Čteme Gygaxovo AD&D

[Markus]

Widlerness Survival Guide odmítám číst, je to balast. To teda říkám hlavně z doslechu, já jsem to jenom otevřel, začal číst... a zase odložil. Neskutečnej bloat. Od hry bych k divočině očekával tak dvě stránky nějakých pravidel a pokynů, fakt nechci k divočině mít 130 stránek.

[Markus]

Wilderness Survival Guide, aneb „Ne, děkuji“:

survival.jpg

EDIT: Jako asi se z toho bude dát vylovit něco užitečného, ale kdo to má zkoumat? Nejdřív musím dočíst Gygaxe

[Bifi]

Wilderness Survival Guide asi treba brat tak, ze z toho cielene veci povyberas.

[Markus]

Dík za tieto prehľady, mohlo by byť zaujímavé (ak sa k tomu raz dostanem) paralelne sa pozrieť aj na Rules Cyclopediu a porovnávať ich.

To by mě zajímalo. Rules Cyclopedia je v zásadě BECMI, akorát bez I, a BECMI je v zásadě B/X, akorát má navíc CMI, takže ve výsledku je Rulec Cyklopedia B/X + CM. (hint)

Vím, že Companion má mít pravidla pro správu panství a boje armád. Master mají armády a obléhací stroje, obojí přináší schopnosti a pravidla pro vyšší úrovně a víc customizace postav. Zrovna k těm základním herním principů, jako je cestování a divočina, v nich ale asi nic navíc nebude? Je možné, že BECMI provedlo oproti B/X nějakou revizi. Kdyby ses do toho pustil a třeba to porovnával tady s mým porovnáním OSE vs. AD&D, tak by mě to taky zajímalo.

[Passingby]

Wilderness Survival Guide, aneb „Ne, děkuji“:

Tak on to byl takový polovtip, protože i ty tvoje otázky mi přišly až moc podrobné. Ta Wilderness SG je přesně jak říkáš - pro ten kotel balastu nebude mít nikdo náladu hledat v tom těch pár užitečných a použitelných detailů.

[Markus]

Náhodné postřehy ze čtení AD&D, část 7.: Kampaň II – příprava světa

Pokračujeme ve čtení kapitoly kampaň (část 1 tady), DMG str. 87, 88

Z nadpisu „Climate & Ecology“ jsem čekal nějaké realistické pojednání o tvorbě světa, ale Gygax jen velmi stručně na pár odstavcích zmíní, jak funguje klima (nadmořská výška má vliv na teplotu, existují převažující směry větrů, od toho se odvíjí deště), ale v zásadě říká hlavně to, že se máte snažit být jakžtakž uvěřitelní, ale přesnými detaily se nemusíte trápit. „Pro některé Dungen Mastery je nanejvýš důležité vytvářet světy, které budou absolutně správné z hlediska zákonů přírodních realit našeho vesmíru. Takoví jedinci musejí podrobné instrukce, jak toho docílit, hledat jinde.“ Fair enough.

Víc se věnuje „ekologii“, což pro něj znamená především rozmístění tvorů. Opět velmi stručně přiblíží fungování potravních řetězců (zeleň > býložravci > atd.) a opět říká, že stačí být jakžtakž uvěřitelný. Takže při navrhování oblasti umístíte nějakou základní rychle rostoucí plodinu (hlízy, kořenovou zeleninu, obilí...), to dokáže uživit spoustu králíků nebo stádové zvěře nebo divokých prasat... a to už dokáže uživit nějaké ty dravce a nestvůry.

