[články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25247
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
[články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově
Čau lidi.
Rozjel jsem oldschoolovou kampaň s lidmi, kteří RPGčka nikdy nehráli, a nemůžu si pomoct, musím o tom blogovat. Chtěl bych se dělit o své postřehy a techniky – jak to hraju a jak mi to zabírá. Snad to někomu přijde užitečné nebo aspoň zajímavé.
Průběžně aktualizovaný rejstřík této diskuze. Co se kde probíralo:
Co je old-school renesance? Úvodní článek, diskuze str. 1–4 (článek editován na základě diskuze)
1. Nepolíbení hrajou Dungeon Crawl Classics – Jak hráčům otevírat možnosti. Diskuze o sítu a jeho (ne)vhodnosti pro old-school, problematické situace z mé hry, str. 5–9, 12–13, 15
2. O úvodním sítu a tvorbě postav z ničeho. Společná diskuze s předchozím
3. Svatyně Pomalého boha aneb kritický fail na zahájení kampaně. Diskuze o pomalosti hry, str. 9–11, světlo 14–15
Představení modulu: Doom of the Savage Kings. str. 15–16
4. DotSK: Příchod do Hirotu aneb asi potřebuju zavést hod na reakci? Diskuze o hodech na reakci str. 16–18
5. DotSK: Den v Hirotu aneb Markus se zamýšlí nad městy v RPG. Diskuze o vedení hry ve městě, str. 18–23
6. DotSK: Výprava do Utu-Hengalovy hrobky aneb o nepředvídatelnosti systému. O mechanikách přepadení, str. 23–24
7. DotSK: Nositelé kladiva a kopí. str 24
Volná diskuze o podobě hry. Strana 24+
8. DotSK: Sociální intermezzo, strana 27
Hra jako stavebnice – o bastlení, jednoduchosti a znovuobjevené radosti z hraní, str. 27-32
O plynutí času mimo hru: odpočinek, hýření, výcvik, kalendář a naskriptované události a volná diskuze o schopnostech, str. 32+
Tak vy chcete hrát oldschoolově?, uzavření úvodní série představující old school, str.39–43
Hackujeme OSR: Tajné chodby + k100 tabulka tajných dveří, str.43
Těžké teoretično: Markusův manifest dobrodružného odschoolového sword & sorcery
Hraní Masks of Lankhmar a reakce na něj.
Hraní Night of Blood a reakce na něj
Samostatné diskuze o mých kampaních:
Putování kolem řeky Set, ukončená kampaň, většina diskuze proběhla ještě v tomhle vlákně před oddělením
Barumaz - oldschoolová kampaň a megadungeon
Rozjel jsem oldschoolovou kampaň s lidmi, kteří RPGčka nikdy nehráli, a nemůžu si pomoct, musím o tom blogovat. Chtěl bych se dělit o své postřehy a techniky – jak to hraju a jak mi to zabírá. Snad to někomu přijde užitečné nebo aspoň zajímavé.
Průběžně aktualizovaný rejstřík této diskuze. Co se kde probíralo:
Samostatné diskuze o mých kampaních:
-
Vitus
- Příspěvky: 2984
- Registrován: 21. 7. 2006, 09:03
- Bydliště: Kladno
Re: Sirotčinec pro nehrané moduly
Markusi, to vysvětlení s Bifiho postavou je zajímavé, taky mi to trochu vrtalo hlavou, když jsem se díval na úvodní session MoL a nabyl jsem dojmu, že Bifi do své postavy (coby hráč) investoval (i když jsem neuměl rozlišit, zda to byla přímo jeho invence nebo zda ho k tomu mohla vést pravidla DCC při tvorbě postavy).
