Jakou míru popisů nebo „tlachání“ v roli postavy preferujete?

[Sparkle]

Selhan: však jsem psala, že to nemusí fungovat u každého. Neznám podrobnost k těm situacím, ve kterých tě to nebavilo.

[Selhan]

No promiň, ale napsalas to tak, že je třeba přestat být snob, a že uznáváš, že to někdo nemusí zvládnout, což se mi teda moc nelíbí.

Siriene, ale Markus tam nepíše, že je to tak obecně? Píše, že "někteří mu tak přišli". Já si toho tedy tak nějak nevšimnul, ale tak je to jeho pohled.
K zajímavěšjí otázce: Jak jsem už psal, já to vnímám tak, že si hráč chce něco zaroleplayovat, ale nemá co, takže dobré řešení je mu něco přihrát. Ta možnost obrátit tu konverzaci s hostinským se nabízí, ale stejně tak jde třeba do vesnice nějakou jinou záminku, než hospodského. Protože to podle mě bývá častější nešvar - že prostě ve hře není dost příležitostí. Ono je to teda často způsobeno i tím typickým rámováním, kdy se několik session čistí dungeon, víceméně beze slůvka (maximálně v nějakém vyjednávání, kde jde o to v konverzaci uspět, ne v ní prokreslovat charakter) a pak se jde do města nakoupit zásoby, kde jsou zase všechny NPC najednou a musí se oběhnout co nejrychleji, před další výpravou.

[sirien]

Selhan: pravda - ale ta základní otázka zůstává přesto stejná - z čeho tak soudí a proč?

Jak moc je tlachání protiklad dungeonování si netroufnu říct. Intuitivně mi to skřípe - ale zároveň nejsem schopnej říct přesně proč a je pravda, že to je většinou problém pojící se s hrami kde se dungeonuje. (Dungeonování je moc hezký sloveso, mimochodem, myslim, že ho zařadim do svého slovníku hned vedle soukování agravátních dymydžů fortitůdou při enkaunterování krýpy.)

Pokud by to tak bylo, tak je řešení poměrně přímočaré, přesně jak píšeš - pomoct může i říct si vždycky před session na co má kdo zrovna ten den náladu. Ono když si někdo chce zaroleplayovat tak se případně najde příležitost i během dungeonování - nějaká výměna mezi postavama zatímco čekaj až zloděj otevře zámek nebo tak něco - stačí tu scénu jen vhodně uvést.

[Quentin]

Bajo: Takže prakticky říkáš, co já?

Semi-OT: Asi nejlepší tlachací roleplay jsem zažil ve 4e dnd. Hardcore encountery vybudují atmosféru (ne nutně texturu, jako spíš gravitas seriózní hry), která pak zůstane i do nebojových částí hry. Aspoň tak si to vysvětluju.

[York]

Rollplayer byl dlouholetý člen družiny a roleplayer nově příchozí hráč. A zároveň jsem chystal AW kampaň, o které roleplayer věděl, takže když za mnou přišel s tímto, že z té DrDII kampaně zase vystoupí a dáme si spolu to AWčko, nějak jsme oba věděli, že sociálně je to nejlepší řešení pro všechny a že potřebu zahrát si spolu saturujeme tam.

Podobnou storku máme společně s Karotkou. Styl hry, kterym jsme hráli předchozí kapmaň, mu těžce nesedl a dost to skřípalo, takže jsme ji nakonec dohráli bez něj. Když jsme teď začali hrát Tross, tak jsem ho zase pozval s tím, že by ho to mohlo bavit - a aspoň za mě se potvrdilo, že to byl dobrej odhad.

Podle mě je tudíž důležitý hlavně se nerozcházet ve zlym. To že, hra teď v určitý sestavě nefunguje, ještě neznamená, že nemůže fungovat nikdy.

[Sparkle]

No promiň, ale napsalas to tak, že je třeba přestat být snob, a že uznáváš, že to někdo nemusí zvládnout, což se mi teda moc nelíbí.

Takhle to nebylo vůbec myšleno. Pokud jsi to z toho vyčetl, tak se omlouvám.