Je zajímavé, že má potřebu ospravedlnit přítomnost nestvůr celým potravním řetězcem, na druhou stranu nejde to podrobností a čísel. Člověk má dojem, že to tehdy především musel ospravedlňovat před ostatními hráči, že se vedly diskuze o „realismu“ a on prostě měl potřebu nějak na ně reagovat a pochytit to v textu pravidel, byť jen obecně. Nádherná je tahle citace:

„Budete-li se při rozmísťování nestvůr po divočině řídit těmito fígly a použijete trochu péče, uspokojíte snad všechny hráče kromě těch největších pedantů – a takoví by beztak nejspíš neměli hrát fantasy hry.“



Co se týče dungeonů, tam máte dvě možnosti – buď je udělejte relativně "ekologické“ a uvěřitelné, nebo je udělejte naopak totálně ujeté a naprosto nepravděpodobné (např. je udržuje nějaká nadpřirozená entita), aby nikoho nenapadlo posuzovat je podle realistických měřítek.

„Tak či onak nedovolte, aby vám požadavky na "realismus" nebo nemožné zkazily milieu. Klima a ekologie jsou pouhou připomínkou toho, abyste postupovali s trochou rozvahy.“

ROZMÍSTĚNÍ A POPULACE NESTVŮR
DMG, str. 91

Opět žádné tvrdé postupy, jen asi stránka úvah o tom, jak by to mělo fungovat. TLDR verze: Gygax předpokládá, že zmapujete nějakou menší dobrodružnou oblast a rozmístíte do ní nestvůry, které budou existovat v nějakém omezeném počtu. Hráči je dřív nebo později vyvraždí, čímž se oblast stane bezpečnou a dobrodruzi se budou muset přesunout někam jinam, kde je stále ještě naskýtá příležitost k dobrodruhování.

Dobrodružství se odehrává někde na hranicích civilizace a je z velké části o čištění oblasti od nepřátel. (Na tomhle místě si někteří badatelé dosazují analogie k americkému kolonialismu.) Není tu nic převratného, tohle už asi známe. Ale najdou se tu zajímavé střípky:

Gygax zmiňuje, že „v oblasti samozřejmě budete mít i jiné postavy“ (myšleno NPC), ale ty nemají o čištění nestvůr zájem, protože mají lepší věci na práci a nehodlají riskovat život. Že nebezpečnou práci dělají nějací dobrodruzi, jim vyhovuje. Hrdinové jsou sice nebezpeční, ale časem práci dokončí a zase půjdou dál. „Nabízí se analogie k pistolníkům na divokém západě, která není nevhodná.“

Zajímavá je poznámka, že v určitou chvíli bude muset přistoupit k bitvám o stovkách účastníků (!), protože jinak se hráči těch početnějších tlup nestvůr nezbaví. Hráči si nejspíš dřív nebo později postaví tvrz, která jim bude sloužit jako základna při čištění divočiny. A jakmile se stanou usedlými, nejspíš se zapojí do místní politiky.

Zase si tím připomínáme představu toho, jak si Gygax představuje kampaň: prolézání dungeonů > prolézání divočiny > založení hradu > bitvy armád > politika. Zřejmě to odráží způsob, jakým hrál kampaně se svými skupinami, ale navzdory podobným narážkám v textu žádná verze (A)D&D nikdy uspokojivě nevyřešila víc než první dva body a celý „domain play“ (hrady a armády) zůstává spíš nepopsaný. Nabízí se úvaha, jestli to vůbec hráčskou komunitu zajímalo.

Příklad zabydlení oblasti!

Kopcovitá oblast, husté hvozdy, trpaslíci sužovaní velkým kmenem orků. Lidi jako spojenci trpaslíků. Orci pozvali na pomoc zlobry. Orci už nějakou dobu mají navrch, takže okolní oblast upadá a stává se divočinou, rozvalinami, opuštěným venkovem, prázdnými doly. Do uvolněných míst se stěhují nestvůry z divočiny a různé podivnosti. To umožňuje dostat do hry pestřejší výběr nestvůr než jen zelenokožce, „obohatit tak standardní výzvu hromadných tlup orků a zlobrů o špetku nepředvídatelnosti“. Dřív nebo později to dobrodruzi vyčistí a civilizace se posune dál. Nebo naopak vyhrajou monstra a civilizaci zatlačí.

Udělejte si vlastní závěry, ale já na tom vidím, jak je Gygax pořád ještě jednou nohou ve figurkových wargames.