Tedy pokud by hráč v rámci hry a své invence vymyslel něco ke své postavě, co by i klidně odporovalo původní dohodě, například falešného strýčka, po kterém pátrá (tedy postava by ve hře lhala, protože to v ten moment hráči přišlo jako dobrý nápad), pak bylo by pořád v rámci old-school košer, kdyby se toho sudí chytil a později jim to hodil nějak zpět do cesty, třeba poslal jim někoho, kdo sa za toho strýčka vydává (cílem sudího by tedy bylo vytvořit zajímavou zapeklitou situaci, jediný, kdo ví, že ten strýček je na tuty falešný je hráč té postavy) ? Nebo něco podobného je už moc "story driven" ?

Tedy pokud by hráč v rámci hry a své invence vymyslel něco ke své postavě, co by i klidně odporovalo původní dohodě, například falešného strýčka, po kterém pátrá (tedy postava by ve hře lhala, protože to v ten moment hráči přišlo jako dobrý nápad), pak bylo by pořád v rámci old-school košer, kdyby se toho sudí chytil a později jim to hodil nějak zpět do cesty, třeba poslal jim někoho, kdo sa za toho strýčka vydává (cílem sudího by tedy bylo vytvořit zajímavou zapeklitou situaci, jediný, kdo ví, že ten strýček je na tuty falešný je hráč té postavy) ? Nebo něco podobného je už moc "story driven" ?
-
KDolecek
- Příspěvky: 1064
- Registrován: 2. 11. 2008, 18:38
Re: Sirotčinec pro nehrané moduly
Díky za ten popis Markusi.
Vnímám to tedy jako záležitost primárně sdílených očekávání a způsobu tvorby obsahu. Po prvním přečtení jsem měl podobnou otázku jako Vitus a chápu to tak, že herní děj vycházející z charakterizace postavy není problém. Sudí se může rozhodnout, že využije Trumfův dluh, který byl někde zmínna, protože se mu to hodí, stejně jako hráč Trumfa se může rozhodnout, že cesta, kterou se v sandboxu vydá má návaznost na onen dluh a Sudí na to pak reaguje, protože se tam ubírají akce postavy.
Ale Sudího k tomu nic netlačí a hráč nemá očekává, že by se k tomu Sudí sám od sebe kdykoliv, jakkoliv vracel. A pokud to chce zapojit do hry, je to na něm, aby k tomu našel způsob. Nemá tedy smysl vytvářet komplikovaný backstory, protože může velmi dobře nezapadat do světa Sudího, ale může mít smysl vytvořit si pár velmi obecných bodů charakterizace postavy, na kterých si hráč bude stavět v závislosti na vývoji hry.
Zároveň je tam nějaký přepoklad, že hlavní záměření je stále na zkoumání světa a nestane se z toho soap opera postav, ale to je všechno na nějaké škále, která se nejjednoduše určuje s přesností.
Vnímám to tedy jako záležitost primárně sdílených očekávání a způsobu tvorby obsahu. Po prvním přečtení jsem měl podobnou otázku jako Vitus a chápu to tak, že herní děj vycházející z charakterizace postavy není problém. Sudí se může rozhodnout, že využije Trumfův dluh, který byl někde zmínna, protože se mu to hodí, stejně jako hráč Trumfa se může rozhodnout, že cesta, kterou se v sandboxu vydá má návaznost na onen dluh a Sudí na to pak reaguje, protože se tam ubírají akce postavy.
Ale Sudího k tomu nic netlačí a hráč nemá očekává, že by se k tomu Sudí sám od sebe kdykoliv, jakkoliv vracel. A pokud to chce zapojit do hry, je to na něm, aby k tomu našel způsob. Nemá tedy smysl vytvářet komplikovaný backstory, protože může velmi dobře nezapadat do světa Sudího, ale může mít smysl vytvořit si pár velmi obecných bodů charakterizace postavy, na kterých si hráč bude stavět v závislosti na vývoji hry.
Zároveň je tam nějaký přepoklad, že hlavní záměření je stále na zkoumání světa a nestane se z toho soap opera postav, ale to je všechno na nějaké škále, která se nejjednoduše určuje s přesností.
