koušeme jen zloděje!“ –, ve kterém se zjevil modrý džin a přivítal nás šumivým vínem (moc dobré!), došlo nám, že asi není dobrý nápad pokoušet se to vykrást. Místo toho jsme si domluvili audienci s čarodějkou a dostali další potenciální quest: chce, abychom ukradli kouzelné zrcadlo z domu jejího soka. Výměnou nám prozradí důležité informace o jedné ze čtyř blížících se zkáz.

Dům jejího soka se nachází ve městě a bude to zjevně další popsaná dobrodružná lokace:

dům soka.jpg

Je zajímavé, že se o tom domu dozvídáme až teď v šestém sezení. Předtím už jsme kolem něj několikrát šli, ale ignorovali jsme ho („vidíte palác nějakého šlechtice“ – „hmm“). Až teď, když jsme šli cíleně na průzkum, jsme viděli tuhle podrobnější mapku, přístupové cesty, hlídky v zahradě atd. Celkově to působí dojmem, že Gábor má Thisium – a jeho okolí – zpracované do ohromných detailů a zaplněné spoustou NPC a menších dobrodružných lokací. Ať se hneme kamkoli, je tam něco k řešení. Musíme sepsat seznam potenciálních zápletek k řešení, už toho začíná být hrozně moc.

Například tohle je můj přehled zajímavých míst v okolí města po jednom sezení mimo něj:

sailing_around_thisium.png

A to jsou jenom věci mimo město, ve městě a jeho podzemí jsou toho taky hromady. Tohle je fakt velký sandbox!


Gáborův report:

session 6.png

News from the doomed city of Thisium! To start, the company took a nice afternoon stroll in town. After examining the ruins of the Lyceum, they visited the sacred grove to learn what magical writing was inscribed on the hall where the Wise Owl slept. A read magic revealed a message not to disturb the slumbering oracle, and to descend into the Underworld to ask questions long forgot. Returning towards town, they were confronted by a group of brigands, who gave chase as they fled, but were shaken off with a clever trick. Back in town, another bandit encounter with a human bait was avoided. Back in port, the adventurers purchased a bottle of the finest vintage from the wine merchant Flandevole, and headed for the Underworld. Making their way through known territory, they headed for the talking door guarding the subterranean tower of Yldegonda Gremullo. The door drank the wine greedily, and let them in. Stairs descended further, to a reception room with expensive oil paintings, talking pillows ("We only bite thieves", they said, reassuringly), and an impeccably-mannered genie serving sparkling wine. The wizardess of the tower soon appeared. She too was bound by Thisium's curse, but offered to tell what she knew of the doom coming from the forests, and gift them with three of her treasures in exchange for stealing a magic mirror possessed by the powerful nobleman, Adrius Doriano. With that, they parted, and explored some more of the level. This led to a lower burial complex. From the tomb of TOGNETTI came a resonant sound, produced by a pool of water in an acoustic chamber. A large plug was on the bottom, but they figured there would be a very loud noise if it was removed. The plug was thus pulled with a rope from a distance, producing a terrible cacophony that would have killed a man down there. But with these precautions, the water was drained, and a lower tomb looted. Thus they returned to the Pickled Carp. At this time, the city had 41 days left...

[Markus]

Seven Voyages of Zylarthen – Four Dooms of Thisium – 5. sezení

(Čísluju podle svojí účasti. Celkově v kampani to bylo sezení 8.)

Minulé sezení – na kterém jsem nebyl – podnikli kolegové úspěšný heist na dům toho mága z předchozího příspěvku a vynesli neskutečné množství pokladů, takže všichni vylevelili skoro o dvě úrovně (musí se to zarazit 1 XP před skokem o dvě) a v městě se hýřilo o sto šest. Ach, zase jsem u toho nebyl.

Tentokrát jsme všichni nakoupili koně a vyrazili do poinctrawlu okolo města Thisium. Je to pro mě dost inspirativní – ta mapa je narvaná drobnými lokacemi a v každé je něco dobrodružného, byť by to bylo třeba jen doupě nějaké příšery, skrytý poklad nebo nějaká drobnější záhada. A spousta NPC, které něco potřebují.

Thisium.jpg

Mým cílem bylo najít hadí stromy a získat jejich krev a jed jejich hadů – což byl miniquest pro jednoho kupce, který nám výměnou za to slíbil lektvar ovládání lidí. A skutečně se to povedlo, dokonce bez násilí – jeden z kouzelníků namemoroval mluvení se zvířaty a vyobchodoval s hady jejich jed a krev stromu výměnou za jednoho mezka.

Vtipná byla dvě náhodná setkání s hobitími kolonizátory, kteří v krajině zakládají nové vesnice.

