[články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

Obecné diskuze nezávislé na herním systému či světě. Metody hraní, tvorba příběhů a postav, ale třeba i náhodné nápady pro fantasy a všelijaká jiná obecná témata.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Jerson
Inženýr z Ocelového města
Příspěvky: 17068
Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
Bydliště: České Budějovice
Kontaktovat uživatele:

Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

Příspěvek od Jerson » 17. 6. 2019, 08:32

Pracující logaritmus píše:
17. 6. 2019, 08:12
Jersone, nepřeháníš to trochu?
"Normální civilové" za sebou těžko budou mít pár bojů. Pokud někdo bojoval, nejspíš zabíjel a viděl umírat své kamarády, tak nevidím důvod, proč by měl mít problém řezat mrtvolám vlasy.
Řada vojáků ve válce bojovala, zabíjela a viděla umírat své kamarády, ale přitom považovala zohavování mrtvol nepřátel za divné chování. Zohavovat mrtvoly civilistů, speciálně dětí, a následně jim chtít roztloukat hlavy na kaši kvůli zahlazení stop není normální ani pro jedince, který párkrát bojoval, a slovo "psychopat" se pro popis takového chování docela hodí.
Markus píše:
17. 6. 2019, 08:18
Jinak k tomu uřezávání vlasů. Potřebuju to ještě rozehrát v dalším sezení, aby je nějak dohnaly důsledky. Totéž s vykradením chrámu. To, že provedou nějakou takovou věc, je jenom jeden aspekt vykreslování postav. Ten druhý je, jak zareagují na to, co to způsobí.
Proti důsledkům takových činů nemám nic, spíše proti takovému chování, nad kterým se žádný z dobrodruhů nepozastaví - a to jsou až na výjimky všechno ženy?

Takové chování si pamatuju u patnáctiletých kluků, pro které to bylo jako počítačová hra, ale u dospělých lidí mi to opravdu připadá jako dost značný vliv použitého přístupu ke hře.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 12401
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

Příspěvek od York » 17. 6. 2019, 10:33

ShadoWWW píše:
17. 6. 2019, 08:06
Co mi taky přijde na městském dobrodružství důležité, je, nedělat si časovou osu (co se stane ráno, odpoledne, večer, druhý den atd.), ale událostní osu (co se ve městě může stát, nezávisle na konkrétní době).
Nic z toho nepoužívám.

Hru mi pohánějí téměř výhradně cpčka, která mají s postavami něco společného. Výjimečně něco jako quest, kdy neznámá osoba chce, aby pro ni postavy něco udělaly.

Události se pak na sebe nabalujou. Na začátku může bejt třeba quest, při kterém hráči poznají pár cpček. Někoho při tom nejspíš naštvou - ten pak ohrozí buď přímo postavy, nebo někoho, na kom jim záleží. Čím osobnější to pro postavy je, tím snáz to hráče zaujme. A díky tomu, že spolu události souvisí, pak hráči mají pocit, že to drží pohromadě a odkrývá se složitá mapa vnitřních vztahů (což se skutečně odkrývá, ale současně s tím se i průběžně vytváří, před hrou totiž žádná neexistovala).

V divočině tohle nefunguje, protože tam nejsou CPčka. Což je taky přesně důvod, proč teď, když chci hru posunout víc do divočiny, pracuju na tom, abych tam nějaká dostal. Ve městě, kde jsme doposud hráli, se k moci konečně dostal tyran, proti jehož nástupu postavy dlouho bojovaly a nakonec to vzdaly (jednou měly dokonce ultimátní příležitost ho sejmout, ale prováhaly ji a pak toho trpce litovaly :-)). Ve městě se tedy mění pořádky, spousta vlivných postav ho bude muset opustit (a některé z nich postavy znají z předchozí kampaně) a příliv válečných uprchlíků z domovské říše za mořem bude kolonizaci divočiny jen urychlovat.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 12401
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

Příspěvek od York » 17. 6. 2019, 10:56

Markus: Technická poznámka - nechceš ty články psát rovnou na RPG fórum? Ty reklamy na tvém blogu jsou fakt votravný.

edit: Aha, oni jich je tam asi 10. Ani to nebudu dočítat.