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25247
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Re: Sirotčinec pro nehrané moduly
Oba dva, ale zejména Vitus: Tady se popravdě dostáváme do oblasti, kde neexistuje žádný „oldschoolový kánon“ (celé je to spíš řada obecných principů než konkrétních zákonů), takže můžu říct leda to, jak ke hře přistupuju já osobně.
Pro mě osobně bylo hlavním „prozřením“ old schoolového přístupu* to, co říká Karel nade mnou. Změna očekávání:
Takové hry mě bavily, ale byly pro mě dost náročné na myšlenkovou kapacitu a časem se mi omrzely.
Můj aktuální mindset je:
- Já jsem zodpovědný za svět, za nabízení zajímavých situací a zápletek.
- Hráči jsou zodpovědní za své postavy a já je neřeším. Je jejich zodpovědností, ne mojí, aby si postavu zmotivovali a našli důvod, proč řeší mnou nabízené zápletky.
- Celkové očekávání pak je, že primární je spíš interagovat s nabízeným prostředím a postava je k tomu jen vhodný nástroj a zpestřující prvek, nikoli cíl našeho vyprávění.
To mi dost uvolňuje myšlenkovou kapacitu a vedlo to k tomu, že mě příprava na hry zase začala bavit. Protože nepřemýšlím nad tím, jak vymyslet nějaké "bengy" nebo konflikty pro čtyři pět odlišných osobních příběhů a splétat je do uspokojivého celku. Já si prostě řeším svoje (svět a jak reaguje na rozhodnutí hráčů), hráči si řeší svoje (postava, co je zač, jakou má motivaci, jak reaguje na svět). V reálu se samozřejmě běžně stává, že nějaké nápady hráčů a část jejich backstory využiju a začnu je sám rozvíjet. Klíčové pro mě je, že se to ode mě neočekává. Dělám to, když mi zbyde čas, chuť a inspirace. Je to příjemný bonus navíc. Falešný strýček se může ještě někdy objevit a stát se klidně hlavním hybatelem děje... ale nemusí, může klidně úplně zapadnout po první zmínce a víckrát se neobjevit.
*EDIT: Důležitá poznámka je, že jsem k oldschoolu přišel přes příběhové hry, storygames, indies atd., nikoli třeba z Dračího doupěte. Takže tahle moje osobní cesta byla vlastně znovuobjevování starého a zjišťování, co je na tom zábavného a co ne.
EDIT2:
- Neexistuje žádná garance, že se cokoli z toho dostane do hry, pokud to do ní nevnese sám hráč (ale od Sudího se to neočekává)
- Hráč navíc nemá moc možností, jak to do hry vnášet (nemá žádné vypravěčské pravomoci a možnost definovat obsah světa)
- Postava ti může umřít, což celou tvou snahu zničí (jak jsme ostatně viděli v našem hraní DCC na příkladu Amuna
)
Pro mě osobně bylo hlavním „prozřením“ old schoolového přístupu* to, co říká Karel nade mnou. Změna očekávání:
Dřív jsem hrával dost příběhových her, různých indie a tam bylo očekávání, že pokud hráč pro svou postavu vymyslí falešného strýčka, tak tím dává najevo: "Tohle chci hrát, tohle mě zajímá, pojďme tohle rozvíjet.“ Úkolem Vypravěče pak vlastně bylo naslouchat hráčům, podívat se na to, co si zadefinovali jako své příběhové zájmy, a kolem toho budovat hru. (Často do toho taky vstupuje nějaké sdílení vyprávěcích pravomocí, které to usnadňuje, ale to je na jinou diskuzi...)Ale Sudího k tomu nic netlačí a hráč nemá očekává, že by se k tomu Sudí sám od sebe kdykoliv, jakkoliv vracel.
(...)
Zároveň je tam nějaký přepoklad, že hlavní záměření je stále na zkoumání světa a nestane se z toho soap opera postav
Takové hry mě bavily, ale byly pro mě dost náročné na myšlenkovou kapacitu a časem se mi omrzely.
