Usagi Yojimbo Role-Playing Game (Autumn Moon Edition)

Vložil(a) boubaque dne 06.02.2008, 00:30

Není to tak dávno, co u nás nakladatelství Crew začalo vydávat překlad úspěšného a nejednou oceněného komiksu amerického Japonce Stana Sakaie – komiks pojmenovaný Usagi Yojimbo. Hlavním hrdinou je Mijamoto Usagi, samuraj, který hned v prvním díle ztratí svého pána a stane se tak róninem. Zvláštností ovšem je, že všechny postavy v komiksu vystupující jsou antropomorfní zvířata (jap. „usagi“ znamená „králík“). Přesto komiks není určen primárně pro děti a plytké zápletky televizních „ninja želv“ v něm asi nenajdete. Komiks je spíše vyprávěním samurajských legend, a přestože je v něm dost akce a boje, vyznačuje se také myšlenkovou a morální hloubkou.

 

Možná se divíte, proč píšu o komiksu, když mám popisovat RPG systém. Nebojte, nestala se chyba, k systému se rychle dostaneme. Usagi Yojimbo Role-Playing Game je však, řekněme, převedením zmíněného komiksu do řeči pravidel pro RPG, a proto mi přišlo vhodné se o něm zmínit – zvlášť vychází-li i u nás a v našem rodném jazyku. Ale je tu ještě jedna věc, kterou je třeba zmínit, aby nedošlo k nedorozumění. Podle komiksu Usagi Yojimbo byly vytvořeny dvě RPG – první z nich napsal v roce 1997 Greg Stolze (vydáno u Gold Rush Games), v roce 2005 vyšla další hra, kterou napsali pro vydavatelství Sanguine Productions pánové Jason Holmgren a Pieter van Hiel. Obě hry však mají společný snad jen objekt zájmu – tedy prostředí komiksu Usagi Yojimbo.

Nás bude zajímat ona novější hra z roku 2005, která se někdy kvůli odlišení od starší hry označuje jako „Autumn Moon Edition“ (Edice s podzimním měsícem) podle obrázku na obálce. Kniha v měkké vazbě má rozměry o něco větší, než je formát A5, a nepočítám-li barevnou obálku, tvoří ji i se všemi dodatky přesně 200 stran. Už při letmém listování si nelze nevšimnout bohatých ilustrací (snad na každé straně je jeden obrázek, často i více), nebo spíše jednotlivých panelů či stripů z komixu. Při bližším zkoumání lze ovšem zjistit, že výjevy z komixu jsou pečlivě vybrány, aby odpovídaly okolnímu textu. Grafická úprava působí profesionálním dojmem, ten ale bohužel kazí sem tam nějaký ten překlep a jedna dvě nepozornosti editora – o jediné závažnější chybě se ještě zmíním. Rozhodně obrovským plusem je výborně zpracovaný rejstřík a slovníček japonských výrazů používaných v knize. Pro našince má však Usagi Yojimbo RPG dva zádrhele: K dispozici je pouze v angličtině a objednat se dá jen ze zahraničí (nejlevněji vychází asi přímo z USA, kde za ni zaplatíte asi 30 dolarů + poštovné).

Ale teď už k obsahu… 

Autoři mysleli i na nováčky ve světě RPG, a tak se na úvod objevuje stručné představení RPG a výklad základních pojmů (což se hodí i v případě, že sice znáte RPG, ale nejste obeznámeni s anglickou terminologií), v knize se pak objevují rady a doporučení, zvláště pro vypravěče. Na rozdíl od pravidel, která spojují tradiční představu o RPG s moderními prvky, však celkový přístup autorů nejen že představuje konzervativní pojetí hry, ale navíc vytváří stereotypy, které nepovažuji za vhodné. Je to zvláště pozice vypravěče, už jen jeho pojmenování – Game Host, neboli „hostitel hry“ – evokuje to, že jen on zajišťuje místo pro hraní, nejlépe u sebe doma, což je nakonec i zmíněno v textu; dalšími příklady jsou náznaky, že vypravěč musí přípravě věnovat mnoho času (zatímco o nějakém úsilí ostatních hráčů se nemluví vůbec), nebo pojetí dobrodružství jako příběhu, který vypravěč předem připraví a pouze doplní akci, když má pocit, že hra ztrácí tempo.