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 10372
Registrován: 18. 8. 2001, 23:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

Příspěvek od Markus » 17. 6. 2019, 11:48

York píše:
17. 6. 2019, 10:56
Markus: Technická poznámka - nechceš ty články psát rovnou na RPG fórum? Ty reklamy na tvém blogu jsou fakt votravný.

edit: Aha, oni jich je tam asi 10. Ani to nebudu dočítat.
Kde se na to díváš? Já tam žádné nevidím, jenom úplně vespodu. Koukám na to nepřihlášený na PC i na mobilu. Pošleš mi prosím screenshot? Radši soukromou zprávou, ať nespamujeme.

EDIT: Tak vyřešeno. Upgradoval jsem si členství, aby se u mě reklamy nezobrazovaly. Můžeš článek dočíst. :) Stojí mě to dvě piva měsíčně, tak si toho važte!

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 12401
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

Příspěvek od York » 17. 6. 2019, 12:17

Markus píše:
17. 6. 2019, 11:48
Upgradoval jsem si členství, aby se u mě reklamy nezobrazovaly. Můžeš článek dočíst. :) Stojí mě to dvě piva měsíčně, tak si toho važte!
Taky řešení, díky ;-)

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 12401
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

Příspěvek od York » 17. 6. 2019, 12:28

Já mám tendenci ve městě odzoomovat, a místo abych věci popisoval zblízka („Z uličky nalevo se linou zvuky kovadliny, když tu kovář ustane a láká vás: Prvotřídní čepele, pojďte se podívat.“), volím spíš souhrnné popisy („Ve městě je čilý ruch, jsou tu tihle a tihle řemeslníci, tahle a tahle hospoda, tyhle postavy… co vás zajímá?“). Můj ideál je odbýt veškeré nákupy, rozhovory s vesničany a jiné každodennosti na zobecněné úrovni
Tyhle dvě věci se podle mě nevylučujou. Když popíšeš konkrétního kováře, byť zcela irelevantního, který postavy osloví, tak tím mnohem líp navodíš atmosféru živoucího města. Navíc tím nahodíš potenciální NPCčko pro případ, že by to relevantní být začlo. Když například budou hráči opravdu potřebovat kováře, zajdu nejspíš právě za ním. Můžeš ho taky později zapojit, třeba když se strhne rvačka v hospodě. A i to pak můžeš pouze načít "Ctění pánové, vás jsem tady viděl dopoledne, tak to vám dám slevu!" ale neodehrávat to celé (nakoupili jste, co jste potřebovali). Pro hráče už to nebude úplně neznámá osoba, ale někdo, koho skutečně potkali a vědí o něm, že v tomhle městě žije a pracuje.

Nákupy se pak úplně nezávisle na tom dají vyřešit abstraktně. Ale i tam stojí za to načínat situace. Když si například válečník chce koupit sekeru, tak stojí za to popsat, jak obchodník nejdřív ukáže, co má na pultu, a pak řekne: "Vy jste zřejmě znalec, pane. Tak pro vás tu mám něco speciálního!" a přinese starou trpaslickou sekeru. Efektivně je výsledek úplně stejnej (postava si koupí sekeru), ale pro hráče to je velkej rozdíl - téhle si bude mnohem víc vážit. A přitom to netrvalo ani minutu hry.

načež zjistíme, že většina přítomných náhodně naházených postav jsou ženy.
Tohle se může stát jen v oldschoolu :-)

Společně pak odejdou do světa a já si je připíšu do tabulky náhodných setkání.
Tohle je v podstatě to, o čem jsem mluvil - využívání známých postav.

Problém mám ale s následujícím (proč je to image, btw?):

Obrázek

To je sice hezká situace, ale nevyplývá z toho žádnej děj. Jasně, může to k nějakému inspirovat, ale budeš to muset vymýšlet na místě.

Já to dělám trochu jinak: Setkání nebude náhodné*, zato si ale rovnou rozmyslím, co se může dít. Třeba budou chtít prozkoumat nějakou ruinu a nabídnou postavám podíl za nalezených pokladů, když se k nim přidají.

* K tomu mě "opravňuje" to, že to vyplývá z předchozího děje. Postavy se s nimi skutečně v Hirotu potkaly a vědí tedy, že se Morganefer vydává za dobrodružstvím. Setkání je sice pořád "náhoda", ale není to náhodné setkání v herním smyslu.