Můj aktuální mindset je:
- Já jsem zodpovědný za svět, za nabízení zajímavých situací a zápletek.
- Hráči jsou zodpovědní za své postavy a já je neřeším. Je jejich zodpovědností, ne mojí, aby si postavu zmotivovali a našli důvod, proč řeší mnou nabízené zápletky.
- Celkové očekávání pak je, že primární je spíš interagovat s nabízeným prostředím a postava je k tomu jen vhodný nástroj a zpestřující prvek, nikoli cíl našeho vyprávění.
To mi dost uvolňuje myšlenkovou kapacitu a vedlo to k tomu, že mě příprava na hry zase začala bavit. Protože nepřemýšlím nad tím, jak vymyslet nějaké "bengy" nebo konflikty pro čtyři pět odlišných osobních příběhů a splétat je do uspokojivého celku. Já si prostě řeším svoje (svět a jak reaguje na rozhodnutí hráčů), hráči si řeší svoje (postava, co je zač, jakou má motivaci, jak reaguje na svět). V reálu se samozřejmě běžně stává, že nějaké nápady hráčů a část jejich backstory využiju a začnu je sám rozvíjet. Klíčové pro mě je, že se to ode mě neočekává. Dělám to, když mi zbyde čas, chuť a inspirace. Je to příjemný bonus navíc. Falešný strýček se může ještě někdy objevit a stát se klidně hlavním hybatelem děje... ale nemusí, může klidně úplně zapadnout po první zmínce a víckrát se neobjevit.
*EDIT: Důležitá poznámka je, že jsem k oldschoolu přišel přes příběhové hry, storygames, indies atd., nikoli třeba z Dračího doupěte. Takže tahle moje osobní cesta byla vlastně znovuobjevování starého a zjišťování, co je na tom zábavného a co ne.
EDIT2:
Přesně tak. Detailně promýšlet postavu a její osobní linky a backstory na dvě áčtyřky nemá smysl, protože:
- Neexistuje žádná garance, že se cokoli z toho dostane do hry, pokud to do ní nevnese sám hráč (ale od Sudího se to neočekává)
- Hráč navíc nemá moc možností, jak to do hry vnášet (nemá žádné vypravěčské pravomoci a možnost definovat obsah světa)
- Postava ti může umřít, což celou tvou snahu zničí (jak jsme ostatně viděli v našem hraní DCC na příkladu Amuna
-
Vitus
- Příspěvky: 2984
- Registrován: 21. 7. 2006, 09:03
- Bydliště: Kladno
Re: Sirotčinec pro nehrané moduly
Díky za odpověď a rozvinutí myšlenky. Když nad tím tak přemýšlím, tak coby Vypravěč v našich minulých hrách jsem taky hlavně řešil svět, i když se tam jsem do toho zabudoval i něco z backstory postav (podle toho, jak se to hodilo), ale mohlo to být za dlouho a neočekávalo se, že to budu já jako Vypravěč iminentně řešit (pokud někdo z hráčů cítil, že by jeho postava na tohla mohla chtít začít tlačit, tak se o to pokoušeli, ale pouze pokud to okolnosti dovolovali). Takže asi jsme byli někde na půli cesty mezi sandboxovým a story driven módem, kde ovšem ta story nebyla tak zcela story jen těch postav, ale spíše ta velká story kolem, ve které se tak nějak ty postavy snažili protlouct.Markus píše: ↑1. 1. 2021, 16:58 Protože nepřemýšlím nad tím, jak vymyslet nějaké "bengy" nebo konflikty pro čtyři pět odlišných osobních příběhů a splétat je do uspokojivého celku. Já si prostě řeším svoje (svět a jak reaguje na rozhodnutí hráčů), hráči si řeší svoje (postava, co je zač, jakou má motivaci, jak reaguje na svět). V reálu se samozřejmě běžně stává, že nějaké nápady hráčů a část jejich backstory využiju a začnu je sám rozvíjet. Klíčové pro mě je, že se to ode mě neočekává. Dělám to, když mi zbyde čas, chuť a inspirace. Je to příjemný bonus navíc. Falešný strýček se může ještě někdy objevit a stát se klidně hlavním hybatelem děje... ale nemusí, může klidně úplně zapadnout po první zmínce a víckrát se neobjevit.