EDIT: V tomhle kontextu je hodné připomenou náhodné generátory setkání, které mají tendenci umísťovat do krajiny stovky humanoidů a jejich doupata. Skoro vypadají jako pomůcka pro tohle počáteční osídlení krajiny.

[Vitus]

Víc se věnuje „ekologii“, což pro něj znamená především rozmístění tvorů. Opět velmi stručně přiblíží fungování potravních řetězců (zeleň > býložravci > atd.) a opět říká, že stačí být jakžtakž uvěřitelný. Takže při navrhování oblasti umístíte nějakou základní rychle rostoucí plodinu (hlízy, kořenovou zeleninu, obilí...), to dokáže uživit spoustu králíků nebo stádové zvěře nebo divokých prasat... a to už dokáže uživit nějaké ty dravce a nestvůry.

Je zajímavé, že má potřebu ospravedlnit přítomnost nestvůr celým potravním řetězcem, na druhou stranu nejde to podrobností a čísel. Člověk má dojem, že to tehdy především musel ospravedlňovat před ostatními hráči, že se vedly diskuze o „realismu“ a on prostě měl potřebu nějak na ně reagovat a pochytit to v textu pravidel, byť jen obecně.

Já si myslím, že tady to u běžného (a ne zcela pedantského) hraní jasně vychází z potřeby managementu zdrojů - pokud putuji divočinou, tak mne (jako hráče) zajímá, zda ekosystém, jenž uživí všechna ta divoká (povětšinou masožravá) monstra uživí i moji postavu. Jinými slovy, když tady může lovit maso griffin, tak proč ne moje postava ? (A proč by musela utrácet těžce nakoupené trvanlivé zásoby). Makes sense to me .

Nádherná je tahle citace:

„Budete-li se při rozmísťování nestvůr po divočině řídit těmito fígly a použijete trochu péče, uspokojíte snad všechny hráče kromě těch největších pedantů – a takoví by beztak nejspíš neměli hrát fantasy hry.“

[Markus]

Náhodné postřehy ze čtení AD&D, část 7.: Kampaň II – Společnost

Pokračujeme v kapitole kampaň, aneb jak si Gygax představuje svět. DMG 88–90.

Začneme postřehem, že většina obyvatel, s nimiž se hráči setkají, budou nýmandi. A jelikož Gygax nikdy neudělá jednoduše to, co může udělat v nesmyslně granulárním detailu, tady máme statistiky typických nýmadů odlišené podle pohlaví a podle toho, jestli mají nebo nemají sedavé zaměstnání:

obyvatelé.jpg

Následuje stať o společenském uspořádání herního milieu, která, obávám se, nepřináší nic zas tak podnětného. Gygax zdůrazňuje, že přestože AD&D je z velké části „středověké“, obsahuje i prvky antiky, ale dá se hrát i v jiných prostředích, a z toho důvodu nemá pevně zadrátovanou společenskou strukturu. DM se může sám rozhodnout, jak bude jeho svět vypadat. Za tím účelem přináší Gygax stručný přehled různých státních zřízení, od autokracie přes gynarchii až po syndikracii. K tomu šlechtické tituly z různých kultur a stručný popis společenského uspořádání svobodného města. Od vás se očekává, že rozhodnete, jak to ve vašem světě bude fungovat.

Pak „můžete shledat užitečným přiradit hodnost, společenskou třídu nebo kastu hráčským postavám.“ Tohle jsou zajímavé otázky, protože jsem byl toho dojmu, že se to v (A)D&D vlastně neřeší a tak nějak se předpokládá, že jsou všichni svobodní, tak nějak nijací a neukotvení.

