[série článků] Historie RPG

[Markus]

Rozhodl jsem se pustit do série článků, která představí celou historii RPG. Bláhový cíl? To nepochybně! Tak pojďme na to. Historie RPG her, od jejich počátků až do dneška. Vyprávěná článek po článku, nakladatelství po nakladatelství, hru po hře, příručku po příručce. Bude to na dlouho. Uvidíme, jak daleko se dostaneme.

Historie RPG 001: TSR a D&D aneb od hrstky wargamerů v garáži po multimilionový byznys (prehistorie–1979)
Historie RPG 002: Fanouškovská scéna D&D a vynález roleplayingu (1974–~1979)
Historie RPG 003: Flying Buffalo a Tunnels & Trolls: Proč tak vážně, vážení? (1975–1985 a dodnes)
Historie RPG 004: Judges Guild aneb jak RPG hry vylezly z dungeonu (1976–1983 a dodnes)
Historie RPG 005: Kalifornští šermíři, mišmašový sranda bizár a Arduin (1977–1988 a dodnes)
Historie RPG 006: Game Designer’s Workshop aneb jak Traveller udělal díru do vesmíru (1975–1981)
Historie RPG 007: Fantasy Games Unlimited – slepé uličky a zrození historického realismu (1976–1980 a dodnes)
Historie RPG 008: Metagaming Concepts a The Fantasy Trip aneb o nejasné linii mezi wargamingem a RPG průmyslem (1976–1982)
Historie RPG 009: Chaosium a jeho RuneQuest – o hledání příběhovosti ve wargames a později RPG hrách (1975–1981)


Jiné zajímavé odkazy:
Stará diskuze o historii RPG a významných hrách

[smrq]

A tohle mě zrovinka zaujalo a klidně bych si to vyzkoušel. Jen se bojím, že by všichni chtěli hrát Indianu a nikdo jeho otce, Markuse nebo Sahiba.

[Markus]

No nevím, smrqu, zdá se, že ta dobrodružství byla víceméně kopie filmových scénářů




IJ1:Indiana Jones and the Temple of Doom Adventure

Wiki:

This role-playing adventure recreates the events of the movie Indiana Jones and the Temple of Doom.[1] Players are expected to use pre-generated characters that are based on the characters from the movie.[2]

In Issue 22 of Imagine, Paul Mason reviewed the first two adventures in the series, Indiana Jones and the Temple of Doom Adventure Pack and Raiders of the Lost Ark Adventure Pack, and felt the adventures should have branched out away from the movie storylines, saying, "My major gripe is that they both stick too closely to the films apart from the odd occasion here and there, the modules attempt to steer the characters into replaying the exact events of the films. Given that anyone playing In these scenarios has almost certainly seen the films, I'd anticipate the game being somewhat spoiled by such rigid adherence to the films' plots."[1]

[Antharon]

A tohle mě zrovinka zaujalo a klidně bych si to vyzkoušel. Jen se bojím, že by všichni chtěli hrát Indianu a nikdo jeho otce, Markuse nebo Sahiba.

Oh, ja by som si Indyho otca zahral urcite

[smrq]

Njn. Komiksy u nás nemají tradici. Před 89 tu krom Rychlych šípů (a napodobitelů jako Strážci a Modra pětka) byl jen Saudek a ABC. A to všechno byly příběhy bez superhrdinů.
Mě třeba hraní ve světě Supermana a podobných vůbec neláká.

[Markus]

Přitom Kruanova dobrodružství the RPG bych si docela zahrál.

[Jerson]

Njn. Komiksy u nás nemají tradici. Před 89 tu krom Rychlych šípů (a napodobitelů jako Strážci a Modra pětka) byl jen Saudek a ABC. A to všechno byly příběhy bez superhrdinů.
Mě třeba hraní ve světě Supermana a podobných vůbec neláká.

Myslel jsi, že superhrdinské komixy u nás nemají tradici, ne? Strážci jsou taky z ABC, zapomněl jsi na Čtyřlístek a komiksy, které vycházely v něm. Je pravda, že to superhrdinové nejsou, na druhou stranu Myšpulín by v oblasti vynálezů strčit Tonyho Starka do kapsy. A vychází od roku 1969. Ostatně i komiksy v ABC vychází déle, než si všichni tady pamatujeme, takže říct "nemají tradici" mi přijde zvláštní. Možná nemají tradici tří generací jako v USA, ale dvou generací úplně v pohodě, a nepřijde mi to žádný zásadní rozdíl.