Tohle ja zajímavé, v těch hrách, co jsem vedl, tak v podstatě:Markus píše: ↑1. 1. 2021, 16:58 Přesně tak. Detailně promýšlet postavu a její osobní linky a backstory na dvě áčtyřky nemá smysl, protože:
- Neexistuje žádná garance, že se cokoli z toho dostane do hry, pokud to do ní nevnese sám hráč (ale od Sudího se to neočekává)
- Hráč navíc nemá moc možností, jak to do hry vnášet (nemá žádné vypravěčské pravomoci a možnost definovat obsah světa)
- Postava ti může umřít, což celou tvou snahu zničí (jak jsme ostatně viděli v našem hraní DCC na příkladu Amuna)
- první odrážka platila 50/50 (jako Vypravěč jsem byl rád, když se v backstory postav objevilo něco, co se mohlo použít nějak zajímavě později),
- ta druhá platila jen v průběhu hry, ale při tvorbě postavy jsem se naopak nápady hráčů zpětně do světa snažil nějak zohlednit, pokud to mělo smysl (protože prostě nemám patent na rozum ani ty nejlepší nápady
- ta třetí sice platila teoreticky taky, ale pravděpodobnost úmrtí postavy byla dost nízká (pokud vyloženě nešla spáchat nějakou sebevraždu)
Což mne vede k tomu, že hry, co jsme hrály, byly asi trochu rozkročeny do některých prvků old-schoolu, ale byly spíše blíže k tomu story-driven módu.
Ale když nad tím tak přemýšlím, tak je tu ještě jeden prvek moderního old-schoolu, který na vše vrhá jiné světlo a který v těch našich neměl místo (a který v těch old-schoolových hrách asi možná dělá z hráčských postav spotřební zboží a tím pádem je tlačí jinam, než třeba v těch našich hrách) - dovolím se jej nazvat prvek "gonzo" nebo možná občas i "WTF", tedy prvky iracionálna.
(Kladu si otázku - jaký racionálně uvažující tvor s pudem sebezáchovy by se třeba pouštěl do něčeho takové jako postavy hned na začátku MoL kampaně ? Ještě navíc pojaté a podané tak, jak to kluci odehráli (ale skvěle) s Markusem ?
Není možná, že poznávacím znakem old-schoolu je i něco takového ?
-
Jerson
- Inženýr z Ocelového města
- Příspěvky: 24323
- Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
- Bydliště: České Budějovice
Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově
Markusi, jak může hráč vnést do hry strýčka své postavy, falešného nebo pravého, když k tomu nemá pravomoci?
Naposledy upravil(a) Jerson dne 1. 1. 2021, 19:07, celkem upraveno 1 x.
hraju: Ω Projekt Omega
-
Vandalicus
- Příspěvky: 776
- Registrován: 17. 4. 2006, 20:04
- Bydliště: Brno
Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově
Mam pocit, ze trollis.
To, ze nema pravomoci proste znamena, ze konecne slovo ma DM, nikoliv to, ze hrac dostane pet ran karabacem za to, ze projevi svoji invenci. Kdyz jsem si nahodil jako pozehnani "minor ally", tak jsem Markusovi navrhl, ze to muze byt mingolsky obchodnik, ktery me zna. Markus to akceptoval a bang! vnesl jsem do hry mingolskeho obchodnika, aniz bych k tomu mel pravomoci.
To, ze nema pravomoci proste znamena, ze konecne slovo ma DM, nikoliv to, ze hrac dostane pet ran karabacem za to, ze projevi svoji invenci. Kdyz jsem si nahodil jako pozehnani "minor ally", tak jsem Markusovi navrhl, ze to muze byt mingolsky obchodnik, ktery me zna. Markus to akceptoval a bang! vnesl jsem do hry mingolskeho obchodnika, aniz bych k tomu mel pravomoci.