Bude společnost dědičná? Budou dědit jen muži, jen ženy, obojí? Dělí se dědictví? Následuje obsáhlý ilustrační příklad, kdy Gygax vymýšlí společnost založenou na nedědičné aristokracii. Členové aristokracie jsou zasloužilí vojáci, kteří dostávají tituly a pozemky za službu státu. V takové společnosti budou dobrodruzi nejspíš mladší potomci šlechty, kteří nemají nic co zdědit, případně nějaká střední střída hned pod šlechtou, co se chce vyšvihnout výš, jen ve výjimečných případech příslušníci nejnižší třídy. „Přiřazení společenské třídy hráčským postavám nemá příliš hodnotu, leda byste vymysleli i všelijaké spory mezi různými třídami.“

Popravdě nevím, kam tím Gygax míří a jaký tohle má význam. Zdá se mi, že se snaží velkou oklikou říct, že společenské postavení hráčských postav se řešit nemá, protože je to ve většině případů zbytečná kravina. A potřebuje to jenom vyargumentovat?

Následuje úžasný odstavec, kde nadává na tabulky společenského postavení, protože je nesmyslné naslepo do hry importovat nějakou tabulku narození založenou na dědičné, kvazi-evropské šlechtě, když vy přece můžete chtít úplně jiný svět a taková tabulka pro vás nebude dávat smysl! Navíc takové tabulky můžou generovat nesmyslné výsledky. „Skutečně věříte, že jedna z vašich hráčských postav by měla být prvorozeným synem významného šlechtice nebo vladaře? Pokud ano, proč vyráží za dobrodružstvím? Kde má stráže a služebnictvo? Ví o jejím počínání její otec?“ Ach, Gary, ty kujóne!

Dal bych ruku do ohně, že tohle je (lehce) skrytý výpad proti konkurenčním nakladatelům, respektive že někdo někde v nějaké recenzi nebo časopise vyčítal AD&D, jak je nerealistické, protože nezohledňuje společenské postavení, a ješitný Gygax se prostě potřeboval obhájit, proč takovou tabulku ve hře nemá, a rejpnout si. Hlavními podezřelými jsou Judges Guild (ti tabulky společenského postavení zavedli... a přímo pro D&D), potažmo Chivalry & Sorcery.

Každopádně je zajímavé, žeotázku „jak zajímavě hrát šlechtického synka s vlastním služebnictem?“ si Gygax ani nepoloží, respektive ji okamžitě zamítne, protože nechce, aby hra byla taková. On podle mě chce výzvu a zasloužené odměny. Pokud má hráč mít služebnictvo, pak nikoli tím, že mu ho přisoudí náhodná tabulka, ale tím, že si ho poctivě zaslouží hrou.

Text končí zmínkou o tom, že v Gygaxově Greyhawku už někteří hráči byli za své skutky pasováni na rytíře nebo získali významnější postavení a to jim otevírá další možnosti a v některých oblastech jim to zajišťuje jistou pomoc... a zároveň jim to zajistilo nepřátelství jiných.

Popravdě moc nevím, jak si tuhle kapitolku přebrat. „Rozhodněte o společenském zřízení vašeho světa“ je věc celkem očividná, ale aspoň k tomu dává podklady. Následná debata o společenském postavení hráčských postav mě akorát utvrzuje v představě, že v AD&D si hráč musí všechno zasloužit.

[sirien]

No a právě proto je GNS teorie zrovna na případ (A)D&D blbá teorie

GNS je blbá teorie, tečka.
GDS na druhou stranu, je super, a řeší "estetické preference", které jsou ale vyjádřeny především v rozhodování (jaká dělám rozhodnutí a proč), a ano, to se skutečně týká game designu a klasifikace her, protože různé hry podporují jiné typy rozhodnutí a voleb.

V podstatě celá DnD rodina je převážně nebo čistě gamistická, btw. To, že hra něco emuluje, ještě nutně neznamená, že odpovídá simulačním volbám a preferencím (leda bys hrál ve světě Order of the Stick). Což ano, znamená, že rozdíly ADnD a DnD 4e v GDS moc nevyniknou - ta teorie je vcelku "makro".