Můj osobní highlight bylo, když jsme se v druhé půlce sezení plížili do tábora nějakých lapků, když tu náhle jsem si všiml, že jejich vůdkyní je krásná žena! A tak se Adonis, moje postava, zvedl, prozradil sebe i své společníky a vyšel lapkům s úsměvem vstříc... spřátelili jsme se, já jsem jim slíbil naši pomoc (je to nějaká šlechtična a potřebuje znovu dobýt rodové sílo obsazené jakýmisi chuligány), a dokonce jsem z ní svým šarmem (hod na reakci 2k6 = 12, hell yeah!) vymámil polibek a mapu k pokladu! V táboře lapků byl jakýsi menhir, kterým se dalo sestoupit do říše stínů...

Jak říkám, je fascinující, jak má Gábor tu kampaň nabitou obsahem a vzájemnými linkami. Jedna z mnoha lokací v krajině – tábor lapků – a z ní vedou další linky: (1) do stínové říše, (2) k obsazenému sídlu šlechtičny, které je potřeba získat zpět; (3) přes mapu pokladů na jakýsi ostrov. A to je jedna lokace!

Ptal jsem se Gábora, kolik toho materiálu vlastně má. Prý asi 140 stran. Hmm...

Gáborův report:

Thisium 8.png

News from the doomed city of Thisium! On day 51, the company rode from the city to find the tree of snakes on the Thisian Plateau. They rode SE through barren hills, to the ruins of a small lighthouse. The tree nearby was old and weird, but no snakes were present, so they surmised this was not the one. Inside the lighthouse, three giant spiders were dispatched. Behind a fireplace built from an antique carved stone was the hidden mouth of a pit filled with charred bones and old Imperial coins. From here, they rode W deeper into the wilderness. A group of halflings were encountered as they were setting up the beginnings of a future village on this unclaimed land. After having joint lunch, they rode on, to an old collapsed well with a lone saddled horse grazing peacefully - its saddlebags holding some silver. Approaching the well, three carrion crawlers emerged, and were slain or driven off. The well held the bodies of dead adventurers, slain with arrows. From here, they turned SW. The trail lead to the tree they sought: an old, evil-looking oak, its branches crawling with thick serpents. Heraclitus Pyrros cast speak with animals, and threatened the snakes into giving him their venom in exchange for no harm befalling them; and for a mule, the tree's sap. With these finds, they rode across the hills to an encampment by the bay, where the travelling potion merchant Trigulano Goi set up his tent. Trigulano was happy with the sap and venom, parting with his potion of human control. Spending the night, they continued S and SW. A cypress grove on a hill with large boulders seemed interesting, but suspicious: an advance party was formed to scout around, and indeed, the boulders hid ragged sentries, while sounds and plumes of smoke came from the centre of the grove. The sentries spotted the stationary party left behind, and soon, the sounds of horses were heard coming from the grove.

The situation was ripe for an ambush and a fight to the death, but Adonis Gratianus held up his hand to stop: the rider at the head of the company was a fine-looking swordswoman! Announcing themselves, the situation was defused, and they joined this small group of fortune-seekers in their camp. The rider was one Ottilia Cardone, a noblewoman who had returned to these lands to find her estate occupied by Bazascus the Brigand, an infamous mercenary. She was so smitten with Adonis (reaction 12!) that she gave him a treasure map to a sea island, for which Adonis promised to raise an army once the valuables were in their hands. Meanwhile, examining the boulders, they deciphered old inscriptions: some holding spells, some strange enigmas, and one opening a shadowy stairway down into the darkness... Leaving behind Ottilia's gang, they descended, to emerge in an indistinct shadow-land shrouded in gloom. Going forward, shades of warriors rose, and the combat was on. Here, Daphnis, hired as a lantern-bearer, distinguished herself as a capable fighting-woman, revealed as an elven princess who had joined their company incognito! The shades were driven away or defeated, and they walked to a circular grove. An old grave of a warrior held no body, but some treasure and a fine-looking mace. With this, they returned to the surface, and, parting from Ottilia, rode back towards Thisium. As a ship, the Cyclade, had pulled into port since their departure, the road traffic was higher than previously: first came a group of riders, a nobleman's retinue on a quest of revenge; and then more halflings, heading for their new village. But the company rode on, and by the evening, rode through the gates of doomed Thisium. At this time, the city had 38 days left...