[Vitus]

Njn. Komiksy u nás nemají tradici. Před 89 tu krom Rychlych šípů (a napodobitelů jako Strážci a Modra pětka) byl jen Saudek a ABC. A to všechno byly příběhy bez superhrdinů.
Mě třeba hraní ve světě Supermana a podobných vůbec neláká.

Myslel jsi, že superhrdinské komixy u nás nemají tradici, ne? Strážci jsou taky z ABC, zapomněl jsi na Čtyřlístek a komiksy, které vycházely v něm. Je pravda, že to superhrdinové nejsou, na druhou stranu Myšpulín by v oblasti vynálezů strčit Tonyho Starka do kapsy. A vychází od roku 1969. Ostatně i komiksy v ABC vychází déle, než si všichni tady pamatujeme, takže říct "nemají tradici" mi přijde zvláštní. Možná nemají tradici tří generací jako v USA, ale dvou generací úplně v pohodě, a nepřijde mi to žádný zásadní rozdíl.

Dovolím si jen doplnit, že komiksy mají u nás tradici ještě od první republiky (a první stripy, jež rovněž patří do pravěku komiksů) se v tisku objevily ještě za c.k. (musel bych vlézt doma do Encyklopedie komiksu, kde tuším dohledali nejstarší strip). Ohledně superhrdinů bych si taky nebyl tak jistý - svým způsobem mezi ně patří i Pérák (jenž, coby postava, tuším vzniknul za protektorátu).

[smrq]

Myslel jsi, že superhrdinské komixy u nás nemají tradici, ne? Strážci jsou taky z ABC, zapomněl jsi na Čtyřlístek a komiksy, které vycházely v něm.

Pravda pravdoucí, Jersone. Je to, jak píšeš. A opomenutí Čtyřlístku je neodpustitelné. Máma nám na něj se sestrou běhala do jedné trafiky, kde jí prodavačka tuto podpultovku schovávala. Dodnes na Oldu a Poldu nebo Případy Sherlocka Holmese s láskou vzpomínám.

Ohledně superhrdinů bych si taky nebyl tak jistý - svým způsobem mezi ně patří i Pérák (jenž, coby postava, tuším vzniknul za protektorátu).

Ale příběhy o Pérákovi nebyly komiksy, ne? Spíš něco jako městská legenda. Pokud vím, komiks zpracoval o hodně později až kdosi podle scénáře Ondřeje Nefa. (Ale je možné, že to mám domotané.)

[Vitus]

Ale příběhy o Pérákovi nebyly komiksy, ne? Spíš něco jako městská legenda. Pokud vím, komiks zpracoval o hodně později až kdosi podle scénáře Ondřeje Nefa. (Ale je možné, že to mám domotané.)

Pardon za OT: Mám takový pocit, že existoval nějaký komiks o Pérákovi z období kolem roku 1948 a pak možná ještě i v 60. letech (něco zmiňuje i Wiki https://en.wikipedia.org/wiki/P%C3%A9r% ... _of_Prague)...

[Markus]

Objevil jsem přehled všech dobrodružství pro D&D ze 70. let a zjistil jsem, že jich je mnohem, mnohem víc, než jsem myslel!

Zatímco TSR vydalo v 70. letech všehovšudy asi deset modulů, fanouškovská scéna byla gigantická. Ten přehled zmiňuje obrovské množství různých zinů a dalších fandovských publikací, desítky a desítky dungeonů – a to ani nemluvě o jiných doplňcích, jako jsou různá kouzla nebo nestvůry, které ten přehled neřeší, ale na stránkách těch zinů zákonitě musely být.

O fanouškovské scéně mám článek Historie 002, ale vrátil jsem se k tomu úplně prvnímu článku o D&D a připsal jsem do něj tuhle pasáž:

Exploze fanouškovského obsahu (1975+)

D&D uchvátilo představivost tisíců a tisíců hráčů. Byla to úplně nová forma zábavy – kombinace hry, literárních příběhů i možnosti tvořit něco vlastního. Jak demonstrovalo samo nakladatelství TSR vydáváním dalších a dalších doplňků a potvrzoval to Gary Gygax ve článcích v různých fanzinech, D&D nebylo zamýšlené jak uzavřená hra – byla to spíš platforma, základní pravidla, na kterých měli hráči stavět vlastní světy, dobrodružství a doplňky.