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25247
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově
Přesně tak, ale stejně tak jsem ti mohl říct, ze to nejde, ze v tomhle městě Mingolové nežijí.
Pro Jersona co není kodifikované a opřené o jasná pravidla, to se nepočítá.
Pro Jersona co není kodifikované a opřené o jasná pravidla, to se nepočítá.
-
Jerson
- Inženýr z Ocelového města
- Příspěvky: 24323
- Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
- Bydliště: České Budějovice
Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově
Je to normální otázka. Když se o vnášení prvků z historie své postavy má starat hráč, a zároveň nemá pravomoci je vnášet do hry, tak mě zajímá, jak to reálně funguje.
Protože mi z toho vychází, že hráč může jedině nějaký prvek zmínit, a pak doufat, že mu ho GM vloží do hry. A nejsem si třeba jist, zda může říct "chtěl bych navštívit svého strýčka." A zda vůbec může po začátku hry říct, že v nějakém konkrétním městě (které popsal GM) má strýčka. Případně, co ten strýček dělá, a jaký s ním má vztah.
Pro mě, co hráč nemá definované v pravidlech, může v tomto stylu hry leda tak navrhnout, ale nemůže se o to postarat.
Protože mi z toho vychází, že hráč může jedině nějaký prvek zmínit, a pak doufat, že mu ho GM vloží do hry. A nejsem si třeba jist, zda může říct "chtěl bych navštívit svého strýčka." A zda vůbec může po začátku hry říct, že v nějakém konkrétním městě (které popsal GM) má strýčka. Případně, co ten strýček dělá, a jaký s ním má vztah.
Pro mě, co hráč nemá definované v pravidlech, může v tomto stylu hry leda tak navrhnout, ale nemůže se o to postarat.
hraju: Ω Projekt Omega
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25247
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově
Pro mě se hráč nemá starat o to, aby definoval svět a vznášel do něj strýčky (to může skutečně jen navrhnout). Má se starat o to, aby si zmotivoval postavu v reakci na to, co potkává.
Takže otázka: “nemohl bych v tomhle městě mít strýčka?” je pro mě spíš nežádoucí. Asi bych se zeptal “proč to chceš?” a kdyby se ukázalo, ze hráč chce řešit svůj vztah se strejdou, tak bych to zamítal. Respektive by to ani nemělo nastat, protože by každý měl předem vědět, ze o tom hra není. Kdyby ten strejda byl jenom barva na pozadí, tak bych to naopak pochválil a přijal. (“Kde přespíte?” “Nemůžu tu mít třeba strejdu?” “Jasně, můžete spát u něj” - a ještě bych strejdu využil k tomu, abych hráčům jeho slovy předal nějaké zvěsti relevantní pro dobrodružství).
Ale primárně by pro mě hráč neměl chtít vyprávět a popisovat svět podle sebe, ale interagovat s mým světem.
Historie postav mě obecně nezajímá. Zajímá mě jejich současnost.
Takže otázka: “nemohl bych v tomhle městě mít strýčka?” je pro mě spíš nežádoucí. Asi bych se zeptal “proč to chceš?” a kdyby se ukázalo, ze hráč chce řešit svůj vztah se strejdou, tak bych to zamítal. Respektive by to ani nemělo nastat, protože by každý měl předem vědět, ze o tom hra není. Kdyby ten strejda byl jenom barva na pozadí, tak bych to naopak pochválil a přijal. (“Kde přespíte?” “Nemůžu tu mít třeba strejdu?” “Jasně, můžete spát u něj” - a ještě bych strejdu využil k tomu, abych hráčům jeho slovy předal nějaké zvěsti relevantní pro dobrodružství).
Ale primárně by pro mě hráč neměl chtít vyprávět a popisovat svět podle sebe, ale interagovat s mým světem.