A mapa k pokladu (Gábor házel k6!):

mapa pokladu.png

[LokiB]

Markus: zajímala by mě jedna věc ... záleží ti při hře na tom "co je obsahem"? Z těch zápisů to působí jako takový specifický pelmel, že se toho někdy děje hodně, a ty situace tedy nemají často přímo propojení (kvest hadího jedu, kousek dál hobití kolonizátoři a debata s nimi a kousek vedle tábor lapků a milostní scénka + háček k pokladu atd). Jestli tedy z tvého pohledu záleží spíše na tom "co se děje", nebo je hlavní "že se něco děje"?
zajímá mě to proto, že když připravuju obsah do svých sandboxů, tak mi tohle nejde úplně přes prsty na papír (bez ohledu na to, že teď hrajeme více alt-hist než fantasy) ... právě proto, že mě sice napadají "partikulární situace", ale když mi nepřijdou aspoň nějak provázané, tak k tomu mám z pohledu GMa nechuť. Tak mě zajímá, jak to při hře pak vnímají hráči, jestli jim to vadí, nebo naopak vůbec a baví se i když je to spíše ochutnávání jednohubek z mnoha různých talířů než ujednocená kulinářská šou

[Markus]

Asi nechápu otázku. Samozřejmě mě zajímá, co se děje. Ale pointou sandboxu je, že nesleduje žádný konkrétní děj – pohybujete se v prostředí, kde se toho nabízí hodně, a vy jako hráči určujete, co bude tím dějem.

Pro mě osobně se tam rýsuje celkem jasná linka: Adonis balí baby a pomáhá jim, v čemž mi ostatní zdárně sekundují. Aktuálně máme v plánu vyrazit podle té mapy k pokladu, získat poklad, najmout za něj spoustu ozbrojenců (a hlavně vylevelovat), vrátit se za Ottilií a spojenými silami dobýt její rodové sídlo zpět. To je pro mě teď aktuální linka, která mě zajímá. Nějaká jiná parta by v tom asi hrála něco jiného (ostatně – i my jsme byli jen pár kroků od toho, abychom se s Otilií a jejími muži pobili).

Směřuje tvůj dotaz k tomu, že tomu chybí nějaký „hlavní příběh“? Ano, chybí – a o to jde. (Oldschoolový) sandbox prostě není „příběh“, jsou to často nesouvisející neuspořádané dobrodružné aktivity v otevřeném prostředí.

Byť zrovna tady konkrétně pořád visí hlavní linka toho, že chceme zachránit město před „čtyřmi zkázami“ a snažíme se o nich zjistit něco víc. Ostatně i minulé sezení vzniklo tím, že jsme chtěli původně do toho lesa na jihozápadě, kam nás vedou „stopy“ ohledně těch hrozících zkáz... jen jsme tam prostě nedošli a nakonec jsme dělali něco jiného.

[LokiB]

Ani ne snad hlavní příběh, to jsem pobral, že na to se v tomhle žánru nehraje.

Ty sis tam svoji agendu a s ní související linky našel. A linky ostatních jsou s tím nějak propojené? Náhodou, nebo "programově"?
Přeci jen "Adonis balí baby a pomáhá jim, v čemž mi ostatní zdárně sekundují." chápu, že je zábavné pro tebe, není z toho však moc vidět ta zábavnost pro ostatní.

Takže ne, neptám se na "předem připravený děj" ani "hlavní příběh" ... ale něco, co by "nějak" spojovalo zájmy všech postav ... kromě obligátního "chceme vydělat a levelovat".

[Markus]

Tady se nehraje na zájmy a příběhy jednotlivých postav. Společný zájem všech hráčů je „pojďme dělat dobrodružné věci“. Postavy se moc neřeší.

EDIT: Teď plánujeme výpravu podle té mapy pokladu, prostě protože to hráče zajímá. Že já jsem si do toho navíc ještě zmotivoval vlastní postavu skrze romantický zájem o NPC, je vlastně jenom kosmetický detail. Hlavní je, že nám to skupinově jako hráčům přijde jako zajímavá věc k prozkoumání.

[Jerson]

Hm, taky jsem si myslel, že když jste na začátku vrženi do města, které bude za 45 dní zničeno, přičemž ho můžou zachránit jen (cizí?) dobrodruzi, a přitom je město v rozvratu, tak že budete třeba... zachraňovat město? Nebo pátrat po příčinách těch kleteb. Nebo že se alespoň tohle téma bude v jednotlivých sezeních objevovat.

Nicméně jak jsem pochopil, vaše postavy nejspíše nemají žádnou motivaci tomu městu pomáhat, z definice settingu je určeno, že si vás nikdo na záchranu nesmí najmout, naopak musí chtít nějakou platbu po vás. Což zní jako setting, který nelze napasovat na žádný existující vzor ze známých příběhů, takže se prakticky nedá uchopit, a tak i tento sandbox s tématem zmorfoval do obvyklé podoby OSR sandboxu nevíme co dělat, nemáme žádnou silnou motivaci dokončovat načaté věci, tak řešíme, co nás zrovna cvrnkne do nosu.

Na jednu stranu chápu, že vás to nejspíše baví. Na druhou stranu se ani nesnažím maskovat, že tohle je přesně ten typ sandboxu, na jehož základě si mnoho hráčů myslí, že sandbox je - a má být - chození po světě bez jasné dějové linky, protože GM ji vnést nesmí, a hráči nemají motivace a znalosti to dělat.