O kousek dál máš setkání, které děj nakopává:

Obrázek

Jelikož v tom nikdo z hráčů nešťoural, nedostane se dějová linie milenců asi vůbec do hry. Což v mém pojetí vypravěčovství znamená, že vlastně nikdy neexistovala.
Vidíš a o kousek výš přitom máš náhodné setkání, které to klidně do hry dostat může. Tohle je přesně vlastnost toho, když znovu zapojuješ stávající postavy a navazuješ na to, co se stalo dřív. Pokud s nimi postavy půjdou prozkoumávat ruinu, bude spousta příležitostí, jak o jejich nefunkčním vztahu mluvit a může klidně dojít i na debatu o tom, co se dělo v Hirotu. Vlastně nejen může - rozhodně by mělo. Jedno z mých základních vypravěčských pravidel totiž je: Využij každé příležitosti, jak dostat informace do hry.

Uživatelský avatar
Bifi
Motivátor; Moderátor
Příspěvky: 5178
Registrován: 3. 3. 2005, 12:24
Bydliště: Prešporok 1673

Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

Příspěvek od Bifi » 17. 6. 2019, 13:36

Markusi, nielenže máš pocit, že musíš dej stále hnať dopredu, ale vytyčuješ aj hranicu, čo k hre patrí a čo k nej nepatrí.

Veci ako "Rozhovor s trpasličí výpravou o tom, jestli by jejich obří berani nešli zkřížit s obyčejnou ovcí družinové pastýřky. Zpovídání se knězovi.Anebo když pastýřkaodváží mrtvého hobita na městské máry, aby byl spálen… a odmítne zaplatit poplatek jeden stříbrný" podľa teba hru zdržujú, lebo odvádzajú od skutočného deja. To je podľa mňa potenciálne nebezpečný omyl. Toto je hra.
Polaris/Singularis:  \/()!|)_6()|)|)355
Divné Uhorsko: blog o mojom OSR projekte z divného Horného Uhorska 17. storočia a starej škole hrania // "We don't explore characters; we explore dungeons."

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 12401
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

Příspěvek od York » 17. 6. 2019, 13:42

Hlavní otázky pro mě

Co udělá kněz, až se dozví, že mu ukradli hlavici svatého válečného kladiva?

(A co udělá Justicie?)
Kněz bohyně spravedlnosti? Rozhodně bude trvat na potrestání! A Justicie mu k tomu mile ráda propůjčí svou moc.

Co udělá město, až zjistí, že všem mrtvým někdo oholil hlavy?
Bude se to vyšetřovat. Minimálně kvůli odvedení pozornosti od podvodů s losováním.

A mám to vůbec řešit?
Rozhodně. Jednání postav, zvlášť to kontroverzní, by mělo mít důsledky. A ty se musí projevit ve hře, jinak jako by nebyly.

A hlavně – nasere se konečně Amunův zmocněnec Jarlet? Hráči sice lva zabili, ale umřelo několik civilistů a nic z toho by se nestalo, kdyby před dvěma dny nepřekazili obětování Morganefer.
Jasně! Už jen to první slovo: "Nasere se?" si říká o rozhodné "Ano!". Silné emoce dávají hře šťávu. Vytváří konflikt a drama.

Bifi píše:
17. 6. 2019, 13:36
Veci ako "Rozhovor s trpasličí výpravou o tom, jestli by jejich obří berani nešli zkřížit s obyčejnou ovcí družinové pastýřky. Zpovídání se knězovi.Anebo když pastýřkaodváží mrtvého hobita na městské máry, aby byl spálen… a odmítne zaplatit poplatek jeden stříbrný" podľa teba hru zdržujú, lebo odvádzajú od skutočného deja. To je podľa mňa potenciálne nebezpečný omyl. Toto je hra.
Good point.

edit: Ve hře potřebuješ obojí. Když se budou celou hru řešit nepodstatné detaily, hráči budou mít celkem oprávněný pocit, že se vůbec nic nestalo. Když celé sezení zabere jedna dlouhá akce, začne to hráčům splývat, případně dostanou pocit, že s nimi děj vláčí, pořád jsou o krok pozadu a nemají nad situací kontrolu.

V tom zápisu máš ale děje spoustu, na jedno sezení až až. A ty "nepodstatné" věci dávají ve skutečnosti nejvíc prostoru hráčům, aby rozehráli svoje postavy.