[Sosacek]

Semi-OT: Asi nejlepší tlachací roleplay jsem zažil ve 4e dnd. Hardcore encountery vybudují atmosféru (ne nutně texturu, jako spíš gravitas seriózní hry), která pak zůstane i do nebojových částí hry. Aspoň tak si to vysvětluju.

Ne, to bylo tim, ze jsem tam byl ja

[Quentin]

Ne, to bylo tim, ze jsem tam byl ja

Nebudu ti odepírat zásluhy , ale potvrdilo se mi to i v ostatních 4e hrách. Naposledy začátkem tohodle roku.

[Selhan]

Podle mě tam ani nutně nemusí být ta otázka na co má dneska kdo náladu (i proto, že mi přijde, že si tohle lidi často úplně neuvědomují), řekl bych, že by dávalo smysl i jen hlídat si nějakou rozumnou frekvenci. E.g. i v tom dungeonu jednou, dvakrát za session něco nadhodit. Ono to ani nemusí vyjít úplně vždycky, nějaké scény vždycky budou méně výrazné, ale nevadí to tolik, když se dá počkat si na další příležitost.

Sparkle: ok

[Bajo]

Bajo: Takže prakticky říkáš, co já?

Rekl bych ze ano, vice mene.

[Jiron]

Já jsem dlouho tvořil postavy i s důmyslným backgroundem a propracovanými motivacemi a pak mi hodně vadilo, že se nic z toho nedostalo do hry. Takže jsem chtěl občas zahrát nějakou colour “tlachací” scénu ale mé spoluhráče (hlavně DM) to nebavilo.

A pak jsem jednou hrál se skupinou, která vůbec nad ničím takovým nepřemýšlela. Prostě udělat postavy se schopnostmi jaké chci a zbytek se nějak domyslí. A bylo to skvělé a zjistil jsem, že mi tenhle přístup i s mou trvalou skupinou vyhovuje. Ale stejně si myslím, že občas prokreslit postavu není na škodu. Samozřejmě s mírou. Jako krásný příklad je scéna z Barbara Conana, jak sedí s tím druhým typkem u ohně a Conan se ptá: “K jakým bohům se modlíš” a pak asi dvě minuty kecaj o svý víře. Střih. To mi přijde a mám rád takové prokreslení.

[Markus]

A pak jsem jednou hrál se skupinou, která vůbec nad ničím takovým nepřemýšlela. Prostě udělat postavy se schopnostmi jaké chci a zbytek se nějak domyslí.

Vítej mezi těmi, co prozřeli!

[Sadako]

Asi se trochu ztrácím v tom, co je to vlastně to "tlachání" - jakože dialog pro některé z diskutérů nemá smysl, pokud do něj nechřestí kostky, nebo co? Nebo to je "zdlouhavě popisuju svoje akce, protože je nejsem schopen promyslet dopředu a říct stručně a to ani v moment, kdy by to bylo vážně na místě?"
Neb zbytečně zdlouhavé popisy jsou celkem mor, zejména v soubojích a zejména v moment, kdy nás u toho stolu sedí skoro deset, ale dialog s NPC beru za naprosto regulérní nástroj k průzkumu settingu a získávání informací, které pak různě použiju dál ve hře. Se spoluhráči je zase zábava dělat brainstorming a převracet získané informace, dají se tak velmi efektivně plánovat a řešit věci.