[Vitus]

Následuje stať o společenském uspořádání herního milieu, která, obávám se, nepřináší nic zas tak podnětného. Gygax zdůrazňuje, že přestože AD&D je z velké části „středověké“, obsahuje i prvky antiky, ale dá se hrát i v jiných prostředích, a z toho důvodu nemá pevně zadrátovanou společenskou strukturu. DM se může sám rozhodnout, jak bude jeho svět vypadat. Za tím účelem přináší Gygax stručný přehled různých státních zřízení, od autokracie přes gynarchii až po syndikracii. K tomu šlechtické tituly z různých kultur a stručný popis společenského uspořádání svobodného města. Od vás se očekává, že rozhodnete, jak to ve vašem světě bude fungovat.

Pak „můžete shledat užitečným přiradit hodnost, společenskou třídu nebo kastu hráčským postavám.“ Tohle jsou zajímavé otázky, protože jsem byl toho dojmu, že se to v (A)D&D vlastně neřeší a tak nějak se předpokládá, že jsou všichni svobodní, tak nějak nijací a neukotvení.

Bude společnost dědičná? Budou dědit jen muži, jen ženy, obojí? Dělí se dědictví? Následuje obsáhlý ilustrační příklad, kdy Gygax vymýšlí společnost založenou na nedědičné aristokracii. Členové aristokracie jsou zasloužilí vojáci, kteří dostávají tituly a pozemky za službu státu. V takové společnosti budou dobrodruzi nejspíš mladší potomci šlechty, kteří nemají nic co zdědit, případně nějaká střední střída hned pod šlechtou, co se chce vyšvihnout výš, jen ve výjimečných případech příslušníci nejnižší třídy. „Přiřazení společenské třídy hráčským postavám nemá příliš hodnotu, leda byste vymysleli i všelijaké spory mezi různými třídami.“

Popravdě nevím, kam tím Gygax míří a jaký tohle má význam. Zdá se mi, že se snaží velkou oklikou říct, že společenské postavení hráčských postav se řešit nemá, protože je to ve většině případů zbytečná kravina. A potřebuje to jenom vyargumentovat?

Tohle mi silně zavání tím, že celé Gygaxovo AD&D nebylo zase až tak old-school, jak se občas OSR tváří - tedy nejen, že v Gygaxově době se hrály hry s dvorskými intrikami, detektivním vyšetřováním či společensko-politickým opatrným lavírováním a podobně, ale dokonce i sám Gygax s tím ve svých hrách počítal (a i to sám provozoval) .

[Markus]

Tohle mi silně zavání tím, že celé Gygaxovo AD&D nebylo zase až tak old-school, jak se občas OSR tváří

To je divná věta. Spíš dneska lidi používají „old school“ v dost specifickým a omezeným významu.

Každopádně u nějakých dvorských intrikách bych u Gygaxe pochyboval – rozhodně bych si u něj nepředstavoval procítěné herecky-roleplayové scény (pamatujme: herecký „simulační“ roleplay byl vynalezen až po D&D a mimo Gygaxův okruh). Byl to wargamer, a když mluví o tom, že byl někdo jmenován šlechticem, tak to s největší pravděpodobností znamená, že měl pod svým velením víc figurek na battleplánu.

EDIT: A detektivní vyšetřování je skoro vyloučené. To v AD&D v zásadě ani hrát nejde (kromě prvních pár úrovní), detekční kouzla ti to okamžitě rozbijou. Každopádně nic z toho, co Gygax napsal, se nezabývá sociálními dobrodružstvími ani vyšetřováním, ale vždy mlácením příšer a kradením jejich pokladů.

[Markus]

„Phillies shledává, že přitažlivost D&D může spočívat v naplnění možnosti hrát roli, tj. že účastníkům umožňuje představovat si sebe sama coby jakési supermocné (nebo prostě jen mimořádné) postavy ve fantasy světě. (…) [Ve skutečnosti ovšem přitažlivost D&D spočívá v] „neustálé výzvě“ [a] „nikdy neutuchající aktivitě řešení problémů.“

— Gary Gygax, Europa 9, červenec 1975

[sirien]

Tohle mi silně zavání tím, že celé Gygaxovo AD&D nebylo zase až tak old-school, jak se občas OSR tváří