Fanouškovská komunita hozenou rukavici ochotně zvedla. Během pár let se kolem D&D vyrojil bezpočet fanouškovkých publikací, ve kterých nadšení hráči sdíleli tvé výtvory. Začalo to články o D&D na stránkách zavedených časopisů literárního fandomu, pokračovalo to vznikem fanzinů specializovaných výhradně na D&D a vyústilo to ve vznik regulérních samostatných „rozšíření“, dokonce i několika profesionálních nakladatelství.

Z dnešního pohledu je to vlastně fascinující – celá bující fanouškovská scéna by dnes byla považována za „porušování autorských práv“. V prvních letech hobby ovšem nikdo autorská práva neřešil, ani Gary Gygax a jeho nakladatelství TSR – ti dokonce v mnoha případech neoficiální doplňky sami posvětili.

• O fanouškovské scéně a vzniku neoficiálních doplňků pro D&D pojednává článek Historie RPG 002: Fanouškovská scéna D&D a vynález roleplayingu
• O nejvýraznějším licencovaném vydavateli doplňků pro D&D pojednává Historie RPG 004: Judges Guild aneb jak RPG hry vylezly z dungeonu (1976–1983 a dodnes)

Koncem 70. let nakladatelství TSR pochopí, že D&D je zlatý důl, na které se fanouškovské publikace přiživují, a začne je tvrdě potlačovat předžalobními výzvami, až je nakonec (skoro) úplně zlikviduje. Ale velká část 70. let je éra ohromné komunitní tvořivosti a společného rozvíjení D&D.

[Markus]

Jak pátrám v sedmdesátých letech po zapomenutých hrách, sem tam narazím na něco, čemu stačí jen krátká noticka...



Space Quest (1977)

Space Quest je jedna z prvních sci-fi RPG her. Je laděná do odlehčenějšího žánru vesmírné opery.

Příručka má 112 maloformátových stran. Hra pravidly vychází z Dungeons & Dragons (dokonce si říká „science fiction fantasy wargame“), takže hráčské postavy mají vlastnosti určené hodem 3k6, mají životy, záchranné hody, povolání i úrovně. Nadto ale hra přidává i celou řadu vlastních inovací: kasty, výcvikový systém, psioniku, mutace, biotech... K nejvýznamnějším inovacím ovšem patří dovednostní systém (jde o jednu z prvních her s dovednostmi) a pravidla pro generování hvězdných systémů a vyplňování map.

Zajímavostí je, že hra používá 30stěnnou kostku, přestože ta v té době ještě nebyla vynalezena (až v roce 1982) – takže ji simuluje dvojicí hodů jinými kostkami.

Hra vyšla prakticky ve stejnou dobu jako podobný, ale pokrokovější Traveller (1977), který už ale nenese dědictví D&D, a navíc vyšel v profesionálnějším provedení. Konkurenční boj s Travellerem hra prohrála a dnes je vesměs zapomenutá.

[Markus]

Víkendové čtení!



Historie RPG 006: Game Designer’s Workshop aneb jak Traveller udělal díru do vesmíru (1975–1981)

Konečně nadchází den D, kdy se v sérii Historie RPG dostáváme ke hrám, které nejsou odvozeninou Dungeons & Dragons. Vděčíme za to nakladatelství Game Designer’s Workshop (neplést s Games Workshop!) založenému několika nadšenci do vojenství, wargames a simulace.

Jeho hra Traveller sice nebyla první RPG hrou v žánru sci-fi, ale stala se první sci-fi hrou, která se proslavila. Traveller si málem přes noc získal ohromný úspěch, konečně naplno přenesl RPG hry do mezihvězdného prostoru a nesmazatelně se otiskl do historie RPG. Příběh Travelleru je příběh druhého velkého herního hitu hned po D&D.

Případnou diskuzi ke hře poprosím do diskuze o Travelleru.

[Markus]

Zajímavá kapitolka z historie TSR a úžasná ukázka mismanagementu za vlády Lorraine Williams.