Co se týče těch propracovaných backgroundů, co zmiňuje Jiron, tak já si je dělám převážně pro sebe. O značné části toho, co tvoří moje postavy, ví už jenom GM, kterého to zajímá/spoluhráč, co chce hrát nějaký typ silnější provázanosti, ostatním to o hlavu nemlátím, ale mě to baví a chci o své postavě vědět, kdo ji zneužíval násadou do mopu nebo koho pobodala v temné uličce a proč etc. Hrát s postavou, na níž jsem nenavěsila hromady fluffu, mě prostě nebaví, zvládnu to leda na one-shot když jsem jo zvědavá na nějaký setting.
A tak mě napadá, ona se dá postava zcela do pohůdky prokreslovat i bez toho, že by musela sáhodlouze žvanit o svém nejmilejším Já. Stačí taková drobnost jako nastavit jí specifický slovník a reakce. Pochopitelně, nemělo by to být na úkor srozumitelnosti nebo posunu ve hře (tzn. postava, která zásadně na půlku věcí odpovídá latinským citátem nebo má u každého druhého konfliktu reakce jako nášlapná mina asi není zrovna něco, co by ocenil zbytek lidí u stolu), ale když se to udrží v subtilnější rovině, je to charakterizace takřka zadarmo a bez toho, že by zbytek hráčů a GM hryzali polštářek trapnosti nebo usínali nudou.

[Vitus]

Trochu se nám to od míry popisů a "tlachání" odchýlilo k "kolik a jaký background postav je únosný", ale vypadá to, že to jsou asi spojené nádoby, tak já s dovolením taky přidám na toto specifické téma svůj pohled - v minulosti jsme zkoušeli pro hraní kampaně i celkem rozvinutý dotazník postav (tuším že ten, co Charlie nebo někdo podobný vytvářel ještě jako doplněk k DrD+, ale pak jej někdo další hodně rozvinul).

Ukázalo se, že skutečně část otázek byla zbytečná (ale kupodivu pro každou postavu jiná část otázek) nejen pro další hraní, ale v podstatě i při tvorbě postavy (ale protože to bylo formou back-and-forth mezi hráči a PJ, tak to bylo tuším zábavné do jisté míry pro všechny). Ovšem zároveň se ukázalo, že určitý okruh otázek byl naopak pro následující hru kritický, teď to píšu z paměti, takže určitě něco zapomenu, ale namátkou:
- důvod, proč se postava vydala na nejistou dobrodružnou dráhu (míst aby zůstala ve své komunitě) a cíl, který sleduje = tohle se ukázalo jako skoro bezprostředně nejdůležitější pro PJe, protože na základě toho šlo dobře stavět zápletky, překážky, protivenství... Taky se PJ mohl předem připravit i na to, zda si některé hráčské postavy nebudou díky tomu šlapat na kuří oka, a nějak si promyslet, jak se k podobným konfliktům postav (nikoliv hráčů) bude muset postavit (například coby hráč okolí v podobě náhodně naslouchající davu a podobně).
- vztah postavy k okolnímu světu a zřízení, náboženství, autoritám, potenciálním postavám ve skupince (alias kolegům) a podobně = tohle se ukázalo jako hodnotné ve střednědobém horizontu, kdy ten podíl tlaku na různá protivenství ze strany PJe byl vlastně vyrovnaný s tlakem mezi postavami samotnými. Tuhle část, co si tak pamatuji, ten dotazník měl hodně rozpracovánu, ale nakonec se ukázalo, že tady by asi stačilo jen asi nahodit takovou fresku (tohle rozhodně ano / tohle rozhodně ne / zbytek neřeším a jsem na tom asi jako běžný průměrňák)
- tajemství postavy z minulosti = tohle se ukázalo jako nejvíce cool, co v sobě mělo potenciál nejen pro skoro každou hru, ale dlouhodobě to mohlo mít i nějakou genezi nebo to mohlo i nějak krystalizovat. Tady z toho často vznikali největší odbočky a asi nejvíce toho, co se tu označuje za "tlachání", ale jelikož jsme to měli pojato světotvorně (tedy hráč postavy přišel s návrhem svého tajemství a to pak s PJ doladili tak, aby do světa zapadalo, případně, když to bylo hodně dobré, to PJ do světa dodatečně zahrnul), tak to vlastně bylo i pro nezúčastněné (jak pevně věřím) zajímavé - ať už z důvodu, že postavě-kolegovi fandili a chtěli mu pomoct nebo mu naopak nefandili (a nic nepotěší víc, než cizí neštěstí, že ? )

[Faskal]

Cítím potřebu říct, že na RPG mě prakticky výhradně zajímají popisy a tlachání.