Pokud se vám však podaří tohle odfiltrovat, čeká vás zajímavý herní systém a neméně zajímavé čtení o Japonsku počátku 17. století. Asi čtyřicet stran tvoří popis historie do roku 1605, kdy se mají odehrávat Usagiho příběhy, společenských poměrů raného období šógunátu Tokugawa, včetně stručného, a přesto plastického popisu japonských náboženství, a celou polovinu z oněch 40 stran zabírá geografický popis japonských provincií. Takový rozsah ovšem není dán nějakým podrobným popisem, ale tím, že je popsána každá ze zhruba 65 provincií, přestože jen jedním odstavcem shrnujícím nejdůležitější odlišnosti a zvláštnosti. Škoda je, že se popis věnuje jen skutečným historickým reáliím a neodráží celkové ladění komiksu, který je protkán nadpřirozenými jevy a je spíše interpretací nebo přiblížením japonského středověku euroamerickému čtenáři. Kromě oddílu o šintoismu se tak něco málo o nadpřirozených bytostech dozvíte pouze v kapitole představující důležitější postavy komiksu, jmenovitě u postavy Džeie (Jei) – prakticky nesmrtelného démona-rónina, údajně vyslance bohů, jenž má vymýtit zlo a který doufá, že zabitím Usagiho získá božství.

Co se týče samotného systému, ten je založen na dlouhodobé zkušenosti Jasona Holmgrena s jeho předchozími antropomorfickými systémy Ironclaw a Jadeclaw, z nichž je Usagi Yojimbo RPG odvozena. Není to ale odvozenina ledajaká – pravidla jsou upravena nebo vytvořena speciálně pro samurajský setting, což je na souboji celkem zřetelně vidět. Navíc mnozí recenzenti považují UY RPG za vzor, podle nějž by se měla vypracovat nová edice Ironclaw.

Systém samotný je, podobně jako v dalších Holmgrenových hrách, založen na hodu několika různostěnnými kostkami (potřeba jsou všechny běžné vícestěny, tedy k4, k6, k8, k10, k12 a k20, pokud možno všechny ve více exemplářích). Výhodou ovšem je, že se počítá pouze nejvyšší hod, nebo přesněji všechny hody vyšší než soupeřovy; hodnoty se však nesčítají, ale počítají se jen úspěšné kostky. Jaké kostky použít pro který hod si nejlépe ukážeme, až budeme mít trošku představu o charakteristikách postavy…

Ve tvorbě postav je poměrně velká svoboda, a to i přesto, že pravidla obsahují rasy a povolání. Každá postava je charakterizována čtyřmi vlastnostmi (traits) a „úrovní“ povolání, kterých je v knize 16 plus několik doplňkových – od samurajských, přes nindžovská a zločinecká, až ke kněžským a dokonce civilním (civilní povolání jsou všechna doplňková). Ke každé vlastnosti a k povolání si hráči dle vlastního uvážení přiřadí jednu kostku od k4 po k8. Tyto kostky se používají pro hody ověřující dovednosti (skills) společně s kostkami, které postava získá za úroveň dané dovednosti, a to dokonce i když postava danou dovednost neovládá (nemá pro ni zvláštní kostku). Další zajímavostí je to, že dovednosti nejsou rozdělené podle toho, kterou vlastnost využívají (i když určitá doporučení kniha obsahuje) – užití konkrétních kostek záleží na okolnostech a hlavně hráčově popisu! Výjimkou je jen kostka za povolání, jejíž použití je dáno pevně pro každé povolání. Avšak pokud má některá postava výhodu (což platí i pro vzdálenost při střelbě), získává postava jednu nebo více bonusových k12 – a věřte, že i jen jedna bonusová k12 je velkou výhodou.

Velmi důležitou roli ovšem hrají „talenty“ (gifts – nadání, zvláštní schopnosti), kterých má na počátku hry každá postava deset. Podle výběru rasy (mezi nimiž se objevují zvířata, nejen běžná v Japonsku; ale také máte možnost vybrat si „neurčitou“ nebo se svolením vypravěče speciální rasu, jako je krtek, had či netopýr) získáváte dva talenty, stejně tak za vlastnost, jíž jste přiřadili k8. Tři talenty jsou spojené s povoláním a tři záleží na volbě každého hráče. Talenty jsou buď zvláštní schopnosti využitelné nejčastěji v boji nebo těsně před bojem, případně jsou to pomůcky pro zvýšení úrovně několika spřízněných dovedností (skillů), není to ovšem pravidlem. (Podobají se featům v D&D.)