Historie postav mě obecně nezajímá. Zajímá mě jejich současnost.
-
Jerson
- Inženýr z Ocelového města
- Příspěvky: 24323
- Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
- Bydliště: České Budějovice
Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově
Však ano. Protože mi přijde, že tímto přístupem tlačíš hráče do reaktivního stylu hraní, což se sandboxovým stylem hry funguje docela špatně (jak jsme tento týden řešili na FB).
A navíc postavy nemůžou mít žádnou aktivní "historii". Ty to sice bereš jako minulost, ale hráči si pro psaní "historie postavy" vytváří i současné vztahy a vazby, které by skutečná postava měla. Pokud ignoruješ i tohle tak postavy jsou pro tebe nepopsaný list papíru. Přitom to ale z tvých zápisů vypadá, že z minulosti postav při hře vycházíš.
Navíc to nemá vypadat tak, že hráč řekne, zda by tu nemohl mít strýčka, ale že když GM před hrou vytvoří svět, tak do něj hráči nějak zasadí "vztahové body" svých postav. Vůbec to neznamená, že hráč musí chtít řešit nějaké své soukromé linky.
A navíc postavy nemůžou mít žádnou aktivní "historii". Ty to sice bereš jako minulost, ale hráči si pro psaní "historie postavy" vytváří i současné vztahy a vazby, které by skutečná postava měla. Pokud ignoruješ i tohle tak postavy jsou pro tebe nepopsaný list papíru. Přitom to ale z tvých zápisů vypadá, že z minulosti postav při hře vycházíš.
Navíc to nemá vypadat tak, že hráč řekne, zda by tu nemohl mít strýčka, ale že když GM před hrou vytvoří svět, tak do něj hráči nějak zasadí "vztahové body" svých postav. Vůbec to neznamená, že hráč musí chtít řešit nějaké své soukromé linky.
hraju: Ω Projekt Omega
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25247
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově
Omyl.
Reaktivní = aktivní, jen trochu jinak.
Opakem aktivní je pasivní.
Když říkám, že úkolem hráče je zmotivovat si postavu, říkám tím, že hráč musí být aktivní. Musí se podívat na to, co mu ve svém světě nabízím, a nějak si z toho vybrat, začít to řešit, rozvíjet to. To je podstata old school sandboxu. Hráči jsou v něm skutečně aktivní, ale jsou aktivní v reakci na to, co jim nabídnu. Jinými slovy, interagují se světem, ale netvoří ho.
"Vztahové vody" a jejich vnášení do světa mě osobně taky příliš nezajímají. Mě zajímají hlavně vztahy, které si postava utvoří ve hře, procesem hraní... ne vztahy, které si hráč vymyslí doma na papír.
(Opět: teď deklaruju nějaké obecné principy a cíle, ale jak správně poznamenáváš, i v mých hrách začínají postavy s nějakou historií a vazbami. Většinou se dá vyjádřit tak třema větami. A není cílem nějak aktivně ji řešit, spíš je to vodítko pro charakterizaci a roleplaying do další hry - to je to, co mě zajímá.)
EDIT: Čím dál víc si říkám, že by měly být různé old school primery nejen pro Vypravěče, ale i pro hráče. Protože umět tohle hrát je stejný skill jako umět takovou hru vést.
-
Jerson
- Inženýr z Ocelového města
- Příspěvky: 24323
- Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
- Bydliště: České Budějovice
Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově
Pasivní hráči jsou zabiják hry, ale k žádném opaku aktivního jsem nemluvil. Mluvil jsem o tom, že když jdou hráči reaktivní, tak GM pořád musí vymyslet všechno, co se postavám bude dít.
Navíc když se tohoto principu s nedržíš, tak mi přijde nesmyslné, že proti vytváření zápletek na základě vkladu hráčů brojíš. Protože si myslím, že když bys to dělal skutečně tak jak tady píšeš, tak bys z vedení tímto oldschool sandbox stylem časem vyhořel.