Dobrá kampaň má být rozmanitá.
Souhlas.

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 10372
Registrován: 18. 8. 2001, 23:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

Příspěvek od Markus » 17. 6. 2019, 13:59

Yorku a Bifi, díky za podrobné postřehy. Vrátím se k nim později, bude to chtít delší reakci. Teď napřed o městech obecně.

Jeskyně má tu výhodu, že když hráči neví, co dál, prostě jdou do další místnosti... a je tam nová překážka, nová situace k řešení, nové dobrodružství. Ve městě to tak snadné není. Související jev je ten, že kreativita funguje nejlíp, když má jasné mantinely. Proto jsou, hádám, dungeony tak populární. V jeskyni máš jasně omezené zdroje, nějaké předměty u sebe, támhle spí troll, tady je propast plná netopýrů, umíš tohle kouzlo, překážka je jasně daná... a v rámci těchhle omezení je zábavné kreativně vymýšlet řešení. Ve městě můžeš dělat cokoli a kdykoli, takže vzniká spíš paralýza z přílišné svobody. Aspoň pro mě to tak platí. Když mám omezení, jsem výrazně kreativnější, než když jsem neomezený. Myslím teď z pohledu hráče.

(To je vlastně i reakce na Jersonův postřeh, že ve městech sice žijeme, ale hrát v nich neumíme.)

Z pohledu Vypravěče nemám problém s vymýšlením dramatických městských scén. Ty jsou super. Ale přijde mi, že je mezi nimi spousta "vaty" (přesněji spíš expozice), kdy si hráči jen tak povídají s náhodnými postavami a o nic moc nejde. Dá se to různě řídit a omezovat a používat bengy atd., ale v tom městě hra přirozeně tíhne k té rozplizlosti, povídání o ničem, každodennímu bytí. Když v něm jako Vypravěč chci budovat dramatické situace, je to vlastně boj proti entropii. :)
Log 1=0 píše:
16. 6. 2019, 21:58
Já odehrál ve městě kampaň, a rozpliznutí se nekonalo. Ale zase to ztratilo část "sendboxu", popisoval jsem jen to, co jsem měl připravené a zbytek zredukoval na šum, který byl co do interakcí dost omezený.
Mám si to představit tak, že jsi měl hru strukturovanou do "scén", kde se dělo něco dramatického? A výplň mezi scénami byl ten šum, který jsi moc nerozehrával? Jak jsi ho řešil - přeskakoval jsi, nebo jsi to podobně jako já dělat v abstraktní rovině?
ShadoWWW píše:
17. 6. 2019, 08:06
Městské dobrodružství jsem hrál dvakrát.
Počkej, ale ty máš přece nahráno miliony herních sezení, ne? Znamená to, že většinou hrajete dungeony, divočinu a do měst se nechodí? Máš je jenom jako základnu na doplnění zásob a pak zase rychle pryč? Jak s nimi operuješ v kampani?
Jerson píše:
17. 6. 2019, 08:32
Proti důsledkům takových činů nemám nic, spíše proti takovému chování, nad kterým se žádný z dobrodruhů nepozastaví - a to jsou až na výjimky všechno ženy?
Na tomhle konkrétním sezení 2 hráči, 3 hráčky, ale pohlaví postav nekopírují pohlaví hráčů. Ale obecně neřešíme psychologii postav jako ty. Tohle je pulp, sword and sorcery, podobné přívlastky... Hráči si nahodí postavy, vydají se za dobrodružstvím a já nebudu řešit takové věci, jako že "civilista jako ty se ještě nikdy nesetkal s násilím, takže bys měl být šokovaný". To je spíš pro žánr nějakého realistického dramatu.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 12401
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

Příspěvek od York » 17. 6. 2019, 14:05

Markus píše:
17. 6. 2019, 13:59
Ale přijde mi, že je mezi nimi spousta "vaty" (přesněji spíš expozice), kdy si hráči jen tak povídají s náhodnými postavami a o nic moc nejde. Dá se to různě řídit a omezovat a používat bengy atd., ale v tom městě hra přirozeně tíhne k té rozplizlosti, povídání o ničem, každodennímu bytí. Když v něm jako Vypravěč chci budovat dramatické situace, je to vlastně boj proti entropii. :)
To je imho tím, že město hraješ jako dungeon, snažíš se popsat každou "místnost". I ten modul, podle kterého hraješ, je tak napsanej. To, co popisuješ, vlastně není hra ve městě - rozhodně ne tak, jak ji hraju já. Je to hra v dungeonu s trochu jinými kulisami.

Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 10372
Registrován: 18. 8. 2001, 23:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Kontaktovat uživatele:

Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

Příspěvek od Markus » 17. 6. 2019, 14:13

Bifi píše:
17. 6. 2019, 13:36
Veci ako "Rozhovor s trpasličí výpravou o tom, jestli by jejich obří berani nešli zkřížit s obyčejnou ovcí družinové pastýřky. Zpovídání se knězovi.Anebo když pastýřkaodváží mrtvého hobita na městské máry, aby byl spálen… a odmítne zaplatit poplatek jeden stříbrný" podľa teba hru zdržujú, lebo odvádzajú od skutočného deja. To je podľa mňa potenciálne nebezpečný omyl. Toto je hra.
Díky, Bifi, za cenný postřeh. Nutno podotknout, že já v článku vyjadřuju nějakou svoji osobní preferenci, ale hru jsem nechával plynout podle hráčů. Pokud nastolí nějakou situaci, poctivě ji s nimi odehraju, i když je to blbost (ale třeba jí nevěnuju tolik času, to je pravda). To až tady před vámi ventiluju své vnitřní úvahy.

Zajímavý bod: Tahle hráčka měla obecně nejvíc tendencí vytvářet "zbytečné" situace. Hádala se o drobné při pálení mrtvého hobita, bavila se s trpaslíky o křížení ovcí, vedla disputace s knězem Justicie atc. Rozhodně měla nejvíc přímých dialogů a spálila nejvíc času "ničím důležitým". A po hře řekla, že to na ni bylo málo akční a moc povídací. :!:

A to je ještě extrémní příklad hráčky, která jde sama proti sobě. Situace, kdy se jeden hráč z družiny rád vykecává, zatímco ostatní to nebaví a radiši by už byli někde jinde, bude asi běžnější. A město k tomu prostě svádí.

Hlavně začínající hráči asi nemají úplně zažito, že mají sami moc nad formováním hry a že svými drobnými rozhodnutími v každé situaci určují, jestli se bude toto sezení povídat ve městě, objevovat hexy na mapě, nebo prozkoumávat dungeon. Nejsou zvyklí uvažovat v téhle metarovině. A paradoxně tak hru můžou sami stáčet směrem, který je tolik nebaví. Věřit ve schopnost hráčů vést hru je jako věřit v racionálně uvažující spotřebitele v neoliberální ekonomii. :)

===

Jinak můj celkový dojem není ten, že tohle do hry nepatří. Ale že je to výrazná změna tempa a stylu, která je fajn pro občasné zpestření a expozici, ale potom zase rychle zpátky do dungeonu.


(Yorku, myslím na tebe, ale je toho teď moc.)

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 12401
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

Příspěvek od York » 17. 6. 2019, 14:21

Markus píše:
17. 6. 2019, 14:13
Zajímavý bod: Tahle hráčka měla obecně nejvíc tendencí vytvářet "zbytečné" situace. Hádala se o drobné při pálení mrtvého hobita, bavila se s trpaslíky o křížení ovcí, vedla disputace s knězem Justicie atc. Rozhodně měla nejvíc přímých dialogů a spálila nejvíc času "ničím důležitým".
Kde se takový hráčky berou? Takovou chci taky! :)

Markus píše:
17. 6. 2019, 14:13
A po hře řekla, že to na ni bylo málo akční a moc povídací. :!:
Ehm ;-)

Markus píše:
17. 6. 2019, 14:13
Hlavně začínající hráči asi nemají úplně zažito, že mají sami moc nad formováním hry a že svými drobnými rozhodnutími v každé situaci určují, jestli se bude toto sezení povídat ve městě, objevovat hexy na mapě, nebo prozkoumávat dungeon. Nejsou zvyklí uvažovat v téhle metarovině.
Já se o těchle věcech s hráčema pravidelně (metaherně) bavím. Cíleně se jich na to ptám. Sice to pak z jejich strany není plná imerze, ale hře to určitě prospívá.