Na skutečnost, že celá OSR scéna potkává skutečnou podobu historického/dobového hraní jen z rychlíku a že si jí ve skutečnosti ve velkém přetváří do nějaké svojí nejen idealizované, ale i krutě omezené představy, se já a někteří další snažíme upozornit už nějakou dobu. Markus sám ve slabých chvilkách připustí že OSR je o "romantizaci" - aby pak když má dojem že se nikdo nedívá začal házet romantizaci stranou a hlásal OSR pravdy s přesvědčením vědeckého archeologa

EDIT: A detektivní vyšetřování je skoro vyloučené. To v AD&D v zásadě ani hrát nejde (kromě prvních pár úrovní), detekční kouzla ti to okamžitě rozbijou.

Ale tužku vyloučený tvle. Úplně tytéž problémy najdeš u DrD a řešení je známý už z ranejch devadesátek (můžeš dohledat v turnajovkách z daný doby, jestli mi nevěříš - u DnD bude k dohledání najisto už z kraje osmdesátek, pokud ne rovnou už v sedmdesátkách) - prostě to fixneš libovolnym "mumbo-jumbo a proto tohle kouzlo / astrální sféra / schopnost nefunguje" (v dobovém podání nejspíš nejen nefunguje, ale rovnou generuje hovadiny za trest že ses vůbec pokusil GMovo krásné dobrodružství takhle vochcat). Sdílené know-how všech PJů na všech stranách, mnohdy dokonce rovnou vepsané do různých modulů (spolu s tisíc a jednou výmluvou, proč ti uletěl ten otravnej familiar - zdravím Errica do záhrobí, tohle byla kvalitní momentka jeho mDrD dobrodružství).

Tvoje představa že něco je v pravidlech a proto se to tak a právě tak a nijak jinak musí hrát místy generuje fakt těžký nesmysly.

(samozřejmě se ti to pak stejně rozbije, protože v téhle době chybí ještě desítky let do okamžiku, kdy Prorok napíše svůj třetí Manifest a vysvětlí nám, jak se detektivky v RPG hrají, takže zkoušet hrát detektivku je v podstatě jako zkoušet pilotovat celej let se zavázanejma očima, ale to je už úplně jiná story - a navíc to beztak zjevně nebránilo GMům zkoušet detektivky hrát a designerům aby občas zkoušeli dělat detektivní dobrodružství.)

[Jerson]

Každopádně u nějakých dvorských intrikách bych u Gygaxe pochyboval – rozhodně bych si u něj nepředstavoval procítěné herecky-roleplayové scény (pamatujme: herecký „simulační“ roleplay byl vynalezen až po D&D a mimo Gygaxův okruh).

Mám dojem, že byl vynalezen už před DnD, byť mimo Gygaxův okruh - v Braunsteinech. A samozřejmě mnohem dříve při miliónu různých příležitostí, protože roleplaying je starý jako lidstvo samo.

[Markus]

Markus sám ve slabých chvilkách připustí že OSR je o "romantizaci" - aby pak když má dojem že se nikdo nedívá začal házet romantizaci stranou a hlásal OSR pravdy s přesvědčením vědeckého archeologa

Mistře Quijote, boříte tady větrné mlýny, které nikdo nestaví. Já se dlouhodobě a soustavně snažím ukazovat, že hraní RPG v 70. letech bylo pestřejší, než si můžeme myslet (a není synonymní s OSR). Jenomže ty mě evidentně nečteš a reaguješ na to, co si myslíš, že si myslím. Tak si prosím ty svoje tužky schov aspoň do chvíle, než se zorientuješ.