Navíc když se tohoto principu s nedržíš, tak mi přijde nesmyslné, že proti vytváření zápletek na základě vkladu hráčů brojíš. Protože si myslím, že když bys to dělal skutečně tak jak tady píšeš, tak bys z vedení tímto oldschool sandbox stylem časem vyhořel.
hraju: Ω Projekt Omega
-
Vandalicus
- Příspěvky: 776
- Registrován: 17. 4. 2006, 20:04
- Bydliště: Brno
Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově
Ja mam pocit, ze tady mluvime o koze a o voze.
Protoze ja vidim jasnej rozdil mezi "Ha, ti typci, co nas prepadli, byli ze zlodejske gildy. Pojdme se na cas zdejchnout z Lankhmaru, nez po nas prestanou jit. Muzem se jit treba mrknout do Ithmaru, protoze mame rumours, ze je tam tajuplny poklad mrtveho slechtice."
A mezi "Hele, moje postava ma v Itmaru pribuzneho, ktery ji odkazal tajuplne dedictvi. Ted ji strasi ve snech, takze to pojdme vyresit."
Prvni je reakce na to, co se vyskytlo ve hre, druhy vnasim novy prvky. Nebo fakt nerozumim, o cem se bavite.
Protoze ja vidim jasnej rozdil mezi "Ha, ti typci, co nas prepadli, byli ze zlodejske gildy. Pojdme se na cas zdejchnout z Lankhmaru, nez po nas prestanou jit. Muzem se jit treba mrknout do Ithmaru, protoze mame rumours, ze je tam tajuplny poklad mrtveho slechtice."
A mezi "Hele, moje postava ma v Itmaru pribuzneho, ktery ji odkazal tajuplne dedictvi. Ted ji strasi ve snech, takze to pojdme vyresit."
Prvni je reakce na to, co se vyskytlo ve hre, druhy vnasim novy prvky. Nebo fakt nerozumim, o cem se bavite.
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25247
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově
Hello, Captain Obvious!
Aneb: ano, přesně tak.
Akorát teda hra a mechaniky často generují nějaké vstupy (tohle se povede, tohle ne, tohle kouzlo má nějaký efekt, teď přijde náhodné setkání), což dost usnadňuje vymýšlení toho, co se bude dít. Plus šikovní hráči se velmi snadno stanou hybatelem děje a začnou si situace vytvářet sami.
V tuhle chvíli mám za sebou přes 20 sezení a spokojeně pokračuju dál. Dobré je to, že nevytvářím zápletky na základě hráčů, ale hraju připravené moduly (velká úspora času). Teprv ty upravuju na základě postav/jejich činů/cílů. Vznést nějaký nový připravený prvek do modulu nebo si trochu pokřivit nějaký existující tak, aby víc odpovídal cílům postav, je mnohem míň náročné a je to pro mě dokonce zábavné. Je pro mě prostě zábavnější mít něco hotového a bavit se tím, jak se to mění v reakci na hráče (ano, i já jsem reaktivní) než nemít nic než nějakou vágní objednávku od hráčů a všechno vymýšlet sám.Navíc když se tohoto principu s nedržíš, tak mi přijde nesmyslné, že proti vytváření zápletek na základě vkladu hráčů brojíš. Protože si myslím, že když bys to dělal skutečně tak jak tady píšeš, tak bys z vedení tímto oldschool sandbox stylem časem vyhořel.
Moje radost ze hry spočívá v tom, že mám důkladnou přípravu (připravený modul + moje nastudování a poznámky) a během hry ji reaktivně měním a rozvíjím podle toho, co hráči dělají. Je to velmi uspokojivé.
Teď se samozřejmě bavíme čistě v rovině toho, co nás osobně baví a nebaví. Rozhodně si netroufám vynášet nějaké obecné soudy.
-
York
- Příspěvky: 19789
- Registrován: 24. 2. 2012, 17:31
Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově
Právě naopak, vedení oldschool sandboxu je pro PJe relax. Náročná je příprava.