 

Zde se dostáváme k oné chybě, kterou jsem zmiňoval na začátku: Pro kněžská povolání se objevuje talent Hospitality („pohostinnost“), který je zmiňován na více místech v knize. Tento talent není nikde popsán a ani v rejstříku ho nenajdete. Autoři mi bohužel na e-mail s otázkou neodpověděli, ale podle smyslu ostatního textu (postava nemůže být zároveň kněžím a samurajem (postava nesmí mít zároveň talenty Samurai a Priestly Investiture) pravděpodobně patří na místo talentu Hospitality talent Priestly Investiture („kněžské svěcení“). Trošku matoucí ovšem je, že výklad toho druhého talentu je přímým opakem smyslu prvního, nepopsaného (tedy požívání pohostinosti ostatních).

Soubojový systém zabírá v knize pouze asi 20 stran, ale i vzhledem k námětu komiksu je podstatnou částí pravidel. Autoři doporučují pro hru používat figurky a hexový papír, ale ani jedno není nezbytně nutné. Přesto je vhodné udržovat si přehled o vzdálenostech bojujících postav. Pohyb postav je totiž určen jejich rychlostí a různé manévry lze provádět na různé vzdálenosti. Navíc, pokud si třeba chcete užít samurajský souboj nervů, v němž oba soupeři stojí na místě, nebo postupují o jeden krok, aby neztratili soustředění, a přitom zvažují svoje a soupeřovy schopnosti, nebo se snaží dostat soupeře do méně výhodného postavení, pak se hodí i hexový papír.

 

Když už jsem zmínil soustředění… Během boje je potřeba sledovat stav postavy, mezi nejběžnějšími je soustředěný stav (focus), reaktivní stav a vrávorání (reeling – bohužel nenapadá mě jiný stručný překlad). Výhodou soustředění je, že je můžete utratit, abyste kdykoliv přerušili soupeřovu akci a provedli svou před dokončením té jeho – můžete tak třeba zabít protivníka dřív, než na vás zaútočí, i když nejste zrovna na tahu. Další možností, jak dosáhnout stejného cíle, je použít při soupeřově útoku reakci protiútok, kterou lze ovšem provést jen jednou za kolo. Trochu nevýhodou je, že po úspěšném zásahu se musí ještě navíc házet několika k20 (podle zbraně), nakolik byl zásah úspěšný.

Přestože je souboj poměrně komplexně řešený – a talenty mu někdy dávají netušené možnosti – nemělo by se stát, že by boj trval příliš dlouho. Postavy totiž mají jen čtyři (přesněji pět) stupňů zranění: zraněný (wounded), ochromený (crippled), vyřazený (incapacitated), na odpis (devastated) – a k tomu škrábnutí (scratched), které se ovšem nepočítá za zranění. Léčení zranění je bohužel „realistické“, tedy pokud se dostanete na úroveň vyřazení, pak si poležíte velmi dlouhou dobu a ani dobrý doktor vám léčbu příliš nezkrátí. Je-li postava „na odpis“, většinou rovnou umírá, ale záleží na hráčích.

Zbraně, které můžete použít, jsou ruční, vrhací, nebo střelné – střelné jsou ovšem jen luky, pušky se v komiksu totiž skoro neobjevují, a tak ani autoři necítili potřebu je do pravidel zahrnout. K nezaplacení je vyobrazení prakticky všech zbraní, ale dojem snižuje skutečnost, že v tabulce jsou pojmenovány jen japonskými názvy, a tak musíte pořád otáčet stránku a hledat popis nebo obrázek. Každá zbraň má také sadu možných kritických zásahů, které působí podobným dojmem jako talenty u postav, lze jich však využít jen po velmi úspěšných hodech.