Každopádně tady jsme v tématu „čteme Gygaxovo AD&D“ a mě zajímá, jaké představy měl o hře konkrétně Gygax. A ze všeho, co jsem zatím četl, jsme přesvědčený (a třeba se to změní, až se dočtu něco svědčící o opaku), že Gygaxův zájem o detektivní zápletky byl zcela nulový, nikdy žádnou nenapsal ani se tomu ve svých článcích nevěnoval. První „pátrací“ dobrodružství pro (A)D&D vyšlo až v roce 1981 (Sinister Secret of Saltmarsh), a i to je (a) víc dungeon než detektivka; (b) pro první úroveň, kde jakékoli detekce a věštění pořád ještě nevstupují do hry; (c) nemá s Gygaxem moc společného;

(EDIT: Oprava titulu, bylo jedno pátrací dobrodružství dřív než Reptile God. Mimochodem, v roce 1981 vyšlo Call of Cthulhu.)

Ty navrhuješ railroadové postupy. Kdybys tohle řekl před svatým Garym, tak tě požene vidlema planoucíma ohněm spravedlivé zloby. Railroad se do tvorby TSR začal dostávat spolu s manžely Hickmanovými a hlavně Dragonlance, cca 1983+, tedy v době, kdy byl Gygax v exilu a neměl to pod kontrolou.

Což samozřejmě neznamená, že někde mezi fanoušky někdo nerailroadoval – to samozřejmě railroadoval, nepochybně hned od začátků D&D. Ale opět – jsme v tématu, kde čteme Gygaxe.

AD&D má pro vysoké úrovně dost kouzel, které ti umožňují poznávat přesvědčení, číst myšlenky (!) nebo věštit, takže bys tím detektivní zápletky vyřešil velmi snadno. Na druhou stranu obsahuje i takové věci, jako jsou amulety ochrany proti čtení myšlenek nebo věštění, takže kdybys joooo chtěl dělat detektivku, tak ti stačí na záporáka navěsit potřebné magické ochrany. Teda pokud se držíme Gygaxova étosu nešvindlování. Pokud si dovolíš švindlovat a jebat hráče do ucha, tak samozřejmě můžeš, jen už nejsi v „Gygaxově AD&D“.

EDIT: Víc o tomhle, až se ve čtení dostaneme ke kouzlům a magickým předmětům.

Mám dojem, že byl vynalezen už před DnD, byť mimo Gygaxův okruh - v Braunsteinech. A samozřejmě mnohem dříve při miliónu různých příležitostí, protože roleplaying je starý jako lidstvo samo.

Ano a ne, a celkem podrobně je to v tom článku, na který odkazuju v té části, kterou cituješ.

Každopádně záleží na tom, co si představuješ pod pojmem roleplaying. Z toho, co píšeš, tě chápu tak, že si představuješ, že GM rámuje scény velmi podrobně a „filmově“ a hráči hrajou „herecky“. Jestli tohle hledáš na začátku sedmdesátých let, tak si IMHO hodně romantizuješ, jak to tehdy vypadalo.

Nejblíž tomu asi bude hraní Diplomacie – ale tam chybí ten Gamemaster s filmovým rámováním, takže i při největším hardcore roleplayi bude Diplomacie vypadat víc jako LARP než RPG. Braunsteiny se IMHO hrály dost odzoomovaně a zrychleně. Žádné „scény“ a filmové herectví přímou řečí, jako spíš odzoomované souhrny. „Já se budu dvořit starostově dceři, koupím jí kytky, budu jí zpívat serenády pod oknem.“ „Dobře, během týdne jsi na ni docela zapůsobil, ale rozhněval jsi jejího otce, co dál?

Tenhle příklad jsem si totálně vymyslel, snažím se jen ilustrovat úroveň roleplaye, kterou si u toho představuju. Ale je to totální dojmologie a neexistuje nikdo, kdo nás může rozsoudit, takže se dál než k dojmologii nedostaneme.

Každopádně ten hereckej roleplay a filmové rámování se podle mě objevilo někdy ve chvíli, kdy se D&D dostalo ven z wargamingové komunity mezi nějaké kalifornské studenty dramky nebo tak něco. To bude tak 1975 nebo 1976. (Tohle ve skutečnosti není úplná dojmologie, jsem si skoro jistej, že to tak bylo – četl jsem knížku Elusive Shift, i když ne kdovíjak pozorně. Kdyžtak mě někdo může opravit.)