Markus píše:
17. 6. 2019, 14:13
A paradoxně tak hru můžou sami stáčet směrem, který je tolik nebaví.
Taky se ale mnohem snáz dozvíš, když vedeš hru směrem, který je až tak moc nezajímá. Což je hodně důležitý.

Pracující logaritmus
Příspěvky: 691
Registrován: 10. 5. 2018, 06:17

Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

Příspěvek od Pracující logaritmus » 17. 6. 2019, 14:39

Markus píše:
17. 6. 2019, 13:59
Mám si to představit tak, že jsi měl hru strukturovanou do "scén", kde se dělo něco dramatického? A výplň mezi scénami byl ten šum, který jsi moc nerozehrával? Jak jsi ho řešil - přeskakoval jsi, nebo jsi to podobně jako já dělat v abstraktní rovině?
Asi uvažuju v trochu větším měřítku. Měl jsem lokace, kde byly zajímavé věci. NPC co něco ví, ukryté předměty, někdy to byl rozkreslený dungeon, někdy malá improvizace. Podobně jako v "divočině" akorát při tom míjí jiné (navenek podobné) domy a davy v ulicích. S davy a "nepoužitými" domy neměla interakce žádný smysl. Dalo se i improvizovaně pokecat, snažit se z nich něco vymámit, ale nic, co by postavy někam reálně posunulo.

btw. to město bylo obrovské, to v čem hraješ ty by v tom mém světě byla malá vesnice. Ale taky jsem ho posunul do renesance, takže to dávalo smysl. A taky víc High fantasy (Městský hřbitov byla regulérní čtvrť jen s, hm, specifickými obyvateli, a tak).
Jsem Log 1=0, jen jsem v práci a nedostanu se k normálnímu účtu.

Uživatelský avatar
Jerson
Inženýr z Ocelového města
Příspěvky: 17068
Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
Bydliště: České Budějovice
Kontaktovat uživatele:

Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

Příspěvek od Jerson » 17. 6. 2019, 14:49

Markus píše:
17. 6. 2019, 13:59
(To je vlastně i reakce na Jersonův postřeh, že ve městech sice žijeme, ale hrát v nich neumíme.)
Tvé reálné město je vlastně vesnice, kde se může dít hodně věcí, ale zajímavých nebo důležitých tam bude jen pár, pokud vůbec něco (myšleno obecně, ne v této konkrétní vesnici). Až tak moc možností postavy zase nemají, jen je to rozdíl proti celkem lineárnímu dungeonu.
Hráči si nahodí postavy, vydají se za dobrodružstvím a já nebudu řešit takové věci, jako že "civilista jako ty se ještě nikdy nesetkal s násilím, takže bys měl být šokovaný". To je spíš pro žánr nějakého realistického dramatu.
Nejde o šok z násilí - jde o to, že to násilí, tedy zohavování provádí postavy jen kvůli sběru vlasů. Nicméně, já jejich postavy nekritizuju, jen říkám, že na začátku jsi jim nechtěl dávat žádné návody na to jak hrát a byl jsi zvědav, jaké charaktery si sami vyvinou. Jejich charaktery jsou teď přesně takové, jaké jsem čekal. A platí to, co jsem napsal už na začátku - i když jsi jim o hraní RPG nic neřekl, tak už jen výběrem pravidel a žánru jsi jejich přístup k roleplayingu určil dopředu.

Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 12401
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: [články] Jak jsem se učil hrát old-schoolově

Příspěvek od York » 17. 6. 2019, 14:53

Jerson píše:
17. 6. 2019, 14:49
i když jsi jim o hraní RPG nic neřekl, tak už jen výběrem pravidel a žánru jsi jejich přístup k roleplayingu určil dopředu.
Ono co si budeme povídat, většina herních žánrů se s morálkou moc nepáře. Stejně jako většina PC her obsahuje nějakou formu násilí, válčení, zabíjení a podobně. Nebojové hry se taky dají dělat (a dělají), ale většinu lidí holt válka a zabíjení baví víc. Stejně tak v rpgčku si radši zahraju Conana než uklízeče ze základky (naprosto normálního a obyčejného, žádnou Chuubo verzi :-)).

Odpovědět

Zpět na „O hraní obecně“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Markus a 0 hostů