Buck Rogers XXVc (1990)

Buck Rogers XXVc, někdy zapisováno i jako Buck Rogers in the 25th Century, je RPG hra vycházející z komiksových stripů a televizních seriálů o sci-fi hrdinovi Bucku Rogersovi. „XXVc“ v názvu hry je označení nového herního prostředí, které se od tradičních rogersovských stripů liší tím, že jde o překvapivě „uzemněné“ sci-fi. Ve 25. století je Země zdevastovaná jadernou válkou, hlavní mocností je ruso-americká korporace RAM sídlící na Marsu a hráčské postavy proti ní bojují jako spojenci samotného Rogerse, vesmírných pirátů a revolucionářské organizace NEO. Prostředí je omezené jen na Sluneční soustavu, neexistují mimozemšťané (ale existuje spousta geneticky modifikovaných tvorů) a technologie jsou celkově míň extrémní než v jiných rogersovských příbězích.

Pravidla jsou variantou AD&D druhé edice. Postavy mají povolání a úrovně, hra ovšem už v základu používá jednotní procentuální dovednostní systém.

Hra je součástí širší snahy nakladatelství TSR zpopularizovat značku Buck Rogers. Ta v té době patřila generální ředitelce TSR Lorraine Williams. Pod jejím vedením si firma od Williamsové značku Buck Rogers licencovala, vytvořila nové herní prostředí „XXVc“ a v něm vydala celou řadu deskových her, komiksů, románů, videoher i RPG produktů, obvykle v neprodejně vysokých nákladech. Přestože RPG hra Buck Rogers XXVc nezískala popularitu a neprodávala se dobře, vyšlo pro ni 13 rozšíření a dobrodružství (z čehož všeho plynuly Williamsové licenční poplatky).

Po neúspěchu hry zkusil vydavatel prorazit z novou adaptací značky Buck Rogers, The Buck Rogers Adventure Game (1993), která hru hrací do pulpovějšího prostředí.

[Bifi]

Túto som aj hral:
https://boardgamegeek.com/boardgame/548 ... ntury-game

[Markus]

Občas doplňuju staré články, když si zrovna přečtu něco, co se do nich hodí. Tak třeba teď mě tenhle článek inspiroval k doplnění druhého odstavce v tomhle textu z Historie 001:

Hlavní „herní režim“ se točí kolem průzkumu rozsáhlých podzemních komplexů, tzv. „dungeonů“ nebo rovnou „megadungeonů“, osídlených různými příšerami střežícími poklady, které hrdinové vynášejí na povrch a tím postupují po úrovních. Stylově se příliš netrápí s „realismem“, vrství příšery jako nahodilé překážky bez ohledu na „ekologii“, dokonce předpokládá, že rozhodčí bude podzemí generovat z velké části náhodně, a dává mu k tomu potřebné tabulky a další materiály. Když se podíváme na dobová dobrodružství, která se dochovala v poznámkách autorů D&D nebo ve fanouškovkých fanzinech, vidíme, že často šlo o bizarní mišmaše všeho možného, takzvané „funhouse dungeony“, eklektickou směsici různých žánrů od sword & sorcery po science fantasy, věrnou heslu „sranda především“. Ve skutečnosti tenhle „herní režim“ docela připomíná počítačová roguelike RPG typu Rogue (1980) nebo Hack (1982) – respektive ony připomínají D&D, protože jsou jeho počítačovým napodobením.

Některé předpoklady budou dnešním hráčům znít bizarně: hra radí, že dobrou herní skupinu tvoří až 50 hráčů, přičemž ideál je jeden „rozhodčí“ a kolem 20 hráčů postav. Gygax později vysvětloval, jak vypadala jeho herní sezení: měl kolem sebe širokou komunitu hráčů, a kdo zrovna toho či onoho dne přišel na návštěvu, ten hrál. O víkendech hrávalo 10 až 20 lidí. Každá výprava byla uzavřenou epizodou, která začínala sestoupením do megadungeonu a končila návratem na povrch, aby nevznikaly problémy s proměnlivou skupinou postav. Hráči sami určovali, do kterého patra nebo které oblasti toho dne sestoupí, a díky principu, že každé patro má obtížnost nastavenou pro jinou úroveň postav, si mohli sami určit míru výzvy podle toho, jaké se zrovna sešly postavy. Tohle pojetí hry je na hony vzdálené dnešní představě, že v RPG hrách vyprávíme souvislý příběh hrstky konkrétních postav – ne nadarmo se D&D samo označuje za „fantasy wargame“.