Stejně jako v jiných hrách, i zde existuje vývoj postavy. Je možné zlepšovat své dovednosti, získávat další talenty a zvyšovat stupně vlastností a povolání. V UY RPG ovšem nejsou zkušenosti za přemožené nepřátele, ale je dána pevná norma, kterou může vypravěč mírně modifikovat. Zajímavé ovšem je, že vždy musí být předem určeno, na co se bude postava soustředit – co se jí zlepší, nebo kterou schopnost získá. Takto je vždy určeno několik schopností a k nim se jen po každé hře přiřadí několik bodů, dokud nedosáhnou kýženého počtu. Co však považuji za obrovské plus, je podpora settingu tzv. „školami“, jakýmisi plány vývoje postavy, podle nichž se může hráč řídit, za to má ve vývoji jisté výhody.

Jediným z dalších pravidel, které stojí za to zmínit, je abstraktní peněžní systém. Finance postavy jsou jakoby další dovedností, avšak s proměnlivou hodnotou. Tedy pokud postava získá nějaké peníze (odměny by měly být úměrné „úrovni“ povolání), dostane určitý počet kostek, kterými potom háže, když potřebuje něco koupit nebo zaplatit. (Jedna kostka odpovídá dvěma o stupeň menším, např. k8 = 2k6 = 4k4, a je možno je takto libovolně měnit.) Každá použitá kostka okamžitě propadá, pokud tak hráč hodem neuspěje, musí házet dalšími kostkami, nebo věc nekoupit. Bohužel vinou tohoto systému také chybí nějaký seznam toho, co může postava mít, potřebovat nebo nějak získat, což může mnohým hráčům vadit (a je-li systém zaměřen spíše na hráče tradičnějších RPG, pak je to chyba dvojnásob).

Ke konci knihy následuje kapitola pro vypravěče. O jejím nepříliš šťastném pojetí jsem se již zmiňoval, přesto se v ní najde i mnoho užitečných rad a ukázkové dobrodružství, přes svou linearitu a sklon k bojovému dobrodružství, může dobře představit systém. Kapitola obsahuje také náměty na další dobrodružství, statistiky běžných protivníků, ale také typologii „problémových“ hráčů a rady, jak jim dát co chtějí, případně jak je usměrnit. Možná vás zajímá, jestli alespoň v kapitole pro vypravěče není alespoň trochu magie… Musím vás zklamat, ani tam nic nenajdete; autoři však aspoň vytvořili několik málo tajemných (a tajných) talentů, které lze využít pro nadpřirozené protivníky.

 

Pak už následuje jen několik doplňků, v nichž jsou variantní pravidla, rasy, povolání a krátký text samurajského kodexu cti. Úplně na konci ještě několik stránek zabírají ukázkové osobní deníky postav ať už nově vymyšlených, nebo přímo postav z komiksu, včetně samotného Usagiho.

Co říci na závěr? Netroufnu si hodnotit na nějaké škále, nebo procenty (navíc jsem zatím neměl příliš možností si ji zahrát), ale Usagi Yojimbo RPG považuji za velmi dobrou hru, jejíž techniky a mechaniky podporují zvolený setting, navíc systém je aplikovatelný i na nezvířecí samurajské hry – rasy tak můžete považovat jen za jakési aspekty osobnosti, protože jinou funkci, než pro přiřazení několika talentů stejně nemají (s výjimkou podpory atmosféry, samozřejmě). Zarážející je trochu pojetí vztahu příběhu, vypravěče a hráčů, na druhou stranu, toto pojetí se nijak výrazně nepromítá do samotného systému, a proto to nepovažuji za závažnou chybu. Jak už bylo zmíněno, nezvyklý je peněžní systém, ale neměl by být problém jej v případě nouze ignorovat. Jedinou nepříjemností tak může být velký počet různých kostek. Překlepy a drobná chyba v obsahu nejsou tak nepříjemné a dají se omluvit tím, že Sanguine Productions je malé vydavatelství, v němž pracují hlavně tvůrci hry. Na druhou stranu má kniha velice pěkný layout a zmiňovaný rejstřík a slovníček jsou k nezaplacení.

Jste-li fanoušky komiksu Usagi Yojimbo a chtěli byste si vyzkoušet novou RPG, pak si myslím, že se vám Usagi Yojimbo RPG bude určitě líbit. Ovšem ani pokud komiks neznáte, neměla by vás tato hra zklamat.